III9. Podvečer

02.11.2023 08:07

„Ahoj, vítejte na prvním setkání bradavické obranné asociace v tomto školním roce,” přivítal Harry hlasitě shromážděnou skupinku lidí. Ginny stála vedle pódia a s pýchou ho pozorovala. Během poslední roku se Harry opravdu dostal do vedoucí role, teď byl přímo impozantní. Dokazoval to i fakt, že i starší spolužáci mu pozorně naslouchali a hltali každé jeho slovo.

 

Je pravda, že si dělala trochu starosti, měla pocit, že si toho Harry na sebe bere až moc. Zatím se ale zdálo, že si je dělá zbytečně. Hermionina touha, aby zapojili i Eddieho, se ukázala jako požehnání a oni mu bez problémů předali mladší ročníky. Společně s Hermionou vyučovali první až čtvrté ročníky, zatímco ona s Harrym si vzali na starosti starší ročníky. Vypadalo to jako velice dobrý systém.

 

Jejich prefektské aktivity zabraly mnohem méně času, než očekávala. Jasně, velkou službu jim dělal Pobertův plánek, díky kterému nemuseli obíhat celý hrad během svých hlídek a mohli se věnovat mnohem příjemnějším aktivitám. Sem tam museli jít napomenout nějaký pár, který objevoval taje přístěnků na košťata. Utěšovali se tím, že pokud si na romantické chvilky nedokážou najít nějaké lepší místo, tak to není až taková škoda. Harry s Ginny vždy používali Komnatu nejvyšší potřeby. Měli tam naprosté soukromí a velkou, pohodlnou postel, když ji potřebovali. Mnohem lepší než přístěnek.

 

„Protože jsme se přes prázdniny nejspíš všichni pěkně flákali, rád bych začal jednoduchým cvičením štítových kouzel,” pokračoval Harry. „Rozdělte se, prosím, do dvojic. Jeden vždy sešle štít, zatímco druhý proti němu sešle kletbu. Ukážu vám, jak to myslím. Nějaký dobrovolník, prosím?”

„Já, Harry, já!” křikl nadšeně Colin Creevey. Ginny protočila oči. Colin byl fajn, ale jeho entusiasmus byl občas otravný, stejně jako jeho adorování Harryho. Když se Colin dozvěděl, že se v létě zasnoubili, žadonil, aby mohl být jejich svatebním fotografem. Nakonec souhlasila jen proto, aby už konečně zmlkl. S fotoaparátem byl opravdu šikovný a beztak ani nebude chtít za svoje služby dostat zaplaceno. Každý ušetřený svrček dobrý, pomyslela si.

 

Teď stál Colin na pódiu a čelil Harrymu se šťastným výrazem na tváři. Harry se na něj také povzbudivě usmál.

„Dobře, Coline, chci, abys seslal štítové kouzlo, a já se ho pokusím prorazit výbušným. Sešlu jen mírné kouzlo, takže by ti nemělo ublížit, i když projde skrz,” vysvětloval. „Jsi připravený?”

„Jo, jsem,” potvrdil Colin rozzářeně a vyslal kouzlo Protego.

„Dobře, sesílám kouzlo,” upozornil Harry. „Confringo!”

 

Z Harryho hůlky vytrysklo fialové světlo a narazilo do Colinova štítu. Ten ovšem okamžitě povolil a síla kouzla odhodila Colina dobrých dvacet stop dozadu, kde narazil do zdi. Ty byly ovšem naštěstí vždy obloženy měkčenými kouzly, stejně jako podlaha. Colin náraz neustál a spadl na podlahu, obličejem k zemi.

„To bylo úžasný, Harry!” vyhrkl, načež omdlel. Harry k němu chvatně přiběhl a hledal nějaké zranění. Naštěstí se Colin rychle probral a zdálo se, že mu nic není. Přesto se ale pár lidí nabídlo, že ho doprovodí do nemocničního křídla, aby se na něj pro jistotu někdo podíval.

 

Ginny přistoupila ke svému příteli a tiše k němu promluvila.

„Myslela jsem, že do svých kouzel máme dávat jen trochu síly,” připomněla mu mírně. „Ty jsi Colina úplně odpráskl proti zdi.”

„Já vím, dal jsem jen málo síly! Nebo jsem si to aspoň myslel,” snažil se bránit Harry.

„Víš, vlastně jsme moc nekouzlili od doby, cos dostal Ty-víš-koho z hlavy,” poukázala šeptem. „Víš, jak jsme mluvili o tom, že používáš hodně magické síly jen na to, abys mu odolával?”

 

„Jo, vím, že jsi to říkala. Takže si myslíš, že když je teď pryč, moje síla o trochu vzrostla?”

„Víc než o trochu,” zasmála se Ginny. „Jestli si takhle představuješ kouzlo vyslané s malou silou, tak tě fakt nechci vidět, až se do toho opravdu položíš.”

„Máš pravdu. Budu si radši dávat pozor, když budu sesílat kouzla ve třídě, aspoň než to dostanu pod kontrolu,” rozhodl se Harry.

„Dobrý plán,” souhlasila. „Taky bys asi neměl nějakou dobu s nikým zápasit v duelu. Ne, že by se k tomu teď hlásilo moc dobrovolníků.”

 

Otočili se k ostatním, kteří na Harryho upřeně zírali se směsicí údivu a ohromení. Ginny najednou dostala chuť je trochu poškádlit.

„Tak, kdo další je připraven čelit Harrymu?” Zasmála se a ostatní se k ní brzy přidali.

___________________________________________________________________

Byla středa, skoro půl deváté večer, když Harry s Ginny kráčeli po schodech do čtvrtého patra. Dnes v noci měli hlídku, a tak měli v úmyslu udělat rychlou obhlídku po hradě, než zapadnou do Komnaty nejvyšší potřeby. Procházení přístěnků na košťata se stalo jejich oblíbenou zábavou.

 

Navzdory počtu párů, které během posledních týdnů nachytali v různých úrovních jistých aktivit, bradavická mládež stále neměla v úmyslu přestat používat ty špinavé krcálky. Od doby, co ale nedávno při otevření dveří přístěnku dostali přímou palbu pohledu na vystrčený zadek Millicent Bulstrodové, rozhodli se zveřejňovat jména všech, které nachytají. Vytvořili velikou Zeď hanby v rohu šestého podlaží. Několik trvalých přilnoucích kouzel, která nedokázali odstranit ani učitelé, natož žáci, a bylo to. Od té doby s sebou na svých obhlídkách nosili fotoaparát. Jakmile otevřeli dveře přístěnku, stihli udělat fotografii dřív, než přistižení zareagovali.

 

Výsledky, které do dneška získali, byli značně různorodé. Chytli dva havraspárské studenty čtvrtého ročníku držící se za ruce, stejně jako dva již spoře oděné zmijozelské sedmáky, jak vášnivě bojují svými jazyky. Každý z obrázků šel na nástěnku, povědomí o níž se velice rychle rozkřiklo. Šesté podlaží se teď stalo pravidelnou trasou všech, kdo pravidelně kontrolovali novinky.

 

Proč i poté lidé i nadále používali přístěnky, to pro Ginny zůstávalo záhadou. Bradavice jsou obrovský hrad se spoustou málo využívaných místností a skrytých zákoutí. Když ostatní nepoužili ani špetku představivosti ve výběru místa, kde se zašít, neměla s nimi žádné slitování.

 

Teď byli na cestě zkontrolovat ty nejvíce používané přístěnky. Aby to bylo trochu víc fér, nepoužívali k tomu Pobertův plánek, aby dali nezbedným párům aspoň malou šanci utéct. Také jim to přinášelo zajímavá překvapení, když otevřeli dveře. Hned třikrát spolu nachytali dva kluky z Mrzimoru, například. Stejně tak přistihli Pansy Parkinsonovou s Ivanem Urquhartem, asi už ji Draco přestal bavit.

 

„Ha, myslím, že tady máme nějakou návštěvu,” zašeptal Harry, když se snažil otevřít dveře do jednoho z obvyklých přístěnků. „Ať je to kdokoliv, aspoň použil zamykací kouzlo.”

„Chytré. Ale ne dost. Vážně si myslí, že zamykací kouzlo nás odradí? Vážně?” odfrkla si Ginny znechuceně.

„Ale o to víc tě zajímá, kdo tam je, ne?” ušklíbl se Harry.

„Je jen jeden způsob, jak to zjistit,” ušklíbla se a kouzlem odemkla dveře. Pak položila ruku na kliku a zeptala se.

„Foťák připravený?” Harry se nachystal proti dveřím a přikývl.

„Na tvůj povel,” potvrdil.

 

Naučeným pohybem Ginny rozrazila dveře a ustoupila, zatímco Harry zmáčkl spoušť. Na okamžik se zatvářil vítězoslavně, než mu úsměv zvadl. Ginny jen zaznamenala, jak šokovaně zalapal po dechu. Ginny rychle nakoukla do přístěnku, aby viděla, co ho tak rozhodilo. Když uviděla, kdo se v něm schovává, spadla jí brada.

„Hermiono?” vydechl Harry.

 

Hermiona Grangerová s rozepnutou blůzkou klečela na kolenou, s výrazem absolutního děsu na tváři. Eddie stojící vedle ní si rychle natahoval kalhoty. Na okamžik na ně Ginny jen překvapeně zírala, než vybuchla smíchy. Hermionina tvář zrudla, když vyskočila na nohy.

„Co tady, do pekla, vy dva děláte?” zaječela.

„No co, děláme naši práci prefektů,” odpověděl Harry pobaveně. „Víš, že musíme kontrolovat každý přístěnek, je to v pravidlech.”

„Jo, ale nemyslela jsem, že zrovna vy dva to opravdu děláte!” vykřikla Hermiona hystericky. „Měla jsem za to, že když vy dva máte hlídku, zašijete se rovnou v Komnatě nejvyšší potřeby a jste… zaneprázdnění.”

 

„Hermiono, kdo si myslíš, že vytvořil Zeď hanby v šestém patře?” zeptala se Ginny pobaveně.

„To vy?” lapla Hermiona po dechu. „Myslela jsem, že Ernie a Susan z Mrzimoru.”

„Kdepak, ti jsou na něco takového moc hodní,” zasmál se Harry. „My v sobě máme trochu ďábelské duše. A teď máme na nástěnku nádherný nový obrázek.”

„To se neopovažuj, do pekla!” štěkla Hermiona a zapátrala po své hůlce.

„Vážně? Co z toho budeme mít?” poškádlila ji Ginny.

 

„Ehm, Harry, Ginny, tohle není potřeba, ne?” vložil se do toho Eddie smírčím tónem. Teď už měl kalhoty pevně zapnuté a zahanbeně se krčil v přístěnku.

„No já nevím,” zašklebil se Harry, „dva prefekti na zakázaném místě, v kompromitující pozici? To je velice vážná věc, víte?”

„Dej mi ten foťák!” zaječela Hermiona a hmátla po Harrym. Harry ale se svými postřehy chytače rychle hodil fotoaparát Ginny, aby na něj Hermiona nedosáhla. Ginny na přístroj rychle klepla hůlkou a přenesla ho do svého pokoje.

Hermiona na ně zírala, oči rozšířené vztekem.

„Jestli mi nedáte tu zatracenou fotku…” začala.

„Takhle se s kamarády nemluví,” napomenula ji na oko Ginny. „Obzvlášť ne s těmi, kteří tě mají v hrsti.”

 

„Co chcete?” zeptal se Eddie poraženecky. „Peněz moc nemám.”

„Peněz?” zalapal Harry po dechu uraženě. „Nesnažíme se z vás vytáhnout peníze! Jste naši kamarádi. Něco tak ošklivého bychom nikdy neudělali.”

„Přesně, zvlášť, když je mnohem zábavnější vás prostě ztrapnit,” dodala Ginny, taky naštvaná tím, co si o nich Eddie myslí.

„Tak co chcete?” držela Hermiona násilně svůj hlas pod kontrolou.

 

„Pro začátek bys mohla přestat natřásat svoje poklady před mým přítelem,” zašklebila se Ginny. Hermiona si až teď uvědomila, že její halenka zůstala rozepnutá a s krvavě rudou tváří si spěšně zapnula knoflíčky. Harry se zatvářil teatrálně zklamaně.

„Dáte nám tu fotku, že jo?” trvala na svém, když se zahalila.

„Dáme, ale Eddie se domníval, že od vás chceme peníze,” štěkla Ginny podrážděně. Hermiona se otočila na podpatku a zadívala se na svého přítele. Eddie omluvně pokrčil rameny a pohled zabořil do podlahy.

 

„Eddie! Měl bys vědět, že Harry s Ginny by se z nás nikdy nesnažili vytáhnout peníze,” procedila naštvaně Hermiona mezi zuby. „Ne, raději by nás nějak ponížili, například chtěli po nás, abychom se nazí proběhli po Velké síni.”

„To je aspoň nápad!” vyhrkl Harry. Teď bylo na Eddiem, aby se vyčítavě zadíval na Hermionu.

 

„Budete si muset počkat, než se rozhodneme, jaký bude váš trest,” rozhodla Ginny. „Dáme vám vědět.”

„Slibte nám, že tu fotku nikomu neukážete,” žadonila Hermiona.

„Samozřejmě, že ne,” přikývla Ginny.

„Kromě Lenky, samozřejmě,” dodal Harry, „a možná Freda a George…” Ginny ho šťouchla loktem do žeber.

„Au, jasně, že ji nikomu neukážeme,” dokončil. „Jsi moje nejlepší kamarádka, Hermiono, to bych nikdy neudělal.”

„Dobře, no… my půjdeme,” řekla očividně stále ustaraná Hermiona. Chytla Eddieho za ruku a zmizela s ním v tmavé chodbě.

 

„To mě bavilo,” zašklebil se Harry.

„Jo, tebe rozhodně,” odfrkla Ginny.

„Co?” nechápal náhlou změnu její nálady.

„Jistě jsi měl dobrý výhled na Hermioniny přednosti,” štěkla.

„Abych byl upřímný, bylo dost těžké si jich nevšimnout,” poukázal. Až Ginnina rudnoucí tvář ho upozornila, že udělal chybu. „Ginny, přece kvůli tomu nežárlíš, že ne? Víš, že na Hermionu takhle vůbec nemyslím.”

„Tak proč sis její hrudník tak intenzivně prohlížel?” dorážela.

„Nevím, jsem prostě zvědavý. Znám ji roky, je to přirozené,” připomněl jí. „Navíc, když šlo o Lenku, tak ti to nevadilo.”

„To není to samé!” štěkla. Harry se na okamžik zatvářil zmateně.

„Dobře, možná dělám velkou chybu, že se ptám, ale vážně nemám potuchy. Proč je v tom rozdíl?” zeptal se s výrazem, jako by strkal hlavu do vosího hnízda.

„Protože existoval důvod, proč byla Lenka nahá! Opalovali jsme se. Pozorovat Hermionu takhle je prostě… perverzní,” zuřila.

 

Uvědomovala si, že se chová dost iracionálně, ale nedokázala si pomoct. Hermiona byla starší a vyzrálejší, zatímco její tělo teprve získávalo svou ženskou podobu. Harry s Hermionou si byli blízcí a ona nesnášela vidět je takhle.

„Ginny,” začal mírně, „jsem mladej kluk. Je to přirozené, že mě zajímá holčičí tělo. Kromě tebe byla Lenka první holkou, kterou jsem viděl bez trička. Teda když nepočítám, jak jsme načapali Remuse s Tonksovou. A taky Evu se Siriusem… A taky tu zmijozelskou holku před pár týdny…”

 

„Jen si podřezáváš větev, Pottere,” zaskučela Ginny.

„Ehm, jo. Chci říct, že pro relativně nezkušeného kluka, jako jsem já, je přirozené porovnávat. A víš, co si myslím, když ty všechny srovnám s tebou?” zeptal se.

„Co,” vydechla, naštvaná, nervózní a zvědavá současně.

„Myslím si, že jsem zatraceně šťastný blázen,” řekl rozhodně, „pořád nechápu, jak jsem zrovna já získal tu nejhezčí holku na světě.”

„Merline, budeš se mi posmívat, jo?” odfrkla.

„Podívej se přes pouto,” trval na svém, „řekni mi, co cítíš.”

 

Ginny váhavě otevřela svoje pocity směrem k němu. Pouto neumělo lhát, takže bylo nemožné, aby před sebou dokázali skrýt svoje skutečné pocity. Ginny okamžitě ucítila příliv emocí. Obava, že se zlobí, a zoufalství, že on je tím, kdo za to může. Také zmatek, proč byla až tolik raněná jeho slovy. Ale nejsilněji cítila jeho lásku a touhu po ní. Opravdu upřímně věřil, že hezčí dívky není. Její vztek rázem zmizel a srdce roztálo.

 

„Jsi blázen, víš to?” poškádlila ho. „Jsem malá, hubená a mám malá prsa. Jak si vůbec můžeš myslet, že jsem krásná?”

„Máš ty nejhezčí hnědé oči, jaké jsem kdy viděl. Vždy, když se do nich podívám, jsem ztracený,” zadíval se na ni a o krok se přiblížil. „Tvoje vlasy jsou kouzelné, jako hořící oceán. A vždy tak krásně voníš - každý závan mě nutí před tebou pokleknout. Miluju tvou výšku, do mých rukou sedíš naprosto perfektně. Jsi štíhlá a vysportovaná. Máš dlouhé a sexy nohy. Tvoje kůže je hladká jako samet, chci se jí neustále dotýkat. A co se týče tvého hrudníku, vážně ses asi nějakou dobu nedívala do zrcadla. Chci tím říct, Ginny Weasleyová, že jsi prostě dokonalá.”

Ginny na něj zírala v němém úžasu. Tohle všechno si o ní opravdu myslí?

„Pane Pottere, vy dnes večer zabodujete,” mrskla na něj svůdně.

„Tak proč už nejdem do Komnaty nejvyšší potřeby,” vyzval ji s očima plnýma touhy.

 

K jejich smůle už však byla Komnata obsazená - Hermiona s Eddiem si nejspíš našli bezpečnější místo. Naštěstí však znali nepoužívanou učebnu ve východním křídle, takže si do ní pospíšili a důkladně se zabezpečili zamykacími kouzly, takže by je nedokázal vyrušit ani sám Brumbál.

___________________________________________________________________

Druhý den ráno se setkali ve společenské místnosti s velice dobrou náladou. Včerejší noc byla překrásná a oni byli nadšení společností toho druhého. Měli veliký hlad, a tak bez váhání zamířili na poněkud opožděnou snídani. U nebelvírského stolu už na ně čekala rozladěná Hermiona.

 

„Dobré ráno, Hermiono, málem jsem tě oblečenou nepoznal,” poškádlil ji Harry, když si sedl vedle ní. Ginny se zahihňala.

„Tak? Už jste se rozmysleli, co uděláte?” udeřila na ně bez jakéhokoliv úvodu. Harry s Ginny se na sebe zašklebili.

„Vlastně jo,” připustila Ginny, „váš trest je… říct nám, jak moc nás máte rádi.”

„Cože?” zatvářila se dívka pochybovačně.

„Tady,” podával jí Harry fotografii, obrázkem otočenou dolů. Hermiona si ji opatrně vzala, aby ji nikdo nemohl ani zahlédnout.

 

„Do pekla,” lapla po dechu, když se na obrázek podívala a rychle ho schovala do hábitu.

„Skvělý záběr, že?” poškádlila ji Ginny. „I když jsem vážně šokovaná, že se zrovna ty chováš tak skandálně.”

„Taky Eddieho výraz stojí za to,” přisadil si Harry.

„Je to jediná kopie?” ujišťovala se Hermiona v hrůze.

„Ano, a negativ jsme zničili, přísahám,” ujistil ji Harry upřímně.

„Díky,” řekla prostě a chvíli to vypadalo, že se úlevou rozpláče.

 

„Ale upřímně, fakt sis myslela, že jsme schopní s tou fotkou něco udělat?” zatlačila na ni Ginny. „Jasně, uškádlili bychom vás s tím k smrti, ale nikdy bychom přece neudělali nic, co by vám ublížilo!”

„Já vím!” zaskučela Hermiona. „To jen, že tohle bylo poprvé, co jsem něco takového dělala, a kdyby to někdo viděl… umřela bych!”

 

„Už si s tím nedělej starosti. Tak, zdá se, že mezi tebou a Eddiem to jde velice dobře, co?” mrkl na ni její kamarád.

„Jo, moc dobře,” potvrdila s úsměvem. „Je to skvělé mít slušného, pozorného přítele. Eddie je vysoký a svalnatý, ale není to jen hora svalů uctívající famfrpál. Máme i vážné rozhovory a diskuse. V pozitivním slova smyslu mě nutí překračovat vlastní hranice. Nemluvě o tom, jak je něžný a ohleduplný. Víte, jak je nádherné, když vás někdo pokaždé vítá s úsměvem a objetím?”

„Jo, vlastně jo,” zašklebila se Ginny.

 

„Neříkám, že ty nejsi milý a ohleduplný, Harry, ale takový vztah jsme nikdy neměli. Vždycky, když jsem tě objala, byl jsi takový zvláštně napjatý. Jsem vážně ráda, že jsi našel někoho, s kým se cítíš pohodlně,” usmála se Hermiona.

„Já taky,” souhlasil, „a jen pro jistotu, když mě někdy v budoucnu budeš chtít obejmout, slibuju, že už budu mnohem uvolněnější.”

 

„A tví rodiče s Eddiem taky vychází dobře?” zeptala se Ginny.

„Jo, překvapivě ano,” potvrdila Hermiona. „Myslím, že našli společnou řeč, když si společně postěžovali na všechny ty divné věci, které čarodějové a čarodějky dělají. Ve skutečnosti se domluvili, že se potkáme na večeři, až naši příště přijedou do Londýna.”

 

„A už jste vy dva… to?” zeptala se Ginny tiše.

„Ehm, ne,” přiznala Hermiona zahanbeně, „vždycky jsem si myslela, že počkám, než budu vdaná, ale poslední dobou je to čím dál těžší najít důvody, proč čekat. Eddie by mě do toho nikdy netlačil, vlastně dal jasně najevo, že je jen na mě určit, jak daleko můžeme zajít, ale určitě by chtěl. A já vlastně taky.”

„Moje rada je, že když oba chcete a měli byste na to vhodný podmínky, měli byste to udělat. Očividně jste do sebe zbláznění, a když se vám oběma líbí představa, že váš vztah posunete o úroveň výš, neměli byste se nechat zastavit,” radila Ginny.

„Popřemýšlím o tom,” pousmála se stydlivě Hermiona.

 

„Upřímně řečeno, myslel jsem si, že vy dva jste včera v noci skončili v Komnatě nejvyšší potřeby,” přiznal Harry.

„Cože? To jsme teda neskončili! Když jste nás tak strašně vyrušili, vrátili jsme každý do své společenské místnosti. Bylo mi moc hanba na to, abych dělala cokoliv dalšího,” přiznala Hermiona.

„No, někdo tam byl. Nemohli jsme se dostat dovnitř,” zašklebil se Harry. „Kdo další o komnatě ví?”

„Lenka,” poukázala Hermiona, než se usmála, „možná si konečně našla kluka.”

„Nebo holku,” připomněla Ginny ležérně.

 

Hermiona okamžitě zrudla a zavrtěla hlavou. Ginny si vyměnila rychlý pohled se svou láskou. Bylo více než jasné, že jejich kamarádka o Lenčině vkusu věděla. V tomhle určitě bylo něco víc!

„Ehm, asi bych měla jít za Eddiem, říct mu, že si nemusí dělat starosti s tou fotkou,” oznámila Hermiona, které se zjevně ulevilo, když našla výmluvu k odchodu. „Lenka obvykle sedá s ním, zeptám se jí, jestli včera večer byla v komnatě.”

 

Rychle se vydala pryč, než měli čas říct cokoliv dalšího. Ginny ji pozorovala, když se u jeho stolu přivítala se svým vysokým přítelem. Lenka samozřejmě seděla vedle něj, jak tomu bylo poslední dny často. Když se Eddie dozvěděl, že byla Lenka v minulosti šikanovaná členy jejich vlastní koleje, prakticky ji adoptoval. I když se chování ostatních vůči Lence zlepšilo poté, co začala kamarádit s Harrym a Ginny, Eddie se postaral o to, že už si k ní nedovolil nikdo nic. Další věc, díky které v jejich očích stoupl.

 

Ginny také sledovala, jak se Hermiona blondýnky na něco rychle ptá. Lenka se na ně zmateně podívala a zavrtěla hlavou.

„Když to nebyla ani Lenka, tak kdo tam včera byl?” vydechl Harry nechápavě.

„To nevím,” přiznala Ginny, „Lenka je jediný člověk, o němž víme, že o komnatě ví. Očividně je ještě někdo další.“

„To je… znepokojující,” zamrzl Harry a jeho výraz potemněl. „A není to to jediné. Podívej se na zmijozelský stůl.”

 

Ginny se podívala směrem, kterým ukazoval, a všimla si Draca Malfoye, jak sedí na svém obvyklém místě, paži hozenou kolem ramen Pansy Parkinsové a obklopen Crabbem a Goylem.

„Malfoy má zpátky svůj doprovod?” štěkla. „Jak to, do pekla, dokázal? Neměl by po něm štěknout ani pes.”

„Myslíš, že se jeho matka vrátila z Francie a přivezla s sebou rodinné zlato?” uvažoval Harry nahlas.

„To pochybuju, Tonksová by nám dala vědět, kdyby se měla vrátit. Bystrozorové na ni dohlížejí,” připomněla mu Ginny.

 

„Proč mám ohledně toho fakt špatný pocit?” nechápal Harry.

„Já taky, lásko, já taky,” polkla Ginny knedlík strachu, který se jí najednou objevil v krku.

__________________________________________________________________

„Tak jo, díky, že jste přišli. Pokusím se být stručný, hlavně proto, že už chci být na hřišti stejně jako vy,” zašklebil se Harry. Ginny se zadívala na zbytek týmu. Minulý týden ho vytvořili a teď měli první setkání s novými hráči. Nemyslela si, že nováčci jsou tak silní jako jejich předchůdci, přesto ale vytvořili docela dobrý tým.

 

„Jak často chceš dělat tréninky, Harry?” zeptala se Katie Bellová, nejstarší hráčka v týmu. Harry se na ni usmál.

„Neboj, Katie, vím, že tě tento rok čekají OVCE a většinu z vás NKÚ. Rád bych dělal trénink vždy v sobotu odpoledne, možná přidal pár večerních tréninků vždy několik týdnů před zápasem.”

„Chceš říct, že nebudeme trénovat ráno, v poledne a v noci, jako to bylo za Olivera a Angeliny?” Katie zněla překvapeně.

„Já si vážně nemyslím, že by další tréninky až tolik pomáhaly,” uvažoval Harry. „Každý v týmu je dobrý hráč a nakonec bychom dělali to samé stále dokola. Myslím si, že jsme ztratili energii jen kvůli tomu, že nás to celé prostě přestalo bavit,” vysvětloval. „Jsem přesvědčený, že individuální schopnosti každého jsou dostatečné, jen zapracujeme na týmových taktikách. Před zápasem přidáme, ale nevidím důvod, proč bychom se měli sedřít z kůže.”

Katie se otočila a provinile se zadívala na Ginny.

„Vím, že je to tvůj kluk, Gin, ale miluju ho a chci nosit jeho děti.”

„To my všechny,” zahihňala se Dimelza, která seděla vedle Ginny.

 

„Takhle ale nikdy nevyhrajeme!” namítal hlasitě Cormac McLaggen, „jestli nejsi schopen dělat svou práci kapitána řádně, neměl bys to dělat! Já si myslím, že…”

„McLaggene, zavři zobák! Když budu chtít znát tvůj názor, tak se zeptám. Je to jasný?” odpálkoval ho Harry. McLaggen chvíli vypadal, že se bude chtít hádat, ale pak raději zmlknul.

 

„Jaká bude letos naše strategie?” snažila se Ginny dostat setkání zpět k jeho programu. Bylo by jí fuk, kdyby Harry McLaggena rozčtvrtil, ale nechtělo by se jí uklízet ten nepořádek.

„Vidím to tak, že naše hlavní síla letos bude v útoku. Vy tři holky jste momentálně třemi nejlepšími Střelkyněmi na škole, takže cílem bude dostat k vám co nejrychleji Camrál. Jimmy a Ritchie, bez urážky, ale pro vás je to první sezóna, proto nechci moc spoléhat na naši obranu. Potřebujete čas dostat se do rychlého tempa, v jakém se hraje při soutěžních zápasech. Takže chci, abyste většinu času strávili tím, že budete chránit Ginny, Demelzu a Katie, aby měli čistou cestu k obručím, dobře?” otočil se Harry na nervózní odrážeče.

„Jo, žádný problém, Harry,” ujistil ho Jimmy Peakes.

„Nezklameme tě,” dodal Ritchie Coote.

 

„Celá tahle taktika je špatně,” protestoval McLaggen. „Já jsem nejlepší brankář na škole! Měl bys stavět tým na solidní obraně. Velice snadno dostanu Camrál k holkám, takže Odrážeči by měli tvořit obrannou linii asi deset yardů od mojí pozice. Když potom…“

„McLaggene, jestli od tebe uslyším ještě jedno jediné slovo, vyrazím tě z týmu. Rozumíš tomu?” procedil Harry mezi zuby a výhružně se na vyššího chlapce podíval.

„Jen říkám, že…” začal se bránit.

„Jedno… další… zatracené… slovo…” hláskoval Harry, jehož tvář už povážlivě rudla a z očí mu šlehaly blesky vzteku.

„Eh… já…” zamrzl McLaggen. I když byl starší a mnohem větší než jeho kapitán, Harry si roky budoval pozici někoho, s kým není radno si zahrávat. Prakticky z něj byla cítit magická energie, která v něm pulsovala.

 

„Dovol mi vyjasnit pár věcí, McLaggene,” řekl Harry nižším, výhružným tónem, „i když jsi poměrně dobrý brankář, když se na to soustředíš, jsi také arogantní sobec, který si myslí, že ví všechno nejlíp. Vidíš ten zlatý odznak na mé hrudi, Cormacu? Ten, na kterém je napsáno kapitán? Ten znamená, že jsem to já, kdo tady udílí pokyny, ne ty. Asi jsi to ještě nepochopil, tak ti to vysvětlím. Jestli ještě někdy zpochybníš moje slovo, jsi venku z týmu. Jestli začneš poroučet svým spoluhráčům, jsi venku z týmu. Jestli budeš mít jakékoliv sexuální narážky na holky, což vím, že máš často, jsi venku z týmu. Vlastně, jestli jen uvidím, že se na mě šklebíš, vyrazím s tebou dveře tak rychle, že budeš prvním kouzelníkem, který překoná rychlost světla. Nemluv! Jen kývni hlavou, jestli rozumíš.” McLaggen přikývl.

 

„Dobře, takže můžeme pokračovat,” oznámil Harry, než se pustil do detailnějšího vysvětlování své taktiky. Sotva začal mluvit, Demelza se naklonila k Ginny a pošeptala jí:

„Máš vůbec tušení, jak jsem teď nabuzená, Ginny? Nech mi ho jen na jeden večer, prosím,” žadonila.

„Nemáš šanci,” ušklíbla se Ginny, „ale jestli budeš hodná holka, nastíním ti, co s ním budu dnes v noci dělat já.”

___________________________________________________________________

 

„No, tak to byla parádní ztráta času,” brblala Ginny, když opustili ředitelovu kancelář.

„Nedá se s tím nic dělat,” povzdechl si Harry rezignovaně, „pokud chceme dál předstírat, že o viteálech nic nevíme, musíme s ním podstupovat tyhle lekce.”

„Ale k čemu to je?” rozhodila Ginny frustrovaně ruce.

„I když byl život Tom Raddlea rozhodně zajímavější, než jak nám ho ten starý blázen vykresluje, nechápu, čeho si myslí, že dosáhne, když nám ukáže ty hloupé vzpomínky v myslánce? Může si prostě jen sednout a říct myslím, že tyhle předměty jsou viteály a tady si myslím, že jsou. A hotovo. Je mi úplně jedno, jak moc byl Morfin Gaunt vyšinutý, nebo jak moc byla Hepzibah Smithová zoufalá kvůli souloži.”

„Myslím, že jde o to poznat našeho nepřítele. Nebo se o to Brumbál aspoň snaží,” pousmál se Harry.

„To ten staroch vážně neumí přejít rovnou k věci? Tohle děláme už skoro tři měsíce a nedosáhli jsme absolutně ničeho,” stěžovala si Ginny. „Nedivím se, že Grindelwalda porazil až ve čtyřicátém pátém. Pravděpodobně mu tak dlouho trvalo vybrat si, jakou barvu bude mít hábit, který si vezme na sebe.”

 

Harry si odfrkl, očividně výrazně klidnější než ona. Popravdě, většina informací o Tomu Raddleovi pro něj byla nová a zajímavá, ale pořád dokázal vymyslet milion jiných věcí, které by se svým časem mohli dělat.

 

Zrovna dorazili k hlavnímu schodišti, když na ně zavolala profesorka McGonagallová. Spěchala k nim po schodišti a těžce popadala dech.

„Och, tady jste, vy dva. Myslela jsem, že budu muset utíkat až k Albusovi do kanceláře,” lapala po dechu.

„Co se děje, paní profesorko?” zeptal se Harry s obavami.

„Eva se snaží tě kontaktovat, Harry,” vydechla, „jde o Siriuse.”

„Nestalo se mu nic, že ne?” zeptal se spěšně.

„Právě naopak, probral se,” informovala ho profesorka.

„Cože? Kdy?” zajásal Harry.

„Pochopila jsem, že dnes ráno. Eva čeká v krbu v mojí kanceláři. Určitě vám toho řekne víc,” pobídla je.

 

Harry nasadil zběsilé tempo a Ginny měla co dělat, aby mu stačila. Kancelář byla dost daleko, ale Harry neumdléval. Když rozrazil dveře, Ginny už sotva popadala dech.

„Evo? Evo, jsi tu?” vyhrkl Harry a padl před krbem na kolena.

„Harry, jsi to ty?” ozval se Evin hlas a o vteřinu později se objevila v mřížoví. „Díky Merlinovi, že tě Minerva našla. Harry, Sirius je vzhůru! Probudil se dnes a hned se po mně ptal! Vybral si jediné odpoledne, kdy jsem nebyla v nemocnici.”

 

„To zní přesně jako on,” zasmála se Ginny, která si klekla vedle Harryho. „Je v pořádku?”

„Z velké části,” potvrdila Eva, „pořád ho bolí hlava a občas ztratí kontrolu nad svými tělesnými funkcemi, ale léčitelé říkají, že to velice brzy přejde. Ani nedokážu říct, jak moc se mi ulevilo!”

„Kdy ho můžu vidět?” zeptal se Harry nedočkavě.

„No, obávám se, že budeš muset vydržet až do vánočních prázdnin,” zaváhala Eva.

„Cože? Já ho chci ale vidět teď!” protestoval okamžitě.

„Já vím, ale je pořád velmi slabý a potřebuje odpočívat. Věř mi, Harry, nechce, aby ho momentálně někdo viděl. Nech ho získat zpět svou sílu a dostat se zpátky na nohy. Vánoční prázdniny jsou za pár týdnů, doufejme, že v tu dobu už bude doma,” tišila ho Eva, ale v jejím hlase zaznívalo jasně patrné napětí.

 

„Harry, víš, že by Sirius nesnesl, kdyby ho někdo viděl, když je tak slabý,” poukázala Ginny a pohladila ho po ruce. „Vím, že ho chceš vidět víc než cokoliv jiného, ale pořád je velmi nemocný. Nech ho zesílit a získat zpátky svou důstojnost.” Harry si povzdechl.

„Dobře, ale řekni mu, že na něho myslím a nemůžu se dočkat, až ho uvidím,” poprosil.

„Samozřejmě,” ujistila ho Eva, „vsadím se, že se sám bude snažit, abyste se co nejdřív potkali. Musím jít za ním zpátky. Miluju tě, Harry, uvidíme se brzy. Postarej se o něj za nás, Ginny.”

„Postarám, Evo,” zavolala Ginny, ale Eva už byla pryč. Zadívala se proto na svého přítele, který vypadal dost rozčileně.

 

„Vánoce! Proč ho, do pekla, nemůžu vidět dřív?” zaskučel.

„Nechci ti dělat starosti, ale mezi řádky mi přišlo, že Sirius je na tom pořád dost špatně. Pamatuješ, jak léčitelé mluvili o tom, že úrazy hlavy mohou lidi ovlivnit? Hádám, že se Sirius stále zotavuje. Eva říkala, že má potíže kontrolovat své tělesné funkce, což nejspíš znamená, že momentálně neovládá svůj měchýř. Představ si, jak strašně by se cítil, kdyby se stala nehoda zrovna, když bychom byli na návštěvě.”

„To by mi nevadilo! Byl vážně zraněný, pochopil bych, že ještě není úplně v pořádku!” protestoval Harry.

„To možná jo, ale jeho by to ponížilo. Sirius je pyšný muž, být bezmocný jak mimino pro něj musí být agónie. Věř mi, lásko, ocení mnohem víc, když mu dáš ještě trochu času. Léčitelé u Munga umí dělat zázraky, jsem si jistá, že za pár týdnů bude lepší,” ujišťovala ho tiše.

„Asi jo,” povzdechl si.

 

„Vím, jak se cítíš,” ujistila ho. „Kdyby to byl někdo z mé rodiny, zbořila bych zdi, jen abych je viděla. Ale v tomhle případě mu fakt musíme dopřát čas.”

„Máš pravdu,” zahuhlal, „jako vždy. Stejně to ale bude náročných pár týdnů. Víš, vlastně se mi dnes v noci moc nechce vracet do společenské místnosti. Nevadilo by ti, kdybychom šli do Komnaty nejvyšší potřeby a spali tam? Vážně tě potřebuju vedle sebe.”

„Samozřejmě,” políbila ho. „Neboj se, Sirius je vzhůru. To je dobrá zpráva, měl bys být šťastný.”

 

„Jo, já vím, ale stejně je to těžké,” pokrčil smutně rameny.

„Tak pojď, necháme komnatu, aby nám udělala velkou, pohodlnou postel vedle krbu, a uděláme si pěkný večer. Zní to dobře?” zeptala se váhavě.

„Jo, zní to báječně. Už jsem ti dneska řekl, jak moc tě miluju?” zeptal se.

„No, jen jednou, pokud si dobře vzpomínám, takže máš ještě co dohánět,” poškádlila ho. „Tak pojď, jdeme do postele.” Vzala ho za ruku a odvedla ho z kabinetu.

___________________________________________________________________

„Jsme tady!” křikl Harry nadšeně a vyskočil na nohy. Ginny se podívala z okýnka přesně ve chvíli, kdy vjížděli na nádraží King´s Cross. Ještě pár minut trvalo, než zastavili úplně, ale Harry hodlal být venku jako první.

„Uklidni se, lásko,” řekla, když spěšně sáhl pro svoji bundu. „Nebudeš moct vystoupit ještě nějakou chvíli.”

„Já vím, to jen…” jeho hlas se vytratil, když se na ni omluvně usmál.

 

„Tak pojďme, ať se ujistíme, že nás nikdo nepředběhne. Uvidíme se později, Lenko,” slitovala se nad ním Ginny a usmála se na svou kamarádku, která s nimi sdílela kupé.

„Jo, potkáme se u stromečku,” odpověděla se zasněným úsměvem.

„Jo, užij si Vánoce, Lenko,” řekl Harry a k překvapení obou děvčat se sehnul a políbil Lenku na tvář. Blondýnka okamžitě zrudla.

„Ahoj, Lenko, nashle ve čtvrtek,” dodala Ginny rychle, než Harry vyrazil rychle ven k východu.

 

Pár druháků už u dveří stálo, ale Harry se na ně tak zamračil, že se mu raději klidili z cesty. Ginny se na dva chlapce omluvně usmála, aby se na něj nezlobili. Tohle pro něj bylo prostě strašně důležité.

 

Zdálo se to jako věčnost, než vlak opravdu zastavil a dveře se otevřely. Harry vyskočil z vlaku a horečně se rozhlížel kolem sebe. Netrvalo dlouho, než uviděl člověka, po kterém pátral.

„Siriusi!” zakřičel a rozběhl se vpřed.

Na chvíli to vypadalo, že svého kmotra povalí, ale v poslední chvíli si připomněl, že je stále ještě slabý a zpomalil. Místo toho si opatrně přitáhl svého kmotra do horkého objetí. Sirius kolem něj rozhodil paže a zdálo se, že se snaží potlačit slzy.

 

„Ahoj, Ginny, měli jste dobrou cestu?” zeptala se Eva, která objala zase dívku.

„Jo, díky, Evo, jen Harry se nemohl dočkat, až tu bude. Vrtěl se celou cestu,” zašklebila se Ginny.

„Tvoji rodiče čekají u vstupu na nástupiště,” informovala ji žena. „Říkali, že tam za nimi máš přijít.”

Ginny přikývla, potěšená, že je její rodina tolik ohleduplná. Harrymu po tvářích tekly slzy a Ginny ucítila knedlík v krku, když shledání dvou mužů pozorovala.

 

Poslední dva týdny byly pro Harryho extrémně obtížné. Nepomohlo tomu ani to, že Ginny společně s Lenkou byly mimořádně zaměstnané zkouškami NKÚ a neměly moc čas na nic jiného. Naštěstí za ním stála Hermiona, která mu nedovolila upadat do depresí a samoty. Harryho nejstarší kamarádka ho neustále ujišťovala o Siriusově zdraví a pomáhala mu přečkat tu nekonečnou dobu do znovushledání. Ginny se musela ujistit, že Hermiona dostane nějaký mimořádně krásný dárek k Vánocům.

 

„Tak tady máme tu krásnou, mladou dámu, která získala srdce mého kmotřence,” usmál se Sirius, když Harryho propustil. „Pojď ke mně.” Ginny neváhala a schovala se v jeho náručí.

„Moc ráda tě vidím, Siriusi,” řekla. „Vypadáš vážně dobře.”

„Co tím chceš jako říct? Já přece vypadám vždycky dobře,” protestoval Sirius s úsměvem.

„Ty ses vážně neviděl v zrcadle, když ses ráno probudil, co?” zašklebila se Eva. „Viděla jsem i horské trolly, co byli atraktivnější.”

„Eh, to je lež a ty to víš. Jsem pro tebe neodolatelný, přiznej to,” odvětil jí, než se opět otočil k mladé dvojici. „Víte, sotva jsem byl vzhůru a už po mně chtěla sex. Tak jsem tam byl, slabý a unavený a už jsem musela být k dispozici své drahé manželce třikrát denně. Měl jsem štěstí, že jsem znovu nezkolaboval.”

„Zvláštní, já si moc dobře vybavuju tebe, jak jsi škemral,” nedala se Eva. „Měsíce jsi byl v bezvědomí, na samé hranici smrti, a když ses konečně probudil, co byla tvoje první slova, která jsi mi řekl? Co takhle jednu ruční práci, lásko? Neuvěřitelné!”

 

Ginny vybuchla smíchy. Tohle bylo pro Siriuse tolik typické. Ani trochu nevypadal zahanbeně, když na svou ženu mrknul.

„Nakonec jsi mi ale vyhověla, no ne?” poukázal samolibě.

„Fuj! Chcete mě traumatizovat, vy dva?” bránil se Harry. „Tenhle obrázek nechci mít v hlavě!”

„No tak se hněte, Weasleyovi se budou ptát, kde je Ginny tak dlouho. Pojďme odsud,” pobídl je Sirius a paží objal svoji ženu.

„Jo, můžeme si někde dát něco k jídlu? Umírám hlady,” oznámil Harry, než stejným způsobem chytil Ginny. Ta se šťastně usmála, všechno bylo zase normální.

___________________________________________________________________

„Tak, kdy se znovu sejde celá banda? Už mi všichni chybí,” zeptala se Lenka, když se usadila se sklenicí ovocného vína.

„Myslím, že během Vánoc to nebude,” informoval ji Harry. „Sirius se chce taky zapojit a Eva mu striktně zakázala cokoliv dělat. Myslím, že se všichni sejdeme až o Velikonocích.”

 

Ginny vzhlédla ke svému příteli, který byl - jako vždy v posledních dnech - oblečený absolutně dokonale. Roky, kdy byl nucen nosit staré oblečení po svém bratranci, se na něm očividně podepsaly, a teď se za všech okolností snažil vypadat hezky. Tmavě zelená košile se zlatými knoflíčky mu nesmírně slušela, stejně jako tmavě šedé kalhoty. Rozhodla se, že on bude jejím vánočním dárkem, který si moc ráda rozbalí.

 

„Už Hermiona nebo Remus zjistili, kdo to byl R.A.B.?” zeptala se Lenka.

„Ne, a rozhodně se o tomhle nebudeme zmiňovat Siriusovi. Kdyby věděl, jak blízko jsme byli ke zničení Voldemortova posledního viteálu, chtěl by za každou cenu pomoct. Vím, že vypadá jako dřív, ale pořád je dost slabý, i když to velmi dobře skrývá,” odpověděl Harry napjatě.

 

Lenka pomalu přikývla a opět usrkla ze svého vína. Byl den, kdy si měli předat dárky, a tohle byla jejich první příležitost, kdy byli spolu sami tři. Weasleyovi pořádali v Doupěti obří párty se spoustou hostů. Museli se proplížit do Ginnina pokoje, aby si popovídali v soukromí.

 

„Jak dopadly tvoje NKÚ?” zeptala se Ginny. „Už máš výsledky, ne?”

„Jo, mám,” rozzářila se blondýnka. „Ze všeho jsem dostala Vynikající, jen z Věštění z čísel mám Nad očekávání, ale to se nedivím, je to nuda. A z Péče o kouzelné tvory jsem překvapivě dostala Hrozné. Tomu teda nerozumím. Napsala jsem během zkoušky strany a strany zajímavých informací. Dokonce jsem opravila i několik otázek, které jsme dostali.”

„Ehm, no, někteří zkoušející jsou dost zajetí v obvyklých postupech,” namítl Harry opatrně. Dovedl si jasně představit, jaký druh zajímavých informací tam Lenka psala.

 

„Já dostala Nad očekávání v Lektvarech, jinak všechno taky Vynikající,” pochlubila se Ginny šťastně. „To znamená, že příští rok se můžeme zaměřit na OVCE.”

„No není to paráda?” rozzářil se Harry. „I Hermiona je nadšená, že se k nám přidáte.”

„Bodejť, vždyť má jako společnost prakticky jen tebe. Pravděpodobně pro změnu ocení inteligentní konverzaci,” poškádlila ho Ginny.

„Díky moc,” zašklebil se Harry. „Ale vážně, jsem moc rád, že spolu budeme trávit většinu času. Pořád mám pocit, že se Malfoy o něco pokusí.”

„Vím, co myslíš,” souhlasila jeho přítelkyně, „poslední dobou vypadá až moc samolibě, že?”

„Chtěl bych vědět, co chodí dělat do Komnaty nejvyšší potřeby,” lamentoval Harry.

 

Záhada, kdo místnost pravidelně využívá, byla vyřešena před několika týdny, kdy si Harry všiml Draca na Pobertově plánku. Chodil po sedmém patře, když najednou zmizel v místě, kde byl vstup do Komnaty. Pak už nebylo těžké vypozorovat, že tam chodí často a pravidelně, zatímco Crabbe s Goylem vždy hlídali u vstupu.

„Musíme na něj dávat pozor,” prohlásila Lenka. „Jestli se pokusí někomu z vás ublížit, přísahám, že ho vykuchám jako rybu a předhodím testrálům.”

 

Ginny se na kamarádku překvapeně zadívala. Nikdy ji neslyšela mluvit tak agresivně, a tak ji její slova šokovala.

„Neboj, Lenko, postaráme se o tu malou fretku, jestli překročí hranici,” ujistil ji Harry.

„Dobře. Odmítám vystavit své přátele nebezpečí kvůli tomu nechutnému kusu hypogryfova lejna,” štěkla Lenka. „Jste pro mě nejvíc na světě a ať se propadnu, jestli to Malfoy ohrozí.”

„Je to v pohodě, Leni, vážně,” tišil ji Harry. Položil vlastní sklenici s vínem a dal kamarádce ruce na ramena. „Víme, že Draco má něco za lubem a přijmeme opatření, slibuju.”

 

„Hm, to není špatný nápad,” zamumlala Ginny. „Možná bychom na něj mohli zkusit seslal sledovací kouzlo. Můžeme ho modifikovat, aby nás varovalo, když používá Komnatu nebo se snaží opustit hrad.”

„To je opravdu dobrý nápad, Ginny,” souhlasila Lenka. „Budu se cítit líp, když ho budeme sledovat.” Ginny se chystala něco odpovědět, když někdo rozrazil dveře a dovnitř vtrhl Bill.

 

„Ahoj, Bille,” pozdravila ho Lenka s úsměvem. „Čekals, že tady najdeš Harryho s Ginny o samotě?”

„Vlastně jo,” přiznal. „Mamka si všimla, že jsou pryč, a poslala mě je najít.”

„Tak jsi nás chtěl nachytat, jo?” ušklíbla se Ginny. Bill na ni jen zíral.

„Mamka vás chce dole. Chystá se podávat odpolední čaj.”

„Už žádné jídlo,” zaskučel Harry, „puknu, jestli sním ještě něco.”

„Je to jen lehká svačinka,” ujistil ho Bill, „vepřové, uzeniny, chleba, sýr, koláč…” Harry udělal gesto, jako by se měl pozvracet. „...dort, jednohubky, zmrzlina, ovoce, čokoládová fontána…”

„Bille, dost! Vážně mi bude špatně, jestli budeš pokračovat,” zarazila ho Ginny.

 

„Každopádně se tady přestaňte zašívat,” zašklebil se Bill. „Zítra se chystám do Francie strávit zbytek prázdnin s Fleur a její rodinou, tak bych si předtím rád trochu pokecal se svou sestřičkou.”

„To mi připomíná,” vyhrkl Harry, „mám pro Fleur dárek, ale neměl jsem šanci poslat ho před Vánoci. Můžeš ho vzít s sebou a předat jí to, prosím?”

„Takže teď dáváš dárky krásným, blonďatým čarodějkám, Pottere?” štěkla Ginny. „Snažíš se získat její přízeň?” Harry se na ni jen soucitně podíval.

 

„Sakra, co máme to pouto, je nemožné tě nachytat, co?” odfrkla si Ginny. „Kazí mi to veškerou zábavu!”

„Páni, to je vážně užitečná věc,” vydechl Bill, „rozhodně se to hodí, když jsi ženatý.”

„Jo, nikdy nebudu patřit k týpkům, co skučí svým kámošům, že mu jeho žena nerozumí,” zasmál se Harry.

„Och, rozumím vám až příliš dobře, pane Pottere,” zašklebila se Ginny mrzutě.

„Vážně? Tak na co myslím teď?” zeptal se Harry a intenzivně se na ni zadíval.

 

Ginny otevřela jejich vzájemné pouto, a jak ji zasáhly jeho emoce, smetla ji vlna nespoutaného chtíče. Cítila jeho touhu po ní. Okamžitě ji zasáhla vlna vzrušení a cítila, jak její tělo na jeho potřebu reaguje. Zadívala se mu do smaragdových očí a prakticky v nich viděla, co by s ní chtěl dělat. Měla vizi, kde ji ohnul přes stůl a…

 

„Hej! O co tady jde? Co přesně s ní děláš, Pottere?” zakřičel Bill. To ji rychle přivedlo k sobě a ona se zasmála.

„Dostali jsme tě, co?” škádlila ho. „Ve skutečnosti mi jen Harry dával vědět, že se těší na mamčin oříškový dort. Nemám pravdu, Harry?”

„Jo, dokonce jsi i přesně uhádla typ dortu,” zalhal Harry hladce.

„Hm, no, radši pojďte dolů, vy tři,” zamumlal Bill, otrávený, že si z něj udělali legraci.

 

Harry se vydal hned za ním, ale Ginny byla zadržena Lenkou, která ji chytila za rameno.

„Harry nemyslel na dort, že ne?” zašeptala jí do ucha.

„Jasně, že ne,” odfrkla si Ginny, „ale rozhodně měl na něco chuť, to tě můžu ujistit.”

„Šťastlivko,” zahihňala se Lenka, než se společně vydaly zpátky na party.

 

 

 

 

<<<<<<< Předchozí                  Následující >>>>>>>>>>>>>