50. Chuť svobody
Všude kolem něj se objevila zlatá záře a pak se černý inkoust, kterým se podepsal, změnil v červený a Harry věděl, že to funguje. Bylo hotovo. Jeho osud byl teď oficiálně v jeho vlastních rukou. Budoucnost byla najednou mnohem méně děsivá, než byla ještě včera. A on byl víc než připravený jí čelit.
Trvalo to asi deset minut, když Severus začal netrpělivě přecházet sem a tam před dveřmi do ředitelovy kanceláře. Vždy, když prošel kolem dveří, které skrývaly jeho syna podstupujícího Emancipační rituál, upřeně se na ně zadíval. Na svých zádech mohl cítit Liliin pohled, zmatený z jeho úzkosti.
„Severusi, uklidni se,“ řekla, když už se poněkolikáté zastavil přede dveřmi. „Ten rituál přece není nebezpečný.“ Severus povzdechl, přikývl a opřel se o zeď vedle Nevilla. Chlapec se taky ošíval, stejně jako on chápal závažnost situace. Sirius s Remusem ho zvědavě pozorovali, zatímco Albus se tiše zasmál. Mistr lektvarů ale tento okamžik za legrační nepovažoval. Zamračil se a založil si ruce na prsou. Jak dlouho to bude trvat? Jeho nervy byly napnuté jak struny a jeho tělo už fungovalo jenom díky kofeinu. Minulou noc nespal a místo toho si četl ještě něco víc o Emancipačním rituálu, aby věděl, do čeho Harry jde. Vyžádal si přesný popis rituálu od Nagnoka a četl ho několikrát. Nešlo o nic jiného, než standardní formulaci sloužící k tomu, aby magie rozpoznala teď už dospělého čaroděje. Severus na tom neviděl nic nebezpečného, dokud ho jeho úzkost nevyhnala z postele do knihovny. Najednou mu přišlo divné, že je nutné žádat magii, aby poskytla emancipaci. Jako by byl nutný její souhlas.
Jak se ukázalo, člověk opravdu potřeboval souhlas, aby se v kouzelnickém světě stal dospělým. Originální magické rituály práva stanovujícího, že čaroděj nebo čarodějka se stávají dospělými, jakmile dosáhnout sedmnácti let, byly využívány i během emancipace. A pokud magie zjistí, že vám něco chybí, emancipace bude zamítnuta. Takže ne, Harry nemůže být během rituálu zraněn fyzicky. To ale nebrání tomu, aby mohl být zraněn mnohem horším způsobem.
„Co to do tebe vjelo, Snape?“ zeptal se Sirius, který už nevydržel být déle zticha. Když Severus viděl, jak se i v něm pomalu vzmáhá strach, rozhodl se, že pro jednou nebude protivný. Aspoň ne moc.
„Jsem z rituálů nervózní. Proč ty se tak ošíváš?“ podíval se na něj opatrně a o krok ustoupil. „Blechy?“ povytáhl obočí. Neville se hlasitě zasmál, čímž trochu uvolnil okolní napětí. Adrian se ušklíbl a pak následoval jeho příkladu. Lily a Remus se zasmáli potichu.
„Proč bys…“ zuřil Sirius, ale Albus mu položil ruku na rameno.
„No tak, Siriusi, Severusi,“ řekl a přejel pohledem z jednoho muže na druhého. „Nechte nás čekat v klidu. Už to nebude dlouho trvat.“ Sirius si povzdechl a přikývl, zatímco Severus se vrátil ke své snaze vypálit pohledem do dveří díry.
„Stejně o nic moc nejde,“ zabručel Adrian s pohledem opět sklopeným do země. Neville a Severus si vyměnili kradmý zmatený pohled, zatímco Remus se Siriusem chápavý. Albus si jenom povzdechl a Lily položila ruku synovi na rameno. Mistr lektvarů celou scénu pozoroval koutkem oka a snažil se vydedukovat, co se to děje. Adrian vypadal, jako že… žárlí? Protočil oči v sloup. Opravdu doufal, že je to jen jeho pubertální výstřelek a nic jiného. Nechtěl, aby v jejich vztahu s Harrym bylo ještě víc napětí.
Severus věděl, že Harry za svého bratra považuje Nevilla, to ale neznamenalo, že Adriana odepsal. Když už něco, Harry se obvykle staral až moc, vystavoval se nebezpečí, aby tím ochránil ty, co má rád. Jeho syn měl tendenci klást si toho na ramena až příliš – během let Severus nenašel způsob, jak ho přesvědčit, aby trochu zvolnil, a měl vážné podezření, že až do konce války se mu to podařit ani nemůže – a nemusel se vyrovnávat ještě s nesmyslnou žárlivostí svého bratra.
Zatímco Mistr lektvarů takhle uvažoval, dveře kanceláře se otevřely a vyšel z nich Nagnok, následovaný Jamesem a zářícím Harrym. Fungovalo to, byla Severusova první myšlenka. Lily se rozběhla kupředu a svého syna objala.
„Takže to fungovalo?“ zeptala se a Harry přikývl.
„Ano, fungovalo,“ potvrdil hlasitě, široce se usmál a jeho pohled přes matčino rameno vyhledal Severuse a Nevilla. Chtěl se jen rozběhnout ke svému tátovi, říct mu „táto“ tak, aby to všichni slyšeli, ale věděl, že ještě nenastal čas. Nad hlavami se jim stále vznášel stín Voldemorta, a aby zachránil život svého bratra – a stejně tak Jamese, Lily, Remuse a Siriuse – nemohl si dovolit udělat chybu. Jednou se dozví, co pro něj Severus znamená, ale teď ještě ne. Když viděl Jamesův úsměv, jak ho Sirius poklepal po rameni, uvědomil si, že své rodině ani nechce způsobit takovou bolest. Snažili se s ním sblížit, i on však věděl, že se to nepodaří. Možná by mohl pozdržet nevyhnutelné jen o trochu déle. I přesto se ale neubránil ještě zářivějšímu úsměvu, když se jeho oči setkaly s těma černýma. Severus se dmul pýchou a Harry si nedokázal pomoct. Odpoutal se od Lily a namířil si to přímo k Severusovi, kterého pevně objal. A on mu objetí oplatil.
„Dokázal jsem to!“ vyhrkl a Severus se otevřeně rozesmál.
„Samozřejmě, že jsi to dokázal,“ odpověděl Severus věcně, „nikdy jsem o tom nepochyboval.“
„Takže jsi nestrávil celou noc tím, že sis pročítal záznamy o rituálu znova a znova?“ ustoupil o krůček Harry, aby mu viděl do očí. Muž tázavě pozvedl obočí.
„To je irelevantní. Víš, že jsem si dělal starosti, to ale neznamená, že jsem o tobě pochyboval.“ Harryho úšklebek se přetavil v úsměv nad tím prohlášením. „Nechal jsi Minnie, aby mě špehovala nebo co?“ Harry se té poznámce zasmál.
„Ne, jen tě opravdu dobře znám.“ Severus se usmál a pak si dramaticky povzdechl.
„Co já jen s tebou budu dělat, Harry?“
Naprosto ignorovali ticho v chodbě, narušované jen Nevillovým hihňáním.
„Vezmeš mě samozřejmě na zmrzlinu k Florianovi!“ konstatoval zelenooký čaroděj. Severus se zasmál a přikývl.
„Jsi opravdu nenapravitelný.“ Harry se usmál, jakože souhlasí.
„Takže, někdo na zmrzlinu?“ otočil se pak k ostatním.
„Musíte omluvit moje odmítnutí, pane Pottere,“ zazubil se Nagnok. Harry se zasmál, ale přikývl v porozumění.
„Samozřejmě. Ještě jednou děkuji, Nagnok-nür,“ řekl a poklonil se. Skřet mu poklonu oplatil.
„Je mi vždy potěšením, pane Pottere. Kontaktuji vás ještě před tím, než vyrazíte do Bradavic. Myslím, že je čas znovu projednat dodatek smlouvy se společností Nimbus.“ Harry přikývl a ještě jednou skřetovi poděkoval, tentokrát v Hatmatilce.
„Nagnok dostane pořádný bonus,“ usmál se na Severuse.
„Souhlasím,“ řekl profesor s pohledem stále upřeným k rohu, za kterým jim skřet zmizel z očí.
„Když už jsme u toho,“ řekl Neville, přišel blíž a objal svého bratra, „gratuluju, Harry!“ Harry se usmál – tváře ho už bolely od všech těch dnešních úsměvů, což ho ale ani v nejmenším nezajímalo – a objetí mu oplatil.
„Díky, Neve! Neměli bychom dneska vyzvednout tvoji novou hůlku?“ Harry mu napsal – a Neville souhlasil – že by se jen pro jistotu měli zastavit u Ollivandera. Můžou ho požádat o rychlou kontrolu jejich hůlek, přestože stále byly ve vrcholné formě.
„Když o tom tak mluvíš, tak asi ano,“ odpověděl hnědooký Nebelvír, vzal svého bratra za ramena a společně se otočili k Lily, která si odkašlala, aby upoutala pozornost.
„Pořád musíme zvládnout rodinné nakupování do Bradavic,“ připomněla a James podpořil její slova přikývnutím. Harry si povzdechl, ale nehodlal si ničím nechat zkazit dobrou náladu. Dokázal to. Byl volný od všech závazků ke svým rodičům. Všechno, co teď bude dělat, bude jeho svobodná volba a nic víc. Ta myšlenka stačila, aby se mu tvář rozzářila upřímným úsměvem.
„Samozřejmě,“ přikývl. „Vyzvedneme Nevillovu hůlku potom – stejně si taky potřebuje nakoupit věci do školy – slíbil jsem mu to. Už je načase. Věděl jste, že celou dobu používá otcovu hůlku, pane řediteli?“ otočil se k Brumbálovi, který zmateně zamrkal.
„Ne, to jsem nevěděl,“ přiznal Albus a podíval se na Nevilla, jako by u něj hledal ujištění.
„Opravdu,“ odpověděl chlapec, pochopil, o co Harrymu jde. Když se zaměří na něco jiného, nebude mít tolik času přemýšlet o tom, co se právě stalo mezi ním, Harrym a Severusem. Zelenooký čaroděj mu věnoval omluvný pohled a on se usmál. Byl pyšný na to, že pečoval o hůlku svého otce tak dlouho. A to se mu podařilo díky jeho bratrovi.
„Moje babička si konečně uvědomila, že bych měl mít vlastní hůlku, která mi sedí. Vlastně v tom má prsty Severus.“ Ředitelovy oči se rozšířily překvapením, když ho Neville nenazval profesorem Snapeem, ale jen Severusem, ale Severus jen pokrčil rameny.
„Každý musí mít hůlku, která mu vyhovuje, Neville,“ řekl prostě. Harry souhlasně přikývl.
„No, co na to říct… měli bychom odtud vypadnout někam na sluníčko,“ postrčil je Sirius a gestem naznačil, jak je chodba nesmírně tmavá. „A gratuluju, Harry. Tohle bych do tebe nikdy neřekl!“ Jeho slova následovala vlna gratulací od srdce – kromě případu Adriana – a skupina se hlavní halou vydala ven z banky. Jejich hovor byl přitom zaměřen skoro výhradně na školu.
„Tak jak se cítíš jako dospělý?“ zeptal se Harryho Remus, když se dostali na ulici. Ulice byla mnohem zalidněnější, než když sem přišli, a jasné nebe celé ráno osvěcovalo nadějí. Harry se usmál.
„Necítím změnu,“ odvětil. „Možná jsem trochu klidnější. Nemusím se teď tolik bát o svoje práva.“ Elegantně se vyhnul zdroji svých hlavních obav a vlkodlak se neptal. Věděl, že jeho synovec obvykle říká pravdu. Harry byl v povznesené náladě a to Remusovi stačilo.
„Tak kam napřed?“ zeptal se James a ohlédl se na podivnou skupinku za sebou. „Knihkupectví, lékárník…“
„Zmrzlinářství,“ vyhrkli Harry se Severusem současně a Neville přikývl. James už se chystal protestovat, ale byl přerušen.
„Florian měl reklamu na nové poháry, když jsem šel okolo,“ podotkl Neville.
„Čokoládové?“ zeptal se Harry vážně.
„Myslím, že ano…“ odpověděl Neville.
„V tom případě nás veď, Neve,“ vyhrkl chlapec. „Na co čekáš!“ Podíval se na lidi, kteří je obklopovali. „Zvu vás! Zůstanete taky, pane řediteli?“
„Obávám se, že ne, můj chlapče. Mám na Příčné ulici nějaké pochůzky,“ ukázal na stranu ulice se specializovanými obchody, které Harry dobře znal, „a pak se musím vrátit do Bradavic,“ řekl Brumbál. „Ale přeju vám hezkou zábavu a ještě jednou gratuluji.“ Albus se s nimi rozloučil a s posledním významným pohledem na Harryho – jako by mu chtěl připomenout, o čem se bavili dřív – odešel po svých pochůzkách, ať už to bylo kdekoliv.
Harry měl pocit, že ředitel s ním během nadcházejícího školního roku bude chtít mluvit častěji než za poslední tři roky dohromady. Povzdechl si a snažil se smířit s tím, že je to nevyhnutelné, po tom, co se Brumbál o něm a Severusovi přes prázdniny dozvěděl.
Cesta k Florianovi byla krátká a celkem příjemná. Jen Adrian byl potichu a James mluvil pouze v krátkých větách. Sirius se snažil chovat civilizovaně, a když to Severus poznal, snažil se mu laskavost oplatit stejnou mincí. Návštěva cukrárny pak byla poměrně zajímavá. Narazili tam na Pattilova dvojčata, která nakupovala společně s Levandulí. Všechny tři dívky zůstaly zaraženě stát a zíraly na smějící se Severuse a Harryho, dokud do obou čarodějů Neville jemně nestrčil, aby je na to upozornil. Pár černých a zelených očí se zabodl do místa, kam Nebelvír ukazoval, právě včas, aby si všimli červenajících se dívek, které Floriana opouštěly. Hlavně Levandule vydávala podivné pištivé zvuky.
„To bylo… nečekané,“ poznamenal Severus a podíval se na stejně zmateného Harryho. Mistr lektvarů si myslel, že je připravený na to, jak těžké bude zbavit se obrázku zlého netopýra ze sklepení, ale ukázalo se, že na to připravený není.
„Trochu,“ připustil Harry. Sirius se uchechtl do svojí zmrzliny a směrem k Remusovi prohodil něco o „velkých zelených očích“. Remus se pobaveně usmál.
„Myslím, že se letos budu hodně bavit na tvůj účet,“ usoudil Neville a nabral si plnou lžičku jahodové zmrzliny.
„No děkuju pěkně, Neve,“ odpověděl Harry suše.
„Myslíš, že tohle se bude dít často?“ zeptala se Lily a stále zírala na místo, kde tři dívky zmizely v davu. Bylo extrémně bizardní, že si dívky všímají jejího mladšího syna.
„No, když jsme tady byli naposledy,“ odpověděl Severus s prohnaným úsměvem, „Harry málem utopil jednu nebohou dívku v její vlastní zmrzlině, protože… co jsi to vlastně udělal?“ předstíral potíže s pamětí, zatímco Harry zasténal a praštil hlavou o stůl v náhlém přívalu vzpomínek.
„Ó, ano, podíval ses na ni!“ Okolo stolu se ozval smích. Neville se smál hlasitě, Adrian zčervenal a Sirius prohlásil:
„Říkal jsem to!“ Dokonce i James se zasmál. Adrian byl jediný, kdo se jen pousmál, pohled ani na chvíli nespouštěl ze svého bratra. Připadal si zrazený a to opět rozeznělo alarm v hlavě profesora lektvarů. Tohle nevypadá dobře. Ani trochu.
Harry se smíchem zaplatil jejich útratu a zvedli se k odchodu. O chvíli později narazili na celou Weasleyovu rodinu – chyběli jen Bill, Percy a Charlie – která měla namířeno do knihkupectví. Navzájem se pozdravili a Adrian si to namířil rovnou k Ronovi a v momentě, kdy byli z doslechu, mu začal něco šeptat. Harry ani nepotřeboval svůj vyvinutý sluch, aby věděl, že se baví o něm. Nikdy neměl v úmyslu odhalení sebe sama skrývat, ale to, že se jeho dvojče baví o něm za jeho zády, ho ranilo. No, pomyslel si, když se obrátil zpátky k Nevillovi, už to ale nebolelo tolik, jako v minulosti. Usmál se na hnědookého chlapce a pustil se s ním do řeči o tom, jaké hodiny je čekají v následujícím školním roce, zatímco Adrian stále informoval Rona o tom, co se stalo.
O něco později narazili v knihkupectví na Hermionu a její rodiče. Dívka se začervenala, když pozdravila profesora lektvarů a Harry si všiml výrazů všech lidí v obchodě, které potvrzovaly jejich obavy. I lidi, kteří je znali z Bradavic, jen stáli a zírali na ně, zaraženi změnami, které na nich byly jasně patrné. Téměř nic už nepřipomínalo Severuse a Harryho takové, jaké je znali. Po vyhublém chlapci a temném netopýrovi ze sklepení nebylo ani památky. Místo stydlivého a nešikovného chlapce před nimi stál atraktivní a sebevědomý mladý muž, na svůj věk vysoký, v bezvadném úboru, který se živě a s úsměvem bavil se svým nejlepším přítelem – který mimochodem taky nepřipomínal toho stydlivého a neprůbojného Nevilla, jakého znali. A pak tady byl obvykle chladný muž, obávaný a nenáviděný většinou studentů, místo něhož tady teď stála vysoká, impozantní postava muže s krásnou tváří, s prostopášným úsměvem a vyrýsovanými svaly. A tento muž vypadal dokonce i šťastný, když se právě představoval paní Grangerové jako jeden z profesorů, kteří v Bradavicích vyučují její dceru. Ne, uzavíral šepot okolo nich, ze dvou čarodějů, které znali, nezůstalo vůbec nic.
„Tak,“ řekl Harry a snažil se ignorovat pohledy okolo sebe, „budu potřebovat příručku pro pokročilé věštění z čísel a několik knih do úvodu ke staré magii a starodávných kouzel. Určitě budou ve druhém podlaží. Seve, potřebuješ pořád ten tlustopis, o kterém jsme mluvili?“
„Ten o nejnovějších teoriích využití dračí krve?“ ujistil se Severus. „Ano, měl by být…“
„Ulička čtyři, druhé podlaží,“ zamumlal Harry, když se znovu podíval do svého katalogu. „Vezmu ji.“ Severus přikývl s širokým úsměvem – kterým šokoval několik studentů druhého ročníku, kteří právě procházeli okolo - a vrátil se k rozhovoru s Grangerovými. Zmínil se, že Hermiona patří k nejlepším studentům v ročníku, čímž její tváře opět zbarvil do karmínova.
Neville se přidal k Harrymu, aby si v druhém patře vyzvedl svoji vlastní učebnici pro Starodávné runy. Náhoda tomu chtěla, aby během jednoho rána potkali téměř polovinu svého ročníku, a tak Harryho ani nepřekvapilo, když v druhém, a mnohem tišším, podlaží narazili na Draca Malfoye. Blonďák si kupoval svoji učebnici do Věštění z čísel a zatím si jich nevšiml. Harry toho využil a zatáhl Nevilla pryč od něj, pro učebnici se můžou vrátit později. Už to byly věky, co naposledy pomyslel na Draca Malfoye a jeho podivnou reakci na útok Smrtijedů. Kvůli Emancipačnímu rituálu to odsunul do pozadí, ale teď, když chlapce uviděl, se mu hlavou opět začaly vířit otázky.
„Neříkej mi, že se vyhýbáš právě Malfoyovi,“ zašeptal Neville, když ho následoval na druhou stranu místnosti, kde se schovali za policí knih věnovaných péči o kouzelné tvory.
„Vyhýbám, ale ne kvůli tomu, co si myslíš,“ zamumlal Harry a rychle vysvětlil, co se stalo, kdy Smrtijedi skoro zaútočili na Robertsovy.
„To myslíš vážně?“ vyhrkl chlapec a vykoukl zpoza rohu právě ve chvíli, kdy Draco začal sestupovat zpátky do prvního podlaží.
„Naprosto vážně. Jen nevím, co si o tom všem myslet,“ odpověděl Harry a zamířil tentokrát do správné uličky.
„Co ti na to řekl Severus?“ zeptal se Neville, stále šokovaný novinkami.
Nebylo žádným tajemstvím, jak ho Draco tyranizoval, zvlášť během jejich prvního ročníku v Bradavicích. To, že by pomáhal mudlům uniknout Smrtijedům, vůbec nepasovalo k charakteru člověka, který byl vychován ve víře v jejich podřazenost.
„Možná mi nebudeš věřit, ale ještě jsem mu to neřekl,“ povzdechl si Harry, zatímco očima pátral po knize, kterou si chtěl koupit jeho otec. „S tím vším, co se stalo, jsem na to úplně zapomněl.“
„To je pochopitelné,“ zamumlal Neville a sebral dvě kopie učebnice Starodávných run pro čtvrtý ročník.
„Já prostě nevím,“ zatřásl Harry hlavou. „Celá ta noc byla neskutečná a Draco chránící mudly tomu jen přidává.“
„To chápu,“ ujistil ho Neville.
Když našli všechny knihy, které potřebovali, vydali se zpátky dolů, oba zabraní v myšlenkách. Jejich dobrá nálada se ale vrátila hned, jakmile se znovu ocitli v Příčné ulici a využili záminku Nevillovy hůlky, aby se odpojili od skupiny. Severus ostatním slíbil, že oba chlapce pohlídá a setkají se s nimi u Děravého kotle, kam ostatní zamířili na večeři. James se nabídl, že je doprovodí, ale Neville mu jemně připomněl, že jdou vybírat hůlku, ne nakupovat knihy, takže by se raději vyhnul četnému publiku. James to musel uznat, a tak se tříčlenná rodina vydala opačným směrem než ostatní.
„Právě včas,“ usmál se Severus, když zamířili k Olivanderovi, „jsem si jistý, že James by mě každou chvílí proklel.“
„Možná jo,“ souhlasil Harry, „ale okolo bylo příliš mnoho svědků, než aby se pokusil o vraždu.“
„Pravda,“ usmál se Severus. „A teď, kdybyste mě vy dva informovali, proč jste tak zamyšlení od doby, co jsme odešli z Krucánků a kaňourů, byl bych vám nesmírně zavázán.“ Mistr lektvarů se stále usmíval, ale v jeho hlase zazněly i těžko skrývané obavy. V knihkupectví si ničeho neobvyklého nevšiml. Ničeho, co by mohlo takhle zapůsobit na náladu jeho syna a Nevilla.
„Všiml sis,“ usmál se Harry. V duchu přemýšlel, jestli ho to překvapuje.
„Byl bych špatný otec, kdybych si nevšiml, že můj obvykle veselý syn je z čista jasna mrzutý a skeptický,“ promluvil Severus tiše. Harry se pousmál a vyměnil si pohled s Nevillem.
„Co když ti řeknu, že to má něco společného s Dracem Malfoyem?“ Severus se zarazil a oba chlapce sjel kritickým pohledem. Ten hnědooký přikývl a Severus se pohledem vrátil ke svému synovi.
„Poslouchám.“
A Harry začal vysvětlovat, co se stalo od chvíle, kdy Draca při útoku uviděl. Jeho vyprávění bylo přerušeno, když vstoupili k Ollivanderovi a požádali ho o běžnou prohlídku svých hůlek. Všechny byly naprosto v pořádku, což nebylo žádným překvapením. Když se vraceli zpátky, Severus Harryho požádal, aby mu to všechno řekl ještě jednou, aby mohli přijít na možné vysvětlení. Jak se ale ukázalo, pořádně si promluvit o celé záležitosti mohli až o tři dny později.
Když se vrátili z Příčné ulice, Severus musel dokončit poslední detaily před tím, než se vlkodlačí lektvar stane dostupným široké veřejnosti, a papírování ohledně toho mu zabralo téměř dva dny. Mezitím se Harry vrátil na sídlo Potterových ke zbytku své rodiny, která se připravovala na pokračování poněkud zanedbaného Adrianova tréninku. Jedinou změnou oproti obvyklé situaci byla nabídka, kterou James Harrymu udělal – zeptal se ho, jestli by je nechtěl doprovázet. Harry je všechny šokoval, když nabídku odmítl. Vysvětlil jim, že nikdy nebyl trénovaný společně s Adrianem, a i když jejich nabídku nesmírně oceňuje, nejspíš by Adriana jenom zdržoval. James protestoval argumentem, že i pro Harryho je důležité, aby začal trénovat, když je Adrianův bratr. Harry dělal, co mohl, aby neztratil nervy. Místo, aby začal křičet, chladně připomněl svému otci, že i když s nimi během posledních let netrénoval, svůj vlastní trénink vedl poměrně efektivně, když dokázal bojovat se Smrtijedy.
Jak rozhovor pokračoval, Harry byl stále radši, že se rozhodl pro Emancipační rituál. Kdyby ne, James by mu mohl prostě jen nařídit, aby šel s nimi. A zřejmě si to uvědomoval, soudě podle jeho ponuré nálady, kterou měl několik dalších dní, než odjeli.
Ještě i Lily se Harryho zeptala na to samé s nadějí, že by mohla uspět tam, kde její manžel selhal, ale Harry byl rozhodnutý. Vyřadili ho ze svého života a jemu se tohle uspořádání konečně začalo líbit. Teď byla řada na nich, aby se vypořádali s důsledky svých činů.
Sotva jeho rodina odešla, vydal se na Silbreith, se širokým úsměvem na tváři, způsobeným nově nabitou svobodou. Minnie ho vřele přivítala a na jeho žádost poslala jednoho z domácích skřítků k Nevillovi, aby ho zavolal. Teenager přijel o hodinu a půl později a rovnou se přidal k Severusovi a Harrymu na zadní verandě.
„Jestli jsi takhle trávil každé prázdniny, nechápu, jak ses vůbec mohl chtít na začátku školního roku vrátit do Bradavic,“ uculil se Neville, když si sklopil lehátko a se sklenicí ledového čaje se díval na jezero v dálce.
„Vždycky je to utrpení,“ odpověděl Harry v předstíraném zoufalství. Severus se ušklíbl a sám také pozoroval jezerní hladinu.
„Tak,“ přerušil po chvíli ticho Neville, „přišli jste na něco ohledně Malfoye? Protože já to pořád nechápu.“
„Věděli jste, že jsem se skoro stal jeho kmotrem?“ zeptal se Severus z ničeho nic. Harry se málem udusil svým čajem.
„Cože?“ vyhrkl a naprosto nevěřícně se díval na svého tátu.
„Ano,“ povzdechl si Severus. „Málem jsem na to už sám zapomněl. Bylo to v mém temném období, zrovna jsem získal titul Mistra lektvarů. Narcissa mi napsala, jestli bych to nezvážil. Pokud jsem dobře pochopil, Lucius nakonec místo mě udělal jeho kmotrem Rabastana Lestrangeho.“
„Chytrý krok, opravdu,“ pronesl Neville sarkasticky. Rabastan Lestrange stále seděl v Azkabanu za to, co prováděl během Voldemortovy vlády.
„No, takhle zpětně je to vždycky jasné,“ zamumlal Severus. „Zajímalo by mě, jak by všechno vypadalo, kdybych se jeho kmotrem stal já.“
„Musel bych se s ním během uplynulých let hodně vídat,“ usoudil Harry. „Nemám ponětí, jak by to fungovalo.“
„Pravděpodobně nefungovalo,“ potřásl hlavou Severus. „Každopádně nemá význam přemýšlet nad tím, co by kdyby. Důležitější je, co se doopravdy stalo. Tedy to, že Draco jednal v protikladu ke všemu, co ho učili. Postavil se lidem, které měl podporovat.“
„A zachránil lidi, vůči kterým by měl být nadřazený,“ dodal Neville. „Ale když si vzpomenu, jak mě celé ty roky děsil, nedovedu si představit, že by byl uvnitř vřelý a roztomilý.“ Harry se Severusem se zasmáli a zelenooký čaroděj potřásl hlavou.
„Pořád je to něco, nad čím bychom se měli zamyslet,“ shrnul.
„Opravdu právě zvažujeme, že Draco je vřelý a roztomilý? Copak ho neznáš?“ povytáhl Neville obočí.
„Harry tím myslí,“ vložil se Severus, „že to není něco, co by bylo zřejmé na první pohled.“ Harry přikývl.
„Nešel bych tak daleko, abych ho nazýval právě takhle,“ pokračoval Mistr lektvarů s úsměvem, „pořád si musíme pamatovat, že je to Malfoy. Draco byl vychován ve specifickém přístupu ke světu. Od narození byl veden k nadřazenosti čistokrevných. Bez ohledu na to, čemu on osobně věří, vyrostl v zaujatém prostředí, které mu nedovolilo vyrůstat bez vlivu okolí. Čtrnáct let byl v ohnisku jejich propagandy.“
Harry znovu přikývl a snažil se představit si sám sebe na Dracově místě. A protože si nedokázal vykreslit svoji osobnost s takovou výchovou, místo toho si představil, co by z něj bylo, kdyby jeho výchovu řídil James. Potom by i on nenáviděl Severuse? Adrian ho rozhodně nenáviděl, přinejmenším donedávna. Nikdy by neprohlédl přes Nevillovu schránku nesmělosti a neviděl by nic jiného než trapné tápání dospívajícího, který má z Mistra lektvarů ještě větší strach než ostatní. A to James nebyl ani zdaleka tak špatný jak Lucius Malfoy.
„Bez ohledu na to,“ prolomil ticho a jeho myšlenky znovu zaletěly k té noci na Mistrovství světa ve famfrpálu, „vím, co jsem viděl. Draco vypadal, že je tím, co udělal, šokovanější než já, ale to nic nemění na faktu, že to kouzlo vyslal.“ Severus s Nevillem přikývli, profesor vypadal zamyšleně.
„Nemůžu uvěřit tomu, že vedeme tenhle rozhovor,“ promluvil Neville, „ale uznávám, že divné věci se stávají.“
„To bych řekl,“ souhlasil Harry. Vždyť vlastně celý jeho život byl jedna podivná věc, která se stala.
„Pořád ale nemůžeme dělat nic víc, než spekulovat. A dohlížet na něj,“ řekl Severus a ukrojil si kus čokoládového dortu, který jim Minnie nechala na stole. „Pokud tedy budete mít přes rok čas.“ Podal dort Nevillovi, který ho ještě nikdy dřív neochutnal, jeho oči se zastavily na synovi, a mírně se zachvěl. Měl sto chutí ho sebrat a před začátkem školního roku ho někde schovat.
Než Albus odjel, aby dohlížel na Adrianův trénink, svolal učitelský sbor a informoval je o bezpečnostních opatřeních, která budou přijata během Turnaje tří kouzelnických škol. Žádný nezletilý čaroděj nebude moct soutěžit. A aby studentům zabránili použít postaršující lektvary, bude přijato kontrolní opatření, které nebude mít nic společného s věkem, ale s magickým podpisem. I když to byl poměrně chytrý plán, zůstávala v něm trhlina, kterou bylo nutné zvážit. Harry do té trhliny zapadal. Albus očividně věřil, že Harry nemá dost zkušeností, aby byl vybrán, ale Severus věděl svoje. Tento rok bude potřebovat spoustu uklidňujících lektvarů.
„Víš, že to potřebuju, tati,“ řekl Harry jemně, když správně odhadl, o čem Severus přemýšlí. „Nikdy nebudu mít jinou šanci procvičit se v tak širokém měřítku jako při turnaji. Ve válce se to bude hodit. A víš, že to bude v hlídaném prostředí. Okolnosti jsou naprosto ideální.“
„To vím,“ řekl Severus, zavřel oči a opřel se o polštář za sebou, „přesto to nesnáším.“ Harry s Nevillem se tomu prohlášení zasmáli. „Samozřejmě budu nesmírně pyšný, pokud budeš vybrán. Ale zároveň to budu nenávidět.“ Tentokrát chlapci vedle něj vybuchli smíchy.
„Ani zdaleka to není vtipné,“ otevřel oči a hodil polštářem po svém synovi. Harry snadno uhnul a polštář zasáhl Nevilla do hrudi.
„Hej!“ stěžoval si a hodil ho zpátky.
„Musíš uznat, že trošku vtipné to je,“ bránil se Harry.
„Připomnělo mi to jednu z Ronových předpovědí na hodině profesorky Trelaywnyové,“ řekl Neville a po tváři se mu rozlil úsměv, který přinesla vzpomínka.
„Jakou?“ nechápal Severus, který se stále nemohl rozhodnout, jestli by měl být uražený.
„Pracovali, tuším, v páru a Ron byl ve dvojici s Adrianem. Adrianovy lístky ukázaly něco, co Ron vyložil jako: budeš hodně trpět, ale budeš u toho hrozně šťastný.“ Tentokrát se zasmál i Severus.
„Stejně ani nevíme, jestli mě vůbec vyberou,“ připomněl Harry a Severus protočil oči v sloup.
„S naším štěstím?“ zavrtěl podrážděně hlavou. „Harry, ty bys byl vybrán, i kdybys nechtěl.“
„Pravda,“ polkl Harry, než se rozesmál.
Když pak sledoval západ slunce po boku své rodiny, přál si jediné, aby mu smích vydržel i během nastávajícího roku. Ale i kdyby ne, tak jako tak to bude vzrušující.