26. Když se dva světy konečně spojí...

21.07.2016 17:34

Jak noc postupovala, všechno se stávalo nesnesitelně intenzivní a byl to nejbáječnější den, co jsem kdy zažila. Jídlo bylo brilantní a každý se jen usmíval a smál, včetně mého manžela, který bavil hosty svými vtipy a báchorkami o svých a Georgeových proslulých legráckách. Noc se vyvíjela příjemně a já ho zahlédla hledět mým směrem. Přišel za mnou požádat o první tanec večera a postupně se k nám přidával zástup dalších. Znenadání k nám dolehlo tiché cinkání na sklenici. Zastavili jsme a všimli si George, stojícího na židli a držícího sklenici na přípitek.

„Vy všichni se možná divíte, proč je někdo tak krásný jako Hermiona s někým, kdo vypadá takhle?“ začal George a dav zařičel smíchy. „Proč není s někým vypadajícím lépe, třeba jako já? Věřte mi, taky by mě to zajímalo.“

„Asi proto, že bude v posteli lepší než ty,“ zakřičel Lee Jordan odpověď, čímž Freda dostal smíchy do kolen.

„A jak bys tohle mohl vědět?“ zahalekal George zpátky a mrknul na něj. Lee se jen zasmál. „Jak jsem říkal, chtěl bych, aby každý věděl, že jsem si vědom, že Hermiona umírá touhou být se mnou - tím lépe vypadajícím dvojčetem. Má drahá, musíš mít asi zlomené srdce, jelikož teď jsi místo toho s ním,“ usmál se na mě George.

„Bude tohle někdy brzy míň urážlivé?“ zeptal se Fred a vypadal pobaveně.

„Ne-e. Jen jsem chtěl zmínit, že ty, můj milý bratře, jsi šťastný muž, když jsi ženatý s někým tak oslňujícím jako Hermiona, a měl by ses k ní raději chovat slušně,“ pokračoval George, zatímco ostatní poslouchali, sklenice stále zvednuté.

„Je tohle Katiina práce?“ zeptal se Fred a obrátil svou plnou pozornost na své dvojče.

„Ne,“ odpověděl ten. „Byla to Ginny a Katie.“ Fred se otočil a pohlédl na Katie s Ginny na druhé straně místnosti, které na nás vesele zamávaly. „Chci vám dvěma poblahopřát k téhle krásné neděli, kdy jste se vy dva stali mužem a ženou.“ Pak obrátil pozornost mým směrem. „Hermiono, vím, že je to podivné a občas i překvapující, jelikož nás znáš tak dlouho, ale nikdo se do našich životů nehodí víc než ty. Neumím si představit naše životy, aniž bys v nich nefigurovala. Bylo nám požehnáno. Vítej do Weasleyovic klanu.“

Zjistila jsem, že mi při jeho slovech stékají slzy po tváři. Byl tak upřímný a mluvil od srdce. Fred mi potom vtiskl polibek na čelo. Dav zatleskal, když George slezl a přešel místnost až k nám. Jeho krátké objetí v sobě mělo tolik lásky, kterou by nemohl vyjádřit, ani kdyby bylo delší. Otočil se a poplácal svého bratra po rameni.

„Děkuju, Georgi,“ zvládla jsem zaskřehotat.

„Není za co, Hermiono. Máme tě rádi.“ Přikývla jsem a najednou byla má a Fredova rodina sromážděna pospolu v rozhovoru, zatímco lidé odcházeli.

„Frede, máme něco, co ti chceme ukázat, když jsi teď ženatý. Hermiono, rádi bychom si ho na vteřinu půjčili,“ oznámil Lee, a jakmile dostal mé svolení, ti tři společně odešli.

„Ahoj, Hermiono,“ otočila jsem se a dívala se na Charlieho, který byl ze všech Weasleyových bratrů ten, se kterým jsem hovořila nejméně.

„Ahoj, Charlie,“ usmála jsem se.

„Vítej do naší rodiny,“ komentoval, zatímco se vedle něj objevila Alice. „Kdyby tě Fred přiváděl k šílenství, neváhej mě navštívit v Rumunsku.“

„Tak to mě asi uvidíš dost často,“ popíchla jsem ho, načež se zasmál a Alice se usmála.

„Hermiono, jakkoliv rád s tebou trávím čas, musím se vzdálit, zítřejší tréninky začínají brzy. Takže ti přeju dobrou noc,“ objal mě Harry rychle. „A hodně štěstí,“ zašeptal mi do ucha.

„Díky, Harry,“ odpověděla jsem s pokusem nezačervenat se, protože jsem věděla, na co naráží. Přešel k Ginny a poté, co jí věnoval krátkou pusu na tvář, se přemístil domů. Ginny a Katie teď přišly za mnou a všechny jsme se zabrali do něčeho, co mi přišlo jako zajímavá konverzace, tedy až do té doby, dokud nenastal čas, abych hodila jeden ze svých narcisů.

Trochu jsem vyšilovala, protože dnes měla nadejít moje svatební noc a já si byla zatraceně jistá, že to byl sen každého ženicha - a moje nejhorší noční můra. Cítila jsem, jak mi srdce silně a agresivně buší v hrudi. Můj manžel se ale zatím nevrátil a mě pomalu začalo čekání unavovat. Poté, co jsem políbila své rodiče a Weasleyovy na rozloučenou, vydala jsem se domů, doprovázená Ginny. Sundala jsem si své slonovinové šaty, převlékla se do pyžama a zamířila do postele.

„Jsi nervózní?“ zeptala se Ginny, odpočívající vedle mě. Byla tam, aby mě uklidnila a dělala mi společnost, dokud se Fred nevrátí.

„Jenom trošku.“ Věnovala mi skeptický pohled. „Dobře, hodně nervózní. Nevím, co mám dělat.“ Mírně mi stiskla ruku.

„Hermiono, jak to, že se ti poté, co jsme tě já, Harry a Ron objali, neudělalo špatně?“ zeptala se a změnila tím téma, za což jsem byla vděčná.

„Fred říkal, že to nějak souvisí s tou smlouvou, ale dodal, že kdybyste mě takhle drželi ještě chvíli, zanedlouho by po mých šatech stékaly čůrky krve, takže jsem vděčná, že jste mě pustili včas.“ Přikývla.

Pamatuju si probuzení vedle zrzavých vlasů, které se ukázaly být velmi dlouhé. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, že záclony stále ještě nebyly zataženy. S pohlédnutím na své hodinky jsem zkonstatovala, že bylo téměř poledne. Zatřásla jsem jí ramenem.

„Hej, Ginny, zmeškala jsi vlak,“ popíchla jsem ji. Okamžitě vyletěla.

„Ach zatraceně, mamka mě uvaří zaživa,“ s funěním vystartovala z postele a zamířila do obývacího pokoje. Položila jsem se zpátky na polštář.

„Kde je, ksakru, tvůj manžel?“ vylekala mě. Myslela jsem, že už odešla.

„Nevím. Nebyl tu, když jsem se probudila,“ pokrčila jsem rameny a sledovala její reakci.

„Po vší té době, kdy nechtěl nic jiného než tvoje tělo, se teď bude držet zpátky. Co je to, krucinál, s tím idiotem?“ zavrčela.

„Ginny, měla bys raději zamířit domů, nebo tě mamka zabije,“ připomněla jsem jí.

„Půjdu, ale ty mi pak řekneš, co se stalo, okej?“ stála tam, dokud jsem nepřikývla, a pak jsem uslyšela zvuk zavíraných dveří a padla jsem zpátky do polštářů, vítající spánek.

Vzbudila jsem se o pár hodin později do zvuku bouchání na dveře; za pochodu k nim jsem drapla župan. Stáli tam Katie a Ron.

„Ahoj...“ Protlačili se dovnitř, než jsem stačila dopovědět, a zavřeli dveře.

„Chybí mi George,“ utrhla se Katie.

„Chápu,“ nasměrovala jsem ji ke gauči s Ronem v zádech. „A ty, Rone?“

„Nemůžu vystát všechno to svatební plánování. Levandule chce znát můj názor na všechno. Zatraceně, je mi fuk, jakou barvu budou mít boty družiček!“ Zněl vyčerpaně. „Jestli budu muset řešit ještě další zpropadené kytky, tak někoho uškrtím, přísahám.“

„Takže čaj?“ zeptala jsem se. Oba vypadali vystresovaně.

„Hermiono, George odjel sotva před šesti hodinami a já už se skládám, bude pryč čtyři dny. Jak to zvládnu přežít?“ panikařila Katie.

„Katie, to bude v pořádku,“ otočila jsem se na ni předtím, než jsem dosáhla kuchyně. „Počkej, George se včera večer vrátil domů?“ Přikývla. „A víš, kde byl tedy potom můj manžel?“

„Počkej, Fred se domů nevrátil? A to potom, co z té noci udělal takové velké téma.“ Obě jsme se otočily na Rona.

„Proč na mě obě zíráte?“ zeptal se trochu drsně.

„Protože jsi chlap. Víš, co se minulou noc dělo,“ opáčila jsem.

„Já nic nevím.“ Nevypadal, že by ho naše zastrašující pohledy obtěžovaly.

„Hádám, že tvoje mamka brzo zjistí, kdo zničil všechny Billovy trofeje,“ zahrozila jsem.

„To je krutý, Hermiono, dokonce i na tebe,“ vypálil.

„Hermiona má právo vědět, kde je její manžel, Rone,“ přisadila si Katie. S hlubokým povzdechem se vzdal.

„Jeho idiotští kamarádi, a to ani nezmiňuju tvého snoubence George, ho vzali ven chlastat, aby oslavili jeho den. Ale hádám, že to dost přepískli a skončili ožralí jako zatracení námořníci. Fred přišel domů s Leem a Oliverem. Tam se z toho vyspávali. Mamka samozřejmě zuřila, když je našla v obýváku. Ginny ke všemu zmeškala svůj vlak, takže to vypadá na všeobecně blbý den, a Harry, který to obvykle na tréninky stíhá, to taky propásl a bude to nahrazovat až pozdě do večera, takže nestihne společnou večeři.“ Nadechl se a podal mi obálku.

„Hermiono, tohle mi ten idiot dal pro tebe.“ Vzala jsem si to. Když jsem obálku otevřela, vyletěla z ní jiskřivá malá světýlka, připomínající ohňostroje, a následovalo pár slov.

Hermiono,

příliš mě nepostrádej. Je mi líto tvého čekání na naši velkou noc a jsem hořce zklamaný. Tohle ale nebude tak, jak si to představuješ ty. Bude to podle mého. Takže dokud se nevrátím, věř, že já jsem ten, který touží být tam s tebou, namísto toho, být tady.

Fred

Ten zatracený idiot, pomyslela jsem si hořce. Předpokládám, že to udělal naschvál. Neplánoval se mnou během naší svatební noci vůbec být, ačkoliv jeho hormony ho přiváděly k šílenství. Úplně se vyhnul naší interakci, protože takhle mohl dodržet slovo a udržet se v celku během svého jednání ve Švédsku.

„To je takový debil,“ procedila jsem přes zuby a hodila papír Katiiným směrem. Zasmála se a podala ho Ronovi, který byl bezradný a podal ho zpět mně.

Dny utíkaly rychle, obzvláště ty první dva, kdy jsem od něj dostala pár sov a nemocnice mě udržovala zaneprázdněnou, takže jsem pořád jen nečekala na jeho návrat. Nikdy předtím mě ani nenapadlo, jak postrádám jeho přítomnost a vůni. Katie byla nicméně celou dobu u mě, postrádající svého snoubence a snažíce se ze všech sil to přede mnou zakrýt, nikdy se jí to ale nepovedlo. Dostávala jsem dopisy i od Ginny, převážně o tom, jak se zpátky ve škole hrozně nudí. Ron a Harry se zastavili tak často, jak jen mohli, aby mi dělali společnost a aby mě vytáhli na Harryho zahajovací zápas. Byli tam všichni, aby jej povzbudili, včetně profesora Lupina a Tonksové.

U Harryho se později konala oslava, jelikož jeho tým porazil bulharské protivníky. Následující neděli se měla konat jeho svatba s Ginny a já věděla, že Harry bude vyčerpaný, nejen z krejčího, který mu bude potřebovat vzít správné míry, aby byl jeho oblek perfektní, ale také ze svých neustálých tréninků. Byla jsem na něho hrdá, ale zároveň jsem se o něj trochu bála.

„Nedělej to,“ varoval mě, když zachytil můj pohled.

„Co?“ zeptala jsem se.

„Máš na tváři ten výraz, jako že mi potřebuješ pomoct dát všechno do pořádku,“ odpověděl a podal mi sklenici máslového ležáku.

„Aha, takže ty si na mého hrdinu hrát můžeš, ale mně není dovoleno prokazovat starost o tvé štěstí?“ argumentovala jsem a dala si ruku vbok.

„Dobře, dobře,“ podřídil se a zvedl ruce. Usmála jsem se a mrkla na něj. „Chybí ti?“ Bezmyšlenkovitě jsem přikývla. Zvládla jsem to, ale přečkání těch pár hodin do doby, než se měl vrátit, bylo náročné a vážně zkoušelo mou trpělivost. Doopravdy už jsem ho chtěla vidět. Co to do tebe vjelo, Hermiono, vždyť vůbec nejsi sama sebou, zaslechla jsem křičet hlásek v mé hlavě. Snažím se nad sebou udržet kontrolu, ale ten chlap, kterého miluju, je tím jediným, co mám celý den v hlavě, argumentoval ten druhý.

„Mysleli jsme si, že všichni budou zrovna tady,“ zastavil každého v jejich činnosti hlas ode dveří. Dav se otočil a spatřil ve dveřích dva vysoké zrzky, držící svá zavazadla. Zaslechla jsem Katie vykřiknout přímo v momentě, kdy spatřila George, a vzápětí ho srazila na podlahu, zatímco on ji se smíchem objal. Bylo téměř pobuřující, jak mu tahala za kabát a hluboce ho líbala. Vzal ji do náruče a vynesl ze dveří.

„Uvidíme se příští týden, lidi,“ zaslechli jsme ho zakřičet, jakmile nám zmizeli z dohledu. Celá místnost, včetně mě a Harryho, se zasmála. Když jsem znovu vzhlédla, Fred se opíral o dveře a sledoval mě. Moje reakce rozhodně nebude stejná jako Katiina, rozhodla jsem se.

„Jdi,“ popohnal mě Harry a jemně mě postrčil, když jsem kráčela ke svému manželovi, ale místo objetí jsem mu vrazila facku. Zaslechla jsem, jak Harry zalapal po dechu a zbytek místnosti ztichl.

„Jak se opovažuješ mi něco takového udělat, Frede Weasleyi?“ Byl zmatený, a tak tam jen stál a sledoval mě. „Víš, jak necitlivé to od tebe bylo? Jaké ponížení pro mě bylo, když jsem zjistila, že místo noci se mnou jsi byl chlastat venku s kamarádama? A to ani nezmiňuju, že ses ožral a nevrátil se domů. Co to s tebou, sakra, je?“ téměř jsem řvala.

„Chyběl jsem ti?“ uchechtl se. Použil to rozptýlení, aby si mě přitáhl do náruče.

Až po Harryho a Ginnině svatbě se věci vrátily k normálu. Fred byl neustále v jejich obchodě a já byla zaměstnaná v nemocnici. Viděli jsme se zřídkakdy. Jediná konverzace, kterou jsme mezi sebou vedli, proběhla ten den, kdy se vrátil; další dny jsme se sotva minuli. Byla jsem příliš zaneprázdněná pomáháním Ginny s jejím velkým dnem a trávením co nejvíce času jsem mohla s Harrym a Ronem. Tento týden se měla konat svatba George a Katie, a George so rozhodl uspořádat rozlučku se svobodou, což jsem považovala za totálně bezpředmětné. Harry a Fred totiž žádnou neměli.

„Tak si to teď aspoň užijí o to víc,“ okomentoval George, ale nedávalo to žádný smysl. Ale pokud měl být Fred méně podrážděný při trávení času s přáteli, nehádala jsem se o tom. V tu dobu jsem plánovala dohnat vše, co jsem potřebovala přečíst. Seděla jsem v obývacím pokoji, když ke mně dolehlo zaklepání. Otevřela jsem dveře pro Harryho, Rona a George za nimi.

„Je připravený?“ zeptal se George. Zaslechla jsem otevírání dalších dveří. Můj manžel byl oblečený v obyčejné bílé košili a tmavých džínech, hůlku zastrčenou v zadní kapse. Vlasy měl gumičkou stažené dozadu. Věnovala jsem mu letmý pohled a potají jsem se usmála, s vědomím, že to nemohl vidět. Byl neuvěřitelně pohledný a já jsem měla extrémní štěstí, že jsem za něj byla provdaná, ačkoliv bych to nahlas nikdy nepřiznala.

„Nečekej na něj,“ popíchl mě Harry, načež jsem jeho směrem hodila polštář. Mávli na mě a vydali se ze dveří. Zrovna jsem otáčela stránku, když se Fred vrátil.

„Zapomněl jsem peněženku,“ zamumlal a prošel do ložnice. Pokračovala jsem ve čtení, dokud se nevrátil zpět do obýváku. Naše pohledy se střetly a během sekundy to bylo jako neviditelné lano. Přešel ke mně. Naše rty se setkaly a naše ruce hledaly toho druhého. Zvedl mě, posadil na desku krbu a zhluboka se nadechl. Upustila jsem knihu, kterou jsem měla rozečtenou.

Jeho dlaně objaly můj obličej a on mi hleděl do očí, jako by v nich něco hledal. Něžně mě pohladil po tváři a pak se jeho ruce sesunuly a spočinuly mi na bocích. Posunul je ještě níž na stehna. Pak je posouval zase výš a vyhrnoval mi přitom sukni mých šatů nahoru, odhalujíce tak má nahá stehna. Studený vzduch, opírající se do mé kůže, mě přiměl se zachvět. Přisunul se blíž mezi mé nohy. Moje ruce se zapřely o jeho ramena, samotný jeho dotek mi rozpaloval kůži.

„Já už takhle dál nemůžu,“ jeho hlas zněl zoufale. Chtěla jsem něco říct, ale umlčel mě dalším polibkem a nasměroval nás do ložnice. Vzhledem k jeho dlouhým nohám jsme jí dosáhli skutečně brzy. Ačkoliv jsem věděla, že bych tohle dovolit neměla, připadalo mi to tak správné. Společně jsme se svalili na postel, on nade mnou. Pozorovala jsem jeho oči, zírající do mých. Znovu mě políbil a jeho jazyk sváděl bitvu s mým, zatímco jedna z jeho rukou mi přišpendlila obě paže nad hlavou a já se proti němu vzepjala. Potom mi pomalu sundal letní šaty, které jsem měla na sobě.

Popravdě byl vlastně trochu netrpělivý a zarval za ně s takovou silou, že jsem si připadala jako svlékaná hadrová panenka. Odhodil znehodnocené šaty stranou a pokračoval v líbání. Značka, kterou na mě zanechal, zapulsovala pokaždé, když se dotknul mé kůže, a připadalo mi to, jako kdyby ho mé tělo volalo. Přestal pouze, aby si sundal košili a chvíli zíral na mé odhalené tělo, přičemž jediné, co mě zakrývalo, byly kalhotky a podprsenka. Hned jsem věděla, že se červenám při pohledu na jeho syrovou touhu v očích. Zaslechla jsem ho zamumlat kouzlo a pak přesunul svou pozornost zase ke mně. Prozkoumával mé tělo svými ústy, až jsem se zaslechla vydávat zvuky, které jsem normálně nedělala. Nemohla jsem uvěřit, že všechno to sténání vychází ode mě. To divoké zvíře uvnitř něho mě kouslo do ramene, v reakci jsem ho bouchla do hrudníku. Zaslechla jsem jeho hluboké zavrčení, zatímco se snažil svléknout mě ze zbylé látky na mém těle.

„Frede, počkej...“ Neslyšel můj protest a pokračoval v polibcích podél mého krku a důlku mezi mými prsy. Jemný polibek vtiskl také na mou značku a ve mně se okamžitě ozvala odpověď na ten intimní dotek. Bylo to, jako by mé tělo ožilo a potřebovalo ho stejně, jako on potřeboval mě. Jeho stisk na mých rukou zesílil, když vtiskl naše těla hlouběji do matrace.

„Potřebuju to...“ Jeho hlas byl ochraptělý a zněl znepokojivě sužovaně. Vyzkoušela jsem, jak moc mi tiskl ruce. Ten stisk nebyl zas tak pevný, ale neexistovala možnost, jak bych mohla uniknout – i kdybych použila všechnu sílu, co jsem měla. „Musíš se poddat...“ nařídil, zatímco mi přitiskl rty ke klíční kosti. Svou volnou rukou serval zbývající kus látky, která mě skrývala před jeho pohledem. V reakci jsem zakňučela. Jeho nádherný obličej byl těsně nad mým, jeho vlasy zůstávaly uvězněné v gumičce a já pořád nebyla schopná jimi proplést své prsty.

Když jsem před ním ležela zcela nahá, nasadil spokojený výraz a jeho úsměv se rozšířil. Úsměv predátora, který chytil svou kořist. Ten pohled byl čistě hladový a já se hluboce nadechla. Držel moje ruce stále uvězněné nad hlavou, zatímco se ke mně nahnul blíž. Cítila jsem se jako v plameni, tohle bylo víc, než jsem byla schopná snést. Jeho rty putovaly dolů po mé kůži, když jsem vzhlédla, jeho postava se zdála tak obrovská.

„Nikdy nezapomeň, že jsi moje,“ řekl, než se zmocnil mých úst v momentě, kdy do mě vnikl. Když to udělal, rozsypala jsem se. Můj výkřik byl zablokován jeho ústy a naše první spojení bylo navždy vepsáno do toho polibku. Bylo to trochu víc bolestivé, než jsem si představovala. Zůstal nehybný - to čekal, až mu povím, že může pokračovat? Neměla jsem tušení. Slíbal slzy, které se mi nahrnuly do očí.

„Uvolni se,“ zaslechla jsem ho vydechnout, když se ve mně začal pomalu pohybovat. Nikdy jsem si nemyslela, že v tomhle aktu bylo třeba tolik pohybu. Když mi uvolnil ruce, našly si svou cestu na jeho záda a já zjistila, že mám nehty zaryté hluboko do jeho masa, zatímco zvýšil rychlost. Tohle se nepodobalo ničemu, co jsem kdy zažila. Nebylo divu, proč u toho byli lidé vždycky přistiženi. Tohle by mělo být nelegální. Pokračovali jsme v líbání a já poslouchala naše sténání a vzdychání, společně s hlasitým bušením z druhé strany zdi.

Probudila jsem se sladce rozbolavělá. Nebylo to podobné ničemu, co jsem si představovala. Nevěděla jsem, že je moje tělo něčeho takového schopné a že mě můžou bolet místa, o kterých jsem nevěděla, že existují. Pak jsem ucítila jeho paže, pečlivě utažené okolo mého nahého těla. Byli jsme velmi blízko; mohla jsem cítit jeho dech na své kůži. Rty, které byly schopné donutit mou kůži tát. Přisunula jsem se k němu blíž ve snaze udržet naše vzájemné teplo.

O pár hodin později jsem zaslechla, jak se zase někdo dobývá na dveře, ale moje oči se odmítly otevřít. Slyšela jsem, jak Fred vydal rozzuřené zavrčení a silou vůle se zvedl. Jeho teplo se vzdálilo a já jej chtěla okamžitě zpátky a přála jsem si proklít kohokoliv, kdo stál za těmi dveřmi. Pak jsem ucítila lehký polibek na rameni, než se rozhodl jít otevřít.

„Miluju tě, Hermino,“ zašeptal, přesvědčen, že stále spím. Nemohla jsem uvěřit jeho prohlášení, zatímco si myslel, že jsem nebyla při vědomí. I přesto jsem tam spokojeně ležela. Výslech povedu až později, vznikla mi v hlavě ještě dodatečná myšlenka.

„Ty pitomý zmetku, jak se opovažuješ zmeškat moji party? Měl bys mít radší...“ zaslechla jsem zařvat Georgův hlas.

„Ztlum to, Georgi, nebo ji vzbudíš,“ zasyčel Fred.

„Aha, chápu, místo abys se mnou oslavoval poslední dny mé svobody, byl jsi radši s Hermionou. Nemusíš mi odpovídat, poznám to podle toho pitomého výrazu na tvém obličeji. Já vím, co jste dělali,“ dával mu George pořádnou sodu.

„Omlouvám se,“ zaslechla jsem Fredovu omluvu svému dvojčeti.

„Tse, neomlouvej. Tak jaké to bylo?“ zeptal se George. Následovalo dlouhé ticho.

„No, představ si, že jsi vyhrál v loterii, získal nesmrtelnost a vlastníš celý svět... A to všechno se tomu nepodobá ani zdaleka,“ zaslechla jsem tiché pochechtávání; tohle bylo zas určitě to mužské ego. Pak jsem, myslím, zaslechla něco, co znělo jako plácnutí dvou rukou ve vzduchu.

 

 

<<< Předchozí       Následující >>>