13. Začíná válka
„Cože? A jsi si stoprocentně jistý, že mluvili o ní?“
„Samozřejmě, že nejsem, copak jsi neposlouchal Rone? Ale je to velice pravděpodobné.“
„No… mě to tak ani nepřijde, Harry,“ ozvala se Hermiona. Tázavě povytáhl obočí.
„Spíš mám pocit, že by byla docela velká náhoda, kdyby opravdu mluvili právě o Elis.“
„Ale…“ nechtěl se Harry tak snadno vzdát své myšlenky, která ho naplnila novou nadějí.
„Uznej Harry, mohli mluvit o jakékoliv dívce z naší strany. Vždyť takových dívek je spousta.“
„Opravdu?“ ušklíbl se, „víš snad o nějaké holce z Řádu, která žije v mudlovském hospodě s Malfoyem?“
„Nemusí být z Řádu,“ ohradila se.
„Jo, ale proč by jinak Malfoy říkal že je z Brumbálovy strany? Vždyť všichni, kdo nejsou v Řádu Brumbálovi nevěří.“
„Já nevím Harry, moc se mi tomu věřit nechce…“
„Ale já tomu věřím!“ vykřikl Harry a práskl za sebou dveřmi.
„Hedviko, nevím, kde Bill je, ale musíš ho prostě najít, rozumíš? Musí tenhle dopis dostat, protože nikdo jiný mi Elis nenajde. Třeba ho to přivede aspoň na nějakou stopu,“ naléhal Harry na svoji sovu a povzdechl si.
Hedvika ho jemně klovla do prstu a moudře zahoukala. Harry se usmál, aspoň někomu nemusí všechno vysvětlovat tak dlouho…
„Lizzie, Lizzie probuď se.“ Peter jí zatřepal ramenem. Rozespale otevřela oči. Pokoj se utápěl v šeru, muselo být ještě velice brzy.
„Co se děje?“ vyhrkla a posadila se.
„Musím zmizet…“ vypadal velice ustaraně.
„Co… cože?“
„Otec zjistil, kde jsem. Snažil se tomu zabránit, ale nemohl… jdou po mě Smrtijedi.“ Elisiny zorničky se rozšířily hrůzou.
„Vím o nich příliš mnoho než aby mohli riskovat, že něco prozradím druhé straně. Musím odsud, aby mě nenašli.“
„A kam půjdeme?“ zeptala se se samozřejmostí v hlase a pohotově vyskočila na nohy a otvírala skříně.
Peter ji s radostným překvapením pozoroval, ale zarazil ji. Oči se mu radostně třpytily, přesto řekl:
„Musím jít sám. Oni ještě neví, kdo jsi, takže když nebudeš se mnou, budeš zatím v bezpečí.“
„Ale,“ příval jejích protestů zastavil vděčným polibkem. Zadíval se jí do očí:
„A navíc… tebe potřebují někde jinde, byla chyba, že jsem tě zdržoval.“
Do očí jí vstoupily slzy. Chtěla být statečná, ale nešlo to. Teď, když už se jednu rozhodla, že s ním zůstane, nechtělo se jí se s ním loučit.
„Já si tě zase najdu,“ ujistil ji a pevně ji objal.
Chvíli trvalo, než zase našla rovnováhu, ale když od něj ustoupila, měla už hlavu vzpřímenou a ve tváři odhodlání.
„Tak se mi líbíš,“ usmál se a ona mu úsměv oplatila…
„Voldemort zaútočil na Popletala!“
Charlie Weasley vtrhl s křikem do dveří. Členové Řádu zvedli nechápavě hlavu od stolu.
„Cože?“
„Voldemort zaútočil na Popletala,“ opakoval netrpělivě Charlie a opadal dech.
Dívali se na něj jako na šílence a mlčeli.
„Haló, proberte se…“ zakřičel na ně. Trhli sebou.
„Chceš říct,“ mluvil pomalu, nevěřícně Lupin, „že Ty-víš-kdo zaútočil na POPLETALA… OSOBNĚ???“ Charlie přikývl.
„Ale to znamená…“ v Lupinových očích se objevila hrůza. Charlie opět přikývl.
„Je zpátky… a teď už to ví všichni,“ zašeptal.
Nevěděli jak se mají cítit. Na jednu stranu byli rádi, že konečně přestanou věčné útoky Ministerstva veřejnosti na všechny, co tvrdili, že se opravdu vrátil, ale co to s sebou přináší? Znamená to, že Voldemortova hrůzovláda je zpátky se vším všudy. Už se nemusí skrývat, může zase vraždit a ničit lidské životy jak se mu zlíbí.
„Ale proč to udělal?“ zeptal se Lupin. Charlie jen pokrčil rameny. Kdo se vyzná ve Voldemortových myšlenkových pochodech.
„A co je s Popletalem?“ ptala se paní Weasleyová roztřeseně. Ostatním bylo více než jasné, že už nemůže být naživu.
„Není mrtvý,“ vyvrátil jim to Charlie, „naštěstí se tam objevil Brumbál a Popletala z toho dostal. Ten teď leží u Munga a Brumbál…“
Přerušil ho Brumbálův příchod. Vypadal velice unaveně a rysy v jeho obličeji byly ztrhané.
„Přátelé… začíná válka!“
Bill vyskočil na nohy. Byl si jistý, že Harry ve svém dopise píše o Elis, prostě to musela být pravda. Stačilo mu teď jen najít ten mudlovský hostinec a odvést si ji domů. Kolik může být v Londýně takových hostinců? Určitě spousta, ale Billovi tenhle úkol připadal tak snadný. Najde ji, věděl, že ji najde…
Peter odešel a na Elis dolehla jakási podivná stísněnost. Cítila se ztracená a osamělá, byl to zvláštní pocit – být zase sama - ale věděla, že teď už nesmí zaváhat. Musela zmizet co nejdřív. Smrtijedi sem mohli vpadnout každou chvíli.
Než zavřela dveře od hostinského pokoje, ještě jej krátce přeletěla pohledem. Nechtělo se jí odejít. Tady si připadala volně a svobodně. Ale bez Petera by to stejně za nic nestálo, řekla si nakonec a s hlubokým nádechem udělala první krok…
Prošel už asi desítku mudlovských hospod a nenarazil na jedinou stopu po Elis, ani jediný náznak. Přesto se nevzdával, zbývala ještě spousta míst, kde by mohla být.
Byl tak zaměstnán svými myšlenkami, že si ani nevšiml postavy v černé kápi, která se náhle zjevila za ním a udělala několik rychlých kroků směrem k němu.
„Psst, Bille,“ sykl neznámý muž. Bill se zastavil a neznámém muži poznal Lupina.
„Lupine… co tady děláte? Neříkal jste, že prozatím nebudete vycházet ven, aby vás nikdo nepoznal?“
„Na tom teď už nesejde,“ sykl Lupin a zatáhl ho do stínů nejbližší uličky.
„Poslouchej mě, Voldemort zaútočil na Popletala, celý svět už teď ví, že je zpátky.“ Billovi zděšeně poklesla čelist, ale slov se mu nedostávalo.
„Popletala převezli k Mungovi, díky Brumbálovi to přežil,“ chrlil to na něj Lupin, „ale Snape nám donesl zprávu, že se Smrtijedi chystají na Munga zaútočit a zabít Popletala za každou cenu. Už jsme jim poslali zprávu, ale Popletala musíme dostat pryč, okamžitě. Potřebujeme tvou pomoc. Všichni členové Řádu pomáhají s evakuací. Charlie ho dostane od Munga na Příčnou a odtamtud ho společně dostanete do Štábu, musíte to udělat rychle a pokud možno nevzbudit přitom nežádoucí pozornost.“
„Ale já ještě musím…“
„Na to teď není čas Bille, Elizabeth musí počkat, teď jde o lidské životy.“
„Dobře,“ přikývl po krátkém zaváhání Bill, „proč ho ale nedostaneme od Munga do Štábu přímo?“ zeptal se ještě.
„Nařídil to Brumbál, chce zmást stopy nebo tak něco,“ pokrčil rameny.
Bill přikývl a Lupin ho poplácal po rameni:
„Odvahu!“
Elis zahnala všechny chmurné myšlenky a soustředila se na svůj jediný cíl – najít Řád. Podle Peterovi rady našla Děravý kotel. Uvnitř bylo několik podivných lidí, na první pohled kouzelníků a všechno vřelo. Elis zaslechla jen několik útržků rozhovorů:
„…já tomu nevěřím…“
„…U Merlina, to není pravda, Vy-víte-kdo přece nemůže být zase zpátky…“
„…Co s námi teď bude?...“
Zatrnulo v ní a přidala do kroku. Bylo jí jasné, že válka vypukla a ona chtěla být u toho.
Prošla hospodou jako vítr až stanula před velkou cihlovou zdí a po dlouhé době opět vytáhla svoji hůlku…