5. Slavnostní interludium

01.08.2016 14:18

Než Ginny stačila něco říct, dveře do Velké síně se pomalu otevřely. Šampioni se svými doprovody se vydali vpřed a ona si jako první všimla dekorací všude okolo. Zdi Velké síně byly pokryté stříbrnou námrazou, a kam se jen podívala, všude byly věnce z břečťanu a jmelí. Místnosti dominoval obrovský vánoční strom, který byl také překrásně ozdoben.

 

Přes Velkou síň přešli za doprovodu potlesku všech, kdo se plesu účastnili. Ginny se pod tíhou pozornosti začervenala a rychlým pohledem na Harryho se ujistila, že ani jemu to není příjemné. Byla úleva, když se konečně dostali k velkému stolu na konci síně, kde měla být jejich místa. Ginny si naštěstí všimla, že u jednoho konce stolu postává Percy, takže Harryho pohotově odtáhla na opačnou stranu, tak daleko od Percyho, jak jen to bylo možné. Netušila, proč je tady, ale nehodlala ho celý večer poslouchat.

 

Když vybrala místa dostatečně daleko od svého bratra, dojalo ji, když jí Harry podržel židli, aby si mohla sednout. Vypadalo to, že se opravdu chce celý večer chovat jako skutečný gentleman, a ona ho od toho rozhodně nehodlala odrazovat.

 

Večeře byla velice příjemná, hlavně proto, že většina osazenstva jejich stolu jim dopřávala soukromí a oni si tak mohli večeři nerušeně vychutnat. A že bylo co vychutnávat! Ginny si pochutnávala na mořském okounovi a Harry, který si stále musel hlídat dostatečný příjem kalorií, si dával šťavnatý steak. Jako dezert si dali nádherný výtvor zahrnující spoustu zmrzliny a jahod, kterých se Ginny přejedla k prasknutí. Sotva bylo po jídle, už se dívala po tanečním parketě, kde by mohla tu hromadu jídla zase spálit. Kapela už si na pódiu chystala nástroje a Harry začínal vypadat značně nervózně. Stoly pak byly odsunuty ke straně, aby uprostřed síně vznikl otevřený prostor. Tanec mohl začít.

 

Když ji Harry vedl na parket, Ginny jasně cítila jeho nervozitu. Našli si místo a otočili se tváří v tvář. Harry jí položil ruku kolem pasu, zaujali pozici a čekali, až hudba začne hrát.

„Zapomněl jsem úplně všechno, cos mě naučila!“ zašeptal Harry zpanikařeně. Ginny se na něj zašklebila.

„Uklidni se a půjde to,“ ujistila ho. Hudba začala hrát a oni začali tancovat waltz, Harry bohužel poněkud mimo rytmus. Ginny se snažila nesmát, když zaznamenala, jak si šeptem počítá jednotlivé doby. Pohyboval se s grácií a uměním spadlého stromu.

 

„Hermiona dnes večer vypadá nádherně,“ rozhodla se, že bude nejlepší ho rozptýlit, aby se nedíval jen na vlastní nohy.

„Jo, sluší jí to. Nikdy jsem ji takhle neviděl,“ přiznal Harry se stále sklopeným pohledem.

„Je ti líto, žes nepozval ji?“ zeptala se.

„Ne, proč by mělo?“ překvapeně se jí podíval do očí.

„Opravdu vypadá moc hezky. Myslela jsem, že je ti líto, že nejdeš s ní,“ pokrčila Ginny rameny.

„Ginny, máš pravdu, Hermiona je dneska opravdu krásná. Ale ani zdaleka ne tolik, co ty. Je mi ctí, že na ples doprovázíš právě mě,“ uklonil se teatrálně.

„Dobrá odpověď, pane Pottere,“ zasmála se, než se naopak zamračila. „Vlastně až moc dobrá. Harry, já vím moc dobře, že normálně nevíš, jak se chovat k dívkám. Ale dnes večer se chováš jako dokonalý gentleman. Někdo tě učil, že?“

„Jo,“ přiznal Harry zahanbeně. „Potom, co jsem tě pozval, napsal jsem Siriusovi o nějaké rady, jak bych se měl chovat. Ve výsledku mi poslal několik stran rad a tipů.“

 

„No, jeho rady se mi dost líbí,“ ujistila ho Ginny, „a jsem polichocena, žes vynaložil tolik úsilí, abych si to užila. Měl jsi toho teď opravdu dost - učit se tančit a zároveň se učit etiketu.“

„Jak jsem řekl, chtěl jsem ti dnešním večerem poděkovat,“ usmál se stydlivě, „došlo mi, že kdybych se choval jako hlupák, nebo ti šlapal na prsty, nebyl by to pro tebe úplně úžasný večer.“

„Díky, Harry. To je od tebe milé,“ usmála se, když se začervenal. „A víš co ještě? Od doby, co ses přestal dívat na svoje nohy, tancuješ skvěle.“

 

„Cože?“ vyhrkl Harry, než si i on uvědomil, že společně hladce krouží po parketu. Rozzářil se širokým úsměvem. „Teda, nikdy bych neřekl, že budu umět takhle tancovat.“

„Jen se musíš uvolnit, Harry,“ poučila ho. „Věděla jsem, že ti to půjde.“

„To jen proto, že jsi tak skvělá učitelka,“ řekl šťastně, než ji divoce roztočil, až se jí zamotala hlava.

„Opatrně, Harry,“ zahihňala se, „ať nejsi příliš sebevědomý. Nechci přede všemi skončit na zadku.“

„Neboj se,“ ujistil ji, „vím, co dělám. Naučilas mě to dobře.“

 

Náhlé ticho, když hudba dohrála, je zastihlo nepřipravené. Zaraženě se zastavili a jeden na druhého se ušklíbli. Když začala hrát další písnička, k šampionům se přidaly také ostatní páry. Harry chytil Ginny znovu kolem pasu a tančili dál. Oproti předchozí písničce už si teď věřil víc, dokonce se jí díval do očí. Přestože byl parket rychle zaplněný, zvládli to bez kolapsů a nehod.

 

Jak noc pokračovala, Ginny až dostávala závrať. Harry s ní i nadále tancoval, bez jakéhokoliv protestu nebo náznaku, že by se už nudil. Vlastně to dokonce vypadalo, že se i on velice dobře baví. Občas si povídali, ale po většinu času tančili tiše. Brzy se přestala starat o to, co se děje kolem nich, a jen si užívala blikajících světel, elegantní hudby a Harryho úsměvu.

 

„Připravena si oddechnout?“ navrhl Harry, když skončila další píseň. „Už mám vážně žízeň.“ Ginny si najednou uvědomila, že jistě tančili více jak hodinu a i ona by uvítala něco k pití.

„Já taky,“ souhlasila. „Dáme si punč?“ Harry přikývl a za ruku ji odváděl z tanečního parketu.

 

Na opačné straně síně, kde se obvykle nacházel stůl učitelů, stála obrovská mísa punče, okolo níž si všimli několika známých tváří. Fred s Georgem postávali se sklenkami v rukou, společně se svými partnerkami - Angelinou Johnsonovou a Alicí Spinnetovou. Fred se rozhlížel kolem, a když je viděl přicházet, zeširoka se usmál.

„No není to královna dnešního plesu se svým půvabným doprovodem? Děkuji, že jste nám dopřáli tu nesmírnou čest pobýt ve vaší skvostné přítomnosti,“ uklonil se jim.

„Blbče,“ odsekla Ginny.

 

„Nech je,“ šťouchla Freda do ramene Angelina, než se otočila k nově příchozím. „Vy dva vypadáte nádherně. Vypadali jste mezi šampiony fakt stylově.“

„Opravdu?“ ušklíbl se Harry pochybovačně. „Začátek jsem měl fakt hodně špatný.“

„Ale jen úplný začátek,“ připustila Alice. „Ale byl jsi úžasný, když ses do toho dostal. Upřímně, byli jste fantastičtí. Netušila jsem, že umíš tak tancovat, Harry, musíš mi později taky věnovat jeden tanec.“

„Mně taky,“ přidala se Angelina.

„Typické, nikam s tebou nemůžu, aniž by se na tebe vrhaly jiné holky,“ zašeptala Ginny Harrymu škádlivě do ucha. Harry zrudl a rychle si pospíšil k míse s punčem. Jednu sklenici podal Ginny a potom si nabral také pro sebe.

 

„Docela fajn, hádám,“ pronesl George, když usrkl ze svého pohárku, „ale něco tomu chybí, nemyslíte?“

„Já rozhodně jo, bratříčku,“ souhlasil Fred. „Tenhle punč potřebuje trochu nakopnout.“

„Potom je štěstí, že jsme plánovali dopředu, že?“ ušklíbl se George a vytáhl ze svého hábitu stříbrnou placatku. Palcem otevřel její uzávěr a vydatně si nalil do své sklenice, stejně jako do Fredovy.

 

„Co to je?“ zeptala se Angelina, přičemž vzala Freda za ruku a namířila ji k sobě. Opatrně si k otevřené placatce čichla. „Ohnivá whisky? Kde jste ji vzali?“

„To neřeš,“ mávl rukou George. „Otázka je, má paní, dáte si trochu?“ Angelina na něj chvíli zírala a pak k němu natáhla ruku se svou sklenicí. George jí se smíchem nalil whisky do jejího punče.

„Vlastně proč ne,“ zasmála se blondýnka, když ruku stáhla. Poté, co George okořenil i Alicinu sklenici, tázavě se otočil na Harryho.

„A co ty, šampione?“ zeptal se a povzbudivě k němu pozvedl placatku. Harry na něj chvíli poněkud vytřeštěně hleděl, než také pozvedl sklenici. George mu s úšklebkem nalil, i když ne tolik jako ostatním. S odhodlaným výrazem na tváři zvedla sklenici i Ginny.

„Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad, Gin-Gin,“ zapochyboval George. „Je ti teprve třináct. Kdyby mamka zjistila, že piješ, stáhla by nás zaživa z kůže.“

„Harry je jen o rok starší než já,“ protestovala Ginny hlasitě, „a mamka to nikdy nezjistí!“ George vypadal stále nerozhodně, ale Fred ho plácl do ramene.

„Znám ten její výraz,“ řekl bratrovi, „nevzdá to, dokud nedostane, co chce. Radši jí to dej hned.“

 

S rezignovaným pokrčením ramen se George natáhl a cvrkl jí do pohárku malé množství ohnivé tekutiny. Bylo to ještě méně, než dal Harrymu, ale Ginny už raději dál nepokoušela štěstí. Usmála se a pozvedla číši, aby si s ostatními připila.

„U Merlina,“ zašklebila se, když ji zasáhla chuť alkoholu. V jejím krku vybuchly plameny a oči se jí zalily slzami. Cítila, jak ji oheň uvnitř spaluje, a musela sama sebe přesvědčovat, že jí nic nepropálí. Harry byl v lepší formě, a tak se jen zakuckal. Čtyři přátelé je pobaveně pozorovali.

 

„Copak, mláďata?“ posmíval se jim Fred. „Je to příliš?“ Harry, který získal zpátky kontrolu dřív, se na něj podíval. S odhodlaným pohledem znovu pozvedl sklenici a tentokrát se napil pořádně. Naneštěstí se znovu rozkašlal, ale dokázal se ovládnout rychleji než napoprvé. Tvářil se vítězoslavně, navzdory tomu, že i jemu se zamžily oči. Když Ginny viděla uznalé výrazy na tvářích svých bratrů, došlo jí, že musí svůj pohár také vypít do dna, aby dokázala, že na to má. Zamrkala a následovala Harryho příkladu. Udělalo se jí špatně, ale donutila tekutinu, aby jí vklouzla do hrdla. Pak zalapala po dechu, měla dojem, že jí z uší musí vycházet pára. Celým jejím tělem se šířilo teplo.

 

„Do pekla,“ zamumlal Harry, „vážně lidi pijí pro zábavu?“

„Aha, takže víc už nechcete?“ zeptal se George pobaveně.

„To jsem neřekl,“ vyhrkl Harry rychle, „zrovna jsem si na tu chuť začal zvykat.“

„Já taky,“ přidala se Ginny, její hlas zněl chraplavě.

„Pomalu, vy dva,“ varovala je Alice, která už ale také dopila a teď se podívala na dvojčata. „Doufám, že jste toho přinesli víc, než tuhle malou lahvičku.“ George sáhl do hábitu a vytáhl druhou, zatímco Fred se přidal hned se dvěma.

„No teda,“ pokývala uznale hlavou Angelina, „tohle vypadá na pěknou párty!“

 

Navzdory počáteční váhavosti obou bratrů z nich i Ginny vytáhla několik kol řízlého punče. Dopila zrovna třetí skleničku, když kapela začala hrát v rychlejším tempu a ona v sobě pocítila touhu jít znovu tančit.

„Tak pojď,“ zatahala Harry za ruku, „říkals, že můžu tancovat tolik, kolik budu chtít, a já chci, teď!“ Harry, který patrně zkonzumoval ještě víc whisky než ona, se na ni stupidně zašklebil, ale nechal se zatáhnout na parket. Začali tančit tak divoce, že jim několik párů raději rychle uskočilo z cesty. Vydrželi tančit několik písniček, naštěstí v poněkud mírnějším tempu, když Ginny ucítila dotek na svém rameni.

 

„Smím prosit?“ ozval se Fred se širokým úsměvem na tváři. Ginny se podívala na Harryho, který jen přikývl a o pár kroků ustoupil. Ginny se otočila ke svému bratrovi a natáhla k němu ruku, ten kolem ní ale proklouzl a chytil do náruče Harryho. S hrůzou ve tváři byl Harry najednou tažen v groteskní parodii na waltz Freda Weasleyho. Ginny trvalo několik vteřin, než její zpomalené mysli došlo, co vidí. Pak vybuchla smíchy.

 

„Typické,“ zaskučela Angelina, která se najednou objevila vedle ní. „Řekla jsem, že chci tancovat s Harrym, a Fred to samozřejmě musel dostat jako první!“

„Podívej se, jak jsou rozkošní,“ chechtala se Ginny, „copak jim můžeme stát v cestě?“

„Pravda,“ souhlasila Angelina tragicky. „No, když se na nás kluci vykašlali, musíme prostě tancovat spolu.“

„Bude mi potěšením,“ uklonila se Ginny.

 

Dívky se chytily a začaly ladně klouzat po parketu, v protikladu k divokému víření Freda a Harryho. Harry vzdal, možná kvůli množství požitého alkoholu, pokusy od Freda utéct a místo toho se snažil přidat k jeho podivným tanečním krokům. Naneštěstí se oba chlapci snažili chopit se vedení, až se jejich nohy zamotaly do sebe a oba skončili na zemi. Angelina s Ginny využily příležitosti a elegantně kolem nich prokroužily s posměšným úšklebkem na tváři.

 

Hudba skončila a dívky se navzájem teatrálně poklonily. Harry s Fredem už se mezitím vyškrábali na nohy a také se poklonili, k pobavení všech párů, které se zastavily a pozorovaly je. Když obecenstvo propuklo v nadšený aplaus, Fred vzal Harryho za ruku a oba se společně poklonili také davu, než se vrátili ke svým pravým tanečním partnerkám.

„To bylo boží,“ smála se Ginny, když Harryho objala.

„No, ale s Fredem už netancuju. Šlapal mi na prsty,“ zažertoval. „To ty jsi mnohem lepší - myslím, že budu raději tancovat s tebou.“

„Dobré vědět, že mi jde aspoň něco,“ zasmála se, když znovu spustila hudba.

 

Zbytek večera uplynul v poněkud klidnější náladě. Harry se rozhodl vyzvat k tanci Hermionu, takže Ginny si dala jedno kolečko s Viktorem Krumem. Pohled bulharského chytače ale neopouštěl jeho dívku, zatímco tancovali, a jediné, o čem se s ní bavil, byl nejasný vztah Hermiony k Harrymu. Zdálo se, že se mu ulevilo, když ho Ginny ujistila, že se mají rádi jako sourozenci. Poté tancovala také s Fredem a Georgem, když si i Angelina s Alicí chtěly zatančit s Harrym, na poslední tanec večera se ale vrátila do náruče svého partnera.

 

Zatímco pomalu kroužili po parketu, Ginny si položila hlavu na Harryho rameno a on na oplátku zabořil tvář do jejích vlasů. Jejich těla se pohybovala společně v perfektní harmonii. Zavřela oči a užívala si přítomný okamžik. Tento ples byl nejlepší nocí jejího života a ona nechtěla, aby skončil.

 

Navzdory jejímu přání ale píseň skončila a ples byl u konce. Ještě se krátce pobavili s několika lidmi, než se pomalu vydali z Velké síně pryč. Ginny už byla unavená a trochu opilá, a tak se cestou do nebelvírské věže opírala o Harryho. Ten se uchechtl.

„Copak, Weasleyová? Bylo to na tebe moc?“ zažertoval.

„No, zvládnu to líp jak ty,“ udeřila ho hravě a rozběhla se. Přes rameno zavolala: „Vsadím se, že se do společenské místnosti dostanu dřív jak ty, bábovko!“

„Podvádíš!“ stěžoval si Harry, než se rozběhl za ní.

 

Ginny se zasmála a utíkala, co nejrychleji mohla. Jakmile se ale dostali na schodiště, výhodou se staly Harryho dlouhé nohy a zatímco se blížili ke společenské místnosti, Harry jí začal šlapat na paty. Zrovna když chtěla zatočit za roh, ucítila kolem pasu jeho paži, jak ji otáčí kolem vlastní osy. Než ale měl šanci ji předběhnout, chňapla ho a oba skončili zhroucení u zdi a smáli se jako blázni.

 

Najednou Ginny cítila, jak jí smích umřel v hrdle. Harry ji opřel o zeď, ruce položené kolem jejího pasu. Jejich tváře byly jen několik palců od sebe a ona na své tváři cítila jeho dech. Pomalu, pomaloučku se předklonila, až se jejich rty málem dotkly.

S náhlým zalapáním po dechu se Harry najednou odtáhl. Ginny zamrkala a sledovala jeho zpanikařený výraz. S píchnutím u srdce jí došlo, že tento večer nebude mít pohádkový závěr, v jaký doufala. Místo toho Harryho výraz napovídal, že by mohli celý večer naopak zničit.

 

„Ehm, Ginny, můžeme si chvíli promluvit?“ zeptal se tiše, ale důrazně. Ginny cítila, že se jí v očích objevují slzy. Nejenom, že zničila celý večer. Možná zkazila úplně všechno, co společně s Harrym měli. Moc na to tlačila, jasně viděla, že si dává zpátečku. Nevěřila si natolik, aby promluvila, a tak jen přikývla a nechala Harryho odtáhnout se úplně.

 

„Na něco se tě zeptám a chci, abys mi odpověděla naprosto upřímně, bez ohledu na to, jak trapné by to mohlo být, dobře?“ zeptal se nervózně. Jen znovu přikývla, neschopná se mu podívat do očí.

„Ginny, chtěla bys, abychom byli něčím víc než jen přáteli?“ zeptal se. „Prosím, řekni mi pravdu.“ Na krátkou chvíli byla připravená všechno popřít, ale udělala tu chybu, že vzhlédla a její pohled se zabořil do jeho smaragdových očí. Věděla, že by mu nikdy nedokázala lhát, když se na ni takhle díval.

„Ano,“ odpověděla prostě.

„Myslel jsem si to,“ přikývl. „Teda, nebyl jsem si úplně jistý, ale myslel jsem si, že to chceš. I když jsem nikdy nepochopil, proč by se tak pěkná holka zajímala o vychrtlého skrčka, jako jsem já.“ Ginny otevřela pusu, aby promluvila, ale zarazil ji.

 

„Dovol mi to říct, Gin,“ požádal ji. „Dost jsem o tom přemýšlel, zvlášť od doby, co mi došlo, jakou osobnost má Cho Changová. Byl jsem do ní blázen, ale kdyby si se mnou nějakým zázrakem vyrazila, byla by to katastrofa. Uvědomil jsem si, že o holkách vlastně vůbec nic nevím, ani o vztazích a tak. Jsem prakticky bezradný.“

„Dnes večer sis vedl zatraceně dobře,“ protestovala Ginny, „bylo mi nádherně.“

„Jo, ale musel jsem žádat o rady Siriuse,“ poukázal Harry. „Poslal mi obří dopis plný rad a tipů. Věci, které bych měl a neměl dělat během rande, jak se mám chovat, co mám říkat. Věř mi, kdybych ten dopis neměl, Ginny, byl bych nejhorší doprovod na světě. Pochybuju, že by mě někdy napadlo říct ti, jak ti to dneska sluší.“ Ginny na něj vyjeveně zírala. Co se jí to snažil říct?

 

„Podívej, Harry, neměl bys na sebe být tak tvrdý,“ začala. „Jsi mladý kluk, je to normální, že si nevíš rady.“

„Vím, že se snažíš být milá, ale opravdu věřím, že jsem na tom hůř než většina,“ trval na svém Harry. Jeho výraz se změnil v úšklebek. „Vyrostl jsem v prostředí, kde mnou opovrhovali. Nikdy jsem neprojevoval nikomu náklonnost nebo vřelost. Jediným modelem vztahu pro mě byla teta se strýcem, a to asi nebyl zrovna dvakrát ukázkový vztah. Nikdy jsem je neviděl se obejmout nebo políbit, ani jsem je neslyšel říct si, že se mají rádi.“

„To je hrozný,“ povzdechla si Ginny.

 

„Jo, ale vysvětluje to, proč jsem takový, jaký jsem,“ pokračoval. „Nemám absolutně tušení, jak vyjádřit náklonnost nebo něco. Pořád mi přijde divné, když mě někdo obejme, pro Merlina!“

„Co se tím snažíš říct, Harry?“ odtušila Ginny. „Chceš strávit život o samotě, protože jsi měl mizernou výchovu? Jen se to musíš naučit.“

„Přesně,“ odpověděl. „Musím se učit! Od píky se musím naučit, jak se chovat a cítit s někým, na kom mi záleží. A to bude trvat.“ Ginny ho vzala za ruku.

„Tak tě to naučím! Ukážu ti, co potřebuješ vědět, Harry!“ Usmál se na ni, ale jeho oči zůstávaly smutné.

„To by bylo krásné, Ginny, ale nemyslím si, že by to mohlo fungovat. Aspoň ne teď. Ten zatracený Turnaj mi bere všechen čas i energii. A ty si zasloužíš přítele, který bude pozorný a ohleduplný a to já teď asi nemůžu.“ Ginny znovu vrhly do očí slzy. Typický Harry, který se staral víc o její city než o svoje vlastní, i když ji zranil tím, že ji odstrčil.

 

„A co až ten zatracený Turnaj skončí, Harry? Co pak?“ zeptala se.

„No, těžko si můžu troufnout o to žádat, ale mohla bys počkat tak dlouho, Ginny? Mohli bychom tuhle chodící záležitost odložit, dokud nebude konec školního roku? Potom bychom si o tom možná mohli promluvit, a když to budeme cítit stejně, něco s tím udělat?“ zeptal se s nadějí. „Samozřejmě, pokud tak dlouho čekat nechceš, tak to pochopím…“

„Sklapni, Harry,“ utnula ho. „Čekala jsem tak dlouho, že jistě můžu počkat dalších pár měsíců. Mimoto, myslím, že máš pravdu. Teď toho budeš muset zvládnout hodně a vztah by tě mohl rozptylovat. Ale jakmile ten zatracený Turnaj skončí, tak si spolu sedneme a promluvíme si, jasný, kámo?“

„Rozhodně!“ souhlasil a vypadal, že se mu ulevilo.

 

Ginny jen zatřásla hlavou. Bezesporu se bál, že nebude připravená na něj čekat, ale stále byl odhodlaný upřednostňovat její štěstí před svým vlastním. Ten ušlechtilý blázen.

„Pořád chci ale pusu na dobrou noc,“ trvala na svém Ginny a natáhla krk. Harry se zašklebil, ale také se předklonil. Cítila teplo jeho těla vedle toho svého, než se jeho jemné, horké rty poprvé dotkly její kůže. Podařilo se jí potlačit zachvění, které jeho dotek vyvolal. Ještě víc vůle ale vyžadovalo potlačení touhy, přitáhnout si ho k sobě a jejich rty spojit. K čertu s tím zatraceným Turnajem!

 

„Děkuju, Ginny,“ řekl chraplavě. „Dnešní večer byl nádherný.“

„Ano,“ souhlasila. „Měli bychom jít, než po mě bráchové vyhlásí celosvětové pátrání.“

„Jo, už tak mě dost nesnáší Ron, nepotřebuju, aby po mé krvi prahla ještě i dvojčata,“ otřásl se Harry.

„Nebojte se, pane šampione, ochráním vás,“ zašklebila se na něj. Se smíchem ji vzal za ruku a společně se vydali ke vstupu do společenské místnosti.

 

Čekali, že bude prázdná a většina lidi bude v postelích, proto byli překvapeni křikem lidí, když procházeli portrétem. Ve společenské místnosti pak velice rychle rozeznali zdroj toho povyku. Ron a Hermiona. Ti dva stáli uprostřed společenské místnosti a ječeli jeden na druhého. Ginny se snažila pochopit, o co jim jde. Ron se třásl vzteky a ječivě hulákal, zatímco Hermiona na něj štěkala jako pes.

 

„O co jde?“ zeptala se Ginny Levandule Brownové, která stála poblíž a pozorovala hádku společně se svým doprovodem Deanem Thomasem.

„Nejsem si úplně jistá,“ přiznala Levandule. „Myslím, že tvůj bratr tady čekal, až Hermiona přijde. Pak se do ní pustil. Pochopila jsem, že nebyl zrovna šťastný, že ji na ples vzal Viktor Krum.“

„Slyšel jsem Rona řvát, že je Krum zlý a Hermiona je hloupá, že se kolem něho točí,“ dodal Dean nápomocně.

„Ron strávil celé léto pěním ód na to, jak je Viktor úžasný,“ připomněl Harry. „Prakticky hopsal nadšením, když se Krum vynořil z jejich lodi.“

„Řekl bych, že změnil názor,“ odfrkl si Dean.

„Myslíte, že to má co dělat s tím, že Krum randí s Hermionou?“ škádlila Levandule. „Rona to, zdá se, dost štve, nemyslíte?“

„Ron je hlupák a já se nemusím dívat, jak ze sebe dělá ještě většího blázna než obvykle,“ pronesla Ginny, načež se otočila a objala Harryho. „Byl to krásný večer, děkuju. Uvidíme se ráno, Harry. Dobrou noc.“

„Dobrou, Gin,“ odpověděl Harry a sledoval ji pohledem, než zmizela na schodišti do dívčích ložnic.

 

Až byla pryč z dohledu, všiml si, jak se na sebe Dean s Levandulí ušklebují.

„Co je?“ protestoval.

„Nic,“ usmála se Levandule nevinně.

„Hodně štěstí s jejími bráchy,“ dodal Dean.

„Nemusím s nimi nic řešit,“ odpověděl Harry a vydal se do ložnice, „Ginny to docela dobře zvládne sama.“ Minul stále se hádající dvojici a vydal se po schodech nahoru. Ignoroval také Nevilla, který trucovitě seděl na druhé straně místnosti. Vysvlékl se a vlezl si do postele, kde se s úsměvem na rtech propadl do spánku.

___________________________________________________________________

Už bylo pozdní ráno, když se Ginny konečně dostala z ložnice do společenské místnosti. Probudila se pozdě a pak byla podrobena výslechu svých spolubydlících o každé podrobnosti včerejšího plesu. Když přiznala, že s Harrym diskutovala možnost, že spolu začnou chodit, až skončí Turnaj, obě díky vypískly a nadšeně ji objaly. Zapřísahala je, aby si to nechaly pro sebe.

 

Ve společenské místnosti narazila na Harryho, jak sedí na pohovce a tiše si povídá s Hermionou. Ta vypadala naštvaně a tmavé kruhy pod jejíma očima naznačovaly, že toho moc nenaspala. Ginny se vydala k nim a sedla si vedle Harryho.

„Dobré ráno, Gin,“ pozdravil ji Harry zářivě. V protikladu k Hermioně vypadal odpočatě a šťastně.

„Dobré ráno, Harry,“ odpověděla a vřele se na něj usmála, než obrátila svoji pozornost k bídně vypadající dívce. „Jsi v pořádku, Hermiono?“

„Ani ne,“ odsekla Hermiona, než se zatvářila omluvně. „Promiň, Ginny, to bylo neslušné. Jen jsem vážně unavená.“

 

„Vypadáš tak,“ přiznala Ginny, „co se děje?“

„Můžeš hádat. Ron!“ vyštěkla chlapcovo jméno. „Nemůžu věřit, že se ke mně včera choval tak hnusně. Od začátku roku jsem stála při něm, zatímco se choval jako idiot, a tohle mám za to.“

„Co ten debil udělal tentokrát?“ neubránila se Ginny.

„Prakticky mě nazval děvkou, protože jsem šla na ples s Krumem!“ svěsila Hermiona ramena. „Řekl, že mám slabost pro slavné čaroděje a proto, když nemůžu mít Harryho, jsem hned skočila po Viktorovi.“ Ginny zděšeně zalapala po dechu, zatímco Harry vypadal, že každou chvílí vybuchne.

„Proklela jsi ho?“ zeptala se Ginny.

„Byla jsem tak naštvaná, že bych ani neudržela hůlku,“ odpověděla Hermiona frustrovaně. „Ale řeknu ti, že kdyby nepřišla profesorka McGonagallová a neposlala nás všechny do postele, tak by z toho nevyvázl tak snadno.“

 

„Hermiono, musíš se na něj vykašlat,“ řekla Ginny soucitně. „Vím, že ho máš ráda, ale on to opravdu nemá v hlavě v pořádku. Je to žárlivý spratek, který chce respekt, aniž by udělal něco, čím by si ho zasloužil. Jsi příliš chytrá a citlivá pro takové, jako je on. Je to můj bratr a já ho miluju, ale radím ti, abys na něho zapomněla. Táhne tě k zemi.“

„Nemám zas tolik přátel, abych je mohla jen tak odpískat,“ postěžovala si Hermiona. „Navíc, Ron je normálně dobrý přítel. Jen musí trochu dospět.“

„A myslíš, že se to vážně někdy stane?“ provokovala Ginny. „Navíc, i když nemá problém s mudly, byl vychován v tradiční čistokrevné rodině, takže má zastaralé názory a předsudky. Ron tě, stejně jako mě, bude vždycky vidět jen jako holku, která by si měla najít dobrého manžela a vychovat děti. Mamka odvedla skvělou práci, když mu vštěpovala svůj pohled na svět.“

 

„Ale on se může změnit,“ trvala na svém Hermiona. „Koneckonců, žádný z tvých bratrů není takový.“

„Proč si myslíš, že Bill, Charlie a dokonce i Percy vypadli z domu, jakmile mohli?“ poukázala Ginny. „Mamka je v podstatě vyhnala svými ultra konzervativními názory. Podívej se třeba na Billa. Je chytrý, tvrdě dře a má talent, díky čemuž získal fantastickou práci. A co slyší od mamky pokaždé, když ho vidí? Ostříhej se, Bille, sundej si tu náušnici, Bille, proč si nenajdeš bezpečnější práci, Bille? A když si tohle všechno odpustí, tlačí na něj, aby si našel holku a usadil se! Jen proto, že jeho práci mamka neuznává, stejně jako jeho trochu neortodoxní život, neustále na něj tlačí. A to samé dělá s chudákem Charliem.“

 

Hermiona i Harry ji sledovali vytřeštěnýma očima, ale Ginny pokračovala.

„Myslím, že mamka je tak rozčilená z Percyho odchodu, protože on se nejvíc blížil jejímu obrázku perfektního syna. Nedokázal ale ustát její představu o tom, jak by měl vypadat svět. Líbila se mu Penny, protože byla ambiciózní a živá, ne proto, že to byla potenciální mašina na výrobu dětí. A Merlin pomáhej tomu, kdo by před mamkou prohodil slovo proti Brumbálovi. To by ho mamka rozstřílela na kousíčky.“

„Ginny!“ vyhrkla Hermiona šokovaně.

„Takhle to mamka opravdu vidí,“ pokrčila Ginny rameny neoblomně, „respektuj ty, kteří jsou lepší jak ty, a nikdy o nich nepochybuj. Protože má Brumbál postavení, automaticky souhlasí se vším, co řekne, aniž by se na malou chvilku zamyslela, jestli má pravdu nebo ne. To je část mamčina problému. Dělá si víc starostí s tím, co si myslí lidé, než s tím, co je pravda.“ 

 

Teď na ni oba její kamarádi zírali dost nevěřícně. Harrymu to, zdá se, nebylo ani trochu příjemné.

„Vím, že o mé mamce nechceš přemýšlet ve zlém, Harry, ale pravda je, že některé její názory jsou sto let za opicemi. Je hodná a milující, ale ohledně jistých věcí se plete,“ vysvětlila jemněji.

„Tvoje mamka se ke mně vždycky chovala skvěle,“ namítl.

„To ona je, když je po jejím,“ poukázala Ginny. „Kdyby to bylo na ní, nikdy bys před svým druhým ročníkem od Dursleyových neutekl. Nikdy se nezeptala Brumbála, proč jsi tam musel být, a pochybuju, že to někdy udělá.“

 

Chvíli to vypadalo, že se s ní Harry bude hádat, ale nemohl najít slova. Nakonec poraženě svěsil ramena a zatvářil se zoufale.

„Nechci, abys z toho byl smutný,“ řekla Ginny a soucitně ho pohladila po paži. „Mým rodičům na tobě záleží a jsem si jistá, že se k tobě vždycky budou chovat jako k synovi. Ale jediná věc, kterou by nikdy neudělali, je jít proti Brumbálovi.“

„A Brumbál bude vždycky trvat na tom, abych se vrátil k Dursleyovým,“ dořekl za ni Harry.

 

Hermiona seděla tiše, ale bylo jasné, že je z celého rozhovoru nešťastná. Možná se Ginny podařilo zasadit do její mysli semínko pochybností, když dívka nezačala Brumbála okamžitě bránit. Nebo si možná konečně uvědomila, jak by vypadal její vztah s Ronem. Merlin ví, že vždy, když byla Hermiona v Doupěti, Molly po ní chtěla pomoc s ženskými pracemi, jako bylo vaření nebo uklízení. Pro chytrou dívku jako ona byla představa ženy v domácnosti srovnatelná s peklem.

 

„Zajdu si do knihovny,“ řekla Hermiona po chvíli. „Mám pár věcí k přemýšlení a tam mi to myslí nejlíp.“

„A co snídaně?“ zeptal se Harry.

„Vlastně ani nemám hlad,“ odpověděla. „Uvidíme se později.“

„No, já hlady umírám,“ pronesla Ginny, když starší dívka odešla.

„Jo, já taky,“ souhlasil Harry, i když stále zněl, že je mu to líto. „Co budeme dělat potom?“

„Pořád máme práci ohledně druhého úkolu,“ připomněla mu Ginny.

„No jo, zábava takhle o Vánocích,“ zaskučel.

„Ale no tak,“ plácla ho Ginny hravě, „volno bylo včera. Co víc bys chtěl? Ale protože jsi byl tak hodný, bude mi dnes stačit padesát sedů lehů.“ Harry se na ni podíval skoro nepřátelsky.

„Víš, že umíš lidi celkem štvát?“ řekl tupě.

„Jo,“ přiznala, vzala ho za ruku a táhla ho k portrétu. „Ale ty víš, že jsem moc roztomilá na to, aby ses na mě zlobil příliš dlouho.“

„Zatraceně, nesnáším, když máš pravdu,“ zaskučel, když se vydali ze schodů dolů na snídani.

 

 

<<< Předchozí            Následující >>>