6. Chladné jezero

08.08.2016 13:33

„Čtyřicet šest, čtyřicet sedm… no tak, Harry! Ještě tři. Čtyřicet osm. Tenhle nepočítám, nebylo to až do sedu. Čtyřicet devět… no tak… padesát! Výborně!“ Ginny pustila Harryho nohy a postavila se. Pomáhala Harrymu s jeho každodenním cvičením a právě společně dokončili padesát sedů-lehů, které mu uložila. Harry byl rudý a upocený a masíroval si břišáky se zjevnou bolestí ve tváři. Pak se na ni podíval.

 

„Proč taky neděláš tyhle věci?“ vyhrkl na ni.

„Protože se neúčastním Turnaje tří kouzelnických škol a na mě Temný pán v jednom kuse neútočí,“ kontrolovala podráždění ve svém hlase.

„Jo, ale pořád jsi taky v nebezpečí,“ namítl. „Vždycky říkáš, že tvoje rodina patří mezi známé krvezrádce, což z vás všech dělá cíl. A co se stane příští rok, jestli se rozhodneme, že budeme spolu? Taky by sis musela pořádně hlídat záda!“

 

Ginny na chvíli zachvátila panika. Harry je schopný rozhodnout se, že spolu nebudou, pokud by to pro ni považoval za nejbezpečnější. Navíc, měl pravdu. Opakovaně ho ujišťovala, že zůstane po jeho boku, což znamená, že nakonec bude také pravděpodobně s Voldemortovými následovníky bojovat. Potřebovala být ve formě a připravená, stejně jako Harry.

 

„Asi máš pravdu,“ připustila nakonec. „Hádám, že bych měla být připravená, stejně jako ty. Zítra začnu cvičit s tebou a taky bych se mohla víc zapojit do tréninku. Ale dovol, ať ti tady a teď něco řeknu. Až si na konci roku sedneme a budeme se bavit o nás dvou, jestli někdy budu mít dojem, že se mě snažíš odstrčit jen proto, abych byla ve větším bezpečí, provedu ti něco tak ošklivého, že už nikdy nebudeš mít potřebu hledat si jinou holku. Chápeme se?“ Chvíli to vypadalo, že se s ní Harry bude hádat, ale výraz na její tváři ho přinutil se nad tím nejdřív zamyslet. Nakonec přikývl a pak se vyškrábal na nohy a sebral ručník.

„Dobře, jsem ráda, že si rozumíme,“ řekla rozhodně. „Teď bychom se asi měli zaměřit na druhý úkol. Máš nějaké nápady?“

 

„Hermiona mi radila Bublinové kouzlo, které by mi ochránilo hlavu a dalo by se v něm dýchat,“ začal Harry opatrně, „problém je, že kromě dýchání mi v ničem nepomůže. Nejsem nejsilnější plavec a myslím, že by mi trvalo celý den, než bych doplaval až na dno jezera.“

„To je fakt,“ připustila. „Myslím, že jsem našla něco, co vyřeší oba problémy, ale varuju tě. Je to zatraceně těžké kouzlo.“

 

Přistoupila k hromadě knih, které si sem nanosili, a chvíli se jimi prohrabovala, než našla knihu Pokročilé proměňování, kterou koupili v Prasinkách. Přeskočila několik stran, až nakonec našla, co hledala, a podala otevřenou knihu Harrymu.

„Proměna člověka ve zvíře?“ zalapal po dechu. „Ale to je opravdu pokročilé kouzlo, Gin. Nejsem si jistý, jestli to zvládnu.“

„Samozřejmě, že zvládneš, Harry,“ ujistila ho. „Když dokážeš seslat Patrona, dokážeš i tohle.“

„Asi bych… počkej, tady se píše, že když se člověk přemění ve zvíře, stává se jím. Nevzpomíná si na to, že byl čarodějem, ani že dokázal používat magii. Jestli to udělám, nebudu si pamatovat, co je mým úkolem. Navíc bych se asi nedokázal proměnit zpátky.“

„Přeměna zpět není problém. Když bychom předpokládali, že to budu já, koho pro tebe unesou, Hermiona nebo Lenka budou moct čekat na pobřeží, aby tě přeměnily zpátky v člověka. A co se týče tvé identity během přeměny… mám ohledně toho nápad,“ přiznala se.

 

Několik posledních týdnů prohledávala Tomovy vzpomínky a hledala cokoliv, co by jim mohlo pomoct. Tom se v přeměně ve zvíře zdokonalil ve svém pátém ročníku, ale používal to převážně na jiné lidi. Nakonec ale objevil jiné kouzlo, které podle Ginny mohlo pomoct. Raddle byl paranoidní ohledně toho, že Brumbál na jeho mimoškolní aktivity přijde, a silně ho podezříval z používání nitrozpytu. Tom se zoufale snažil naučit nitrobraně, ale bez pomoci mu to šlo pomalu. Místo toho nalezl způsob, jak do své mysli umístit stopku. Kouzlo, které nazval „Kouzlo myšlenkové pevnosti“ mělo významné nedostatky a jeho účinky byly pouze dočasné. Zkušený nitrozpytec byl také schopen kouzlo rozpoznat, což omezovalo jeho účinnost. Nicméně, pro jejich potřeby stačilo. Ginny si byla jistá, že dokáže ochránit Harryho mysl, zatímco se jeho tělo bude měnit.

„Posaď se, Harry, musíš se naučit nové kouzlo,“ ušklíbla se na něj.

___________________________________________________________________

 

Ginny seděla ve společenské místnosti a přemýšlela nad tím, jak strašně rychle poslední dva měsíce utekly. Dva měsíce trénování, plánování a studia a jako mávnutím kouzelného proutku byly pryč. Harry, který vedle ní seděl na gauči, unaveně pracoval a se zoufalou touhou se snažil dovést k dokonalosti kouzlo, které bude potřebovat během druhého úkolu. Nebude to snadné.

 

I když se kouzlo myšlenkové pevnosti naučil poměrně rychle, záležitost přeměny člověka ve zvíře byla na úplně jiné úrovni. Vzhledem k tomu, že se jednalo o učivo na OVCE, nebylo se čemu divit. Ginny se musela dívat, jak se v Harrym vzmáhá panika, když znovu a znovu selhával. Protože neměli žádný záložní plán, oba dva věděli, že to prostě musí zvládnout. Když už se zdálo, že to budou muset vzdát, Harry najednou před několika dny zvládl kouzlo úspěšně.

 

Zajímavé bylo, že to byla Lenka, kdo mu pomohl dosáhnout průlomu. Hned po Vánocích se rozhodli, že požádají o pomoc raději ji než Hermionu. Oba ji podezírali, že by nebyla nadšená z použití tak nebezpečného kouzla, a mimoto, Ginny nechtěla chytré dívce vysvětlovat, kde k takovému kouzlu přišla. Lenka, na druhou stranu, byla potěšena, když ji požádali o pomoc, a souhlasila, že během druhého úkolu bude připravená čekat na břehu, aby Harryho na konci znovu přeměnila v člověka. Navíc se ukázala jako velice praktická podpora.

 

Aby si Harry mohl kouzlo řádně nazkoušet, potřebovali velkou plochu vody, nikdo z nich ale nebyl nadšený z vyhlídky mnoha hodin strávených v jezeře uprostřed zimy. Lenka nějakým způsobem objevila polohu prefektské koupelny, stejně jako heslo pro její použití, i když se vyhýbala vysvětlení, jak na to přišla. Také Harryho výborným způsobem dokázala uklidnit, když to vypadalo, že nad ním frustrace z neustálého neúspěchu vyhraje. Lenka znala nepřeberné množství meditačních a dechových cvičení a trvala na tom, aby je Harry zařadil před zkoušení samotného kouzla. Nádherně se ukázalo, že opravdu fungují. Když se Harry zklidnil a soustředil, konečně poprvé uspěl. Ginny si v duchu poznamenala, že svoji kamarádku musí do Harryho tréninku zapojovat častěji.

 

Budoucí tréninkové plány teď ale musely počkat. Zítra se má odehrát druhý úkol Turnaje a v malé skupince Harryho přátel panovala stísněná nálada. Naproti Ginny seděla Hermiona, která se s ustaraným výrazem napjatě opírala o židli. Podlehli jejímu neutuchajícímu tlaku a konečně jí prozradili, jaký mají pro zítřek plán. Říct, že se zlobila, ani zdaleka nevystihovalo závažnost situace, měli co dělat, aby ji přesvědčili, že opravdu není nutné hned teď naběhnout do jezera a trénovat tam. Byla s nimi i dvojčata, která také vypadala nešťastně. Ginny se rozhodla, že by nebylo rozumné neprozradit jim dopředu, že může skončit na dně jezera jako vězeň. Jejich reakce byla nezvykle vážná. Pod jejich tlakem Ginny napsala mamce, aby ji o události informovala. V odpovědi stálo, že o tom Molly je již informovaná ředitelem a ať se dobře baví, což naznačovalo, že jí Brumbál podrobně nevysvětlil, co to bude obnášet. I tak ale bylo pozdě, aby na tom něco změnili.

 

S pocitem nevyhnutelnosti sledovali, jak se v devět hodin otevřely dveře v portrétu a dovnitř vstoupila profesorka McGonagallová. Její pohled oskenoval celou místnost, dokud nespočinul na Harrym a jeho přátelích shromážděných u krbu. Rychle si to k nim namířila.

„Á, slečno Weasleyová a slečno Grangerová, ráda vás tu nacházím pohromadě,“ řekla přátelsky, „ráda bych, abyste mě obě hned doprovodily do ředitelny.“

„Počkat, proč potřebujete Ginny i Hermionu?“ štěkl Harry.

„To je stěží váš problém, pane Pottere, a vyprošuji si ten tón,“ varovala ho profesorka.

„Vzhledem k tomu, že jednu z nich budu muset zítra zachránit ze dna jezera, řekl bych, že to je můj problém,“ nedal se Harry. McGonagallová ho sledovala s neproniknutelným výrazem.

„Přestože ráda slyším, že jste vyluštil, co bude vaším úkolem, stěží vám to dává právo nerespektovat ty, kdo jsou nad vámi. Budete včas informován.“ Harry zaskučel a chvíli to vypadalo, že se chce ještě přít, ale Hermiona ho přerušila.

„Půjdeme s vámi, paní profesorko,“ řekla a zvedla se ze židle, „no tak, Ginny, pojď.“

 

S rezignovaným povzdechem se zvedla i Ginny a podívala se na Harryho, který se najednou tvářil nesmírně ustaraně.

„Neboj, Harry. Jsem si jistá, že se potkáme venku z jezera dřív, než se naděješ,“ řekla s jistotou, kterou necítila. Věřila, že ji zachrání nebo zemře, když se o to bude snažit. Toho posledního se trochu obávala.

„Potkáme, slibuju,“ řekl, než ji překvapil tím, že se postavil a rychle ji objal. Pak ji pustil a s úšklebkem na tváři se otočil k Hermioně.

 

„Takže, Hermiono, myslíš, že ty jsi tím, kdo by nejvíc chyběl Viktoru Krumovi? Je něco, cos nám o vašem vztahu neřekla?“ škádlil ji. Až s jeho slovy jí došlo, že pravděpodobně bude Krumovým zajatcem. Zrudla až ke kořínkům vlasů a zahanbeně sklopila pohled.

„Jo, no, myslím, že raději půjdeme,“ zamumlala, než si stoupla vedle ředitelky své koleje. S motýlky v břiše ji Ginny následovala. Tři čarodějky se otočily a vydaly se ze společenské místnost ven, když se za nimi ještě jednou ozval Harryho hlas.

 

„Paní profesorko? Mohla byste něco vzkázat panu řediteli?“ ozval se.

„Co to bude, pane Pottere?“ odtušila profesorka, podrážděná, že ji znovu zdržuje.

„Řekněte mu, že je osobně zodpovědný za Ginnino a Hermionino bezpečí. Řekněte mu, že jestli se jim něco stane, já a on jsme skončili,“ řekl ledově.

„Pane Pottere!“ zaburácela profesorka. „Jak se opovažujete být tak drzý? Nevím, jaké bláznivé nápady se honí v té vaší hlavě, ale ujišťuji vás, že obě slečny budou v absolutním bezpečí.“

„Opravdu?“ Harryho hlas ztěžkl sarkasmem. „Jako byla Hermiona v prvním ročníku, když se do hradu dostal troll? Nebo když ji napadl bazilišek? A co mozkomorové? Nebo když Ginny málem přišla o život v Tajemné komnatě? Nebo když jsem já musel čelit Voldemortovi, zaseklému v Quirrelově hlavě? Budou takhle v bezpečí, paní profesorko?“

 

„Všechny tyto události byly nanejvýš politováníhodné,“ prskla profesorka tak rozhozeně, jak ji ještě nikdo z nich neviděl, „ale tohle je jen přátelská soutěž a ředitel mě ujistil, že přijal veškerá opatření, aby se nikdo nedostal do nebezpečí.“

„Nikdo nedostal do nebezpečí?“ opakoval Harry nevěřícně. „Málem jsem byl rozcupován drakem na kousky! A můžu vám připomenout, že já bych v první řadě v téhle zatracené soutěži vůbec neměl být? Když ředitel nedokáže vysvětlit, jak jsem se do ní vůbec dostal, jak může někomu garantovat bezpečí s takovou jistotou?“ McGonagallová se na Harryho podívala pohledem, pod kterým by každý raději utekl, on ale necouvl. Ginny se na něj dívala obdivně, pyšná, že se McGongallové postavil. V srdci se jí rozlil hřejivý pocit, když se Fred s Georgem postavili vedle Harryho, na znamení tiché podpory. Ve společenské místnosti se rozhostilo ticho.

„Předám vaše slova panu řediteli,“ řekla McGonagallová nakonec a její hlas jiskřil hněvem. „Pojďme, děvčata.“

 

Ginny musela skoro utíkat, aby profesorce stačila, a Hermiona na tom nebyla jinak. Za překvapivě krátkou dobu se všechny tři ocitly před vstupem do ředitelovy pracovny. Profesorka se k nim otočila a k oběma vyjeveným dívkám promluvila.

„Ještě než vejdeme, chci vás obě ujistit, že osobně udělám vše, abych vám zajistila bezpečí,“ řekla přímo.

„Díky, paní profesorko,“ odpověděla Hermiona, než s rozmyslem pokračovala. „Prosím, nebuďte na Harryho moc tvrdá za to, jak se chová. Jen se o nás bojí a nejspíš i trochu o sebe.“ Profesorčin výraz trochu roztál.

„I když neuznávám drzost pana Pottera, chápu jeho důvody a v určitém ohledu s ním souhlasím. Děti vašeho věku by neměly být zatahovány do věcí, jako jsou tyto.“

„Zdá se, že tady věk moc neznamená,“ poznamenala Ginny tiše, „nebezpečí se nedívá, kolik vám je, stejně si vás najde.“

„Ano, to je bohužel něco, co nemůžu popřít,“ odpověděla profesorka a najednou vypadala na svůj věk, unaveně. „Slibuji, že zítra budu blízko, kdyby se něco pokazilo, což se, věřím, nestane. Mimoto, zdá se, že pan Potter má pro zachraňování lidí talent. Jsem si jistá, že má plán.“

„To ano,“ ujistila ji Ginny.

„Doufám, že Viktor taky,“ zamumlala Hermiona pro sebe.

 

Profesorka se na ni soucitně usmála a vedla je po točitých schodech do ředitelovy kanceláře. Ginny nebyla překvapená, že tam na ně čekají i další dvě dívky - Cho Changová, která byla zajisté zajatcem pro Cedrica Diggoryho, a malá blondýnka, která musela být příbuzná Fleur. Mladá dívenka vypadala extrémně nervózně a sledovala je divokýma, vyděšenýma očima. V místnosti byl také Ludo Pytloun a Ginnin bratr Percy, který, zdá se, stále pracoval pro Bartyho Skrka.

 

„Á, slečny Weasleyová a Grangerová,“ usmál se na ně vřele ředitel. „Je milé, že jste se k nám připojily. Hádám, že už asi víte, proč jste tady.“

„Ano, budeme rukojmími, ať chceme nebo ne,“ řekla Ginny chladně.

„Ginevro!“ křikl Percy pobouřeně. „Tohle je prestižní událost, kterou Ministerstvo dlouhou dobu připravovalo. Měla bys být vděčná, že se staneš součástí tak historicky významné soutěže.“

„Klidně si můžeš vzít moje místo na dně jezera, jestli chceš,“ odsekla Ginny bratrovi. „I když tebe by tam Harry asi prostě jenom nechal.“

 

„Slečno Weasleyová, není třeba si dělat jakékoliv starosti,“ kmital mezi sourozenci Brumbál pohledem. „Ujišťuji vás, že budete v naprostém bezpečí. Nakonec si jistě uvědomíte, že to celé bylo úžasné dobrodružství.“ Ginny protočila oči nad jeho přístupem a pak se významně podívala na profesorku McGonagallovou. Ta se na ni chvíli dívala, než škrobeně přikývla, čímž dala najevo, že Harryho zprávu předá řediteli později. I když by Ginny byla ráda u toho rozhovoru přítomna, nebylo asi rozumné na to tlačit.

 

„Dovolte mi vysvětlit, co teď bude následovat,“ pokračoval ředitel přátelským tónem. „Sešlu na vás velice speciální uspávací kouzlo, díky němu budete pod vodou dýchat bez sebemenších obtíží a budete klidně spát v náručí Morfea¹. Kouzlo je navrženo tak, že se zlomí v okamžiku, kdy vás šampioni vytáhnou z vody na vzduch. Potom je úkolem šampiona dopravit vás na břeh, ale samozřejmě bude připravena pomoc, kdybyste měli jakékoliv potíže.“

„Co se stane, jestli nás šampioni nedostanou ven včas?“ zeptala se Hermiona.

„Potom vás jednoduše jezerní lidé, kteří jezero obývají, vytáhnou ven sami. Budou na vás také celou dobu dohlížet, aby se ujistili, že nedojdete k žádné újmě,“ vysvětloval Brumbál.

 

„A kdo bude dohlížet na jezerní lidi?“ odtušila Cho.

„Slečno Changová, jezerní lidé jsou naprosto přátelští. Opravdu není důvod k obavám,“ řekl ředitel, ale šlo vidět, že se na chvíli zarazil.

„Možná bychom se tak nebáli, kdyby se zjistilo, jak se Harryho jméno dostalo do Poháru,“ poukázala Ginny. „Fakt, že už si s Turnajem někdo pohrál hned pod nosem organizátorů a ostatních, je dost dobrým důvodem k obavám, nemyslíte, pane řediteli?“ Brumbál na ni zíral, jako by zamrzl na místě, ale nakonec její otázku ignoroval.

„Myslím, že bychom raději měli pokračovat. Všechna tato nepotřebná nepřátelskost rozrušuje mladou slečnu Delacourovou,“ řekl místo toho.

 

Ginny se podívala na malou dívku - vytřeštěnýma očima těkala mezi nimi a vypadalo to, že nemá daleko k slzám. Pochybovala, že jim mladá čarodějka rozumí, ale z napětí ve vzduchu musela jasně pochopit, že ne všechno je v pořádku. Ginny věděla, že jakýkoliv další argument by se minul účinkem, a tak raději držela jazyk za zuby. Mimoto jasně slyšela, jak Hermiona syčí, pobouřená jejím komentářem. Dokonce i Cho vypadala naštvaně, což ale u ní bylo na denním pořadu dne.

 

Na Brumbálovu žádost se všechny čtyři dívky posadily do křesel s vysokými opěradly a snažily se uvolnit, jak jim bylo řečeno. Tenhle požadavek Ginny splnit nedokázala, cítila, jak ji pomalu obepíná ledový strach. Vytřeštěnýma očima sledovala, jak se před ni ředitel postavil s pozvednutou hůlkou a obklopila ji temnota.

___________________________________________________________________

„Ááááá,“ zařvala Ginny, když ji do tváře udeřil mrazivý chlad a mokro. V jednom okamžiku zažila několik vjemů. Nejdřív ze všeho se začala dusit. V nose a v ústech měla vodu a na vteřinu se jí zmocnila panika. Lapala po dechu a kašlala, aby si vyčistila dýchací cesty a vděčně se pak zhluboka nadechla mrazivého vzduchu. Když pominul strach z utopení, začala si uvědomovat, že ji někdo velice rychle táhne ze studené vody. Do tváře jí foukal vítr a oslepovalo ji jasné světlo, které jí ztěžovalo snahu pochopit, co se děje.

 

Nakonec ji zasáhlo poznání a ona si uvědomila, kde je. Slepě natáhla ruku a sáhla si na hladkou, slizkou kůži před sebou, slyšela nadšené volání. Když se jí obraz konečně vyčistil, viděla, že sedí na lesklém, stříbřitém tvorovi, který neuvěřitelnou rychlostí letěl vlnami. Stvoření mělo v hubě provaz, kterým měla ovázané zápěstí a který ji nejspíš držel na dně jezera. Původní zmatek byl nahrazen čirou radostí, když si uvědomila, že Harry uspěl. Nejen, že úspěšně zvládl přeměnu, ale zachránil ji z jezera. Natáhla se dopředu, aby se pevně chytla Harryho ploutve a pak radostně vykřikla.

„JO! Pojď, Harry, pojď!“

 

Harry v podobě delfína snad ještě větší rychlostí klouzal vodou a pobřeží se rychle přibližovalo. Na zlomek vteřiny pocítila zklamání, že její úžasná jízda vlnami brzy skončí. Nakonec ale vyhlídka suchého oblečení a ohřívacího kouzla získala převahu. Navíc, vždycky může Harryho přesvědčit, aby se proměnil znovu, až bude tepleji.

 

Pohledem přejela po břehu, kde na ně horečně mávala malá postavička.

„Lenka je támhle napravo, Harry,“ zavolala. Harry si odfrkl a zatočil vpravo. Trvalo jen minutu, než dospěli ke břehu a Harry se vyhoupl na kamenitou pláž. Se zmrzlýma rukama i nohama ochotně sklouzla z jeho hřbetu a nechala se Lenkou vytáhnout až na suchou zemi.

„To byla nádhera!“ křikla blondýnka. „Jste zpátky první!“

„Jízda na Harryho zádech byla úžasná,“ potvrdila Ginny. „I když příště budu chtít počkat, dokud nebude voda teplejší.“

„To jo. Taky chci na Harrym jet!“ zahihňala se Lenka, než s vytaženou hůlkou přistoupila k delfínovi. „V téhle formě jsi tak krásný. Skoro je škoda změnit tě zpátky. Finite Incantatem!“

 

Harry se najednou vyhoupl na nohy, stál před nimi jako člověk. Jakmile se kompletně přeměnil, vyjekl a vyskočil z vody.

„U Merlina, ta voda je ledová!“ křikl skrz drkotající zuby. „Máš tady moje oblečení, Lenko?“ Lenka se sladce usmála na chlapce, který se před nimi jen v plavkách choulil zimou, a pak se otočila k Ginny.

„I když je jako delfín nádherný, stejně preferuji tuhle formu,“ pronesla zasněně.

„Jo, není špatná, že?“ souhlasila Ginny vesele, navzdory faktu, že se také třásla zimou. „Všechno to cvičení jde vidět, Harry.“

 

„Můžete mi, prosím, dát moje oblečení?“ žadonil Harry. „Než se ze mě stane rampouch?“

„No, to nesmíme dopustit, že?“ zasmála se Lenka, ale pak z tašky vytáhla Harryho oblečení a podala mu ho. Vděčně ho na sebe navlékl a čekal, až přejde třas.

 

V tom okamžiku se k nim blížili první z diváků. Brzo byli všichni tři obklopeni davem, který chtěl Harrymu gratulovat. Ginny byla pobavena množstvím mladých dívek, které žebraly, aby je Harry ve formě delfína taky svezl.

„Uvolněte cestu! Uvolněte cestu!“ ozval se hlasitý, naléhavý hlas. Dav se rozestoupil, aby k nim pustil madam Pomfreyovou.

 

„Měl jste se vrátit na molo, pane Pottere,“ seřvala Harryho, jakmile se k nim dostala, „nepotřebuju kvůli vám obíhat polovinu jezera.“

„Promiňte,“ omlouval se rychle Harry. „Potřeboval jsem místo, abych bezpečně přistál. Hned jsme se chystali jít za vámi.“

„Ano, no, ráda vidím, že jste oba v pořádku. Nicméně, tohle vypijte,“ podávala jim malé lahvičky. Ginny vděčně vypila zahřívací lektvar a cítila, jak se jí teplo šíří celým tělem. Harry vedle ní zažíval stejnou úlevu.

„Dobře, teď ale do ošetřovacího stanu, oba dva,“ poručila ošetřovatelka, „chci se na vás podívat pořádně a oba se potřebujete převléct do suchého oblečení.“

 

Skupina diváků se jim stále držela v patách, když všichni tři doprovázeli ošetřovatelku do hlavní pozorovatelny. Jak se blížili, Ginny si všimla, že většina soudců na svém místě tleská, jen Karkarov zůstal sedět a mračil se. Madam Pomfreyová dotáhla Harryho s Ginny do lékařského stanu, zatímco Lenka zůstala venku. Ošetřovatelka na ně seslala několik kouzel, která naštěstí zahrnovala také hřející a sušící kouzla. Oba se převlékli a pak se na sebe úlevně usmáli.

 

Zrovna v tom okamžiku se ve stanu objevila mokrá Hermiona, následovaná mračícím se Viktorem Krumem. Hermioniny rty měly modrý nádech a ona se celá očividně třásla.

„Jsi v pořádku, Hermiono?“ zavolal na ni Harry, než se madam Pomfreyová vrhla na ni.

„V životě mi nebyla taková zima,“ stěžovala si drkotajícími zuby. „No vážně, kdo vymyslel takovýhle úkol uprostřed skotské zimy?“

„Není zas taková zima,“ zamručel Krum, „V Kruvalu vyřezáváme do ledu díry a koupeme se. Tohle je pro mě teplé.“

„No, pro mě ne!“ odsekla Hermiona. Vzápětí na ni madam Pomfreyová seslala hřejivé kouzlo a ona vydechla úlevou. „Nádhera!“

 

„Nerozumím tomu,“ promluvil Krum nevlídně k Harrymu. „Já se neproměňuji ve žraloka úplně, takže nade mnou zvíře nepřebere kontrolu. Ty ses přeměnil úplně, ale pořád sis udržel svoji mysl. Jak jsi to udělal?“

„Promiň, Viktore,“ zašklebil se Harry. „To je tajné. Ale slibuji, že ti všechno vysvětlím, jakmile Turnaj skončí.“ Krum už chtěl protestovat, ale přerušil ho příchod Cedrica s Cho. Ginny nemohla přemoct pomyšlení, že Cho vypadá jako zmoklá krysa, vedlo ji to k zamyšlení, nakolik dívka vděčí za svůj vzhled kosmetickým produktům. Harry naštěstí věnoval pozornost tomu, co říkal Cedric, a mokré, asijské dívky si nevšímal.

„Delacourová se sesypala,“ řekl ke skupině Mrzimor. „Zaútočili na ni ďasovci, nedokončila úkol. Chudák je celá vyděšená, co se stane s její sestrou.“

„Bude v pořádku,“ oznámila Hermiona, „profesor Brumbál nás ujistil, že na konci úkolu budou nezachránění vyvedení na povrch jezerními lidmi. Nehrozí jí žádné nebezpečí.“

 

Ukázalo se, že má Hermiona pravdu. O čtvrt hodiny později donesli do stanu vzlykající dítě, následované jeho sestrou, která byla očividně rozrušená. Fleur něco hlasitě mlela ve francouzštině a vypadala, že je na kraji zhroucení. Ginny se na to nechtěla dívat. Zatahala Harryho za rukáv a významně pokynula ke dveřím. Harry přikývl a společně vyklouzli ven.

 

Harry se zrovna otočil, aby Ginny něco řekl, když se odnikud vynořila rozmazaná šmouha a vlepila mu facku. Omámeně se díval kolem sebe a nechápal, co se děje. Ginny poplašeně zvedla pohled, aby uviděla Rona, jak tam stojí se zaťatými pěstmi.

„Ty zatracený bastarde!“ křičel Ron. „Málem jsi mou sestru zabil!“ Ron znovu udělal výpad ke stále otřesenému Harrymu, když se mu do tváře zabodla hůlka. Ginny si s úlevou uvědomila, že se před Ronem objevila Lenka, s chladným výrazem na tváři.

 

„Je vrchol zbabělosti zaútočit na někoho, kdo se nedívá, Ronalde,“ řekla tiše, ale důrazně. Na chviličku to vypadalo, že Ron zaútočí dokonce i na malou Havraspárku. Ginny se mezitím podařilo setřást počáteční šok a vytáhnout svoji vlastní hůlku. Pospíšila si, aby stanula Lence bok po boku a zamířila hůlkou na svého bratra.

„Co to, do pekla, děláš, ty idiote?“ zaječela na něj. Ron na ni hleděl se stěží potlačovaným vztekem.

„Nepleť se do toho, Ginny,“ procedil mezi zuby. „Tohle je mezi mnou a Potterem.“

 

„Co jsem ti sakra udělal?“ vložil se do toho Harry, stále stojící za Ginny.

„Cos udělal?“ opakoval Ron nevěřícně. „Málem jsi zabil moji sestru, ty nádivo!“

„Málem jsem ji zabil?“ nechápal Harry. „Zachránil jsem ji z jezera! Copak ses nedíval?“

„Nejdřív ze všeho v tom jezeře vůbec nemusela být, kdyby nebylo tebe!“ nedal se Ron, opět se mu zvedal tlak.

„Ty jsi debil,“ ulevila si Ginny. „Nebyla to Harryho vina, že mě pro úkol použili. Snažil se tomu zabránit, pro tvou informaci. Jestli chceš někoho vinit, tak Brumbála!“

 

„Rone, co to děláš?“ ozvalo se Hermionino zakňourání poblíž. Ginny však neodtrhla pohled od bratra, ani nesklonila hůlku.

„Schováváš se za holky?“ štěkl Ron po Harrym. „Proč se mnou nebojuješ jako chlap?“

„Přestaň! Hned!“ zahulákala Ginny. „Když jsem já neměla námitky proti zapojení do úkolu, kdo ti dal právo, abys je měl ty?“

„Jsem tvůj bratr. Je moje práce tě chránit!“ zaječel Ron.

„To teda není, zatraceně! Ani ses neobtěžoval se mě zeptat, co si myslím. Jen hledáš výmluvu, abys mohl na Harryho zaútočit. Jsem dost schopná, abych se o sebe postarala sama. A sakra líp, než to dokážeš ty!“ Ronova tvář žhnula rudě. „A kdybych přece jen potřebovala ochranu, požádala bych Freda a George, ne tebe! A oni věděli, že budu součástí úkolu už týdny,“ pokračovala Ginny.

 

„Oni to věděli?“ opakoval Ron rozhořčeně.

„Jo, a mamka taky,“ přidala.

„Mamka?“ Najednou vypadal značně nejistě. „A proč to někdo neřekl mně?“

„Protože, malý Ronánku, jsme věděli, že se budeš chovat přesně takhle,“ řekl Fred, který se objevil odnikud přímo za Ronem.

„Ale tohle je blbost!“ protestoval Ron. „Ginny by nebyla v nebezpečí, kdyby se netahala s Potterem!“

„Kdyby nebylo Harryho, Ginny už by byla mrtvá,“ řekl tiše George, který najednou stál vedle svého dvojčete. „Pamatuješ na její první ročník?“ Ron zůstal tiše, ale stále se třásl hněvem. George smutně zavrtěl hlavou.

 

„Pojď, bráško. Musíme si trochu promluvit,“ řekl.

„Nebo spíš my budeme mluvit a ty budeš poslouchat,“ dodal Fred, chytl Rona za rameno a začal ho odvádět pryč. Udělali několik kroků, když se Ron otočil a zaječel na Harryho naposledy.

„Tohle není konec, Pottere!“

„Ale ano, je,“ uzemnila ho Ginny. „Pokud si ze mě nechceš udělat nepřítele, Rone. A pamatuj si. Jsem chytřejší a silnější než ty. Opravdu chceš jít proti mně?“ Ron ještě víc zrudl, ale nechal se vést pryč. Po dalších krocích se konečně ozval Harry.

„Tuhle ránu ti nechám, Rone,“ zavolal, „ale příště budu bojovat.“

Ginny byla znechucená, když viděla na tváři svého bratra jízlivý úšklebek, hodný Draca Malfoye. Držela hůlku v pohotovosti, dokud jim nezmizeli z dohledu. Hermiona si za nimi pospíšila, v závěsu s Viktorem Krumem, který se tvářil jako bouřkový mrak.

 

„Nemůžu uvěřit, že to udělal,“ promluvil Harry smutně. „Díky, že ses za mě postavila, Lenko, a tobě taky, Ginny. Je mi líto, že tvé rodině působím potíže.“

„Nebuď hloupý, Harry,“ plísnila ho Ginny. „Není tvoje chyba, že je Ron žárlivý idiot.“

„S tím klukem je rozhodně něco špatně,“ naznala Lenka. „Asi se dostal do kontaktu s Hlupákovou chorobou. Je to obvyklý problém chlapců, kteří jedí s otevřenou pusou.“

 

Harry s Ginny vybuchli smíchy nad Lenčinou diagnózou Ronova problému. Harry dívku hravě šťouchl do ramene.

„Něco mi slib, Lenko. Nikdy se neměň,“ řekl se zářivým úsměvem.

„Ó, to ti slíbit nemůžu, Harry,“ odpověděla Lenka ve vší vážnosti, „až budu starší, tak ještě asi trochu vyrostu a čekám, že taky přiberu. Aspoň doufám, nechci mít takhle malá prsa celý život.“ Harry zrudl.

„Ehm, dobře, Lenko,“ zamumlal. „Hádám, že je v pohodě, když se trochu změníš.“ Ginny se nepřestávala smát.

___________________________________________________________________

 

Harry s Ginny čekali u jezera, dokud soudci neudělili šampionům body, a měli radost z Harryho téměř perfektních známek. S depresivní předvídatelností ho shodil jen Karkarov, kterého dav tak agresivně vybučel, že byl nucen svoji známku aspoň trochu spravit. Nakonec mu udělil sedm bodů z deseti, což Harrymu nezabránilo uchránit si svoji vedoucí pozici.

 

Než by se zúčastnili následující oslavy, Harry, Ginny a Lenka se raději vyplížili a rozhodli se zajít si do kuchyně pro něco k jídlu na oslavu. Během svého tréninkového programu navštěvoval Harry s Ginny kuchyni často mimo běžnou dobu na jídlo. Lenka zde ale byla poprvé a vypadalo to, že se dobře baví. Vlastně měla radost z tolika domácích skřítků a s polovinou z nich se spřátelila do pěti minut od jejich příchodu. Dobby byl z jejich návštěvy nadšený, během chvilky pro ně s ostatními skřítky nachystal hotovou hostinu. Pro jednou si Ginny nemusela stěžovat, že Harry málo jí, když se statečně probojovával hromadou lahůdek, které dostali.

 

Když se rozloučili s Lenkou, Harry s Ginny se vydali do nebelvírské věže. Jak si blížili, Ginny si nemohla nevšimnout, že Harryho předchozí dobrá nálada se vytrácí.

„Je ti dobře, Harry?“ zeptala se.

„Jo, jen myslím na tu potyčku s Ronem,“ vysvětlil Harry, „došlo mi, že naše přátelství je fakt pryč.“

„I když nerada mluvím špatně o někom ze své rodiny, nemyslím si, že zrovna on je extra velkou ztrátou,“ ujišťovala ho Ginny.

„Asi ne. Vlastně, podle dneška je to fakt asi lepší bez něj,“ připustil. „Ale stejně to bolí. Ron byl prvním skutečným kamarádem, kterého jsem měl, pořád nechápu, co jsem provedl, že se ke mně otočil zády.“

„Je to jeho problém, ne tvůj,“ trvala na svém Ginny.

„Jo, ale já jsem ten, kdo to odnáší,“ stěžoval si. „Jediná věc, která mě přes prázdniny držela nad vodou, byla vidina, že se budu moct vrátit do Doupěte. Když nebudu mít Rona, budu trčet celé léto s Dursleyovými.“

„Ale jsi skoro součást naší rodiny,“ namítala, „Ron tě možná v Doupěti nebude chtít, ale my ostatní ano.“

 

„Mám pocit, že skoro je důležitou částí toho, co jsi řekla,“ poukázal, „odpověz mi upřímně, Ginny. Jestli Ron přijde za vaší mamkou a řekne jí, že už mě na návštěvě nechce, opravdu si myslíš, že mě pozve?“

„Ron může říct, že tě tam nechce, ale já řeknu, že chci! Vím, že se mamka na tvou návštěvu těší, a dvojčata budou také na mé straně. Rona přehlasujeme,“ řekla odhodlaně.

„A jestli spolu na konci roku začneme chodit?“ tlačil Harry. „Myslíš, že tvoje máma bude ochotná nechat tvého kluka s tebou pod jednou střechou?“

 

Tady se Ginny zarazila. Ráda by to popřela, ale pravdou bylo, že mamka by nikdy nedovolila, aby v Doupěti přes noc zůstal chlapec, se kterým má vztah, ani kdyby to byl Harry. Ve svých dopisech domů naznačila, že se s Harrym sblížili, a zdálo se, že Molly z toho má radost. Přesto ale nevěřila tomu, že by ho nechala někde, kde ona spí a kde by byla sebemenší šance „nevhodného chování“. Proč to vypadá, že se proti nim dvěma všechno spiklo?

 

„Harry, já…“ začala, ale nenacházela ta správná slova. Opravdu může odpískat jedinou Harryho šanci dostat se v létě od jeho příbuzných?

„Teď si s tím nedělej hlavu, Gin,“ řekl jí Harry, zdálo se, že se o tom raději nechce dál bavit. „Promluvíme si o tom na konci roku, jak jsme se domluvili.“

„Dobře,“ souhlasila s obavami. Zdálo se, že důvody pro to, aby spolu nebyli, se množily.

 

Kvůli temným myšlenkám byla Ginny trochu mimo, když vstoupili do společenské místnosti. Proto ji překvapilo, když se před nimi najednou objevil Ron.

„Kde jsi, sakra, byl s mojí sestrou?“ vyštěkl na Harryho. „Byli jste pryč věky! Co jsi s ní dělal?“ Ginny cítila, jak zase rudne a její tlak stoupá. Vypadalo to, že dvojčata ve své snaze dostat do svého bratra trochu rozumu selhala. Už už se s ním chtěla začít hádat, když Harry postoupil dopředu, aby mu stál tváří v tvář.

 

„Ne, že by ti do toho něco bylo, ale byli jsme s Lenkou dole v kuchyni,“ informoval ho Harry chladně.

„A tomu mám jako věřit, jo?“ odsekl Ron a drze vystrčil bradu.

„Jo, měl bys,“ odpověděl Harry, který se stále držel pod kontrolou. „Ale jak jsem řekl, nic ti do toho není. Tvoje sestra je dost schopná se o sebe postarat sama. Vlastně, pokračuj v tomhle chování dál a jsem si jistý, že ti sama ukáže, jak je toho schopná.“ Ron se na něj chvíli zaraženě díval, než přesunul pohled k Ginny. Výraz na její tváři byl asi dostatečně výmluvný, aby ho umlčel. Se zlým zamračením sklopil uši a vycouval. Zajímavé bylo, že ho následoval i Neville, když se vyřítil pryč.

 

S hlasitým odfrknutím Ginny odtáhla Harryho na nejbližší gauč. Oba tiše seděli a zuřili nad Ronovým chováním. Ginny se snažila chování svého bratra pochopit. Opravdu nevěřila, že by mu tak záleželo na tom, s kým ona tráví čas. Celou dobu, co byla v Bradavicích, ji prakticky ignoroval a posílal ji pryč pokaždé, když k němu nebo k jeho přátelům přišla. Teď si asi myslí, že má právo být přesně tam kde ona, každý moment každého dne. Pochybovala, že by si o ni Ron dělal nejmenší starosti, kdyby ho nenahradila na místě nejlepšího Harryho přítele. Zdálo se, že se zoufale snaží najít odůvodnění své kritiky Harryho a je naštvaný sám na sebe, že se mu to nedaří. Přesto nevěřila, že by jeho nejistota dosáhla až takové míry. Zajímalo ji, jak daleko je ochotný zajít.

 

„Myslím, že by sis dnes v noci měl dávat pozor,“ radila Harrymu, „zdá se, že se Ronovi podařilo naverbovat Nevilla jako spojence.“

„Jo, to mě nepřekvapuje,“ souhlasil. „Neville se mnou má problém už od plesu. Z nějakého důvodu, který nedokážu pochopit, mě viní z toho, že jste ho ty i Hermiona odmítly. Netuším, jak na to došel.“

„No, ty ses mě zeptal okamžitě, jestli s tebou půjdu,“ poukázala Ginny sarkasticky. „Opravdu nebylo fér dát mu jen tři týdny, aby se rozhoupal se mě zeptat. Samozřejmě poté, co se napřed zeptal Hermiony. A je také naše chyba, že se s Ronem měli s Patilovými dvojčaty mizerně. Padma s Parvati přece neměly jediný důvod protančit většinu večera s kluky z Kruvalu, když mohly celý večer sedět na zadku a poslouchat ty dva, jak si stěžují.“

„Jsem to ale hlupák,“ zaskučel Harry tragicky, „okamžitě bych měl jít a oběma se jim omluvit.“ Ginny se zahihňala.

 

„Ale vážně, Harry, dávej na sebe dnes v noci pozor. Vlastně si myslím, že by sis měl kolem postele nastražit poplašné kouzlo.“

„Nemyslíš si, že na mě něco zkusí, když budu spát, že ne?“ zeptal se Harry ztuhle.

„Ještě před chvílí bych řekla, že rozhodně ne, ale poslední dobou Rona fakt nechápu,“ lamentovala. „Ví, že s hůlkou proti tobě nic nezmůže, takže by mohl zkusit nějakou blbost a zkusit tě zastrašit.“

„Super! Tohle se opravdu vymyká kontrole, Gin,“ poznamenal Harry zuřivě.

„Smutné je, že čím líp si povedeš v Turnaji, dokonce i v hodinách, tím žárlivější Ron bude,“ predikovala. „Prostě si na něj dávej pozor, to je všechno, co říkám.“

„Budu, Ginny,“ slíbil. Ta jen doufala, že taková opatrnost nebude zapotřebí.

 

___________________________________________________________________________

1 – Morfeus – bůh snění.

 

<<< Předchozí            Následující >>>