56. Otřesy
„Cataracta!“ křikl nakonec, z hůlky mu vytryskl silný proud vody, který padal přímo na draka. Celou arénu pohltil dým a Harry měl možnost vlézt rovnou do hnízda. Když pára ustoupila, divákům se naskytl pohled na sochu živého draka a Harryho Pottera držícího zlaté vejce v gestu vítězství.
Severus Snape nemohl odtrhnout oči od arény před sebou, jeho dech byl nevyrovnaný. Srdce mu divoce bušilo a točila se mu hlava. Jeho čtrnáctiletý syn právě přeměnil padesát stop vysokého, ostnatého, oheň chrlícího maďarského trnoocasého draka v sochu. Byl to ten nejděsivější okamžik v jeho životě. A to byl svědkem nejhrůznějších a nejděsivějších okamžiků nedávné historie, nemluvě o setkáních s lordem Voldemortem plných mučení. A stejně měl stát v klidu, zatímco jeho syn bojoval s drakem? Radši by každý den podstoupil dobře zacílený Cruciatus. A pak tu byl způsob, jakým se jeho syn se zmíněným drakem vypořádal.
Harry mu samozřejmě řekl, že má plán. Odmítal mu ale říct, jaký. Nějakým způsobem se z něj za ty roky stal pěkně tvrdohlavý mezek. Uklidňoval ho jen tím, že když to nebude fungovat, použije klasickou kletbu zaměřující se na oči, což by bylo otázkou několika vteřin. Mistr lektvarů se s ním samozřejmě hádal, že by to měl provést co nejrychleji a zmizet. Drak umí chrlit oheň rychleji, než člověk stačí vůbec mrknout, a není to bytost, se kterou by bylo radno si zahrávat. Harry mu poté klidně vysvětlil, že trénoval dnem i nocí, aby přivedl kouzla, která bude potřebovat – ať už to byla jakákoliv – k dokonalosti. Věřil ve své magické schopnosti. I kdyby to neřekl nahlas, ten den to Severus mohl jasně vidět v jeho očích. Ne, že by o tom někdy pochyboval. Jen chtěl, aby se Harry dostal z arény, co nejrychleji bude možné.
Při pohledu zpět si uvědomil, že z něj měl vytáhnout aspoň hrubý popis toho, co měl v plánu, zvlášť po tom, co zjistil, že na něj dohlíželi Neville Longbottom a Draco Malfoy. Když se díval na obrázek před sebou, mohl dospět k jedinému závěru. Všichni tři jsou pěkní blázni. Geniální blázni.
Boj samotný byl úžasný. Všichni tři šampioni před Harrym také projevili odvahu, samozřejmě. Ale když vešel jeho syn, Severus věděl, že všichni tři před ním vcházeli dovnitř mnohem šokovanější. Možná to bylo Harryho postavením, možná tím, jak zpříma se díval do žlutých očí běsnícího draka. Možná za to mohl fakt, že se usmál, než pozvedl hůlku. Ať už to bylo cokoliv, instinkt Mistra lektvarů ujistil, že ať už si Harry připravil cokoliv, nezklame ho to.
Když první kouzlo draka udeřilo a pokrylo jeho čelist ledem, byl překvapený. Samozřejmě, dračí čelisti byly nebezpečné, s velkými zuby a – u Merlina – ohněm, ale nebyl to primární cíl někoho, kdo se chce drakovi postavit. Mezitím Harry seslal druhé kouzlo a Severus se vzdal snahy racionálně celý souboj vysvětlit a prostě se jen díval, s bradou pokleslou a jen vteřiny od infarktu. Zvuk tavících se kamenů byl ohlušující a šum tavícího se magmatu, rychle se rozšiřujícího po zemi a stoupajícího vzhůru, bylo víc ohromující než cokoliv, co čekal. Brzy byl drak žhavou hmotou obklopen a její žár dosahoval až k němu. Ochranná kouzla kolem publika pod tím náporem problikávala.
„Merline!“ slyšel vydechnout Lily o několik sedadel dál, nedokázal ale odtrhnout zrak ze scény před sebou, aby se na ni podíval. Musí si poradit sama. Mezitím láva obklopila celého draka a Harry seslal svoje poslední kouzlo. Magma ztuhlo pod náhlým kontaktem s vodou, kterou na něj Harry seslal, a celá aréna byla zahlcena dýmem. Všude bylo neproniknutelné ticho, dokud vítr mlhu nerozfoukal a neukázal tak obrázek zkamenělého draka a Harryho, držícího zlaté vejce.
Výsledný aplaus byl tisíckrát ohlušující než dračí řev. Lidé křičeli a tleskali, někteří užasle ukazovali na draka – jehož oči jako jediné nebyly pokryté lávou a horečně těkaly sem a tam – ostatní byli příliš šokovaní, než aby dělali něco jiného kromě otupělého tleskání.
Lily Potterová si byla sotva vědoma jásajícího davu kolem sebe. Jen se otočila, aby se podívala na svého manžela – James měl pusu dokořán a stál stejně nehybně jako drak, oči za brýlemi široce rozevřené – potom pohledem přejela po stejně zmateném řediteli a nakonec obrátila plnou pozornost na svého mladšího syna.
Tohoto dne se děsila týdny. Od okamžiku, kdy ji Albus informoval, že první úkol bude zahrnovat živé draky, její srdce bušilo panikou. Byla přesvědčená, že se Adriana snaží někdo zabít. Její starší dítě bylo zase v nebezpečí. Ten den nepřemýšlela nad tím, že Harry bude vystaven stejnému nebezpečí. Adrian byl tvrdohlavý a odmítal pomoc svých rodičů, čímž se stavěl do ještě většího nebezpečí, pokud to bylo vůbec možné.
Poznání ji udeřilo v okamžiku, kdy se Sirius zeptal, jestli zjistila, jak se s prvním úkolem plánuje vypořádat Harry. Věděl, že se za Harrym stavila, když byla s Jamesem v Bradavicích. Možná předpokládal, že Harry bude o něco méně tvrdohlavý v odmítání pomoci svých rodičů. Pořád si pamatovala ten chladný pohled, který jí Sirius – ten vždy veselý a přátelský Sirius – věnoval, když se přiznala, že se nezeptala. Muž se vyřítil z místnosti a přemístil se pryč, aniž by řekl jediné slovo. Vydal se hledat Remuse, který byl stále ještě v práci.
Otočila se na Jamese se slzami v očích, neschopná uvěřit, že znovu selhala v povinnosti matky ke svému mladšímu dítěti. Harrymu, který nikdy v životě nepodstoupil žádný trénink, a přesto se dobrovolně přihlásil do turnaje. Harrymu, který se celý život protloukal na vlastní pěst, aniž by se o něj starala. A teď to udělala znovu. James se ji snažil uklidnit tím, že je přirozené, že se bojí o Adriana, věděli přece, kdo po něm jde. To však nedokázalo uklidnit její špatné svědomí. Celý týden se Harrymu vyhýbala, protože se mu nemohla podívat do očí, než konečně sesbírala odvahu, navštívila ho na hradě a zeptala se na jeho plán. Takovou paniku, která ji zachvátila, když přiznal, že se se svým bratrem nikdy neradil, nikdy dřív nezažila. Kdy se její synové tolik odloučili jeden od druhého?
Trochu se uklidnila, až když Sirius s Remusem nabídli Harrymu pomoc. Bodavá kletba byla dobrým plánem pro boj s drakem, byl to stejný plán, jaký použije Adrian. Bude to fungovat. Musí.
„Bodavá kletba, jsem idiot!“ rozvášnil se Sirius vedle ní a tleskal tak hlasitě, jak jen dokázal. Tvář měl roztaženou v oslnivém úsměvu a jeho oči zářily pýchou. Remus vedle něj měl podobný výraz, i když vypadal bledě, podobně jako býval vždy po úplňku. A pak tam byl Severus, její starý přítel, který právě vyskočil ze svého sedadla společně s davem, zuřivě tleskal a smál se. A plakal. Severus plakal, zatímco celá jeho bytost vyzařovala pýchu. Nestaral se o to, kdo sleduje jeho reakci.
„Co to, do pekla, bylo!“ vykřikl James vedle ní, když se konečně probral a přidal se k potlesku, i když poněkud strnule. Všechno kolem ní se zdálo být strnulé, uvědomila si. Neskutečné a snové. Přidala se k potlesku oslavujícímu vítězství jejího syna, který se pro ni stal cizincem.
Mezitím Harry vylezl z hnízda, vejce pevně schované v náručí. Uši ho bolely ze všeho toho hluku kolem, jako by až teď někdo zapnul reproduktor. Cítil se, jako by měl létat, ve spáncích mu bušilo z návalu adrenalinu. Poklonil se směrem ke zkamenělé příšeře, čímž si vysloužil další vlnu ovací. Zasmál se a namířil si to rovnou do stanu, po cestě minul ohromeného Charlieho a zbytek jeho skupiny. Napůl omluvně pokrčil rameny, když na něj zrzek upnul pohled, a když naposledy zamával publiku, vyšel z arény.
Naběhl přímo do madam Pomfreyové a profesorky McGonagallové a jen tak tak to ustál, aby se nesvalil na zem. Obě ženy byly skryté ve stínu chodby vedoucí do stanu. Harry se na ně podíval a snažil se o milý úsměv, i když to muselo vyznít jako napůl šílený úšklebek.
„Zdravím, paní profesorko, madam,“ pozdravil a čekal na odpověď. Ošetřovatelka na něj jen zírala, zatímco profesorka Přeměňování těkala pohledem mezi ním a sochou draka. Ani jedna z nich nevypadala schopná dát dohromady kloudnou větu.
„Dobře,“ pokrčil nakonec rameny. Jejich ticho mu nevadilo, v tu chvíli se cítil závratně.
„Co trrvá tak dlouho?“ uslyšel Fleuřin hlas, než se dívka objevila na rohu. „Je Arry zrraněný?“ Vypadala v pořádku, jen trochu očouzená a v roztrhaném oblečení, ale jinak v pořádku. Harry se na ni široce usmál.
„Cítím se skvěle, díky,“ odpověděl s rozzářenýma očima. Věděl, že ho za chvíli zavolají do arény, aby mu sdělili jeho výsledek, lenivě si vzpomínal, že výsledky ostatních šampionů byly oznámeny mnohem dříve. Zasmál se, když si uvědomil, v čem je problém. Bylo zřejmé, že drak musí být napřed odveden, než se šampion vrátí do arény. S trnoocasým, kterého nechal za sebou, bude menší problém, pokud ho napřed neosvobodí.
„Arry!“ vykřikla Fleur a objala ho. „Jsem tak rráda, še jsi v poršádku.“
„A co teprve já!“ ujistil ji zelenooký čaroděj a objetí jí oplatil. „Není ti nic?“ ustoupil o krok, aby se ujistil, doufal, že mu něco neuteklo.
„Samozřejmě, že ne,“ usmála se jeho obavám. Harry se pochybovačně ušklíbl, když si všiml obvazu na jejím levém předloktí, který se snažila zakrýt rukávem. „Jen škrábnutí,“ ujistila ho, když si všimla, kam směřuje jeho pohled. Když si Harry uvědomil, že zranění nemůže být příliš vážné, když už nekrvácí, trochu se uklidnil.
„Co se děje?“ ozval se v chodbě Adrianův hlas. Dvojče se k nim přidalo u vstupu do arény, na pravé straně hlavy měl bouli a trochu kulhal. Přesto se musel cítit dost dobře na to, aby vyšel ven, nemohl být zraněný vážně. Krum ho tiše následoval s obvázanou hlavou.
„Adriane!“ chvátal k němu Harry a pevně ho objal. Nezáleželo na tom, co se mezi nimi stalo. Oba čelili drakovi a oba z toho vyšli jako vítězové. Oba byli živí a v Adrianově případě jen lehce zranění. Byl to okamžik oslav, ne tvrdohlavosti nebo zloby. K Harryho velké radosti mu dvojče objetí oplatilo.
„Co tak zpozdilo vyhlášení?“ zajímal se Krum, když na Harryho kývl na pozdrav.
„To je moje chyba,“ přiznal Harry. „Možná jsem jim tak trochu znemožnil pohnout s drakem.“
„Jak?“ ustoupil o krok Adrian a jeho oči se rozšířily. „Neomráčil jsi ho, že ne?“
„No…“ začal Harry, ale profesorka McGonagallová ho v odpovědi předběhla.
„Omráčil?“ vypískla. „Omráčil? Přeměnil ho v kámen!“ Tři šampioni ztuhli uprostřed pohybu.
„On co?“ nechápal Krum a naklonil se ke vstupu do arény, aby lépe viděl. Trvalo jen chvíli, než si zvykl na sluneční světlo, pak ale o krok ustoupil a jeho oči se šokovaně zabodly do Harryho. „Невъзможно е!"“ vykřikl. „Nemožné!“
„Kdybychom chtěli být přesní,“ vložil se do toho Harry s klidným úšklebkem, když se Adrian a Fleur taky podívali na draka, „raději jsem ho uvěznil v kameni, než by ho přeměňoval. Je to mnohem jednodušší, i když ne tak impozantní jako celá přeměna.“ Závěr jeho věty patřil profesorce jako poklona, ta ale nevypadala o nic méně šokovaně než před chvílí.
„Arry!“ vydechla pobledlá Fleur. „Jak jsi to udělal?“
„Použil jsem svoje okolí,“ vysvětlil Harry. „Možná to zahrnovalo i lávu,“ dodal, čímž si vysloužil další ohromené pohledy.
Jejich další otázky byly přerušeny hlasitým křupnutím a ohlušujícím řevem. Harry stočil pohled do arény. Vypadalo to, že zasáhl Brumbál a zničil kámen kolem draka, aniž by mu u toho ublížil. Potom už to převzal Charlie se svým týmem, omráčili draka natolik, aby ho dostali do řetězů, a vyvedli ho z arény. Potom Ludo Pytloun vyvolal staženým hlasem Harryho jméno.
Jmenovaný se usmál a znovu vešel do arény, tentokrát mnohem klidněji, věděl, že teď už na něj žádný drak nečeká. Síla aplausu ho málem zatlačila zpátky. Jeho úsměv se ještě rozšířil a zamával davu, který teď skandoval jeho jméno. Pak svou pozornost obrátil k porotcům. Byl příliš daleko, aby svým zrakem zachytil jejich výrazy, ale vsadil by všechno svoje zlato, že se v nich mísí šok a nevíra.
„Harry!“ ozval se za ním hlas, který snadno rozeznal. Neville přišel, aby mu pogratuloval. Hnědooký chlapec lapal po dechu, nejspíš sem ze svého místa doběhl, ale běžel k němu s palcem vztyčeným k obloze. Harry se na něj usmál, bylo skvělé mít ho v tuto chvíli vedle sebe. Jásot utichl a Harry si uvědomil, že je čas, aby byl oznámen jeho výsledek.
Jako první hodnotila madam Maxime. Pozvedla svou hůlku a její zrak na několik vteřin spočinul na místě, kde předtím stála socha draka. Zatřásla hlavou, jako by si ji chtěla vyčistit a mávla hůlkou, ze které vytryskla stříbrná stuha, která se ve vzduchu zformovala do číslovky deset. Znovu propukl jásot a Harry se usmál. Předpokládal, že desítka je dobrý výsledek, soudě podle toho, jak Neville vedle něj radostně poskočil. Následoval pan Skrk, který Harryho snahu odměnil další desítkou. Neville zapískal a dav začal šílet, když i Brumbál přispěl svojí desítkou. Ludo Pytloun také následoval příklad porotců před ním. Nakonec zvedl svou hůlku Karkarov. Uvažoval déle než jeho kolegové, očima těkal po zničené aréně. Harry mohl jeho myšlenky prakticky slyšet. Když dá Harrymu plný počet bodů, ztíží Krumovu situaci. Jestli ne, nemá nic, čím by svoje rozhodnutí podpořil. Pravděpodobně by ho zlynčovali. A Severus by ho zabil ve spánku. Harry ke kruvalskému řediteli pocítil lítost. Nakonec se jeho stříbrná stuha také zformovala do číslice deset.
Znovu vypukl potlesk a Harry na svém rameni pocítil poplácání svého bratra. Neville se usmíval jako blázen, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Harry položil ruku okolo jeho ramen, když společně kráčeli zpátky do stanu, aniž by si všímali vyjevených pohledů kolem sebe.
„Dostal ses do vedení!“ křikl Neville a zasmál se výrazu profesorky McGonagallové.
„Ještě aby ne,“ prohlásil Harry a oba vybuchli smíchy. Vypadalo to, že tím probrali profesorku z jejího omráčení, a ona konečně dokázala promluvit.
„Šampioni se mají vrátit do stanu,“ zajíkla se a odkašlala si, než pokračovala, „pan Skrk má pro vás oznámení.“
„To bylo úšasné, Arry!“ vykřikla Fleur, která ho přivítala jako první.
„Díky, Fleur,“ odpověděl a usmál se na ni, „ale vsadím se, že jsi taky byla skvělá.“
„Ale ne takhle,“ vydechla a společně zamířili do stanu. Harry pokrčil rameny a čekal na Pytlouna. Nemusel čekat dlouho.
„Skvělá práce, vy všichni,“ vkročil do stanu muž s kulatou tváří. Jeho pohled padl na Harryho a zůstal na něm mnohem déle, než bylo nutné. Profesorka McGonagallová si odkašlala, aby ho probrala.
„Oh, ano, omlouvám se…“ zamumlal, než pokračoval. „Dostanete teď příjemně dlouhou přestávku, než zahájíme druhý úkol. Ten bude zahájen o půl deváté ráno, dvacátého čtvrtého února. Přesto vám v mezičase dáme úkol, nad kterým budete přemýšlet. Když se podíváte na zlaté vejce, které držíte, uvidíte, že se dá otevřít. Vidíte ten uzávěr? Potřebujete vyřešit vodítko, které se ve vejci skrývá, protože vám prozradí, v čem bude spočívat druhý úkol, a vy tak budete schopní se na něj připravit. Všechno jasné? Jistě? Potom můžete jít.“
Zatímco Neville Harrymu vyprávěl, jak si s drakem poradili ostatní šampioni, do stanu vstoupil Severus. Nepromluvil, ani nedal nijak jinak najevo, že by byl v místnosti někdo jiný kromě Harryho. Prostě k němu jen přistoupil a pevně ho objal, až ho málem zvedl z podlahy.
„Nemůžu uvěřit tomu, cos udělal!“ vydechl a o krok ustoupil, aby se ujistil, že není zraněný. „Jsem na tebe neskonale pyšný, samozřejmě. Jsi teď oficiálně jedním ze tří čarodějů, co za úkol dostali plný počet bodů. Přesto ale nemůžu uvěřit tomu, cos udělal!“ S těmi slovy ho objal znova.
„Díky, Seve,“ zahuhlal Harry do jeho ramene.
„To nestojí za řeč,“ odpověděl hlasitě. Za nimi se ozvalo odkašlání. Harry předpokládal, že se jedná o profesorku McGonagallovou, a byl proto překvapený, když se otočil a uviděl Brumbála a celou svoji rodinu.
„Gratuluji vám všem,“ pronesl Brumbál a přejel pohledem všechny čtyři šampiony. „Vás nebudu zdržovat, vaši přátelé na vás jistě čekají,“ dodal směrem k Fleur a Krumovi. Ten krátce přikývl a odešel, napřed se ale na Harryho usmál. Fleur se podívala napřed na Harryho, pak překvapivě na Lily, jako by něco zvažovala. Pak se prohnaně usmála, pokrčila rameny a pevně Harryho políbila na rty. Harry jí začal odpovídat, než si uvědomil, že mají publikum. Když poznání dospělo až k jeho mozku, přerušil polibek a vyjeveně se na Fleur podíval.
„To už je podruhé za poslední měsíc, cos to udělala,“ řekl a v hlavě mu to vířilo. Neville se za ním uchechtl.
„Víš, co s tím máš dělat, ne, Arry?“ řekla Fleur a namířila si to k východu.
„Co?“ nechápal.
„Pršíště bys měl políbit ty mě,“ usmála se drze a odešla.
„Píšu si,“ zamumlal Harry s pohledem stále upřeným na místo, kde zmizela. Odtrhl je, až když se Neville zasmál.
„Měl bys tu holku poslechnout, Harry,“ řekl. „Má pravdu.“
„Sklapni, Longbottome,“ okřikl ho hravě a po jeho tváři se rozlil úsměv.
„Tohle jsem opravdu vidět nemusel,“ zamumlal Severus a Harryho úsměv se přetavil ve smích.
„Harry Jamesi Pottere!“ ozval se Liliin hlas za usmívajícím se Brumbálem. Harry zasténal. Zapomněl, s kým ve stanu je.
„Ano?“ zeptal se a snažil se tvářit naprosto nevinně, jako by se právě nelíbal před ředitelem a svojí rodinou.
„Ta dívka je starší než ty! Ani nezmiňuji to, že je to víla!“ Harry protočil oči.
„To samé říkala i ona, když jsme se loni v létě potkali. Jsem o tři roky mladší než ona. Od té doby jsem si ujasnil, jak moc je mi to úplně jedno,“ ušklíbl se. „A všiml jsem si, že je víla, děkuju pěkně.“
„Já ani nevím, co na to říct,“ vložil se do toho Sirius a tak nějak rozmrzele se díval na svého kmotřence. Harry ho nikdy nepřestane překvapovat. Lily ztratila řeč.
„No, pokud dovolíte, rád bych změnil téma,“ začal Brumbál.
„Prosím,“ pobídl ho Severus, který se dál nechtěl zabývat Harrym, Fleur a líbáním. Jeho mysl stále nevytvořila spojení mezi dvouletým Harrym, kterého potkal poprvé, a mladým mužem, kterým se jeho syn stal, s čímž byly spojené romantické vztahy. Dle jeho názoru si Harry mohl v tomhle ohledu dělat, cokoliv chtěl, aspoň do doby, kdy se chová zodpovědně.
„Rád bych se vrátil k tomu, co se stalo v aréně,“ pokračoval ředitel naprosto vážným hlasem. „Byl to opravdu působivý magický kousek, Harry,“ řekl a jeho oči se zabodly do nejmladšího Pottera. Harry se široce usmál.
„Děkuji, pane profesore,“ poděkoval prostě. Nenamáhal se pokračovat. Jestli mají nějaké otázky, musí se zeptat, pokud čekají odpovědi.
„Albus tím chce říct, Harry,“ přidal se James a díval se na něj, jako by si nebyl úplně jistý, jak s ním mluvit, „že to bylo něco, co od tebe nikdo nečekal.“ Harryho úsměv ochabl, měl sto chutí zatnout pěsti. Samozřejmě, že od něj něco takového nečekali. Kdyby to stejné udělal Adrian, ani by se nad tím nepozastavili. Protože jeho údajná magická síla je záhadou a vysvětlením pro všechno. Osm let tvrdé dřiny, proč by na tom vůbec záleželo?
„Nechápu proč,“ řekl nakonec. Adrenalin z jeho těla pomalu vyprchával a on začínal pociťovat únavu. Tohle teď opravdu neměl zapotřebí. „Studoval jsem dnem i nocí, abych ten úkol zvládl. Celý měsíc. A kouzlo, které jsem použil, je všeobecně známé. Není moje vina, že nikoho nenapadlo ho použít.“
„Tohle ale byla opravdu náročná kouzla, Harry!“ vyhrkl James, zatímco Lily přikyvovala s očima upřenýma na Harryho, jako by byla připravená ho zachytit, až omdlí vyčerpáním. „Čtrnáctiletý čaroděj by neměl být schopný je použít.“
„No, tento čtrnáctiletý čaroděj byl vybrán jako šampion z nějakého důvodu,“ připomněl jim Harry asi posté. „A jsem premiantem ročníku, jestli jste na to zapomněli. Od prvního ročníku. Hloubící kouzlo je sotva něco, co bych nezvládl. Trénoval jsem ho spoustu nocí. Nechápu, proč vás to tak šokuje.“
Ticho kolem něj bylo neproniknutelné, narušované jen hlukem studentů, kteří opouštěli arénu. Severus mu položil ruku na rameno, aby mu vyjádřil svoji podporu, zatímco Neville se o krok přiblížil. Když je měl Harry oba vedle sebe, hned se cítil silnější a usmál se na lidi před sebou.
„Gratuluju, chlapče,“ protrhl ticho z ničeho nic Sirius, takže Harry poskočil na místě. „Byl jsi tam úžasný.“
„A dostal jsi plný počet bodů. To je vzácné,“ přidal se Remus a usmál se na něj.
„Ano, také gratuluji, Harry,“ souhlasil ředitel, „ale řekni mi, jak jsi přišel na takový plán?“ Harry se usmál a na chvíli se zamyslel, než promluvil.
„Původně jsem chtěl použít bodací kletbu,“ přiznal a podíval se na Siriuse s Remusem, kteří přikývli na znamení souhlasu. „Protože to už jsem měl ale zvládnuté, měl jsem dost času, abych si nastudoval něco víc o dracích. A pak mi jednou Draco řekl…“
„Draco?“ vyštěkl Adrian s očima zabodnutýma do svého bratra. „Draco Malfoy?“
„Ty se stýkáš s Malfoyem, Harry?“ ozval se Jamesův hlas, naštvanější než dřív. Harry znovu protočil oči v sloup. Jak u výslechu.
„Neville a já jsme pátrali a potřebovali jsme pomoc. Draco obětoval svůj volný čas a pomohl nám. Jak jsem říkal, potřeboval jsem pomoc.“ Možná trochu tvrdé, pomyslel si Harry, ale pořád pravdivé. Jeho rodiče mu nepomohli. A stejně tak jeho bratr. Draco naopak ano a bez ohledu na to, jakým pitomcem dokázal být, tam byl pro něj, když ho potřeboval. A uvnitř možná ani takovým pitomcem nebyl, pomyslel si, když si vzpomněl, s jakou radostí poskakoval na místě, když se Harrymu poprvé podařilo přetavit kámen v lávu.
„Malfoy nám opravdu pomohl,“ podpořil ho Neville. „Byl fakt skvělý.“ Vyměnil si úsměv se svým bratrem a Severus se ušklíbl.
Harry cítil větší a větší únavu a hluboce zívl.
„Myslím, že bychom se raději měli přesunout do hradu,“ namítl Severus. „Harry je unavený.“ Zelenooký čaroděj ta slova potvrdil horlivým přikývnutím. „On i Adrian právě čelili drakovi. Měli by si odpočinout, než se budeme bavit o něčem dalším.“ Harry mu v duchu zatleskal. A když se podíval na Severusovu tvář, věděl, že je v té nabídce něco víc. Když vyslovil slovo „drak“, výrazně zbledl a Harry věděl, že někde na hradě je lahvička s uklidňujícím lektvarem, určená pro jeho tátu.