Pri oltári

21.09.2012 15:29

Krátký songfic na písničku "Pri oltári" od zpěvačky Kristiny. 

 

Byl opravdu nádherný den. Celý kraj byl zalitý slunečním světlem, do dalekého okolí voněly rozkvetlé šeříky a lehký vánek si pohrával s plátnem bílého stanu, který zastřešoval zahradu Doupěte.

Stál jsem v ústraní, na sobě slavnostní šaty a tiše jsem pozoroval dění kolem, zatímco jsem svoje myšlenky nechával volně bloudit.

Po chodníčcích, které byly dneska upravené a čisté, se procházela spousta lidí. Obličeje všech byly usměvavé a rozradostněné. Ženy se předháněly v tom, která z nich si na dnešní den vybrala krásnější garderobu, vznešenější účes a blýskavější šperky.

Přesto se žádná z nich nemohla vyrovnat té jediné, která dneska svou krásou zastiňovala všechny.  Zlatavé splývavé šaty dokonale zdůrazňovaly její půvab a při každém jejím pohybu se zavlnily jako voda. Proudy jejích vlasů hořely jako oheň. A její smích měl na mou duši stejný účinek jako chladivý vítr.

Ginny byla překrásná nevěsta.  Byla to královna dnešního dne.

Svatební hosté pomalu usedali na svoje místa. Blížil se velký okamžik, kdy tato překrásná žena řekne „ano“ a slíbí tak lásku, úctu a věrnost na celý život. Učiní slib, který nemůže být zlomen.

Bezděčně jsem si vzpomněl na chvíli, kdy jsem si poprvé uvědomil, jak moc pro mě znamená. Ples na počest šampionů Turnaje tří kouzelnických škol. Tam to tenkrát bylo. Tam jsem ji poprvé držel v náručí. Tam si poprvé získala moje srdce.

A během následujících let mi ho vzala úplně. Překonali jsme spolu tolik nebezpečí, tolik nástrah. Nebýt nás, lord Voldemort by nikdy nebyl poražen.

Rozezvučela se hudba. Artur Weasley tak nějak slavnostně nabídl své dceři rámě a vedl ji uličkou, posypanou květy, do náruče nového života.  Do náruče muže, který ji získal.

Sklopil jsem hlavu a opustil jsem svůj úkryt za stanovým plátnem, odkud jsem měl dobrý výhled. Na ni. Tiše, abych nevzbudil ničí pozornost, jsem odcházel.

Neviděl jsem, jak se Ginny a Harry stali manželi, neviděl jsem štěstí, kterým teď žili.

Kráčel jsem pryč a moje oči plakaly stejně jako moje nitro.

Byl jsem poražený a Harry byl vítěz.

A to jen kvůli mé věčné slabosti. Byl jsem zbabělec. Nikdy jsem v sobě nenašel odvahu říct ty tři slova, která by mohla změnit náš osud. Tři slova, díky kterým mohl dnešek vypadat úplně jinak.  Tři slova, která mohla zajistit, abych na místě vedle Ginny stál dneska já.

Ta tři jednoduchá slova – mám tě rád…

 

Raz keď budeš stáť s iným pri oltári, 

možno že sa zmeníš na slzu v mojej tvári,
budeš teda slza čo tajomstvo skrývá,
že sa jedna hviezda na nás dívá…