III7. Bílé léto

06.04.2022 11:32

„Au,” zaskučela Ginny, když se protáhla. Něco ji polechtalo v nose a ona si uvědomila, že má ve vlasech několik trsů dlouhé trávy. Netrpělivě je smetla pryč. Cítila se, jako by ji srazil Bradavický expres, když se snažila vyškrábat alespoň na kolena. Celým tělem jí procházely bolestné záchvěvy.

„Ou, to není dobré,” zamumlala, když se pokusila přidržet rukama. Bolelo ji všechno, ale největší ohniště bolesti se jednoznačně nacházelo mezi jejíma nohama. S tím se jí začaly vracet vzpomínky a ona se zoufale rozhlédla kolem, aby našla Harryho.

 

Ležel na zádech kousek za ní a vypadal jako mrtvola. Jen stabilní stoupání a klesání jeho hrudníku ji ujišťovalo, že je v pořádku. Sebrala zbytky energie, posadila se na zadek a objala si kolena.

„Už nikdy se mě nedotkneš, Pottere,” zamumlala si pro sebe.

„Gin… Ginny?” ozval se jeho hlas slabě.

„Ach, už jsme se vyspinkali?” štěkla.

„Jo, já… au!” křikl náhle a stočil se do klubíčka, podobně jako Ginny.

„Trošku jsme to přehnali, co?” procedila sarkasticky mezi zuby.

„Pro Merlina, jsem v jednom ohni,” zaskřehotal pateticky. „Cos mi to, do pekla, udělala, Ginny?”

„Co jsem já udělala TOBĚ?” zaječela. „Pochybuju o tom, že díky tobě budu ještě někdy schopná chodit rovně, ty jeden idiote!”

„Já… cože?” zamžoural na ni omámeně.

 

Ginnin vztek se pomalu vytrácel. Bylo jasné, že Harry je na tom stejně zle jako ona, soudě podle toho, jak pomalu přicházel k sobě. Kdyby jí nebylo tak strašně špatně, tak by se celé věci zasmála.

„No, hádám, že jsme oba dost zrasovaní,” řekla nakonec. „Chci říct, když jsem se před chvíli probudila, chtěla jsem na tebe použít kastrační kouzlo, ale cítím, že tě to bolí úplně stejně jako mě.” Harry se na ni podivně zadíval.

„Co tím chceš říct, že cítíš, že mě to bolí stejně jak tebe?”

„No, že…“ začala, než jí údivem klesla brada. „Zatraceně! Harry, já cítím, co tě bolí! Cítím tvoje… tvoje… chlapské části!”

„To mě podrž, taky tě cítím!” zalapal Harry po dechu. „Oh, sakra, bolí tě to tak hrozně moc. Způsobil jsem ti velkou bolest, omlouvám se, Ginny. Jsem prase.”

 

Harry vypadal, že je mu ze sebe samého špatně a Ginny zaznamenala pocit hanby a viny, že jí způsobil takové nepohodlí. Cítila jeho nenávist k sobě samému, že ublížil někomu, koho tolik miluje. Tolik ji miloval…

Přisunula se k němu a těsně ho objala.

„Není to tvoje vina, lásko,” ujistila ho a v očích se jí objevily slzy lítosti nad tím, jak trpěl. „To kvůli tomu rituálu jsme ztratili kontrolu. Vím, že dobrovolně bys mi neublížil ani za milion let. Nezlobím se na tebe.”

 

Podíval se na ni s nadějí v očích. Doufala, že to dělá správně, když mu otevřela svoje srdce a nechala ho pocítit svoje pocity a myšlenky. Jeho rty rozvlnil ostýchavý úsměv.

„Vážně mě neviníš, že?” řekl s podivem. „Vážně doslova cítím to, co ty. To je úžasné!”

„Jo, a taky trochu divné,” dodala Ginny. „Asi to znamená, že až se pohádáme, musím dávat pozor na to, jakou kletbu na tebe použiju.”

„Tak to pak stálo za to,” zasmál se Harry vyčerpaně.

„Jo, jen počkej, až si budu voskovat nohy. Nebo až budu rodit,” zažertovala. Jeho reakce ale nebyla taková, jakou čekala.

 

„Myslíš, že jednou spolu budeme mít děti?” zeptal se užasle. Ginny cítila, jak moc je to pro něj důležité. V minulosti toho tolik ztratil, představa rodiny pro něj byla krásnou a vzácnou věcí. Jasně, měl teď Siriuse a Evu, ale vidina toho, že s ní založí svoji vlastní rodinu, ho naplňovala nepopsatelnou radostí. Usmála se na něho.

„Jasně, jednou určitě. Jen to ode mě nečekej někdy v blízké budoucnosti, Harry. Chci si naplno užít život, než se usadím s dětmi. Máme toho před sebou ještě spoustu, než si koupíme nějakou pěknou chaloupku s krásným výhledem a necháme všechno zapadnout na svoje místo,” odpověděla.

 

„No jasně, nechtěl jsem tím říct, že bych chtěl děti hned teď. Vážně si nemyslím, že na to budu připravený ještě tak několik let. Ne, pamatuju si, cos řekla. Chceš cestovat a hledat dobrodružství, ne? Přiznejme si to, ani jeden z nás by asi nebyl úplně šťastný, kdyby měl sedět na zadku někde v kanceláři a prohrabovat se horami pergamenů. Až skončíme s Voldemortem, slibuju, že budeme dělat, cokoliv budeš chtít. Můžeme strávit nějaký čas na té slunečné pláži, o které jsi mluvila,” snil Harry a jeho oči přitom zářily.

 

Ginny cítila, jak její srdce jihne. Naslouchal jí a chtěl její sny uskutečnit. Když s ním před Turnajem začala hrát svoji hru, nikdy ji nenapadlo, že se do tohohle stádia dostanou tak rychle a až bude Voldemort poražen, budou… Voldemort! Rychle se natáhla a odhrnula mu vlasy z čela, načež málem vykřikla radostí.

„Harry, tvoje jizva je skoro úplně pryč!” vyhrkla nadšeně.

„Cože? Já… je pryč! Vůbec Voldemorta u sebe v hlavě necítím! Už nejsem viteál,” vydechl užasle. Ginny si přitáhla jeho hlavu k sobě a vtiskla mu vroucí polibek. Byl volný!

Nakonec se od sebe odtáhli a ona v jeho očích spatřila absolutní pocit štěstí. Její srdce jako by vybuchlo vlnou úlevy a radosti, která sálala i z něho. Rituál fungoval skvěle.

 

„Musíme se dostat zpátky a říct Evě, že to zabralo,” rozhodl Harry nadšeně. „Ehm, slunce už je docela nízko. Jak dlouho myslíš, že jsme tu byli?”

„Nemám tušení,” zarazila se. „Dobby, slyšíš?” Tiché prasknutí oznámilo příchod skřítka, který je pozoroval podivně nesouhlasným pohledem.

„Ach, pan a paní konečně skončili, že ano?” poznamenal kritickým tónem. „Paní Eva byla bez sebe starostmi, to tedy opravdu ano!”

„Ehm, promiň, Dobby,” omlouval se Harry nejistě. Očividně byl skřítkovým přístupem zmatený stejně jako Ginny.

 

„Pětkrát k sobě paní Eva volala Dobbyho,” poučoval je skřítek. „Pětkrát jí musel Dobby říct, že ne, pan Harry a slečna Ginny ještě neskončili. Nahoru a dolů, hýbou se, nahoru a dolů. Pořád, pořád, pořád, celé hodiny. Dobby byl unavený jen z toho, že je pozoroval.”

„Aha, takže jsi Evě podrobně popsal, co jsme dělali, co?” zeptal se Harry poněkud znechuceným tónem.

„Ano, to Dobby opravdu udělal! Vy mladí lidé v sobě dneska nemáte žádný stud, to tedy opravdu nemáte!” pohrozil jim Dobby dlouhým prstem.

 

„No, tak už Evě raději ulevíme, ne? Mohl by ses vydat zpátky do Bradavic a říct jí, že dopady rituálu už vyprchaly a že fungoval perfektně?” požádala ho Ginny.

„Fungovalo to? Pan Harry už nemá v hlavě tu ošklivou věc?” zeptal se skřítek s nadějí.

„Ano, je to všechno pryč, Dobby,” ujistil ho Harry.

„Hurá!” zajásal Dobby. „Dobby půjde a hned to řekne paní Evě. Ale předtím paní Dobbyho požádala, aby vám dal tohle.” Dobby luskl prsty a před Harrym s Ginny se objevily dvě malé lahvičky pro každého. Ginny si jednu vzala a s potěšením zjistila, že je to lektvar, který jim má ulevit od bolesti. Ten druhý byl povzbuzovací. Obě lahvičky vděčně stiskla.

„Řekni, prosím, Evě, že jsme na cestě zpátky, Dobby,” požádal ho Harry, když vypil svoje lektvary. Dobby jim se šťastným přikývnutím zmizel z očí.

 

„Asi bychom měli najít naše oblečení, těžko můžeme jít do Bradavic takhle,” šeptla Ginny.

„Támhle,” ukázal Harry na jednu stranu. Pospíšil si tam a jednu hromádku oblečení podal Ginny.

„Aspoň po těch lektvarech nemusím chodit tak, jako bych strávila týden na zádech hipogryfa,” neodpustila si.

„Jo, ale stejně si připadám pořád dost zničeně. Teď chci jenom dobré jídlo a potom dlouhou koupel,” zasnil se Harry.

„To zní božsky,” souhlasila zrzka. „Ach, ale Pottere? Jedna věc - každý se budeme koupat sám, dobře?”

„Typické, sotva jsme svázali naše duše a ty už tvrdíš, že nemáš náladu. Takhle bude vypadat manželství?” poškádlil ji Harry rozverně. Odměnou mu byla pořádná rána do ramene.

___________________________________________________________________

O týden později se celá skupinka opět sešla v kuchyni na Grimmauldově náměstí. Eva se ujala vedení, jako ostatně často během posledních dní.

„Dobré ráno, všichni,” začala. „Hádám, že bych měla začít novinkami o Siriusovi, někteří z vás už jste se mě ptali. Obávám se, že stále nejeví žádné známky vědomí, přestože léčitelé zaznamenávají více mozkové činnosti než dřív, což by mohlo znamenat, že se pomalu probírá z kómatu. Můžeme mu jen držet palce, ale vidím to nadějněji.” Místností se rozneslo souhlasné mumlání, každý byl rád.

„Budu vás samozřejmě o každém pokroku informovat,” slíbila Eva. „Tak, kdo chce začít?”

 

„No, protože všichni toužíme po dobrých zprávách, mám pár záležitostí,” ujala se slova Tonksová. „Vlastně, jedna věc je dobrá zpráva, ty ostatní jsou spíš pro pobavení. Pamatujete si, jak jsem říkala, že bystrozorské oddělení má v plánu navštívit Malfoy Manor? Tak to udělalo. Já jsem vlastně byla jednou ze zúčastněných a můžu vám říct, že v Malfoyově domácnosti právě teď nepanuje nejlepší nálada.”

„Ale, povídej,” pobídla ji Ginny nedočkavě.

„No, především bylo poškození domu mnohem rozsáhlejší, než jsme si ze začátku mysleli. Jen asi čtvrtina sídla je momentálně obyvatelná, zbytek se zhroutil, nebo mu to hrozí. Stále tam zůstává pach kouře a není to tam moc příjemné, to vám teda povím,” ušklíbla se Tonksová.

„Chudáček Draco,” povzdechl si Harry nepřesvědčivě. „Jak to se svou drahou matičkou zvládne?”

 

„Jo, to je další věc. Teď už je to jen Draco. Moje drahá tetička vzala roha. Ukázalo se, že Narcissa měla dlouhodobou aféru s bohatým francouzským čarodějem Gaspardem Chabrolem a krátce poté, co Malfoy Manor vyhořelo, s ním opustila ostrovy, společně s většinou rodinného zlata,” zahihňala se Tonksová. „Draco očividně z Gasparda nebyl příliš nadšený a odmítl jít s nimi. Drbe se, že se Narcissa se svým francouzským milencem usadila někde kolem Francouzské riviéry. Draco teď tak nějak přežívá v troskách Malfoy Manor bez galeonu v kapse.”

„Počkej chvilku! Chceš mi říct, že Draco je teď… chudý?” vyhrkl Harry dychtivě.

„Jo,” ušklíbla se Tonksová.

„Počkej, uděláme si teď přestávku. Potřebuju si tenhle moment vychutnat,” oznámil Harry, než se zabořil do židle se zasněným výrazem na tváři.

 

„Dobře, to by zatím stačilo. Víc si to vychutnám později v soukromí,” oznámil nakonec. „Jaké máš další dobré zprávy?”

„No, bude to ještě lepší,” odpověděla Tonksová se záhadným úsměvem, než pozdvihla levou ruku tak, aby ji všichni dobře viděli. „Remus a já jsme se zasnoubili.” Kuchyně vybuchla nadšením, jak každý pospíchal, aby páru pogratuloval jako první. Ginny oběhla stůl a přitáhla si Tonksovou do náruče, následovaná Hermionou, Lenkou, Fleur a Audrey. Tonksová měla slzy štěstí na krajíčku.

 

„Protože jsme s laskavým svolením tady Billa získali peníze z ukradených šperků, už jsem vážně neměl žádný důvod se jí nezeptat,” vysvětloval Remus ostatním mužům, kteří se shromáždili vedle něj.

„Jo, no, byl nejvyšší čas,” zasmál se Harry. „Čekáme už měsíce, až se vyslovíš.”

„Upřímně, chtěl jsem to udělat už dřív, ale doufal jsem, že Sirius bude touto dobou už při vědomí,” přiznal Remus.

„Prostě si jen nějakou dobu počká, než tu novinku uslyší,” pronesla Eva hlasitě. „Už jsem ti to říkala, Remusi, nemůžeš zabrzdit svůj život jen proto, že tady není. Mimoto, určitě by chtěl pořádat nějakou monstrózní párty a já už nesnesu žádnou další kocovinu.”

„Uděláme párty, až se probudí,” rozhodla Tonksová.

„To rozhodně jo,” souhlasil Remus.

 

„Řádně to oslavíme, až tady skončíme,” prohlásila Eva. „Kdo další má něco, o co by se chtěl podělit? Percy, co ty?”

„Ano, Evo, byl jsem v posledních týdnech dost aktivní,” začal Percy. „Jak všichni víte, madam Bonesová mi dala rozsáhlé pravomoci k vykořenění korupce z Ministerstva a já až doteď udělal kus dobré práce, řekl bych.”

„Přirozeně,” ušklíbla se Ginny.

„Klidně se směj, neuctivá sestřičko, ale trocha sebechvály je rozhodně na místě. Kromě vyhoštění zbývajících Smrtijedů z Ministerstva - Lucius Malfoy nevěděl o všech - jsem také odhalil podvody a korupci, která dle mých odhadů stála daňové poplatníky víc jak šest milionů galeonů během dvanácti let. Dvacet osm lidí jsem dostal za mříže a další čtyři jsou vyslýcháni. Navíc jsem Ministerstvu navrhl různé úpravy k ušetření dalších čtyř milionů galeonů. Amálie začala málem tančit radostí přímo na chodbě, když jsem jí řekl, kolik peněz se mi podařilo zachránit,” dodal Percy samolibě.

 

„Teda, to nejsou zrovna drobáky, co?” vydechl Bill ohromeně.

„Můj tým současně sepisuje sérii doporučení, jak zvýšit bezpečnost a účetní postupy na Ministerstvu. Audrey je výborná ve vymýšlení způsobů, jak v budoucnosti zabránit dalším finančním podvodům,” dodal Percy a s úsměvem se podíval na svoji snoubenku.

„Je to v podstatě jen instinkt,” mávla rukou Audrey.

„Jo, ale ten spoustě čarodějek a kouzelníků chybí,” odfrkla si Hermiona.

„Ach, s tím dost souhlasím,” přikývla Lenka. „Zrovna nedávno taťka naříkal, že čarodějové nemají vůbec žádný instinkt přikrývat svoje okurky na noc plachtou , aby se k nim nedostali chropotalové. Je to bláznivina, vážně.”

„Ano, perfektní příklad,” souhlasila Hermiona s tak vážným výrazem, že by si za něj zasloužila nějaký druh ocenění.

 

„Ehm, jo, nicméně, s radostí můžu říct, že většina nelegálních aktivit bude v blízké budoucnosti z Ministerstva vymýcena. Samozřejmě, žádný systém není efektivní na sto procent, ale od teď na tom budeme opravdu o moc líp,” oznámil Percy s pýchou.

„Samozřejmě to znamená, že nemůžete přijímat žádné podivné úplatky,” poukázala Ginny.

„Od té doby, co se koupeme v bohatství, co nám zajistil náš drahý bratr William, na tom sotva záleží, nemyslíš?” ušklíbl se Percy.

 

„Když už je o tom řeč, s radostí můžu oznámit, že jsme našli kupce pro posledních pár kusů šperků,” skočil mu do řeči Bill. „Dopadlo to o něco líp, než jsme čekali, protože několik potencionálních kupců se dostalo do cenové války nad jedním kouskem. Celkový zisk po zdanění skončil na čtyřech milionech, dvě stě dvaceti třech tisících, šesti stech dvanácti galeonech. ” Místností se ozval jásot a potlesk.

„Vezmu si na starosti provedení plateb přímo do vašich trezorů u Gringottových, jak už Remus předeslal,” odmlčel se a zašklebil se na staršího čaroděje. „Čekám, že většina by měla být na místě do konce měsíce.”

„Mám pocit, že je namístě další oslava,” zazpívala Tonksová.

 

„Pojďme nejdřív dokončit tuhle schůzku,” rozhodla Eva, „ještě máme jednu důležitou věc: zbývající viteál. Remusi, něco nového?”

„Obávám se, že přicházím s prázdnýma rukama. Tento R.A.B. je poněkud nepolapitelný,” odpověděl Remus omluvně. „Naneštěstí veškeré veřejné záznamy o Smrtijedech jsou o těch, kteří byli usvědčeni nebo zabiti. Klidně se mohlo stát, že tohoto Smrtijeda nikdy nechytli, nebo to možná prostě nikdy nebyl Smrtijed.”

 

„Já jsem se snažila pátrat trochu obšírněji,” dodala Hermiona, „ale je to jako hledat jehlu v kupce sena. Identifikovala jsem víc jak stovku čarodějů a čarodějek s těmito iniciály, ale bez jasné vazby na Voldemorta jsem se mohla na toho pravého dívat a vůbec o tom nevědět.”

„To máš asi pravdu,” souhlasila Eva. „Já prošla Voldemortovy vzpomínky, které jsem získala, ale nemůžu najít nikoho, kdo by těmto iniciálům odpovídal. Bohužel jsem věnovala svou pozornost informacím o viteálech a nemyslela jsem na nic moc jiného.”

„Možná by bylo nejlepší, kdybych udělal výpis z Hermioniny knihy a rozšířil svoje pátrání,” navrhnul Remus. „Nebesa ví, že momentálně absolutně nevím kudy kam.”

 

Ginny pocítila ostré bodnutí zklamání, které nebylo tak úplně její. Otočila se k Harrymu, který nad novinkami vypadal opravdu zklamaně. Když ucítil její pohled, otočil se na ni a ona se na něj povzbudivě usmála. Úsměv jí oplatil a ona cítila, že se tím jeho negativní pocity o něco zmenšily.

 

Spousta lidí se jich ptala, jaké to je mít svázané duše, ale ani ona ani Harry to nebyli schopní vysvětlit. Rozhodně to bylo mnohem nenápadnější, než očekávala. I když předem věděla, že mezi nimi nebude žádné fantaskní psychické propojení, ani si nebudou umět číst myšlenky, nebyla připravena na ten pocit jednoty, který přišel. Nejlépe to dokázala popsat jako zabalení v ohromné, hřejivé dece uprostřed chladné noci. Zbytek světa byl někde tam venku, ale ona byla šťastná a spokojená uvnitř sebe sama. Také bez váhání věděla, že kdyby se něco stalo a Harry zemřel, ona by ho krátce nato následovala. Nejsilnější na tom všem byl pocit pohodlí, který jí dával - už nikdy by bez něj nedokázala existovat. Budou spolu po zbytek svých životů a nic to nemůže změnit.

 

„Dělej, cokoliv považuješ za nejlepší,” řekla Remusovi Eva, čímž Ginny vytrhla ze zkoumání svých pocitů. „Má ještě někdo něco, co by chtěl přednést? Ne? No, v tom případě myslím, že můžeme naše setkání ukončit.”

„A začít party!” zvolala Tonksová. „Tak jo, kdo má klíče od Siriusova baru?”

„No, já, mladá Nymfadoro,” pronesla Eva a vytáhla malý svazek klíčů, který si ale následně zastrčila do výstřihu. „Chceš je zkusit dostat?”

Ginny zaznamenala, jak se po sobě Bill, Percy a Remus podívali.

„Ale ne, Evo. Hádám, že chceš uhájit všechny Siriusovy zásoby, co? Ehm, tak jo, kdo jde se mnou do hospody?” vzdala se bez boje Tonksová. Všichni zběsile přikývli a Ginny se jen v duchu zasmála výrazu na Evině tváři.

___________________________________________________________________

Druhý den se Harry s Ginny vydali dolů do kuchyně, aby si našli něco ke snídani. Jako obvykle je tam přivítala již upravená Eva.

„Dobré ráno, vy dva,” přivítala je, „spali jste se dobře?”

„Jako miminko,” potvrdila Ginny.

„Podle mě se vám muselo spát velice hezky, když jste prospali celé ráno,” utahovala si z nich Eva.

„Je deset minut po deváté,” protestoval Harry.

„Jo, já jsem vzhůru už hodiny,” poukázala Eva. Harry zamumlal něco o tom, že jsou prázdniny, ale Eva ho ignorovala.

 

„Každopádně, zatímco jste se povalovali, přiletěla sova a každému z vás přinesla dopis, hádám, že z Bradavic. I tvůj doručili sem, když sis udělala trvalé bydliště v Harryho ložnici, Ginny,” ušklíbla se.

„Díky,” odpověděla prostě Ginny a natáhla se pro dopis. Doufala, že se nečervená moc.

 

„Ach jo, budou tam moje NKÚ výsledky,” zaskučel Harry.

„Úplně jsem na to zapomněla,” vyděsila se zrzka. „Tak honem, otevři to! Jsem zvědavá, jak jsi dopadl.” Harry roztrhl obálku a nahlédl dovnitř. Na chvíli ztuhnul a potom vysypal obsah obálky na stůl. Vypadly z něj dva lesknoucí se zlaté odznaky.

„Vsadím se, že dokážu uhádnout, co jsou zač,” vydechla radostně Ginny. Harry oba odznaky zvednul a zkoumal je se šokovaným výrazem ve tváři.

„Prefekt a kapitán nebelvírského famfrpálového týmu?” vydechl.

„Jo, slyšela jsem, že Katie Bellová nechtěla být kapitánkou, protože bude v tomto roce skládat OVCE a není na to dostatečně sebevědomá. Takže je jasný, že dalším hráčem pro tento post jsi ty. A pokud jde o pozici prefekta, přijde mi to jako přirozená volba. Bylo tristní, že jsi to nedostal už minulý rok,” podotkla.

„Gratuluji, Harry, jsem na tebe pyšná,” usmála se šťastně Eva.

„Jo, jen doufám, že to letos budu všechno stíhat,” zamumlal.

„Nebude to tak hektické jak loni,” ujistila ho Ginny. „A teď, co tvoje výsledky NKÚ?”

 

Harry vytáhl dopis z obálky a rychle ho přejel pohledem. Na jeho tváři se rozlil úsměv. Podal dopis Ginny, která si ho přečetla s Evou nakukující přes rameno.

VÝSLEDKY ZKOUŠEK NÁLEŽITÉ KOUZELNICKÉ ÚROVNĚ

HARRY JAMES POTTER DOSÁHL ZNÁMEK

Astronomie N

Bylinkářství N

Historie čar a kouzel P

Kouzelné formule V

Lektvary V

Obrana proti černé magii V

Péče o kouzelné tvory V

Přeměňování V

Věštění P

 

„Harry! Dopadl jsi skvěle,” vykřikla Ginny šťastně, než si k němu pospíšila a přitáhla si ho do objetí.

„Opravdu, tohle jsou výsledky, na které můžeš být pyšný,” souhlasila Eva.

„To všechno je jen díky tobě, Remusovi a Siriusovi, opravdu. A nejvíc samozřejmě díky Ginny. Kdyby za mnou nepřišla a nedokopala mě ve čtvrťáku do formy, nedokázal bych z toho ani polovinu,” řekl Harry.

„Jen se nepodceňuj. Makal jsi na tom zatraceně tvrdě. Navíc, ani nejlepší učitel na světě ničemu nepomůže, pokud na prvním místě není vysoká inteligence. Vedl sis fantasticky, nezapomínej na to,” trvala na svém Ginny.

„Díky,” zamumlal Harry ostýchavě.

 

Potom si Ginny otevřela svůj dopis a s potěšením a trochu šokem zjistila, že v něm taky leží zlatý odznak s velkým písmenem P.

„No, zásah,” zašklebila se a ukázala svůj odznak Harrymu.

„Myslíš, že se s námi Hermiona přehodí, abychom mohli hlídat spolu?” zeptal se s nadějí v hlase.

„Jsem si jistá, že něco vymyslíme,” zaculila se.

___________________________________________________________________

Pohoda.

Jednoduše pro to neexistovalo jiné slovo. Slunce svítilo z perfektně modré oblohy, chladivá voda řeky Vydry jí narážela do stehen a její pohledný přítel v plavkách ji držel ve svém náručí. Jednoduše se ještě nikdy neměla líp.

 

Rozhodli se udělat si den volna a jen se tak pro změnu poflakovat. Uplynulé týdny byly hektické a léto utíkalo. Její i Harryho narozeniny přišly a odešly a do návratu do Bradavic už nezbývalo mnoho času.

Minulé měsíce byly plné schůzek, tréninků, cvičení, plánování, průzkumů a velice vzácné trochy času na odpočinek. Včera odpoledne museli například na Ministerstvo, aby se sešli s Madam Bonesovou. Nová Ministryně kouzel trvala na tom, že si budou s Harrym předávat potřebné informace. Byla to dobrá domluva.

Před třemi dny přišla také chvilka vzrušení, když se Sirius krátce probral z kómatu, přestože rychle sklouzl zpátky do bezvědomí. I tak jim léčitelé potvrdili, že je to dobré znamení.

 

Všichni ostatní byli dnes zaneprázdnění, tak si Ginny s Harrym vzali zasloužené volno a užívali si Doupěte sami pro sebe. Molly se totiž opět snažila vypátrat Rona a Arthur byl v práci. Od doby, co se zasnoubili, už Molly neměla takový problém nechat je spolu o samotě, přestože Ginny dostala před několika týdny dvouhodinovou přednášku o tom, jak se má chovat mladá dáma. Ginny mohla jen obracet oči v sloup, když se jí matka snažila vštípit informace o dekóru, sebeovládání a antikoncepci. Ginny si v duchu poznamenala, že musí někdy porovnat data svatby svých rodičů a Billova narození.

 

Nakonec ale dostali důvěru, aby mohli být sami, což byla v Doupěti příjemná změna. Eva už dávno akceptovala fakt, že Ginny spí v Harryho posteli, kdykoliv přespává na Grimmauldově náměstí, což bylo aspoň třikrát nebo čtyřikrát týdně. Molly ve svém přístupu nebyla až tak pokroková, ale co oči nevidí…

 

Byl to nádherně horký den, takže se rozhodli jít si zaplavat do řeky, která lemovala jejich pozemek. Před několika lety Weasleyovi upravili spodní část zahrady, aby se postupně svažovala do vody, a právě tam teď odpočívali a povalovali se.

 

„Ahoj Ginny, ahoj Harry,” ozval se za nimi známý hlas. Ginny otočila hlavu a na břehu uviděla Lenku. Měla na sobě prosté žluté šaty a žabky.

„Ahoj, Lenko, jsem ráda, že jsi dorazila,” přivítala Ginny svoji kamarádku.

„Dík, že jste mě pozvali,” usmála se Lenka. „Je tak strašný horko, že plavání je nejlepší činnost, jaká se dá dneska dělat.”

„Letos nevyrážíš s tátou na žádnou expedici?” zajímal se Harry.

„Jo, hned po tom, co skončila škola, jsme strávili týden na Filipínách, ale taťka je tak zaneprázdněn, že si letos nemůže vzít víc dovolené,” vysvětlila Lenka. „Kvůli všem těm článkům o politice a zločinu. Je to všecko docela nuda, ale překvapivě se prodej Jinotaje raketově zvýšil poté, co jsme se začali věnovat těmto tématům. Proti gustu…“

„Jo, nejspíš byste neměli dostávat všechny ty bezútěšně přesné citace madam Bonesové, ani všechny ty aktuality od Percyho. Zaplněním Jinotaje všemi těmi exkluzivními, horkými novinkami si vyloženě zaděláváte na problémy,” zažertoval Harry.

„Jo, přesně,” zahuhlala Lenka. „A když už jsme u toho, jak šlo včera setkání s Amélií?”

 

„Docela dobře,” potvrdil Harry. „Každý ministerský pracovník byl zkontrolovaný, jestli nemá Znamení zla, a došlo tak k několika zatčením. Odhadují, že tak patnáct známých Smrtijedů je pořád na útěku, s Antonínem Dolohovem a Fenrirem Šedohřbetem v čele. Madam Bonesová se teď bude snažit dostat mozkomory z Azkabanu a zakázat jejich využívání Ministerstvem. Jsme si celkem jistí, že to bude schváleno, ale Audrey pracuje v zákulisí, jen abychom si byli jistí.”

„Všechno jde dost dobře,” potvrdila Ginny, „proto jsme si dopřáli tento den volna. Mysleli jsme, že strávíme pár hodin tady venku a pak si dáme nějaký dobrý oběd.”

„Perfektní,” souhlasila Lenka. „Doma už se začínám nudit. Přidá se ještě někdo?”

 

„Ne, pozvali jsme Hermionu a Eddieho, ale mají rodinný piknik v Novém lese. Pochopila jsem, že to má být příležitost, kde se Grangerovi potkají s Carmichaelovými. Říkali jsme si, že toho se radši nezúčastníme,” poznamenala Ginny.

„A všichni ostatní pracují,” přidal se Harry, „takže jsme to jen my tři, obávám se.”

„To je v pořádku. Mám Hermionu ráda, zvlášť teď, když už není tak upjatá jak dřív, ale vy dva jste mí nejoblíbenější lidé na celém světě, teda kromě taťky, samozřejmě,” řekla Lenka.

„Och, díky Lenko, to je od tebe hezké. Taky tě máme rádi,” usmála se na ni zrzka.

„Jo, souhlasím,” dodal Harry. „Jsi skvělá.”

„To je milé,” rozzářila se Lenka. „Jaká je voda, mimochodem?”

„Chladná a osvědčující, akorát pro takovýto den,” odpověděla Ginny, „rychle pojď. Potřebuješ se skočit do domu převléknout?”

„Ne, přišla jsem připravená,” usmála se Lenka a přetáhla si svoje šaty přes hlavu.

 

Ginny najednou spadla do vody, když do ní Harry strčil, jak rychle se k oběma děvčatům otočil zády.

„Lenko!” vyjekl šokovaně. „Ty jsi nahá!” Ginny vyprskla plnou pusu vody a podívala se na Lenku, která opravdu stála na břehu tak, jak ji Pán Bůh stvořil. Už to byly roky, co svoji kamarádku viděla nahou naposledy, rozhodně za tu dobu vyspěla.

 

„No samozřejmě, hlupáčku. V oblečení se dost dobře plavat nedá, ne?” zamračila se Lenka.

„A co tvoje plavky, Lenko?” zeptala se Ginny váhavě.

„Plavky?” nechápala blondýnka.

„No víš, oblečení, které nosíš na plavání? Jako já?” ukázala zrzka.

„Jo, takové já nemám. To strašně omezuje,” zašklebila se Lenka.

„Co nosíš, když chodíš plavat normálně?” nechápala její kamarádka. Lenka často mluvila o tom, jak chodí plavat poblíž svého domu.

„Nenosím nic,” zněla odpověď Lenky, která očividně nechápala, co je za problém.

 

„Ale co kdyby tě někdo viděl?” zeptal se Harry, který umíněně hleděl opačným směrem.

„Lidé mě vidí plavat neustále,” potvrdila Lenka. „Ve skutečnosti je tu skupinka mudlovských chlapců z vesnice, kteří mě pozorují dost často. Nevypadají, že by jim nějak vadilo, že nemám plavky.”

„To se vsadím,” zamumlal Harry.

„Ehm… opravdu bys neměla chodit plavat nahá, Lenko,” zaapelovala na ni Ginny. „Vím, že je ti to jedno, ale vidíš, jak nepříjemně se kvůli tomu cítí Harry?”

 

„Ale proč?” nechápala stále. „Moje tělo se ti nelíbí, Harry? Co je na něm špatného?”

„Nic,” ujistil ji Harry přiškrceným hlasem. „Ale Ginny je moje přítelkyně a já bych se opravdu neměl dívat na jiné dívky, které na sobě nemají oblečení.”

„Tomu nerozumím,” protestovala Lenka, „já vím, že jsi s Ginny, a nesnažím se tě od ní odloudit. To víš, ne, Ginny?”

„Samozřejmě, že to vím,” ujistila ji Ginny. „To jen, že to není moc slušné, vystavovat se takhle před ostatními lidmi.”

 

„Ale to je mi jedno. Kdo říká, co je a co není slušné? Nenarodili jsme se s oblečením na sobě. Je to hloupé pravidlo, zavedené upjatými idioty, kteří řekli, že není slušné být nahý. Miluju způsob, jakým slunce hřeje mou kůži, tak proč bych ji zakrývala?” namítla Lenka.

„Hloupé nebo ne, takhle jsme byli vychovaní,” poukázala Ginny nepříliš horlivě.

„Nemám plavky, chcete, abych šla pryč?” zeptala se Lenka, která už zněla podrážděně.

 

Ginny polkla, připadala si jako idiot. Nechtěla Lence ublížit, ale na druhou stranu by bylo vážně divné jen tak sedět, zatímco by se ona nahá promenádovala kolem. Ginny se podívala na svoji kamarádku a viděla, že její velké modré oči se zalívají slzami. Polila ji hanba. Ona a Harry byli Lenčini nejlepší kamarádi, a teď ji prakticky odháněli pryč. Čemu by ublížilo, kdyby ji nechali být? Kromě roztavení Harryho mozku, samozřejmě.

 

Podívala se na Harryho, který k nim stále seděl otočený zády. Natáhla svoje pocity, aby odhalila, jaká bude jeho reakce, když Lence dovolí zůstat tak, jak byla. Co zjistila, ji překvapilo. Harry nebyl naštvaný, že na sobě Lenka nemá žádné oblečení, bál se, jaká bude její vlastní reakce, když uvidí jinou dívku nahou. Ginny na chvíli zvážila situaci. Ani Harry ani Lenka ve výsledku nebudou naštvaní. Potřebovala něco udělat. Najednou ji něco napadlo.

 

„Lenko, chápu, proč nechceš nosit plavky, ale opravdu tady nemůžeš jako jediná pobíhat nahatá. To bychom se s Harrym necítili dobře,” vysvětlovala. „Hádám, že to má jediné řešení…“ Odhodlaně dala ruce za hlavu a zatáhla za provázky svých vlastních plavek. Ty povolily a spadly jí ke kotníkům. Ohnula se a zvedla je nahoru, než je odhodila na břeh. Harry vycítil, že se za ním něco děje, a tak se ohlédl přes rameno.

„GINNY!” vyjekl. „Co to děláš?”

„No, myslím, že bychom plavky měli mít buď všichni, nebo nikdo,” vysvětlila klidně.

 

Na chvíli se zdálo, že Harry naprosto oněměl. Jeho oči těkaly mezi Ginny a Lenkou, očividně nebyl schopný zpracovat, že má před sebou dvě nahé dívky.

„Tak to už jsme dvě, kdo na sobě nemá nic,” poukázala Lenka. „Zbýváš ty. Myslím, že je fér, když se taky svlékneš.”

„Co?” lapl Harry po dechu hlasem vyšším o několik oktáv.

„Jo, o co jde? Jsi srab nebo co?” škádlila ho Ginny.

 

Harryho pusa se několikrát otevřela a zavřela naprázdno, aniž by ze sebe vydal hlásek. Ginny tušila, že se snaží odhadnout její reakci skrz jejich pouto, a asi byl šokovaný tím, co zjistil. O chvíli později z něj Ginny vycítila rezignaci.

„Dobře,” zaskuhral. „Máte to mít.”

 

Pak se posadil do mělké vody, která ho skryla od pasu dolů. Pak se natáhl dolů a z vody vytáhl svoje plavky.

„Spokojené?” polkl, když plavky odhodil.

„Já ano. Vy dva jste nejlepší kamarádi, jaké si člověk může přát! Díky,” rozplývala se Lenka a rozběhla se kupředu, aby mohla Ginny obejmout.

„Ehm, žádný problém,” odpověděla její kamarádka, která vážně nebyla ve své kůži, když ji objímala nahá dívka.

 

Když Lenka Ginny pustila, zamířila si to k místu, kde seděl Harry, s úmyslem ho taky obejmout. Harry okamžitě zvedl ruce, aby ji varoval.

„Ehm, to je dobrý, Lenko, zůstaň tam, prosím,” zanaléhal. Ginny v tu chvíli pochopila, že mají jiný problém. Harry by pravděpodobně strávil zbytek dne na tom samém místě. To by nešlo.

„Víš, co bychom měli udělat teď, Lenko?” zeptala se kamarádky s úšklebkem.

„Co?”

„Vodní bitvu!” zaječela a oběma rukama šplíchla vodu na Harryho.

 

Lenka se potěšeně zahihňala a hned se přidala ve šplíchání na Harryho, který zvedl ruce a snažil se ochránit. Jeho snaha byla ale marná, během pár vteřin byl mokrý jako myš.

„Proč to vy dvě…“ zasténal a vyskočil na nohy, aby se mohl bránit. Vystříkl vodu dvakrát, než si uvědomil, že dopřál děvčatům přímý pohled na svoje tělo.

„Ehm…“ polkl a zrudl.

„Páni, Ginny, jsi šťastlivka,” ocenila Lenka. „Teď už asi chápu, proč ses s ním chtěla rychle zasnoubit.” Ginny se zasmála.

„Překvapivě, to jsem chtěla dřív, než jsem ho viděla v celé jeho nádheře,” odpověděla. „Tohle byl jen pěkný bonus.” V tu chvíli byl už Harry tak rudý, že přemýšlel, jestli si schovat obličej do dlaní.

 

„Už to trvá docela dlouho,” rozsekla to jeho přítelkyně, „pojďte, stejně už jsme všichni mokří, tak si jdeme zaplavat.” Ginny se přesunula do nejhlubší části řeky a rozplavala se kupředu. Lenka se k ní připojila prakticky okamžitě, obě společně si užívaly hluboké vody uprostřed řeky. Ginny se ještě ohlédla, aby viděla, jestli k nim Harry přidá.

 

Všichni tři společně nějakou chvíli strávili v chladné vodě, než začali hrát na babu. Okamžitě bylo jasné, že Lenka je z nich jednoznačně nejlepší plavec, s lehkostí proplouvala vodou, aby je dostihla. Harry byl naopak mizerný plavec, ale měl výhodu ve své výšce, kterou rád využíval, aby na dívky dosáhl. Ginny nehrála fér, nejčastěji se potápěla pod vodu a chytala je za nohy. Přes to všechno se u hry neskutečně nasmáli.

 

Nakonec se všichni tři vyčerpaně svalili na břeh. Dívky si lehly do vyhřáté trávy a nechaly sluníčko, aby je osušilo. Harry chvilku zaváhal, ale nakonec se k děvčatům přidal a sedl si do trávy mezi ně.

„Tohle je paráda,” povzdechla si šťastně Lenka, „je to mnohem větší zábava, když člověk není sám.”

„No to teda,” souhlasila Ginny. „Jo, jestli tady budeme nějakou chvíli ležet, měli bychom na sebe seslat opalovací kouzlo proti sluníčku.” Vydala se k místu, kde ležely jejich plavky, a vrátila se k nim se svojí hůlkou. Napřed seslala kouzlo na sebe, a poté také na svoje dva společníky.

 

„Co to kouzlo dělá?” zeptal se Harry zvědavě.

„Hlavně ti zabrání se spálit,” vysvětlila Ginny, „ale taky trošku pomáhá se hezky opálit. S mojí kůží potřebuju být na sluníčku vážně opatrná.”

„Užitečné,” poznamenal Harry.

 

Povalovali se na horkém slunci a chvíli jen tak lenošili. Promluvili jen příležitostně, v tichosti si užívali vzájemné přítomnosti. Nakonec se ale ozval slavný Weasleyovský apetit.

„Mám hlad,” prohlásila Ginny. „Co kdybychom šli domů na oběd?”

„A musíme jíst uvnitř?” nelíbilo se to Lence.

„Proč bychom si nemohli dát oběd venku?” navrhl Harry.

„Jo, pobereme v kuchyni všechno, co tam je, a sníme to támhle pod stromy. Tráva je tam hezká a jemná a je tam trochu stín,” souhlasila Ginny.

 

Vyskočili na nohy a vydali se zpátky do Doupěte a jeho kuchyně. Molly Weasleyová pro ně měla oběd připravený, ještě než odešla, takže jen posbírali talíře a misky a zamířili zpátky do zahrady. Ginny s sebou nezapomněla vzít také láhev dobře vychlazeného ovocného vína.

Posadili se pod velkou břízu a dali se do studených kuřecích prsíček, kousků vepřového nákypu a salátu. Ovocné víno jim přišlo víc než k chuti, v chladné trávě jim bylo skvěle.

 

Ginny se podívala na svého přítele, které jí ležel po boku se svou skleničkou v ruce a jemným úsměvem na tváři. Vypadalo to, že jeho nahota už mu nedělá vůbec žádné starosti.

„Někdo tady svou stydlivost překonal docela rychle,” poškádlila ho. Harry se na ni chvíli díval naprosto zmateně, než pochopil, na co naráží.

„Vlastně jsem na to úplně zapomněl,” přiznal. „Lenka měla pravdu, vážně je super nechat slunce hřát na kůži. Všechnu kůži.”

„I takhle je to pohodlnější, nemám pravdu?” souhlasila Lenka. „Všechno to oblečení je hrozně omezující. Je to bezva pocit být takhle volný a nechat vánek prohánět se po celém těle.”

 

Protáhla se jako kočka a položila se na záda do trávy. Ginny se na ni s láskou zadívala, jak nádherná a skvělá čarodějka se z ní stala. Něco ji napadlo.

„Chtěla bys pomoct s hledáním přítele?” zeptala se. „Chci říct, všichni jsou teď napárovaní, kromě tebe. V Bradavicích pro tebe přece musí být aspoň jeden slušný kluk.”

„Och, je tam spousta slušných kluků, ale nemyslím si, že by se ke mně některý z nich hodil,“ nesouhlasila Lenka. „Navíc, v tuto chvíli si nejsem úplně jistá, jestli bych chtěla přítele nebo přítelkyni.”

 

Ginny se v tu chvíli bohužel napila ze své sklenice s vínem, takže jí po Lenčině komentáři zaskočilo. Harry ji něžně několikrát bouchl do zad, než se vzpamatovala.

„Cože?” vyhrkla přiškrceně.

„Nejsem si jistá, jestli se mi nejvíc líbí kluci nebo holky,” pokrčila Lenka rameny, jako by se nechumelilo, „vlastně je mi to asi docela jedno, hlavně se ke mně musí hodit.”

„Lenko, vím, že ses v poslední době sblížila s Hermionou. Byly jste vy dvě…“ zeptal se Harry váhavě. Ginny se rychle otočila, aby se na něj podívala. Zdálo se, že ho Lenčino odhalení ani trochu nepřekvapilo a dokonce blondýnku pobízí ke vztahu s Hermionou!? To bylo zvláštní… ne?

 

„Och, nemyslím si, že Hermiona se o mě zajímá tímto způsobem,” odpověděla Lenka posmutněle. „Ne, že bych se bránila, dokonce si myslím, že i jí by to prospělo, ale asi by to pro ni byl až moc velký krok. Myslím, že díky mě je víc volnomyšlenkářská, ale ne až tak moc.”

„To je mi líto, Lenko. Myslím, že by to i Hermioně prospělo. Ale asi máš pravdu. Je moc konvenční na to, aby se pustila do vztahu s dívkou,” souhlasil Harry. Ginny na něj ohromeně zírala. Lenka zaznamenala její šokovaný výraz a otočila se k ní.

 

„Urazilo tě, že se mi líbí holky stejně jako kluci, Ginny?” zeptala se nejistě.

„Jsem… překvapená,” přiznala Ginny. „Upřímně, Lenko, kolik let už tě znám? Nikdy mě ani nenapadlo, že smýšlíš takhle.”

„Je to teprve asi rok, co jsem si to začala uvědomovat,” prozradila její kamarádka. „Možná to byla právě Hermiona, kdo ve mně tyhle city probudil. Došlo mi, že se mi nejspíš holky líbí víc než kluci. Vlastně je Harry jediný kluk, se kterým bych chtěla být, ale vím, že je zadaný.”

„To je vlastně veliký kompliment, díky, Lenko,” řekl Harry vřele.

 

Na kratičký okamžik Ginny pocítila silné bodnutí žárlivosti. V tu chvíli se k ní Harry otočil a intenzivně se na ni zadíval. Jak rychle osten přišel, tak také odešel, když ji zaplavila vlna lásky, kterou jejím směrem vysílal. Ginny zatřásla hlavou, rozčilená vlastní hloupostí.

„U Merlina, jsem idiot,” zamumlala.

 

Harry se k ní přisunul, chytil ji kolem ramen a políbil na čelo.

„Jo, ale můj idiot,” řekl afektovaně.

„Promiň, Lenko, na chvíli se ze mě stala žárlivá mrcha. Vím, že by ses nikdy nepokusila mi Harryho ukrást. A taky se omlouvám, že jsem se cítila trochu nejistě ohledně toho, co jsi nám řekla. Je mi fakt jedno, jestli se ti líbí kluci, holky nebo něco jiného, jsi pořád moje nejlepší kamarádka,” řekla upřímně.

„To je v pořádku, Ginny,” ujistila ji Lenka. „I ty jsi moje nejlepší kamarádka.”

„Jsem rád, že se to vyjasnilo,” oznámil Harry šťastně. „Takže, když ti nemáme pomáhat hledat přítele, máme ti pomoct najít přítelkyni?” Lenka se zasmála.

„Asi těžko to můžeš jen tak vyvěsit na nástěnku nebo tak něco, Harry.”

„To asi ne. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, asi bych ti nebyl moc co platný. Jen si představ, že chodím po Bradavicích a vyptávám se holek, jestli jsou na holky. Představ si, kolikrát bych dostal facku,” odfrkl si Harry.

„Jo, to úplně není tvoje parketa,” popíchla ho Ginny.

 

„Nedělejte si s tím starosti,” usmála se Lenka. „Ta správná osoba, ať už holka nebo kluk, se objeví v pravý čas, jsem si tím jistá. Jen musím mít oči otevřené a držet si palce.”

„To budeme taky,” přislíbila Ginny.

„Díky,” odpověděla vděčně její kamarádka. „Tak co, připraveni na další kolo plavání?”

 

Zbytek odpoledne jim utekl v blažené spokojenosti. Dobrou hodinu plavali v řece, bláznili ve vodě a prostě si užívali zábavu, než se vyvalili zpátky do horké trávy a opalovali se. Až kolem čtvrté hodiny naznali, že by se měli raději obléknout pro případ, že by se vrátila Molly. Lenka se pak vrátila domů. Harry s Ginny jí mávali, když ve svých jasně žlutých šatech spěchala přes zahradu ke svému domu.

 

„Víš, někdy mě opravdu překvapuješ,” otočila se ke svému příteli Ginny.

„Cože? Proč?” nechápal.

„Neměla jsem ani tušení, jak na tom Lenka je, ale tys na to nejen přišel, ale ještě jsi její volbu podpořil. Co se stalo s Harry Potterem, který byl ohledně holek zoufale zabedněný?”

„Nebylo tak těžké na to přijít,” protestoval Harry. „Viděl jsem, jak se občas dívá na Hermionu. Byl to vážně toužebný pohled. Navíc, nepamatuješ si, jak říkala, že z kluků ji svědí lokty? To všechno nasvědčuje, že se jí líbí holky.”

„To jsem si nikdy nevšimla,” zavrtěla Ginny smutně hlavou. „Moje nejlepší kamarádka a mně to totálně uteklo.”

 

„Nedělej si s tím starosti. Myslím, že Lenka má tolik zvláštností, že je přirozené přestat se zajímat, co každá z nich znamená. Já ji znám teprve od loňského roku a musel jsem se ještě hodně soustředit na to, co říká. Pro tebe už je to druhá přirozenost,” uklidňoval ji Harry.

„Možná, ale pořád si myslím, že jsem si měla něčeho všimnout,” lamentovala Ginny.

„Neřeš to. Raději bychom měli začít chystat večeři. Tvoji rodiče budou brzo doma a my jsme slíbili, že jim něco nachystáme,” připomněl.

„Máš pravdu,” souhlasila Ginny a ruku v ruce společně zamířili k Doupěti.

 

„Víš, dneska to byl vážně pěkný den. Ani si nepamatuju, kdy jsem se naposledy takhle bavila.”

„Jo, přál bych si, abychom zítra mohli dělat to samé,” souhlasil posmutněle Harry.

„No a proč bychom nemohli? Už máme jen tento týden a zatím jsme si moc volna neužili. Jsem pro, abychom zbytek času měli volno. Kašlu na všechno, zasloužíme si to!” rozohnila se.

„Souhlasím, ale nejsem si jistý, jestli bude i Eva,” zaváhal Harry.

„No, uvidíme,” mávla nakonec rukou jeho přítelkyně. „Dnes v noci zůstávám u tebe, takže jí to řekneme, jakmile dorazíme domů.“

„Dobře,” přikývl Harry nervózně.

„No tak, Harry, co nejhoršího může Eva udělat?” ušklíbla se zrzka. „Navíc, copak ty si nechceš užít ještě trochu času s dvěma nahými čarodějkami?” Harryho úšklebek mluvil za vše.

___________________________________________________________________

Po večeři se Harry s Ginny vydali zpátky na Grimmauldovo náměstí. Evu našli usazenou v obýváku, kde se bavila s Remusem a Tonksovou, takže se k nim přidali.

„Evo,” začal Harry odhodlaně, „my, tedy Ginny a já, jsme dospěli k rozhodnutí.”

„Jo, až do začátku školního roku si bereme volno. Žádný trénink, studium, nic,” oznámila Ginny.

„Poslední měsíc jsme dřeli zatraceně tvrdě a vážně si potřebujeme chvíli oddechnout,” převzal slovo zase Harry.

„Je to fér! Nejsme stroje, víš?” dodala Ginny zapáleně.

„Dobře,” souhlasila Eva.

„Nemůžeš čekat, že budeme pracovat ve dne v noci, abychom… ehm, cože?” zarazil se Harry a šokovaně se na ni zadíval.

 

„Řekla jsem, že dobře,” potvrdila Eva. „Souhlasím, že jste oba tvrdě pracovali, a myslím, že si zasloužíte nějaký čas jen pro sebe. Mimo to, myslím, že Sirius už by se mohl velice brzo probudit a já tam chci být, jestli se to stane. Když nebudu dohlížet na vaše studium, budu moct strávit více času u Munga.”

„Aha… skvěle!” vyhrkla Ginny, překvapená Eviným rozhodnutím. Obvykle bylo téměř nemožné Němku přesvědčit.

 

„Já si nejsem moc jistý, jestli je to dobrý nápad,” začal Remus. „Ztratit celý týden by mohlo… au!” Remus si zuřivě třel temeno hlavy, kam ho Tonksová tvrdě udeřila. Snažil se na ni rozčileně podívat, ale rychle se zklidnil pod jejím ledovým pohledem.

„Ehm, když o tom tak přemýšlím, měli byste si to užít,” zamumlal.

„Skvělé! Bude asi jednodušší, když dalších pár dní zůstanu v Doupěti, jestli to nevadí,” oznámil Harry.

 

„Ale, takže Molly vás teď nechá, abyste spolu sdíleli ložnici?” zeptala se Tonksová.

„Co mamka neví, to ji netrápí,” pokrčila Ginny rameny.

„Zahráváte si s ohněm,” varovala je Tonksová. „Jestli vás dva Molly přistihne, jak děláte něco nevhodného…”

„Tak se prostě ujistíme, že nebudeme dělat nic nevhodného pro zasnoubený a duše svázaný pár, že?” ušklíbla se zrzka.

„Jo, hodně štěstí s vysvětlováním Molly,” zamumlal Remus.

„Remusi, prosím, mluvíš se synem Poberty,” pronesl Harry na svou obranu. „Prostě se ujistíme, že nás nikdo nepřistihne.”

„Ach, ta naivita mládí,” zavrtěl Remus hlavou, ale dalších komentářů se zdržel.

 

Další den brzy ráno zamířili Harry s Ginny do Doupěte. Lenka už tam na ně čekala, protože jí včera poslali zprávu po Hedvice.

„Tvoje mamka už odešla,” oznámila na přivítanou. „Mám vám vyřídit, že se vrátí kolem šesté a žádá vás, abyste se postarali o večeři.”

„Není problém,” potvrdila Ginny. „Takže máme celý den na to, abychom si ho parádně užili.”

„Pravda, co chcete dělat jako první?” zeptala se Lenka.

 

Ginny neodpověděla hned, ale místo toho se rozběhla k řece.

„Plavat!” zakřičela přes rameno, když si za běhu svlékla tričko.

„Podvádíš!” slyšela, jak na ni Harry s Lenkou svorně zavolali. Oba se ale rozběhli za ní a jejich oblečení létalo všude kolem, jak se ji snažili dohnat.

 

Byl to nádherný den. Rozpaky, které mezi sebou včera pociťovali, byly nadobro pryč, a oni tak byli schopni odpočívat a užívat si vzájemné společnosti v naprosté svobodě. Počasí bylo i nadále horké, takže většinu času strávili plaváním, opalováním se, nebo prostě jen povídáním si. K Ginninu velkému ohromení se Lence nějakým způsobem podařilo natáhnout až sem z domu rádiový signál, takže jim k tomu hrála i tichá, nenásilná hudba.

 

K velkému pobavení dívek začal Harry ten den s činností, která pro něj bude po zbytek života závislostí. Když se debata stočila k tomu, co si dají k obědu, Harry přišel s tím, že je ideální počasí na něco, čemu mudlové říkají barbecue. Ginny i Lence se to zdálo jako prosté ugrilování několika druhů masa venku, Harry ovšem trval na tom, že je v tom jistý druh umění. Během chvilky sestavil poblíž domu improvizovaný gril a po průzkumu Mollyiny spižírny se objevil s talířem naloženým různými klobáskami a kusy vepřové kotlety, které začal zpracovávat na svém provizorním zařízení.

 

Ten den se Harry o grilování naučil opravdu hodně, například to, že byste neměli stát poblíž prskajícího masa, když nemáte nic na sobě. Obě dívky prohlásily, že výsledek jeho snahy je bez problémů poživatelný, to mu ale nestačilo. Druhý den je všechny zatáhl do místního supermarketu, kde se utrhl ze řetězu. Nejen, že koupil pořádný gril, ale také pořídil celou plejádu masa, salátů a koření. Bylo toho tolik, že by tím nasytil menší armádu. Potom nakoupil také několik pytlů dřevěného uhlí a celou přepravku piva. Dívka na pokladně očividně víc než ochotně uvěřila, že je Harry už plnoletý, dokonce poznamenala, že jestli budou pořádat párty, klidně by se nechala pozvat.

 

Oběd toho dne byl opravdu mimořádný. Harry namarinoval kuřecí stehýnka vynikající sladkokyselou omáčkou a každé maso, které prošlo jeho rukama, bylo šťavnaté a perfektně udělané a za jeho hamburgery se sýrem a houbami by jeden i vraždil. Také nakrájel spousty paprik, rajčat, cibulí a žampionů, udělal z toho špízy a ogriloval. Když všechno tohle snědli, nebyli už schopní ničeho jiného, než se vyvalit na slunci a naříkat, jak jsou přejedení. Nicméně jejich trávení pomohlo několik lahví dobře vychlazeného piva.

 

Další dva dny uběhly na podobné vlně, ale když přišel pátek - poslední den jejich dovolené - rozhodli se udělat něco speciálního. Hedvika, Papušík, a dokonce i Errol byli povoláni do služby a byli rozesláni ke všem jejich přátelům a příbuzným, aby je pozvali na velkou večerní párty. Odpovědi přišly překvapivě rychle - téměř všichni byli schopní a ochotní opustit svůj momentální program a přijít.

 

Podnikli tedy další výlet do supermarketu, kde po nich zůstaly jen poloprázdné police. Bylo vážně štěstí, že měl Harry dovoleno kouzlit mimo školu, jinak by měli vážné problémy s tím dostat všechno domů. Takhle několik nenápadných zmenšovacích kouzel jejich problémy snadno vyřešilo. Zamířili domů a pustili se do příprav.

 

Harryho kuchařské umění se teď prezentovalo hned na dvou obrovských grilech, mezi nimiž běhal sem a tam, aby v nich udržel patřičné horko. Točil se jak kolovrátek, aby stihl připravit všechny marinády a omáčky, nakrájet maso a připravit oheň, aby byl tak akorát. Ginny si vzala na starosti saláty a přípravu zeleniny ke grilování. Lenka se dle očekávání pustila do přípravy dezertů, založených převážně na ovoci a zmrzlině. Pivo a víno se chladilo, stoly a židle byly na svých místech a hudba hrála. Byli připraveni.

 

Molly a Artur, kteří o párty věděli už dopředu, se vrátili domů kolem páté hodiny, takže mohli přiložit ruku k dílu. Molly nachystala talíře, příbory a skleničky a Artur pomáhal Harrymu. Trvalo to jen asi deset minut, než ho Ginny převelela k jiné práci, aby její ubohý přítel mohl pracovat v klidu.

 

Jako první nepřekvapivě dorazil Percy s Audrey, kteří nikdy nikam nedorazili pozdě. Přinesli s sebou několik lahví, včetně mudlovského nápoje jménem Pimm´s, který si Ginny okamžitě zamilovala. Nalili ho do velkého džbánu s limonádou, přidali mátu, jahody a plátky pomeranče a zázrak byl na světě. Společně s ledem to byl jednoduše geniální letní nápoj.

 

Jako další dorazila Hermiona se svým přítelem Eddiem. Okamžitě se k nim přidala Lenka a dala se s nimi do řeči. Eddie se nabídl k ruce Harrymu a díky svému mudlovskému původu byl rozhodně lepším pomocníkem než Artur. Poté přišli i Bill s Fleur, vzápětí následováni Remusem a Tonksovou.

Jako vždy pozdě pak dorazili také Fred a George, doprovázení svými přítelkyněmi Angelinou a Alicí. Přivedli s sebou také svého kamaráda Leeho Jordana a jeho přítelkyni Katie Bellovou.

 

Brzy byla párty v plném proudu. Harryho umění bylo chváleno na každém kroku, například Molly byla mimořádně ohromená jeho medovo-hořčicovou marinádou, kterou použil na vepřové maso.

 

Každý se přejedl ještě dřív, než byla zesílena hudba, aby některé páry mohly začít tančit. Aby doladil atmosféru, Bill na okolní stromy zavěsil několik magických řetězů se světýlky. Pilo se a každý se výborně bavil, dokonce, i když se Lee Jordan dostal do sporu s Angelinou Johnsonovou ohledně famfrpálu.

 

Aby si chvíli protáhla nohy, sedla si Ginny na zem ke stromu, o který se mohla pohodlně opřít a hodila si do pusy jahodu, která jí zbyla v jinak prázdné sklenici od jejího Pimm´s. O vteřinu později se vedle ní s pivem v ruce objevil Harry. V tu chvíli už začínala padat tma a vycházely první hvězdy. Jen tak tam spolu seděli a pozorovali tančící páry.

 

„Takhle se dělá párty,” pronesl pyšně Harry a široce se usmál.

„Jo, tohle se rozhodně zapíše jako nejúspěšnější pařba, která kdy v Doupěti byla. Sakra, dokonce ani dvojčata zatím ještě nenapadlo něco vyhodit do vzduchu. To musí být rekord,” zahihňala se Ginny.

„To bude nejspíš tím, že se Fred s Alicí vytratili do sadů, viděl jsem je. Myslím, že má teď na práci jiné věci než vyhazovat věci do vzduchu,” zašklebil se Harry.

„A o tom to je,” usmála se Ginny a mávla rukou směrem k hostům. „Pro tohle musíme zajistit, že ten bastard Voldemort nikdy nevyhraje. Dovedeš si představit, že on nebo některý z těch jeho vlezdoprdelků pořádají takovouhle párty?”

„Ne, je to proti všemu, v co Voldemort věří,” souhlasil Harry. „Tato párty je vlastně takovou oslavou života. Dobré jídlo a pití, hudba, tanec a skupina přátel, kteří nechtějí nic víc, než trávit spolu čas. To je důvod, proč bojujeme. Aby každý, koho milujeme a na kom nám záleží, mohl žít svůj život a užívat si ho. A to je něco, za co stojí bojovat.”

 

„Miluju tě,” zašeptala Ginny prostě.

„A já miluju tebe,” odpověděl Harry, než se nahnul a políbil ji. „Víš, váš rodinný sad je docela starý a velký, jsem si jistý, že bychom si našli místečko dost daleko od Freda a Alice,” navrhl Harry s nadějí v hlase. Ginny se svůdně zasmála, vzala ho za ruku a táhla ho mezi stromy.

 

 

AUTORSKÁ POZNÁMKA

Jestli teď hodláte naříkat, že tohle skončí jako nějaká zkažená pohádka o trojúhelníku Harryho, Ginny a Lenky, že tím celou svou práci zkazím, nebo že jsem úplně ztratila směr, slyšte. Mám dobrý důvod, proč jsem do své povídky zahrnula nudistické plavání.

Před několika lety jsem viděla BBC dokument o mém oblíbeném umělci Kitu Williamsovi. Starší čtenáři si ho mohou pamatovat jako autora kouzelně ilustrované knihy s názvem Maškaráda, ve které se skrývala vodítka ke zlatému pokladu, který Kit zakopal někde v Británii. Mě osobně nikdy nezajímala honba za pokladem, ale milovala jsem to umění.

Každopádně, v tomto dokumentu Kit popisuje část Anglie nazvanou Romney Marsh, oblast protkanou řekami a hrázemi, v nichž bylo v padesátých letech zcela běžné, že v nich dospělí i děti plavali nazí. BBC ukázala trojici mladých lidí proběhnout rákosím a vběhnout do vody, aby ukázala, jak osvobozující může být něco takového udělat. A také jaké to dokáže přinést vzrušení, které vždy provází probuzení mladistvé sexuality. Mladý muž ve filmu měl černé vlasy, zatímco jedna z dívek byla zrzavá. Jedinou škodou bylo, že ta druhá dívka nebyla blondýnka.

 

 

 

Předchozí                                        Následující