08. Jsi přece čarodějka!
„Přece nemohla úplně zmizet a zapomenout na všechno. Vždyť když už jednou poznala náš svět, nemohla z něj odejít pryč jen tak.“ Bill byl zoufalý a chytal se každého stébla naděje.
„Třeba se jen někde ztratila a nemůže najít cestu zpátky.“ Brumbál však rázně zavrtěl hlavou.
„Obávám se, že to není možné.“
„Ale proč? Proč? Co jí tady chybělo? Myslel jsem, že je šťastná. Já… já přece…“
„Já vím,“ stiskl mu Brumbál rameno, „je to těžké, ale musíš se prostě smířit s tím, že je pryč.“ Bill zabořil hlavu do dlaní.
Brumbál naznal, že bude lepší nechat ho chvíli o samotě. Už sahal na kliku, když Bill zašeptal:
„Ona se vrátí. Určitě se vrátí, vím to!“ Brumbálovy rty zvlnil shovívavý, smutný úsměv.
Elis otevřela oči. Oknem k ní pronikaly paprsky zimního slunce. Chvíli jí trvalo, než si plně uvědomila, co se to děje, a kde to vlastně je.
S tím zjištěním ale klesla zpátky do peřin. Nevěděla, co dělat dál. Měla by se vrátit, to jí bylo naprosto jasné. Ale jak? A chce to vůbec?
Když později vyšla na ulici, stále více o tom pochybovala. Tady je volná. Žádné zábrany, žádné nebezpečí, žádný strach, žádné zoufalství…
Ale co všichni ti lidé, které tam nechala a kteří ji měli rádi? Co Harry? Co Bill??
„Hele, kdo to táhle jde! Není to naše ztracená, milovaná Elizabeth?“ ironickému výkřiku sekundovala salva smíchu. Elis se rychle otočila. Ale ne, blesklo jí hlavou. Blížili se ní její trýznitelé.
„Kde ses nám toulala puso? Chyběla jsi nám.“ Elis se otřásla odporem, ale přece se nebude třást před takovou nickou. Teď už ne. Sáhla po hůlce. Nechápala sice, jak se k ní znovu dostala, vždyť ji jasně viděla pod tlapou toho hrozného tvora a přesto ji našla na svém nočním stolku, ale teď jí přijde vhod.
Mezi mudly hůlku použij jedině v případě, že ti jde o život. Pamatuj na to, je to důležité.
V mysli jí vytanula Billova slova.
A najednou jí to došlo. V tomto světě už nemůže žít, nejde to. Už jednou poznala, jak je
svět čar a kouzel krásný, bohatý, pestrý a zajímavý. Teď už bez něj být nedokáže.
Tohle poznání jí rozjasnilo tvář. Její spolužáci se zarazili.
Vždycky byla tak ustrašená, utíkala, plakala a prosila teď se… usmívá???
„Vy mě ne, je to vůbec možné?“ ušklíbla se ironicky, přesto však jaksi vesele.
Ještě více se zarazili a vykulili oči. Změna, která se s ní stala byla více než zjevná.
„A kde jsi byla celou tu dobu?“ zeptali se zvědavě.
„Do toho vám vůbec nic není a kdybych vám to přece jenom řekla, stejně byste mi nevěřili. A teď, když dovolíte, musím už jít!“ otočila se a vydala se od nich pryč. Samotnou ji překvapilo, jak je klidná a ještě víc ji překvapilo, že ji nepronásledovali. Usmála se. Tohle se tedy povedlo.
Ale co teď? Musí se vrátit a to rychle. Ale… zarazila se. Neměla sebemenší tušení, jak. Ale no tak …. Jsi přece čarodějka, Elizabeth, něco vymyslíš!!!
„Takže… musíme se domluvit, jak budeme dále postupovat,“ zahájil Brumbál debatu Řádu.
„Abych se přiznal, ve svých plánech v boji s Voldemortem už jsem do budoucna počítal s Elizabeth, teď jsme nuceni to pozměnit.“
„Vy už nevěříte, že se vrátí, Brumbále?“ zeptal se pan Weasley. Brumbál zavrtěl hlavou:
„Nevěřím.“ Ostatní jen svěsili hlavu…
„Už toho mám dost!“ Harry rozčileně chodil po pokoji sem a tam a jeho dva kamarádi jen seděli na posteli a nevěděli, jak ho uchlácholit.
„Proč nám nikdo nechce nic říct? Je to tak vždycky. Copak jsme už mnohokrát neprokázali, že jsme schopnější než si všichni myslí? Tak proč nám nevěří?“
„Asi k tomu mají nějaké vážné důvody,“ řekla chabě Hermiona, ale její hlas nezněl nějak zvlášť přesvědčivě.
Ron to nijak neprožíval:
„No teď s tím stejně nic neuděláme a časem se to určitě dozvíme, nemyslíš?“
Harry nespokojeně zamručel.
Do pokoje znenadání vtrhli Fred a George.
„Harry,“ vydechli současně a ve tvářích se jim zračil neskonalý úžas, „zjistili jsme, co byla Elis zač.“
Harry se k nim přihrnul jako velká voda a jeho tvář vyzařovala očekávání odpovědi na všechny otázky, které mu už tak dlouhou dobu nedopřály chvíli klidu.
Fred s Georgem jenom rychle oddechovali a hleděli na Harryho.
„No tak?“ vyhrkl nedočkavě.
Krátce se na sebe podívali.
„Je to tvoje sestra!“