03. V pasti
Všichni tři vytasili hůlky a v bojovném postoji pomalu a obezřetně odstupovali od stromů směrem ke svým spolužákům. Ti už si taky všimli, že se něco děje a přimkli se k sobě ještě víc. Po stromech přeběhl veliký stín. Několik studentů vykřiklo.
„Co to je?“ zašeptala vyděšeně Hermiona. Nikdo jí ale neodpověděl. Zavrčení se ozvalo znovu a mezi stromy se zableskly červené oči. Studenti krok po kroku couvali. Najednou se ale stejné zavrčení ozvalo za jejich zády. A nalevo. Napravo. Byli v pasti…
Červencové slunce pálilo a celý kraj hořel v jeho výhni. Ale v Brumbálově pracovně byl příjemný chládek. Ten však dvě přítomné postavy ani nevnímaly, musely vyřešit mnohem závažnější věc než bylo toto nesnesitelné vedro.
„Shodl jsem se s ostatními členy Řádu, že musíme něco udělat. Teď, když se Voldemort vrátil, je v obrovském nebezpečí a proto jsme se jednohlasně shodli na tom, že bude nejlepší dát mu Osobního strážce. A ty jsi nejlepší. Prosím tě o to.“ Brumbál prosil víc očima než slovy. Postava v bílé kápi jenom přikývla…
Kruh velkých, černých příšer okolo nich se stále zužoval. Děsuplně vrčely a oči jim hořely nedočkavostí a chutí. Harrymu bylo jasné, že pokud se neubrání, poslouží jim jako večeře. Teď vycítil, že se musí ujmout vedení.
„Umíte všichni omračovací kletbu?“ otočil se na ostatní, tato kletba mu připadala jako nejvhodnější. Někteří jeho spolužáci však hned zavrtěli hlavou, jiní nejistě pokrčili rameny. Jen on sám, Ron, Hermiona a Dean byli schopní zvířata omráčit.
Sotva ale jejich paprsky pronikly do čtyř zvířat, ostatní stvůry vyskočily jako na povel a obrovským skokem se ocitly až u nich. Jeden se zahryzl obrovskými tesáky Nevillovi do nohy a sápal se na něj. Neville zařval bolestí. Najednou ale zničehonic zvíře prostě zmizelo… a Neville s ním.
„Neville!“ vykřikl Harry, který to zahlédl. Skolil další tři příšery a probojovával se k místu, na kterém Neville zmizel.
Jeho spolužáci se bránili, jak jenom to šlo. Seamus na ně vyzkoušel jednoduché odzbrojovací kouzlo.
„To na ně přece nepůsobí“ Harry skoro obrátil oči v sloup nad Seamusovou naivitou. K jeho nesmírnému překvapení a údivu však zvíře zaskučelo a uteklo pryč. Studenti, kteří Seamusův úspěch viděli, se ho snažili napodobit.
Zvířat opravdu ubývalo, ale přesto se několika podařilo dostat se k někomu tak blízko, že se do něj mohl zahryznut svými tesáky. Každý pokousaný ale okamžitě zmizel stejně jako Neville.
Harryho se zmocnil děs. Neuměl si ani v nejmenším představit, co to má znamenat a kam jeho spolužáci zmizeli…
Všechna zvířata byla pryč. Dokonce přestalo i pršet.
Udýchaní, unavení a vyděšení studenti si sedli do mokré trávy. Zbylo jich jenom pět. Kromě Harryho, Rona a Hermiony vydrželi ještě Dean a Seamus.
Hermiona jim kouzlem vysušila šaty.
„Díky, Hermiono,“ poděkoval vyčerpaně Ron. Jen se na něj znaveně pousmála.
„A co teď?“ obrátil se na ostatní Dean, „co budeme dělat teď?“
„A jak to mám provést? Střežit ho o prázdninách nebude problém. Když bude u mudlů, i když bude ve Štábu, nebude to těžké, ale co až přijede do školy?“ Brumbál nepatrně svraštil obočí.
„Už jsem na to myslel a myslím, že jsem našel ideální řešení, ale nevím, nakolik se ti bude zamlouvat.“ Ve tváři osoby před ním se objevila otázka, ale také odhodlání…
„Teď už nikam jít nemůžeme,“ rozhodla Hermiona věcně „asi tady budeme muset přenocovat a ráno uvidíme co dál.“ Ostatním nezbylo nic jiného, než s ní souhlasit.
Jenže, jak brzo zjistili, jejich čarodějnické schopnosti byly opravdu velice omezené, byli neschopni vykouzlit si něco, čím by si zajistili alespoň trochu pohodlí.
„Sakra,“ naštval se Seamus.
„Já už se opravdu začnu učit, opravdu,“ sliboval Ron.
Hermiona se tomu zasmála. Věděla, jak to skončí, až se vrátí zase zpátky. Ze Ronových slibů zase nezbude nic, jako vždycky.
Mezi stromy uviděla několik větších balvanů, mávla hůlkou a kameny se proměnily v přikrývky. Sice ne moc hezké, ani příjemné na dotek, ale aspoň je zahřály.
„Hermiono, ty jsi naše spása,“ řek Ron, když si přikrývku přetahoval přes hlavu.
Čas ubíhal. Tmu prořízlo Ronovo hlasité zachrápání, které Harryho zase probudilo. Už se skoro propadal do blaženého, nevědomého spánku. Teď v sobě udusil hlasité zaklení. Postavil se a otřásl se zimou. Od úst mu stoupala pára. Podíval se na ostatní. Všichni klidně a nerušeně spali. On ale nemohl. Ve své podvědomí cítil nebezpečí… velké nebezpečí.
<<< Předchozí kapitola Další kapitola >>>