III8. Carouselambra

11.08.2023 11:44

Ginny nasála vzduch provoněný známým pachem páry stoupající z komína Bradavického expresu. Nástupiště kolem ní vřelo obvyklým chaosem mnoha lidí, kteří se snažili před nástupem do vlaku ještě zachytit poslední pohled na svoje blízké, než nastoupí do školy a absolvují v ní další školní rok.

 

„Takže, piš, prosím tě, pravidelně, drahoušku, ano?“ požádala ji matka.

„Copak to nedělám vždycky, mami?“ připomněla jí Ginny.

„Ale ano, ano, děláš. Jsi tak hodná holka, Ginny. Jsem na tebe pyšná, víš?“ řekla Molly, z jejíž očí se spustily slzy.

„Mami, co to do tebe vjelo? Uvidíme se na Vánoce. Takhle rozčilená jsi nikdy nebyla, dokonce ani když jsem odjížděla poprvé,“ nechápala Ginny.

„Já vím, ale letos tam nebudeš mít nikoho ze svých bratrů, aby na tebe dohlídl,“ odpověděla Molly vystresovaně.

 

Ginny se zadívala na její trápení a píchlo ji u žaludku. O Ronovi stále neměli žádné zprávy a ona věděla, že se její rodiče pomalu začínají vzdávat naděje.

„Neboj se, budu tam mít Harryho, on na mě dohlédne,“ řekla nakonec. Ne, že by potřebovala dozor, ale věděla, že to její mámu pomůže uklidnit.

„Samozřejmě, že bude. Jsem překvapená, že jsme ho tady na nástupišti nepotkaly,“ podotkla Molly.

„Zapomínáš, že teď to řídí Eva, takže tady byli určitě mnohem dřív,“ zasmála se Ginny.

„Ach, ano. Je to skvělá žena, tahle Eva. Jsem moc ráda, že může na Harryho dohlídnout, když Sirius nemůže,“ posmutněla její máma.

 

Ginny se chystala odpovědět, ale přerušilo ji pískání signalizující, že se vlak dá brzy do pohybu. Rychle se s mámou objala a políbila, než naskočila do vlaku. Z okýnka ve dveřích jí pak ještě zamávala na rozloučenou, než vlak opustil nástupiště. Zhluboka si povzdechla a vydala se hledat lásku svého života.

 

Harryho našla v zadní části vlaku. Spolu s ním v kupé seděli Lenka, Hermiona a Eddie. Vděčně se svalila na sedadlo vedle Harryho.

„Ahoj, krásko,“ přivítal ji. „Už jsem si začínal dělat starosti.“

„Dodržela jsem vznešenou Weasleyovskou tradici přijít všude na poslední chvíli,“ odpověděla a nechala se od něj políbit na tvář.

„Neboj, Ginny,“ usmála se Lenka, „kdyby ti vlak ujel, já bych ti na Harryho dohlídla.“

„Tak to dík,“ a teatrálně se na svoji kamarádku zamračila. Očividně ale nevypadala příliš vážně, protože Lenka se dala do smíchu.

 

Ginny potřásla hlavou a přitulila se k Harrymu. Všechno to opalování, které si dopřávali minulý týden, mu rozhodně prospělo. Jeho obvykle bledá kůže teď měla zdravou, měděnou barvu, která k jeho tmavým vlasům báječně ladila. Ginny si před očima vyvolala vzpomínku na něj, jak leží na trávě poblíž Doupěte, má zavřené oči a jeho svalnaté tělo se třpytí na slunci. Samozřejmě  i s její pokožkou si slunce pohrálo a zabarvilo ji do bronzového odstínu, oba tak byli dost nepřehlédnutelní. Naopak Lenka nebyla opálená ani náznakem. Místo toho její bílá kůže jako by zlatavé paprsky pohltila a teď zářila stříbřitými odlesky. Ginny si vybavila pohled na svoji kamarádku, jak tančí v trávě poblíž Doupěte, rukama mává ve větru v rytmu hudby vycházející ze starého rádia a tváří se naprosto soustředěně. Byl to vážně kouzelný konec léta.

 

„Tak, slyšeli jste, kdo je novými primusy?“ zeptala se bez úvodu Hermiona, čímž vytrhla Ginny ze vzpomínek. „Marcus Belby a Cho Changová! Dva havraspárští!“

„Myslím si, že to absolutně není fér,“ protestoval Eddie. „Na druhou stranu, příští rok tam má zase Nebelvír dvě želízka v ohni, že jo.“

„Koho?“ nechápal Harry.

„Přece tebe a Hermionu, hlupáčku,“ zasmála se Ginny.
„To jako fakt?“ zašklebil se její přítel pochybovačně.

„Harry, jestli ty nebudeš primusem, tak hádám, že mezi studenty propukne povstání. Copak si neuvědomuješ, jak moc tě mají všichni rádi?“ protočila očima Hermiona.

„Hlavně holky,“ doplnila Lenka. Harry jen na prázdno polkl.

„Každopádně, měli bychom se raději vydat na setkání prefektů,“ oznámila Hermiona, „uvidíme se brzy, Eddie.“ Krátce svého přítele políbila, než se postavila a s očekáváním se zadívala na Harryho s Ginny. Ti si povzdechli a vyskočili na nohy, aby se k ní přidali.

 

„Řekni mi, Hermiono,“ začala Ginny, když spolu spěchali chodbičkou, „vím, že máte hlídky společně s Harrym, ale co kdyby ses se mnou vyměnila?“ Hermiona se k ní otočila se svým prefektským výrazem.

„To je proti pravidlům, Ginny,“ řekla chladně. Ginny se s ní už už chtěla začít hádat, ale Harry ji přerušil.

„Tak jo, co to bude stát?“ zeptal se.

„Jak to myslíš?“ dělala Hermiona nechápavou.

„Co nás to bude stát, abys s tím souhlasila? Po čem tvé srdce touží?“ mrkl na ni Harry odevzdaně.

 

„Ts, rozhodně se nenechám ošálit nějakým úplatkem,“ odfrkla si, než se jí po tváři rozlil prohnaný úsměv. „Nicméně, pokud bys mě chtěl dostat do souhlasné nálady, mohl bys z Eddieho udělat jednoho z instruktorů BA, to by v jeho životopise vypadalo skvěle.“

„Když s tím budu souhlasit, prohodíš si hlídací rozvrh s Ginny?“ zatlačil na ni Harry.

„Pokud vy dva nebudete dělat koleji ostudu, pak bych asi mohla souhlasit,“ odpověděla bezstarostně.

„Domluveno,“ souhlasil Harry. „Sakra, Hermiono, kdy jsi ke slovu pustila svého vnitřního Zmijozela?“

„To bych svedla na to, že trávím tolik času s tebou a Ginny,“ zahihňala se Hermiona. „Máte na mě špatný vliv.“

„Jo, jak moc je za to Eddie vděčný?“ ušklíbla se Ginny. Hermiona na to neodpověděla, ale zrudly jí tváře.

 

V tu chvíli už se ocitli před kupé, v němž mělo proběhnout setkání prefektů, z nichž většina už byla na místě. Ostatní prefekti je vřele přivítali, v případě Cho a Susan Bonesové až příliš vřele, pokud šlo o Ginnin názor, ale jedna chladná výjimka se přece jen našla.

„Dobrý Bože, zrovna, když jsem nabyl dojmu, že tahle škola už nemůže klesnout níž, tak oni udělají z Pottříka a Weasleyovky prefekty! Z toho je jednomu fakt na blití,“ procedil nenávistně.

„Stačí, Malfoyi,“ štěkla po něm Cho. „Nebudu tolerovat tvoje urážení ostatních prefektů.“

„Ach, copak ty jsi to neslyšela, Changová? Staroušek Potter už je teď mimo nabídku. I když absolutně nechápu, proč se zasnoubil zrovna s takovou ubožačkou bez jedinýho svrčku. Asi ji chtěl dostat z prachu nebo tak něco,“ odfrkl si Draco.

 

Ginny jasně viděla, jak Harry sevřel pěsti a nakročil směrem k Malfoyovi, ale sama ho zadržela. Naprosto v klidu se otočila k blonďatému Zmijozelovi.

„Vážně, Draco, zrovna ty chceš mluvit o někom, kdo nemá ani svrček? Koneckonců, slyšela jsem, že vy zrovna teď máte co dělat, abyste dali dohromady pár drobáků,“ zakřenila se.

„O čem to mluvíš, ty krávo,“ štěkla na ni Pansy Parkinsonová, Dracova spoluprefektka. „Každý ví, že Malfoyovi patří k nejbohatším rodinám v zemi.“

 

„Och, copak jsi to neslyšela, Pansy? Ministerstvo zabavilo většinu z Malfoyova bohatství,“ pochopil Harry, o co se Ginny snaží. „Slyšel jsem, že na Malfoy Manor byl příšerný požár, který způsobil opravdu hrozné škody. Jak jdou opravy, Draco?“

„Nebo se tvoje máma rrozhodla, že to sa oprravu ani nesstojí a rraději se věnuje pršíjemnějším věcem?“ napodobila Ginny dokonale Fleuřin přízvuk.

„O čem to, do pekla, mluvíte?“ neudržel se Draco. „Co víte o mojí matce?“

„No, slyšela jsem zvěsti, že vzala zbytek rodinného pokladu a zahrabala se někde na jihu Francie s nějakým pohledným čarodějem,“ odpověděla Ginny nevinně. „Někdo dokonce říkal, že žijete v ruinách Malfoy Manor a ty se snažíš vyžít ze zbytečků na svém svěřeneckém fondu. Teď už by sis měl dávat pozor na to, za co utrácíš, Draco. Koneckonců, už ti na tvůj účet nikdo žádné zlato nepošle, budeš si muset poradit.“

 

„Je to pravda?“ vydechla Pansy.

„Samozřejmě, že to není pravda,“ odsekl Draco. „Zbývá mi ještě kvantum peněz. A pro tvou informaci, Weasleyová, moje matka si vzala jen krátkou dovolenou ve Francii, aby oplakala otce, kterého zavraždila ta mrcha Bonesová.“

„Hej, bacha, co říkáš o mé tetě, Malfoyi!“ vyskočila na nohy Susan Bonesová.

„Tvoje matka musí být vážně rozrušená,“ přisadila si Ginny, „když potřebuje takovou dlouhou dovolenou. Jak dlouho už v té Francii je? Měsíc? Dva?“

„Dobře, že má toho francouzského chlápka, aby na ní dohlížel,“ ušklíbl se Harry.

„Sklapni, ty bastarde,“ štěkl Draco. „Brzy se vrátí a já se pak budu zase koupat v penězích.“

 

„Takže chceš říct, že dokud se nevrátí, tak jsi chudák?“ odtušila Pansy s hrůzou vepsanou ve tváři.

„Ne! Sakra, byl někdy nějaký Malfoy chudák?“ rozčílil se.

„Všechno je jednou poprvé,“ pousmál se Harry.

 „Hele, mohli bychom tohle setkání konečně zahájit?“ vložil se do toho Marcus Belby. „Tímhle tempem budeme v Bradavicích dřív, než tady skončíme.“

„Promiň, Marcusi,“ omluvil se Harry. „Tenhle rozhovor s Dracem můžeme dokončit později.“

 

Ginny se kousla do rtu, aby se nerozesmála Dracovu nepříčetnému výrazu. Ještě zábavnější bylo pozorovat Pansy, jak se pomaličku odsouvá od Draca pryč - očividně to nebyla jeho osobnost tolik jako jeho bohatství, co ji u něj drželo.

 

Setkání naštěstí nebylo na dlouho a oni mohli odejít hned asi po půl hodině. Harry s Hermionou, kterou ovšem zastoupila Ginny, měli první službu na hlídání vlaku, a Ginny s Harrym tak hned po setkání začali procházet chodbičkou, přičemž zdravili svoje kamarády a známé. Netrvalo to ale dlouho, než si je našly problémy.

 

„Vřele bych vám doporučoval, abyste už o mé rodině nešířili žádné další lži!“ štěkl po nich Draco, když procházeli kolem kupé, kde seděl.

„Lži? Jaké lži jsme řekli, Draco?“ zeptala se Ginny nevinně.

„Všechny ty kecy o tom, že jsem chudák a moje matka utekla! To všechno je hovadina, to vám říkám!“ štěkl. Byl tak rozčilený, že se mu celé tělo třáslo hněvem.

„No, jsem si jistý, že pokud budeš rozhazovat galeony na všechny strany, jako jsi to vždycky dělal, ty drby brzy zmizí samy,“ navrhl Harry mírně. „Chci tím říct, že už je prakticky legendou, jak štědrý jsi během každé víkendové návštěvy Prasinek. Sotva začneš házet peníze všude kolem sebe, každý hned uvěří, že jsi pořád boháč.“

 

Draco nic neříkal, ale zdálo se, že zuří ještě víc než před chvílí.

„A taky je jasné, že až začneš dostávat mraky dopisů a balíčků od maminky, každý bude vědět, že paní Malfoyová je stále ve hře,“ dodala Ginny.

„Jo, je to pořád paní Malfoyová, ne?“ zeptal se Harry s předstíranou zvědavostí. „Nebo se vrátila k příjmení Blacková?“

„Hm, dobrá poznámka, Harry. Ale Sirius, tvůj kmotr, je momentálně hlavou starého a vznešeného rodu Blacků, takže by ke změně jména potřebovala jeho svolení, ne?“ poukázala Ginny.

„Pravděpodobně, ale jsem si jistý, že Sirius by to svolení dal,“ prohlásil Harry sebejistě, „koneckonců, je mnohem lepší být Black než Malfoy, nemyslíš?“

„Dostanu tě. Dostanu vás oba,“ štěkl Draco, který už vypadal, že vybuchne vzteky. „Uvidíte! Přísahám, že na konci tohoto školního roku budete oba mrtví, stejně jako ten idiot ředitel. Jen chci, abyste si zapamatovali, že to budu já, kdo za to bude zodpovědný!“

 

Bez dalšího slova se otočil a odešel. Harry s Ginny ho sledovali s pobavením.

„Chudáček Draco se svou samotou. Myslíš, že ho jeho malý gang vyštve, když teď nemá peníze?“

„„Nejspíš jo, pochybuju, že dokonce i takoví jako Crabbe a Goyle by s tím idiotem chtěli mít co do činění, aniž by za to dostali zaplaceno,“ odfrkl si Harry. „Přesto, zní to, jako by měl něco za lubem. Myslíš, že může mít zase nějaký plán?“

„Doufám, že kdyžtak o něco lepší, než by ten poslední,“ ušklíbla se Ginny. „Ten měl víc děr než švýcarský sýr.“

„Možná, ale i tak bychom na něj měli dávat pozor,“ pronesl Harry zamyšleně. „Přišel prakticky o všechno, takže nebude váhat podstoupit nějaké riziko. Kvůli tomu by mohl být nebezpečný.“

„Nikdy nebude tak nebezpečný jak my, lásko,“ pronesla zapáleně Ginny. „Ale máš pravdu, měli bychom na něj dohlížet, a jestli se nás ještě jednou pokusí dostat…“

„...ujistíme se, že dopadne jako jeho otec,“ dokončil větu Harry.

„Když bude mít štěstí,“ zašklebila se.

___________________________________________________________________

 

Zbytek cesty uplynul, aniž by se něco stalo, a brzy byli zpátky v Bradavicích. Ginny zažívala zvláštní pocit zklamání, když přihlížela letošnímu zařazování. Moudrý klobouk opět zpíval píseň podporující jednotu mezi kolejemi a vyděšení prváci byli jako vždy rozřazeni do kolejí, v nichž stráví zbytek svého školního života. Nemohla si pomoct, ale celá tahle věc už ji nudila. Vypadalo to, že přijela jen proto, aby netrpělivě očekávala další prázdniny.

 

Jídlo bylo dobré jako vždy a její společnost, díky Merlinovi, byla ještě lepší. Společně s Harrym strávila většinu večeře tím, že se z Hermiony snažili vytáhnout, jak daleko zašel její vztah s Eddiem, ale ta jim odhodlaně odmítala cokoliv říct. Teprve až ji Ginny osočila, že ona je v jejich vztahu tím dominantním a Eddie je pod pantoflem, dočkala se výbušné, hněvivé reakce, ačkoliv to - jak Harry podotkl - Hermiona nepopřela.

 

Nakonec se jim ulevilo, když slavnost skončila a oni se mohli vydat do společenské místnosti. Harry pomohl Ginny ukázat prvákům jejich nový domov a přidal také několik užitečných rad ohledně školního života. Když svoje prefektské povinnosti pro tento večer splnili, mohli si odpočinout.

Harry byl okamžitě obklopen spolužáky, kteří chtěli vědět, jestli i tento rok bude fungovat BA, takže ho Ginny nechala být. Cítila se zvláštně unavená, a tak zamířila rovnou do ložnice. Než se ale vůbec dostala ke schodišti, narazila na známou tvář.

 

„Ahoj, Ginny, jaké bylo léto?“ zeptal se Dean Thomas, který se jí postavil do cesty.

„Ahoj, Deane, jo, prázdniny byly skvělé, co u tebe?“ odpověděla.

„Docela fajn,“ odvětil. „Četl jsem v Denním věštci, že jste se s Harrym zasnoubili, je to pravda?“

„Jo, sepsali jsme dohodu hned na začátku prázdnin a všichni ji podepsali, než Harryho kmotr odjel na líbánky,“ potvrdila zrzka.

„Aha,“ přikývl Dean s podivným výrazem. „Jak ti z toho je?“

„Jak mi z toho je? Cítím se jak v nebi,“ odpověděla zaraženě, „proč se ptáš?“

 

„No, jen jsem z toho článku měl tak trochu dojem, že jsi k té dohodě neměla moc co říct,“ vysvětloval chlapec. „Chci říct, Harry je Chlapec, který zůstal naživu, že? Vsadím se, že dostane všechno, co chce, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.“

„Můžu tě ujistit, že dohoda byla chtěná z obou stran,“ procedila mezi zuby, nelíbil se jí směr, kam se Deanovy úvahy ubíraly. „S Harrym jsme to oba chtěli a byli jsme vážně nadšení, že s tím všichni souhlasili. Nemůžu uvěřit, že si vážně myslíš, že by mě Harry do něčeho tlačil! Měl bys ho znát líp, ne?“

 

„Jo, jasně,“ pospíšil si s ujištěním Dean, „jen jsem se chtěl ujistit, že tě nikdo do ničeho netlačí. Myslel jsem si, že i tvoje rodina tě do toho mohla natlačit. Koneckonců, jsi ještě moc mladá na to, aby ses uvázala k jednomu klukovi, Ginny. Měla by sis trochu… pohrát na hřišti, jestli mi rozumíš. Co se stane, když se vdáš a pak zjistíš, že se ti vlastně Harry až tak nelíbí? Měla bys získat víc zkušeností i s ostatníma klukama.“

„Tím myslíš jako sebe?“ ušklíbla se Ginny, cítila, jak v ní roste tlak.

„Jen říkám, že by sis neměla tak brzo zazdít všechny možnosti,“ pokrčil rameny. „Jsi krásná holka, Ginny, nechceš být stará, vdaná kuchtička dřív, než nastane správný čas.“

„Moc díky za tvou báječnou radu,“ zavrčela, „jsem fakt vděčná, že ses se mnou podělil o svůj názor na ženy, jistě podpořený bohatými zkušenostmi. Jen mi odpusť, že tady hned teď nestáhnu kalhoty a neohnu se před tebou!“

„Ginny, nemyslel jsem…“ začal Dean.

 

„Co se tady děje?“ přerušil je Harry, který k nim mířil. „Proč se rozčiluješ, Ginny?“

„Dean mi tady právě říkal, že tak krásná mladá dívka jako já by se neměla uvázat příliš brzy,“ vysvětlovala mu Ginny sarkasticky, „myslím, že mi nabízel, že mi trochu rozšíří obzory.“ Harryho tvář začínala rudnout, když se otočil k Deanovi.

 

„Ne, tak jsem to vůbec nemyslel!“ spěšně se obhajoval Dean. „To jen, že v těch novinách naznačovali, že celou tu věc domluvili Ginnini rodiče, a já jsem se chtěl jen ujistit, že je v pořádku.“

„Aha, a chtěl jsi ji zachránit před velkým, zlým Potterem, co? Který ubohou Ginny Weasleyovou nutí, aby si ho vzala?“ štěkl Harry. Ginny se dívala na Deana, kterému až teď docházelo, jak obrovskou chybu v úsudku udělal. Rychle od nich couval, ruce pozvednuté na znamení rezignace.

 

„Hele, omlouvám se, vážně jsem tím nic nemyslel, upřímně,“ protestoval.

„Vážně sis myslel, že by mě Harry nutil dělat něco proti mé vůli?“ štěkla Ginny naštvaně.

„Do pekla, vážně sis myslel, že by Ginny jen tak ustoupila?“ zakřičel Harry. „Není tak slabá, jak si myslíš!“
„Já vím! Já…“ bránil se Dean.

„Jestli ještě někdy vzneseš proti Harrymu podobné obvinění, osobně tě vykastruju a tvoje nářadíčko přibiju na zeď, aby ho všichni viděli! Rozumíš?“ vyštěkla Ginny.

„Omlouvám se,“ zaskučel Dean a spěšně od nich odběhl. Oni se za ním ještě dívali, jak opouští místnost.

 

„Idiot,“ zamumlal Harry.

„Nic si z něho nedělej, Harry,“ povzdechla si Ginny, „myslím, že lidi po nás půjdou ještě aspoň pár týdnů.“

„Proč?“ nechápal, „myslel jsem, že když se zasnoubíme, tak tohle skončí.“

„Jo, ale zamysli se. Když lidem řekneš, že něco nemůžou mít, garantuju ti, že právě to budou chtít ze všeho nejvíc. My jsme se stali zakázaným ovocem, lásko, pro každého kluka nebo holku na tomto hradě, takže předpokládám, že aspoň pár se jich pokusí si z něj ukousnout,“ vysvětlila mu poraženecky.

„Sakra, chápu, co chceš říct,“ lamentoval. „Co s tím budeme dělat? Proklejeme každého, kdo se na nás podívá dvakrát?“

 

„No… můžeme začít tím, že dáme každému jasně najevo, jak vážně náš vztah bereme,“ navrhla dívka.

„A jak bychom to měli udělat?“

„Co si třeba projevit náklonnost na veřejnosti?“ navrhla svádivě. Harry se rychle rozhlédl po společenské místnosti, než se zašklebil.

„Myslím, že tady se na nás dívá dost lidí,“ pokrčil rameny, „můžeme s tím začít hned.“

„Přesně to jsem myslela,“ ušklíbla se, než ho chytla kolem krku a přitáhla si ho blíž. Pak ohnivě přitiskla svoje rty na ty jeho. Harryho reakce byla okamžitá. Rozhodil kolem ní paže a přitáhl si ji k sobě. Jejich jazyky se začaly kroutit ve společném tanci vášně. Trvalo drahnou chvíli, než se od sebe odlepili.

„Dobrou, lásko,“ zašeptala mu do ucha.

„Dobrou noc, Ginny. Miluju tě,“ odpověděl Harry, jehož smaragdové oči hořely touhou. Ginny mu ještě svůdně sjela prsty z hrudi na břicho, než se vydala do svojí ložnice. Na schodech se ještě otočila a poslala mu vzdušný polibek.

Jakmile se dostala do ložnice pátého ročníku, sebrala z postele polštář, přitiskla si ho k sobě a hluboce vydechla, aby se uklidnila. Zatraceně, ten kluk ale umí líbat!

 

O chvíli později se v ložnici objevily její spolubydlící, Demelza Robinsová a Vicky Frobisherová.

„Ó-můj-Bože.“ hláskovala Vicky. „Ginny, ten polibek, co jsi dala Harrymu Potterovi, by se rozhodně neměl vysílat před desátou hodinou!“

„Jo, šťastlivko!“ zasmála se Demelza. „Předvedli jste dost dobrou show.“

„Jen si ohraničuju svoje teritorium,“ zakřenila se. „Chtěla jsem, aby všichni věděli, že jsme s Harrym zasnoubení a opravdu hluboce zamilovaní. Snad to teď všichni pochopili.“

„To bych řekla,“ zamumlala Vicky. „O co šlo dřív s Deanem Thomasem? Chvíli jsem si myslela, že ho Harry zabije, byl tak naštvaný!“

„No, Thomas si chtěl ověřit, jak moc to s těmi zásnubami myslíme vážně,“ odfrkla si Ginny. „Má štěstí, že jsme mu nezlámali ruce.“

 

„Ten hňup,“ protočila oči Demelza. „Každý přece ví, jak jste vy dva do sebe zbláznění. Typickej arogantní chlap, fakt, nedokáže přijmout fakt, že se holce někdo líbí víc než on!“

„Já jsem si myslela, že se ti Dean líbí?“ popíchla ji Vicky.

„Jo, líbil, dokud nezačal lézt za tou courou Fay. Říkám ti, u té holky je živěji než na hlavní třídě v Prasinkách.“

„A to byl předtím s Parvati a ještě předtím s Levandulí,“ připomněla Ginny.

„Jo, otáčí se za každou sukní,“ odfrkla Demelza. „Jako kdyby u tebe měl někdy šanci.“

 

„Co tím chceš říct?“ nechápala Ginny.

„Tím chci říct, že jsi úplně mimo jeho ligu,“ vysvětlovala Demelza.“ Jsi nejvíc sexy holka v celých Bradavicích.“

„Cože? Malá a vychrtlá já?“ zasmála se Ginny nesouhlasně. „Určitě.“

„Dochází ti, jak moc jsi za poslední rok dospěla?“ Vicky se zasmála její nechápavosti. „Jo, ještě ve třeťáku jsi byla takový rozkošný drobek, ale podívej se na sebe teď! Vyrostla jsi minimálně o tři nebo čtyři palce, ztratilas poslední dětské faldíky a máš figuru, za kterou já bych vraždila!“

„Jo, kdybys nebyla tak správná, nejspíš bych tě nenáviděla,“ přidala se Demelza.

„A taky tvoje vystupování se změnilo. Bývalas malá, tichá holka, která se bála pípnout, ale teď hýříš sebevědomím. Stala se z tebe opravdová žena, Ginny,“ doplnila Vicky.

„To je pravda,“ přizvukovala druhá kamarádka. „A víš, co si myslím, že za tím vším je? Harry. Co jsi s ním začala chodit, začala jsi rozkvétat. Jako bys až s ním objevila svůj pravý smysl, význam, sílu dokázat všechno, co chceš.“

 

„No… to je asi pravda,“ přiznala Ginny. „Chci říct, kdybych se nedala dohromady s Harrym, nejspíš bych randila s jinýma klukama, ale nebylo by to to samé. Harrymu byla svěřena role zachránce celého světa. Většině lidí by něco takového stouplo do hlavy, ale Harry to prostě přijal a nechává si pomoct od ostatních lidí. Ten pitomý turnaj mu mohl zlomit vaz, neskromně můžu říct, že beze mě by tím nedokázal projít v jednom kuse. Od té doby jsme my dva tým, víte? Společně máme pocit, že můžeme dokázat cokoliv, co nás napadne.“

„Potter má zatracené štěstí, že tě má, Ginny,“ prohlásila Vicky.

 

„Jo, chci říct, vždycky jsem si dělala srandu, že ti ho přeberu, ale vím, že bych s ním nevydržela ani pět minut,“ přidala Demelza. „Viděla jsem v novinách vaši fotku, jak sedíte na pódiu, když oznamovali jmenování nového Ministra kouzel. Vypadali jste tam tak patřičně! Upřímně, kdybych to byla já, propadla bych se tak hluboko, že by mě ani jezerní lidé nenašli.“

„Je zvláštní, jak rychle si na takové věci zvykneš,“ přikývla Ginny. „Ani mě nenapadlo se nad tím nějak pozastavit, že jsem tam mohla být.“

 

„Přesně. A Harry přesně takovou dívku potřebuje, není moc lidí, kteří by se do takové role dostali. Prostě se stalo, že zrovna ty mezi takové lidi patříš,“ poznamenala Vicky.

„Díky,“ odvětila Ginny, nejistá, jak by vlastně měla reagovat. Její kamarádky měly vlastně pravdu. Když začala pomáhat Harrymu, opravdu vystoupila ze stínů. A vlastně se jí líbilo, jak to bylo teď. Byla tam, kde se něco dělo, a pomáhala měnit svět. Neexistoval způsob, jak se vrátit k životu, jaký vedla dřív.

 

Zabraná do svých myšlenek se začala připravovat ke spaní. Sundala si tričko a sukni, pečlivě je schovala do šatníku a vytáhla šedé triko, ve kterém ráda spala. Zrovna si sundala i podprsenku a stahovala si kalhotky, když se za ní ozval výkřik, takže se rychle otočila.

„Do pekla, Ginny,“ křikla Demelza, „tvoje opálení!“

„Jo, o prázdninách jsem si užila týden intenzivního opalování,“ rozzářila se šťastně, „jsem opálená krásně, co?“

„No to bych řekla. Jsem dost ohromená, že nemáš nikde vypálené žádné proužky,“ ušklíbla se Demelza. Ups, pomyslela si Ginny.

 

„Merline, podívej se na svoje prsa! Jsi perfektně, nepřerušeně opálená, všude. Užívala sis nudistickou opalovačku, Ginny?“ odtušila Vicky pobaveně.

„No, nutno dodat, že pan Potter vypadá taky pěkně opálený. Užívali jste si ho oba, Gin?“ mrkla na ni Demelza.

„Ehm… my… jo, možná jsme sem tam nějaký kus oblečení odhodili, když nebyl nikdo poblíž,“ dodala Ginny nervózně.

 

Demelza s Vicky se na sebe podívaly, než se současně spěšně vrhly na Ginninu postel.

„Řekni nám všechno!“ poručily jí, aniž by věnovaly pozornost faktu, že před nimi Ginny stojí úplně nahá.

Zrzka si povzdechla. Tolik k brzkému usínání.

___________________________________________________________________

Druhý den se Harry, Ginny a Hermiona vydali na snídani společně. Harry s Ginny už byli vzhůru dříve, aby si odcvičili svůj pravidelný fyzický trénink a Ginny teď umírala hlady. Rychle se posadila u nebelvírského stolu a popadla nejbližší talíř.

„Párečky,“ poručila rozhodně. „Dnešek je skvělý den na párečky.“

„Jak můžeš tolik jíst a přitom stále vypadat takhle?“ postěžovala si Hermiona. „Vy, Weasleyovi musíte mít fakt nějaký zrychlený metabolismus nebo co.“

„Kdyby ses vyhrabala z postele a dala si s námi pořádný, tvrdý trénink, mohla bys taky jíst, co bys chtěla,“ ušklíbla se na ni Ginny a mávla na ni napůl snězeným párkem.

 

„Nemávej s tím na mě, mohlo by to vybuchnout,“ procedila Hermiona ledově mezi zuby.

„To buď ráda, že na tebe Harry nemává svou klobásou, mohla bys mít trauma do konce života,“ zašklebila se Ginny.

„No nevím, možná by se mi to líbilo,“ ušklíbla se Hermiona.

„Hermiono!“ bránil se Harry. „Víš co? Myslím, že máš pravdu. Ginny tě kazí.“

„Tak o tom teda nevím, koneckonců, mám ráda pěkné klobásy stejně jako ona.“

„Ne, neposlouchám, já prostě neposlouchám,“ zaskučel Harry, když si přitiskl dlaně na uši.

 

Harryho ctnost byla naštěstí zachráněna profesorkou McGonagallovou, která jejich ročníku rozdávala rozvrhy. U Ginny se však zastavila.

„Slečno Weasleyová, pro vás tady mám speciální dopis,“ oznámila jí, když jí podávala obálku. „Věřím, že to má co dělat s žádostí, kterou jste podala na konci minulého školního roku.“

„Děkuji, paní profesorko,“ odpověděla dívka nadšeně a shrábla obálku.

 

„Co je to za žádost?“ zeptal se Harry zaujatě, když profesorka přešla k dalším studentům.

„Jen takové překvapení, které jsem naplánovala,“ odpověděla Ginny, než rychle přelétla očima dopis v obálce. „Jo! Řekli jo!“

„Na jakou otázku?“ přidala se Hermiona, stejně zvědavá jako její kamarád.

„Školní rada souhlasila, že můžu podstoupit svoje zkoušky NKÚ dřív. Budu je mít těsně před Vánoci,“ vysvětlovala. „Lenka žádala o totéž, tak doufám, že i ona dostane dopis.“

„Dobře, jsem si jistý, že nějaká informace mi ještě chybí,“ nechytal se Harry.

„Když udělám NKÚ před Vánoci, můžu zbytek roku pokračovat ve studiu na OVCE. Mám v plánu ty zkoušky dělat současně s vámi, abychom absolvovali ve stejnou dobu. Nechci tady trčet další rok sama,“ vysvětlila.

 

„Takže skončíš školu zároveň se mnou? Ginny, to je skvělý!“         nadchl se Harry.

„No, rozhodně chápu, proč to chceš udělat, ale myslíš, že jsi schopná podstoupit zkoušky takhle brzo?“ zapochybovala Hermiona.

„Hermiono, jaké vědomosti mám naskladněné tady?“ zeptala se a ukázala si na hlavu.

„Aha, na to jsem zapomněla,“ přiznala dívka.

„Je to brilantní,“ zašklebil se Harry, „nesnášel bych být celý rok bez tebe.“

„Taky tak, lásko,“ políbila ho Ginny na tvář, „je tu ale jedna věc, se kterou bys mi mohl pomoct.“

„Cokoliv,“ odpověděl bez zaváhání.

„Podej mi ten talíř s lososem, prosím,“ mrkla na něj.

„No není to paráda být užitečný?“ rozesmál se Harry, když jí talíř podával.

__________________________________________________________________

Ginny frustrovaně koukala na kus papíru, kterým byla na sedmou večer společně s Harrym povolána do ředitelny. I když oba věděli, že něco takového přijde, pořád to bylo nechtěné vyrušení. Měli do setkání ještě čtvrt hodiny, a tak v tichém koutě společenské místnosti vymýšleli taktiku pro jejich setkání.

 

„Tak co, pořád se držíme plánu vrátit se na Grimmauldovo náměstí?“ zeptal se Harry.

„Nevidím důvod, proč by ne,“ odpověděla Ginny. „Nic se nezměnilo, ani jeden z nás už úplně Brumbálovi nedůvěřuje.“

„Dobře, takže potvrdíme, že viteál ve mně byl zničený, ale už mu neřekneme nic o těch ostatních třech, který pro nás tak ochotně zničila Tabitha?“ shrnul to.

„Jo, myslím, že to tak bude nejlepší. Vím, že Brumbál řekl, jak je spokojený, že už se nemusíš obětovat, abys Voldemorta porazil, ale pořád mu nevěřím. Znění toho zatraceného proroctví je na mě trochu moc. Brumbál to ani jeden nemůže žít, dokud druhý zůstává naživu vzal trochu moc doslova a byl přesvědčený, že ty i se svými hadími rysy musíš zmizet,“ odfrkla si Ginny.

 

„Ale to trochu vytrháváš z kontextu,“ namítl její přítel. „Když vezmeš jen kousek té zatracené věci a začneš ji analyzovat, dostaneš z toho prakticky cokoliv, co budeš chtít. Navíc, ví o našem poutu. Ví, že kdyby obětoval mě, znamenalo by to, že zavraždí i tebe.“

„A ty si myslíš, že na tom by mu záleželo? Jasně, bylo by mu to líto, ale ten staroch by obětoval vlastní matku, kdyby měl pocit, že to je správná věc, kterou je třeba udělat. Jednotlivcům jako takovým už nepřikládá žádnou zvláštní váhu. Dokud je tím ochráněný kouzelnický svět, žádný zločin není neomluvitelný,“ rozčílila se.

 

„Dobře, a co R.A.B.? Zmíníme ho před ním? Koneckonců, nemáme ani páru, o koho jde,“ poukázal Harry.

„Pravda, ale jak to vytáhneme, aniž bychom zmínili viteály?“ uvažovala Ginny.

„Hm, nejsem si jistý. Každopádně můžeme být nachystaní a když bude příležitost o tom začít, myslím, že bychom měli,“ usoudil.

„Dobře. No, už asi nemá význam to odkládat. Měli bychom vyrazit,“ prohlásila rezignovaně.

 

Neochotně se postavili a zamířili k portrétu, aby se vydali do ředitelny. Šli ruku v ruce, většinou v tichosti, dokud Harryho něco nenapadlo.

„Co řekneme o Duše svazujícím rituálu, když se zeptá? Beztak bude chtít vědět úplně všechno.“

„Jo, určitě se v tom bude šťourat,“ souhlasila. O Albusovi Brumbálovi teď zrovna opravdu neměla dobré mínění. „Ale myslím, že ničemu neuškodí, když mu o tomhle řekneme pravdu. Řekneme, že to fungovalo perfektně, jen jsme úplně nevěděli, co od toho očekávat.“

„Jsi ale ráda, že jsme to udělali, ne?“ ujišťoval se spěšně Harry.

 

„Pro Merlina, ano! Jestli něco, je to daleko lepší, než jsem čekala. Bála jsem se, že nás to sváže až moc těsně, že ztratíme smysl pro svou vlastní individualitu, ale to se nestalo, vůbec,“ vysvětlovala.

„Jo, pouto je dost volnější, než jsem čekal,“ souhlasil Harry. „Bál jsem se, že uslyšíme každou myšlenku toho druhého a budeme vědět, co přesně si ten druhý myslí. To by vážně bylo trochu moc,“ oddechl si.

 

„Do pekla, to by byla noční můra, že?“ zasmála se. „Po tom prvním týdnu bychom se regulérně zbláznili! Ne, i ty nejbližší páry potřebují mít trochu prostoru. Merline, kdybys měl slyšet moje myšlenky pokaždé, když uděláš něco špatně, bál by ses i pohnout!“
„Dík moc,“ zasmál se Harry.

„Učíš se skvěle, má lásko,“ zahihňala se Ginny.

 

„Ale vážně, miluju, co nám pouto dalo,“ usmál se vřele Harry. „Jen když se na tebe podívám, cítím, jak mě miluješ a když se milujeme, je to nepopsatelné.“

„Jo,“ lapla po dechu. Jestli si někdy myslela, že sex s Harrym byl předtím skvělý, pouto jejich prožitky povzneslo na úplně novou úroveň. Fakt, že mohla cítit, jaké potěšení si navzájem působí, byl jednoduše nádherný. Bylo to jako skok do extáze, která by neměla nikdy skončit. Raději si zakázala vyvolávat vzpomínky na jednotlivé chvíle, teď vážně nebyl čas dostat se do nálady.

 

„Myslím, že skvělé je i to, že cítíme, když má ten druhý potíže,“ pokračoval Harry. „Zrovna včera jsem jasně cítil, jak začínáš být naštvaná a rozčilená s tím tupcem Deanem. Jsem si jistý, že kdyby se některý z nás dostal do opravdu vážných potížích, ten druhý by to okamžitě věděl.“

„To by se mohlo hodit,“ souhlasila. „Mimochodem, mluvil s tebou Dean včera ještě?“

„Ne, už byl v posteli, když jsem přišel do ložnice, měl zatažené závěsy. A ráno jsem ho taky neviděl,“ ušklíbl se Harry.

„Jsem docela zvědavá, jak dlouho se před tebou bude schovávat,“ spekulovala Ginny škodolibě.

 

„Dost dlouho, pokud má pud sebezáchovy,“ zasmál se Harry. „Myslím, že tobě se bude vyhýbat taky.“

„To doufám! Choval se, jako bych byla nějaká citlivá chudinka, která potřebuje zachránit. Já bych mu ukázala, jak umím být citlivá,“ procedila mezi zuby sarkasticky.

„Myslím, že až takový hlupák není, aby tě dráždil ještě víc. Včera vypadal, že si pustí do kalhot, když jsi na něj začala ječet,“ odfrkl si Harry.

 

V tu dobu už stáli před chrličem do ředitelny.

„Karamelová cukrátka,“ pronesl Harry a chrlič jim otevřel cestu vzhůru. Ginny jen protočila oči v sloup nad volbou ředitelových hesel.

Brzy stáli před dveřmi do ředitelovy pracovny. Vyměnili si poslední pohled a zaťukali na těžké, dubové dveře.

 

„Ach, vítám vás,“ přivítal je vřele Brumbál. „Věřím, že jste oba měli krásné prázdniny?“

„Byly opravdu báječné, pane,“ odpověděl Harry slušně.

„Výborně. Dáte si něco k občerstvení?“ zeptal se mile ředitel.

„Ani ne, děkujeme,“ odpověděla zdvořile Ginny a v duchu se jen modlila, aby se to netáhlo celý večer.

 

„Dobře. No, myslel jsem, že by mohlo být přínosné si vás sem oba pozvat a trochu si popovídat. Hodně se toho přes prázdniny stalo, neměli bychom být pozadu,“ pronesl ředitel. „Harry, vážně mě zasáhlo, když jsem slyšel o Siriusovi, doufám, že bude v pořádku.“

„Ano, díky, pane,“ odvětil chlapec. „Už se párkrát krátce probral a léčitelé jsou přesvědčení, že se může úplně probudit každou chvílí.“

„Tak to jsou opravdu skvělé zprávy!“ usmál se Brumbál mile. „Mohu se zeptat, co jeho zranění vlastně způsobilo?“

„Obávám se, že experimentoval s nějakými lektvary a byla to nehoda,“ zalhal Harry bez zaváhání. „Osobně si myslím, že strávil až moc času v obchodě Freda a George a tam dostal pár dost šílených nápadů.“

 

„Sirius byl vždy zapálený vtipálek,“ přikyvoval Brumbál. „Společně s tvým otcem zažili ve své době dost výbuchů, když plánovali nějaké vtípky, ale nikdy to nemělo tak ničivé důsledky. Takže jsi tam zůstal sám?“

„Nebyl jsem sám,“ ohradil se hoch. „Eva se o mě nádherně postarala a také Remus s Tonksovou nám většinu času dělali společnost. Taky jsem strávil nějaký čas v Doupěti, i paní Weasleyová je perfektní.“

„Samozřejmě, nechtěl jsem se nikoho dotknout, Harry, jen jsem se chtěl ujistit, že o tebe bylo v tu těžkou dobu postaráno,“ tišil ho ředitel.

 

„Věřte mi, pane, Harry nikdy nezůstane osamělý,“ vložila se do toho Ginny. „Eva ho miluje, jako by byl z její vlastní krve, a moje mamka ho prakticky považuje za jedno ze svých dětí. Remus s Tonksovou by pro něj udělali cokoliv, stejně jako moji bratři. Kdyby někdy potřeboval útočiště, jsem si jistá, že i Hermiona by trvala na tom, aby zůstal s její rodinou. Vlastně by spousta lidí stále frontu na to, aby se o něj mohla postarat, ale to tak bylo vždycky, ne? Nikdy nebylo potřeba, aby bydlel u těch nechutných Dursleyových.“

„No, no, Ginny, uznávám, že Harryho strýc s tetou nepatří k nejmilejším lidem, ale pokrevní ochrana, kterou mu Zobí ulice poskytla, byla tou nejlepší dostupnou obranou. Je mi upřímně líto, že Harry v jejich rukách tak strádal, fyzicky i psychicky, ale to, že tu dnes stojí, je dostatečným důkazem, že moje rozhodnutí umístit ho tam bylo správné,“ hájil se Brumbál mírně.

 

„Opravdu?“ štěkla Ginny. „Měl byste si promluvit s mým bratrem Billem. Zná několik způsobů, jak seslat pokrevní kouzla. Navíc, co by se stalo, kdyby se Voldemort objevil na konci Harryho ulice a začal vraždit mudly s podmínkou, že se mu Harry vydá, jinak nepřestane? Myslíte si, že by tam Harry jen tak seděl a nechal ho všechny pobít?“

„Ne, ale každý systém má v sobě díru…“ začal Brumbál.

„To teda nemá. Jestli chcete znát můj názor, jediný důvod, proč se Voldemort nikdy neobjevil v Zobí ulici, je ten, že se nevyzná v mudlovských způsobech a nikdy nepřišel na to, jak najít Harryho adresu v telefonním seznamu nebo obecních záznamech. Kdyby Voldemort najal do svých řad jen jediného trochu schopného mudlorozeného, Harry by tam byl jak na stříbrném podnose.“

 

„Slečno Weasleyová, já…“ snažil se jí Brumbál znovu skočit do řeči.

„Proč to prostě nepřiznáte? Harry byl jen zbraní, kterou jste chtěl nechat schovanou, dokud nenastane čas ji použít. Všechny ty řeči o tom, že jste mu chtěl dopřát šťastné dětství, to byly jen žvásty,“ rozčílila se už doopravdy dívka. „Věděl jste, že Harryho rodiče s Dursleyovými nevycházeli, ne? Do pekla, Petunie Dursleyová ani nepožádala svoji sestru, aby jí šla za družičku, protože tak moc nenáviděla kouzelníky! Jak jste si jen na vteřinu mohl myslet, že by Harryho šťastně přijali do svého domova?“

 

„Já už jsem přiznal svoje omyly, slečno Weasleyová, a udělám vše, co je v mé moci, abych se dalším špatným volbám vyhnul,“ odpověděl Brumbál pevně. „Plně přiznávám, že moje víra v to, že Harry musí zemřít, aby byla zničena část Voldemortovy duše, byla absolutně mylná. Opět nabízím svou omluvu za moje chybné přesvědčení a ujišťuji vás, že znovu se takovým způsobem nespletu. Teď ale k věci, věřím, že vy dva jste před pár týdny podstoupili Duše svazující rituál. Mohu se zeptat, jak to šlo?“

„Šlo to skvěle, díky,“ štěkla Ginny.

 

„Byl naprosto úspěšný,“ potvrdil Harry. „Když jsem se probral, došlo mi, že viteál je pryč. Navštívili jsme místní zverimex a ověřil jsem si, že už nejsem hadí jazyk. Nerozuměl jsem ani jednomu hadovi, které tam měli.“

„To jsou skvělé zprávy, Harry,“ rozzářil se Brumbál, pak ale vytáhl svou hůlku a váhavě se podíval na Harry. „Nicméně, rád bych použil jednoduché kouzlo, abych se ujistil, že Voldemortova přítomnost ve tvé mysli je nadobro pryč.“ Harry s Ginny se na sebe pochybovačně podívali.

„Ujišťuju tě, že je to snadné kouzlo, které ti nijak neublíží,“ slíbil Brumbál.

„Tak snad,“ pokrčil Harry rameny.

„Jestli jste si jistý,“ dala své váhavé svolení i Ginny, než vytáhla vlastní hůlku a postavila se několik stop vedle ředitele.

 

„Slečno Weasleyová, co to děláte?“ nechápal ředitel.

„Promiňte, pane, jen chci mít jistotu. Když budu stát tady, budu vědět, že na nás nesešlete kouzlo současně. Navíc pokud na Harryho sešlete něco nepříjemného, sešlu vám výbušné kouzlo rovnou do hlavy,“ pronesla odhodlaně.

Na vteřinu Brumbál vypadal uraženě, než se jeho zkrabacené obočí vyhladilo. Jednou přikývl a tiše seslal na Harryho kouzlo. Okolo jeho hlavy se objevilo zvláštní, zlatavé světlo a po chvíli zase zmizelo.

 

„Tak? Co to dělalo?“ zeptal se Harry.

„Byl to jen ukazatel, jestli v tobě žije něco jiného než ty sám, můj chlapče. S potěšením můžu říct, že ty jsi už zase pouze ty, Harry,“ usmál se vřele ředitel.

Harry jen přikývl, nepřekvapilo ho to, byl si jistý tím, že se Voldemorta zbavil. Ginny se znovu posadila.

 

„Fascinující obrat událostí,“ okomentoval Brumbál, očividně zaražený jejich nulovou reakcí. „Když už vás mám tady, chtěl bych probrat ještě jednu věc. V létě jste se poměrně horlivě zapojovali do kampaně Amélie Bonesové, je to tak? Zaznamenal jsem, že jste také byli jejími hosty při oznámení kandidatury na Ministra.“

„Ano, to je pravda. A co s tím?“ zpozorněl Harry.

„Harry, jestli máš u Amélie nějaké slovo, rád bych tě požádal, aby ses u ní přimluvil za profesora Snapea. Je nespravedlivě uvězněný v Azkabanu a my musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom ho dostali ven,“ apeloval Brumbál.

 

„Co myslíte tím nespravedlivě?“ zeptala se Ginny. „Slyšel jste madam Bonesovou, když prohlásila, že všechny aktivity bývalých Smrtijedů budou dopodrobna prověřeny. Snape byl Smrtijed a musí za to složit účty.“

„Profesor Snape,“ zdůraznil ředitel jeho titul a nesouhlasně si Ginny měřil pohledem, „dokázal mnohem víc, než nějaké chyby v mládí. Mnohokrát statečně podstoupil obrovské nebezpečí během poslední války a rozhodně si nezaslouží, aby se s ním zacházelo jako s kriminálníkem.“

 

„Se vší úctou pane, to není úplně na vás, abyste o tom rozhodoval, ne?“ vložil se do toho Harry. „Je to teď zákon, že označení Smrtijedi jsou nepřítelem státu a musí se bez výjimky zodpovídat za svoje zločiny. Popletal byl špatný Ministr, protože zákony přehlížel a choval se tak, jak se mu to hodilo. Nemůžete očekávat, že Amélie udělá to samé jen proto, že vy řeknete, že si to Snape nezaslouží. Já madam Bonesové naprosto věřím. Až plně splatí své dluhy společnosti, čekám, že Snapea s radostí propustí.“

 

„Navíc, co přesně během války udělal, pane?“ zeptala se Ginny. „Pochopila jsem, že aby se někdo stal Smrtijedem, musel udělat něco opravdu špatného. Co přesně profesor udělal, aby získal svoji značku?“

„K jakému činu byl donucen, na tom nezáleží,“ zatvářil se Brumbál neoblomně. „Jestli se Voldemortovi podaří vrátit se do lidské formy, bude zoufale potřebovat Severusovy služby. Je důležité, aby byl propuštěn a vrácen sem do Bradavic.“

 

„Proč?“ štěkl Harry ostře. „Proč by měl být zrovna Severus Snape výjimkou ze zákona? Já chápu jen to, že hned po skončení války vstoupil do vašich služeb jako špion, ale kdo ví, co všechno prováděl předtím. Mimoto, už jsme se, myslím, shodli, že je vysoce nepravděpodobné, že by se Voldemort v blízké době vrátil do své lidské podoby. Myslím, že v dohledné době nebudeme potřebovat špiona, i kdybych předpokládal, že mu Raddle ještě pořád věří.“

„A i kdyby byl propuštěn, proč by se potřeboval vrátit sem do Bradavic?“ dodala Ginny. „Snape byl otřesný učitel a děsivý pokles úspěšnosti z lektvarů u OVCE byl jedním z důvodů, proč sem byla jmenovaná Umbridgeová. Ten muž možná rozumí svému oboru, ale nemůže učit ostatní! Je zlý, netrpělivý, není nápomocný, nemá pochopení a je to tyran! Vůbec by neměl být poblíž dětí. Navíc, teď je tu profesor Křikloun a podle toho, jak jsme ho poznali v létě, je to tisíckrát lepší učitel než Snape.“

 

„Obávám se, že  vaše osobní antipatie k profesoru Snapeovi zamlžují váš úsudek, slečno,“ začal jí odporovat Brumbál, že ho přerušil Harry.

„NÁŠ úsudek o NĚM?“ zaskučel. „Snape mě nenáviděl od chvíle, co mě poprvé uviděl! Jestli má někdo zamlžený úsudek, je to on!“

„K čemu přesně Snape je?“ zavrčela Ginny. „Jeho otřesné učební metody snižují počty potencionálních bystrozorů a momentálně nemá nejmenší potuchy o Voldemortových aktivitách. Dal nám jména a místa, kde jsou hledaní Smrtijedi? Varoval nás, že Barty Skrk junior posedl Moodyho a Voldemort se plánuje vrátit? Dal nám vědět, že ten parchant Lucius Malfoy mi podstrčil temný předmět a přes něj chtěl zabít mudlorozené? Do pekla, všiml si vůbec, že profesorovi Quirellovi trčí z hlavy jeho bývalý šéf?“

 

„Profesor Snape poskytl opravdu cenné informace, za cenu vlastního ohrožení,“ opakoval Brumbál.

„Vy nám ale neřeknete jaké, že?“ vyzvala ho Ginny. Brumbál se na ni podíval nesouhlasným pohledem.

„No, v tom případě vám nemůžeme pomoct, pane řediteli,“ postavil se Harry na nohy. „Nevidím důvod, proč by Snape neměl vysvětlit Ministerstvu, co všechno prováděl v době, kdy byl Smrtijedem. Jestli si myslíte, že jeho vyšetřování navyšuje bezpečnostní rizika, mohu vás jen pobídnout, abyste se s madam Bonesovou pobavil sám.“

„Ano, Amelia a je citlivá a upřímná žena, jsem si jistá, že si vyslechne všechny rozumné argumenty, které jí předložíte,“ dodala Ginny a také se postavila.

 

Brumbál si jen povzdechl a poraženecky přikývl. Prohrál už mnoho diskusí a udělal už mnoho chyb, než aby mohl trvale vyžadovat Harryho pomoc. Vyložili si to jako souhlas k odchodu. Počkali, až budou dostatečně daleko, než se začali bavit o tom, co se právě stalo.

 

„Zdál se dost odhodlaný dostat svého Smrtijedského mazlíčka zpátky, že?“ spekuloval Harry.

„Samozřejmě,“ přikývla Ginny, „vsadím se, že Snape zná až moc jeho malých, temných tajemství. Navíc Brumbál miluje sbírání informací a ten starý netopýr je na jejich sbírání perfektní.“

„Jo, jen se o ně opravdu nerad dělí, že?“ poukázal Harry. „Myslíš, že Snape opravdu přinesl něco užitečného?“

„Pochybuju. Byl na naší straně jen chvilku, posledních pár týdnů války, než Voldemort přišel o svoje tělo. Nedovedu si představit, že měl dost času přijít na něco kloudného. Víš, že byl Snape tak trochu posedlý tvou mámou?“ zeptala se.

„Snažím se na to nemyslet,“ zahuhlal Harry.

„Velmi moudré,“ zasmála se Ginny. „No, přemýšlela jsem o načasování toho všeho a zdá se mi, že jediným důvodem, proč Snape zradil Voldemorta, mohl být jeho záměr zabít tebe a tvou rodinu. Jasně, mohl v sobě zrovna v tu dobu objevit lásku ke společnosti, ale to by byla sakra velká náhoda.“

 

„Jestli přešel na naši stranu, aby mohl ochránit mou mámu, tak se mu to teda moc nepovedlo,“ procedil Harry mezi zuby naštvaně.

„Jo, ale mohl by to být ten důvod, proč mu Brumbál tolik věří. Ví, že se Snape obrátil zády k Voldemortovi, protože miloval Lily Potterovou. Víš dobře, že láska je pro něj nemocnější síla na světě. Určitě si tím Snape koupil veškerou jeho důvěru,“ spekulovala Ginny.

„Super, takže Snape se stal zrádcem, protože miloval manželku jiného muže. To by vysvětlovalo i to, proč mě tolik nenávidí - jsem přesnou kopií mého táty,“ přidal Harry.

 

„Asi máš pravdu. No, ale pořád nevidím důvod, proč bychom měli Snapeovi pomáhat. Jsme tak blízko k tomu zbavit se Voldemorta, že k tomu Snapea nepotřebujeme. Navíc, vážně pochybuju o tom, že Voldemort by Snapeovi ještě věřil. Jakákoliv informace, kterou by mu přinesl, by byla podezřelá,“ usoudila Ginny.

„Pravda, budeme prostě věřit Amélii, že si s ním poradí sama,“ souhlasil Harry. „Když splatí dluhy, propustí ho. A když ne…“

„Azkaban není úplně domov, jaký chceš,“ pokrčila rameny Ginny. Oba se pak ztratili ve vlastních myšlenkách, když zamířili zpátky do společenské místnosti.

 

 

 

<<< Předchozí                Následující >>>>>