Zelená
Krátký songfic na písničku "Zelená" od Petra Bendeho.
Pomalu padal soumrak. Bitva však stále neutichala. Bylo jasné, že jde o všechno. Poslední bitva proti lordu Voldemortovi. Poslední bitva, ve které jsme mohli všechno zvrátit. Ve které jsme mohli zachránit svoje životy. Svoje naděje. Svoje štěstí.
Bojovali jsme za lepší budoucnost.
Všechno však bylo tak strašně rychlé, tak strašně zběsile rychlé.
V jednu chvíli jsme stáli proti Smrtijedům a já bojoval po boku své ženy.
Jen já a ona.
Proti desítce černých lidí v maskách toužících po smrti a neznajících slitování.
Její, dneska zářivě ohnivé, vlasy se míhaly ve větru stejně rychle jako její hůlka. Tváře jí hořely vzrušením a námahou. Tolik jsem ji miloval.
Bojovala jako lvice, přesto to nemohlo stačit proti takové přesile.
Chtěl jsem ji zachránit. Musel jsem ji zachránit. Pro ni. Pro našeho syna. Nemůžeme ho oba opustit a nechat ho tu samotného.
Musím to být já. To já je musím oba zachránit.
Pustil jsem se do boje ještě s větší intenzitou. Dal jsem do toho všechno, všechno, co jsem dokázal… ale to nestačilo…
Potom už jsem viděl jenom zelenou zář…
Má milá, copak teď děláš…
Jestlipak už na mě čekáš?
Domov sa ponáhľám a viem, že je zelená, zelená…
Zelená byla všude a já si uvědomoval, že ta barva znamená smrt. Zklamal jsem tedy. Nedokázal jsem ochránit jedinou ženu, kterou jsem miloval.
Oba nás pohltila zelená záře. A to měl být konec.
Zelená tráva má…
Rádi spolu nad ránem jednou jak ptáci křídly mávnem k sobě blíž…
K Tobě blíž…
Až přijde čas…
Tráva…
…tak voní nebe.
Diskusní téma: Zelená
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.