46. Den, o němž jsem si nikdy nemyslel, že přijde
„Ano, před čtyřmi lety jsem mu dal Arese.“ Tři teenageři v místnosti se ohromeně dívali na svého profesora. „Ne, tentokrát jsem mu dal něco trošku jiného,“ řekl a klidně vyšel z místnosti. Pak se ještě zastavil, ušklíbl se a podíval se na ně přes rameno.
„Jestli chcete, tak se pojďte podívat.“ S tím a se širokým úsměvem vyšel z místnosti ven.
Harry sprintoval do stájí. Byla to jedna z částí Potter Manor, které nebyly využívané – aspoň obvykle – protože James nikdy neprojevil nadání k jezdectví, stejně jako Harryho dědeček. Harry si byl jistý, že to tato nechuť trvala už několik generací. Přesto, to, že ve svém sídle stáje měli, znamenalo, že někdy někdo v Potterovic rodině o koně zájem měl.
Harry byl zvyklý na prázdné místnosti. Když ale začal vyrůstat na Silbreithu a pak šel do Bradavic, začal měnit svůj názor na to, jak by měly vypadat velké vnitřní prostory a že by místnosti neměly ležet jen tak bez určitého účelu. I proto se pak na Potter Manor stájím vyhýbal. Nesnášel ten pocit opuštěnosti, který z nich vyzařoval.
Tentokrát to ale bylo jiné a Harry jediným silným pohybem otevřel dveře. Vstoupil dovnitř, rozhlédl se kolem sebe a přimrzl na místě. Bylo by těžké si nevšimnout Severusova dárku. Stál tam a čekal na šokovaného chlapce, až přijde blíž. Harry cítil, jak mu vlhnou oči, když udělal krok blíž. Tekuté bazény stříbra bez duhovky místo očí zíraly do těch smaragdových a ebenové vlasy se leskly vysoko nad ním. Na hlavě tvora se pyšnily dva čistě stříbrné rohy, jeden menší než druhý. Válečný jednorožec se přiblížil, když Harry natáhl ruku a dotkl se jeho sametově jemného čumáku. Harrymu po zádech přeběhlo podivné teplo a stejně tak jednorožci, který se otřásl. Bylo to podobné, jako když se poprvé dotkl svojí hůlky.
Na jednorožcově zadní levé noze se objevilo světlo a Harry s úžasem zíral na emblém, který se tam objevil – zářivě stříbrný na tmavé srsti. Jednorožec si jemně položil hlavu na Harryho rameno a chlapec ho instinktivně začal hladit po krku. Při tom doteku se mu po tváři rozlil široký úsměv. Severus za tohle dostane pořádně veliké objetí. A zatraceně dobrý dárek k narozeninám.
Když už byla řeč o Severusovi, vedle jednorožce se vznášel pergamen, jasně zastavený ve vzduchu pomocí magie. Harry neochotně odtáhl ruce z krku stvoření a ještě jednou ho pohladil.
„Musím si to přečíst,“ řekl jemně a jednorožec přikývl. Jeho hříva se plynule zavlnila, jako by skutečně pochopil. Harryho úsměv se rozšířil, asi mu opravdu rozuměl.
Byl to vzkaz od Severuse, jak Harry předpokládal. Teenager si utřel slzu, která mu utekla na tvář, a začal číst.
Drahý Harry,
všechno nejlepší! Trvalo mi to, než jsem jednoho našel, ale nakonec se povedlo. Slíbil jsem ti, že to dokážu, ne? Nakonec byli na Arabském poloostrově, právě proto jsme tam byli. Válečný jednorožec, kterého vidíš, ke mně přišel, když jsem přijel s jeho bratrem. Jeho bratr Kadar je můj. Ale tento se prostě nehýbal. Chovatelé mi řekli, že tihle jednorožci dokáží uslyšet volání svého pána. A protože jeho pánem nejsem já, musel vycítit, že jsem tím, kdo ho dovede k tobě. Jeho jméno je Ghaith. Jen nezapomeň značku skrýt kouzlem, vím, že se objeví. Po tom všem si ho zasloužíš. S láskou, táta.
Harry se otočil zpátky k jednorožci a cítil, jak mu po tváři tečou nové slzy. Jednorožec mu jemně olízl krk, uvědomil si, že je jeho pán rozrušený. Harry se usmál a znovu ho pohladil na krku.
„Tak ty jsi Ghaith,“ oznámil mu. Nebyla to otázka. Jen chtěl nahlas vyslovit jeho jméno. Ghaith přikývl.
„Já jsem Harry. A vím, že se ti to asi nebude líbit – mně taky ne – ale zatím musím ten emblém schovat. Jen na chvilku,“ řekl a vytáhl hůlku. „Můžu?“ S dalším mávnutím hřívy se jednorožec natočil tak, aby se Harry mohl ke značce snadno dostat. Harry se usmál a laskavě ho poplácal: „nemáš tušení, do čeho jdeš, chlapče,“ informoval ho a seslal kouzlo. Ghaith zaržál a Harry měl pocit, že to ví.
Nestihl se zeptat už na nic jiného, protože ho vyrušil zvuk blížících se kroků a hlasů. Zdálo se, že se blíží druhé kolo dotazování, poněkud zarytého, pokud mohl soudit. Jen se laskavě usmál na Ghaitha a položil mu ruku na krk.
„Jdeme na to, chlapče.“
Severus byl prvním, kdo vstoupil dovnitř, s úsměvem stejně rozzářeným, jako byl ten Harryho, a vypadal uvolněně, jako by byl doma. Byl dokonalým obrazem sebevědomého člověka, kterému bylo jedno, co si myslí zbytek světa – nebo lidé, kteří šli za ním. Harry následoval jeho příkladu, a aniž by věnoval pozornost lidem za ním, naběhl mu přímo do náruče a pevně ho objal.
„Hádám, že se ti dárek líbí,“ řekl Severus lehce, když ho přitiskl k sobě.
„Miluju ho, Seve! Šlo by to vůbec jinak?“ zeptal se teenager a trochu odstoupil, aby se Severusovi podíval do očí. „Děkuju,“ řekl a objal ho znovu.
„To nestojí za řeč, Harry. Všechno nejlepší!“ zopakoval Mistr lektvarů.
„To je válečný jednorožec?“ zeptal se Brumbál přiškrceně a přišel k nim blíž. Zbytek jejich skupiny stále stál omráčeně u dveří.
„Jmenuje se Ghaith,“ odpověděl Harry. „Nemůžu uvěřit, že jednoho našel.“ Severus pokrčil rameny a usmál se.
„Našel jsem dva,“ opravil ho. „Alfie přivede Kadara později, abychom je mohli vzít na projížďku. A hádej, co jsem ještě zjistil.“ Harry se na něj podíval s nově vyburcovaným zájmem. „Jsou přípustní v rytířských turnajích. Jen si to představ. Soutěžit na válečných jednorožcích.“
„To bude pro ostatní zkáza,“ ušklíbl se Harry.
„To ano,“ souhlasil Severus.
„Ale válečný jednorožec je nesmírně vzácný,“ odporovala Lily, „Harry jistě nepřijme…“
„Nesmysl,“ odmávl její námitky Severus. „Nestáli nic a Harry ho samozřejmě přijme. Trvám na tom.“ James se pokusil promluvit, ale Severus po něm hodil zničující pohled, kterým ho zastavil.
„Jsou to vzácná stvoření, Severusi,“ řekl Brumbál. „V Evropě už je nikdo nespatřil celá staletí.“ Severus pokrčil rameny.
„Zatahal jsem za pár nitek,“ usmál se na ředitele Severus. „Harry si jednoho přál od doby, kdy mu bylo sedm. Je přirozené, že jsem mu ho chtěl dát, když jsem ho našel.“
„Víš, že jsi hvězda?“ ocenil Harry, který se o Ghaitha nehnul ani na krok.
„Já vím,“ pokrčil rameny rozjařeně. Siriusova čelist se válela na zemi, Remus se snažil se vším okolo držet krok, James se třemi teenagery jen zíral na Ghaitha a profesorka McGonagallová si vyměnila zmatený pohled s Brumbálem.
„Takže co Harry chce, to dostane?“ zeptal se ředitel znepokojeně.
„Ano, především proto, že většinou si pro sebe přeje opravdu jenom maličkosti,“ odtušil Severus. „A to, o co žádá, si víc než zaslouží.“ Zavládlo ticho.
„Nech toho nebo se budu červenat, Seve,“ zasmál se Harry zpoza jednorožce, který byl naprosto klidný s hlavou mírně skloněnou, jak si nechal od Harryho pročesávat svoji hřívu.
„Některé víly by to považovaly za roztomilé,“ zasmál se Severus.
„Víly?“ vyhrkl Ron a jeho pohled se zaměřil na Harryho, který jen rezignovaně zatřásl hlavou.
"Jako by kázal vodu, kdo pije víno," prohlásil zelenooký čaroděj a každý pohled se upnul na Severuse.
„Kousance, Harry,“ pohrozil mu Severus a pohledy všech mezi nimi přeskakovaly jak pingpongový míček.
„Škrábance, Seve,“ nedal se Harry.
„Zásah,“ uznal Mistr lektvarů a předstíral, že si nevšímá nechápavých pohledů ostatních.
„Víly?“ zakňučel Sirius zírající na Severuse.
„Kousance? Škrábance?“ zašeptala Lily poslední část, takže se na ni Severus zmateně otočil. Na její komentáře nereagoval. Nejen proto, že se snažil vyhnout trapným situacím, ale také proto, že promluvila tak tiše, že to kromě Remuse nikdo jiný nemohl slyšet.
Severusovi trvalo další půl hodiny, než přesvědčil Harryho, že Ghaith přežije chvíli o samotě – až se i sám Ghaith musel zapojit a vystrčil ho ze stájí ven, kde se ocitli pod další palbou otázek. Třetí kolo otázek – především zaměřovaných na Harryho – přišlo kolem druhé odpoledne, kdy přijel zbytek Weasleyových, bez Ginny a Charlieho, kteří stále ještě byli v Rumunsku, a Billa, který měl přijet z Egypta za pár dní – rozhodl se strávit se svojí rodinou pár dní před začátkem Turnaje mistrů světa ve famfrpálu. Weasleyovi, Potterovi, Remus, Sirius i Hermiona měli lístky na finále. Usoudili, že nezáleží na tom, které týmy mezi sebou budou soupeřit. Kdo ví, kdy bude mistrovství znovu pořádáno tak blízko?
„Říkal jsi to!“ vykřikl George a díval se na Harryho jako na hrdinu.
„Co jsem říkal?“ nechápal Harry.
„Kariéra ve famfrpálu! Divoká karta!“ vykřikla dvojčata jedním hlasem, zatímco Harry se rozpomínal na rozhovor, který s nimi vedl před dvěma lety, když mu přiznali, že by rádi rozjeli svůj vlastní obchod. Usmál se.
„Jo, asi jsem to říkal.“
„Paráda!“
„Ale nehraju za žádný tým. Myslím profesionálně,“ připomněl jim.
„Zatím ne. Už nevím, co všechno od tebe můžeme čekat,“ zamumlal Sirius.
„Profesor Black má pravdu,“ souhlasil Fred a podíval se na Severuse pohledem, který jasně značil jeho přesvědčení, že se svět obrací vzhůru nohama.
„Prosím, říkejte mi Sirius, už nejsem profesor.“
„Říkejte mu Sirius,“ přizvukoval mu Severus, který k nim zvedl pohled zpoza rozložených novin. Nevšímal si první stránky, kde byl článek o něm a Harrym, a místo toho se věnoval článku o nadcházejícím Mistrovství. „My ostatní mu obvykle říkáme méně lichotivými jmény.“ Teenageři se zasmáli vtipu, než si uvědomili, kdo ho řekl. Dvojčata si vyměnila šokovaný pohled s Percym, který právě přišel do obýváku, kde všichni seděli, zatímco paní Weasleyová a Lily přerušily svůj rozhovor a jen na něj zíraly.
„Snapee, jestli řekneš ještě jedno slovo, tak přísahám, že…“
„Na mě budeš vrčet?“ dopověděl za něj Mistr lektvarů nevinně. Ron se zasmál, než šokovaně zalapal po dechu.
„Severusi!“ napomenula ho Lily pobaveně.
„No tak, Lily,“ stěžoval si Severus, „to byla příležitost, kterou jsem si nemohl nechat ujít.“
„A Merlin ví, že ty si nenecháš ujít nic,“ okomentoval Harry. „Siriusi, neprovokuj ho. Když to někdo zkoušel naposledy, nedopadlo to dobře.“ Zmatené pohledy kolem něj ho přinutily pokračovat. „Pamatujete si na ten lektvar, který jsem ve druháku použil na Lockharta? Jeho receptura.“ Dvojčata se k Severusovi uctivě otočila.
„Byl to nesnesitelný vůl, očividně jsem ho neproklel dost, když jsem s ním zápasil.“
„Takže to bylo schválně,“ vydechl George.
„Proč bych mu jinak pomáhal? Další příležitost by se nemusela hned tak naskytnout.“
„Paráda!“ zašeptala dvojčata.
„Paráda? Zatraceně neuvěřitelný, to je to správné slovo!“ řekl James Siriusovi. Jedinou jeho reakcí bylo otupělé kývnutí. Severus se usmál za svými novinami s vědomím, že takhle to asi bude pokračovat celý školní rok. Díky tomu, v kombinaci s tím, že konečně bude moct učit tak, jak si vždycky přál, se na nový rok opravdu těšil.
I oběd byl zajímavou událostí. Severus byl upovídaný – pro někoho až znepokojivě – a Harry vyprávěl o jejich vítězství v rytířském turnaji. Vynechal jen detaily o Fleur a Amélii. Usoudil, že i tak všichni jedí svoje jídlo jak ve snách.
„Takže jsi v šermu opravdu dobrý?“ zeptal se Ron, když Harry dokončil vyprávění o několika prvních zápasech.
„Celkem ano, řekl bych.“ Pak se chvíli zamyslel, než pokračoval. „Sev a já vezmeme odpoledne Ghaitha a Kadara na vyjížďku a pak budeme trénovat. Kdybyste se chtěli podívat.“
„Nemám s tím problém,“ ujistil je Severus.
A tak o dvě hodiny později nechali svoje jednorožce v rukou Alfieho, když jim slíbili, že se po tréninku vrátí, a šli se připravit na svůj duel. K překvapení svých diváků se na zadní zahradě panství objevily dvě středověce vypadající postavy.
„Máte brnění?“ vydechl překvapeně James a ukázal na kovové pláty, kterými měl jeho syn chráněná ramena, hrudník a pravou ruku.
„Tohle je jen jeho část,“ vysvětlil Harry. „Obvykle trénujeme v kompletním brnění a drátěné košili, ale dneska bychom chtěli být rychlí.“
„Ale meče jsou magicky otupené a máme štít,“ ujistil Severus rozrušenou Lily.
„Když jsou meče otupené, proč máte brnění?“ zeptala se zvědavě paní Weasleyová.
„Otupené železo nemůže sekat, ale pořád může zlomit kost,“ usmál se Harry. Hermiona zalapala po dechu a Lily a Molly si vyměnili pohled plný obav.
„Budeme v pořádku,“ slíbil Severus a zaútočil na Harryho, který rychle sebral svůj štít a odrazil jeho útok.
Útočili a bránili, než byly jejich štíty rozbité na třísky, meč tak drželi oběma rukama a útoky se staly brutálnějšími. Právě po Harryho impozantním vertikálním útoku a stejně tak impozantnímu Severusovu vyhnutí se před nimi náhle objevila Minnie, doprovázená Nagnokem. Čarodějové zastavili svoje cvičení a pohlédli na nově příchozí.
„Proč jste přestali?“ zeptal se Adrian, absolutně přimrazený na místě z toho, co viděl.
„Do pekla! Vy jste dobří!“ zamumlal James.
„To je skřet?“ ujišťoval se Remus, když se podíval na příchozí.
„To je Nagnok, náš finanční poradce,“ představil ho Harry a zmateně se na skřeta podíval. „Který mi k narozeninám už popřál, takže…“
„Nepožádals ho, aby zkorigoval smlouvu?“ zeptal se Severus a snažil se u toho ovládnout svůj dech. Harryho oči se rozšířily. Nový Kulový blesk! Jak na to mohl zapomenout?
„Posouzení možných investičních příležitostí,“ pronesl a sklonil svůj meč. „Jak jsem mohl zapomenout?“
„Máš skřeta jako finančního poradce?“ zeptal se James užasle.
„Nemůžeš mít někoho lepšího,“ odtušil Harry a přistoupil k Nagnokovi, přivítal se s ním v Hatmatilce a poděkoval Minnie, že ho přivedla. Skřet ho také pozdravil a prohodil nějakou zdvořilost k Severusovi, než se začal bavit s Harrym. Severus jejich rozhovor pozorně poslouchal a nevšiml si ticha, které okolo zavládlo, dokud ho nepřerušila Lily.
„Harry mluví Hatmatilkou?“ zeptala se nervózně.
„Plynně,“ ujistil ji Severus. „Začal jsem ho učit, když mu bylo osm.“ Lily vypadala silně vyvedená z míry a chystala se ptát dál, ale přerušil ji Harry, který se otočil k Severusovi.
„Musím dát Nagnokovi náčrty a chce si se mnou projít investiční plán.“ Chlapec vyslal dlouhý pohled směrem ke stájím a Severus se zasmál.
„Postarám se za tebe o Ghaitha, zajdeš za ním, až to budete mít hotové.“ Harry vděčně přikývl a vrátil se s Nagnokem zpátky do sídla. Jeho rodina ho následovala, zvědavá, co se bude dít. Ne, že by něčemu z toho rozuměli, pomyslel si Severus s úšklebkem. Když byl skřet poblíž, Harry mluvil zásadně jen Hatmatilkou – jednak kvůli tréninku, ale hlavně ze slušnosti. Jestli na skřety dělalo něco dojem, tak to byli kouzelníci, kteří znali a respektovali zvyky jejich rasy.
Mávl hůlkou a zvedl tak vyřazené štíty a meče do vzduchu, aby se s nimi mohl vydat do stájí. Bavil sám sebe tím, že vzpomínal, co všechno se během posledních dvou dnů stihlo odehrát, a ani si nevšiml zrzky, která se v půlce cesty obrátila a raději následovala jeho než svého syna. Vešel dovnitř a položil zbraně na zem. Melodické ržání, které mohl vydat pouze jednorožec, ho přinutilo k úsměvu. Kadar si žádal jeho pozornost. Mrkl na černého hřebce a začal rozkládat zbroj, aby bylo pro Alfieho jednodušší ji sebrat.
Když byl umístěn poslední kousek – jeho rukavice – začal prozkoumávat svoje oblečení. Šedozelené pruhované tričko, které měl na sobě, bylo nasáklé potem. Díky brnění mu bylo v horkém letním odpoledni přímo nesnesitelné horko. Otočil se a usmál se na svého jednorožce.
„Neříkej to Minnie,“ usmál se a sundal si tričko, aniž by si všiml rozšiřujícího se páru zelených očí, které ho pozorovaly. Hodil tričko na zábradlí a z hůlky na něj seslal proud vody, než to stejné udělal i se sebou. V momentě, kdy horká voda stékala po jeho hrudi, se za ním ozvalo zalapání po dechu, a tak se instinktivně otočil, připravený čelit jakékoliv hrozbě.
„Lily?“
„Ehm… ahoj,“ zamumlala s rudými tvářemi. Severus několikrát zamrkal a pak se smíchem sklonil hůlku.
„U skřetího zlata, Lily!“ rozohnil se naoko a schoval hůlku zpátky do pouzdra, „málem jsem tě zaklel. Jak se ti povedlo se sem tak proplížit?“ A opravdu ho to zajímalo. Nakonec usoudil, že to muselo být ve chvíli, kdy skládal rachotící brnění, takže to jeho sluchu uniklo. Lily vždycky chodila tiše. Jeho další myšlenka zaběhla jinam. Jeho oči padly na tričko stále ležící na zábradlí a uvědomil si, jak před ní stojí. Polonahý a mokrý. Snažil se nezčervenat a otočil se k ní, aby jí vysvětlil, co se stalo. Ona k němu ale přišla blíž a její zvuky zněly na dřevěné podlaze. Teď ji slyším, nadal si v duchu.
„Severusi,“ oslovila ho a zastavila se několik stop před ním. Její oči se zabodly do těch jeho a zabloudily k jeho hrudníku, než se opět zvedly k jeho obličeji. V jeho hlavě začaly znít zvony na poplach, když zčervenala ještě krvavěji.
„Změnil ses,“ konstatovala s pousmáním a on si zase pomyslel – poprvé za poslední roky – jak krásná je, když se stydí. Ale ten pohled v něm nevyvolal hořící touhu, jak tomu bylo v minulosti. Tentokrát to bylo pouze uvědomění si. Lily byla krásná, když se usmívala, a on byl šťastný, že to dělala, protože to znamenalo, že je pořád jejím přítelem.
„Nezměnil jsem se,“ opravil ji s úsměvem, „jen nastal čas, abych byl sám sebou.“ Zdálo se, že to jí na chvíli otřáslo.
„Takže ten náladový, trucovitý a občas jízlivý muž, to byla jen hra?“ zeptala se škádlivě.
„Zaprvé, netrucuju,“ řekl s pocitem, že se vzduch pročistil. Vzpomněl si na nespočet takovýchto rozhovorů, které spolu měli, když byli dětmi. „Jak jsem vysvětloval Harrymu už asi tisíckrát, já dumám. Příležitostně. Obávám se, že jsem pořád poněkud jízlivý, ale aspoň mám rozumný humor. Ale náladový?“ povytáhl tázavě obočí, čímž ji rozesmál. „Ženská, nikdy jsem nebyl náladový! Uznávám, že možná trochu temperamentní, ale to je všechno.“
„Temperamentní?“ usmála se široce.
„No co. Byla bys překvapená, jak moc udělá s temperamentem dobře obouručním mečem zmasakrovat pár živoucích duší v prakticky bezvýznamných tělech,“ ujistil ji.
„Opravdu ses změnil,“ trvala na svém a dívala se na něj pochvalněji než kdy dřív. Pokrčil rameny a snažil se ignorovat její pohled.
„Jenom navenek. Za všechny vnitřní změny a vývoje, které jsem možná prodělal, můžeš poděkovat Harrymu,“ řekl a sledoval, jak její úsměv posmutněl.
„Harry,“ zašeptala, „to bylo další překvapení. Hodně vyrostl, že?“
„To ano,“ souhlasil a znovu přemýšlel, jak je mohli zmást na tak dlouho. Pro něj bylo až bolestně zřejmé, jak rychle Harry dospěl za ty roky, a i když byl jediným, kdo skutečně věděl proč, opravdu bylo nemožné, aby si toho všiml i někdo jiný? Kdyby si někdo udělal čas a podíval se zblízka, nemohlo mu to uniknout.
„Až když jsem se na něj dneska podívala, praštilo mě to do očí,“ přiznala s pohledem upřeným na svoje ruce. „Vyrostl a mně to nějak uteklo.“ Opět se svýma zelenýma očima zabodla do těch tmavých. „Ale tobě ne. Konečně jsem si uvědomila, co je na něm tak jiné, víš?“
„A co?“ zeptal se něžně. Uvědomil si, že od jejich hádky s Lily tak strašně dlouho nemluvil. A ani předtím spolu neprobírali tak závažná témata.
„Ty,“ zabodla mu prst do svalů na hrudi a rychle ho zase stáhla, jako by se popálila. „Já jsem si všimla jen záblesků jeho dospívání. Úsměv tady, vědomý pohled támhle, jeho tiché chování. Vždycky jsem si myslela, že je prostě víc po mně a ne tak extrovertní jako James nebo Adrian. Když chtěl zůstat ve svém pokoji, aby se učil, myslela jsem si, že jsem to já, kdo ho ovlivnil. Teď ale vidím, že já jsem to nebyla. Byl jsi to ty,“ zastavila a zasmála se. „U Merlina, on dokonce vypadá jako ty! Vystouplé lícní kosti, černé vlasy, a tak všechno.“ V jejím hlase zazněl náznak zoufalství, ale rozhodl se to ignorovat.
„Říkal jsem to,“ přiznal.
„Co?“
„Že jsme si podobní. Často nás považovali za otce a syna,“ vysvětlil. Věděl, že v tomto okamžiku by to asi neměl říkat, ale bylo to nejblíž tomu, jak si mohl dovolit Harryho za svého syna. Už si to nemohl déle odpírat.
„Otec a syn…“ zamumlala smutně. „Opravdu ti na něm záleží, že?“ Severus potřásl hlavou.
„Záleží?“ zasmál se. „Harry je brilantní, naprosto brilantní!“ řekl. „Je milý, vyspělý, nápaditý a nazvat ho chytrým by bylo trestuhodným podceněním. Absorbuje vědomosti jako houba a pořád chce víc. Ano, možná jsem ho trochu ovlivnil, a jestli ano, je to nejdůležitější věc, kterou jsem v životě udělal. Vychovat ho byla čest, Lily, a jsem na to pyšnější než na cokoliv, čeho jsem kdy dosáhl. Podařil se, nemyslíš?“ zasmál se. „Navrhuje závodní košťata a je schopný si zapamatovat každý detail, každou informaci, kterou se kdy naučil, mrknutím oka. Což je někdy matoucí, protože se jedná o stejnou osobu jako tu, která se zapomene najíst, když se zabere do studia. Takže jestli mi na něm záleží?“ Podíval se jí přímo do očí a uviděl v nich slzy. „Lily, miluju ho, jako by byl můj vlastní. Cítím, že je. Nikdy to nezpochybňuj.“
Vrhla se mu do náručí, pevně ho objala a schovala si obličej na jeho hrudi. Severus si ji nakonec přitiskl blíž, hladil ji po zádech a snažil se pochopit, co se právě stalo. Strávil roky svého mládí tím, že si představoval scénu, jako byla tahle, ale teď se cítil nesvůj. Bylo to příliš mnoho, příliš rychlé pocity ho zavalily jako lavina. Uvědomil si, že Lily se nejspíš cítí vděčná, že se někdo postaral o Harryho, když vyrůstal – i když to bylo poněkud pozdě – ale už to byly roky, co si řekli něco víc, než zdvořilý pozdrav.
Neměl tušení, jak dlouho tam stáli, než se zeptala: „přemýšlíš o tom někdy?“
„O čem?“ sklonil hlavu, aby jí viděl do očí. Na růžovějících tvářích jí zasychaly slzy.
„O tom, co by bylo, kdyby…“ Jeho oči se rozšířily v šoku a o krok ustoupil. Bál se, že přemýšlí tímhle směrem, ale nikdy nečekal, že se ho přímo zeptá. Byl to den plný překvapení.
„Co kdyby bylo, Lily?“ zeptal se jemně. „Když jsme spolu naposledy mluvili – opravdu mluvili – křičela jsi na mě, uznávám, že z dobrého důvodu, ale já jsem dělal, co jsem mohl, abych se omluvil. To bylo před osmnácti lety. Až do dnešního rána jsem si ani nebyl jistý, jestli si mě ještě vůbec pamatuješ,“ dodal a poslední část myslel jako vtip, ale ona ho tak nepochopila.
„Myslel sis, že jsem na tebe zapomněla, Severusi? Nikdy jsem nezapomněla! Ublížil jsi mi a…“
„Lily,“ přerušil ji, „měl jsem spoustu času o tom přemýšlet, věř mi, a chtěl bych se tě na něco zeptat, jestli ti to nevadí.“ Prostě přikývla. „Když jsem tě nazval… mudlovskou šmejdkou,“ odplivl si po posledním slově, „udělal jsem obrovskou chybu. Uznávám to. Ale omluvil jsem se. Merlin ví, kolikrát jsem se omluvil. Jen proto, abys mě vždy a pokaždé odbyla. Ale James? Muž, o kterém jsi tvrdila, jak ho nenávidíš za to, jak týral celou školu a měnil se jenom, když jsi byla na blízku? Odpustila jsi mu všechno, jen tak. Byl jsem tvým přítelem, jak dlouho… osm let? Devět? Neviním tě, že sis vybrala jeho místo mě, jen to nechápu. Proč jsi aspoň nezvážila, že mě vyslechneš? Že mi odpustíš?“
„Já… Severusi, já nevím, co říct,“ přiznala přiškrceným hlasem a z očí jí vyhrkly nové slzy. „Bylo mi šestnáct a byla jsem zamilovaná. Nepřemýšlela jsem nad tím a James tě nenáviděl. Myslím, že to byla doba, kdy jsem mu nemohla odmítnout nic.“ Severus se nevesele uchechtl a přikývl.
„Odhadl jsem to tak,“ ujistil ji s úsměvem, „jen jsem to potřeboval slyšet.“ A bylo to tady. Jeho mysl se osvobodila od posledního břemena. Tohle byl konec.
„Neodpověděl jsi mi,“ připomenula mu, „myslel jsi někdy na to, co mohlo být?“
„Upřímně, Lily?“ odpověděl. „Byly doby, kdy jsem nemyslel na nic jiného. Když jsem poprvé potkal Harryho, přál jsem si, abyste byli moji. Ty i on.“
„A teď?“ zeptala se a položila mu dlaň na srdce. Zavřel oči a snažil se strávit to, co mu navrhovala. Věděl, že se jí s Jamesem v poslední době nevede dobře, ale tohle od ní nečekal.
„Posunul jsem se dál, Lily. Vyrostl jsem. Vždycky mi na tobě bude záležet, to víš,“ ujistil ji a vzal její hlavu do dlaní. „Ale jsi vdaná a já jsem šťastný s životem, který vedu. Takhle s tebou nemůžu být. A nemyslím si, že ty to opravdu chceš. Miluješ Jamese. Vím to.“ Nebylo těžké to teď přiznat.
„Taky jsem vyrostla, Severusi,“ zatřásla hlavou. „Možná, že James a já…“
„Lily, nedělej to, prosím,“ zarazil ji klidně. „James a ty máte rodinu.“
„Harry tě miluje,“ argumentovala.
„A Adrian?“ zeptal se a ona sklonila hlavu. „Potřebuje tě, Lily. A ty nebudeš šťastná bez Jamese, i když to tak třeba právě teď nevypadá.“ Kdyby mu někdo před deseti lety řekl, že jednoho dne povede tenhle rozhovor, nechal by ho okamžitě převést ke svatému Mungovi. Přesto tady stál, ona tady stála a tohle bylo doopravdy.
„Jak si můžeš být jistý?“ zeptala se a sevřela ho pevněji.
„Jak můžeš být ty?“ odtušil. „Lily, nemůžeme být spolu. Ale chtěl bych, abychom znovu zkusili být přáteli. Myslíš, že to můžeme zkusit?“ Lily chvíli studovala jeho výraz a pak se usmála malým, smutným úsměvem. A Severus to viděl v jejích očích. Ať už takhle mluvila z jakéhokoliv důvodu, nebylo to pryč. Ale rozhodla se teď udělat kompromis, protože viděla, že jeho názor se nezmění.
„Můžeme zkusit aspoň to,“ souhlasila.
Severus se usmál, pustil ji a natáhl se pro svoje tričko, které rychlým kouzlem vysušil a natáhl na sebe. Pohladil Kadara po krku a slíbil Ghaithovi, že se za ním Harry brzy zastaví. Lily ho pozorovala.
„Asi bychom se měli vrátit,“ řekl, když jeho pohled padl na zapadající slunce. „Harry nás bude shánět. A asi bude umírat touhou jít za Ghaithem.“
„Díky, že jsi mu ho dal,“ řekla s pohledem upřeným na hřebce. „Ani jsem nevěděla, že má rád koně, natož válečné jednorožce.“
„Harry je samé překvapení, Lily,“ řekl záhadně. Věděl, že čas na největší překvapení ještě nepřišel. „Víc, než kterýkoliv jiný čaroděj, kterého znám.“
„Napadá mě jedna výjimka,“ podívala se na něj.
„Já určitě ne. Jsem vlastně celkem nudný, když mě poznáš,“ prohlásil rádoby skromně.
„O tom vážně pochybuju,“ řekla s rozzářenýma očima.
„Takže kamarádi, jo?“ zeptala se po chvíli ticha.
„Jo,“ ujistil ji Mistr lektvarů.
„V tom případě…“ vytáhla hůlku a zamířila jí na něj. „Je léto.“ Severusovy oči se rozšířily, jak k němu přišly dávno pohřbené vzpomínky na vodní války, které spolu v létě mívali u jezera poblíž Lilyina domu.
„Ne, Lily…“ neřekl už ale ani slovo a najednou byl od hlavy k patě promočený. Neutrálně se na ni podíval, jak se směje a prohrábl si rukou mokré vlasy. „Za tohle zaplatíš!“ řekl a rychlostí blesku vytáhl svoji hůlku a seslal na ni stejné kouzlo jako ona na něj.
Nakonec se rozběhli k sídlu. Severus vešel do obývacího pokoje první a voda z něj kapala na podlahu.
„Co se ti stalo?“ začal se řehtat Harry, který jediný byl schopen reakce na jeho příchod. Severus si všiml, že Nagnok je pryč, ale Albus – který se musel kvůli nějaké neodkladné záležitosti vrátit do školy dřív – se vrátil a upíjel čaj.
„Tvoje matka,“ odsekl a vešel dovnitř. „Vyhlásila válku a najednou nám bylo zase čtrnáct. Je nenapravitelná.“ James se pokusil promluvit, zatímco ostatní se snažili rozluštit jeho poslední prohlášení, když dovnitř vstoupila Lily, zrovna tak smáčená jako Severus. Harry propukl v hurónský smích, zatímco James jen otevřel pusu a zíral.
„Lily?“
„Severus zapomněl říct, že je zrovna tak nepolepšitelný jako já,“ řekla klidně a usmála se na Mistra lektvarů, který ale neprojevil špetku lítosti.
„Nikdy jsem neřekl, že nejsem,“ řekl, „ale já jsem si nezačal. Tentokrát.“
„Říká muž, který hodil moji sestřičku do jezera,“ rýpla si Lily. Harry se snažil – neúspěšně – popadnout dech a ostatní zmateně zírali.
„Vy jste hodil tetu Petunii do jezera, pane profesore?“ zeptal se Adrian a na tváři se mu rozléval škodolibý úsměv.
„Snažila se mě políbit, zpanikařil jsem,“ zabodl se pohledem do řehotajícího se Harryho. „Ale fungovalo to, už si nikdy nic nedovolila.“
„Nezapomeň říct, že jsi tam hodil i Vernona,“ ponoukla ho Lily. Severus jen pokrčil rameny, když se Adrian, Remus a šokovaný Sirius připojili k Harrymu a začali se z plna hrdla smát.
„Strýček Vernon taky?“ vyštěkl Harry, když popadal dech. „Proč jsi mi o tom nevyprávěl?“
„Bál jsem se, že by ses udusil smíchy, koukám, že jsem se nepletl,“ řekl a otočil se k Lily. „Mám impulzivní povahu, no. Mimoto, potkala ses s ním?“ Lily s úsměvem přikývla a Harry se k ní přidal.
„Dobrá poznámka,“ řekl a Severus sebe i Lily vysušil rychlým kouzlem.
„S Nagnokem všechno v pořádku? Už přišel s novou formou mučení?“ zeptal se Severus a úspěšně se vyhnul Jamesovu pohledu. Ten muž potřeboval vědět, že Lily ztrácí. Severus se rozhodl, že i když už do Lily není zamilovaný, pořád mu na ní záleží a mohl by tak Jamesovi poukázat na to, co dělá. Nevyšle to ale Lilyiným směrem špatný signál? Tohle je binec!
„No, mluvil o nějakém focení spodního prádla…“ řekl Harry uštěpačně. Severus zbledl a poklesla mu čelist.
„O čem?“ zeptal se vyšším hlasem než obvykle.
„U Merlina, měl by ses vidět!“ rozesmál se Harry nanovo. „Klídek, Seve. To byl vtip.“ Severus mu věnoval jen ostrý pohled se slovy: „to není vtipné.“ Pak si ale všiml žlutavé obálky se svým jménem, kterou Harry držel.
„Ale něco ti pro mě dal.“
„Ano, dal,“ potvrdil Harry a s obálkou zahoupal. „Můžu zjistit, co je uvnitř nebo je to vládní tajemství přímo z Odboru záhad?“ zeptal se chlapec.
„Stejně to zjistíš tak jako tak,“ pokrčil rameny Severus. „Navíc je to tvůj, řekněme, druhý dárek.“
„Další dárek?“ uslyšel Harry za sebou zamumlat svého bratra.
„Ne, Severusi, to už je moc,“ protestovala Lily.
„Zatím nevíte, co to je,“ mrkl na ně Mistr lektvarů a otevřel obálku.
„To jsou pasy na Mistrovství světa ve famfrpálu?“ zapištěl Sirius z gauče, na kterém byl usazený, s pohledem zabořeným do zlatých lístků v Severusových rukách. Severus podal jeden Harrymu, který přikývl a zazubil se.
„Jak vypadají?“
„Jako pasy na Mistrovství světa ve famfrpálu,“ ušklíbl se na Siriuse Remus.
„Seve, jsi úžasný!“ vykřikl Harry a objal ho.
„Jako kdybych to nevěděl.“
„Jak jste je dostali?“ zeptal se James s pohledem upřeným na lístky v synových rukách. Harryho jméno bylo na kartičce jasně napsáno. „Bylo jich jen čtyřicet!“ Severus se usmál. Tyhle lístky byly schovávány pro ty nejvzácnější hosty a umožňovaly jim přístup na jakýkoliv zápas během turnaje. Každý je chtěl, ale bylo jich vytištěno jen několik.
„No, technicky jich bude jen třicet devět,“ otočil se na Harryho. „Popletal říkal, že ti chce jeden poslat jakožto tvůrci koštěte, které používá každý tým, ale nemohl je dát celé tvé rodině. Když jsem mu řekl, že tě doprovodím, málem mě objal.“ Dvojčata se zasmála, když napodobil Popletalovo gesto. „Ten muž udělá pro popularitu opravdu cokoliv.“
„A jak jsi jeden dostal ty?“ zeptal se Sirius, který nad lístky prakticky slintal.
„Vynalezl jsem lék na lykantropii, děkuju pěkně,“ pokrčil rameny Severus. „A taky vlastním hlavní podíl v několika famfrpálových týmech po světě, takže…“
„Cože?“ vyhrkli jedním hlasem James, Sirius a Ron, který okamžitě krvavě zrudl.
„Dobré vědět, že spolu tak ladíte, pánové,“ reagoval Severus suše.
„Severus je spoluvlastníkem Holyheadských harpyjí, Heidelbergských ohařů…“
„… u nichž doufám v další sedmidenní zápas…“ skočil mu do řeči Severus s odvoláním na světově proslulý zápas.
„… a Vratských supů,“ dokončil Harry.
„Vratských supů?“ vydechl Adrian vyjeveně.
„Tým Viktora Kruma?“ zamumlal horečně Ron vedle něj.
„Jediný,“ potvrdil Severus a ignoroval pokleslé brady všech okolo. Místo toho se usmál na Remuse, který se pochechtával v rohu.
„Měl jsi napilno, Severusi,“ podotkl Brumbál a pozorně si svého profesora prohlížel.
„Vždycky mám napilno,“ přikývl a s pousmáním se otočil k Lily. „Svěříš mi Harryho na zápasy, ne?“ Lily mu odpověděla svým oslňujícím úsměvem.
„Myslím, že ano.“ Harry se vítězoslavně zasmál. „Pokud si do té doby udělá všechny domácí úkoly…“
„Ty už hotové mám,“ vyjasnil Harry a Severus se zasmál.
„No tak, Lil,“ připomněl jí, když viděl její překvapený výraz, „jsem profesorem v Bradavicích, pamatuješ?“ Usmála se a Brumbál si odkašlal, čímž upoutal pozornost každého.
„Když už mluvíme o Harryho práci ve škole, dneska za mnou byla profesorka Vectorová. Hádám, že víš proč, Harry.“ Chlapec se ostýchavě usmál a přikývl. Čekal, že tohle se stane.
„Není profesorka Vectorová tvoje učitelka věštění z čísel, Harry?“ zeptal se James. „Něco je špatně?“ Harryho úsměv se rozšířil.
„Nic není špatně, Jamesi,“ ujistil ho Brumbál, „jen další příjemné překvapení.“ Severus se usmál a Harry na něj mrkl.
„Profesorka Vectorová se mě v dubnu zeptala, jestli bych se ve čtvrtém ročníku nechtěl připojit k její pokročilé třídě Věštění z čísel. Souhlasil jsem, ale v září musím udělat test, abych se tam dostal,“ vysvětlil Harry.
„Ale ta třída je pro studenty od pátých ročníků nahoru,“ zamumlala tiše Hermiona a zčervenala, když se na ni Harry usmál.
„To říkala i ona,“ souhlasil. „Ale myslí si, že se v její třídě nudím. Což je trochu pravda. Byli byste překvapení, jak moc je Věštění z čísel užitečné pro navrhování košťat.“ Nebyla to lež. Brumbál přikývl a břicho se mu zatřepalo potlačeným smíchem.
„Takže, co to znamená, že budeš v pokročilé třídě tak brzy?“ zeptala se Lily.
„Budu skládat zkoušky NKÚ už letos a OVCE v šestém ročníku. Vlastně je to jednoduché,“ usmál se a otočil se k Severusovi s otázkou na první utkání Mistrovství.
„Jednoduché?“ nechápal Adrian. „Budeš dělat zkoušky NKÚ o rok dřív a říkáš tomu jednoduché?“
„Není to až tak neslýchané,“ hájil se Harry, „profesor Brumbál to měl stejně se starodávnými runami, nemám pravdu, pane profesore?“ Albus přikývl.
„To je pravda,“ souhlasil.
„Jo,“ podíval se na něj, jako by si na něco vzpomněl, „když už jste tady, pane profesore, nevadilo by vám vyřídit to i profesorce McGonagallové?“ zeptal se. „Vždycky se chystám poslat dopis, ale…“
„To je v pořádku, chlapče,“ poplácal ho ředitel po rameni, „budu ji informovat sám. Troufám si říct, že bude nesmírně potěšena. Není moc Nebelvírů, kteří by se do té třídy dostali.“
„Je to jen jedna hodiny týdně, mami,“ vysvětlil Harry, než mohla Lily něco namítnout.
„A jsem si jistý, že Harry vás bude o všem informovat.“ S těmi slovy se Brumbál zvedl ze židle.
„Teď, když nás omluvíte, bych si rád na chvíli vypůjčil Severuse.“ Mistr lektvarů přikývl a Harry se snažil potlačit nepatrný nával strachu.
„Musíme probrat nějaké školní záležitosti, zbytek profesorského sboru už jsem informoval.“ Harry si oddechl, Severus se zvedl ze židle a podíval se na Harryho s ujištěním, že mu všechno později řekne.