09. Jiný svět (2/2)

22.05.2017 15:49

Když Ernie s Nevillem skončili s nákupy, oba byli oblečení ve zcela novém mudlovském oblečení a jejich další balíčky byly odeslány napřed na nádraží, a sice s ujištěním pana Dinwittyho, že budou bez sebemenšího problému pod správnými jmény odbaveny do vlaku. To vše bylo, samozřejmě, umožněno díky Ernieho štědrému dýšku. Neville si nemohl přestat prohlížet sám sebe v zrcadlech, která míjeli, a nebyl zcela schopný uvěřit tomu, že ten dobře vypadající mladý mudla, který se na něj dívá zpátky, je jeho vlastní odraz. Vypadal teď jaksi starší, kultivovanější, a nervózně si pomyslel, co mu na to asi řekne Hannah.

Po dlouhých debatách Ernieho a prodavače, do kterých on sám přispěl opravdu jen trochu, ho oblékli do okrových bavlněných kalhot a olivově zeleného svetru s rolákem, vytvořeného z toho nejjemnějšího materiálu, s jakým se Neville kdy setkal. Měl také novou tmavě hnědou bundu s límečkem z vyčiněné kůže, pokryté ovčím rounem, které pan Dinwitty říkal ‚bahmer‘.* Rukávy bundy byly podivně úzké a Neville měl trochu pocit, že mu brání v pohybu, ale celkový dojem byl mnohem pohodlnější, než očekával. Musel navíc přiznat, že zcela splynuli s davem. Pro sebe si Ernie vybral námořnicky modré kalhoty a krémový pletený svetr s hrubým vzorem, který zdůrazňoval jeho široká ramena. K tomu si vybral téměř vojensky působící kabát z námořnicky modré vlny se dvěma řadami měděných knoflíčků, které nechal rozepnuté, takže za ním kabát vířil skoro jako hábit a v jasných světlech obchodu se blýskala rudá saténová podšívka.

Do nižšího patra sjeli po těch stejných schodech, kterými vyjeli nahoru, a to právě v momentu, kdy jeho nové hodinky – zvláštní věc bez ručiček, kde namísto nich ukazovala čas čísílka, vytvořená z černých čárek na stříbrném podkladu – ukázaly přesně půl třetí, a dívky už na ně čekaly dole. Neville ztuhnul, sotva si vědom toho, že mu pohyblivé schody začínají podkluzovat pod nohama, zatímco se iritovaní mudlové cpali okolo něj ven. Ernie si pospíšil vpřed a sevřel Susan v náručí v takovém objetí, až by si jeden myslel, že se neviděli roky.

Hannah vypadala nádherně. Nechala si ostříhat vlasy; husté, těžké vlny, které, pokud je neměla svázané do culíků jí předtím spadaly až k pasu, měla prostříhané do délky po ramena a ve volných vlnkách jí rámovaly její srdíčkový obličej jako jemný zlatý mráček. Třpytivá tužka na oči způsobila, že její oči zářily jako smaragdy, a na sobě měla černý top s hlubokým výstřihem, který přenádherně obepínal každý záhyb jejího těla, až k tmavší zelené sukni po kolena a vysokým kozačkám na vysokém podatku. Stejně jako on měla kožený kabát, ale ten její dosahoval téměř až na zem, byl z černé lesklé kůže a s páskem okolo pasu. Nejistě se na něj usmála a začervenala se. „Neville... je to… líbí se ti to, že ano? Já vím, že je to dost odlišné, ale ta prodavačka říkala, že bych měla zkusit něco trochu dospělejšího, a tak...“

Susan se otočila v Ernieho náručí a při pohledu na něj se rozesmála. Její vlastní kabát byl z melírované šedé vlny v podobném stylu jako ten Hannin, ačkoliv, co měla pod ním, zůstalo díky jejich objetí skryto. „Myslím, že bychom ho měli vzít ke Svatému Mungovi. Tomu chudákovi došla slova.“

Neville divoce zatřásl hlavou a pak si uvědomil, že stále stojí na jezdících schodech. Rychle ustoupil stranou, pak otevřel a zavřel pusu, aniž by se mu podařilo zformulovat jediné slovo. Hannah se zahihňala a natáhla se, aby ho mohla políbit. „Taky ti to moc sluší.“

Ernie se znepokojeně zamračil na Susan. „Stačilo vám to?“

„Bohatě,“ ukázala prstem na impozantní hromádku tašek v místě, kde stála Hannah. „A to včetně její kadeřnice a nějaké mudlovské kosmetiky pro nás obě. Byla tam jedna nesmírně milá paní, která nám ukázala, jak to vše použít a tak. Ani se netvářila podezřívavě, že o tom nemáme ani tušení. Říkala, že zákazníky zná jako svoje boty a poznala, že jsme z internátní školy.“ Susan se odtáhla z Ernieho náručí, a když se otočila, Neville si všimnul, že měla na sobě perfektně padnoucí modré džíny a lesknoucí se karmínově červené tričko. „Nevím, jak vy, ale jsem naprosto hladová. Chcete něco zakousnout, než zamíříme zpátky do King’s Cross na vlak?“

Neville přikývnul a děkoval za důvod, proč by se měl opět pokusit o rozběhnutí mozku. „Pravděpodobně bychom měli. Nevíme, jestli mají v mudlovském vlaku také vozíček s občerstvením, a do Gretna Green nás čeká čtyřhodinová cesta.“

Hannah ho zatahala za rukáv a ukázala na nápis nad nimi. „Mají tady kavárnu, chceš to zkusit tam?“

„Jistě.“  Zavěsila se do rámě, které jí nabídl, zatímco Ernie a on posbírali tašky a jali se následovat směr, kterým ukazovala šipka. Uvědomoval si, že se pravděpodobně chová hrubě, ale nemohl na ni přestat zírat. Jak se tak prsty prohrabávala v novém účesu, vypadalo to, že se tou otevřenou pozorností cítí potěšeně a trochu nepříjemně zároveň.

„Jsem to pořád já, víš,“ prohlásila.

„Já vím...“ zaváhal ve snaze najít správná slova. „Jenom je to prostě úplně něco jiného, ale myslím to v dobrém.“

Uchichtla se a její úsměv v sobě odrážel stín smutku, když k němu vzhlédla. „No, přepodkládám, že celý letošní rok je až příliš jiný, tak aspoň nějaká změna musí být v dobrém.“

„Vím, co tím myslíš,“ povzdechl si Neville. „Občas už ani nevím, kdo jsem, a nějak nemám páru, jestli by mě to mělo děsit, nebo bych na to měl býtpyšný.“

„Měl bys na to být pyšný,“ odpověděla Hannah pevně. „Teď už tě znám šest a půl roku. Nejde ani tak o to, že by ses nějak hrozně změnil, spíš ses stal konečně vším, čím jsi předtím téměř byl. A s BA si vedeš opravdu výtečně.“

Pokrčil rameny. „Zkrátka jsem navázal tam, kde Harry skončil. Víš, prostě se sám sebe ptám, co by v mé situaci udělal on, a podle toho se snažím zachovat.“

„Ale v něčem jsi lepší, než byl on. Máš skutečný talent pro učení.“

„To není o mně,“ zaprotestoval. „Zaklínací formule přichází především z rešerší havraspárských, něco z toho taky od Ginny, třeba jako Ševelissimo nebo Levicorpus, a Ernie je doopravdy ten, kdo je tu přes taktiku-“

„-a možná to tak opravdu je,“ utnula ho v půli věty. „A Harry byl génius na Obranu proti černé magii, ale ve skutečnosti dokázal vysvětlit zhruba polovinu toho, jak to dělal. Tvoje vysvětlování dává lidem smysl, umíš popsat opravdu těžké věci jednoduchými slovy, lidi to od tebe chápou. Díky tobě se necítíme špatně, když něco nezvládáme, a to i přes to tvoje neustálé přesvědčování nás všech, že se s našimi chybami nehodláš smiřovat. Myslím, že by z tebe jednou mohl být opravdu dobrý učitel.“

„Nikdy bych nechtěl učit Obranu proti černé magii. Je to odporný předmět a  čím víc mu musím porozumět, tím víc ho nesnáším. Nechci rozumět způsobu, jakým ti lidi přemýšlejí,“ otřásl se. „Je to jako bys jedla něco zkaženého, jen aby ses toho zbavila.“

„Tak bys mohl učit Bylinkářství,“ dostal Hannin tón hlasu ten známý tvrdohlavý nádech, o kterém se naučil, že jí v takových chvílích nemá šanci vzdorovat. „Profesorka Prýtová beztak jednou půjde do důchodu, víš? A ty to miluješ. Viděla jsem tě přinutit růst věci, které bych okamžitě hodila na kompost s přesvědčením, že jsou dávno mrtvé.“

„Možná,“ připustil Neville, přestože to byl spíš pokus o změnu tématu, než že by nad tím skutečně uvažoval. „A co ty? Co chceš dělat, jestli nějakým zázrakem vyvázneme živí?“

„Děti,“ odpověděla okamžitě. „Chci mít kupičku úžasných, batolících se, brumlajících, šťastných dětí. Je okolo nás tolik smrti, že znám pěknou řádku holek okolo sebe, co to cítí úplně stejně,“ poklepala si Hannah přes sukni na své ploché břicho. „Nemůžeme sice zastavit smrt, ale můžeme vytvářet životy, a já si z nějakého důvodu myslím, že tu bude spousta rodin s víc dětmi než Weasleyovi, až tohle skončí.“

Neville se zasmál. „Babička mi vyprávěla, že mamka chtěla vždycky velkou rodinu, než-“ odmlčel se okamžitě. „No, a co chceš tedy dělat kromě toho mít hromadu dětí?“

„Můj děda je majitel Děravého kotle. Chtěl ho přenechat mojí mámě, ale... no, nejsi jediný, který se dokáže vyhnout danému tématu. Nicméně, brzo jeho vlastnictví přejde na mě a mně se vždycky líbilo mu tam vypomáhat. Stejně bych ho nedokázala prodat. Už je ve vlastnictví naší rodiny až příliš dlouho. Takže myslím, že pro něj půjdu řádně pracovat do hostince, a až zemře, převezmu jeho vedení úplně.“

Došli až ke kavárně a zařadili se do fronty za ostatní nakupující, kteří čekali, až budou usazeni vychrtlou dívkou s poněkud schlíplými parohy vytvořenými z kartonu, které měla připnuté na hlavě. Hannah byla chvíli zticha, pak se k němu přimknula blíže a položila mu hlavu na rameno. „Myslíš si, že to k něčemu je?“

„Že je co k čemu?“

„Všechno tohle blábolení o učení a hospodách a dětech. Ernie a Susan se berou. Pak je tu BA. Chci říct, záleží vůbec na tom, co chceme dělat s našimi životy, když stejně na konci roku pravděpodobně všichni zemřeme?“ Její hlas byl tichý a on se opatrně zamyslel, než jí odpověděl.

„Myslím si, že na tom záleží opravdu hodně. Protože dokud máme věci a lidi, které milujeme, dokud máme plány do budoucnosti, jsme silněji odhodlaní bojovat i za tu malou naději na přežití. Pokud se ta šance naplní, zůstane nám něco, co nám pomůže posunout se dál – protože bez ohledu na vše ztratíme opravdu velkou skupinu přátel, a nějakou naději budeme potřebovat jako sůl.“ Odmlčel se a poté pokračoval, slova z něj najednou vycházela mnohem lehčeji. „Ale pokud tu šanci nedostaneme, pořád to znamená, že předtím, než zemřeme, vynaložíme mnohem větší snahu přežít. Naše životy tak budou znamenat mnohem víc, ať už kvůli udržování hostince nebo zahrady nebo výchově dětí, nebo prostě jen proto, že díky tomu sundáš o jednoho smrtijeda víc než za jiných okolností, a tím toho smrtijeda nenecháš připravit o budoucnost někoho jiného.“

Dostali se mezitím skoro až k pultu a Hannah mu pevně stiskla paži, dívala se na něj s takovou intenzitou, až se zachvěl. „Tak si pojďme dát mudlovské jídlo k obědu, pojeďme vlakem za dobrodružstvím a pomozme našim přátelům s tajnou svatbou v Gretna Green, pojmenujme děti, naplánujme hodiny, najděme Lenku a pomozme Harrymu. Udělejme to všechno dneska, zítra podruhé a další den znovu, protože jestli umřu, chci, aby za to draze zaplatili.“

„Pokud tě zabijí,“ položil Neville tašky na zem a sevřel v dlani její bradu, „ujistím se, že za to zaplatí dráž, než si umí představit.“

Jejích rtů se dotkl malý, lstivý úsměv, a když se od něj odtáhla zpět, pohodila vlasy a v zelených očích se jí zablesklo. „V tom případě mě nebude mrzet, když to udělají.“

OOO

Jízda vlakem byla sama o sobě překvapivě podobná cestě Bradavickým expressem, než v něm Snape a Carrowovi provedli své úpravy, a vlak měl dokonce i jídelní vozík. Navzdory obědu, který měli v kavárně u Marks&Spencera, si i přesto čtveřice koupila něco k večeři a přidala úctyhodný balíček cukrovinek navrch. Jídlo pro ně všechny tvořilo extra zážitek především díky své mdlé chuti, jelikož se zdálo, že mudlové se na cestách vyžívají v jídlech zcela bez chuti a nějakým způsobem se jim daří ji odstraňovat z jídel, která jinak působí naprosto v pořádku. Sladkosti v zářivých nehybných obalech byly naopak opatrně zmenšeny a schovány, aby je mohli zpátky ve škole ukázat svým kamarádům z kouzelnických rodin.

Najít místo k pobytu nebyl takový problém, jak očekávali, jelikož se zdálo, že celá vesnice zvaná Gretna Green byla postavena přesně k tomu účelu – nebo si to alespoň mysleli – ke kterému se ji chystali využít. Ernie byl ohromený. Když se ptal Moraga MacDougala, svého spolužáka se smíšeným původem, kde by se v mudlovském světě mohl člověk oženit, neuvědomil si, že to všichni mudlové dělají na stejném místě! Každý kus vesnice byl pokrytý romantickými obrázky svateb, nehybnými fotkami párů, které se líbaly, smály, procházely, držely za ruce či si vyměňovaly sliby.

Každý obchod a krámek, okolo kterého prošli, se snažil co nejlépe nabídnout své zboží snoubencům a novomanželům, což se brzy stalo terčem vtípků Nevilla a Ernieho, kteří se předháněli ve vymýšlení imaginárních obchůdků, které by mohly existovat v kouzelnickém světě. Nápady byly například obchod s košťaty Vznést se až ke hvězdám či čištění kouzelnických krbů s názvem Láska k letaxu. Obě čarodějky se ovšem zdály být tím vším naprosto okouzleny a Neville si nemohl pomoct, aby si nervózně nepovšiml, kolik z toho nadšeného šeptání a posunků se až tak netýká Ernieho a Susan, ale přímo jeho a Hannah.

Musel uznat, že byla celkem úleva, jak nápomocní byli kolejmdoucí okolo, a nikoho z nich nepřekvapilo, jak málo znalostí měli o mudlovském světě. Očividně bylo pro mladé páry naprosto obvyklé cestovat poprvé o samotě do Gretna Green a všechny jejich pozoruhodné přešlapy byly přičítány nervozitě z jejich počínání. Najít hotel, ve kterém by zůstali na noc, bylo jednodušší, než mysleli, a brzy se už ubytovávali ve dvou pokojích, Hannah se Susan v jednom, zatímco chlapci se nastěhovali do druhého.

Ihned, jakmile se dostali do svého vlastního pokoje, se Neville svlékl ze svého nového mudlovského oblečení a vděčně jej vyměnil za své staré dobré pyžamo. Navzdory novotě a relativnímu pohodlí v těch nových věcech byla stejně úleva vrátit se k něčemu, co bylo navlas stejné. Ernie udělal to samé a pak začal zkoumat malou bílou hučící schránku, která byla uvnitř šíleně chladná a obsahovala množství malých lahviček. Ty Ernie vyskládal na vršek té schránky a nyní na ně velice zaujatě zíral, zatímco si sednul na okraj skříňky naproti.

„Doufám, že nezvažuješ pití neznámých lektvarů,“ upozornil ho Neville. „Nevíme, co z toho je toxické... tohle by dost dobře mohly být mudlovské čistící prostředky.“

Ernie se otočil a Neville překvapeně zjistil, že jeho obvykle narůžovělé tváře nabyly barvy pergamenu. „Ne, kámo, je to alkohol. Dívej!“ zvedl jednu lahvičku a ukázal na cedulku, na které byl mužík v umně vymalovaném červeném obleku, a nad ním nápis, že je uvnitř gin.

Nevillovi se rozšířily oči. „Proč si myslíš, že to tu mají?“

„Protože,“ otevřel Ernie lahvičku a jediným douškem do sebe zvrátil celý její obsah, pak se zašklebil, jak mu pálící tekutina projela hrdlem, „je jim jasné, že lidi tady se zítra hodlají brát.“

„A chtějí mít během obřadu kocovinu?“ zvedl Neville pochybovačně jedno obočí.

„A jsou k smrti vyděšení,“ opravil ho Ernie a prozkoumával zbytek lahviček, než zvedl jednu s nápisem Bacardi a dopřál jí stejného osudu jako předchozímu ginu.

Neville se posadil vedle svého kamaráda na okraj skříňky a znepokojeně se zamračil. „Začínáš měnit názor?“

„Měnit, ohýbat, pozměňovat.. upřímně, všechny jazykové variace toho slova,“ přikývl a a hodil prázdnou lahvičku od Absinthu do koše.

„Čeho se bojíš?“ zeptal se Neville jemně. „Chci říct, pořád si to ještě můžeš rozmyslet, pokud opravdu chceš... hele, buď opatrný, Ernie. Nemáš tušení, jak je to silné. Přece nechceš, aby ti bylo špatně.“

„Nesnažím se, aby mi bylo špatně. Snažím se ožrat. Upozorňuju tě, že v tom je ohromný rozdíl, ačkoliv se konečné důsledky velice podobají,“ vydal ze sebe rozhořčený výkřik, když mu Neville zkonfiskoval z rukou další lahvičku předtím, než ji mohl vypít.

„Chvíli počkáme a uvidíme, co s tebou udělá těch předchozích pět, než si dáš nějakou další, oukej? Takže, co že tě tak znervóznilo? Vážně jsi celou tu dobu vypadal, že si tím seš naprosto jistý.“

Do Ernieho tváří se teď vrátila barva, ačkoliv se jednalo spíš o alkoholickou růžovost než jeho zdravý odstín. Kývnul hlavou směrem ke zdi, která oddělovala jejich pokoj od čarodějek. „Je ti jasné, o čem tam teď spolu mluví, ne?“

„Ne,“ přiznal Neville.

„O mně. Jaké to pro ni bude se za mě provdat,“ postavil se a překvapeně zamrkal, když se mu nepodařilo hned najít rovnováhu, pak i přes Nevillův nesouhlasný pohled zvedl další lahvičku. „Nemám žádné pochybnosti o tom, jestli chci strávit zbytek svého života – ať už je to jakkoliv dlouho – s ní, ani v nejmenším ne. Miluju ji celým svým srdcem, a jen tak se hnát do ženění či vdavek není zrovna vzorem žlutého lemování na hábitu, jestli mi rozumíš. Měl bys to vědět i o Hannah.“

„Zapamatuju si to.“

„Nicméně,“ pokračoval Ernie a mával nyní prázdným Donem Juliem ve své ruce, „to neznamená, že je všechno úžasné a zářivé.“ Přes jeho obličej přeběhnul zpanikařený výraz a jeho hlas klesnul do naléhavého šepotu. „Co když to přežijeme?“

Neville zamrkal. „Chceš říct, že jsi nepřemýšlel nad tím, že budeš ženatý dýl než šest měsíců? Ernie!“

„Ne, nad tím jsem přemýšlel víc než dost, doufal jsem v to, ačkoliv vím, že není moc velká šance. Chci mít děti, holčičky, které budou tak krásné jako ona, abych je mohl rozmazlovat. Ale pokud to přežijeme, bude to znamenat, že pozná mou rodinu a...“ Zmlknul a znovu se posadil. Neville zůstal na dlouhou dobu zticha, a když Ernie znovu promluvil, jeho slova působila mírně zastřeně, ale taky z jejich výslovnosti vyprchal všechen naučený perfekcionismus. „Bude mňa mít za podvodníka, Neville.“

„To je směšný,“ natáhl se a položil jednu ruku na přítelovo široké rameno. „Nechci znít hnusně, kdyby sis to myslel, ale jestli se snažíš zakrýt, že máš skotský původ....“

Oříškové oči po něm louply ostrým pohledem. „To ani na chvílu! Za to sa vážně nestydím! Jenomže ty nevíš, chápej... Moja rodina má docá dost zlata a ančko néni žádná galeonkopka, bude čekat t-to samé, co všecí, že jsme dokonalí páni, jako Malfoyové. A tak to néni. Já su jediné, kdo zná nebo ho zajímá rozdíl mezi jednó a druhó v-vidličkó. Je to moja vyvolená a já su připravené jí dat zámek, ale pravdó je, že n’máme ani skřítka!“

„Teď si přeju, abys mě nechal jít vedle – ne abys tam šel sám, ty jsi na správné cestě, aby ses opil tak, jak sis to předtím přál, navíc to nenosí štěstí – a nechal mě jí tohle říct. Myslím, že by se pak cítila o moc líp,“ usmál se Neville. „Už několik dní panikaří stejným dílem, jako tě miluje, že nikdy nezapadne do světa vyšších vrstev, kde čarodějky sedí v kruhu a pomlouvají jedna druhou za to, že má ta či ona na sobě stejné šaty jako minulý měsíc. Že je bude muset bavit, ale nenajde si mezi nimi přítelkyně. Zatraceně, Ernie, ani by mě nepřekvapilo, kdyby se právě Hannah snažila zabránit jí zmocnit se těch lahviček s alkoholem.“

„Vážně?“

„Vážně. Miluje tě navzdory tomu, z jaké sociální vrstvy si myslí, že pocházíš. Hannah mi o tom vyprávěla. Susan je do tebe zblázněná od druhého ročníku – myslím, že je jediná z jejich koleje, která si neprošla fází pobláznění do Cedrika – a důvod, proč ti nikdy předtím nic neřekla, je, že si myslela, že jsi pro ni moc dobrý.“ Ernie šokovaně škytl a Neville přikývnul.

„Susan chce být tvou manželkou, protože si myslí, že jsi statečný – o čemž vím, že je to pravda – upřímný – což je pravda u každého kromě Snapea – silný – což je velmi mírně vyjádřeno – a chytrý... a s tím jsem ochotný souhlasit většinu času, kromě momentů, kdy během patnácti minut vyprázdníš sedm lahviček mudlovského alkoholu, sedíš tady a pomalu ztrácíš schopnost zaostřit zrak.“ Otevřel bílý chladný box a vhodil do něj zbytek vytažených lahviček. „Jsem ochotný to přehlídnout jako předsvatební zatemnění mozku, pokud ty jsi ochotný přijmout, že vedle v pokoji je čarodějka, která tě miluje přesně takového, jaký jsi, a pokud ji miluješ stejně, tak není zítřek žádnou chybou. Myslím, že příštích šest měsíců nebo šedesát let budete opravdu šťastní.“

Ernie se zpříma posadil, pak malinko zavrávoral, když upřel odhodlaný pohled na druhého mladého muže. Poté s extrémní péčí, jak se snažil znít stejně jako obvykle, kromě pár náznaků opileckého mumlání prohlásil: „V tom případě vě-věřím, že mi bude nejvyšší ctí s-se jí zítra zavázat v m-manželském svazku.“

„A mojí nejvyšší ctí bude,“ usmál se Neville a vytáhl Ernieho za jednu paži na nohy, „dostat tě teď do postele, najít v kufru svoje příslušenství k výrobě lektvarů a pokusit se splácat něco, co ti zabrání se zítra ráno cítit jako blbec, a to proto, že jsem tvůj svědek, tvůj přítel, a doufám, že až se jednou budu ženit já, tak pro mě někdo udělá to samé.“

OOO

Když zvážil všechny okolnosti, pomyslel si Neville, že prokousat se množstvím mudlovské byrokracie v pouhých šesti hodinách, za pomoci tří matoucích kouzel a jednoho paměťového, byl vlastně docela úspěch, navzdory momentu, kdy přibližně dvacet lidí bylo svědky toho, jak Orion plachtí k budově soudu s mudlovským rodným listem, který Susan zapomněla v hotelu. Okolo třetí hodiny odpolední bylo vše přichystáno a všichni čtyři podepsali poslední z nekonečných dokumentů a stáli před mužem v černém obleku a s milým obličejem, který měl ten nezaměnitelný výraz člověka, jenž si myslí, že má nejlepší práci na světě.

Ernie a Neville měli na sobě své nové mudlovské smokingy a byli téměř ochotní přiznat, že vypadají přesně tak úchvatně, jak si dívky myslí. Nicméně, to za Susan se otáčely všechny pohledy. Svědek musel dvakrát zasáhnout, aby ženich nenarazil do sloupu nebo se neskutálel ze schodů, bylo to ale pochopitelné.

Susan si vybrala bílé saténové šaty s dlouhými rukávy a holými rameny, se sukní až na zem, která vířila při každém jejím kroku. Namísto obvyklého dlouhého copu měla vlasy rozpuštěné a v dlouhých, havraních kudrlinách se jí vlnily až do půli stehen, po stranách sčesané dvěma hřebínky, které byly pokryté jemnými stříbrnými růžičkami. V těch Neville poznal skutečné květy, které byly umně přeměněny. V záplavě vlasů měla další takové květy a okolo pasu uvázanou károvanou šerpu v barvách Macmillanů, která jí splývala až na zem a sunula se za ní. Její krásný obličej jen zářil, a když se usmála, její velké tmavé oči jako by se třpytily stejně jako náhrdelník na jejím hrdle.

Muž naproti nim si odkašlal a natáhl se přes stůl pro ruce Susan i Ernieho. Oči se mu třpytily, ale jeho hlas byl hluboký a upřímný. „Přes stovky let tu Gretna Green stojí, aby byla svědkem lásky každého druhu, a to ve svých kostelech, kovárnách, na svých mostech a zde, v obřadních síních. Je útočištěm pro ty, kteří by působením rodiny, společnosti, majetku či osudu byli odloučeni od sebe, a zrodila se, aby symbolizovala sílu sňatku a svazky zrozené z pravé lásky. Dnes tu stojíme, abychom spojili další pár do svazku důvěry jednoho ve druhého, aby mohli začít život v jednom páru na místě, kde dříve stáli dva lidé. Všechny právní náležitosti byly splněny, tedy zbývá, aby si tito dva vyměnili své sliby jeden druhému a zpečetili tím svůj úmysl.“

Pustil jejich ruce a oni se otočili k sobě. Ernie vzal Susaninu levou ruku jemně do své, a když mu Neville podal umně vypracovaný zlatý kroužek, nasadil jí ho na prst. „Susan,“ pronesl tiše, „nevíme, co leží před námi, ale oba známe obsah svých srdcí, a to moje patří tobě. Tímto prstenem ti v nejslavnostnější přísaze slibuji, a magie stůj při nás, že k tobě budu upřímný a věrný srdcem i tělem, že tě budu milovat, starat se o tebe, zabezpečovat tě, ochraňovat tě, hýčkat tě a pečovat o tebe tak dlouho, dokud budu dýchat.“

Po Susaniných tvářích začaly stékat slzy, ale hlas měla pevný, když si od Hannah vzala druhý, silnější prsten a nasadila ho na Ernieho pevnou ruku. „Erneste, bez ohledu na to, co nám osud chystá zítra, ve světle či ve tmě, v životě či smrti, v naději či zoufalství, jsem si jistá, že tě miluji tak dlouho, jak si jen pamatuju, a budu tě milovat až do chvíle, když už tu nebudu. Tímto prstenem ti v nejslavnostnější přísaze slibuji, a magie stůj při nás, že k tobě budu upřímná a věrná srdcem i tělem, že tě budu milovat, starat se o tebe, stát při tobě, dbát o tebe, hýčkat tě a pečovat o tebe tak dlouho, dokud budu dýchat.“

Oba páry očí zalétly k mudlovskému úředníkovi a ten přikývl. „Už jen to, o čem jsme se bavili, a budeme hotovi.“

Ernie nyní sevřel Susaninu ruku v obou svých a otočil se zpět na svou nevěstu. „Slavnostně prohlašuji, že si nejsem vědom žádných právních překážek, proč bych já, Ernest Ian Macmillan, nemohl být spojen ve svazku manželském se Susan Circe Amelií Bonesovou, a žádám tímto všechny přítomné, aby mi byli svědky, že si tě beru za svou zákonnou manželku. Ať je toto známo a vejde tak v platnost.“

„Slavnostně prohlašuji, že si nejsem vědoma žádných právních překážek, proč bych já, Susan Circe Amelia Bonesová, nemohla být spojena ve svazku manželském s Ernestem Ianem Macmillanem, a žádám tímto všechny přítomné, aby mi byli svědky, že si tě beru za svého zákonného manžela. Ať je toto známo a vejde tak v platnost.“

Úředník znovu přikývl. „Za účasti těch, kteří jsou zde přítomni, a z moci mi svěřené úřady a z milosti koruny, prohlašuji, že jste uzavřeli zákonný svazek manželský.“ Nastala dlouhá bezdechá pauza a pak se úředník vřele zasmál a zamával jim rukou před obličeji. „No tak, chlape, polibte ji! Je to vaše manželka!“

Susan s bezdechým vzlykem rozhodila paže okolo krku svého novomanžela a Ernie ji v objetí zcela zvedl do vzduchu a pomalu ji otočil, zatímco si vyměnili hluboký, vášnivý polibek, který jako by trval věčně. Jako by věděli, že svět počká, než budou hotovi.

Hannah zachytila Nevillův pohled, zatímco se nový manželský pár věnoval sobě, a on jen na moment zaváhal, než tiše vztáhl ruku a propletil své prsty s jejími. Jemně je stiskl a byl vděčný, když se zazdálo, že pochopila zprávu v jeho očích. Možná jednou. Tolik se toho změnilo... teď to zkrátka berme tak, jak to je.

Rozhodli se dát si pozdní oběd, aby tak svatbu oslavili, jelikož jim Susan prozradila, že kdyby něco snědla před ní, zřejmě by se z nervů pozvracela. Probírali se nyní množstvím restaurací, které upoutaly jejich pozornost, když vyšli ze soudní síně. Tedy, byli to spíš Neville a Hannah, kteří udržovali konverzaci. Ernie vypadal, že je mu to upřímně jedno, a od momentu, kdy se prsten ocitl na prstu jeho nevěsty, se nemohl přestat culit. Susan stále slzela radostí do svého kapesníku s krajkovým lemováním, ale podařilo se jí alespoň prosadit, že s bílými šaty si rozhodně nehodlá dát nic italského.

Když došli až k chodníku, sneslo se k nim něco blyštivého. Neville měl okamžitě ruku sevřenou okolo rukojeti své hůlky ve vnitřní kapse saka, když rozeznal stříbřitý obrys hříběte, který nervózně zařehtal a pohodil hlavou, než promluvil Colinovým hlasem, napjatějším a vystrašenějším, než ho kdy od temperamentního mladého chlapce měli možnost zaslechnout. „Měl jsem pravdu! Mámu s tátou zabili už před týdny a udělal jsem, co jsem mohl, ale Dennis to moc dobře nenese... Nedokážu ho kontrolovat! Chytnou nás za nezákonné kouzlení nezletilých, ale neměl jsem jinou možnost... on prostě utekl! Prosím, pomozte nám!“

Když byla zpráva u konce, patronus se rozplynul ve stříbrnou páru, kterou v momentě odnesl vítr a zanechal za sebou jen ohromené ticho. Na světle byly nyní čtyři hůlky, dívky ty svoje vytáhly z předních záhybů svých šatů a všichni do jednoho přepnuli do režimu naslouchání svých instinktů, jak se naučili v minulých měsících, jejich oči bloudily po celé ulici a hledaly náznak něčeho pocházejícího z jejich vlastního světa. Zpět se na ně dívaly jen pohledy mudlů, v každé tváři se zrcadlilo zmatení a znepokojení, v několika z nich dokonce i náznak strachu.

Neville rázem nebyl Ernieho svědek či Hannin přítel. Jakmile se objevil ten stříbřitý záblesk, tyhle malé šťastné roličky zmizely a on se stal opět velitelem Brumbálovy armády, zatímco přemýšlel nad zpanikařeným pohledem hříběte, jeho rozšířenými nozdrami a viditelnými bělmy očí. Tohle kouzlo jim zabralo dva měsíce cvičení, než se jej naučili, a stálo to za risk, že patrona někdo uvidí. Jestliže Colin ještě prohloubil ten risk tím, že ho vykouzlil, zatímco měl na sobě ještě pořád hlídáček a věděl, že příjemci se budou pohybovat v mudlovském světě... Neville se rozhodl okamžitě.

„Přemisťte se ke Colinovi,“ vyštěkl. „Buďte připraveni na cokoliv, smrtijedi už se tam dávno mohli dostat. Ihned běžte, kryju vás!“

Ozvalo se zašustění bílých sukní a černého kabátce, pak se za ním rozlehly tři hlasitá prásk, když ostatní zčista jasna zmizeli. Jakási mudlovská žena zaječela a Neville zkoncentroval všechnu svou sílu, kterou musel sebrat k jedinému pětiminutovému paměťovému kouzlu. Vystavěl ho v sobě jako bublinu, než jej vypustil ven mávnutím paže skrze špičku hůlky. Kouzlo vyšlehlo přes celou ulici v jediném záblesku světla. Když světlo opadlo, chodník, na kterém předtím stály dva mladé páry, byl prázdný a jediný náznak něčeho neobvyklého v ulicích Gretna Green byla sova pálená, která vzlétla ze střechy soudní budovy a ladně se vznášela bleděmodrou prosincovou oblohou směrem k jihu.

 

 

 

*Správně je to „balmer“, druh bundy. Dovedu si představit, že Neville měl na sobě tmavší verzi tohoto: https://dtpmhvbsmffsz.cloudfront.net/posts/2015/12/28/56819ff4ea3f369224005f62/s_56819ff5ea3f369224005f63.jpg

 

 

 

<<< Předchozí       Následující >>>