Dívka ve studovně

08.04.2013 12:14

Prozaické přepracování básně Jiřího Žáčka "Dívka ve studovně". Originál zde: https://www.psanci.cz/literatura_dilo.php?id=71

 

 

Zastavila ses prstem na řádku, který jsi právě dočetla a pohledem jsi přejela svoje okolí. Jsi obklopena vysokými regály plnými knih. Tolik knih. Bohatství slov a bohatství myšlenek. Tolik věcí, o kterých by ses díky nim mohla něco dozvědět. Ale nemáš dost času.

Je jich tolik, že celý život na jejich přečtení nestačí. A přesto se skláníš a čteš dál. Sama. Nikdo o tobě neví, nikomu nechybíš. Jsi ve svém království, ve svém světě. Nemáš ani tušení, o co se připravuješ.  Nevíš nic o touze, o něze. Nevíš nic o lásce.

Proč neodejdeš, dokud je čas? Čas. Nevidíš ho, neslyšíš ho, necítíš ho. A přece kolem tebe běžá dál a ani na chvíli se nezastaví. Vteřiny, hodiny, roky...

V knihách promlouvají mrtví. Jejich myšlenky jsou věčné, ale oni jsou pryč. A už se nevrátí.  Ale ty jsi pořád tady. Tam venku na tebe čeká život. Ale tady tě nenajde…

A ty stále čteš. Čteš a sníš. S malíčkem v puse a s úsměvem na rtech.  A čas dál běží…