03. Věštba
Elis společně s Billem a Brumbálem prošla tajnou chodbou, která vedla až ke vstupu do Brumbálovy pracovny. Když Brumbál pronesl heslo, chrlič ustoupil a za ním se až někam do výšin linulo točité schodiště. Vystoupali po něm až nahoru a Elis opět otevřela pusu úžasem. Po celé délce Brumbálovy pracovny visely veliké portréty, na kterých se lidé hýbali a dokonce spolu i mluvili. Dneska už mě vážně asi nic nepřekvapí, pomyslela si o poznání smířlivěji. Zatím nevěděla, že se mýlí.
Posadili se kolem Brumbálova stolu.
„Tak,“ začal Brumbál „co se tedy stalo?“ Bill mu povyprávěl vše, co se událo od doby, kdy se Elis vynořila mezi stromy.
„Takže ty ses přemístila do lesa přímo na sraz Fénixova řádu?“ obrátil se Brumbál na Elis, aby si vše ujasnil. Ta mu neporozuměla ani slovo.
„Já se nikam nepřemisťovala nebo jak jste to říkal. Prostě jsem přišla ze školy domů, lehla si do postele a najednou jsem se vynořila mezi stromy. Myslela jsem, že sním, vlastně si to myslím pořád!“ vychrlila ze sebe. Brumbál se shovívavě pousmál, ale hned zase zvážněl.
„Tak tomu vážně nerozumím. To, že jsi čarodějka je samozřejmě naprosto zjevné.“
„Cože? To teda není, já žádná čarodějka nejsem! Už nějakou chvíli se všem snažím vysvětlit, že jsem tady čistě náhodou!“
„Nic na světě se neděje jen tak náhodou,“ usmál se Brumbál. Začal přecházet po pracovně sem a tam a bylo na něm vidět, že usilovně přemýšlí.
„No, teď je asi nejdůležitější vymyslet, co s tebou než přijdeme celé té věci na kloub,“ promluvil k Elis po chvíli, „takže to uděláme takhle..ehm..jak se vlastně jmenuješ?“
„Elizabeth.“
„A dál?“
„Elizabeth Potterová!“ v tu chvíli sebou Brumbál šíleně trhl a Bill dokonce vyskočil ze židle tak prudce, že ji převrhl. Elis se na ně nechápavě koukala. Co se zase děje?
„Ty jsi… ty jsi Elizabeth Potterová?“ opakoval nevěřícně Bill.
„No… ano, co je na tom ta divného?“
„Mnohé to vysvětluje a mnohé zjednodušuje,“ Brumbál už se zase usmíval. Ale Elis z toho rozhodně moudřejší nebyla.
„Už asi rok tě všichni hledáme!“ řekl Bill nevěřícně.
„Cože? Hledáte? Mě? A… a… a proč???“
„No, to je na trochu delší povídání.“ Elis pohodila hlavou.
„No já nikam nespěchám.“ Bil se poohlédl po Brumbálovi a ten přikývl a tak začal Bill vyprávět…
A Elis se dozvěděla věci, které jí naprosto změnily život.
Nejdříve se dozvěděla o zlém černokněžníku Voldemortovi, který je tak strašný, že už jen jeho jméno nahání hrůzu, o Fénixově řádu, který se proti němu snaží bojovat, o Harry Potterovi a jeho osudu. Pro Elis toho bylo trošku moc najednou. Čarodějové, kouzla… ale ještě ten večer se měla dozvědět něco mnohem překvapivějšího a většího!
Bill se nadechl a pokračoval:
„Je to víc jak rok, co se Voldemort znovu vrátil a tady profesor Brumbál začal hned pátrat po čemkoliv co se ho týká a co by nám mohlo pomoci ho porazit!“ Bill pohlédl na profesora.
„Ano přesně tak,“ pokračoval tedy Brumbál, „pátrám hlavně po jeho minulosti. Zatím sice nejsem moc úspěšný, ale dělám co můžu. Pátrám zeširoka a sháním informace o všech lidech, o kterých vím, že kdy měli s Voldemortem co dočinění. Samozřejmě mezi ně patří i Harry Potter. U toho jsem se ale nijak zvlášť nepozastavoval. Znám ho od narození a znal jsem i jeho rodiče. Náhodou se mi ale dostal do rukou deník Lilly, Harryho mámy, a zjistil jsem z něj něco naprosto šokujícího. Šokujícího a úžasného. Zjistil jsem, že Lilly a James Potterovi neměli jenom jedno dítě. Harry měl o necelé dva roky starší sestru, jmenovala se Elizabeth!“ Elis zalapala po dechu.
Celý život vyrůstala u náhradních rodičů, po svých pravých rodičích ale nikdy nepátrala. Její adoptivní rodiče ji nesnášeli, jejich skutečná dcera jí dělala ze života peklo. Proto se od nich odstěhovala hned, jakmile dosáhla plnoletosti.
Náhle jí došlo všechno, co se děje a co to znamená. Hrnulo se to na ni jak velká voda. Do očí jí vhrkly slzy.
„Ale… ale proč…“ promluvila plačky.
„Proč si tě nenechali a dali pryč?“ pochopil ji okamžitě Brumbál, „Z Lillyina deníku jsem se dozvěděl, že její dceři byla věštbou předpovězena neuvěřitelná síla, která nikdy neměla mít obdoby. Taková síla byla samozřejmě obrovským magnetem pro Voldemorta. Domnívám se tedy, že tě tvá matka chtěla ochránit před tím, že by tě Voldemort získal na svoji stranu, protože by jsi byla smrtelnou zbraní!“
„Ale vždyť já přece nic neumím,“ bránila se dojatá Elis. Bill se pousmál:
„Že ne? Jako jediný člověk v historii, když teda nepočítám Harryho, jsi v boji odrazila vražednou kletbu a to bez jakékoliv kouzelnické průpravy,“ v jeho hlase zněl podtón obdivu.
Chvíli všichni tři mlčeli a zaobírali se vlastními myšlenkami.
„A… co bude teď?“ zeptala se Elis. Oba muži se zamysleli, pak promluvil Bill:
„Odvedu tě k nám domů, měla by sis odpočinut.“ Elis přikývla. Toužila po samotě. Potřebovala si celý dnešní den urovnat v hlavě. Rozloučili se tedy s Brumbálem a pak se s Billovou pomocí podruhé v životě přemístila…
Už při pohledu na Billův domov se Elizabeth zarazila. Tak zvláštní dům nikdy předtím neviděla, ale na první pohled ji okouzlil.
„Než půjdeme dovnitř,“ promluvil tiše Bill, „Brumbál mě varoval, abychom z bezpečnostních důvodů nikomu neříkali, kdo pravdu jsi, kromě členů Řádu samozřejmě.“ Elis povytáhla obočí v otázce.
„Všichni členové Řádu o tobě vědí. Na Brumbálův příkaz jsme se tě všichni snažili najít. A ty nám najednou jen ta spadneš do klína. Je to neuvěřitelné,“ pousmál se Bill.
„A proč jste mě vlastně hledali?“ napadlo až teď Elis.
„Když se o tobě Brumbál dozvěděl. Přirozeně chtěl vědět kde jsi a co se s tebou děje.“ Elis přikývla a opět se zadívala na Doupě.
„A s kým vlastně bydlíš?“
„S rodinou. Ale teď budou doma jen rodiče a ti jsou členové Řádu. Všichni mí sourozenci, co s námi bydlí, jsou v Bradavicích.“
„Všichni?“ podivila se Elis, „a kolik jich máš?“
Bill nepatrně zčervenal: „Šest. Ale v Bradavicích jsou jen čtyři. Dva bráchové už pracují.“
„Páni!“ vydechla Elis, „taky bych chtěla mít tak velkou rodinu!“ Z jejího hlasu čišel neskonalý smutek. Bill ji vzal soucitně kolem ramen a zavedl ji dovnitř.
Elizabeth si připadala jako v ráji. Ještě nikdy se k ní nikdo nechoval tak mile a mateřsky jako teď Billova máma. Jak Elis v tu chvíli záviděla Billovi a jeho sourozencům. Ona mateřskou lásku a péči nikdy nepoznala…
Bill ji uložil do své postele a ona v tom nejkrásnějším prostředí jaké si jen doázala představit okamžitě usnula. Teprve potom Bill vysvětlil rodičům, kdo doopravdy je a oni nevycházeli z údivu…
Zato Harry Potter nemohl dlouho usnout. Byl šťastný, že je opět v Bradavicích, konečně byl zase doma, ale něco mu nedalo spát. Byla to tvář, tak neuvěřitelně povědomá tvář neznámé dívky…
Stejně tak Brumbál měl s usínáním potíže. Přemýšlel, co s Elizabeth. Bylo mu jasné, že se musí postarat o její kouzelnické vzdělání. Ale osmnáctiletou dívku ještě s takovými schopnostmi přece nemůže poslat do prvního ročníku. Bude jí muset sehnat soukromého učitele. Někoho schopného a spolehlivého. A než upadl do tvrdého spánku napadlo ho jedno jméno mladého muže, který byl pro tu úlohu ideální…