Ahoj. Povídky ze světa Harryho Pottera čtu už několik let. Spolu se svou kamarádkou a vždy na první pohled rozpoznáme ty dobré povídky a ty špatné nečneme. Naopak vyhledáváme ty dobré.
Dnes sem neměla co dělat a když sem narazila na tuto kapitolovku. Řekla sem si proč ne. Ukázalo se že toho litovat nebudu.
Tuto povídku sem celou naráz zhltla takovou rychlostí, až je to nezdravé a s jistotou mohu říct, že na mě velice zapůsobila. Už způsob, jakým je psaná, byl velice poutaví.
Je to zvláštní, jelikož sem nikdy neměla moc ráda povídky, kde má nějaký kouzelník neporazitelné schopnosti. Tento druh povídky vlastně patří k těm, po kterých bych asi v dlouhých chvílích nesáhla.
Kladu si proto otázku, proč mě tedy zrovna tento příběh tak nadchl? Proč když sem ho četla tak sem měla ten zvláštně příjemný pocit u srdce, podobný to mu jaký mám, když čtu Tolkiena?
Odpověď je jednoduchá...

Autorka je opravdová čarodějka ;)

Já ti ani nevím, co na to říct... tak neuvěřitelně mě tvůj komentář zahřál :) Možná proto, že tuhle povídku já za tak moc povedenou po "psací" stránce nepovažuju. Přesto ale její příběh je pro mě neuvěřitelná srdcovka, i když asi nedokážu na papír zachytit úplně všechny dojmy, které ve mě vyvolává. A do toho přijdeš ty a zapůsobí na tebe takhle... neuvěřitelný, hrozně moc ti za to děkuji ;-)

Ne to já děkuju tobě že si něco takového napsala :)