20. Víc informací, než potřebuju k životu

21.07.2016 15:23

Jevila se milejší, než posledně, co jsem ji viděla. Bylo to v nemocničním křídle ten den, co byl Temný pán poražen. I přesto, že se párkrát přes léto nebo prázdniny ukázala v Doupěti, sotva jsem ji potkala. Byla jsem tak zaneprázdněná studiem a trávením času s Harrym, Ronem a Ginny, že jsem z jiného důvodu skoro ani neopouštěla pokoj. Její dlouhé černé vlasy byly svázány do vysokého culíku a na sobě měla překrásné šedé šaty, které ladily s její krémově čokoládovou kůží. Oslnivost, která z ní vyzařovala, byla pro ni stejně přirozená jako její hluboká krása. Pro jakéhokoliv muže bylo nemožné se do téhle dívky nezamilovat. Včetně Olivera. Ale jestli jsem si ho pamatovala dobře, kdyby mohl, oženil by se s famfrpálovou hrou.

„ANGIE!“ Katie již vstala z křesla a kráčela vstříc kamarádčinu objetí. Ginny se usmála a zamávala. Já tam seděla a zírala. Slyšela jsem, jak se lidi v obývacím pokoji čím dál tím víc rozjíždějí. Ti idioti, při vší své blbosti se zabijou, pomyslela jsem si.

„Co jsi myslela tím poprvé, co jste spolu s Fredem spali?“
Když Ginny položila otázku, nastala chvíli pauza. Pak jí přes obličej přeběhl znechucený výraz. „Neumím si představit někoho jako tebe svedeného tím idiotem.“

„Hej,“ přerušila jsem ji hravým plácnutím přes paži.

„To je v pohodě, Hermiono, ty a on budete manželé, ale Angelina si ho vybrala dobrovolně,“ zasmála se Ginny. „Byla jsi snad pod vlivem kouzla, když se to stalo?“
Angelina se posadila přímo naproti mě a se smíchem zavrtěla hlavou.

„Ne. Jak víš, Fred je velice okouzlující a téměř neodolatelný,“ odpověděla jí.

„Tomu se dá těžko uvěřit,“ nesouhlasila s ní Ginny.

„Kde je Oliver?“ utrhla se Katie.

„Je s klukama, řeší spolu famfrpál a popíjejí. Jo, Ginny, plánují brzy rozpoutat hru na pravdu či odvahu, tak jsem si říkala, že bys to chtěla vědět.“ Katie a Ginny vystřelily do stoje.

„Vychlastali se z podoby, tohle by mohlo být nebezpečný,“ prohlásila Katie a vyrázovala si to z kuchyně s Ginny v patách. Chvíli jsem sledovala Angelinu a pak se naše oči setkaly.

„Ahoj, Hermiono,“ usmála se na mě při tom pozdravu.

„Nazdar, Angelino.“ Můj hlas se trochu třásl. Konec konců, tohle byla žena, o které Fred prohlásil, že ji miluje, a se kterou chodil. Nezapomínej, že už by možná byli manželé, připomněla jsem si.

„Nejsem kvůli tomu zákonu o manželství naštvaná, vlastně to byla trochu úleva, vědět, že na nás není vyvíjen žádný tlak ohledně toho ‚vzít si správného člověka,‘ když už to Ministerstvo vybralo za nás. Ušetřilo nám tím problémy s vybíráním podle sebe,“ začala a já se jejímu vtipu zasmála.

„Bylo to dost nečekané,“ odpověděla jsem a odhrnula si vlasy z obličeje.

„Pro mě taky, ale já a Oliver jsme na sebe reagovali dost divoce, takže cítil potřebu si mě označkovat.“ Cože prosím? Taky byla označkovaná? „Podívej se na tohle.“ Jakmile to dořekla, vytáhla si lem košile nad značku umístěnou okolo středu jejího břicha. Latinská slova Electus Unus obkružovala její pupík.

„Víš, co to znamená?“ zeptala jsem se teď trochu zvědavě.

„Myslím, že říkal „vyvolená“, což je trochu divné,“ zasmála se. Přikývla jsem.

„Angelino... Já...,“ pokusila jsem se.

„Neopovažuj se, Hermiono. Není to tvoje chyba a neměla by ses cítit špatně. Co se stalo, stalo se.“ Chovala se velice mile, jak jsem si pamatovala.

„Není to správné, ty jsi ho milovala první a před tím, než vstoupil v platnost ten zákon o manželství...“
Její hnědé oči trochu změkly.

„Není nic, co bys mohla dělat, Hermiono. Nemůžeš spravit úplně všechno, takhle to prostě má být.“ Byla neuvěřitelně chápavá.

„Jak to, že ke mně necítíš nenávist?“ vyhrkla jsem. Nejdříve ji to polekalo, ale pak se usmála.

„Nemůžu tě nenávidět za něco, co je mimo tvoji kontrolu. A než začneš přemýšlet nad tím, že bych s ním za jiných okolností stále byla – pleteš se.“ Co to právě řekla? „Víš přece o té věci se základními instinkty. No, tak to by vysvětlovalo, proč vždycky zmínil tebe, když jsme spolu ze začátku chodili. V té době ti bylo čerstvých sedmnáct a tvoje pozornost vůči Fredovi byla nulová. Ale v jeho devatenácti, no to bylo naprosto šílené a intenzivní, ale znáš Freda, umí vše až moc dobře zakrýt.“

„Kam tímhle míříš?“ přerušila jsem ji.

„Chtěla jsem jen říct, že mně a jemu to nebylo souzeno, toť vše. Neměla jsi nic společného s tím, že nejsme dál spolu. Ze začátku jsem opravdu věřila, že jsme zamilovaní, ale věřit v to není to samé jako být zamilovaný. A zjistili jsme to tohle léto, asi před měsícem, když jsi byla v Doupěti.“ Pokračovala jsem v přikyvování, ve vší snaze zpracovat všechny ty informace.

„Pokračuj,“ povzbudila jsem ji.

„Bylo to divné, protože naše aura byla dohromady velice konfliktní a my jsme to měli vědět, ale byli jsme přesvědčení, že patříme k sobě... Vím, že tě obtěžuje to poslouchat, Hermiono, protože si nakonec bere tebe, ale říkám ti to, abys už nepochybovala, že tě miluje.“ O čem to zase mluvila? Nemiluje mě!

„Hermiono, poslouchej,“ přitáhla zpátky mou pozornost, když si všimla mé reakce na její slova. „Vždycky jsi to byla ty, dokonce i před tím, než prošel ten zákon o manželství. Ze začátku se klidně mohl obelhávat, ale nakonec ho to dostihlo. Poprvé, když jsme se spolu milovali, zavrčel tvoje jméno. Problém je, že si ani neuvědomil, že to udělal. Jeho podvědomí muselo zalarmovat jeho tělo, protože na tebe myslel.

„Angelino, to muselo být příšerné, vaše poprvé, a on vyslovil jméno někoho jiného. Já bych zuřila,“ pověděla jsem jí.

„Nejprve ano, ale on se na mě tu noc nedíval, viděl tebe. A potom, když usnul, vyslovil tvoje jméno znovu. Když se probudil, byl hodně zmatený a pohádali jsme se kvůli tomu, z toho důvodu byl od té doby dost podrážděný. Potom vyšel ten zákon o manželství a to, že jsi ho tak moc přitahovala, začalo dávat smysl. Kromě toho má profesor Lupin pravdu, existuje důvod, proč chtěl profesor Brumbál vás dva dohromady.“

Vydechla jsem. Fred do mě byl zamilovaný? On a Angelina spolu chodili přibližně rok. Samozřejmě, že mě začal přitahovat o něco později, poté, co jsem dosáhla osmnácti – zatímco on si už byl dávno vědom toho, po čem jeho tělo touží, já na to sotva přicházela.

„Věděla jsi, že se tě chystal požádat o ruku?“ zeptala jsem se a tím bezmyšlenkovitě změnila téma.

„Ano, George mi o tom pověděl, ale, víš, to mezi mnou a Oliverem je podivné, a tím myslím velice podivné. Bylo to den poté, co vyšel zákon o manželství, když v lijáku stál před mými dveřmi a oznamoval mi, že by měl být na famfrpálovém tréninku, ale potřeboval mě vidět. Uvědom si, že jsme se neviděli od té doby, co jsme po válce opustili Bradavice, ale najednou tam stál v promáčených trenkách a zíral na mě. Něco ho tam táhlo a teď jsme tady,“ zasmála se té vzpomínce.

„Co tomu říkal Fred, když to o vás dvou zjistil?“ položila jsem jí další otázku.

„Byl kousavý a totálně přesvědčený, že my dva patříme k sobě. Myslím, že jen bojoval s city, které choval k tobě.“ Pak přikryla jednou svou dlaní tu mou. „Přijďte tenhle pátek na naši svatbu.“

„Já nevím, mám toho teď už tolik a nejsem si jistá, jestli bude Fred chtít...“ začala jsem.

„Hermiono, prosím. Vážně ráda bych tě tam měla.“ Vzdala jsem se a přikývla.

„Předpokládám, že ty a on jste asi pořád přátelé, že?“ zeptala jsem se.

„Ano. Teď je ohledně všeho mnohem klidnější,“ usmála se. Řekla to velmi zdrženlivě. „Už jste to vy dva dělali?“
Ta otázka mi rozpálila tváře. Tak z ničeho nic!

„Angelino...“

„Nedělali, proč ne? Víš přece, že už se dlouho zpátky držet nemůže. Na co čekáš?“ Byla jsem zděšena jejím náhlým výbuchem.

„Nejsem na to připravená, neměla bych se ti ospravedlňovat,“ střelila jsem po ní zpět.

„Já jen zkrátka nemůžu uvěřit, že se tě ještě nepokusil dotknout. Hermiono, nemyslím, že jakýkoliv muž by se při všech svých smyslech dokázal ve tvé přítomnosti ovládat.“ Zněla dost překvapeně. „Jsi tak nádherná.“ Můj obličej zahořel ještě víc.

„Moc se neovládá, ale buď jsem to já, kdo se stáhne, nebo jsme vyrušení, takže jeho city vždycky ochladnou,“ odpověděla jsem a zírala při tom na sporák. Byla ohledně všeho tak otevřená. „Ty tedy na oplátku přijdeš na naši svatbu tuto neděli, dobře?“ vzhlédla jsem a viděla ji usmát se a přikývnout.

„Je to tedy mezi námi v pohodě?“ zeptala se teď.

„Vždycky to bylo v pohodě,“ zasmála jsem se. „Nechtěla jsem, aby sis myslela, že jsem byla ta druhá, to je vše.“

„Myslela jsem si, že si o mě budeš myslet to samé,“ smála se teď taky. „Podívejme se, co říkají tvoje latinská slova.“ Zarazila jsem se a chvíli na ni civěla. Pak jsem si stáhla jeho košili dolů a odhalila tak svou značku.

„Jak jsi to věděla?“ zeptala jsem se jí, když si prohlížela slova.

„Ta košile je tak trochu průhledná, takže jsem si všimla tmavého odstínu tvojí kůže, co moc neladil s tou jemnější,“ opáčila. „Aeternus eternus.“ Vypadala ztracená v myšlenkách.

„Nevím, co to znamená, jen že mu to poradil profesor Lupin,“ řekla jsem jí.

„Hádám, že se ho na to v tom případě musíme zeptat. Vypadá to bolestivě, jestli tě to nějak utěší, Hermiono. Moje taky bolelo jak čert a nemohla jsem uvěřit, že mě kousnul,“ odhrnula si vlasy a odhalila mi tak část krku, kde se jí hojila nová kůže.

„ANGELINO! ANGELINO, KDE JSI?“ zaslechly jsme někoho volat. Wood doklopýtal do kuchyně a vypadal, že s pitím dost přebral. Byl o něco vyšší než ona, s tmavě hnědými vlasy a napuchlýma očima, a vypadal pobaveně.

„Olivere,“ povzdechla si a vstala, aby mu pomohla. Přehodil jí paži přes rameno a přenesl na její malou postavu všechnu svou váhu. „Měli bychom raději jít domů, zítra má stejně trénink a já už se nemůžu dočkat jeho výrazu, až se zítra probudí s pulsující bolestí hlavy,“ mrkla na mě, zatímco ho táhla ke dveřím. Zíral na ni v úžasu a myslím, že jsem ho zaslechla mumlat „Ty jsi ta nejlepší, Angelino... ta holka v kuchyni vypadá jak Hermiona.“

„Uvidíme se na svatbě,“ zavolala na mě Angelina a zmizela mi z dohledu. Seděla jsem v kuchyni ještě chvíli a rozhlížela se, když jsem zahlídla krabici, kterou George nesl dříve. Zadoufala jsem, že by tam mohlo být k pití něco jiného než ohnivá whisky a další tvrdý alkohol. Na spodu byl nějaký máslový ležák, usmála jsem se a podala si sklenici. Vešla jsem do obývacího pokoje a zjistila, že párty trochu upadla a v rohu se Ron muchloval s Levandulí.

Ginny byla usazená na konferenčním stolku naproti Harrymu, který seděl v křesle a intenzivně ji pozoroval, když mu vyprávěla nějakou historku, jak jsem odhadla podle jejích gest. Jeho ruce spočívaly na jejím klíně, zatímco mluvila s nespočetnou vášní. Usmála jsem se na ně a ve snaze pokračovat jsem do někoho narazila. Byl to George s Katie, kteří tancovali uprostřed ničeho. Katie se do něj vpíjela pohledem, jako by byl nejlepší osoba na světě, a on zíral zpět, s vědomím, že pro něj znamená celý svět.

„Čau, lidi,“ pronesla jsem, zatímco jsem pokračovala směrem ke svému cíli. Byli naprosto lhostejní k mojí přítomnosti. Všimla jsem si Verity s jejím snoubencem; byl to Seamus Finnigan z Bradavic. Svět byl opravdu malé místo. Seděli na gauči a prostě na sebe zírali. Divné na někoho, kdo prohlašoval, že ji nenávidí. Otočila jsem se a spatřila Charlieho a Alici se spojenýma rukama u krbu sledovat tanec ohně. Bill a Fleur tu chyběli, což znamenalo, že už museli odejít.

Dál tu byl Lee Jordan se snoubenkou Parvati Patilovou. Tak to byl další pár, který bych nikdy nečekala. Taky spolu tancovali, ale ne poblíž George a Katie. Druhého zrzouna jsem nikde neviděla, dokud jsem nedošla ke křeslu v druhém rohu. Vypadal, že spí. Přešla jsem přímo k němu a klekla si před ním, abych pozorovala jeho spící postavu. Byl tak sladký. Postavila jsem se a chtěla jít zpět do kuchyně, když jeho ruce vystřelily a stáhly si mě na klín, vylívajíce při tom část ležáku.

„Frede, ale vážně,“ zabručela jsem. Zaryl nos do ohybu mého krku.

„Hmmm... med, mléko a ležák,“ zamumlal. Vzal mi sklenici a loknul si. Zrovna jsem se mu chystala vyčinit, když se z ničeho nic ozval třaskavý zvuk. Hádám, že George byl víc otevřený ohledně někoho, kdo by prostě zaskočil na návštěvu. Vzhlédli jsme a spatřili Billův silně rozrušený obličej, když si to rázoval k nám. Nikdy jsem si nemyslela, že by byl schopný udělat obličej, který vůbec nekorespondoval s jeho hezkým obličejem.

„Vy dva seberte všechny ostatní a potkáme se zpátky v Doupěti. Pohněte si.“ Jeho hlas se mírně třásl.

„Co se děje, Bille?“ zeptal se Fred, zatímco jsme se pomalu zvedali na nohy.

„Prostě dostaňte všechny do Doupěte, vysvětlíme vám to tam.“ Ale Fred zachytil jeho ruku zrovna když se Bill chystal přemístit.

„Co takhle rozhodilo Billa Weasleyho?“ otázal se Fred.

„Frede...“ zamumlala jsem a chytila jeho druhou ruku.

„Tonksová byla napadená a my potřebujeme najít profesora Lupina,“ prohlásil konečně Bill.

„COŽE?“ celá místnost najednou byla součástí konverzace.

„Říkáš nám, že profesor Lupin napadl Tonksovou a je nezvěstný?“ zeptala jsem se, stále se držící Fredovy paže.

„Ano.“

 

 

<<< Předchozí       Následující >>>