11. Důvody, feromony a spousta nahromaděného napětí

29.06.2016 16:30

V hlavě mi vířilo nespočetné množství otázek. Co se stalo? Proč tam jenom tak stojí a pohledy ostatních jsou mu absolutně fuk? Byla jsem z celé té situace jako přimražená, až jsem skoro zapomněla dýchat a zuřivě jsem se rozkašlala.

 

„Ty zatracený bastarde, jestli si dovolíš Hermioně ublížit, já tě…“ vystřelil Ron směrem k Fredovi a cestou si prokřupal všechny klouby na rukou.

„Počkej s tím chviličku, Ronánku,“ vyskočil George ze svého dosavadního místa, aby převzal kontrolu nad přehnanou reakcí svého mladšího bratra.

„Drž se dál,“ zavrčel Ron, snažící se uniknout Georgovu sevření.

„To nemůžu udělat, bráško, i přes jeho vzezření zraněného jsem celkem přesvědčený, že by z tebe Fred pořád mohl vymlátit duši.“
Ron se přestal vzpouzet, když onen fakt vstřebal. Vypadalo to, že představa času stráveného v nemocnici tak blízko datu jeho vlastní svatby se mu příliš nezamlouvá. V ten moment se ve dveřích mihnul stín a zastavil se za Fredem. Ošuntěný vzhled nově příchozího poznal každý. Jeho oblečení bylo stále poněkud zastaralé, ale jeho milý úsměv pořád stejně hřejivý.

„Profesore Lupine!“ vykřikly jsme spolu s Ginny, když nás zaplavilo nadšení z jeho přítomnosti.

„Zdravíčko, všichni,“ vykročil vpřed. „Ještě než dojdete ke špatnému závěru, nechte mě to vysvětlit,“ kývl hlavou k Fredovi. Pak se ozvalo zadunění a Fred se zřítil na podlahu.

„Vždyť příšerně trpí bolestmi, proč tady, bando, jenom tak stojíte a zíráte?“ přidal se znenadání další ženský hlas do té už tak přeplněné místnosti. Její růžové vlasy byly to jediné, co všichni potřebovali, aby ji s jistotou rozpoznali. Tonksová. Bill a George se rychle chopili iniciativy a položili Freda na postel, přímo vedle mě.

„Potřebujete, abych se zvedla?“ zeptala jsem se, už skoro venku z postele.

„Hermiono, ty se nemáš zvedat,“ varoval mě Harry.

„Doktorovy pokyny,“ dodala Ginny a omotala Harryho pažemi.

„Kromě toho, v téhle pozici se ti jednodušeji podaří ho zardousit, až nám profesor Lupin poví, co se stalo,“ ušklíbl se Ron.

„To je fakt,“ souhlasila s ním Katie. Otočila jsem se a uviděla ji sedět v křesle a vehementně přikyvovat. „No ano, já jsem pořád tady,“ zasmála se, tušíc, že jsme dočista zapomněli na její přítomnost.

„A mimochodem, Harry, gratuluji k rozšíření irského družstva,“ poblahopřál mu Lupin s pýchou, téměř jako otec svému synovi.

„Díky, profesore,“ odpověděl Harry, rozradostněný, že konečně vidí tu známou tvář.

„Všichni jsme věděli, že to byla příležitost přímo tobě na míru,“ poplácala ho Tonksová po rameni.

„Taťka a já jsme vždycky tvrdili, že ve svém životě dosáhne něčeho výjimečného,“ přidal se znenadání Bill do jejich konverzace. Tak hraní famfrpálu bylo považováno za výjimečné. Dokázal porazit Pána zla. Přežil a zachránil při tom svět před katastrofou. Každá čarodějka a kouzelník by měli klečet na kolenou a zhluboka se mu klanět. Ale zrovna famfrpál byl tou opravdově úžasnou věcí? Chlapi, pomyslela jsem si a potřásla hlavou. Rozhlédla jsem se kolem a připomněla si tak Freda, nyní spícího vedle mě, ležícího v té jeho roztrhané košili, rozhalený límeček odhaloval hezky tvarované svaly a na nich nepřeberné množství škrábanců. Ron měl s těmi otisky od rtěnky pravdu, byly všude! Dokonce i na té roztrhané košili. Jak se opovažuje? Zabiju ho hned teď a tady, dokud jsou ostatní rozptýlení. Ty bastarde, jak jsi mohl?

„Jak se opovažuješ?“ zašeptala jsem, mlčky zírajíc na jeho spící postavu. „Měla bych tě zabít za to, cos mi udělal.“ Můj hlas zněl bez sebemenších pochyb dost jedovatě. Proč jsi tak rozhozená? zeptala jsem se sama sebe. Otočila jsem obličej zpět k ostatním. Vypadalo to, že jsou všichni shromáždění okolo Harryho a mluví o tom jeho famfrpálovém zápasu. Katie se zvedla z křesla, nyní stála vedle George a pozorně poslouchala.

„Chceš mě celého jen pro sebe, co?“ dolehl ke mně hluboký hlas. Na někoho, kdo trpěl bolestí, byl dost rychlý. Neměla jsem čas ani zamrkat, když jsem se ocitla pod ním. „Jestli jsi rozzlobená, buď si rozzlobená, ale nikdy, a já říkám nikdy, nepoužívej prázdné výhružky jako před chvílí.“ Moje srdce se rozběhlo závodním tempem z té nenadálé situace, ve které jsem se ocitla. Cítila jsem, jak se zase projednou celé moje tělo pokrývá ruměncem.

„Žádná výhružka v tom nebyla. Jenom sis to představoval,“ odpověděla jsem, nervóznější mnohem víc, než by se mi líbilo. Proč není poblíž nikdo, kdo by mi pomohl? Pitomý Harry. Obě ruce mi přišpendlil podél boků. Nosem se prakticky dotýkal mého a vzájemná horkost našich těl z nás jen sálala.

„Věděla jsi, že zákon stanoví, že jakmile jednou budeme oddáni, můžu si s tebou dělat, cokoliv chci?“ zašeptal mi do ucha, rozesílajíc tak zachvění skrz celé moje tělo. Cítila jsem, že mi obličej hoří ještě více.

„Žádný takový zákon neexistuje,“ vyhrkla jsem a snažila se ho odtlačit pryč. Nebo ano? Teď jsem byla trochu na vážkách.

„Ach, ale on existuje, a já nemluvím zrovna o tom, že bych tě zamknul ve skříni nebo něco takového. Mám na mysli tělesnou stránku věci,“ uchechtl se, když zpozoroval reakci zrcadlící se mi na tváři.

„Hned teď přestaň přemýšlet o takových kravinách, Frede Weasleyi. Jsi zraněný a neměl bys být ani vzhůru,“ bouchla jsem ho do poraněného hrudníku, aby mě konečně propustil.

„Nemůžu zkrátka popřít, že chci tebe a tvoje svůdné tělo,“ mrknul a přisunul se zase blíž. Stačila jsem sotva mrknout, než se jeho rty přisály na moje. Jeho polibek byl hrubý a cokoliv, jen ne něžný. Štípal a byl hladový. Bylo to, jako když člověk lačně loká kyslík. Pak se vše stalo mnohem více vášnivým, ale stále stejně pichlavým. Cítila jsem rtěnku na jeho rtech a měla neovladatelnou potřebu se odtáhnout. Bylo to odporné, obzvlášť protože se jednalo o Freda, mého snoubence! Když se kvůli nedostatku vzduchu odtáhl, vrazila jsem mu facku.

„Bastarde,“ zavrčela jsem a vyvinula další snahu ho od sebe odstrčit.

„Neměla bys hned docházet ke špatnému závěru, mohlo by tě to jednou dostat do problémů.“ Bylo nemožné ho ze sebe setřást.

„TY DEBILNÍ SPRATKU, CO TO K SAKRU VYVÁDÍŠ? SLEZ Z NÍ!“ uslyšela jsem zařvat Rona.

„Hodláš mě k tomu přinutit?“ prsknul Fred zpátky, když lehce natočil hlavu směrem k rozzuřenému Ronovi. Aby Rona dostali z pokoje, bylo zapotřebí všech Billových a Georgeových sil.

„BÝT TEBOU, SPAL BYCH S POOTEVŘENÝMA OČIMA!“ pokračoval Ron, násilím definitivně vytlačený z místnosti. Pak se Fred konečně odvalil.

„Sprchu,“ odvětil, než vyšel ze dveří.

„Co to celé mělo znamenat, Hermiono?“ zeptala se pak Katie.

„Vzbudila jsem ho,“ odpověděla jsem.

„Myslela jsem, že se tě chystá znásilnit nebo tak něco, dokonce i přes naši přítomnost,“ poznamenala Ginny měkce a v reakci na tu myšlenku se zatvářila výsostně znechuceně.

„No nazdar,“ vydechl profesor Lupin.

„Co se děje, profesore?“ zeptal se Harry.

„Jejich feromony na sebe reagují přecitlivěle, takže k sobě teď budou přitahovaní pořád víc a víc. Horší ale je, že každý muž a žena v jejich okolí budou taktéž vnímat jejich auru, která se pro ně stane neodolatelnou,“ odpověděl profesor Lupin Harrymu, jako by šlo jen o vedlejší myšlenkový pochod.

„Takže, Hermiono, to se tedy stalo dnes večer. Prostě se snažil zavřít obchod, a když vystoupil ven, vítr musel roznést jeho feromony. Zřejmě všechny ženy v blízkém okolí je zachytily a začaly ho nahánět. Když jsme ho po vystřelení signálu o pomoc našli, vypadal už takhle. Ta vaše scénka před chvílí je tudíž jenom následkem toho, že se síla feromonů opravdu probudila, a není možné ji zastavit, dokud mezi sebou vy dva nevytvoříte krevní pouto.“ Už zase to pitomé krevní pouto.

„Profesore, co jste myslel tím každým mužem a ženou? To opravdu každý muž a žena budou přitahováni naší aurou?“ otázala jsem se.

„Ano, jediní, na které to nebude působit, jsou členové rodiny, takže se za chvíli stane prakticky nemožným se kdekoliv ukázat, aniž byste nebyli napadeni.“

Ginny ulehčeně vydechla, když zaslechla profesorovo tvrzení o členech rodiny.

„Takže se to týká jen Hermiony a Freda, profesore?“ zeptala se Katie.

„Prozatím nevidím, že by se někdo z vás hádal natolik, že by ohrožení vztahu muselo být sníženo vytvořením pokrevního pouta. V případě Hermiony a Freda je to totiž jiné, protože jejich feromony spolu již teď kolidují tak divoce, že až budou schopni to konečně dostat pod kontrolu, jejich pouto se stane desetkrát silnějším. Profesor Brumbál sázel na jistotu, když zjistil, že vaše duše do sebe zapadají,“ otočil se nakonec ke mně.
„Naše duše? Jak mohl profesor Brumbál něco takového vědět?“ zeptala jsem se zmateně.

„To je tajemství, které si odnesl s sebou,“ zazubil se profesor Lupin a natáhl ruku k Tonksové, která ji vděčně přijala.

„Molly a Artur na nás zřejmě dole čekají,“ přešel blíže k boku postele. „Dobrou noc, Hermiono. Uvidíme se ráno.“

„Profesore, já nechci, aby mě chlapi pronásledovali,“ opáčila jsem a vzhlédla k němu.

„Tak se tvoje duše neměla spojit s jednou z Weasleyových, co ty na to?“ zasmál se.

„To přece není moje vina,“ odvětila jsem a stále na něj zírala.

„Čili to znamená, že George, Ron, Charlie a Harry budou přitahováni Hermionou, profesore?!“ zeptala se Katie.

„Ano, a tebe, Katie, bude přitahovat Fred, stejně jako Charlieho nevěstu, pokud už tedy nejsou manželé, tak je to.“ Pak se otočil k Ginny. „Bude to pro tebe odporné, věř mi, má drahá.“

„Radši bych snědla svoji vlastní ruku, než to sledovat, profesore,“ odpověděla Ginny a propletla prsty s Harryho.

„To vaše tvrzení o feromonech je vážně uhozené,“ dodal Harry.

„To je, a také velice vzácné,“ usmál se Lupin.

„Tohle bude sranda sledovat,“ zahihňala se Tonksová a zamířila ke dveřím.

„Počkejte, profesore, mám jen ještě jednu otázku. Když stál Fred před chvílí tady v místnosti, proč mě tedy už nepřitahoval?“ navrhla Katie.

„Po tom, co byl napadený, feromony opadly. Pouze, když jsou ti dva spolu, se okolní napětí uvolní. Když ty ženy označily jeho tělo, jejich potřeba mít ho pro sebe opadla. Jen Fred to napětí stále cítí v sobě, jenže je schopný jej uvolnit pouze s jediným člověkem.“ Pohledy všech se otočily na mě. Byla jsem naprosto zmatená.

„Asi prostě půjdu najít George,“ následovala Katie Tonksovou a Lupina ze dveří.

„Jsem unavený,“ zívnul Harry. „Dobrou noc, Hermiono,“ políbíl mě na čelo.

„Ten je můj, takže si dej zpátečku,“ zažertovala Ginny a objala mě, než se vydala za Harrym.

„Idioti,“ zamumlala jsem poté, co na mě mrkli a zavřeli dveře.

Když odešli, znovu se mi podařilo usnout, ale uprostřed noci jsem se probudila a spatřila někoho pozorujícího mě z křesla.

„Frede?“ zívla jsem a protáhla se.

„Napadá tě někdo jiný?“ střelil po mně zpět.

„Proč tam sedíš potmě?“ otázala jsem se.

„Proč nespíš nahá?“ opáčil zase.

„Protože nespím,“ odsekla jsem.

„No, tak já chci sedět potmě.“
Přikývla jsem, nechtěla jsem se dál hádat. Téměř jsem znovu usnula, když náhle promluvil.

„Jsi nádherná, když spíš, Grangerová.“

„Co se to s tebou dneska děje? V jedné minutě jsi nepříčetný a v té další divný,“ posadila jsem se tentokrát.

„No, hm, nemám speciální důvod pro moji změnu nálad, vím jenom, že za to, jak se cítím, můžeš ty.“

„Pche, neobviňuj mě ze svých problémů, kámo,“ potřásla jsem hlavou.

„No, ale on to je tvůj problém, že jsi to ty, koho nemůžu dostat z hlavy.“ Co to právě vyslovil? Že mě nemůže dostat z hlavy? Tak to nějak nesedí, co se stalo s Angelinou? „Není zrovna nejjednodušší soustředit se na práci, zatímco jediné, co chci udělat, je vrátit se sem a servat z tebe oblečení,“ prohlásil naprosto bez emocí a studu.

„Servat ze mě oblečení?“ Znělo to značně natvrdle, ale byla jsem v takovém šoku, že mozek odmítl fungovat správně. Červenala jsem se tak, že jsem musela vypadat úplně jako rajče. Měla jsem štěstí, že to díky tmě nemohl vidět.

„Naše svatba se bude konat příští týden,“ změnil téma.

„COŽE?“ zaječela jsem a otočila se na něj.

„Odmítám čekat měsíc, abych tě mohl mít,“ odpověděl naprosto klidně.

 

 

<<< Předchozí        Následující >>>