02. Dospívání (1/2)

19.08.2016 07:51

Bylo jich tu o tolik víc, než očekával. Neville přepočítal zbývající původní členy BA a výsledné číslo ho silně znepokojilo. Z původních třiceti jich ve škole zůstalo pouze třináct – sotva dost pro slušnou rvačku a ještě míň pro skutečnou bitvu – ale jak se tak rozhlížel po Komnatě nejvyšší potřeby, pohlíželo na něj zpět jednoduše třikrát tolik tváří. Před pár dny doufal, že by se jeho propočty mohly mýlit, ale tohle bylo absurdní.

Nervózně se ošil a sevřel v ruce útržek pergamenu se svými poznámkami, jako by doufal, že jej může ochránit před tolika pohledy plnými očekávání. „No…“ Hlas se mu zlomil a on si musel odkašlat, přičemž cítil, jak se mu po tváři rozlívá zahanbený ruměnec. „No… tohle je… je vás tu hodně. Fakt jsem myslel… uf… že tady bude jen… hrstka z vás.“ Fantastické. Prostě fantastické. Perfektní způsob, jak je ujistit v jejich volbě vůdce.

Romilda Vaneová pohodila hlavou a rukou si sčesala své husté, tmavé vlasy z očí. „Přece ti nevadí mít na své straně o trochu víc hůlek, ne?“

„Ne! Jen jsem… to prostě nečekal.“ Rozhlédl se po místnosti a uvědomil si, že u většiny z nich nemá ani potuchy, co je to za lidi. „Myslím… měli bychom začít přepočítáním nebo prezencí nebo nějakým zápisem nebo tak. Tak to minule aspoň udělal Harry.“

Na ten popud se zachvěl vzduch a v čele místnosti se objevil brk, hladce usazený v lahvičce čerstvého inkoustu, vedle se skvěl dlouhý svitek pergamenu. Neville ukázal tím směrem. „Každý ví, že jej Hermiona minule proklela. Já to dělat nebudu.“ Když konečně opět pocítil pevnou půdu pod nohama a vrátil se k osnově svých poznámek, jeho sebedůvěra zesílila a slova z něj vycházela jednodušeji. „Marietta si zasloužila celý rok nosit trest za to, že nás práskla, ale jestli někdo z vás udělá něco takového tentokrát, no, nemusíme se asi obávat zrovna vyloučení. Nemyslím si, že budu přehánět, když řeknu, že bychom pravděpodobně byli zavraždění nebo přinejlepším poslaní do Azkabanu, nemluvě o tom, co by udělali našim rodinám. Osobně si myslím, že mít na svědomí něco takového je pro vás mnohem, mnohem horší, než co byste mohli mít na obličeji.“

Michael Corner si v přední řadě zkřížil ruce a ušklíbl se. „Ta sentimentalita je moc hezká, kámo, ale půjdu s kůží na trh a řeknu ti, že bych nerad svěřoval svůj život někomu, u koho zahlédnu byť jen záblesk žluté barvy.“ Ernie si v reakci pobouřeně pročistil hrdlo a Michael mu věnoval podrážděný pohled. „Och, vážně, Ernie, není to ani přinejmenším myšleno proti vám. Beztak to byla minule jedna z našich!“

Ginny se postavila, její hezký obličej odrážel překvapivě nelítostný, odhodlaný pohled. „Myslím, že bychom měli věřit jeden druhému. Neville má pravdu, v sázce je až příliš na to, aby kdokoliv zaprodal své přátele. Bylo by to –“

„Ne. Michael má naprostou pravdu.“ Neville si překvapeně uvědomil pevnost svého vlastního hlasu, když ji utnul. „A já jsem předtím nedomluvil. Naprosto s ním souhlasím. Kdyby bylo přátelství dostatečné, Harry by měl pořád ještě rodiče.“

Znělo to, jako by jeho slova rezonovala skrze místnost, ve které se rozhostilo ohlušující ticho, a Neville si znovu pročistil hrdlo.

„Každý z vás četl o Peterovi Pettigrewovi po tom… víte co, všem, co se stalo na Ministerstvu. Zradil Jamese a Lily Potterovy, ačkoliv si byl vědom, že to znamenalo jejich smrt, a to včetně Harryho. Pokud může někdo zradit svého nejlepšího přítele a celou jeho rodinu, dokonce i bezbranné dítě, nemůžeme vyloučit, že se to stane i nám. Ale nemůžeme ani čekat, že něco takového zastaví jen nějaká hrozba ošklivých uhrů na obličeji.“

Neville pohlédl zpět na své poznámky a připomněl si, že se k tomuhle odhodlal už předtím, než tohle setkání vůbec začalo. Ani tak mu to jeho pozici nijak neulehčilo. Přinutil se zvednout hlavu a vyhledat pohled velkých, horlivých modrých očí, které ho pozorovaly zpoza davu. Cítil se za to, co plánoval udělat, téměř pošpiněný. „Coline, přišel bys sem, prosím tě?“

Colin Creevey zapéroval na bříškách prstů a téměř tryskem vystřelil do čela místnosti, kde se postavil do pozoru. „Pane?“

Neville se usmál na chlapce, který byl pouze o deset měsíců mladší než on sám, ale pořád tolik připomínal dítě. „Coline, chci něco udělat. Existuje kouzlo, které se jmenuje Fideliovo zaklínadlo. Je celkem komplikované, ale myslím, že je to naše nejlepší naděje. Věřit, že nikdo z nás neřekne, že se BA vrací, kde se setkáváme, nebo kdo je naší součástí, je hodně, co můžeme vsadit. Ale pokud tohle uděláš, staneš se Strážcem tajemství a jediná možnost, jak by se o nás Ty-víš-kdo a jeho stoupenci mohli dozvědět, je, pokud jim to odtajníš dobrovolně. Kouzlo nemůže být zlomeno Imperiem, Veritasérem nebo ničím takovým, ale kdybys to řekl… Dokonce i kdybys byl pod kletbou Cruciatus, nebo kdyby se chystali zabít Dennise…“

Jeho růžolící, pihovaté tváře zahořely ještě zářivějším odstínem červené, jako kdyby hanbou z té myšlenky samotné. „I kdyby!“

Ritchie Coote, páťák, který hrál předchozí rok odrážeče za nebelvírský famfrpálový tým, vyskočil na nohy. „Ale to je přesně to, před čím jsi nás teď varoval, slib, který Peter Pettigrew porušil!“

„Já vím.“ Neville si nedovolil přerušit svůj oční kontakt s Colinem. „A Colin to ví taky a já si myslím, že to je přesně ten důvod, proč budeme v největším bezpečí. Zradil bys nás způsobem, jakým byli zrazeni Harryho rodiče?“

Neobjevila se ani nejtenčí stopa po zaváhání. „Radši bych umřel.“

„Pak-“ Neville byl přerušen Ginny, která jako by se zjevila z čista jasna po jeho boku, chytla ho za ruku a s překvapivou silou ho odtáhla od Colina.

„Neville, to nemůžeš! Využíváš ho!“ Její hlas byl prosící a zároveň zděšený.

„Samozřejmě, že využívá!“ Slova, pronesená hlasem, který byl naprosto klidný a faktický, je oba šokoval a oni se otočili. Cítili přitom, jak se k nim připojily pohledy všech ostatních v místnosti a nevěřícně zíraly na Colina.

Poprvé za celou dobu, co ho Neville poznal, vypadal Colin na svůj věk. Odhrnul si svou nepořádnou ofinu z očí a nadále zůstával pozoruhodně přirozeně stát v čele místnosti, ruce strčené v kapsách. Nebyl nijak vysoký, nijak silné postavy, ale najednou bylo naprosto očividné, jak se jeho ramena v průběhu minulého roku nebo možná ještě dříve rozšířila, v kulatém obličeji se vyrýsovaly lícní kosti a jeho hlas měl rázem hloubku, která byla obvykle potlačena, kdykoliv se v jeho hlase odrazilo nadšení. Bez ucuknutí čelil pohledům svého publika. „Byl by blázen, kdyby ne.“

Colin se posunul pár kroků doprava a otočil se, nyní čelem přímo ke shromážděnému davu. „Každý z nás bude využitý. Tohle je válka a my jsme tady, protože se teď chystáme zavázat tomu stát se vojáky. Vojáci slouží k tomu, aby byli využiti. Harry je teď někde venku, bojuje za naše životy, naši svobodu a za naše rodiny, a rozhodně je využívaný. Je využívaný pro svou statečnost, Hermiona je využívaná pro svůj důvtip, Ron je využívaný pro svou věrnost. Můžou zemřít. A ví to.

Nechám se Nevillem využít, protože Harry je jako každý hrdina z každé knížky, kterou jsem jako dítě četl. Já měl tím pádem to štěstí poznat skutečného, dýchajícího člověka, který ty příběhy pro mě učinil skutečnými. Nejenže mi ukázal, že magie existuje, ale taky to, že lidi, díky kterým stojí za to v magii věřit, existují taky. Zradit ho by pro mě znamenalo zradit všechno, o čem jsem vždycky věřil, že znamená Dobro. Neměl bych další důvod žít, kdybych musel přestat věřit tomu, že Dobro nakonec vždycky zvítězí. Možná je to pitomé, možná je to naivní, ale Neville ví, že je to pravda, a já jsem hrdý, že pro to budu využitý.“ Měkká modř jeho očí se najednou změnila v živost letní oblohy těsně po bouři. „Neptejte se Nevilla, proč mě zneužívá. Ptejte se, pro co můžete být využiti vy, anebo odejděte.“

Nastalo dlouhé ticho, pak se postavila Lenka. „Jsem Lenka Láskorádová, pro případ, že mě někdo z vás, kdo není v mé koleji nebo v mém ročníku, nezná. Myslím, že můžu být užitečná, protože můj otec tiskne Jinotaj, hlavní zástupný zdroj novinek v kouzelnickém světě, takže pokud budete chtít veřejnosti cokoliv sdělit, najdu způsob, jak to tam dostat. Máme excelentní konexe s velkým množstvím čarodějek a kouzelníků, kteří pod Ministerstvo nikdy nespadali. O některých z nich vláda dokonce ani neví.“

„Rozhodně nechci být materialistický,“ vypadal Ernie trochu rozpačitě, ale stále odhodlaně, když se postavil na nohy, „ale moje rodina je na tom docela dobře a možná bychom mohli dokonce říct, že Malfoyovi nejsou jediní, kteří si můžou dovolit štědré dotace, pokud by to situace z peněžních důvodů vyžadovala. Jo, a jsem Ernie Macmillan.“

Blonďatý Mrzimor s pihovatým obličejem, který vypadal neurčitě povědomě, ale kterého Neville jaksi nemohl konkrétně zařadit, vstal jako další. „Fritz Pytloun. Můj táta byl odrážečem Vos a já na profíka trénuju prakticky celý svůj život. Mohl bych být užitečný pro tipy na starou dobrou rvačku, pokud bychom ztratili hůlky - jak přijímat rány, jak na fyzické tréninky...“ pokrčil bodře rameny, „...nebo cokoliv dalšího.“

„Terry Boot. Naučil jsem se zpaměti všech sedm Příruček kouzelných slov a zaklínadel, stejně jako osmdesát šest doplňkových a navazujících textů v knihovně a čtyři ze zakázané sekce, díky speciálnímu povolení od profesora Kratiknota.“

Ginny zakryla své zahihňání dlaní. „Hádám, že Hermiona nám nakonec tak moc chybět nebude.“

Boot pozdvihl klenuté obočí, ale na tváři mu hrál úsměv. „Absence slečny Grangerové mi dává šanci ji dohnat… V nejlepších známkách za ní zaostávám jen v jediném předmětu, a to jen o půl procenta.“

„Susan Bonesová. Mám neviditelný plášť, který mi dala teta, než…“ její hlas umlkl, pak se však vzpamatovala a hlas se jí opět rozezněl. „Je docela starý, ale pořád funguje celkem dobře aspoň v tlumeném světle, nebo když pod ním stojíte fakt nehybně.“

„Camellia Parkinsonová. Moje sestra je ve Zmijozelu, ale já jsem havraspárská. Napřímo řeknu, že nevěřím, že mudlorození patří do kouzelnické společnosti, ale ještě míň věřím v diktátorský režim. Lidi by měli měnit postoj pod vlivem racionálního názoru, ne kvůli špičce hůlky, co na ně míří. Pansy je to jedno, dokud ji to neovlivňuje nijak přímo, ale já si myslím, že tohle ovlivňuje každého z nás, takže jsem ochotná za vás bojovat a, pokud budete chtít, špehovat Zmijozel.“

Neville opět předstoupil a roztáhl ruce, aby tak zastavil půl tuctu dalších, kteří si stoupli. „Páni – tohle je celkem neuvěřitelný. Nicméně, já zrovna neoplývám nejlepší pamětí v Bradavicích.“ Odpověděla mu vlna zahihňání a on se maličko, ostýchavě, usmál. „Kdybyste mohli všichni jen udělat poznámku o tom, co nabízíte – jenom stručně, jako ‚neviditelný plášť‘ nebo ‚můžu špehovat Zmijozel‘ – vedle vašich jmen, bylo by to o moc lepší. Kromě toho bych rád rozdmýchal naši činnost tím, že žádám Anthonyho, aby za nás dal něco dohromady do Jinotaje. A zapisuju se jako první.“ Uchopil brk a napsal své jméno na první místo na pergamenu, pak zaváhal, než dopsal: „Idiot, co tomu velí.“

K jeho překvapení se pergamen zachvěl a zvedla se vlna horka, stejně, jako se to dělo pokaždé, když se Komnata největší potřeby přizpůsobovala jejich požadavkům. Nyní na pergamenu stálo: Neville Longbottom – velitel, Brumbálova Armáda. Začervenal se a odvrátil se od řady, která se již vytvořila za ním.

Colin byl další, a zatímco dokončoval vedle svého jména popis Voják a Strážce tajemství, Neville ho tiše poklepal po rameni a posunkem ho odvedl o kus dál. „To tedy byla řeč, Coline.“

Mladší chlapec pokrčil rameny, zářící tou stejně známou, šťastnou jiskrou, jako kdyby se nestalo nic neobvyklého. „Jen jsem řekl, co je pravda.“

Jo, pomyslel si Neville žalostně, to je to samé, co jsem já udělal v úterý, a podívej se, kam mě to dostalo. „Stejně,“ řekl, „vážně to oceňuju. Jen jsem chtěl, abys věděl, že jsem o tom nepřemýšlel jako o tvém využití, když jsem tě vybral pro Fideliovo zaklínadlo. Opravdu, upřímně, jsem přemýšlel o někom, kdo se o Harryho zajímá nejvíc, a přemýšlel jsem o Ginny…“

„...Jenže ta má okolo sebe o pět lidí víc než já, které by proti ní mohli použít.“

„Právě.“ Přelétl místnost pohledem, aby se ujistil, že nebyla v doslechu, pak ztišil hlas. „A myslím si, že by mě Harry zabil, kdyby to někdy zjistil.“

Colin se zazubil. „Proto jsem tvůj člověk!“ Vytáhl svou hůlku a vyhrnul si rukávy. „Co budeme dělat?“

„Dej mi vteřinu.“ Neville sáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl z něj kousek pergamenu, který byl očividně okopírovaný z jedné ze starších knih zaklínadel v knihovně. Zamžoural na ten komplikovaný staromódní rukopis, pak se zhluboka nadechl a zkoncentroval všechnu svou vůli do myšlenky na tajemství, které si přál skrýt. Nakonec vytáhl svou vlastní hůlku a držel ji před sebou, zatímco se otáčel v pomalém kolečku. „Fidelius Incorporium.“

Všechno v Komnatě nejvyšší potřeby zazářilo slabým zlatým světlem, ale Nevillovi připadalo, jako by to mohl vidět pouze on, protože nikdo jiný, dokonce ani Colin, který v mihotajícím světle vypadal téměř cherubsky, na to nereagoval. Znovu se zhluboka nadechl a koncentroval všechnu svou soustředěnost na riziko, kvůli kterému bylo toto zaklínadlo nezbytné. „Fidelius Sanctus.“

Záře se zintenzivnila natolik, že musel mžourat, protože vše okolo něj jako by se koupalo ve slunečním svitu.

Nyní svou hůlkou kreslil do vzduchu, dokud nevytvaroval vnější hranice krychle. Světlo jako by se zhustilo a shluklo, stáhlo se dovnitř a zanechalo vše v podivném, mdle působícím odstínu. Pak se zformovalo do zářící zlaté krabičky, o něco menší než balíček karet, poletující ve vzduchu. „Fidelius Impervium.“

Chytil krabičku vznášející se ve vzduchu a položil ji na dlaň své ruky. Když si ji Colin vzal, její odraz mu světélkoval v očích. Nebyla tu žádná nejistota, pouze přijetí a pocit hluboké vděčnosti, a Neville sotva zvládal udržet oční kontakt, nutný k zapečetění kouzla. „Coline Creevey,“ jeho hlas zněl jako pouhý šepot, „přísaháš, že se staneš Strážcem tajemství Brumbálovy armády a všech, kteří nyní jsou, někdy byli nebo někdy budou jejími členy? Že se pod magickou přísahou staneš zcela zodpovědným za informace o členství, důvodu, misích a všech funkcích a místech setkání? Že rozumíš podstatě Fideliova zaklínadla, které budeš střežit a které tě bude zavazovat po celý tvůj život, pokud však nebude uvolněno tím, který jej na tebe umístil?“

„Přísahám.“

„Fidelius Finite.“ Krabička se zvedla z Colinovy dlaně a třikrát se ve vzduchu otočila. Pak s rychlostí a příkrostí kulky vystřelila k jeho hrudi a zmizela v jeho těle, přímo nad srdcem. Colin vydal slabý vzdech a jeho páteř se prohnula, jeho tělo ztuhlo. Bělma očí mu zářila v hrozivém, třpytícím se půlměsíci, zatímco se jeho oči otočily dovnitř hlavy a obklopila ho světélkující zlatá záře. Na jediný zlomek okamžiku zůstal zavěšený ve vzduchu, pak záře opadla a jeho tělo spadlo na zem jako hadrová panenka.

„Coline!“ Vyděšený, že se něco hrozivě podělalo, Neville dopadl na kolena, ale než vůbec ke Strážci tajemství stihl natáhnout ruku, Colin se zavrtěl.

Posadil se, zatřásl hlavou, jako by se snažil zahnat poslední zbytky divokého snu, dvakrát zamrkal a pak se zahleděl na Nevilla se zazubením dítka, které právě absolvovalo první jízdu na koštěti. „Páni.“

Neville, kterému se ulevilo až za hrob, že se mu hned při prvním setkání podařilo nezabít jednoho z jeho spolužáků, natáhl jednu třesoucí ruku a podrbal Colina ve vlasech, při čemž ze sebe vydal napjaté zasmání. „Ty malý Smradlabobku, vystrašils mě!“

Někdo si odkašlal a Neville vzhlédl, překvapený, když zjistil, že opodál stojí Ginny. „Pokud jsi skončil s házením lidí okolo sebe za pomoci svých fajnšmekrovských kouzel,“ usmála se, „my ostatní se tu snažíme vést smysluplnou schůzku,“ ukázala za sebe a on si všiml, že ostatní už dokončili zapisování svých jmen a vrátili se na své židle a polštáře, rozmístěné po místnosti. Opět ho zasáhla váha všech jejich pohledů, a zatímco si stoupal, povzdechl si. Pak pomohl na nohy i Collinovi.

„Správně.“ Zatímco Colin pelášil posadit se zpět vedle svého bratra, jako by přijímal roli Strážce tajemství denně dvakrát ještě před snídaní, Neville se rozhlédl. Zatřásl hlavou ve snaze získat zpět svou rovnováhu a jal se dokončit svůj seznam témat z pomačkaných poznámek v hábitu. „No… tak… vypadá to, že další na řadě je nastavit nějaký druh systému pro naše fungování. Chci říct, pro komunikaci už máme mince – a Terry, kdybys je mohl pomocí Gemina rozmnožit, aby měl každý svou, než bude odcházet, bylo by to skvělé – nicméně, situace je od doby, kdy tohle byla jen náhradní třída, ve které jsme se schovávali, dost odlišná. Jsme teď ve válce a potřebujeme organizační schéma, stejně jako nějaký způsob, jak si dát vědět, kdybychom se nemohli všichni sejít. Chtěl bych jmenovat... no… asi něco jako Komandanta, a to pro každou kolej.“

Posunkem ukázal na Ginny. „Myslím, že Ginny Weasleyová by měla převzít Nebelvír. Ve Fénixově řádu má osm členů rodiny a její bratr je na útěku s Harrym. Pokud Brumbál Weasleyovým natolik důvěřuje, mně to stačí. Nebelvíři, souhlasíte?“

Parvati zvedla ruku, ale na tváři se jí mihl zmatený výraz. „Já to nechápu, Neville. Vždyť ty jsi z Nebelvíru, proč potřebujeme někoho dalšího?“

„Protože,“ pustil se do vysvětlování, „já budu mít plno práce s BA jako takovou. Ginny by se postarala o věci, které se týkají jen naší koleje, a pravidelně by o nich informovala přímo mě, stejně jako ostatní Komandanti.“

Parvati spokojeně přikývla a pak znovu zvedla ruku. „Pak tedy hlasuju pro Ginny.“

Ve všech koutech místnosti se zvedl les rukou a Ginny zůstala jako jediná naprosto překvapená, že ji její kolejní spolužáci jednohlasně zvolili. Tvář jí pokryl ten proslavený, Weasleyovský, tmavě purpurový odstín a ona udělala krátké pukrle a vřele se usmála. „No,“ prohlásila, „hádám, že to buď znamená, že mě mají rádi, nebo jsou si vědomi, že mě dvojčata bohatě zásobují jejich produkty.“

Neville se uchechtl a natáhl krk, aby viděl na celý dav, než našel další osobu, po které se díval. Byla téměř neviditelně rozvalená na zádech na haldě polštářů a okolo prstu si nevědomky obtáčela pramínek vlasů. „Lenko?“

„Hmmmmm?“ Její hlas zněl stejně zasněně jako jindy, jako kdyby to nejdůležitější, na co se chtěl zeptat, byl názor na to, jakou barvu ponožek by si měl obléct, namísto nabídky velet skupině vojáků.

„Převezmeš Havraspár?“

Se všeříkajícím pohledem na svého souseda Michaela Cornera zvedl Anthony Goldstein ruku. „Nerad bych byl hrubý, Neville, ale, hm… Chci říct, nemyslím si, že je šílená jako někteří jiní, ale…“ Jeho hlas odezněl do prázdna a vrhnul po dívce na hromadě polštářů zoufalý pohled, který naznačoval nenuť mě to říkat nahlas.

„Fajn,“ pokrčil rameny Neville, „ukaž mi dalšího havraspárského studenta, který byl sám nucený čelit tuctu dospělých a trénovaných smrtijedů – dvakrát.“

Anthony se začervenal, jako by byl při něčem přistižen, a Neville si uvědomil, že až do tohoto momentu byla Lenčina spolupráce v těch dvou bitvách jejími spolužáky opomíjena, protože to vnímali jen jako další výplod její fantazie. Anthony si nyní pročistil hrdlo a opatrně se zeptal: „Takže ty jsi tam opravdu byla, Střelen – chci říct, Lenko?“

Posadila se, zastrčila si hůlku za pravé ucho a nonšalantně si překřížila nohy. „Ach, ano. Bez svých masek nejsou nijak obzvlášť hroziví. Zjistila jsem, že bylo mnohem jednodušší jim čelit, když jste se nejdřív postarali o zničení jedné z těch jejich psychologických her, takže nejdřív vždycky ráda použiju Zapuzovací kouzlo, když je to jen trochu možné.“ To naprosto nenucené přesvědčení v jejím hlase mělo na ostatní jasný přesvědčovací vliv a Anthonyho ruka byla ve zlomku sekundy ve vzduchu jako první z mnoha.

„Dobře,“ usmál se Neville, „za Havraspár máme Lenku Láskorádovou.“ Letmo se podíval okolo sebe. „Mrzimor… Ernie?“

„Nemám v plánu zpochybňovat tvoje rozhodnutí,“ promluvil Ernie pomalu, „Ale Hannah je taky Prefekt a upřímně bych očekával, že vybereš spíš ji, jelikož se spolu už dost dlouho přátelíte. Doufám, že jsem nebyl vybrán proto…“ odmlčel se, pak pokrčil rameny, „no, není úplně tajemstvím, že jste nedávno prodělali malou roztržku.“

„Vlastně jsem tě vybral právě proto, že je to moje kamarádka.“ Neville očima vyhledal Hannah a zadoufal, že pochopí, že mluví upřímně. „Chci v téhle situaci využít nejsilnější zbraně každého z vás a co se Mrzimoru týče, jste opravdu tvrdí dříči. Občas to nebudou úplně košer práce a já nechci mít v cestě cokoliv, co by mohlo bránit našim nejlepším zájmům. Bez urážky, ale u tebe, Ernie, není tak pravděpodobné, že v nějakém Nebelvírovi spustíš vlnu galantnosti a chrabrosti.“ K jeho úlevě se Hannah ani trochu netvářila naštvaně. Jestli něco, vypadala spíš celkem potěšeně, a on si uvnitř úlevně oddechl.

Spokojený s odpovědí se Ernie mírně uklonil. „Nikdo se neurazil a já tu pozici přijmu se ctí, s jakou mi byla přidělena.“

„Skvěle,“ pronesl Neville a znovu zkontroloval svoje poznámky. „Pak už tedy jenom-“

Jeho slova byla přerušena hlasitým prásk a z ničeho nic se objevily tři tucty hůlek, mířící na podivnou postavičku, která se zrovna objevila uprostřed místnosti.

Bylo to malé, sotva to dosahovalo Nevillovi k pasu a na hlavě to mělo cosi, co nejvíce ze všeho připomínalo velký měděný hrnec. Pod tou podivnou helmou byla vidět pouze pusa, brada a konečky dvou velkých, netopýřích uší. Stvoření na sobě mělo oblečeno jeden z neochvějně rozpoznatelných Ronových chlupatých, hnědých vánočních svetrů, očividně zmenšený na velikost jakési tuniky, a přes hrudník se tomu stvoření houpaly dva řemeny plné Madagaskarských megalomanských muchomůrek. Obě dlouhá chodidla byla oděna do půltuctu divoce pomíchaných párů ponožek, které částečně táhnulo po podlaze a hůlkovité ruce svíraly zrezivělou, zastaralou šavli, téměř stejně dlouhou jako postava sama, kterou si přehodila přes jedno rameno jako pušku.

Ginny byla první, které se navrátil hlas. „Dobby?“

Domácí skřítek se briskně postavil do pozoru, srazil kotníky k sobě tak pevně, jak mu to množství ponožek dovolilo, a ani si u toho neuvědomil, že zírá do prázdné zdi. Jeho pisklavý hlas se zvláštně odrážel zpoza hrnce, který měl na hlavě. „Dobby se přišel přidat k přátelům Harryho Pottera, pane!“

Všichni původní členové BA si vyměnili nervózní pohled. „Ví o tom profesor Snape?“ zeptal se Neville.

„Ne, pane! Profesor Snape nemůže Dobbymu zakázat přidat se k něčemu, o čem nemá ani tušení!“ jeho malá ústa se roztáhla do širokého úsměvu.

„Dobby o profesoru Snapeovi nesmí říct nic ošklivého, ale Dobby může říct, že je to velmi dobrý smrtijed, ach ano, a že je ten nejvěrnější služebník Pána zla, a Neville Longbottom si z toho může odnést, co uzná za vhodné!“

Neville se usmál a zvedl hrnec ze skřítkovy hlavy, čímž odhalil veliké oči, které na něj hleděly s takovým obdivem, jaký si šetřil jen pro ty nejbližší přátele zbožňovaného Harryho Pottera. „Domácím skřítkům se jejich noví pánové nelíbí, pane. Dobbymu se kvůli vám podařilo založit S.T.O.P.!“

„S.T.O.P.?“

„Skřítkové toužící osvobodit Pottera! Stavíme se na odpor, pane, všemi možnými způsoby.“ Jeho oči se zúžily a on se s pomstychtivým výrazem ve tváři rozhlédl po místnosti. „Smrtijedové, pane, my jsme jim schválně přestali solit jídlo! A jejich koupelny nemyjeme ani zdaleka tak často! A občas…“ hlasitě polknul, třesoucí se nad svou vlastní drzostí, „...občas necháváme pod jejich postelemi chomáče prachu.“

Neville se sotva donutil zachovat vážnou tvář. „To byste se neopovážili.“

Dobby slavnostně přikývl. „Ale ano, Neville Longbottome, pane. Bereme to nesmírně vážně. Budeme přátelům Harryho Pottera po ruce tak často, jak budeme moci. Proto sem Dobby přišel, Dobby je připravený připojit se k bitvě!“ Několikrát máchl a bodl tím obrovským mečem, ale ten byl pro něj příliš těžký, takže se skřítek převážil, zakopl o své nadměrné ponožky a jako jedna velká hromada samých končetin se svalil na podlahu.

Ginny, která se hihňala jako blázen, natáhla ruku a pomohla mírně zmatenému skřítkovi zpět na nohy. „To je od tebe skutečně velmi statečné, Dobby, ale my ještě nebojujeme. Tohle je teprve první setkání.“

Dobby vypadal schlíple a Neville si klekl vedle něj, aby se dostal na stejnou úroveň. „I tak ale můžeš být velice užitečný. Dám ti tohle,“ sáhl do kapsy a vytáhl z ní očarovaný Galeon, „jsi jako skutečný člen BA, takže tady máš, abys věděl, kdy budeme mít schůzky. A já bych rád, abys vždy přišel a informoval nás o všem, co má Snape, Carrowovi a ostatní následovníci Ty-víš-koho za lubem. Budeš našima očima a ušima. Je to velmi důležitý úkol, zvládneš to?“

Kulaté oči se zalily radostnými slzami a Nevillovi unikl z plic všechen vzduch, jak se mu překvapivě těžký skřítek pověsil okolo krku v nejvděčnějším objetí. „Ó ano! Ano! Dobby řekne přátelům Harryho Pottera všechno! Všechno!“

Naštěstí si Ginny všimla, že jejich vůdce začíná poněkud fialovět, a jemně odtáhla ruce nadšeného malého skřítka z jeho krku. Hlas se jí stále třásl potlačovaným smíchem, ale podařilo se jí udržet vážný obličej. „Dobře, tak teď bys měl raději jít, aby se po tobě někdo nesháněl.“

Dobby uchopil svou hrncovou helmu a nasadil si ji zpět na hlavu, pak se postavil do pozoru a s hlasitým třísknutím zasalutoval celé nastoupené BA. „Dobby bude držet hlídku! A STOP zajistí, aby se ve všech společenských místnostech po schůzkách vždy objevily nejlepší dortíky a čaj, a taky aby byly vaše pokoje perfektně čisté!“ S dalším hlasitým zasalutováním a prásknutím byl skřítek znenadání pryč.

Nastalo dlouhé ticho a pak promluvil Ernie Macmillan, na tváři naprosto kamenný výraz. „No, je fajn vědět, že máme spojence.“

Fritz Pytloun přikývl, ačkoliv svůj smích nedokázal zadržet tak jednoduše. „Díky Merlinovi, nebo bychom, stejně jako smrtijedi, mohli čelit chuchvalcům prachu pod postelí!“

To byla pro ně všechny poslední kapka a místností se rozlehlo hihňání, smích a upřímný řehot, jež všichni zadržovali, zatímco byl Dobby v místnosti. Přetrvával skutečně dlouho, a když už se konečně začal uklidňovat, Neville si rukávem košile otřel oči a rozhlédl se po místnosti. Když teď dav nebyl shromážděný v perfektních řadách a nezíral na něho, přestal ho tak znepokojovat. Teď byli všichni promíchaní mezi sebou, malá úzká skupinka původních hned vedle nervózních čtvrťáků a páťáků, statečná nebelvírská rudá, chladná havraspárská modrá a mrzimorská zářivě žlutá barva se volně míchaly.

Takové množství různých schopností a osobností, tolik různých zázemí, nadějí a strachů, ale všichni se tu sešli z jednoho důvodu. Z toho samého důvodu, který jindy tak servilní a přizpůsobivé bytosti magického světa zahnal až do samých extrémů pro jejich vlastní ochranu. Byli tu, aby bojovali, aby odporovali kruté, nespravedlivé tyranii, která jim byla vnucována. Aby přemohli to obléhání, a to i přesto, že zřejmě, spíše pravděpodobně, neměli příliš nadějí na to, že by tuto válku mohli vyhrát.

Zajímalo by ho, jestli byl tohle pocit, který měl Harry tu první noc v té temné, plesnivé hospodě v Prasinkách, a přemýšlel, kde asi jeho přítel zrovna teď je. Někde, kde by se to Vy-víte-komu nelíbilo, tím si byl jistý. Neville zavřel oči a přál si, aby se Harry a ostatní nějak dozvěděli, že nejsou sami. Kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv bude třeba, oni budou připraveni. Měl pod svým velením armádu a nebál se.

OOO

„Neville!“ Vypadalo to, že naleštěné brnění v chodbě v pátém patře z ničeho nic získalo dívčí hlas a Neville nadskočil, vytasil svou hůlku z vnitřní kapsy hábitu a jeho batoh dopadl s hlasitým žuchnutím na podlahu. „Cože? Kdo?“ Nikdo tam nebyl, dokonce ani stín ve ztemnělé přilbici, do které bylo vidět skrze otevřené hledí, a on si odfrkl. „Kdo to řekl?“

„To jsem já, Lenka.“ Když znovu promluvila, rozeznal její hlas, podivně roztříštěný díky nepatrné ozvěně v brnění.

„Kde jsi?“

„V havraspárské společenské místnosti. Použila jsem na to brnění Břichomluvecké kouzlo. Slyšíš mě dobře?“

Bylo velmi zvláštní povídat si s prázdným brněním, Neville nicméně přikývl a pak se odmlčel, nebyl si totiž jistý, jestli jej kromě hlasu může i vidět. Rozhodl se vsadit na jistotu. „Ano, co se děje?“

„Něco se dnes ráno objevilo v Jinotaji. Denní věštec už sice zase mlčí, ale myslím, že lidi by o tom měli vědět. Můžeš svolat další schůzku?“

„Ještě ne. Od té poslední uplynuly teprve tři dny a já nechci, aby se všichni dohromady scházeli příliš často.“

Lenčin měkký hlas v sobě skrýval stopy vzrušení, které u ní Neville ještě asi nikdy nezaznamenal. „Stojí to za to, opravdu!“

Hluboce se nadechl a na malý moment to zvažoval. Bylo by to riskantní, ale všechno, co dokázalo Lenku Láskorádovou dostat takhle do ráže, zřejmě stálo za zkoušku. Ačkoliv, pomyslel si, jestli jde jen o to, že někdo zahlédl nějakou Blábolivou krávovinu nebo Muflonohý nevímco, zabiju ji. „Tak fajn,“ souhlasil, „sleduj svou minci. Nemůžu riskovat schůzku celé skupiny, ale můžu přivolat jen Komandanty.“

Hledí na přilbici se v odpovědi přibouchlo a Neville sebral ze země svou tašku a poklusem se vydal svou původní cestou do třídy nově pojmenovaného předmětu Černá magie. Pozdní příchody nebyly tak tolerovány jako kdysi.

OOO

Myslel si, že mu Komnata nejvyšší potřeby bude za přítomnosti pouze čtyř lidí připadat prázdně a ne nepodobně jeskyni, ale ta místnost už zase prokázala svou schopnost přizpůsobit se každé situaci. Ačkoliv byla pokaždé, kdy ji zatím navštívil, zformována do prostorně zařízené haly, nyní nepředstavovala víc než skromný obývací pokoj, pohodlně vybavený čtyřmi koženými křesly, obklopujícími elegantní dřevěný stolek, umístěný před praskajícím ohněm. Nad kamennou římsou visely prapory jejich tří kolejí a u každého místa byly připraveny brky, pergamen a lahvička inkoustu. Uprostřed stolu tiše seděl blyštící se stříbrný lotroskop.

Neville se rozhlédl po svých třech dalších spolužácích, kteří tam seděli spolu s ním. Ernie dorazil přímo z famfrpálového tréninku a jeho vlasy byly ze sprchy stále mokré, okolo krku mu visel bílý ručník, který kontrastoval se žlutočerným lemováním jeho teplákové soupravy. Ginny měla za jedním uchem zastrčený brk a na nose skvrnu od inkoustu, rukávy vyhrnuté až k loktům odhalovaly půltuctu poznámek o výslovnosti kouzel, naškrábaných z přední i zadní strany předloktí. Pouze Lenka vypadala, že ji uprostřed ničeho jiného nevyrušil, posazená upraveně ve své uniformě se svými obvyklými ředkvičkovými náušnicemi, které se houpaly zpoza její dlouhé hřívy blond vlasů.

Ernie se na ni podíval se špatně skrývanou otráveností, zatímco zatáhl za ručník pověšený okolo krku a důrazně si do něj utřel hlavu, aby z vlasů vytřásl zbylé kapky vody. „Říkala jsi, že je to důležité, Lenko?“

„Týká se to Harryho.“

Těmi slovy Lenka získala plnou pozornost ostatních tří okolo ní a Neville se k ní nahnul a podepřel se v loktech. „Je v pořádku?“

Sáhla do tašky a vytáhla z ní něco, co připomínalo svitek školních poznámek, ale jen co je rozprostřela na stole před nimi, proměnily se ve výtisk Jinotaje. Hlavička článku na ně z první strany téměř křičela.

Harry Potter se Ministerstvu staví na odpor svým odvážným vloupáním! Tucet mudlorozených občanů přemístěno do bezpečí!

„Stalo se to před čtrnácti dny,“ vysvětlovala, „ale Ministerstvo to kompletně ututlalo a táta teprve před týdnem začal dostávat zprávy od svědků, kterým se podařilo uprchnout. Vytiskl kvůli tomu speciální vydání.“

Neville zašilhal na rozmlženou fotografii na přední straně. Očividně ji pořizoval někdo, kdo neměl čas při focení fotoaparát pořádně zamířit, ale i tak fotografie patrně ukazovala vysokého, statného čaroděje se strništěm vousů, který do jednoho z ministerských krbů právě hnal pár ve středních letech, zatímco přes rameno opětoval palbu kouzel. „Já ale Harryho nikde nevidím.“

„Tohle je on,“ poklepala Lenka na fotografii svou hůlkou, přičemž jasně mířila na vysokého kouzelníka. „Vypadá jako jeden z těch smrtijedů, Runcorn, ale svědkové tvrdí, že se vloupal do soudních síní, kde vedla Komise pro registraci čarodějů z mudlovských rodin ty odporné soudy, omráčil Umbridgeovou a Yaxleyho a potom vykouzlil patrona ve tvaru jelena, aby se dostal přes mozkomory a pomohl uprchnout asi padesátce lidí!“

Ginny unikl tichý vzdech. „Mnoholičný lektvar! Ten jsme na Harryho použili i na svatbě! Muselo se jim podařit si nějaký ulít stranou!“

Ernie se nahnul blíže nad fotografii a jeho oči po ní hladově pátraly. „To by mohla být Harryho hůlka, když se na ni teď dívám.“

„A pomáhala mu Mafalda Hopkirková a Reginald Cattermole, a ti ani nepracují v tom samém oddělení… a sám Cattermole přísahá, že Mafalda nazvala Runcorna ‚Harrym‘ a že jejich patronové byli vydra a malý pes.“

Neville vyskočil na nohy, neschopný potlačit triumfální výkřik, zatímco vítězně vystrčil pěst do vzduchu. „Ron a Hermiona, já jsem to věděl! Věděl jsem, že by mu pomohli bojovat!“

„Podařilo se jim utéct?“ Ginnin hlas zněl sotva jako neslyšné zašeptání, její obličej bledý, jak jí prsty téměř toužebně klouzaly po novinách. Lenka přikývla a Ginniny oči se zavřely. Neville si pomyslel, že za jejími hustými, měděnými řasami zahlédl záblesk slz, a pak se slabě zasmála. „Je naživu.“

Pomyslel si, že by ho zajímalo, zda myslela Harryho nebo svého bratra – nebo jestli to vůbec tušila ona sama – pak jí položil jednu ruku na rameno a lehce stiskl v uklidňujícím gestu, zatímco se naklonil nad stůl. „Měla jsi pravdu, Lenko, tohle jsou vynikající zprávy. Nemáš těch výtisků náhodou víc?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, ale jsem si jistá, že zvládneme najít způsob, jak je rozmnožit a propašovat ven. Zasvětím do toho Havraspár. Jestli existuje kouzlo, které je dostane skrz nový ochranný systém, najdeme ho. Tenhle výtisk jsem dostala jen proto, že já i táta máme Šifrovací amulety, které mu pomáhají mi Jinotaj zaslat v podobě obyčejného dopisu, ale funguje to bohužel jen na jeden výtisk. Kdyby mi teď začal posílat desítky dopisů najednou, mohlo by to vypadat podezřele.“

„Když už mluvíme o desítkách…“ Všechny pohledy se stočily k Erniemu, který měl na tváři mírně zoufalý úsměv. „Chtěl jsem počkat, než si o tom s tebou promluvím, starý brachu, ale v Mrzimoru bychom mohli mít malilinký problém.“

Neville se zamračil. „Co tím myslíš?“

„No, totiž, kvůli našemu milému Fideliovi pochopitelně nikdo není schopen o ničem mluvit nahlas, ale dohady a fámy se rozšiřují a já sám jsem za poslední dobu dostal hodně dotazů. Vypadá to, že máme u nás ještě o trochu víc těch, kteří se chtějí přidat.“

„Proč by tohle měl být problém?“ zeptala se Ginny.

Ernie ze sebe vydal nervózní zasmání. „Myslím, že by si někdo mohl všimnout, kdyby se každý mrzimorský student od čtvrtého ročníku výš v tu stejnou dobu každý týden nebo i častěji vypařil.“

„To jako všichni?“ Neville byl ohromený.

„Všichni až na šest lidí, abych byl přesný. A těch šest je v Bradavicích tenhle rok nových, před tím, než se výuka stala povinná, se učili doma.“

„Ale… všichni?“

Jeho nevíra Ernieho zřejmě dost urazila a on si zkřížil své silné paže přes hrudník a vysunul bradu, jako kdyby vyzýval ostatní, aby se mu také opovážili nevěřit. „Všichni ti, kteří jsme tu byli pro Cedrika Diggoryho.“

Neville se začervenal, rázem se cítil totálně pitomě. „Promiň. Měl jsem…“

„To vy jste obvykle ta kolej, ze které se rodí hrdinové, nikdo nebude předstírat, že ne.“ Ernie věnoval Ginny a Nevillovi uctivé malé přikývnutí hlavy. „Ale Cedric byl náš a byl zatraceně úžasný! Statečný, chytrý, hezký… každý říkal, že byl to nejlepší, co se z Mrzimoru za posledních padesát let zrodilo, a to samo o sobě nevypovídá tak málo, jak byste si mohli myslet. Mrzimorští například obdrželi víc Merlinových řádů než nebelvírští, víte to? Možná se cpete do přední linie, kdykoliv vypukne boj, ale my jsme ti, kteří nikdy ani nepřemýšleli o tom vzdát se, bez ohledu na okolnosti.“

Neville přikývl a znovu se posadil, díval se teď na Ernieho s lehkým pocitem zahanbení. „Takhle jsem to vůbec nemyslel. Kdysi jsem si zoufale přál, abych byl jeden z vás.“

Teď to byl Ernie, kdo vypadal zkameněle. „Ale ty jsi Nebelvír.“

„No,“ dovolil si rychlý pohled na Ginny, „teď se snažím jedním být, ale nikdy jsem si vysloveně nepřipadal, že zapadám. Sledovával jsem vás, lidi, během hodin Bylinkářství, nebo když jste byli venku na pozemcích, a říkal si, že vy byste docenili, že jsem se vždycky aspoň snažil, že vždycky odvádím nejtvrdší práci, že jsem vždycky loajální, ačkoliv pokaždé, když se pokusím o něco heroického, spadnu na ksicht. Chci říct, ta největší sláva, kterou jsem kdy Nebelvíru přinesl, bylo, když jsem dostal deset bodů za to, že na mě Harry, Ron a Hermiona použili kouzlo úplného spoutání, když se jali zachraňovat školu.“ Ukázal na černožlutý prapor s jezevcem, který visel nad krbem.

„Když byl Cedric zabitý, sám jsem brečel až k zbláznění. Nikdy si nemysli, že vás nerespektuju.“

Ernie vypadal, jako kdyby mu právě někdo dal dárek, kterému nebyl schopný tak docela rozumět, pak k Nevillovi naklonil hlavu. „Děkuju ti. Skutečně.“ Pak se usmál. „A je fajn to vědět, když teď s námi budeš mít práce až nad hlavu.“

 

 

<<< Předchozí        Následující >>>