06. Vysvobození
Ron se vydal dolů do jídelny. Chtěl vidět svoje spolužáky a popovídat si s nimi o všem, co zažili a taky měl ohromný hlad.
Na schodech do něj někdo nečekaně vrazil takovou silou až zalapal o dechu. Překvapeně se zadíval na muže, který běžel do schodů jako šílený.
„Bille?“ vypadlo z něho nevěřícně, když v něm poznal svého bratra, „co ty tady…“
„Rone,“ chytil ho za ramena a s naléhavostí s ním zatřásl, bylo vidět, že mu jde o čas.
„Kde je Alex?“
„Kdo?“ nechápal Ron.
„Profesorka Woodová,“ vyštěkl na něj Bill naštvaně, tolik ho zdržoval a mu šlo o každou vteřinu.
„No… byla nahoře v učebně obrany proti…“ Jeho bratr už na nic nečekal a rozběhl se po schodech nahoru. Ron se za ním nechápavě zadíval. Něco se děje, nejspíš něco velkého… Protože ale nemělo cenu na něj čekat, pokračoval v cestě do jídelny…
„Alex, Alex, musíš to okamžitě zastavit,“ křičel Bill, když rozrazil dveře učebny. Profesorka Woodová se nechápavě postavila:
„Cože?“ Bill se opřel rukama o katedru, protože nemohl opadnout dech.
„Musíš je hned dostat všechny zpátky. On o nich ví, je na cestě tam,“ chrlil ze sebe zmateně. Alexandra ho vzala za ramena a naléhavě se mu podívala do očí.
„Bille, o čem to mluvíš? Kdo ví o kom? A kam kdo jde?“
„Voldemort,“ vydechl, „ví o tom nadpřirozeným světě, který jsi vytvořila a taky ví, že je tam Harry. Už zmobilizoval Smrtijedy a chystá se za nimi.“ Alexiny oči se postupně rozšiřovaly úděsem.
„Jdu za nimi,“ křikla na něj a chystala se přemístit do svého světa.
„Počkej,“ zastavil ji, „jdu s tebou.“ Chtěla odporovat, ale na to nebyl čas. Chytla ho za ruku a společně zmizeli…
Mezery mezi stromy před Harrym a Hermionou se konečně začaly rozšiřovat. Podvědomě přidali do kroku.
Stromy řídly čím dál tím víc, až nakonec zmizely úplně. Konečně byli venku z toho hrozného lesa.
Oslnila je sluneční záře, která zaplavovala celé rozsáhlé údolí ležící rovnou před nimi. Jakoby z chladné zimy přešli přímo doprostřed slunného léta. Zhluboka se nadechli svěžího vzduchu.
„Dokázali jsme to,“ zašeptal Harry, i když věděl, že ještě nejsou u cíle, stále byli ztraceni kdo ví kde. Ale zaplavila je obrovská vlna nadšení a chuti znovu bojovat. Nádhernou chvíli jen tak stáli, dívali se na tu nádheru a prostě jenom… dýchali. Volně a klidně…
„Těší mě, že jsi ještě na konci svého života zakusil, co je to volnost a štěstí, Harry Pottere.“ Harryho polil mrazivý pot.
Teplo a světlo se rázem vytratily z jejich myslí a srdcí a opět je zaplavila temnota a děs. Už Voldemortův hlas samotný mrazil až v morku kostí.
Blížil se k nim se zástupem svých nohsledů. Bylo jich spousta, nikdo nechtěl přijít o konec slavného Harryho Pottera.
Harry ucítil Hermionin ruku, která vyděšeně stiskla tu jeho. Uvědomil si, že přes veškerou beznaděj, smutek a zoufalství, které ho zase pohltili, ještě nechce umřít. Ještě ne. Slunce, čerstvá tráva, ptáci… Z toho všeho tak neuvěřitelně naléhavě volá život. Život, kterého se ještě nechce vzdát.
„Víš Pottere, už mě to nebaví, opravdu už mě to nebaví, jak mi pořád lezeš do života a kazíš mi moje plány.“ Harry si bezděky vzpomněl na sen, který ho v noci tak vyděsil. Jakoby se teď stal příšernou skutečností.
„Máš poslední přání, Harry Pottere?“ zeptal se Voldemort posměšně.
„Jo,“ přikývl rázně Harry, „pusťte Hermionu domů.“ Voldemort se zachechtal.
„Ó, jak šlechetné. Pravý gentleman. Řekl bych, že vím, co uděláme. Pokud ti na té mrňavé mudlovském šmejdce tak záleží, zabijeme ji první, abys před smrtí ještě také poznal, co je to bolest.“ V Harryho tváři se jevila tak velká nenávist, jak velká jen může být.
Zklamal tedy, to jenom kvůli němu zemřel Ron, Dean se Seamusem a všichni ostatní a teď kvůli němu zemře i Hermiona. Ta ale vypadala smířeně:
„Aspoň půjdeme zase za Ronem,“ zašeptala mu do ucha. Harry ji objal.
„No tak už dost!“ zuřil Voldemort a jeho tvář zbrunátněla ještě víc, „nebudeme to déle protahovat…“
Harry zastínil Herminu svým tělem. Nechtěl ji vidět umírat, to on musí zemřít jako první.
Znenadání mezi stromy vytrysklo oslňující světlo a vyšla z něj žena oblečená celá v bílém, s dlouhými oříškovými vlasy a zářivě bílou škraboškou na tváři. Potom se v rychlém sledu za sebou stalo hned několik věcí.
Než se Voldemort stačil vzpamatovat ze šoku, neznámá žena ho odzbrojila. Smrtijedi hned pozvedli hůlky a zaútočili na ni. Všechny jejich kletby odrazila jediným pohybem své hůlky. Všichni ustrnuli a Voldemort se zděšením v očích ustoupil za svoje služebníky. Ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by dokázal něco takového.
Strhl se nerovný boj mnoha proti jedné. Harry ohromeně sledoval, jak jejich zachránkyně bojuje. Vypadalo to, že je na mnoha místech zároveň. Byla rychlá. Byla přesná. Byla neuvěřitelná.
Jakmile plně zaměstnala pozornost všech Smrtijedů i Voldemorta, z lesa nenápadně vyběhl Bill. Harry a Hermiona údivem pootevřeli ústa. Pak se ulehčeně pousmáli, ještě nikdy neviděli svého přítele tak rádi.
„Rychle,“ promluvil na ně tak hlasitě, aby přehlušil hluk bitvy, ale ne zase tolik, aby vzbudil nežádoucí pozornost.
„Vezměte si tohle,“ strčil jim do rukou malé, hladké kamínky. Okamžitě ucítili za pupíkem známé škubnutí a najednou byli na úplně jiném, neznámém místě.
„Bille,“ vydechla Hermiona a vpadla mu do náručí. Byla na konci svých sil.
„Jste v pořádku?“ zeptal se jich starostlivě.
„Teď už jo,“ odpověděl Harry nalomeným hlasem. Snad ještě nikdy v životě se mu neulevilo tolik jako teď. Jako by mu z hrudi spadl obrovský balvan, zhluboka se nadechl.
„Ale vůbec nic nechápu,“ řekl a podíval se na Billa. Očekával od něj odpovědi a vysvětlení. Bill mu ale nevěnoval pozornost a netrpělivě se rozhlížel okolo.
Po chvíli už to nevydržel, posadil Hermionu do trávy a vyskočil na nohy. Harry s Hermionou ho nechápavě sledovali.
„Kde může být tak dlouho?“ ptal se spíš sám sebe než jich.
Uběhlo ještě několik pro Billa absolutně nekonečných chvil než se nedaleko od nich objevila žena, které vděčili za svoje životy.
„No konečně,“ Bill ulehčeně vydechl a rozběhl se jí vstříc. Na okamžik se zastavil, když s uvědomil, jak vypadá. Její šaty byly potrhané a ušpiněné, levý rukáv měla napuštěný krví. Dostal se k ní právě včas, aby ji zachytil, když zcela vyčerpaná klesla na kolena a v jeho náručí propukla v pláč…
<<< Předchozí kapitola Další kapitola >>>