4. Nepříjemná pravda

21.06.2016 14:31

Ginny seděla na kraji lavice a frustrovaně houpala nohama. Harry tu měl být na další trénink už před notnou dobou. Nikdy nechodil pozdě, takže si o něj začínala dělat starosti. Mohlo se mu něco stát?

 

V odpovědi na její obavy se dveře učebny otevřely a vstoupil Harry, s očima vytřeštěnýma.

„Promiň, že jdu pozdě, Gin,“ omluvil se. „Zdržela mě profesorka McGonagallová, chtěla si promluvit.“

„Opravdu?“ ušklíbla se Ginny. „Zase jsi v hodině zlobil, Harry?“

„Ne, jenom… ehm, víš… chystá se vánoční ples,“ vybreptal ze sebe.

„Jo,“ přikývla Ginny nechápavě. Proč by Harry kvůli plesu takhle vyváděl?

„No… a jako jeden ze šampionů musím ples zahájit tancem,“ zaskučel. „Ginny, v životě jsem netancoval.“

 

„No, v tom případě máš kliku,“ uklidňovala ho, „mamka s taťkou mě naučili základy, ještě než jsem nastoupila do Bradavic. Tancování a plesy obecně jsou v kouzelnickém světě celkem běžné, víš? Chtěli, abych byla připravená. Můžu tě základní kroky naučit.“

„Super!“ vyhrkl Harry, než se jeho výraz opět změnil v nervózní. „Ehm… chtěl bych se tě zeptat ještě na něco.“ Ginny se podívala na jeho útrpný výraz a povzdechla si.

 

Vsadila by každý galeon, který měla, že od ní bude chtít radu, jak nejlépe požádat Cho Changovou, aby s ním šla na ples. Během posledních týdnů si všimla, jak často Harry hezkou Asiatku pozoruje. Pořád doufala, že se jí ho podařilo od toho pobláznění odradit, ale očividně se pletla.

„O co jde, Harry?“ zeptala se a snažila, aby v jejím hlase nezazněla iritace.

„No… zajímalo mě, jestli bys na ten ples nešla se mnou?“ zeptal se nakonec.

„Co?“ vyhrkla a málem sklouzla z lavice na zem, jak ji to vyvedlo z míry. Pak jí to došlo. „Cho Changová tě odmítla?“

„Cho?“ opakoval Harry zmateně. „Proč bych měl zvát Cho? Je to Diggoryho přítelkyně.“

„Jo, ale ty na ni pořád koukáš,“ obvinila ho, „vždyť z ní nespouštíš oči.“ Harry se neklidně ošil.

 

„Jo, sledoval jsem ji,“ přiznal pak, „ale jen kvůli tomu, o čem ses bavila s Demelzou. Uvědomil jsem si, že o ní vlastně nic nevím, tak jsem ji sledoval, abych zjistil, jaká vlastně je.“

„A?“ pobídla ho Ginny, zvědavá na jeho názor.

„Upřímně, byla by to pro mě noční můra,“ přiznal. „Pořád si na něco stěžuje a brečí kvůli každé prkotině. Minulý týden si mohla vyplakat oči, když její kolej přišla o body na Snapeově hodině. A taky mluví pořád jen o sobě. Nikdy jsem neslyšel nikoho tak sebestředného, dokonce ani Percy není tak hrozný. Nikdy nepřestane! Pořád jen žvatlá o tom, jak krásná bude ve svých nových šatech nebo jak si v Prasinkách koupí úžasný boty. Cedric by si zasloužil metál za to, že s ní vydrží.“

 

Ginny několikrát zamrkala. Když probírala drby s Demelzou, opravdu doufala, že to v Harrym zaseje semínko pochybností. Nevěřila ale, že ho to přivede k tak důkladnému zkoumání madam Changové. Kupodivu dokázal i jako dospívající chlapec pominout její pěknou tvářičku a dívat se spíš na osobnost pod ní. Znovu ji překvapoval.

 

„Dobře, chápu, proč nechceš pozvat na ples Changovou, ale proč mě? Musí být hromady hezčích holek, které by vraždily, jen aby s tebou mohly jít,“ zeptala se. Rozhodla se, že se zeptá, aby zjistila, co si o ní Harry opravdu myslí. Doufala, že nebude litovat, až uslyší odpověď.

„To neříkej,“ bránil se Harry, „zní to, jako bys ty hezká nebyla, což jsi. Ale zeptal jsem se tě, protože McGonagallová říkala, že třeťáci se můžou zúčastnit, jen když je někdo starší pozve. A já hádám, že bys tam šla ráda, takže to ber jako poděkování za to, jak mi teď se vším pomáháš. Jsi opravdu skvělá, Gin. Bez tebe bych byl úplně ztracený. Doufal jsem, že bys mi dovolila vzít tě na ples, možná koupit ti nějaké nové pěkné šaty, jako důkaz vděku.“

 

„Nové pěkné šaty?“ lapla po dechu. „Jak tě to napadlo?“

„Ehm… nerad to přiznávám, ale to kvůli Cho. Když jsem sem šel, zaslechl jsem, jak se snaží rozhodnout, které šaty si na ples vezme. Její rodina je na tom asi poměrně dobře, a tak se vsadím, že má hromady šatů, ze kterých si může vybírat. Chtěl jsem ti dát stejnou možnost,“ pokrčil rameny a zatvářil se zahanbeně.

„Nemusíš mi kupovat věci za to, že ti chci pomoct,“ řekla Ginny jemně. Popravdě ji ale zahřálo, jak na ni myslel.

„Vím, že nemusím. Ale chtěl bych,“ trval na svém Harry.

 

Ginny viděla jeho výraz, došlo jí, jak moc mu na tom záleží. Samozřejmě, kdyby Ron zjistil, že jí Harry kupuje nové šaty, shodil by ho ze střechy, ale to jí teď bylo srdečně jedno. Musela přiznat, že ačkoliv byly všechny její šaty v pořádku, nebyly takové, aby si je zvolila pro mimořádnou událost, jakou tento ples bezesporu byl. Mimoto, Harry chtěl očividně dokázat svůj vděk za to, co pro něj v posledních měsících udělala, a zdál se být o celé věci poměrně přesvědčený. Ne, rozhodla se, odmítnout jeho nabídku by bylo jako vrazit mu facku.

 

„Děkuju, Harry. Ráda s tebou půjdu na ples a nechám si od tebe koupit i šaty, pokud mi slíbíš, že za ně neutratíš příliš,“ dala mu podmínku. Harry se rozzářil.

„Skvělé, Gin! Zajdeme do nějakého obchodu, jakmile bude příští víkend v Prasinkách. A jsi si jistá, že riskneš svoje palce na nohou a zkusíš mě naučit tančit?“

„Teď už budu vědět, že jdeš na ples se mnou,“ zašklebila se. „Ale chci tě varovat, jestli si myslíš, že mi bude stačit jeden tanec a pak budeme posedávat kolem a celý večer jen odpočívat, tak se pleteš. Budu očekávat příjemného a slušného tanečního partnera celou noc.“ Harry prudce zamrkal.

„Jestli si myslíš, že to tvoje nohy ustojí,“ pokrčil nakonec rameny.

„Klídek, Harry. Existuje kouzlo, které můžeš seslat na svoje boty a které zabrání, aby na ně někdo dupl. Znám někoho, od koho si můžu půjčit rádio, mohli bychom začít zkoušet už zítra,“ nabídla. „Ale teď už dost flákání. Začni se protahovat a pak od tebe chci padesát kliků.“ Harry si hluboce povzdychl a začal ze sebe sundávat těžkou školní uniformu. Tohle bude dlouhý večer.

_________________________________________________________________

Ve středu večer, týden před plesem, seděla Ginny v knihovně a pracovala na svých úkolech. Harry šel běhat, aby se zbavil nervózní energie, ona ale netoužila běhat s ním kolem jezera v zimě a tmě.

 

Z nějakého důvodu byla knihovna ten večer nepřirozeně tichá a Ginny v ní byla sama, kromě stálé osazenkyně, Hermiony. Dívka s rozčepýřenými vlasy seděla u stolu vedle a studovala starodávně vyhlížející knihu, Ginny naprosto ignorovala. Protože se Hermiona už nijak nesnažila zbourat zeď, která vznikla mezi ní, Ronem a Harrym, Ginny měla v plánu ignorovat ji taky. Místo toho se soustředila na svou esej do hodiny Lektvarů, aby Snapeovi nedala záminku ohodnotit ji hůř než ´N´.

 

Její pozornost byla vyrušena, když si najednou někdo hlasitě odkašlal. Ginny vzhlédla a uviděla nervózního Nevilla Longbottoma stát před Hermionou.

„Ehm, Hermiono, jen jsem… ehm, jde o to… ehm, nechtěla bys jít se mnou na ples?“ vypadlo z něj vyděšeně.

„Jé, Neville, promiň, ale už doprovod mám,“ odpověděla Hermiona omluvně, než významně pokynula hlavou k Ginny.

„Jo, Ginny, nechtěla bys jít...“ začal Neville vzápětí, ale Ginny ho zastavila, než otázku dořekl.

„Promiň, Neville, já už taky doprovod mám,“ informovala ho. „Vím ale, že Lenka ještě ne, nechceš zkusit ji?“

„Lenka Láskorádová? To si děláš srandu,“ vyjekl zděšeně.

„Jo, no, strašpytlové si nemůžou úplně vybírat, ne?“ sekla ho, naštvaná jeho reakcí. Zrudlý Neville se otočil a rychle vyběhl z knihovny.

 

„To nebylo moc pěkné,“ napomenula ji Hermiona upjatě. „Jen tě chtěl pozvat na ples. Nebylo třeba být na něj zlá.“

„Nepotřebuju tvoje poučování, děkuju pěkně,“ odsekla Ginny. „On taky nemusel být tak zlý ohledně Lenky. Jen jsem se mu snažila navrhnout někoho, kdo by s ním mohl jít.“

„Jo, no, ta holka je trochu zvláštní, to musíš uznat,“ pokrčila Hermiona rameny. „Nedivím se, že s ní nechce jít.“

„Lenka je skvělá,“ štěkla Ginny. „Měl by s ní skvělý ples, kdyby nebyl tak vystrašený z vlastního stínu! A jestli pro něj Lenka není dost dobrá, měl sebrat odvahu a požádat někoho dřív, ne na poslední chvíli.“ Hermiona neodpověděla, ale tvářila se, jako by ji chtěla pokárat.

 

„Předpokládám, že ty jdeš s mým debilním bratrem,“ pokračovala Ginny.

„Ne, vlastně ne,“ odpověděla starší dívka. „Může tě to překvapit, ale na tomhle hradě jsou i kluci, kterým se líbím, víš?“

„Nikdy jsem netvrdila, že nejsou,“ bránila se Ginny, „jen jsem myslela, že vzhledem k množství času, které poslední dobou s Ronem trávíš, půjdete spolu.“

„No, nepůjdeme,“ odsekla už naštvaně Hermiona. „Hádám, že tys obalamutila chudáka Harryho, aby tě vzal s sebou, co?“ To Ginny zvedlo tlak k nepříčetnosti.

 

„Obalamutila? Měla bys vědět, že Harry mě požádal hned, jak byl ples oznámen. Nemusela jsem si o nic říkat! O čem to, do pekla, mluvíš?“

„Všechno ti to vychází, že?“ odpověděla Hermiona a zabodla se do ní pohledem. „Když jsme teď já s Ronem mimo mísu, obula ses do toho a najednou Harry skáče, jak ty pískáš. Netrvalo to dlouho, než ses mu vetřela do přízně, že?“

„Možná Harry oceňuje mít někoho, kdo mu opravdu věří, když říká, že se do Turnaje sám nepřihlásil! Možná se mu líbí mít někoho, kdo ho neodhodí jako kus hadru, když nejvíc potřebuje podporu!“ rozčilovala se Ginny.

„Já jsem nikdy neřekla, že mu nevěřím!“ práskla Hermiona.

„Tak proč na něj kašleš, když mu věříš?“ odtušila Ginny. „O co jde? Bojíš se, co si budou myslet ostatní?“

„Kdy jsem se zrovna já starala o to, co si myslí ostatní?“ opáčila starší dívka tiše.

 

„Tak proč si od něj držíš odstup?“ Ginny byla proti své vůli upřímně zvědavá. Najednou se Hermiona zatvářila rozpačitě.

„Takhle jsem to nikdy nechtěla,“ zaskučela. „Nesnáším, když se s Ronem hádají. Jsou to moji nejlepší přátelé a já to nezvládám, když spolu bojují. Věděla jsem, že Harry v tom stupidním turnaji soutěžit nechtěl, ale Ron je přesvědčený o opaku, a když si něco myslí, dokáže být velice tvrdohlavý. Kdybych se s Harrym dál bavila, Ron by si myslel, že se stavím na Harryho stranu. Takže jsem ho chtěla zpracovávat, aby viděl, jak je to doopravdy. Ne, že bys mi zrovna pomáhala!“

 

„Tím myslíš zase co?“ zaujala Ginny opět obranný postoj.

„Teď si Ron nejen myslí, že se Harry dostal podvodem do Turnaje, aniž by mu o tom řekl, ale také, že svádí jeho sestru,“ odsekla Hermiona popuzeně. „S takovouhle ty dva nikdy nedonutím, aby spolu začali zase kamarádit.“

„Napadlo tě někdy, že by to tak možná nebylo úplně špatně?“ zklidnila hlas Ginny.

„Držet je od sebe?“ vyhrkla Hermiona nevěřícně. „Kromě posledních měsíců Ron Harryho vždycky podporoval. Nevidělas, co všechno jsme my tři dokázali, takže…“

„O všem jsem slyšela,“ přerušila ji mladší dívka. „Jestli si myslíš, že Ron udrží nějaké tajemství déle než pět minut, tak si lžeš do kapsy. Lidi se ale mění, Hermiono. Když Harry poprvé přijel do Bradavic, potřeboval stejně staré přátele. Byl tak dlouho sám, že prostě potřeboval někoho, kdo by ho měl rád takového, jaký byl. Čas jde ale dál a Harry už si nemůže dovolit být dítětem. Voldemort po něm půjde a on se musí naučit, jak se s tím vypořádat. Potřebuje trénovat a stát se skvělým čarodějem. Když uvážíš, jak ohromně odvážný Ron je, dovedeš si představit, že by mu s tím pomohl?“ ušklíbla se ironicky.

 

Hermionino ticho bylo víc než výmluvnou odpovědí.

„Přesně. Ron už teď na Harryho dost žárlí. Dovedeš si představit, jaký bude, až Harry dospěje do čaroděje schopného porazit samotného Voldemorta?“ pokračovala Ginny horlivě. „A Ron není zrovna nejpoctivěji pracující čaroděj na světě, nemám pravdu? Harry se ale dokáže potit do krve, když má tu správnou motivaci. Měla bys ho vidět! Od doby, co se jeho jméno objevilo v Poháru, hodně trénuje a učí se tucty nových kouzel. Těžkých kouzel. Většina z nich dosahuje úrovně NKÚ.“

 

Provinilý výraz na dívčině tváři jí prozradil, že si myslela, že se s Harrym vykrádají kvůli jiným věcem než kvůli tréninku.

„Ne, nezašívali jsme se v přístěnku na košťata, jestli si myslíš tohle,“ procedila Ginny mezi zuby. „Harry tvrdě trénuje. Ztrácí tuk a nabírá svaly. Až Turnaj skončí, Harry se vyrovná šesťákům, možná i sedmákům. A jestli se nám to podaří, bude připraven postavit se Voldemortovi, až bude muset opustit Bradavice. A jestli to má dokázat, nemůže si dovolit tahat sebou mrtvou váhu ve formě mého bratra.“

 

„To nemyslíš vážně, Ginny,“ Hermiona zněla skoro prosebně, „my jsme tým, všichni tři. Společně jsme dokázali tak úžasné věci. Zachránili jsme Kámen mudrců ze spárů Voldemorta a zachránili jsme Siriuse před Azkabanem. A nezapomínej, že Ron a já jsme pomáhali zachránit také tebe. To já došla na to, že to, co útočí na lidi, je bazilišek, a Ron stál Harrymu po boku, když tě šel zachránit. Neměla bys nás tak rychle odepisovat stranou.“

„Nepopírám, že jste pro Harryho byli nápomocní, ale, upřímně, jak skupině přispěl Ron? Možná byl pro Harryho morální oporou, ale události posledních měsíců ukázaly, že pokud není součástí hry, je žárlivý a unaříkaný. Můj bratr je nedospělý, líný a nikdy nepřemýšlí dřív, než jedná. Chápu, že ho chceš zapojit, ale tohle je pro všechny až moc důležité, než abychom riskovali zahrnutí Rona,“ odůvodnila Ginny.

 

„Proč by bylo zahrnutí Rona riskantní?“ nechápala stále Hermiona.

„Hermiono, už jsem ti řekla, že vím o všem, co jste vy tři dokázali, protože Ron neudrží pusu zavřenou,“ řekla Ginny ledově. „Do pekla, dokonce mu uteklo, že jste se potkali se Siriusem! Co by se stalo, kdyby to zaslechl někdo z Ministerstva? Sirius by mohl zemřít jen kvůli Ronově nevymáchané hubě!“

„Nemyslím si, že by to někdy zašlo tak daleko,“ protestovala Hermiona. „Ron není hlupák.“

„Probuď se, Hermiono!“ zaskučela Ginny. „Jakmile se Ron naštve, jeho mozek se vypíná. Mohl by říct cokoliv! Například si představ, že ho začne provokovat Draco Malfoy. Opravdu věříš, že by Ron nevybreptl nic, co by neměl?“ Hermiona se na ni frustrovaně podívala.

 

„Víš, že mám pravdu. Ron by nevydržel ani pět minut toho tréninku, který Harry v posledních měsících dělá. Jakmile by to začalo být jen trochu obtížné, začal by si stěžovat, že se nudí, že má hlad nebo tak něco. Ty by ses učila nová kouzla a on by se flákal kolem a otravoval. Podívej se mi do očí a řekni, že se pletu,“ vyzvala ji Ginny. Na vteřinu Hermiona seděla tiše, než se najednou postavila a zaklapla knihu, kterou četla. Posbírala svoje věci, otočila se na podpatku a bez dalšího slova vypochodovala z knihovny.

Ginny se posadila a sledovala místo, kde zmizela. Soucítila s Hermionou, možná dokonce i trochu s Ronem, nemohla ale dovolit, aby kdokoliv stál v cestě Harryho postupu. Nebesa ať pomáhají každému, kdo by to chtěl zkusit.

___________________________________________________________________

„Jak tohle vyřešíme, když tu věc nedokážeme poslouchat déle než pár sekund?“ zavrčel Harry frustrovaně. Zlaté vejce trůnilo na lavici před nimi a stále odolávalo jejich vytrvalým pokusům získat z něj vodítko. Otevřít ho déle než na malou chvilku se ukázalo jako nemožné kvůli bolestivému jekotu, který z něho vycházel. Bylo to otravné.

 

„Musí to mít něco společného s tím zvukem,“ teorizovala Ginny, „nic jiného v tom být nemůže.“

„Ale jen to na nás řve, nic víc,“ oponoval Harry. „Co bychom se z toho měli jako dozvědět?“

„Očividně má ten zvuk něco znamenat. Jen tomu nerozumíme,“ odpověděla. „Musíme udělat něco, abychom pochopili, co je to za zvuk.“

„Jako třeba co?“ rozhodil Harry frustrovaně rukama.

 

Ginny intenzivně zírala na vejce. Někde pohřbené v Tomových vzpomínkách něco bublalo. Něco, co se týkalo výletu přes moře? Snažila se ze všech sil tu myšlenku uchopit. Bylo to v létě poté, co Raddle dokončil šestý ročník v Bradavicích. Na léto musel zůstávat v sirotčinci, ale vymyslel způsob, jak na několik týdnů zmizet, aniž by vzbudil podezření. To léto navštívil Německo a Polsko, kde chtěl nabýt esoterické znalosti. Podle vzpomínek, které jí Tom zanechal, to vypadalo, že neměl nejmenší problém komunikovat s místními v obou zemích.

 

Najednou to Ginny udeřilo přímo mezi oči. Překládací kouzlo! Tom použil kouzlo, které mu umožnilo bez potíží rozumět jak Němcům, tak Polákům, a ona si byla jistá, že to kouzlo jde použít na jakýkoliv jazyk. Sklouzla ze svého místa a začala hledat mezi knihami, které s sebou přinesli. Brzy našla to, co hledala a triumfálně svůj nález ukázala Harrymu.

 

„Překládací kouzlo!“ oznámila. „Jestli je ten zvuk, co vejce vydává, nějakou formou řeči, tohle kouzlo by nám mělo pomoct mu porozumět.“

„Geniální, Gin!“ vyhrkl Harry. „Ale jak jsi vůbec věděla, že to kouzlo existuje?“

„No, Charlie ho použil, když se poprvé vydal do Rumunska,“ zalhala.

„Užitečné,“ poznamenal Harry. „Tak se na něj pojďme podívat. Je to těžké kouzlo?“

 

Položili knihu na lavici a začali zkoumat instrukce, aby kouzlo mohli vyslat. Ginny si byla jistá, že by ho správně dokázala seslat hned napoprvé, ale obvykle dovolila zkusit to napřed Harrymu. Naštěstí se učil rychle, když měl správnou motivaci, a brzy dokázal kouzlo seslat na vejce. Pak ho roztřeseně otevřel. K jejich překvapení se místo uši rvoucího zvuku ozval jasný zpěv.

 

Přijď za námi v ten modrý svět

- nad zemí náš zpěv neslyšet -

a věz, že nám teď propadlo,

oč v životě jsi nejvíc stál.

Máš hodinu, jen krátký čas,

abys to získal zpátky zas,

pak ti však černé zrcadlo

řekne: Je marné hledat dál.

 

„Co to, do pekla, znamená?“ byla Harryho první reakce. „Co by mi asi tak mohli vzít? Možná moje koště? Opravdu nevlastním nic moc jiného.“

„Myslím, že zrovna koště nebude tím, oč v životě jsi nejvíc stál,“ ušklíbla se Ginny.

„Myslím, že to bude osoba, ne věc. Záchrana. To je klasický úkol Turnaje. Překládací kouzlo odhaluje, že se jedná o jazyk jezerních lidí, takže předpokládám, že přesně tam unesené vezmou.“ Harry na ni chvíli nechápavě zíral, než jeho výraz ztvrdl.

 

„To ne,“ řekl zamítavě. „V žádném případě tě přece nestáhnou dolů do jezera!“ Ginny se nedokázala neusmát Harryho prohlášení, že ona je tím, kdo by mu chyběl nejvíc, cítila ale obavy, co by to pro ni znamenalo. Možná byl její názor ovlivněn Raddleovými vzpomínkami, ale nevěřila řediteli, že je každý v absolutním bezpečí. Její zkušenosti s Tajemnou komnatou mluvily za vše.

 

„Doufám, že profesor Brumbál udělá všechno pro to, aby byli všichni zapojení v bezpečí,“ začala opatrně. „Musím ale uznat, že mám trochu obavy. No, jeho záznamy ohledně našeho bezpečí nejsou zrovna příznivé, nemám pravdu?“

„Co tím myslíš?“ zeptal se Harry.

„No například skrývání tak vzácného předmětu, jako je Kámen mudrců, přímo tady na škole není zrovna chytrý krok, ne? Asi každý magor na světě by ho chtěl dostat do rukou, a tak to vyústilo v to, že se do školy dostal samotný Voldemort. Trošku riskantní pro nás všechny, nemyslíš? Nebo třeba nechat školu strážit mozkomory, to byl další brilantní tah. A nezapomínejme, že chtěl nechat školu otevřenou, i když věděl, že se tady potuluje bazilišek,“ poukázala. Harry na ni ohromeně zíral.

 

„Zamysli se nad tím, Harry,“ pokračovala, „tohle je škola. Neměl bys tu být napadaný trolly nebo mozkomory, už vůbec ne bojovat s Temným pánem nebo baziliškem. Ani bys neměl riskovat prokletí od dcer a synů známých Smrtijedů. Copak se tě aspoň snažil dostat z toho zatraceného Turnaje?“

„Ani ne,“ připustil Harry. „Souhlasil, že magická smlouva je závazná a já tím pádem musím sehrát svoji roli. Myslím si ale, že jsi na něj trochu tvrdá. Kdyby nechal Kámen mudrců u Gringottových, mohli ho ukradnout, a jen si pomysli, co by se stalo, kdyby se dostal Voldemortovi do rukou.“

 

„Jak ale Voldemort věděl, že u Gringottových vůbec byl? Začínám si myslet, že celá ta věc byla nahraná,“ vyslovila Ginny svoje podezření.

„Nahraná? Ginny, měl jsem štěstí, že mě nezabil!“ protestoval Harry. Už jí povyprávěl svoji verzi příběhu s Kamenem mudrců, aby si zaplnila mezery z Ronova vyprávění. Bylo tam ale moc náhod, než aby byla spokojená.

„I tak, Harry, něco mi na tom smrdí,“ trvala na svém. „Nebylo divné, že měl Hagrid kámen vyzvednout ve stejnou dobu, kdy tě vzal nakupovat? Jestli byl ten kámen tak důležitý, proč se Hagrid potuloval po Příčné ulici, když ho měl v kapse? Hagrid je super, ale není zrovna nejlepší v udržení tajemství, nemyslíš?“ Harry pokrčil rameny, nemohl s ní nesouhlasit.

 

„Takže byl kámen ukrytý tady, ve škole plné zranitelných dětí. Brumbál všem řekl, aby se drželi dál od třetího patra, protože tam můžou umřít. Každému došlo, že tam musí být něco mimořádně důležitého. Proč to vůbec zmiňoval? První věc, kam děcka zamíří, je tam, kde to mají zakázáno. Ne, že by bylo dvakrát těžké se do té chodby dostat. Hermiona se tam dostala v prvním ročníku!“

„Jo, zní to trochu divně, když to říkáš takhle,“ připustil Harry.

 

„A co ty samotné úkoly, kterými jste museli projít? Když pominu fakt, že celý ten nápad dát potencionálnímu zloději šanci Kámen ukrást, pokud projde několika testy, je pěkně debilní, nepřijde ti, že ty zkoušky byly zaměřené nějak moc na tebe, Hermionu a Rona?“

„Co tím myslíš?“ nechytal se Harry.

„Napřed musíte projít kolem tříhlavého psa, který usne, když slyší hudbu. A ty jsi čistě náhodou dostal od Hagrida k Vánocům flétnu. Copak jsi někdy vyjádřil sebemenší touhu hrát na nějaký hudební nástroj, Harry?“ ušklíbla se.

 

„To ani ne, ale nemyslím si, že by byl Hagrid tak mazaný a zrádný,“ hájil svého přítele Harry.

„To já taky ne,“ přikývla. „Ale dovedu si představit, že ho Brumbál do něčeho vmanipuluje. Když se ale vrátím k úkolům, pak přišlo Ďáblovo osidlo, které taky nebylo zrovna smrtelné, ne? Světlem nebo ohněm si s ním poradíš dost snadno. Jsem si jistá, že profesorka Prýtová by zvládla vymyslet něco lepšího. Dál máme co? Problém se šachy, který by snadno mohl být navržený pro Rona, protože pro toho by taková výzva nebyla problémem. A nakonec logický test, který by Hermiona zvládla i ve spánku. Jo, a napřed samozřejmě troll, kterého jste všichni tři museli porazit. Sranda, že po tom všem to nakonec pustilo dovnitř jen tebe, ne? Všechno bylo završeno Zrcadlem z Erisedu, se kterým už ses dřív potkal. Jestli je zrcadlo tak nebezpečné, jak Brumbál říká, proč ho měl v nezamčené místnosti, kde ho mohl najít každý? Nemohlo to být tak, že jsi ho měl najít, abys později věděl, jak ho použít?“

 

„Jaký by ale mělo smysl to všechno takhle nahrát?“ nedal se stále přesvědčit Harry.

„Nejsem si jistá,“ přiznala Ginny. „Možná tě chtěl ředitel otestovat. Nebo možná chtěl, abys opravdu čelil Voldemortovi. Copak by velkému Albusovi Brumbálovi nedošlo, že je s profesorem Quirrellem něco v nepořádku? Těžko ho najal kvůli jeho skvělým učitelským dovednostem, ne? Takže co dělal v Bradavicích a proč si Brumbál nevšiml, že je posedlý?“

„Lockharta ale třeba Brumbál najal, protože v tu chvíli možná neměl na výběr?“ nabízel Harry variantu.

„No, Lockhart byl vždycky podezřelý, jestli se ptáš na můj názor,“ nedala se Ginny. „Zkušenému čaroději stačí jeden pohled a pozná podvodníka, ale i tak ho Brumbál najal. A znovu, tři děti odhalí Tajemnou komnatu dřív, než největší čaroděj naší doby. A znovu jsi musel Voldemortovi čelit sám. Jak to, že se tolik podivností stalo zároveň?“

 

V tuto chvíli už Harry vypadal zaraženě a ustaraně.

„A je celá řada dalších věcí, které bych mohla zmínit. Dát třináctileté čarodějce Obraceč času, aby se mohla libovolně pohybovat na školních pozemcích? Aby hlava Starostolce nemohla zabránit Popletalovi umístit kolem školy mozkomory? Proč neprohlásit tento Turnaj za neplatný nebo nestanovit tři opravdu lehké úkoly, aby byla smlouva splněna, a nezačít znovu? Proč vlastně Pohár neochránil lépe? Proč tě deset let nechal žít s šílenými příbuznými a vůbec si tě nevšímal? Proč jsi nedostal nějaký speciální trénink, když jsi pro Voldemorta největším cílem? Proč nechá Snapea, aby s tebou jednal jak se špinavým hadrem jen proto, že neměl rád tvého tátu? Proč…“

 

„Dobře! Chápu,“ zastavil ji Harry, „ale proč je takový? Je tak neschopný, nebo mě jen z nějakého důvodu využívá?“

„To já nevím, Harry,“ přiznala Ginny. „Ale něco ti řeknu. Ani trochu mu nevěřím. Nejsem přesvědčená, že má na srdci tvoje nejlepší zájmy. Neříkám, že se ti snaží ublížit nebo něco, ale měl bys být opatrný ohledně všeho, co ti řekne.“

„Dobře, to zvládnu,“ souhlasil Harry. „Což nás vede zpátky k tomu, co budeme dělat ohledně druhého úkolu?“

„Myslím, že jediné, co můžeme dělat, je pokračovat v tréninku a začít hledat, jak vydržíš hodinu pod vodou,“ odpověděla. „Aspoň na to máme několik měsíců.“

„Jo, ještěže jsi to vejce vyřešila tak rychle. Tohle bych nechtěl zjistit na poslední chvíli,“ přikývl Harry. „Tak pojďme rychle do knihovny, do večerky zbývá hodina.“

 

Rychle si sbalili svoje věci a Ginny se rozhodla, že se tentokrát zapojí taky. V Harryho měla absolutní důvěru, nemohla ale říct to samé o starém čarodějovi, který, zdá se, uměl pěkně tahat za nitky.

___________________________________________________________________

Když se Ginny znovu podívala do zrcadla, musela uznat, že nevypadá špatně. Trvalo dvě hodiny, než se připravila, ale stálo to za to.

„Vypadáš fantasticky, Ginny,“ dívala se jí přes rameno nadšená Demelza. Ani jedna z Ginniiných spolubydlících nebyla na ples pozvána a obě byly mrzuté, když zjistily, že Ginny jde s Harrym. Nicméně když je Ginny poprosila, aby jí pomohly s přípravami, na svoje podráždění zapomněly a s plnou vervou se pustily do svého úkolu. A výsledky jejich snažení byly rozhodně působivé.

 

Normálně rovné, zrzavé vlasy se teď kroutily v elegantních vlnách a splývaly Ginny na ramena. Vicky se ukázala jako mistr v líčení, takže krásně podtrhla Ginniiny hnědé oči a jejím rtům dala luxusní lesk. Modrozelené šaty, koupené před týdnem na Harryho náklady, perfektně seděly a těžily maximum z jejích omezených křivek. Byla si jistá, že během pár let získá smyslnou postavu, založenou na genech Weasleyovy a Prewettovy linie, ale její třináctileté tělo teprve začalo vykazovat známky vývoje v ženu. I tak ale vypadala krásně a hravě mohla strčit do kapsy i o několik let starší dívky. Finální vzhled doplnil prostý stříbrný náhrdelník a náušnice. Samozřejmě, možná byla naivní, když se tak snažila, a u Harryho se nesetká s úspěchem, ale za pokus to stálo.

 

„Harry už na tebe čeká,“ oznámila Vicky, která se po zkontrolování situace vrátila do pokoje. „Ve svém společenském hábitu vypadá úžasně,“ dodala zasněně.

„Dobře, tak já raději půjdu,“ přikývla Ginny nervózně.

„Bav se a užívej si to,“ kývla na ni povzbudivě Demelza. Ginny se na ni vděčně usmála a vydala se po schodech dolů.

 

Po společenské místnosti chodilo sem a tam několik chlapců a čekalo na svoje doprovody, ale Harryho rozčepýřené, černé vlasy byly snadno rozpoznatelné. Všiml si jí, když zamířila jeho směrem. Okamžitě vyskočil z křesla na nohy a rozzářil se širokým úsměvem.

„Teda, Ginny, vypadáš skvěle!“ vyhrkl nadšeně. „Ty šaty ti opravdu sluší. A tvoje vlasy taky vypadají výborně.“

„Díky, Harry,“ začervenala se Ginny nad tou chválou. Byla překvapená, že ji Harry chválil tak moc. Tohle nebylo normální chování pana Pottera, který si nevšímá dívek. Aby její názor ještě podpořil, nabídl jí rámě.

„Takže můžeme?“ zeptal se zdvořile.

Ginny stěží dokázala skrýt úsměv, když jeho rámě přijala. Jestli se takhle bude chovat celý večer, bude to famózní!

 

Její úsměv se změnil v zamračení, když si všimla Rona s Nevillem, kteří stáli na druhé straně společenské místnosti a zírali na ně. Její bratr vypadal nepříčetně. I když, pomyslela si Ginny, kdyby byla nucena obléct si tak odporný společenský hábit, asi by byla nepříčetná taky.

 

„Co mají za problém?“ zeptala se Ginny, když prošli portrétem na chodbu.

„Mají takovou náladičku celý den,“ mávl rukou Harry. „Napřed Ron nadával, že já beru na ples tebe, pak se přidal Neville s tím, že ses ho snažila dát dohromady s Lenkou, což Rona vytočilo znovu. Oba se o ní nevyjadřovali zrovna lichotivě.“

„Co říkali?“ zeptala se zvědavě.

„To je jedno, varoval jsem je, že jestli nezavřou pusu, zavřu jim ji svojí pěstí,“ pokrčil Harry rameny. „Neville pochopil a zmlkl, ale Ron začal být útočný. Řval tak, že ho i dvojčata slyšela ze svého pokoje. Kluci přišli za námi a oznámili mu, že na jeho názory není nikdo zvědavý.“

„Dobře oni!“ ocenila Ginny ohnivě. „Říkám ti, Ron si koleduje o nějakou pěknou kletbičku. Je mi z něj zle. Nikdy neměl Lenku rád, i když za mnou chodila do Doupěte, když jsme byly malé. Ale jestli řekne ještě slovo o tom, že jdeme na ples spolu, přísahám, že stráví Vánoce na ošetřovně.“ Harry si odfrkl.

 

„Pozval Lenku na ples někdo jiný?“ zeptal se po chvíli.

„Ne,“ zavrtěla Ginny hlavou, „ale nezdá se, že by jí to vadilo. Přednesla mi dlouhou, do detailu propracovanou zprávu o tom, jak jsou všichni chlapci nakaženi nějakými neviditelnými brouky a ona by se mohla nakazit, kdyby s nimi tančila.“

„Aha. A ty se nebojíš, že se nakazíš?“ ušklíbl se Harry.

„Ale kdež, zdá se, že ses vykoupal poměrně důkladně, což je víc, než bych mohla říct o většině kluků tady,“ nedala se.

„Aha, tak proto jsi souhlasila, že se mnou půjdeš. Jsem čistý,“ zasmál se.

„Samozřejmě. Copak sis myslel, že existuje ještě nějaký jiný důvod?“ udržovala stále vážnou tvář.

„Ani ne, jsem pyšný na svou reputaci nejčistšího nebelvírského čtvrťáka.“ Teď už se zahihňala i ona.

 

„Našli si teda Neville a můj debilní bratr někoho, nebo jdou spolu? Tvořili by krásný páreček, jen co je pravda.“

„Věřila bys, že s nimi jdou Padma a Parvati?“ prozradil jí. „Ron je předevčírem přesvědčil.“

„Patilovic dvojčata?“ lapla Ginny po dechu. „Jak se těm dvěma povedlo jít se dvěma z nejhezčích holek na škole?“

„Jednoduše, dvojčata nikdo jiný nepozval,“ pokrčil rameny. „Padma je arogantní a Parvati uhihňaná a otravná. Rona s Nevillem vítaly s otevřenou náručí, věř mi.“

 

Mezitím už společně přišli k bráně do Velké síně. Ostatní šampioni už tam postávali taky a se svými doprovody čekali, až je pustí dovnitř. Ginny musela uznat, že Cedric s Cho tvoří krásný pár, zatímco Fleur vypadala, že už má svého doprovodu - havraspárského kapitána famfrpálového mužstva Rogera Daviese - plné zuby. Ginny se snažila zahlédnout Viktora Kruma a dívku, kterou pozval. Málem omdlela šokem, když ji poznala.

 

„Harry! Podívej se, s kým jde Viktor Krum!“ vyhrkla. Chvíli trvalo, než ho Harry mezi čekajícími našel. Pak mu překvapením poklesla čelist.

„Hermiona! Krum pozval na ples Hermionu?“ zalapal po dechu.

„Vypadá nádherně, že?“ pokývala Ginny uznale hlavou. „Dneska večer se opravdu snažila.“

„Jo, nikdy jsem ji neviděl v šatech,“ připustil Harry, „nebo namalovanou. Nebo bez rozčepýřených vlasů. Proč takhle nevypadá pořád?“

„Protože obvykle je s tebou a Ronem,“ poškádlila ho Ginny, „proč by se kvůli vám měla takhle snažit, pro všechno na světě?“

„No pěkně děkuju,“ odsekl bezvýrazně.

 

Hermiona si musela všimnout, že se na ni dívají, protože rychle něco řekla Viktorovi a pospíšila si k nim.

„Ahoj Harry, Ginny, mohli bychom si promluvit?“ zeptala se nervózně.

„Hádám, že jo,“ neodpustil si Harry poněkud nepřátelský tón.

„Hele, jen bych se vám oběma chtěla omluvit,“ řekla Hermiona. „Vážně je mi líto, že jsem se ti vyhýbala, Harry. Opravdu věřím, že jsi svoje jméno do poháru nehodil. A omlouvám se za to, co jsem o tobě řekla v knihovně, Ginny. Neměla jsem žádné právo něco takového říkat. Zvlášť, když jsi dokázala, že jsi pro Harryho lepším přítelem než v posledních měsících já.“

„Ale jestli jsi věřila, že říkám pravdu, proč ses mi vyhýbala?“ nechápal Harry. „A cos říkala o Ginny? O tom jsem nic neslyšel.“ Hermiona se ošila, nebylo jí to příjemné.

„Myslela jsem si, že Rona přesvědčím, aby změnil názor, přesvědčím, že nelžeš. Kdybych se s tebou dál přátelila, myslel by si, že jsem si vybrala tvoji stranu proti němu, vždyť víš, jaký je. Naneštěstí, když ses spřátelil s Ginny, myslel si, že její pobláznění využíváš. Byla jsem naštvaná, takže jsem Ginny řekla nějaké věci, které jsem tak nemyslela. Byla bych ráda, kdyby zas bylo všechno jako dřív.“

 

„Chceš všechno jako dřív?“ opakoval Harry. „To máš dost zvláštní způsob, jak to ukázat. Mohla ses bát, že tě Ron bude podezřívat ze zvolení si strany, ale mě jsi totálně ignorovala a nechala mě napospas osudu! Do pekla, Hermiono, musel jsem čelit drakovi! Nemyslíš, že se u toho tvoje pomoc mohla hodit? Bylo by dost těžké se s Ronem zase usmířit, kdyby ze mě zbyla hromádka popela!“

„Já vím,“ zakňučela Hermiona. „Byla jsem hloupá. Opravdu jsem si myslela, že Rona přesvědčím hned po prvním úkolu, ale když tě uviděl dohromady s Ginny, znovu se naštval.“

 

„Jenže i kdyby se omluvil, stejně už bylo napácháno dost škody,“ poukázala Ginny. „Harry byl v situaci, v níž šlo o život, a potřeboval tvoji pomoc, Hermiono. Místo toho, jen aby byl Ronánek v klidu, jsi ho nechala samotného. Opravdu si myslíš, že to, aby byl Ron v klidu, je důležitější než Harryho život?“

„Samozřejmě, že ne! Jen jsem…“ začala se hájit Hermiona.

„A proč jsi šla po Ginny?“ skočil jí Harry do řeči. „Říkáš to, jako by byla nějaká malá holka, co je do mě zakoukaná. Ginny byla úžasná! Pomohla mi hledat kouzla a tvořit plány. Podporovala mě, když jsem to potřeboval, a pomáhala mi, jak jenom mohla. Byl to její nápad, abych poskytl rozhovor Jinotaji, což se povedlo náramně. Měla jsi pravdu, Hermiono. Ginny mi byla mnohem lepším přítelem než ty nebo Ron.“

 

Hermiona se shrbila v ramenou, zdálo se, že nemá daleko k slzám.

„Spraví se to někdy?“ zeptala se žalostně.

„Nevím,“ odpověděl Harry popravdě. „Nemůžu popřít, že mi oba dva chybíte, ale opravdu jste mi ublížili a já nevím, jestli to ještě někdy může být jako dřív. Hádám, že můžu říct jen to, že činy mluví víc než slova. Když se mi budeš dál vyhýbat, abys zůstala na Ronově straně, pak už asi víc nebudeme přátelé. Nežádám tě, abys Rona zavrhla, jen abys s námi zacházela stejně jako předtím.“

„Teď si ani nejsem jistá, jestli chci být Ronova kamarádka,“ zamumlala Hermiona. „Poslední dobou se opravdu chová jako idiot. Některé věci, ze kterých tě obvinil, jsou prostě směšné. Také mě naštval, když mi nevěřil, že mám doprovod na ples. Když on ve mně nevidí dívku, neznamená to, že všichni ostatní taky ne.“

 

„Když už mluvíme o doprovodech, podle pohledů, které sem Krum vysílá, soudím, že by ses měla vrátit, Hermiono,“ řekla Ginny. „Myslím, že začíná věřit, že jsme tě unesli.“

„Jo, jasně,“ vyhrkla Hermiona poněkud frustrovaně. „No, tak se uvidíme za chvíli.“

„Hermiono,“ zavolal na ni ještě Harry, když se vydala pryč, „rezervuj mi jeden tanec, dobře?“ Hermiona se rozzářila šťastným úsměvem a přikývla, než se vydala ke svému partnerovi.

 

„Takže jsi jí odpustil?“ zeptala se Ginny s pohledem zabořeným do jejích zad.

„Nejsem si jistý,“ připustil Harry. „Chtěl bych. Během posledních let jsem se naučil na ni spoléhat a nechci ani pomyslet, co by bylo, kdybych ji neměl na své straně. Ale věci se mění. Nevím, jak to popsat, ale něco je teď jinak.“

„Všiml sis, že už na ní nejsi ani zdaleka tak závislý, ne?“ poukázala Ginny. „Jak vypadají tvoje známky od doby, kdy ti Hermiona nepomáhá s domácími úkoly?“

„No… dobře, myslím. Teda ze začátku to bylo hrozný, ale pak jsem tomu asi věnoval víc úsilí,“ přiznal se. „A teď, když nad tím přemýšlím, jsi mi s tím hodně pomohla ty. Dost jsi mě povzbudila, abych se snažil.“

„Díky,“ odpověděla tiše.

 

Ve skutečnosti mu mohla pomoct mnohem víc než jen povzbuzováním, ale raději to nechala být. Jako třeťačka nemohla pomáhat čtvrťákovi s jeho úkoly, proto mu poskytovala jen návrhy, kde hledat správné odpovědi na záludné otázky, nebo kde najít informace, které potřeboval k dokončení esejí. Také mu šla příkladem. Když Harry viděl její do detailu propracovanou práci, uvědomil si, jaké standardy jsou považovány za dostatečné. Fakt, že neustále dostávala za svoje domácí úkoly ´V´ nebo ´N´, ho motivoval k větší snaze a brzy se mu dařilo dostávat stejně úspěšné známky.

 

„Hádám, že jsem se naučil spoléhat na sebe, ne na Hermionu,“ souhlasil. „Koneckonců, jsem to já, koho chce ten psychopat Voldemort zabít, ne Hermiona.“ Ginny se na něj ostře podívala. V jeho hlase zaznělo jasně zřetelné zoufalství. Vzala ho za ruku a pevně ji stiskla.

„Hele, šampioni by měli jít dovnitř,“ poukázala. „Prostě si jen užijme večer a o tomhle si promluvíme zítra, dobře?“

 

Harry se na ni usmál a nechal se od ní vést. Ostatní šampioni už čekali seřazením vstupu do sálu, kde na ně všichni čekali. Harry s Ginny se postavili za Cedrica s Cho a Ginny se na něj usmála.

„Pamatuj si, že tohle má být tvoje poděkování za moji pomoc,“ zašeptala. „Čekám, že se budeme dobře bavit, takže žádné nářky, jo?“

„Já jsem nenaříkal,“ protestoval.

„Dobře, takže se můžu těšit na večer plný tancování a zábavy s mým doprovodem, správně?“ zatlačila na něj.

„To si piš,“ zašklebil se na ni. „Máš úplnou pravdu. Řekl jsem, že dnešním večerem ti chci poděkovat, takže slibuju: žádné nářky a tolik tance, kolik jen budeš chtít.“

„Mnohem lepší,“ usmála se Ginny.

 

„Šampioni, jsme připravení,“ zvolala profesorka McGonagallová. Ginny se pevněji chopila Harryho rámě a vydala se do Velké síně. Doufala, že svoje slovo dodrží.

 

 

<<< Předchozí                 Následující >>>