35. Nepříjemné překvapení
Někde daleko, v zemi nedotčené časem se Věštkyně usmála, když se začalo odvíjet další vlákno osudu, který kdysi předpověděla. Už brzy všechno zapadne na své místo, uvědomila si, když šla informovat svého manžela o posledním vývoji.
Harry frustrovaně zíral na nákresy před sebou. Byla to činnost, které věnoval už dvě hodiny ze svého odpoledne.
Když se o té myšlence poprvé doslechl, když zjistil, že existuje možnost změnit se v jiné zvíře než ve vlka, považoval to za úžasné. Poté, co usoudil, že druhou formou by měl být pták, který mu umožní létat bez jakékoliv jiné magické pomoci, byl nadšený. Stejně tak unešený byl, když Severus přinesl anatomicky přesné nákresy sokola, kterého si vybrali. A když začal nákresy studovat, měl pocit, jako by naběhl hlavou proti zdi.
Měl vědět, že to nebude snadné. Měl brát vážněji Severusovo varování, že se jedná o vysoce specifické odvětví magie, které bylo téměř zapomenuto a považováno za nesmírně obtížné i dlouho předtím, než bylo zakázáno. Měl to vědět, ale veškerou racionalitu přehlušilo nadšení, věřil, že nebude zas až tak těžké toho dosáhnout. Obelhával sám sebe.
„Je to nemožné!“ zamumlal už aspoň podesáté. Musí si nějak zapamatovat každý sval, každý nerv a křehkou strukturu kostí sokola dřív, než se o proměnu vůbec pokusí. Jenom oči samotné by mu mohly zabrat měsíce! Povzdechl a podíval se na hodiny. Oficiálně zmeškal oběd. Zase.
„Když budeš vynechávat jídlo, Minnie mě uškrtí za to, že jsem ti dal ty svitky,“ ozval se za ním Severusův hlas. Harry polekaně nadskočil a ruku si přitiskl k rozbušenému srdci.
„Dělej mi tohle a budu to já, kdo zaškrtí tebe,“ oplatil mu stejnou mincí.
Severus si sedl vedle něj a podíval se na svitky, které měl chlapec rozložené na několika stolech v knihovně Silbreithu.
„Taky tě mám rád, chlapče,“ odpověděl bez náznaku lítosti. „Pořád se potíš s těmihle?“
„Vypadá to tak,“ odvětil Harry a unaveně si protřel oči.
Pro třináctiletého čaroděje to byl vyčerpávající týden.
Nejdřív se setkal s jedním z ředitelů společnosti Nimbus, samozřejmě i se Severusem a jejich skřetím poradcem – velice ochotným a potěšeným skřetem, obzvlášť od chvíle, kdy zjistil, že kouzelník, kterého zastupuje, ovládá Hatmatilku - který měl zabránit, aby byl Harry v tak mladém věku ošizen.
Vedení společnosti na něj vyvinulo určitý tlak, když si uvědomilo, o koho se jedná. Dvojče Chlapce, který přežil, navrhující pro jejich formu, to by byla reklama. Harry jim však k Severusově pobavení laskavě připomenul, že může svoje koště zanést někam jinam, když nedodrží jeho podmínku.
To je efektivně umlčelo a Harryho trezor zaplavily galeony, ke kterým se později měla připojit významná část ze zisku z prodeje. A Kulový blesk – jak ho nazvali, protože Blesková šipka zněla divně a společnost chtěla zůstat u názvů spojených s oblohou - byl připravený stát se hitem.
„Už toho nech,“ řekl Severus, čímž přerušil Harryho myšlenky, „nic víc už se ti stejně nepodaří, když jsi tak unavený.“
„Já vím,“ souhlasil Harry, „promiň, že jsem byl tak…“
„Umíněný?“ ušklíbl se Severus. „Radosti dospívání.“ Harry po něm hodil zamračeným pohledem, který u profesora vyvolal smích.
„No co,“ odvětil a prohlédl si Severuse pozorněji. Pod očima měl jasně patrné tmavé kruhy a Harryho zajímalo proč. Určitě nebyl minulou noc ve své laboratoři, to by ho viděl, když šel okolo jedenácté spát.
„Víš, že Minnie ti dá co proto ještě víc, když nebudeš dost spát?“
„Proč nikdy nevyhrožuje tobě, že tě uškrtí? Nechápu to,“ stěžoval si Severus.
„Mě má prostě radši,“ pokrčil Harry rameny. Severus se znovu ušklíbl.
„Ale vážně, co tě trápí?“ Severus si povzdechl.
„Nemůžu přestat myslet na ten Raddleův deník,“ přiznal. Harry se na něj zmateně podíval.
„Proč?“
„No, i když pominu fakt, že se tě pokusil zabít…“
„Neúspěšně,“ namítl Harry.
„… zároveň popírá všechno, co vím o magii,“ pokračoval Severus, aniž by vzal na vědomí Harryho přerušení.
„No, Voldemort může být totální bastard,“ ušklíbl se Harry, „ale pořád je to chytrý bastard.“
„To vím,“ souhlasil Severus, „ale pořád nechápu, jak je možné vytvořit takový deník.“
„Jak to myslíš?“
„Podívej, Tom Raddle, kterého jsi potkal, měl být vzpomínkou, správně?“ zeptal se.
„Podle jeho slov ano.“
„A to je ono. Nemohl být vzpomínkou!“ vyhrkl Severus. „Minimálně ne jenom vzpomínkou.“
„Jak to?“ To Harryho zaujalo.
„Neříkám, že vzpomínky nemohou být zachycené v neživých předmětech,“ vysvětloval Severus. „Třeba myslánka je příkladem, že šikovný čaroděj takový předmět vyrobit může. Ale vzpomínky držené v takových předmětech jsou jen vzpomínky. Prostě jen to. Ozvěny minulosti bez vlastní svobodné vůle. A zcela jistě by se žádná nemohla přiživovat na životní síle člověka, ani vyskočit z myslánky ven.“
„Chápu,“ přikývl Harry zamyšleně. „Takže když to nebyla vzpomínka, tak co to bylo?“ Severusův výraz se zachmuřil.
„To je ten problém, nemám tušení.“ Harry těžce přikývl.
Nesnášel, když ani Severus neznal odpovědi na jejich otázky. Nějaká jeho instinktivní část vždycky věřila, že Severus umí odpovědět na všechno, a nechtělo se mu to přehodnocovat.
„A to je to, co ti v noci nedá spát?“
„No, to a problematika vzpomínek obecně.“ Harry se zamračil. Neměli podobný rozhovor i loni v létě?
„Nebavili jsme se o tomhle už někdy?“ zeptal se a Severus se jeho otázce usmál.
„Samozřejmě, že si to pamatuješ,“ pronesl afektovaně.
„Nemluvili jsme taky o myslánkách?“ zeptal se Harry a snažil se potlačit pocit déjà-vu, který se dral na povrch. „Po tom, co jsem loni v létě vyrobil první funkční koště, ne?“
„Ano, myslím, že ano,“ souhlasil Severus. „Taky jsem, myslím, řekl, že budu vyžadovat tvoji pomoc, až o tom popřemýšlím.“ Harry se usmál.
„Pamatuju se,“ řekl a začalo se ho zmocňovat vzrušení. „Takže, o čem jsi přemýšlel?“
„Pamatuješ, jak jsem říkal, že výroba myslánky zabere neuvěřitelné množství času?“ zeptal se Severus.
„Ano, pamatuju,“ přikývl Harry.
„No, přemýšlel jsem. Problém myslánek tkví v tom, že vyžadují silné kouzlo, aby dokázaly udržet vzpomínky uvnitř a byly schopny vyvolat jakoukoliv z nich, bez ohledu na to, jak stará nebo zapomenutá je,“ vysvětloval profesor. „Ale co kdybys chtěl jen uskladnit vzpomínky na to, co právě probíhá?“ zeptal se živě. „Kdybys chtěl zaznamenat a uskladnit něco, co se právě děje?“
„Jako takový ten mudlovský vynález?“ zeptal se Harry se zájmem. Vždy ho zajímaly výrobky mudlů, ale kouzla je přece jen vždy přebila. „Jak se mu říká? Videokamera?“
„Ano,“ potvrdil Severus. „Teoreticky by mělo být mnohem jednodušší navrhnout tohle než myslánku a já už jsem došel na nějaká kouzla, která by mohla fungovat.“
„A jak ti můžu pomoct?“ zeptal se Harry zmateně.
„No, můžu se zabývat aspekty jako například jak nahrát jednotlivé obrazy a jak je reprodukovat. Přemýšlel jsem nad nějakými lektvary a možná tak tuctem kouzel,“ prohlásil Severus.
„To zní snadno,“ okomentoval Harry sarkasticky.
„Nikdy jsem netvrdil, že bude,“ mrkl na něj Severus. „Zajímalo mě, jestli bys dokázal vymyslet způsob, jak vzpomínky pojmout, nějaký druh nádoby. Mezi námi dvěma, ty jsi ten, kdo má kovářské tendence.“
„To je fakt,“ souhlasil Harry.
„Takže?“ zeptal se Severus. „Co na to říkáš?“
„Rozhodně se mnou počítej,“ rozmáchl Harry rukama v gestu, které mělo vyjadřovat, jak je to samozřejmé.
„To je můj chlapec,“ zamáčkl si Severus imaginární slzy a usmál se.
„Nějaké nápady?“ zeptal se, když si všiml Harryho soustředěného výrazu.
„Vlastně jsem přemýšlel nad Pamatováčkem… mohl bych o něj požádat Nevilla. Třeba by mi mohl poslat ten svůj, jestli ho pořád má,“ prohlásil zelenooký chlapec, když jeho myšlenky zaletěly zpátky do prvního ročníku v Bradavicích. Severus se usmál.
Letní týdny utíkaly jako splašené a v polovině srpna se Harry se Severusem vydali do Bulharska. Strávili několik dní cestováním kolem Balkánu a Severus přímo šílel nad obrovským množstvím magické flóry, která se v těch místech vyskytovala.
Zrovna opustili Rodopy a Trigradskou roklinu a zdrželi se na druhé straně země, ve městě Vraca.
Harry nemohl být nadšenější. Už jednou viděli v akci Vracké supy a tento zážitek si museli zopakovat ještě jednou, než se vrátili do Anglie.
Navrch toho všeho vyšlo nové číslo časopisu Jaké koště?. Na samém vrcholu žebříčku popisujícím nejlepší košťata na trhu a jako volba národního týmu pro příští pohár ve famfrpálu, byl Kulový blesk.
„Tak to je něco,“ okomentoval Severus, který zářil pýchou, když četl článek, doprovázený obrázkem. Harry zrudl.
„Nikdy mě ani nenapadlo, že by to mohl být takový hit, opravdu ne,“ přiznal. Věděl, že jeho koště je dobré, vlastně skvělé, ale aby se z něj stalo koště pro pohár? Tomu by nikdy nevěřil.
„Mě ano. Gratuluju, Harry.“
„Díky, tati,“ usmál se Harry zeširoka, oči stále zabodnuté do obrázku Blesku.
Další věcí, kterou nečekal, byly reakce rodiny na jeho výtvor.
„Viděl jsi to, Jamesi?“ zeptal se Sirius týden před začátkem školního roku. Nad tím samým vydáním časopisu málem slintal.
„Co jsem měl vidět?“ zeptal se Dvanácterák, když k němu vzhlédl od svého výtisku Denního věštce.
„To, Jamesi!“ zdůraznil s široce rozšířenýma očima, když podstrčil časopis svému příteli, zatímco Harry se snažil udržet svůj pohled v misce s cereáliemi. „Nové koště od Nimbusu.“
„Vydali Nimbus 2003?“ zeptal se Adrian se zájmem a posunul se blíž k časopisu. „Malfoy se zblázní, až to uslyší.“
„Ne, tohle se vymyká obvyklé řadě Nimbus,“ objasnil Sirius a James s Adrianem se začetli do článku. „Říká se mu Kulový blesk.“
„Dokáže jít z nuly na sto padesát za deset vteřin?“ zeptal se James užasle, když článek dočetl.
„Říkají tady, že jedno koště je vystavené ve Famfrpálových potřebách na Příčné,“ řekl Adrian s rozzářenýma očima, „půjdeme se podívat?“
„No samozřejmě,“ potvrdil Sirius. „Píšou tu, že v prodeji bude až v listopadu. Tak pojď, Harry, jdeme!“
„Já už jsem ho zblízka viděl,“ pronesl Harry, čímž si vysloužil několik obdivných pohledů. „Co je?“
„Kde jsi ho viděl?“ zeptal se Sirius uctivě.
„Zapomněli jste, že jsem se v létě ucházel o práci u Nimbusu?“ odpověděl Harry otázkou. Nakonec rodině řekl, že tu práci nedostal a rozhodl se začít až příští rok. „Byl jsem tam, zrovna když Blesk odkoupili.“
„Sáhl sis na něj?“ vydechl Adrian zasněně. Harry se snažil zadržet smích.
„Vlastně ano, myslím, že to byl prototyp.“ Nebyla to lež, Harry si prototyp nechal pro sebe. Severus trval na tom, že jednoho dne bude stát miliony, takže nakonec zdobil stěnu jeho pokoje na Severusově hradě.
Právě teď Harry pracoval na vytvoření chytačské edice Kulového blesku. Nebylo to už tak těžké, když byl základní design navržený a přivedený k dokonalosti.
„Ty jsi… šáhl…na prototyp?“ vyjekl Sirius.
„Jo,“ řekl prostě a odnesl svůj prázdný talíř do dřezu, aby nechal Siriuse v klidu vydýchat a Jamese s Adrianem, aby se ho pokusili uklidnit.
Věci byly ještě horší, když opravdu navštívili Příčnou ulici a zblízka se na koště podívali. Lily musela zakročit, aby James se Siriusem okamžitě nenaběhli do obchodu a dva si neobjednali. Adrian s Ronem, který se k nim připojil u Děravého kotle, aby sehnali školní pomůcky na další rok, na koště jen strnule zírali.
Harryho, který jen valil oči, když uviděl dav tlačící se k výloze, aby Kulový blesk viděl, zajímalo, jak by reagovali, kdyby zjistili, kdo koště navrhl. Asi by to nebylo tak pěkné, usoudil.
Když se k nim připojila Hermiona, oba svoje kamarády odtáhla od výlohy, aby s ní šli nakupovat. V náručí držela svou novou gigantickou kočku jménem Křivonožka a rozhodla se, že nebude ztrácet čas zíráním na nějaké koště.
Harry se taky ještě zastavil v Děravém kotli a vyzvednul tam Nevilla. Živě se bavili o svých prázdninách, než se připojili k malé skupince čekající na ně před lékárnictvím.
Na závěr navštívili Krucánky a Kaňoury, které byly vrcholem jejich nakupovací výpravy.
Z volitelných předmětů na nový školní rok si Harry společně se svým bratrem a Ronem vybral Péči o kouzelné tvory, ale místo jejich Věštění se rozhodl pro Věštění z čísel a Starodávné runy.
Díky několika dopisům přes léto Harry přesvědčil Nevilla, aby si také místo Věštění dal Starodávné runy, předmět, který si Neville chtěl vzít, ale nevěřil si, že ho zvládne. Až Harry ho přesvědčil o opaku.
Hermiona si na druhou stranu zapsala každý předmět, který byl k dispozici, a Harry neviděl způsob, jak by mohla všechny hodiny zvládnout, kdyby neměla Obraceč času.
Šok dne ale přišel v okamžiku, kdy si chtěli koupit učebnici pro Péči o kouzelné tvory s názvem Obludné obludárium a k Harrymu překvapení zjistili, že je to tatáž kniha, kterou dostali od Hagrida k narozeninám. Tenkrát byla u knihy jen poznámka, že ji určitě budou potřebovat, a teď už aspoň pochopili proč. Prodavač se málem rozplakal, když mu Neville, Ron a Hermiona řekli, že chtějí tři výtisky.
Další dny pak plynuly klidně. Sirius se tvářil samolibě nad něčím, co se snažil držet jako tajemství, a Harry jen doufal, že neplánuje koupi Kulového blesku. Vtipy stranou, byl by radši, kdyby jeho rodina neutrácela takové množství peněz – bez ohledu na to, kolik jich měla – za něco, co on sám vytvořil. Kromě toho ale život pokračoval obyčejně.
Harry se snažil načrtnout hrubý obrys zařízení, které Severus plánoval vyrobit. Bylo to trochu složitější, vzhledem k tomu, že se sklem nikdy nepracoval, ale v tomto případě byl průhledný materiál nutností. Letmý pohled na hodiny ho informoval, že už je víc jak hodinu po půlnoci. Povzdechl si, nechápal, jak ten čas vždycky tolik letí.
Už se chystal zalézt pod přikrývku a konečně se prospat, když se v domě ozvaly naléhavé kroky několik podlaží pod ním, odhadl to na Jamesovu kancelář. Vzápětí zvuk kroků následovaly zoufalé, rozčilené hlasy, tlumené vzdáleností a předměty mezi nimi a mladý čaroděj byl dost zvědavý na to, aby ho to vyburcovalo k činu.
Neztrácel čas, tiše vyklouzl z postele a zamířil si to dolů po schodech přímo ke zdroji hluku. Všude byla tma kromě slabé záře z krbu a z otevřených dveří od kanceláře. Skrze ně mohl snadno vidět, co se děje.
Zastavil se a pozorně se zaposlouchal, tichý jako myška. Jen tohle vědomé úsilí být potichu mu zabránilo zalapat po dechu, když si vyslechl důvod rozruchu.
„… a ne, jak se mu podařilo uprchnout,“ rozlehl se halou Siriusův hlas.
„Ale to mělo být nemožné,“ bránila se Lily, šok v jejím hlase byl evidentní. „Ochranná kouzla kolem klece přece měla…“
„Neobnovili anti-transformační kouzla, Lily,“ přerušil ji unavený Remusův hlas. „Merlinví proč, ale neobnovili.“
„Protože Popletal je totální debil, to je to,“ rozhořčil se James. „Petr je nebezpečný, je důvodem, proč byli moji synové málem zavražděni, a je potvrzeným zvěromágem! Jak ho mohli nechat utéct?“
Harry přimrzl. Petr? Jako Petr Pettigrew? Jednou viděl fotku toho muže v novinách, všechny jeho fotografie z mládí byly zničeny a z Potterova domu vyhozeny. Malé oči jako korálky a baculaté tváře, které si Harry pamatoval, zcela odporovaly tomu, co byste čekali od oddaného Smrtijeda. Možná právě to byste ale čekali u zrádce. A byl venku z Azkabanu?
„Nemusíš být génius, abys věděl, co udělá teď,“ prohlásil Sirius temně.
„Vy si myslíte, že půjde po Adrianovi?“ zeptala se Lily vyděšeně. Harry nikdy neslyšel, aby se jeho matka tak bála. Bylo to skličující.
„Co jiného by mohl dělat?“ zeptal se Remus. „Když se bude jen schovávat, jednou ho Ministerstvo najde, teda pokud nechce strávit zbytek života jako krysa. Ale i kdyby to zkusil, tak by v případě, že by se Voldemort vrátil, nebyl v bezpečí před jeho hněvem.“
„Takže ty říkáš, že se jen snaží zachránit si kůži?“ vyhrkl Sirius pobouřeně.
„Copak někdy dělal něco jiného?“ zajímal se James.
Jeho slova následovalo ticho, jak každý v místnosti zvažoval důsledky nejnovějšího vývoje. Byla to malá útěcha, ale v situacích, jako byla tahle, byl Harry opravdu rád, že zůstává ve stínu a nechává svého bratra nosit titul Chlapce, který přežil. Ne, že by byl rád, že zůstává v bezpečí, zatímco Adrian je ohrožen, to ne. Ale nehodlal se obelhávat.
Když byl venku Smrtijed toužící po pomstě – obzvlášť tento konkrétní Smrtijed, který by šel až do krajností, aby si zachránil vlastní krk – je jasné, že půjde po slabším cíli, tedy po tom druhém bratrovi.
Harry téměř hlasitě odfrkl nad tím, jak to zní. Kdyby byl Adrian na jeho místě, zůstal by pravděpodobně naprosto netrénovaný. Seděl by na zadku jako mudlové. Teď bude pod neustálým dohledem, zatímco Harry bude muset bránit sám sebe nebo přinejmenším zabavit útočníka na tak dlouho, aby stihl utéct.
„Co teď?“ zeptal se Sirius rezignovaně.
„Budeme pokračovat v hledání,“ odpověděl James. „Dohlédneme na to, aby byla posílena ochrana Bradavic.“ Zelenooký čaroděj si pomyslel, že to teď opravdu bude nejlepším řešením.
„Máme štěstí, že letos budeš učitelem Obrany, Tichošlápku.“
Tak to se skrývalo za tím záhadným úsměvem celé léto. Harry souhlasně přikývl. Sirius vypadal, že se o nic na světě nestará, ale přinejmenším znal oblast magie, kterou bude učit.
„Když bude pokračovat pátrání, tak nevím, jak to všechno zvládnu,“ přiznal psí zvěromág.
„Musíš!“ vykřikla Lily. „Adrian bude potřebovat všechnu pomoc, kterou může dostat…“
To zabolelo. Bylo to, jako by si skutečně mysleli, že Harrymu nic nehrozí.
„Udělám, co budu moct,“ ujistil ji Sirius hlasem, který zněl mnohem dospěleji, než u něj Harry kdy zaznamenal. „Jen říkám, že budu potřeba taky při hledání. Jsem druhý ve velení bystrozorů, Lily, a Petra jsem znal,“ připomněl jí. Tohle byla dobrá připomínka.
„Já bych s tím mohl pomoct,“ nabídl Remus.
„Jak?“
„Když zvážíme situaci, mohl bych polovinu hodin odučit. Tak by vždycky aspoň jeden z nás byl v Bradavicích.“
„To bys opravdu mohl udělat?“ zeptal se James o něco klidněji.
„Brumbál nemá důvod takovou nabídku teď odmítnout,“ pokrčil rameny Remus.
„Já nevím,“ zamumlala Lily. „Možná bychom měli tento rok nechat chlapce tady, učit je doma…“ Harry se toho návrhu zděsil.
„Lily!“ vyhrkl James. „Moji synové se nikdy nebudou skrývat před…“
„Jsou to i moji synové!“ vykřikla rudovláska.
Remus se Siriusem zasáhli dřív, než se mohla rozpoutat opravdová hádka.
„Hádky teď nic nevyřeší,“ vstoupil mezi ně Sirius jasným, autoritativním hlasem – Harry ani nevěděl, že tak jeho kmotr může znít.
„Mimoto, Lily,“ zdůvodňoval Remus, „Bradavice mají Brumbála a starověká kouzla, která je chrání.“
„A loni měly taky baziliška a předloni samotného Voldemorta,“ vypočítávala Lily.
„Ten bazilišek byl zabit tvým synem, Lily.“ Pravda, pomyslel si Harry. „A byl to učitel, kdo Voldemorta nechal vstoupit dovnitř. Jedinými novými profesory letos budeme my dva,“ připomněl jí Sirius. „Chlapci tady nebudou ve větším bezpečí. Bradavice jsou jejich nejlepší šancí, věř mi.“
„Pořád se mi to nelíbí,“ zamumlala Lily, nepřipravená přiznat porážku.
„Co jiného můžeme dělat, Lil?“ zeptal se James něžně. „Já se musím připojit k pátrání, a i kdyby sis ty vzala rok volno, nebudeme schopni ochránit Adriana tak, aby nehrozilo, že tady bude napaden.“
Bylo to tu zas, povzdechl si Harry. U něho útok neočekávali. Nepochopitelně naivní.
„Oba vaši synové budou v Bradavicích ve větším bezpečí,“ shrnul Remus a Harry k němu pocítil příval vřelé náklonnosti.
„A budou moct dál žít svoje životy, aspoň zdánlivě normální,“ dodal Sirius. „Dovedeš si představit Adriana bez Rona a Hermiony a Harryho bez Nevilla a Bradavic? Oba to tam milují!“ Harry se usmál a v duchu Tichošlápkovi poděkoval.
„Já vím, Siriusi,“ uznala Lily po chvíli ticha. „Jen se mi to prostě nelíbí. Vypadá to, že nebezpečí je všude.“
„Věděli jsme, že to bude takhle, od doby, kdy jsme si vyslechli proroctví,“ řekl James, „aspoň dokud nebude Voldemort definitivně pryč.“
Po tom prohlášení se rozhostilo ticho.
„Přinejmenším je v Bradavicích Minerva,“ snažil se Sirius odlehčit atmosféru.
„Minerva, Tichošlápku?“ zeptal se Remus zmateně.
„Jo,“ vyštěkl smíchy, „byla jedna z prvních, kdo po útěku dorazil do Azkabanu.“
„Co?“ Lilyin hlas byl zabarven zmatením. „Proč?“
„Patřila mezi ty, kdo na jeho klec uvrhli původní kouzlo, ne?“ poznamenal James.
„Jo, a nechala jim tam jasné instrukce, co dělat a jak je obnovovat,“ informoval Sirius. „Nebyl jsem tam, když se to stalo, ale slyšel jsem, že zuřila. Nikdo se k ní neodvážil ani přiblížit, když se vracela do školy, i když prakticky napadla tucet ministerských pracovníků. Kámo, přál bych si u toho být…“ Ozvalo se zachechtání a Harry usoudil, že už slyšel dost.
Zabraný v myšlenkách se vrátil do svého pokoje, a protože nevěděl, co jiného dělat, vytáhl kus pergamenu a brk. Už několik dní neviděl Severuse, a tak mu teď napsal, co se stalo, i když už to stejně nejspíš věděl. Počkal, až se Hedvika vrátí z lovu, a předal jí dopis.
Díval se za ní, dokud se její stín neztratil ve tmě. I když se vrátil do postele, věděl, že dnes v noci se spánku nedočká. Kdo ví, jak nový školní rok skončí tentokrát.