8. Černé zrcadlo

31.08.2016 11:12

„Ale ne, pro Merlina, co ta kráva napsala tentokrát?“ odtušil Harry, když se posadil ke stolu, aby se nasnídal. Hermiona, která právě procházela nový výtisk Denního věštce, jen zavrtěla hlavou a hodila jej po něm, jasně naštvaná natolik, že nebyla schopná ani mluvit. Harry začal číst s rezignovaným výrazem ve tváři. Jestli Hermiona vypadala, že má slzičky na krajíčku, Ginny na tom byla mnohem hůř.

 

Posledních pár týdnů pro ni bylo opravdu náročných. Zmizení Theodora Notta bylo odhaleno hned druhý den poté, co ho s Harrym nešťastnou náhodou shodili z Astronomické věže, vyšetřování je ale neodhalilo. Zažili chvíle paniky, když si vzpomněli na krev pod věží, ale díky neviditelnému plášti a několika čistícím kouzlům problém brzy vyřešili. Nakonec, když nebyl nalezen žádný důkaz o násilí, bylo naznáno, že Nott utekl, a byl oficiálně označen za pohřešovaného. Ginny se málem rozplakala úlevou, když to zaslechla. Nejhorší pro ni bylo, když personál školy prohledával Zapovězený les, ani tam ale nic nenašli. Akromantule očividně odvedly „dobrou“ práci.

 

Na ni ani Harryho nebylo uvaleno žádné podezření a oni se tak vrátili k zaběhnuté rutině. Navíc však okamžitě začali s tréninkem nitrobrany, bude ale trvat měsíce, než dosáhnou uspokojivých výsledků. Mezitím alespoň horečně sesílala kouzlo myšlenkové pevnosti, kdykoliv byl poblíž některý z učitelů, a tlačila na Harryho, aby dělal to samé. Harry.

 

Nemít jeho tichou podporu, věděla, že by se už dávno zlomila a všechno by přiznala. Nejdřív byla poplašená z toho, jak klidně se Harry se vším vyrovnává, ale po pár dnech to začala oceňovat. Občas se v jeho očích objevila bolest a obavy, které normálně tak mistrně skrýval, ale pokračoval dál s odhodláním, které ji ohromovalo. Začala o něm uvažovat jako o vojákovi, bojujícím ve válce, do které se nikdy nechtěl zapojit. Nesnášel zabíjení a krveprolití, ale stejně tak byl odhodlaný udělat cokoliv, co bude třeba, aby vyhrál a porazil Voldemortovy následovníky. To také vysvětlovalo jeho úspěchy při tréninku – svědomitě se připravoval na bitvu. Jakmile Ginny přijala tu představu a pokusila se dostat na stejnou vlnu, cítila se lépe. Upínala se k Harrymu celým svým životem.

 

„Ta mrcha!“ štěkl Harry, čímž ji přivedl zpátky do reality.

„Co o tobě Holoubková píše tentokrát?“ zeptala se opatrně.

„Tentokrát to není ani tak o mně,“ lamentoval Harry, „zaměřila se hlavně na tebe a Hermionu.“

„Co?!“ vyhrkla Ginny a vytrhla mu noviny z rukou. Rychle se pustila do čtení článku na úvodní stránce.

 

Byla to pravda. Článek byl další pohádkou o Harryho předpokládaném milostném životě. Tentokrát Hermiona hrála roli ambiciózní a manipulativní megery, která Harryho odmítla kvůli slavnému a bohatému Viktoru Krumovi. Harry měl mít zlomené srdce a padnout tak do náruče intrikující zlatokopky Guinervy Weasleyové. Článek narážel na to, že ta použila nápoj lásky, aby Harryho udržela pod kontrolou a mohla tak systematicky krást jeho peníze. Ginny zmuchlala noviny do kuličky a vší silou je odhodila od sebe.

 

„Dokonce ani tvoje jméno nenapsala správně,“ poznamenal Harry. „A musím ti říct, Gin, že jestli kradeš moje peníze, tak neodvádíš moc dobrou práci. To už jsi lepší s tím lektvarem lásky.“

„Nedělej si z toho legraci, Harry,“ zaskučela Ginny. „Jestli si tohle přečte mamka, budu to mít do smrti na talíři. Bude si myslet, že jsem nějaká padlá ženština.“

„Opravdu? Takhle to řekne?“ zašklebil se Harry pobaveně.

„Myslíš si, že je to vtipné?“ pozvedla Ginny bradu výš, v hlase jasné známky vrůstajícího vzteku.

„Ne, vlastně ne,“ odpověděl Harry klidně. „Ta zatracená Holoubková zranila dvě moje nejlepší kamarádky, věř mi, to jí vrátím. Jen už nedokážu nic, co ta ženská vypustí z huby, brát vážně. Všechno, co napíše, je snůška keců, a tak se k tomu hodlám stavět. A přiznej si to, Ginny. Ten, kdo tomuhle uvěří, je debil a ne kamarád.“

 

„Pravda,“ souhlasila a její příval vzteku trochu polevil. „Stejně ale radši mamce hned napíšu. Nechci, aby mi poslala huláka nebo tak něco.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Harry. „Můžeš poslat Hedviku, jestli chceš. Možná by tvé mamce mohla napsat i dvojčata, aby ti kryla záda. Jestli napíše domů i Ron, kdo ví, jakou škodu může napáchat.“

„Máš pravdu,“ souhlasila. „Takže, co myslíš? Nastal čas, aby Harry Potter poskytl další rozhovor Jinotaji? Nemůžu se dočkat, až si přečtu, co napíše Lenka o tvém tragickém milostném životě.“

„Zatraceně dobrý nápad!“ nadchl se Harry. „Hej, Hermiono, nechtěla bys taky něco říct pro Jinotaj? Vyjádřit svůj názor na věc?“ Hermiona k němu překvapeně vzhlédla.

„No, nejsem si jistá, jestli by chtěli dělat rozhovor zrovna se mnou, ale jestli jo, tak moc ráda.“

„Já si myslím, že budou chtít,“ ujistila ji Ginny. „Myslím, že Lenčin taťka má zvláštní zalíbení v tom natírat to Dennímu věštci. Po takové příležitosti skočí.“

 

Zbytek snídaně snědli s aspoň trochu radostnější náladou. Zaslechli několik zmijozelských posměšků na svoji adresu, ale už se je naučili ignorovat. Po snídani se Harry s Hermionou rozloučili a zamířili na hodinu formulí, zatímco Ginny si pospíšila za Fredem a Georgem, kteří u stolu seděli o pár míst dál. Dvojčata s ní soucítila a souhlasila, že mamce napíšou ještě ten den. Ginny se cítila povzbuzeněji, když zamířila na svou hodinu Dějin čar a kouzel.

 

Při východu z Velké síně ji ale zarazila velká skupina lidí, která se tam shromáždila. Uprostřed davu se ozýval křik. Chystala se to ignorovat a pokračovat v cestě, když zaslechla nezaměnitelný hlas svého bratra. Zaskučela a začala si protlačovat cestu doprostřed davu.

 

Dle očekávání uprostřed našla Harryho a uslzenou Hermionu, na které doráželi rozzuřený Ron a zamračený Neville. Dav zřejmě očekával dobrý souboj a několik lidí dokonce povzbudivě křičelo, Ginny ale nevěděla, které straně sporu fandí.

„Jsi podělaná cuchta, Grangerová!“ ječel Ron. „Sama ses předhodila Krumovi. Jsi zrádkyně Bradavic!“

„Sklapni, Rone!“ křikl na něj Harry. „Jen žárlíš. Málem ses počůral nadšením, když Krum na začátku Turnaje přijel.“

„To je kec!“ odvětil Ron hlasitě. „Navíc, tehdy ještě nesoutěžil proti Bradavicím, ne? Vsadím se, že si vybral Grangerovou, aby tě špehoval. Ne, že by sis zasloužil být v Turnaji, ty zasranej podvodníku!“

 

„O Turnaji jsem s Viktorem nepromluvila ani slovo!“ zaskřehotala Hermiona. „Vlastně jsem s ním nemluvila od druhého úkolu!“

„Aha, došlo ti, že o tebe vlastně nemá zájem, co?“ rýpl si Ron. „Takže ses pokusila vrátit se k Harrymu? U Merlina, jsi tak ubohá!“

„Odpal, idiote!“ rozčílil se Harry. „Hermiona je moje kamarádka a nic takového, jak se tady taktně snažíš naznačit, nedělá. Nemůžu uvěřit, že jsi tak blbej a věříš těm kecům, co píšou v novinách. Tomu by věřil jen podělanej hlupák.“

„Takže jsem podělanej hlupák?“ odfrkl Ron. „Jen proto, že o tobě někdo řekl pravdu, která se ti nelíbí? Něco ti řeknu. Radši bys měl nechat mou sestru na pokoji, nebo ti nakopu prdel!“

 

„Ginny se může přátelit, s kýmkoliv chce!“ nedal se Harry. „Nepotřebuje idiota, jako jsi ty, aby se za ni pokoušel řídit její život.“

„Ginny je jen malá, naivní holka,“ štěkl Ron na oplátku, zjevně si své sestry, která se k nim prodrala davem, nevšiml. „A já tě nenechám toho zneužívat. Klidně se tahej s tou mudlovskou šmejdkou, když chceš, ale jestli se jen dotkneš Ginny, zabiju tě.“

 

Ginny už nedokázala dále poslouchat. Vykročila vpřed a třásla se hněvem.

„Ty podělanej bastarde!“ zařvala. „Jak se opovažuješ o mně takhle mluvit? Přede všemi? Nemůžu tomu uvěřit! Opravdu si myslíš, že máš právo říkat mi, co mám dělat? Od začátku roku se chováš jako malý, žárlivý imbecil a jestli si myslíš, že si tady budeš jen tak stát a urážet mě, Harryho a Hermionu, tak se teda šeredně pleteš!“

„Vypadni odsud, Ginny!“ zaječel Ron. „S tebou si to vyřídím později. Napřed dám tady tomu co proto.“

 

Jakmile to vyslovil, vytáhl hůlku a namířil ji na Harryho. Ginny nepřemýšlela a sáhla po své vlastní hůlce, kterou namířila na svého bratra.

„Chiroptera Mucous!“ vykřikla. Kletba udeřila Rona do obličeje a on zařval, když mu celý obličej zasypali škrábající netopýři. Upustil hůlku a oběma rukama se je od sebe snažil odehnat.

„Nech toho, Longbottome, nebo strávíš příští měsíc na ošetřovně,“ slyšela Harryho varování nebezpečným tónem.

 

Ohlédla se a až teď zaznamenala Nevilla, který mířil hůlkou přímo na ni. Jeho oči teď ale vyděšeně zaletěly k Harrymu, jehož hůlka byla také v pohotovosti a mířila na ustrašeného chlapce. O vteřinu později k němu svou hůlku pozvedla také Hermiona. Longbottom sklonil paži a začal k velkému pobavení přihlížejícího davu couvat.

 

Ronův bolestivý nářek přitáhl Ginninu pozornost zpět k bratrovi. Tou dobou už byl na zemi stočený do klubíčka, aby si ochránil obličej. Ginny ještě nikdy neseslala netopýří zaklínadlo v takové síle, výsledky byly dost děsivé. Z Ronovy tváře visely cáry masa a krev byla rozstříkaná všude kolem.

 

Ležérně kouzlo ukončila a pomalu kráčela dopředu, dokud nebyla jen pár stop od svého bratra. Ron se na ni poprvé podíval se strachem v očích.

„Tohle je tvoje poslední šance, Rone,“ řekla naprosto klidně. „Jestli se ještě jednou pokusíš na mě nebo na Harryho něco ušít, přísahám, že je nechám servat ti maso z hlavy.“

„Jak to můžeš říct?“ zaskuhral. „Jsem tvůj bratr.“

„Vážně? Nechováš se tak. Už měsíce se chováš jako totální idiot a mně už je z toho zle. Varuju tě. Jeden další napjatý moment, jeden další znechucený pohled nebo nečekaný útok a skončili jsme, bratříčku. Rozumíš mi?“

 

„Profesoři!“ křikl někdo z davu. Najednou se masa lidí okolo rozběhla svou cestou, jako když do nich střelí. Ginny ucítila na rameni něčí ruku, Harry ji ponoukal, aby šli rychle pryč. Neváhala. Rona nechali na podlaze, kde mu krev stále protékala mezi prsty, kterými se držel za hlavu.

Jak šli, Harry ji objal kolem pasu a ona se o něj opřela. Jedna její část byla zděšená z toho, jak něco takového mohla udělat svému bratrovi. Ta druhá, větší část, byla k smrti unavená z tlaku okolí a byla ráda, že všem poslala jasnou zprávu. Nehrajte si s Ginny Weasleyovou. Začíná válka a nikdo, absolutně nikdo, jí nebude stát v cestě.

___________________________________________________________________

Ginny seděla ve společenské místnosti a netrpělivě čekala na Harryho návrat. Odešel, aby dostal pokyny k třetímu úkolu, ale byl pryč už hodiny. Začínala si o něj dělat starosti. Naproti ní seděla Hermiona, která vypadala stejně netrpělivě. Přestože byly její oči zabořeny do knihy, kterou držela na klíně, nohou si poklepávala do rytmu neslyšitelné hudby a způsob, jakým držela semknuté rty, dával jasně najevo, že jí dochází trpělivost.

 

Navzdory napětí se Ginny usmála, když si vzpomněla na rozhovor, který dívka poskytla pro Jinotaj. Lenka prováděla rozhovor svým obvyklým stylem, až si Hermiona po jeho skončení musela skočit na ošetřovnu pro lektvar na bolení hlavy. Výsledky ale stály za to. Ve světle článku Rita Holoubková vypadala jako hloupá drbna. Jak článek poukázal, Ritina verze příběhu by byla vhodnější pro romantickou telenovelu, než pro život čtrnáctiletých kouzelníků. Utišilo to všechny drbající čarodějky na hradě. Naštěstí.

 

Ginny se znovu podívala na hodinky a už už se chtěla zvednout, když se portrét otevřel a Harry se konečně vynořil. Tvářil se velice unaveně a hned se zhroutil na gauč vedle Ginny.

„Trvalo to dlouho,“ poznamenala Hermiona ostře ve chvíli, kdy dosedl.

„Jo, no, dnes večer se dějí divné věci,“ pokrčil Harry rameny.

„Popořadě,“ přerušila ho Ginny. „O čem bude třetí úkol?“

„Přeměnili famfrpálové hřiště na obří bludiště. Pohár tří kouzelníků bude uprostřed a šampioni se k němu budou muset dostat. Aby to byla větší zábava, Hagrid doplní nějaká zajímavá zvířátka. Asi si to umíte představit,“ povzdechl si.

 

„Projdeme tolik zvířat, kolik jen dokážeme a naučíme tě, jak se s nimi vypořádat,“ navrhla okamžitě Hermiona.

„Jo, a budeme pokračovat s tréninkem obecných zaklínadel, která se můžou hodit, když nebudeme přesně vědět, čemu budeš čelit,“ rozhodla Ginny. „Myslím, že co se fyzického tréninku týče, bude dobré zapracovat na běhu a výdrži.“

„Proč mi taky nestrčíte koště do zadku, abych mohl zametat hrad?“ zamumlal Harry tiše.

„Cože?“ nerozuměla Ginny.

„Ehm, nic. Nechte mě ale říct, co se stalo divného,“ řekl rychle. „Šel jsem s Viktorem k Hagridově chýši, abychom si mohli promluvit v soukromí, a najednou se z lesa vynořil Barty Skrk. Byl totálně mimo. Nechal jsem Viktora s ním, abych došel pro ředitele, ale když jsme se vrátili, Viktor tam ležel omráčený a po Skrkovi ani památky.“

„Je Viktor v pořádku?“ zeptala se Hermiona rychle.

„Jo, je v pohodě,“ pousmál se Harry. „Divné ale je, že přísahá, že to nebyl Skrk, kdo na něj zaútočil. Říká, že ho pozorně hlídal a je si jistý, že to byl někdo za ním, kdo seslal kouzlo.“

 

„To je dost znepokojující,“ řekla Ginny zaraženě. „Skrk má být nemocný. Co mu je a proč se tady tak najednou ukázal?“

„Byl tady už mockrát, pamatuješ?“ připomněl Harry. „Aspoň tucetkrát jsem ho viděl na plánku v Moodyho kanceláři.“

„Byl tam někde Moody, když jste ho našli?“ zajímala se Ginny podezřívavě.

„Ne, to přímo ne,“ přiznal Harry, „ale ukázal se celkem rychle poté, co jsem se vrátil s Brumbálem. Říkal, že hlídal poblíž.“

„Není to zajímavé, že je Moody jediná osoba, která Skrka za takovou dobu viděla, a objeví se tam zrovna, když se stane něco takového?“ ušklíbla se Ginny.

 

„Na co narážíš, Ginny?“ zeptala se Hermiona.

„Nejsem si jistá,“ přiznala Ginny, „ale vsadila bych každý svrček, co mám, že Moody ví víc, než dává najevo. Nezapomínejte, že pořád nevíme, kdo hodil Harryho jméno do Poháru.“

„Nemůžeš podezřívat Moodyho!“ protestovala Hermiona.

„Podezřívám každého, kdo má schopnost a přístup Pohár očarovat, a Moody je na tom seznamu taky, společně s Karkarovem a ano, Brumbálem. Pořád jsem nezavrhla teorii, že to ředitel zosnoval, aby Harryho nějakým způsobem otestoval.“ Hermiona se na ni nevěřícně dívala, už ale nic neřekla.

 

„Jedné věci nerozumím,“ otočila se Ginny zpět k Harrymu, „proč jste s Krumem měli potřebu promluvit si v soukromí?“

„No… Viktor si dělal starosti ohledně mého vztahu s Hermionou,“ usmál se Harry zářivě. „Nehledě na to, cos mu řekla na plese, si stále dělá starosti, že jsme něco víc než přátelé.“

„Vážně?“ vytřeštila Hermiona překvapeně oči. „Já fakt nevím, co s ním mám dělat. Opravdu se mi líbí, ale nevím, jestli se mi líbí takovým způsobem, aby… chápete, co myslím.“

„No, už se nemusíš bát, že by o nás měl špatnou představu,“ ujistil ji Harry. „Jasně jsem mu řekl, jak to je.“

„Děkuji,“ odpověděla jednoduše.

„Jo, řekl jsem mu o naší vášnivé aféře, ale že už je to pryč,“ ušklíbl se Harry nebezpečně. „I když jsem ho varoval, že když se rozvášníš, jsi jak dračice…“

 

Harry nestihl dokončit větu, protože Hermiona jeho směrem poslala pěkně ošklivou kletbu. Díky svému tréninku sebou naštěstí praštil včas na podlahu, takže ho kouzlo minulo. Moudře se pak rozběhl pryč, zatímco Hermiona za ním utíkala s jekotem, co všechno s ním provede, až se jí dostane do rukou. Ginny je pobaveně pozorovala. No, když nic jiného, sama Harrymu navrhla víc běhání. Bylo pěkné vidět, že svůj trénink bere tak vážně.

___________________________________________________________________

„Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se Ginny, když vešla do společenské místnosti, a našla ho, jak sedí na pohovce s bledou tváří zabořenou do dlaní.

„Jé, dobré ráno, Gin,“ přivítal ji Harry. „Jsem v pohodě, asi. Jen jsem měl špatnou noc.“ Do třetího úkolu zbýval jediný den, a tak Harryho trénink zintenzivnili na maximum. Ginny věděla, že se každý večer vyčerpáním zhroutí na postel a okamžitě spí. To, že tentokrát to tak nebylo, bylo značně znepokojující.

 

„Co se stalo?“ tlačila na něj. „Měl jsi noční můry?“

„Jo, nějak tak,“ zamumlal Harry. „Bylo to jako sen, až na to, že jsem měl pocit, jako bych tam doopravdy byl.“

„Doopravdy byl kde?“ zeptala se zmateně.

„Jako bych byl v té hrozné, špinavé místnosti ve velkém domě, který jsem už viděl dřív,“ začal vysvětlovat. „Bylo to divné, protože jsem jako kdyby mluvil s Červíčkem, to je Peter Pettigrew, pamatuješ si, jak jsem ti o něm říkal?“

„Jo, vzpomínám si,“ ujistila ho. „Cos, pro všechno na světě, tomu grázlovi říkal?“

„Tak trochu jsem mu vyhrožoval,“ přiznal Harry zahanbeně, „ale ne kvůli Siriusovi nebo rodičům, ale protože jsem ho poslal udělat nějakou práci, kterou zvoral. Měl jsem vedle sebe obrovského hada a vyhrožoval jsem Červíčkovi, že ho tomu hadovi předhodím k večeři. Ale protože někdo umřel nebo tak, rozhodl jsem se ho nezabít. Jen jsem seslal Cruciatus a pak jsem se probudil. Říkám ti, Ginny, dost mě to vyděsilo.“

„To si dovedu představit,“ odpověděla suše.

                                                               

„Tohle ale nebylo poprvé, co jsem měl takový sen,“ stěžoval si Harry. „Před začátkem školního roku jsem byl v tom samém domě a ten velký had napadl nějakého starého muže. Byl tam ještě někdo, koho jsem nepoznal, jako bych mu dával rozkazy. Jako bych byl v těle někoho jiného, Ginny. Poprvé jsem to odmávl prostě jako divný sen, ale teď se to stalo znovu, tak už si nejsem tak jistý. Co si myslíš ty?“

„Jsi čaroděj, Harry,“ mávla Ginny přezíravě rukou. „Všichni čarodějové a čarodějky mívají divné sny. A ty jsi ještě o něco zvláštnější než ostatní, to je všechno.“

„To teda pěkně děkuju,“ ušklíbl se Harry sarkasticky. „Ale vážně, ty si nemyslíš, že bych si s tím měl dělat starosti?“

„Nemyslím,“ ujistila ho Ginny. „Jsi teď pod velkým tlakem, takže tě to ovlivňuje. Jestli se to stane znovu, necháme ti od madam Pomfreyové předepsat bezesný lektvar. Potřebuješ si odpočinout.“

„Dobře, to by šlo,“ souhlasil Harry. Zdálo se, že se mu ulevilo.

„Dobře. Něco jsem si zapomněla, co kdybys šel napřed a já tě doženu, jo?“

„Jo, dobře,“ usmál se Harry. „Uvidíme se dole.“

 

Ginny sledovala, jak zamířil k východu z portrétu a pak se rozběhla po schodech do své ložnice. Vtrhla do koupelny, zamkla za sebou a až tam si dovolila se zhroutit. Slzy jako hrachy jí stékaly po tvářích a ona se kousala do rtu, aby neplakala hlasitě. Samozřejmě věděla, co znamenají Harryho sny, stejně jako věděla, jaký je skutečný význam jizvy na jeho čele. Skrýval se v něm kus Voldemortovy duše, který z něj dělal viteál. Tyto živé sny jako by předpovídaly, že je Temný pán blízko, velice blízko ke svému návratu, a oni všichni jsou tak v nebezpečí.

 

Nenáviděla, že tohle všechno musí před Harrym skrývat. Ale neexistoval způsob, jak mu o tom říct a přitom neodhalit, že se v jejích myšlenkách skrývají vzpomínky Toma Raddlea. Jak dlouho jejich přátelství potrvá, než pravda vyjde najevo? Měla vlastní plán, jak se vypořádat s viteálem - koneckonců, byl vytvořený náhodou a nebyl stabilní. Ginny byla přesvědčená, že dokáže tento kus Voldemortovy duše od Harryho oddělit, ale nemohla to udělat teď. Procedura oddělení musí být podstoupena za jistých podmínek a na to neměli prostor. Harry je navíc na něco takového pořád ještě moc mladý. Potřebuje víc síly a zkušeností. Napřed se musí stát ještě jiné věci.

 

Zdálo se ale, že čas není na jejich straně. Vsadila by každý svůj svrček, že Voldemort postupně získává svou dřívější formu a připravuje se získat zpět také lidské tělo. Těžko bude náhoda, že se to děje zrovna ve chvíli, kdy probíhá Turnaj, tomu nevěřila. Než Tom vytvořil první viteál z deníku, velice intenzivně studoval magii duše a nekromancii. Měl otevřených několik možností, jak se dostat zpět do svého těla, přestože ani jedna z nich pro něj nebyla příliš příjemná. Ginny měla hrozivé tušení, že se během třetího úkolu stane něco, čemu nebude moct zabránit.

 

Protřela si oči, postavila se a odemkla dveře od koupelny. Naplnilo ji nově objevené odhodlání, potřebovala udělat několik věcí. První z věcí, které pro Harryho mohla udělat, bylo napsání dopisu. Bude potřebovat radu a moc dobře věděla, koho o ni požádat.

___________________________________________________________________

Teodor Nott padl na kolena, hrůzu vepsanou ve tváři. Jeho oči žadonily o slitování.

„Neměl jsi mě sledovat, Notte,“ řekla Ginny vyděšenému chlapci. „Teď za to zaplatíš!“

„Ne, prosím! Dělal jsem jen to, co mi poručili. Nechtěl jsem nikomu ublížit!“ prosil chlapec.

„Na to je už pozdě, Theo,“ zasmála se. „Nikdo mi nemůže zkřížit cestu a přežít to.“

 

Bezstarostným mávnutím hůlky poslala Notta přes zábradlí. Jeho křik byl slyšet, dokud nedopadl na zem stovky stop pod nimi.

„Ginny, to jsi nemusela!“ protestoval Harry. „Mohl přežít. Nebylo nutné ho zabíjet.“

„Jo, jenomže já ho chtěla zabít, miláčku,“ uculila se Ginny. „Snažil se mě napadnout a něco takového já nenechám bez odplaty. To bys měl vědět, Harry.“

„Ano, Ginny, vím,“ odpověděl tiše. „Já jen…“

„Jen co?“ vybuchla Ginny. „Nott byl bezvýznamný malý červ, který si zasloužil zemřít! Proč mě z toho obviňuješ?“

„To přece nedělám,“ ujišťoval ji Harry spěšně. „Víš, že s tebou vždy ve všem souhlasím.“

„Opravdu? Neznělo to tak,“ ušklíbla se chladně. „Možná je načase připomenout ti tvoje místo.“

„Ne! Prosím, Ginny, já tě miluju. Prosím ne…“ začal Harry, než se zhroutil na podlahu v záchvatu bolesti.

„Crucio!“ zařvala Ginny znovu a smála se Harryho agónii u svých nohou. Smála se víc a víc, aby přehlučela Harryho křik. Byla to ta nejvtipnější věc, jakou kdy viděla! Smála se tak zuřivě, až se jí chtělo plakat smíchy…

 

Ginny se s trhnutím probudila. Na chvíli zírala do temnoty, neschopná uvědomit si, kde je. Až potom zaznamenala slzy na svých tvářích a třas po celém těle. Jen pomalu se jí vracela rozvaha, aby si jasně uvědomila, že leží ve své posteli v ložnici třeťáků. Závěsy kolem její postele byly zatažené a nepropouštěly dovnitř ani náznak světla. Chladnou vlhkost přisoudila zcela propocenému povlečení.

 

Natáhla třesoucí se ruku a odtáhla závěsy na jedné straně postele. Šedavé světlo naznačovalo, že se pomalu blíží ráno. Snažila se kontrolovat svůj dech a spustila nohy z postele. Kamenná podlaha zaútočila na její bosé nohy ledovým chladem. Tak potichu, jak jen dokázala, vstala a přistoupila k oknu. Venku se pomalu šířilo světlo, jasný signál, že nemá cenu snažit se znovu usnout. Unaveně se vrátila k posteli, sebrala hygienické potřeby a čistý ručník a zamířila do koupelny. Dlouhá, horká sprcha ji zahřála aspoň na těle, přestože do duše teplo nepřinesla. Nějakou dobu zírala na svůj obraz v zrcadle. Vypadala ustaraně a nervózně. Její už tak dost bledá pokožka byla nažloutlá a bez života. Zavřela oči a snažila se přimět k pohybu. Dnes Harry podstoupí třetí a poslední úkol Turnaje a ona si dělala víc starostí, než byla ochotná si přiznat.

 

Bylo nepopiratelné, že se s Harrym během posledních měsíců velice sblížili, ale nikdy by nevěřila, že tomu přispěje vražda zmijozelského studenta. Ne, opravila se, to nebyla vražda. Byla to sebeobrana. Ať si to ale říkala sebevíckrát, nevěřila tomu. Pocit viny jí způsoboval noční můry a ona začínala cítit, jak ji to drtí. Možná až tenhle zatracený Turnaj skončí, bude schopná posunout se dopředu.

 

K pocitu viny se teď přidal ještě velký strach o Harryho. Dneska se něco stane, věděla to. V posledních měsících se stalo až příliš divných věcí, které nemohli ignorovat, a Harryho noční můry, ve kterých byl v jiném těle, byly také jasným znamením. Voldemort nebo některý z jeho nohsledů se dneska o něco pokusí a ona neměla, jak to zastavit.

 

I tak ale přijali aspoň nějaká preventivní opatření. Ginny byla odhodlaná Harryho sledovat, jakmile vstoupí do bludiště, a Sirius přišel se skvělým nápadem, jak to udělat. Před několika dny poslal svému kmotřenci dvojici zrcátek, která sloužila jako obousměrné komunikační zařízení. Když ho Harry po vstupu do bludiště aktivuje, Ginny uslyší a částečně také uvidí, co se děje. Sirius naznačil, že také on bude poblíž, aby případně přiložil pomocnou ruku (nebo packu jako Tichošlápek). Navíc, i když to Harrymu neřekla, rozhodla se na něj seslat Stopovací kouzlo. Jistota je jistota.

 

Ginny se vrátila do ložnice a v naprosté tichosti se oblékla. Její spolubydlící stále spaly, za těžkými závěsy kolem postelí šlo slyšet jejich oddechování. Ginny se cítila osamělá a bez nálady, proto raději zamířila do společenské místnosti.

 

Nebyla překvapená, že tam Harry už sedí a zírá do plamenů. Tiše si sedla vedle něj.

„Nemůžeš spát?“ zeptal se, aniž by se pohnul.

„Ne, asi jsem moc nervózní,“ odpověděla. Tentokrát otočil hlavu, aby se na ni podíval. Zelené oči jako by ji proskenovaly skrz naskrz.

„Tohle je víc než nervozita, že jo?“ zatlačil na ni. „Co se děje, Ginny?“ Polkla a odvrátila pohled. Chvíli zvažovala, že mu zalže, ale zoufale se o svůj sen plný viny toužila s někým podělit.

 

„Pořád mám noční můry,“ řekla tiše, „které jsou pořád stejné. Jsme nahoře v Astronomické věži a… to… se děje znovu. Akorát, že tentokrát ho z věže shodím dobrovolně. Užívám si jeho křik, jak padá. A potom… u Merlina… já… začnu mučit tebe, Harry. Sešlu na tebe Cruciatus a směju se ti. Směju se a směju, pořád se směju… Já…“ Dál se nedostala, protože ji objaly jeho silné paže. Harry si přitiskl její hlavu na svoje rameno a pevně ji držel.

„Je to v pořádku, Gin,“ zašeptal. „Je v pořádku, že se kvůli tomu cítíš špatně. Ale nikdy nezapomínej, že Nott na nás zaútočil. Jen jsme se bránili. Byla to nehoda, nic špatného jsme neudělali. Myslím si, že ve snech čelíš svému opravdovému strachu: že bys něco takového přijala naprosto chladně. Nejhorší věc, jakou si umíš představit, je skončit jako Voldemort, někdo, kdo zabíjí a mučí pro svoje potěšení. Ale fakt je, že ty nikdy nebudeš jako on. Možná byl jednou v tvojí hlavě, Ginny, ale ty jsi pořád ty. Jsi milionkrát lepší člověk, než on by kdy mohl být. Bojovala jsi s ním a vyhrála jsi a vždycky nad ním vyhraješ. Voldemort je krutá, prázdná osoba, zatímco ty jsi milá, milující a nádherná dívka s čistým srdcem. Nikdy nad tebou nezvítězí.“

 

Ginny po tvářích začaly téct slzy. Přitiskla se k němu ještě blíž a celá se třásla. Harry ji jen držel na znamení tiché podpory. Chvíli trvalo, než nad sebou opět získala kontrolu. Trochu se odtáhla, aby se mu mohla podívat do tváře.

„Jak jsi věděl, na co myslím?“ zeptala se nakonec. „Nikdy jsem ti to neřekla.“

„Bylo to docela jasné,“ pokrčil rameny. „Od té noci se chováš… ne úplně vyděšeně, ale obezřetně. Můžu říct, že moc dobře nespíš, a nemusím být génius, abych věděl proč. Sakra, i já mám ohledně Notta noční můry. Na špičce toho všeho, co se teď děje, se dalo jen čekat, kdy se nám to dostane do hlavy. Nejsi jediná, kdo zápasí s emocemi, a já vím, že nakonec to všechno vyplave na povrch. Jen si chci být jistý, že až se to stane, budu u toho.“ Ginny se mu zadívala do očí. Nikdy ho nemilovala víc, než právě v tomhle okamžiku.

„Díky, Harry,“ řekla roztřeseným hlasem. „Ani nevíš, co pro mě znamená, vědět, že jsi tu pro mě.“

„Ale jo, vím,“ nesouhlasil. „protože vím, co znamená mít tu tebe pro mě. Bez tebe bych tenhle rok nikdy neprošel, Gin.“

 

Harry se naklonil a jemně ji políbil na čelo. Pak si ji znovu přitáhl do náruče, a tak tam seděli, v náručí toho druhého, beze slova. Až když uslyšeli hluk probouzejících se spolužáků, neochotně se pustili.

„Pojď, Ginny,“ postavil se Harry. „Nechci teď nikoho vidět. Asi za půl hodiny začnou servírovat snídani, můžeme pomalu jít.“ Ginny se také postavila a naposledy ho rychle objala.

„Jo, načase začít den. Navíc, ty se musíš pořádně najíst, později na to nebude čas.“

„Jo, nepřipomínej mi to,“ zamumlal Harry. S tím společně zamířili k východu, připravení na všechno, co jim den přinese.

___________________________________________________________________

Nebylo překvapením, že na snídani dorazili jako první. Sedli si na svoje obvyklá místa a tiše tlachali o nedůležitých věcech, dokud se síň nezačala plnit prvními ranními ptáčaty. Hermiona byla jednou z nich. Posadila se naproti nim a s obavami se podívala na Harryho.

 

„Jak se cítíš, Harry?“ zeptala se ve vteřině, kdy dosedla na zadek. „Jsi nervózní?“

„No, jo,“ přiznal Harry. „Byl bych divnej, kdyby ne, co? Ale vlastně není moc proč se bát. Myslím, že jsem připravený, jak jenom můžu. Naučil jsem se tuny nových kouzel a taky jsem víc ve formě.“

„Jo, co se stalo s tím vychrtlým, malým usmrkancem, co nosil brýle?“ posmívala se Ginny.

„Usmrkancem?“ zatvářil se Harry na oko ublíženě.

„Vážně jsi byl hrozně hubený, Harry,“ poukázala Hermiona, „ale letos už začínáš vypadat líp.“

„Jo, no, za to asi může dobré jídlo a spousta cvičení,“ souhlasil Harry skromně. „Těžko bych něco přibral, nebýt těch hor jídla, co do mě cpe tady slečna Weasleyová. Se vší úctou, myslím, že začínáš překonávat svoji mamku.“

„Kuš,“ umlčela ho Ginny rýpancem do ramene. „Nevíš, že je neslušné srovnávat dívku s její matkou?“

„Teď už vím,“ zamumlal Harry a masíroval si rameno.

 

„No, opravdu,“ pokračovala Ginny, „svou mamku miluju, ale nechci být jako ona. Je úžasná mnoha způsoby, ale stejně je to blázen! Kdyby bylo na ní, zamkla by mě někde ve věži, dokud by mi nebylo pětadvacet a dokud bych nesouhlasila, že se okamžitě vdám a do devíti měsíců po svatbě porodím svoje první dítě. Mamka si myslí, že jsem porcelánová panenka, kterou musí ochraňovat. Nechci být jen manželka a matka, chci v životě něco dokázat!“

„Souhlasím,“ přikyvovala horlivě Hermiona, „přestože mě mamka podporuje, abych dokázala, co jenom můžu. Vždycky důvěřovala mým rozhodnutím. Vlastně docela chci být jako ona. Je inteligentní, přemýšlivá, odhodlaná a velmi krásná.“

„No, já bych řekl, že to všechno jsi ty taky,“ složil jí Harry kompliment.

 

Hermiona se na něj šokovaně podívala.

„Harry, to je nejhezčí věc, jakou jsi mi kdy řekl,“ vydechla ohromeně. „A když nad tím tak přemýšlím, asi to bude nejhezčí věc, jakou o mně kdy kdo řekl.“ Harry zrudl a zahanbeně sklopil pohled.

„Říkám jen pravdu,“ zamumlal.

 

Ginny se na něj dojatě podívala. V tolika ohledech byl Harry téměř k nepoznání od toho naštvaného a zoufalého chlapce, se kterým se spřátelila na začátku Turnaje. Fyzicky se velmi změnil díky bohaté stravě, pravidelnému cvičení i podpoře nutričních lektvarů. Také jako student byl jiný. Mnohem víc si věřil a jeho studijní výsledky se razantně zlepšily. Vždycky měl talent pro Obranu proti černé magii, teď ale zjistil, že má nadání také pro jiné předměty, zvlášť Přeměňování a Formule, jeho hlavní předměty. Dodatečný trénink impozantně rozšířil jeho repertoár kouzel, takže se mu nemohl rovnat žádný student čtvrtého ročníku.

 

Nicméně, přes to všechno Ginny věděla, že se Harrymu nejvíce změnila jeho osobnost. Události posledního roku ho bezesporu změnily, zvlášť ta děsivá událost v Astronomické věži. Možná na něj měl negativní dopad také postoj jejího bratra. Ron byl stále dětinský, jak trval na tom, že by se každý měl chovat tak, jak si přál. Nebo mu možná zvedlo sebevědomí to, že už nebyl tak závislý na Hermioně. Nebo to prostě bylo jen součtem toho všeho. Tak jako tak, Harry Potter dospěl.

 

Ginny sáhla pod stůl a chytla ho za ruku. Překvapeně k ní vzhlédl a ona se vřele usmála, aby mu vyjádřila uznání za to, co řekl. Stydlivě se usmál na oplátku, než byli přerušeni příchodem profesorky McGonagallové.

„Pane Pottere, šampioni jsou po snídani očekáváni v komnatě za Velkou síní,“ informovala ho. „Slečno Weasleyová, i vaše přítomnost bude vyžadována. Už jsem informovala profesora Snapea, že se dnes nezúčastníte jeho hodiny.“

 

„My oba?“ lapla Ginny po dechu. „Já přece nebudu zase zahrnuta do úkolu nebo jo?“

„Ne, slečno Weasleyová,“ zavrtěla profesorka hlavou, „ke třetímu úkolu byly přizvány rodiny šampionů a tohle bude šance se s nimi setkat. Byla jste speciálně požádána, abyste doprovodila pana Pottera.“

 

„Ale Dursleyovi ani neví, že existuješ,“ protestoval Harry, když profesorka odešla, „navíc sem určitě nepřijdou. Nesnáší všechno, co souvisí s magií.“

„Je jen jeden způsob, jak to zjistit,“ ukázala Hermiona na opačnou stranu síně, kde do komnaty zamířili Fleur a Viktor. „Za deset minut mám zkoušku z Historie čar a kouzel, tak radši půjdu. Uvidíme se později.“ Zamávala jim a oni se postavili, aby se připojili k ostatním šampionům. Ginny přemýšlela, proč má Harryho doprovázet, a cestou získala podezření, kdo na ně asi čeká. Po vstupu do komnaty zjistila, že měla napůl pravdu.

 

„Mamko! Bille! Co tady děláte?“ vyhrkla a rozběhla se k nim, aby je objala.

„Ahoj, drahoušku,“ přivítala dceru paní Weasleyová, „a ahoj, Harry. Mysleli jsme, že tě přijdeme podpořit během posledního úkolu. Teda, ty jsi ale vyrostl!“ Propustila z obětí Ginny a pevně stiskla také Harryho, načež ho políbila na obě tváře. Ginny si potěšeně všimla, že mu to nevadilo. Pak vystoupil také Bill a nadšeně potřásl Harrymu rukou.

 

„I Charlie chtěl přijít, ale nedostal volno,“ informoval je mladý muž. „Musím říct, že je to paráda být tu zpátky. Nebyl jsem tu dobrých pět let.“ Ginny si všimla, že Billova pozornost se pak upnula ke krbu, kde se Fleur vítala se svojí rodinou. Zajímavé bylo, že také blondýnka se Billem zdála být zaujatá.

„Rád vás oba vidím,“ pronesl Harry. „Když řekli, že jsou tu rodiny šampionů, na jeden hrozivý moment jsem si myslel, že by mohli přijet Dursleyovi.“

„No,“ odfrkla si nesouhlasně paní Weasleyová. „No, nevadí, my tě trochu rozveselíme a povzbudíme. Napřed bychom si ale měli trochu popovídat.“ Bill odtrhl oči od Fleur a pobídl je, aby se posunuli do rohu místnosti. Ginny začínala tušit, proč tady měla být i ona.

 

„Tak,“ začala paní Weasleyová, „chtěla jsem si s vámi oběma promluvit o dopisech, které letos dostávám, nemluvě o tom děsném článku Rity Holoubkové.“

„Paní Weasleyová,“ přerušil ji Harry, „Ginny mě nekrmí nápojem lásky, to vás ujišťuji.“ Molly se na chvíli odmlčela a Ginny zalapala po dechu.

„Mami!“ protestovala. „Přece jsi nemohla věřit, že bych to udělala!“

„No, po tom článku jsem v pokoji u dvojčat našla ingredience, které jsou pro výrobu lektvaru potřeba. Věděla jsem, že jsou v tom taky zatažení, protože o tom mluvili ve svých dopisech. A když jsem posledně dostala dopis od Rona, v němž psal, že je ten článek pravdivý, nebyla jsem si jistá, čemu věřit.“

„Nevěřím, že by sis myslela, že jsem toho schopná!“ křikla Ginny hlasitě.

 

„No tak, Gin,“ protestoval Bill jemně, „když mamka dostávala i od dvojčat naprosto vážné dopisy, nemůžeš ji vinit, že se bála, co se děje.“

„To asi ne,“ připustila Ginny neochotně.

„Mimoto, všichni víme, jak dlouho jsi poblázněná tady do mladého Harryho,“ dodal Bill škádlivě.

„Bille!“ zaskučela Ginny.

 

„Opravdu?“ zeptal se Harry se zájmem.

„No to teda,“ odpověděl Bill stejným tónem, „je tebou omámená.“

„Dobré vědět,“ poznamenal Harry s namyšleným úšklebkem.

„Jo, ještě jedno slovo a začnu metat kletby,“ varovala je Ginny a výstražně vytáhla hůlku.

„Ginny, chlapci tě jen škádlí, polož tu hůlku,“ řekla paní Weasleyová přísně, přestože Ginny zaznamenala v jejích očích pobavení. Zamumlala si pro sebe něco o tom, jací jsou to blbci, a zastrčila hůlku zpátky do hábitu.

 

„Teď, když jsme si tohle vyjasnili,“ pokračovala paní Weasleyová, „mám další otázku. Co se děje mezi vámi dvěma a Ronem? Harry, bývali jste tak dobří kamarádi, co se stalo?“

„Já opravdu nevím, paní Weasleyová,“ přiznal Harry. „Všechno začalo, když mi odmítl uvěřit, že jsem se nepřihlásil do Turnaje.“

„Ale profesor Brumbál potvrdil, žes to neudělal,“ protestovala paní Weasleyová.

„Ron asi nevěří ani jemu,“ pokrčil Harry smutně rameny.

 

„Už to chvíli trvá, mami,“ přerušila ho Ginny. „Víš, jak nejistý dokáže Ron být. Už roky žárlí na Harryho peníze a slávu, potřeboval jen popud, aby to všechno vybouchlo. Rona štvalo, že je vedle Harryho vždycky druhý, a snažil se od něj odtrhnout. Všechny ty žvásty o přihlášení do Turnaje a nápojích lásky jsou jen jeho způsobem, jak ospravedlnit to, co dělá.“

„Já jsem ale nechtěl, aby byl horší než já,“ protestoval Harry, „byl to první opravdový přítel, kterého jsem měl.“

„Jo, tak to ale ostatní neviděli,“ poukázala Ginny. „A Ron si asi cení reputace víc než tvého přátelství.“

„Ale… to je… blbost!“ vydechl Harry nevěřícně.

 

„Svým způsobem to dává smysl,“ souhlasil Bill. „V dopisech, co mi psal, stálo často něco jako: kdybych byl Harry, udělal bych to a to, kdybych měl Harryho peníze, koupil bych si to. Asi to už chvíli bublalo pod povrchem. Škoda.“

„O prázdninách si s ním promluvím,“ trvala na svém paní Weasleyová, „nebo Artur. Chová se jako hlupák, přivedeme ho k rozumu.“

„Se vší úctou, paní Weasleyová, nejsem si jistý, jestli ještě stojím o to se s ním přátelit,“ prohlásil Harry. „Kdyby ublížil jen mně, bylo by to jiné, ale on se chová strašně i k Ginny a Hermioně. Dokud se jim oběma neomluví, nechci s ním mít nic společného.“

„No, nejsem si jistá, jestli si to ta Grangerovic holka zaslouží,“ zahuhlala paní Weasleyová. „Rozejít se s tebou takovým způsobem, jen aby mohla uhnat toho Kruma. To je hrozné chování. Radši by ses měl držet dál od takových holek!“

 

K jejímu zmatení Harry s Ginny vyprskli smíchy.

„Ale paní Weasleyová, Hermiona není moje holka a nikdy nebyla,“ zašklebil se Harry. „A co se týče toho nahánění Viktora, to on ji pozval na rande. Myslím, že ona byla překvapenější než kdo jiný.“

„Nevěř všemu, co čteš v novinách, mami,“ zahihňala se Ginny. „Hermiona je asi nejnepravděpodobnější běhna na světě.“

„Hermiona a běhna,“ vybuchl Harry znovu smíchy.

„Ronovi se asi líbila,“ dodala Ginny vážněji, „i když s tím samozřejmě nikdy nic neudělal, jen byl naštvaný, když ji Viktor pozval na ples. Což je další věc, která Rona vytočila.“

„No, teď si s tím nebudeme dělat starosti,“ rozhodla paní Weasleyová, „s Billem jsme tu na celý den. Už jsou to věky, co jsem na hradě byla naposledy, proč nám neukážete, co je tady nového?“

 

Ginny s Harrym šťastně přikývli a vyvedli je z komnaty na školní pozemky. Zbytek dne strávili procházením Bradavic a spokojeným tlacháním. Ginny potěšeně sledovala, jak pozitivní vliv má takový den na Harryho náladu. Nervozita uplynulých týdnů byla nahrazena štěstím a klidem. Byla za to vděčná. Faktem ale zůstávalo, že ten, kdo hodil Harryho jméno do Poháru, byl pořád někde tam venku.

A dneska bude mít poslední šanci udeřit.

 

 

 

<<< Předchozí            Následující >>>