49. To je osud, co naděláte
„Pokud je to opravdu to, co chceš, Harry, pomůžu ti,“ slíbil Severus a objal chlapce kolem ramen.
„To ty jsi moje rodina, tati. Ty a teď i Neville. To k vám patřím.“ Severus zavřel oči a přikývl. Snažil se nepodlehnout slzám, když ho stiskl ještě pevněji.
„Já vím, synu, já vím.“
Ráno druhého dne bylo stejně chladné jako noc a vypadalo to, že se schyluje k dešti. Harry si jen přál, aby počasí nebylo varováním před tím, co přijde.
U snídaně obdržel dopis od Nagnoka, ve kterém ho skřet informoval, že ho odpoledne navštíví, aby spolu projednali Emancipační rituál. To znamenalo, že Harry se bude muset vrátit na Potter Manor a nejspíš tam zůstat až do provedení rituálu.
„Jsi si jistý, že mě s sebou nechceš?“ zeptal se Severus, když se mu konečně podařilo potlačit svoje ochranářské instinkty, které se v něm rvaly o slovo od chvíle, kdy Harry dopis dostal. Harry zavrtěl hlavou.
„To není, že bych tě tam nechtěl, tati. Víš, že kdyby to záleželo na mně, byl bys přímo tam, vedle mě.“ Mistr lektvarů přikývl a už předem věděl, co Harry řekne dál. „Ale Dvanácterák by určitě odmítl spolupracovat, kdybys tam byl. I tak to bude o fous, řekl bych.“
„Já vím, Harry,“ uznal Severus a napil se ze svého šálku čaje. „Jen bych tam pro tebe chtěl být, to je všechno. Je skoro nepřirozené nechat tě udělat takovou věc samotného. I když vím, že to zvládneš.“ Když uviděl pobavený pohled svého syna, dodal: „vím, že to nedává moc smysl, jasný?“
„Děláš si jen starosti. Říkejme tomu otcovské privilegium.“ Severus si povzdechl, ale nedokázal se ubránit pousmání. Koneckonců to bylo privilegium starat se o svého syna. Kdyby se ho o to snažil někdo připravit, roztrhal by ho na kousky, které by už nikdy nikdo nenašel, ať by se snažil sebevíc.
„Jen mi slib, že se mi ozveš hned, jak Nagnok odejde,“ trval na svém. „Klidně jen krátkou zprávu jako „všechno šlo dobře“ nebo „vyzvedni mě“, dobře?“
„Dobře, dobře, slibuju,“ vzdal se Harry s úsměvem.
„Mám dojem, že se mi vysmíváš,“ osočil se na něj Severus, „ale ve světle současných událostí to nechám plavat, mladý muži!“
Harry se pořád ještě smál, když se objevila Minnie s dopisem v rukou. Neville očividně správně odhadl, že bude na Silbreithu, a napsal mu sem.
„Nagnok něco zapomněl?“ zeptal se Severus a podíval se na Harryho přes Denního věštce. Ve všech novinách byl stále ještě rozebírán útok na Mistrovství ve famfrpálu – dobře, s výjimkou Jinotaje, který publikoval novou teorii o Muchlorohých chropotalech – a i když vyšetřování ještě nebylo u konce, už se objevily drby o tom, jak on společně s Harrym bojovali proti Smrtijedům. Dokonce i Neville byl zmíněn, protože si ho všimli někteří bradavičtí studenti, kteří ho poznali.
„Ne, tenhle je od Neva.“ My o vlku, pomyslel si Severus a definitivně noviny odložil. Augusta Longbottomová má tyhle články určitě důkladně prostudované. Možná proto se Neville rozhodl jim napsat? Doufal, že mu nezpůsobila žádné problémy. Ten chlapec byl prakticky Harryho rodinou a profesor musel uznat, že i on sám ho do svého úzkého rodinného kruhu zahrnul. Neville se tak přidal k Harrymu, Alfiemu a Minnie – skřítkům, kteří jeho a Harryho prakticky adoptovali - a byl tak jmenován něčím jako synovcem? Šokující.
„Co píše?“ zeptal se. „Doufám, že jeho babička nedělá potíže.“
„Právě naopak,“ řekl Harry s úsměvem.
„Co to znamená?“
„Ukázalo se, že je tak šťastná, že Neville začal, cituji, sledovat kroky svého otce, že zdvojnásobila jeho kapesné.“ Pak se chlapec hlasitě zasmál a jeho oči uličnicky zajiskřily.
„Co?“ I Severus se začal usmívat, i když neměl tušení, co se Harry právě dočetl.
„Vypadá to, že nejsem jediný Nebelvír, co se v poslední době chová zmijozelsky,“ řekl Harry místo odpovědi.
„Je dobré vědět, že ovlivňuji novou generaci,“ prohlásil Severus, nad čímž Harry jen protočil oči.
„Samozřejmě, že ovlivňuješ.“
„A jak můj vliv dopomohl tomu, že se další Nebelvír přiklonil na temnou stranu?“ zeptal se Severus naoko povýšeným hlasem.
„Aby ses nezbláznil,“ zamumlal Harry, přestože měl z otcovy teatrálnosti nesmírnou radost. „Neville se rozhodl si s ní promluvit o své hůlce,“ vysvětlil.
„Co přesně řekl?“
„Možná mohl zmínit, že jsi to byl ty, kdo přišel s názorem, že s hůlkou svého otce nedosáhne svého plného potenciálu.“ Severus se zasmál.
„Ale to je pravda, víš?“ řekl Mistr lektvarů po chvíli uvážení. „Před rokem a půl jsem to opravdu řekl.“
„Já vím,“ ušklíbl se Harry. „Neville jí vysvětlil, že přestože byl jeho otec bystrozorem a jeho hůlka byla bezpochyby kvalitní, i jeho matka byla bystrozorem. A on by měl mít hůlku, která je kombinací vlastností jich obou.“
„Neville s tebou tráví moc času,“ prohodil Severus pobaveně.
„Nakonec jí řekl, že jestli se znovu střetne se Smrtijedy, bude potřebovat hůlku, která mu perfektně sedí.“ Harry se zasmál, když si přečetl poslední odstavec dopisu. „Jeho babička byla tak unešená, že má v plánu se znovu postavit Smrtijedům, že mu nejen dala peníze na novou hůlku, ale dovolila mu, aby si ji koupil sám, až se potká s námi na Příčné. Protože, jak podotkl, když je dost starý na to, aby bojoval se Smrtijedy, je také dost starý, aby si sám koupil hůlku.“ Teď už se Harry smál doopravdy. „Možná se mnou opravdu tráví moc času,“ připustil.
„No, dobře pro Nevilla. Připomeň mi, abych mu udělil pět bodů za něco bezvýznamného, až začne školní rok.“ Harry přikývl, stále s úsměvem. Jestli Neville dokázal přesvědčit svoji babičku, teď už může dokázat cokoliv.
O tři hodiny později se Harry se Severusem rozloučil a vydal se na Potter Manor. Požádal svoje rodiče, aby tam byli. V dopise zdůraznil, že se jedná o něco velice důležitého. Ale i když je požádal, aby na něj čekali, nedokázal zabránit překvapení, které se ho zmocnilo, když oba opravdu čekali na jeho příchod. Tohle je poprvé, pomyslel si Harry, zatímco se jeho máma zvedla z gauče, aby ho přivítala.
„Dobré ráno, Harry,“ objala ho, „chyběl jsi nám.“ Spíš vám chybí zážitky z celého mého života, okomentoval Harry v duchu a protočil oči v sloup. Když vyrůstal, sotva mu věnovali pozornost, ale teď si asi uvědomili, že by je mohl odstrčit on. A najednou jim bude chybět.
„Tvoje matka má pravdu, víš?“ promluvil James. „Měl bys být na prázdniny doma.“ Harry dostal rázem vztek. Ale nemůže ho vypustit ven právě dneska. Dneska ne.
„Obvykle jsem na prázdniny doma.“ Dobře, opravil se Harry, úplně se mu ho potlačit nepodařilo. Ale tomu malému bodnutí zabránit nedokázal. Silbreith byl jeho domov.
„Jen jsme tě tohle léto moc neviděli,“ vysvětlila Lily a podívala se na manžela pohledem jasně vyjadřujícím, aby ji nechal vést tenhle rozhovor. Tohle léto? Tohle léto?
„Vlastně si myslím, že jsme se viděli víc tohle léto než to minulé,“ okomentoval s falešným úsměvem. Lily se po tom prohlášení stáhla do sebe a na tváři se jí objevil výraz viny, než ho ovládla a nasadila opět otevřený úsměv.
Harry se posadil na gauč a počkal, až ho rodiče napodobí. Všiml si, jak Lily po Jamesovi střelila ještě jedním pohledem. Před jeho očima očividně probíhala komunikace beze slov. Dvanácterák přikývl a Harry potlačil povzdechnutí. Vypadalo to, že rodiče se spojili ve snaze poznat ho lépe. Připomněl si výraz viny na tváři své matky. Toho by mohl využít. Nesnášel to, ale čím víc s nimi mluvil, tím víc si uvědomoval jejich snahu být nadále aktivní součástí jeho života.
„No, můžeme to napravit,“ řekl James, když si sedl na gauč vedle své ženy, naproti Harryho. „Co bys řekl na to, kdybychom si odpoledne zahráli famfrpál? Jen my dva?“ Když to pomůže, abys souhlasil s Emancipačním rituálem, tak proč ne, pomyslel si chlapec.
„Proč ne?“ řekl nahlas a pokrčil rameny. James vypadal spokojený sám se sebou a šťastný, že jeho syn přijal, a Lily se usmála. Harryho hlavou proběhlo jediné: moc málo, moc pozdě. „Kde je Adrian mimochodem?“
„U Weasleyů,“ odpověděla Lily.
„Mysleli jsme si, že bychom mohli strávit nějaký čas jen s tebou,“ dodal James a Harry se přikrčil. Tohle bylo minutu od minuty nepříjemnější. Přál si, aby se už brzy ukázal Nagnok.
„Tak, o čem jsi s námi chtěl mluvit? Něco ve škole?“ Naštěstí James odbočil od nepříjemného tématu sám.
„Ne, školy se to netýká,“ odvětil Harry a jeho rodiče si vyměnili zmatený pohled.
„Ať už je to cokoliv, Harry, můžeš nám to říct,“ povzbuzovala ho Lily a chlapec přikývl.
„To, o čem chci mluvit, se týká…“ začal a podíval se na otcovy hodiny nad krbem. Nagnok by tu měl být během pěti minut. Má času tak akorát, aby rodiče připravil na to, co uslyší. „… netýká se to školy. To, o čem jsem s vámi chtěl mluvit, je spíš finanční povahy.“ Jejich zmatení se ještě zintenzivnilo.
„Chceš, abychom ti zvýšili kapesné?“ zeptal se James a opatrně si svého syna prohlížel. „Mohli bychom něco vymyslet…“ Harry se jeho reakci hlasitě zasmál.
„Dvanácteráku, víš, nedáváte mi kapesné. Už doby, co mi bylo devět.“ James se šokovaně podíval na Lily, která se sklopenýma očima přikývla.
„Ale Adrian…“
„Adrian ho dostává,“ souhlasil Harry, který viděl bratrův váček s penězi, který si s sebou na začátku roku přivezl. „Protože ho potřebuje. Já ne.“ Zmatek se proměnil v šok. „Jsem bohatý, víte?“ vysvětlil Harry.
„No, naše rodina si vede dobře, ale…“ začal James, zatímco Lily zalapala po dechu, když jí došlo, co má její syn na mysli. Ani ji, ani Jamese nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, co obnáší být tvůrcem Kulového blesku.
„Myslím tím, že já sám nezávisle na vás jsem bohatý, Dvanácteráku,“ vysvětlil Harry a zasmál se, když zmatek v Jamesově pohledu pomalu zahánělo poznání. „Jsem tvůrce Kulového blesku. Výplata za první model by stačila na to, aby pokryla moje náklady za celý dosavadní život. Pak mám taky podíl na každém kusu Kulového blesku, který je prodán. A taky jsem spolutvůrcem Paměťových koulí. A Nagnok se stará o to, aby byly moje zisky dobře investovány, to vás ujišťuji.“ Z jeho řeči rodiče oněměli. „A právě o tom jsem chtěl dneska s vámi mluvit.“
„O svém bohatství?“ zeptala se Lily vyšším hlasem, než bylo obvyklé.
„V podstatě,“ přikývl Harry. „Nagnok by tu měl být každou chvílí, aby mi pomohl to vysvětlit. Jen mi slibte, že si ho vyslechnete, než uděláte nějaký závěr. Tohle mi opravdu pomůže, hodně mi to pomůže.“
„Takže to není nic špatného?“ odkašlal si James.
„Ne, zatím ne,“ odpověděl Harry záhadně. „Ale pokud bychom to nevyřešili, mohl by z toho problém vzniknout.“
„Problém s investicemi?“ zeptala se Lily. „Přicházíš o peníze?“
„Ne, právě naopak,“ odvětil Harry a snažil se přijít na to, jak celou věc co nejlépe uchopit. „A to je překvapivě ten problém.“
Plameny v krbu zezelenaly a objevil se Nagnok, právě načas, uvědomil si Harry. Jeho finanční poradce byl bezvadně oblečený, na křivém nose měl posazeny kulaté brýle. Harry vstal, aby ho přivítal a vyměnil si s ním obvyklé zdvořilosti.
„Pane Pottere, vaše způsoby jsou vždy dokonalé,“ pochválil ho skřet a Harry mu pokynul, aby si sedl do křesla mezi dvěma pohovkami, naproti ohni.
„Nagnok-nür, moje způsoby jsou právě takové, jaké si můj host zaslouží,“ odpověděl Harry s vědomím, že skřeti oceňují respekt, obzvlášť, když přichází od čarodějů.
„Jak jsem řekl, dokonalé,“ trval na svém skřet, jeho černé oči zářily veselím a tvář mu ozdobil široký úsměv.
„Dovolte mi, abych vás představil svým rodičům,“ ukázal Harry na členy své rodiny.
„Paní Potterová, pane Pottere,“ pozdravil je Nagnok a poklonil se.
„Pane Nagnoku,“ odpověděl James strnulým hlasem. Skřet se ušklíbl oslovení „pane“, který jeho rasa považovala za vhodný pouze pro čaroděje. Nekomentoval to ale a posadil se do křesla. Nechtěl chodit kolem horké kaše.
„Předpokládám, že už víte, proč jsem tady.“
„Hlavní myšlenku už jsem jim řekl,“ vložil se do toho Harry, „ale nechtěl jsem zabíhat do podrobností, když jste tady ještě nebyl Nagnoku-nür. Přiznávám, že to překračuje hranice mého vědění.“
„Moudrý krok, pane Pottere,“ odpověděl potěšený skřet.
„Mohl byste nám to vysvětlit, pane?“ ošila se Lily. Nerada neměla přehled o tom, co se děje. Zvlášť, když to má vliv na její rodinu. Vědomí toho, že už dlouho nemá tušení, co se děje s jejím mladším synem, ji udeřila jako pytel cihel. Nechtěla, aby se stalo ještě něco dalšího.
„Jistě, madam,“ ujistil ji Nagnok, „proto jsem tady.“ Opřel se o křeslo a zamyšleně se podíval na starší Potterovy. „Jak víte, jsem finančním poradcem vašeho mladšího syna,“ řekl věcně.
„Ano,“ potvrdil James.
„Pokusím se to zjednodušit. Bohatství vašeho syna je obrovské, zvlášť pro čaroděje jeho věku.“ Harry se snažil potlačit začervenání. Nehodlal se červenat před skřetem! „A stále narůstá, jak čas běží. To samozřejmě vyvolává problémy.“
„O jaký druh problémů se jedná, pane Nagnoku?“ zeptal se James, jehož pohled přebíhal mezi synem a skřetem.
„Opět jednoduše řečeno, váš syn je nezletilý. To znamená, že nad svým majetkem zatím nemá absolutní kontrolu. To právo patří vám, jeho ustanoveným opatrovníkům, a to až dokud nedosáhne plnoletosti. I tak jsou ale ty peníze psány na jméno vašeho syna, ani vy nad nimi nemáte volnou ruku.“
„Co přesně to znamená?“ zeptala se Lily, zmatená tím, kam tento rozhovor směřoval.
„Nagnok se snaží říct, mami, že dokud jsem nezletilý a účty jsou na moje jméno, všechny peníze na účtu jsou prakticky nechráněné,“ vysvětlil Harry.
„Nechráněné?“ nechápal James. „Jak to? Tvoje peníze jsou přece u Gringottových!“
„To ano, pane Pottere, ale jejich fyzická přítomnost u Gringottových nezaručuje jejich bezpečnost,“ pokračoval Nagnok. „Mít nahromaděné takové bohatství v tak mladém věku není obvyklé. S politováním musím říct, že ani Gringottovi a dokonce ani Ministerstvo nejsou schopni takové bohatství ochránit.“ Pohlédl do zmatených tváří Harryho rodičů a povzdechl si. „Podívejte se na to takhle. Váš syn má pouze omezené pravomoci nad svým majetkem. Má k nim přístup, do určité míry je může vybírat a vkládat, ale nemůže je investovat. Stačí jediné vaše slovo a ztratí nad nimi kontrolu, pane Pottere. Vy sám byste pak byl schopný přistoupit k jeho účtu a vybrat takové množství peněz, jaké byste jenom chtěl.“
„To bych nikdy neudělal!“ vykřikl James uraženě.
„Já vím, Dvanácteráku,“ ujistil ho Harry. „Nagnok se jen snaží vysvětlit, co by se mohlo stát mému majetku, kdybychom věci nechaly tak, jak jsou. A to ještě není všechno.“
„Jak váš syn řekl, pane Pottere,“ pokračoval Nagnok, aniž by se Jamesovi omluvil, „je toho víc. Jsou i další, kteří můžou dohlížet na bohatství pana Pottera.“
„Snape!“ vyvřel James, když viděl Harryho pokrčené obočí. „věděl jsem, že Srabusovi nemůžeme důvěřovat…“
„Sev není ten problém!“ zarazil ho Harry chladným hlasem. Nemohl věřit, jak pohotově je James vždy připraven obvinit jeho tátu z čehokoliv, co se stane. „Prosil jsem, abyste poslouchali, než vyvodíte závěr.“ Dvanácterák chtěl ještě něco dodat, ale Harry mu dal tvrdým pohledem najevo, že to slyšet nechce.
„Jan pan Potter řekl,“ díval se skřet na nejstaršího Pottera pohrdavě, „pan Severus Snape není problém. Když byla podepsána smlouva o Paměťových koulích, šel jsem za panem Snapeem, který bez váhání podepsal prohlášení, že nemá absolutně žádné pravomoci nad majetkem vašeho syna. Jeho zproštění práv vám mohu předložit k nahlédnutí, pokud máte zájem. Pan Snape dal jasně najevo – slovně i právně – že nechová žádné záměry zasahovat do bohatství vašeho syna.“ James byl zticha, vztek ho pomalu opouštěl.
„Prosím, pokračujte,“ vybídla ho Lily s pohledem stále zabořeným do země. Harry si v duchu poznamenal, že svému finančnímu poradci musí dát později značné dýško.
„Jak jsem už říkal, je tu víc problémů než ten jeden, kterému rozumíte. Váš syn má smlouvu se společností Nimbus, v níž jsou lidé, kteří by neváhali, kdyby se na bohatství vašeho syna mohli přiživit. Když všechen majetek zůstává vázaný k vám, zůstává zranitelný vůči všem těmto chamtivým lidem.“
„To znamená,“ ujal se slova zase Harry, „že přestože je to moje bohatství, peníze, které jsem vydělal těžkou prací, nemám nad nimi žádnou kontrolu. Investovat můžu jen to, co mi dovolíte. Vybírat můžu jen minimální částky. A každá další smlouva, kterou podepíšu, má nevalné podmínky, protože je uzavíraná se mnou jako nezletilým. Věděli jste, že moje originální smlouva s Nimbusem měla zvláštní doložku, v níž se psalo, že nemůžu mluvit do toho, kam se bude moje koště distribuovat, protože by to bylo považováno za nepřímou majetkovou účast? Bez této formule byste mohli vy rozhodovat, kde bude Kulový blesk prodáván. To společnost samozřejmě nechce, proto nemám žádné právo do toho mluvit ani já. Nemůžu se dokonce ani podívat do jejich záznamů. Mohli by mě obírat o moje peníze a já bych o tom neměl ani tušení. Ztrácím peníze dokonce, i když je vydělávám, jestli chápete, co mám na mysli.“ Část toho byla opravdu pravda. Jen se o to nikdy nijak zvlášť nestaral, když viděl, jak jeho trezor přetéká zlatem. Navíc bylo nepravděpodobné, že by se něco opravdu stalo, když na to dohlížel Nagnok. To ale jeho rodiče nepotřebovali vědět. Skřetův úšklebek dával jasně najevo, že si skřet myslí to samé.
„To jsme netušili, Harry,“ řekl James, když si vyměnil pohled s Lily.
„A je něco, co můžeme udělat?“ zeptala se Lily s pohledem upřeným na Nagnoka. „Mohli bychom se vzdát našeho práva na Harryho majetek, jestli to pomůže.“ A jsme u toho, pomyslel si Harry a připravil se na výbuch.
„Vzdání se práva v tomto případě nepomůže,“ vysvětlil Nagnok. „Akorát by celý majetek nechalo bez jakéhokoliv oprávněného dohledu.“ Skřet pomalu mířil tam, kam potřebovali.
„Tak co můžeme dělat?“ zeptal se zmateně James.
„Existuje způsob, jak tuto situaci vyřešit jednou provždy,“ prohlásil Nagnok. „Všechny problémy, kterým teď mladý pan Potter čelí, budou vyřešeny, jakmile dosáhne sedmnácti let a stane se tak dospělým.“
„Takže říkáte, že jen máme pomáhat držet Harryho majetek v bezpečí, dokud mu nebude sedmnáct?“ zeptala se Lily. „Pomůžeme, jak jenom umíme.“ I když Harry oceňoval její snahu, nepředpokládal, že bude mít stejně otevřený přístup, až Nagnok objasní jejich návrh.
„Ne přesně,“ vložil se do toho teenager. „Jediným způsobem, jak udržet můj majetek v bezpečí před jakýmikoliv zlovolnými zásahy, by bylo zmražení účtu, až dokud mi nebude sedmnáct. Všechny moje výdělky od té doby by šly do rodinného trezoru a já bych se ani k nim nedostal. Tomu bych se raději vyhnul.“
„Takže co můžeme dělat?“ zajímal se James. „Když právo zakazuje nezletilým spravovat svůj vlastní majetek, co navrhujete?“ otočil se k Nagnokovi. „Změnit zákon?“
„Ne,“ odpověděl skřet. „Právo je napsáno a spoutáno magií. Aby bylo možné zrušit zákony, muselo by se Ministerstvo zapojit do vnitřních procesů Gringottových – což se nestalo už několik staletí – a i tak by celý proces trval roky. Takže ne, nemůžeme měnit zákon.“
„Takže?“ naléhal James.
„Nemůžeme změnit zákon, který mladému panu Potterovi neumožňuje spravovat jeho majetek dřív, než dosáhne plnoletosti. Takže změníme pana Pottera tak, aby splnil zákonné požadavky.“
„Co to navrhuješ, skřete?“ rozezvučel se Jamesův hrozivý hlas. Nagnoka ale nevyvedl z míry.
„Věřím, že je čas provést Emancipační rituál.“
Jeho prohlášení následovalo ohromené ticho, které ale netrvalo déle než dvě vteřiny.
„Cože?“ vyskočil James ze svého místa a pohledem probodával stále klidného skřeta. „Řekněte to ještě jednou!“
„Mému synovi je čtrnáct!“ přidala se Lily zlostně. „To po něm nemůžete chtít! Jen proto, že chcete spravovat jeho účet.“ To upoutalo Harryho pozornost. Předpokládal, že rodiče nebudou ochotní nechat ho projít emancipačním rituálem – kteří rodiče by taky chtěli, aby se jejich čtrnáctiletý potomek stal dospělým, zvlášť když se s ním znovu snažíte navázat vztahy – ale naznačovat, že jsou jeho kroky vedené někým jiným? Že tahle myšlenka nevzešla od něj? To teda ne!
„To je absurdní!“ přidal se James se zuřivou gestikulací, jeho pohled byl stále zaměřen na skřeta před ním. „Kdo vás na to navedl?“
„Já,“ ozval se Harry. Nekřičel, ale jeho hlas byl silný a rozhodný. To jeho rodiče nečekali, a tak je to zarazilo.
„Cože?“ nechápala Lily a její oči se obrátily k synovi. Jamesovy oči se šokovaně rozšířily.
„Harry!“ vykřikl a nejistě ke svému synovi přistoupil. „Zbláznil ses? Je ti jenom čtrnáct! Jestli tě k tomuhle někdo nutí…“
„Ne, Dvanácteráku,“ napřímil se Harry s neochvějnou jistotou, „vím, že jste se mnou během posledních let moc nebyli, takže nečekám, že pochopíte, co to pro mě znamená. Tento účet nejsou jen peníze. Je to něco, na čem jsem pracoval tři roky!“ A bylo toho víc, mnohem víc. Byla to jeho šance, že už se nikdy nebude muset bát, že ho budou nutit držet se pryč od jeho skutečné rodiny. Byla to jeho jediná šance, jak mít moc nad svými vlastními činy během blížící se války. Byla to svoboda. A toho se nehodlal vzdát.
„Harry…“ začala Lily váhavě.
„Prosím, poslouchejte mě!“ přerušil ji Harry a hluboce se nadechl, aby se uklidnil a nezačal křičet. Vztek by mu teď nepomohl, bez ohledu na to, jak oprávněný by byl. „Máte tušení, jak těžké je navrhnout závodní koště? Myslíte si, že jde jen o to vyřezat dřevo, seslat pár kouzel a hotovka? Trvalo mi rok, než byl jeho design funkční. Dvanáct neúspěšných pokusů. Nesčetné hodiny výzkumu, než jsem přišel na správnou kombinaci kouzel. Pracoval jsem tak tvrdě na aritmetii celého koštěte, že z toho předmětu můžu skládat NKÚ o rok dřív! Pro vás to možná nic neznamená, ale mě to stálo spoustu tvrdé dřiny.“
„Harry, neřekli jsme, že…“ začal mluvit James, ale Harry se nenechal přerušit.
„Jen jednou v životě jsem vás o něco požádal, a to o povolení pracovat. Všechno, co jsem chtěl, bylo dělat něco, v čem jsem dobrý. Chtěl jsem, aby moje dřina byla uznána. Věřil jsem si a měl jsem pravdu.“
Harry chtěl říct víc. Chtěl jim říct, jak mu pomohl Severus, připomenout jim, že oni tam pro něj nikdy nebyli, že ani o jeho návrhu nevěděli, dokud si to nepřečetli v novinách společně s celou zemí. Říct jim, že o něm neví naprosto nic. Ale ještě nebyl ten správný čas. Potřeboval jejich svolení, naposledy. Pak bude volný.
„Harry, tohle je příliš,“ ozval se James, ale jeho hlas byl mnohem méně jistý než před chvílí. „Je ti jen čtrnáct! Máš vůbec tušení, co to obnáší, být dospělý?“ Harry zavřel oči a opatrně se nadechl. Věděl, jaké je být dospělým od svých jedenácti. Ode dne, kdy se rozhodl vzít život, aby zachránil svého bratra. Ta událost si vybrala daň na jeho duši.
„Emancipace znamená, že budu právně dospělý. Mám práci. Získal bych tak všechna svoje práva,“ vybíral Harry opatrně slovo. „Ale tohle dělám, abych udržel v bezpečí to, co se mi podařilo získat. Pořád mi bude čtrnáct. Pořád budu chodit do školy. Budu úplně stejný, copak to nechápete? Jen se nechci pořád bát, že všechno, co jsem si vydobyl, zmizí, jakmile se otočím. Nic jiného se nezmění!“ Viděl, jak jeho rodiče promýšlí to, co řekl. Opět to určitým způsobem byla pravda. Všechno bude stejné, a přece ne. Pořád to bude ten samý Harry. Jen beze strachu, že bude kvůli nějakému rozmaru odtržen od svého života.
„Jsi si jistý, že tohle je to, co chceš?“ Bylo to blízko, tak blízko, že to mohl cítit! Jamesova slova to potvrzovala. Možná nastal čas využít jejich pocitu viny. Poslední hřebík do rakve.
„Podívejte, mohl jsem to udělat, aniž bych vám o tom řekl. Rituál vyžaduje jen písemné povolení hlavy rodiny, že můžu pracovat, důkaz, že mi zůstane to, co si vydělám, vlastní trezor, svědka a pár kapek krve,“ vypočítával Harry a sledoval, jak se jejich oči rozšiřují. Fakt, že by James mohl svůj souhlas odvolat, byl další věcí, kterou nemuseli vědět.
„Opravdu to pro tebe znamená tolik?“ zeptala se Lily a její oči se začaly zalévat slzami.
„Pro tebe by neznamenalo, kdybys byla na mém místě?“ odtušil Harry, ale jeho výraz roztál. Modlil se, aby už souhlasili.
„V tom případě…“ podívala se Lily na Jamese, který si povzdechl, ale poraženecky přikývl. Věděl to. I kdyby James nesouhlasil, nedovolil mu to, Harry by to stejně udělal. Našel by způsob.
„Dobře, ano,“ zamumlal. Úsměv, který se teď objevil na Harryho tváři, byl konečně opravdový. Souhlasili! Souhlasili! Byl jen krátké dva dny vzdálený od nezávislosti. Rozběhl se kupředu a objal je v čiré radosti. Napadlo ho, jak by jeho život vypadal, kdyby mu věnovali jen o něco větší pozornost. Pak se mu v hlavě ozval smích jeho táty a myšlenky zaletěly zpět ke dni, kdy mu oznámil, že se zbavil své Temné značky. A znovu si uvědomil, že by tento život nevyměnil za nic na světě. Byl Harry James Potter ze Silbreithu, syn Severuse Snapea, bratr Nevilla Longbottoma. Konečně byl blízko tomu stát se sám sebou.
Zbytek dne uběhl jak nic. Nagnok jim řekl, kdy se mají dostavit ke Gringottovým, a odešel. Ještě před tím ale v Hatmatilce řekl Harrymu, že kdyby po Bradavicích nevěděl co dělat, mohl by pracovat jako agent u Gringottových. Skřet trval na svém, že vyjednávání má v krvi. Harry se zasmál a řekl, že když nic jiného, byla by to určitě zajímavá zkušenost. Po obědě si našel čas poslat dopis Severusovi, v němž mu vypsal, co se stalo, a Nevillovi, s nímž si domluvil, že se za dva dny setkají na Příčné ulici.
Adrian se vrátil ten den odpoledne a Harry si vyžádal, aby mu o rituálu mohl říct sám. Jeho bratr na něj dlouhou chvíli jenom zíral a pak mu pogratuloval. Harry si poprvé uvědomil, že jeho úsměv je nucený. Po celý zbytek dne měl Adrian mizernou náladu – dokonce i během famfrpálového tréninku, který Harry Jamesovi slíbil – která se druhý den ještě vystupňovala.
Bylo sedm hodin ráno a Harry poprvé v životě přemýšlel, co si vezme na sebe. Nikdy dřív neměl potřebu obléct si něco tak formálního, ale tenhle den jednou přijít musel. Usmál se na svůj odraz v zrcadle. Měl na sobě šedé kalhoty a vestu s pláštěm. S bílou košilí ostře kontrastovala tmavě zelená kravata s hlavou vlka. Stříbrné a smaragdové manžetové knoflíčky doplňovaly hodinky, které dostal od Nevilla k narozeninám. To by bylo.
„Dobré ráno, všichni!“ pozdravil, když sešel ze schodů do obývacího pokoje. Jeho rodiče už tam na něj čekali spolu s Adrianem, Siriusem a Remusem. Ti všichni seděli poblíž krbu, zatímco Brumbál stál před nimi. Zmatenými pohledy ohodnotili jeho oblečení. Harry to nechal být a několika kroky k nim přistoupil. Byl skoro čas jít.
„Dobré ráno, Harry,“ pozdravil Brumbál, přikývl a na tváři se mu usadil neidentifikovatelný výraz. Pro jednou to bylo Harrymu jedno. Chtěl mít tohle všechno co nejrychleji za sebou. „Jsi připravený?“
„Ano, pane profesore. Myslím, že ano,“ odpověděl a zeširoka se usmál.
„Pořád nemůžu uvěřit, že tohle děláš,“ přistoupil k němu Sirius, „ale chápu, proč to chceš. Jsem na tebe pyšný, kluku.“ Harry se usmál ještě zářivěji, pokud to bylo vůbec možné. „Očividně jsi tak bohatý, že se skřeti potřebují ujistit, že tě neztratí jako klienta.“ Harry se zasmál.
„No, to by se jim asi opravdu nelíbilo,“ připustil. Za tohle dá Nagnokovi velký bonus, slíbil mu to.
Jeho rodiče se ujistili, že mají všechno, co potřebují, a jeden po druhém vstoupili do ohně. Harry je chtěl následovat, když na svém rameni ucítil dotek. Otočil se, ale už předem věděl, komu ruka patří. Byl zvědavý, kdy se s ním Brumbál pokusí promluvit o tom, co hodlá udělat.
„Rád bych s Harrym chvíli mluvil sám, jestli dovolíte,“ řekl Remusovi a Siriusovi, kteří zbývali jako poslední. Oba přikývli a Harry si povzdechl, už teď šel pozdě.
„Pane profesore,“ pozdravil ho ještě jednou a jeho zelený pohled se setkal s tím modrým.
„Harry,“ přikývl Brumbál. „Musím přiznat, že když mi tvoji rodiče řekli, že chceš projít Emancipačním rituálem, byl jsem víc než překvapen. Opravdu sis to promyslel?“ Harry si znovu povzdechl a smutně se usmál. Proč si všichni myslí, že se do toho vrhá slepě a po hlavě? A proč by to měl vysvětlovat právě Brumbálovi? Jediné, za co byl řediteli dlužný, bylo to, že zajistil, aby ho hlídal Severus, když byl malý. Ale to byla jen šťastná náhoda a od té doby dal jasně najevo, že si nad Harrym a Severusem myje ruce.
„Ano.“
„Ve skutečnosti ale nejde o peníze, že ne?“ zeptal se a jeho pohled vypaloval do Harryho díru. Zelenooký čaroděj v rychlosti zkontroloval svoje nitrobranné štíty, ale jeho mysl nebyla pod útokem. Ne, že by chtěl odpovídat, ale bylo mu jasné, že ředitel by to nenechal být jen tak.
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl a zadíval se do plamenů. „Peníze s tím jdou jen ruku v ruce. Jde o to, že…“ Harry se otočil zpět k řediteli a zvažoval, jestli mu říct alespoň část pravdy. „Upřímně, mohli by klidně roztavit všechno zlato v mém trezoru, kdyby chtěli. Ale já jsem pracoval opravdu těžce, jak na Kulovém blesku, tak na Paměťových koulích. Nechci, aby si za to někdo přivlastnil zásluhy. Já jsem to zvládl. Jsem pyšný na to, čeho jsem dosáhl. Doufám, že to nezní domýšlivě, ale…“
„Ne, Harry, nezní,“ ujistil ho Brumbál s povzdechem. „Jsi dobrák, chlapče. Možná jsi to neslyšel tak často, jak bys měl.“
„To opravdu není nutné,“odvětil Harry. Opravdu to nepotřeboval slyšet. Už ne. Lidé, na kterých mu záleželo, věděli, jaký je. To stačilo. Pak se zasmál, když si připomněl rozhovor, který před pár měsíci vedl s Remusem a Siriusem. „Víte, pane profesore, Sirius mi totéž řekl loni, když jsem navštívil jeho a Remuse v jejich kanceláři.“
„Sirius dokáže být velmi vnímavý, když chce,“ přikývl Brumbál a Harry se znovu zasmál.
„To ano.“
„Harry, ještě jedna poslední věc, než půjdeme.“ Harry po něm střelil zamyšleným pohledem.
„Ano, pane profesore?“ Je to tady?
„Chci, aby sis pamatoval, že, jakkoliv to vypadá, naše rodina je náš největší poklad.“ Harry se usmál a znovu si připomněl svého otce a bratra. Severus a Neville se s ním měli potkat před Gringottovými.
„Já vím, pane profesore,“ řekl a zadíval se řediteli zpříma do očí. „Nic není důležitějšího než rodina.“ Z jeho tváře bylo jasné, že každé slovo myslí naprosto vážně. Brumbálovy oči se rozzářily.
„Potom tedy můžeme jít, Harry.“ Než hodil hrst prášku do plamenů, usmál se.
Jak čekal, Severus s Nevillem na něj už čekali před Gringottovými. Rozběhl se k nim, objal je a bez okolků se zasmál.
„Nemůžu tomu uvěřit! Emancipační rituál? To je paráda!“ vyhrkl Neville, čímž svého nejlepšího přítele opět rozesmál. Adrian si odfrkl a Harry se na něj zmateně podíval. Starší dvojče mělo pohled zabodnutý do země a stálo tiše. Harry se rozhodl, že zrovna dneska nebude reakce svého bratra řešit. Místo toho nakráčel dovnitř s hlavou vzpřímenou.
Nagnok je přivítal u vchodu a vyzval je, aby ho následovali. Prošli asi tuctem dveří a několika schodišti, než se dostali před velké mahagonové dveře. Kancelář ředitele, uvědomil si Harry.
„Budu přímo tady, Harry,“ zašeptal Severus, když Nagnok vyzval, aby všichni – kromě Harryho a Jamese, který byl svědkem – počkali v hale. Chlapec přikývl a široce se na svého otce usmál. Snažil se všechnu vděčnost, kterou cítil vyjádřit jediným pohledem. V jeho očích se míchala euforie, štěstí i trochu strachu a on věděl, že jeho táta pochopil.
Dveře se za ním a Jamesem zavřely. Harry pokročil vpřed a pozdravil se s ředitelem tím, že se zdvořile poklonil a vyměnil si s ním několik zdvořilostí po skřetím způsobu. Ředitel mu zdvořilosti oplatil a dal Nagnokovi signál, aby pokračoval.
Na stole před nimi ležel kus pergamenu, s prostým textem, který znamenal tolik! Harry se usmál a následoval instrukce, které mu Nagnok dával. Jednou podepsat tady, pár kapek krve tady – zmizely v okamžiku, kdy se dotkly pergamenu – podpis vašeho svědka tady a teď sešlete kouzlo vlastního rituálu.
Magica, audite placitum meum
Puer non magis
Ambulo mundi
Vir nunc.
Všude kolem něj se objevila zlatá záře a pak se černý inkoust, kterým se podepsal, změnil v červený a Harry věděl, že to funguje. Bylo hotovo. Jeho osud byl teď oficiálně v jeho vlastních rukou. Budoucnost byla najednou mnohem méně děsivá, než byla ještě včera. A on byl víc než připravený jí čelit.