58. Nastává čas

09.10.2016 21:08

 

Jak se ukázalo, ve školním jezeře opravdu žili jezerní lidé. Harry si znovu přečetl Historii bradavické školy čar a kouzel a ujistil se v tom. Protože ani pak nechtěl věřit, že se opravdu bude muset potopit do zamrzlého jezera uprostřed zimy, ověřil si to ještě u svého táty.

„Přišel jsi na to opravdu rychle,“ pochválil ho Severus usazený do svého oblíbeného křesla u krbu ve své kanceláři. Pýcha byla z jeho výrazu zcela evidentní, to ale nijak nezlepšilo Harryho náladu.

„Někdy svoje štěstí nesnáším,“ byl jeho jediný komentář.

„Aspoň máš tentokrát čas se připravit,“ připomněl Severus, povzbudivě se usmál a nalil mu šálek čaje.

„Jupí,“ procedil Harry sarkasticky mezi zuby. „Dva měsíce budu přemýšlet o tom, jak se ponořit do jezera. V únoru. V únoru bývá jezero zamrzlé! Zamrzlé!“ opakoval, aby svým slovům dodal patřičnou váhu.

„Já vím,“ řekl Severus a divoce zamrkal, aby zahnal obraz zamrzlého jezera.

 

Snažil se nemyslet na to, co jeho syna čeká v druhém úkolu, ale bylo to stále těžší. A nešlo jen o tu ledovou vodu. Severus moc dobře věděl, co všechno se může v jezeře stát. Kromě jezerních lidí bylo obydleno i jinými kouzelnými tvory a obří oliheň, na kterou by Harry mohl narazit.

 

„Já taky, to je ten problém,“ povzdechl si Harry a zahleděl se do ohně. „Pak je tu to, jak budu pod vodou hodinu dýchat, zatímco budu pátrat, kde je to, co mi bylo vzato.“

„Jo, to taky,“ zamumlal Severus a hluboce si povzdechl. Pokud řediteli dobře rozuměl, druhý úkol měl zahrnovat něco jako únos. A když o tom, kdo bude unesen, rozhoduje ředitel, Harry zažije životní šok. Aspoň tak to Severus očekával. Jestli se nemýlil, a on se většinou nemýlil, Brumbál by jako toho, koho má Harry najít, vybral Adriana. Protože ale Harryho dvojče také soutěží, Lily s Jamesem pracují pro Ministerstvo a on sám patří k profesorskému dozoru, takže nemůžou být vybráni, bude to pravděpodobně Neville, kdo si s Harrym zaplave. Jeho syn bude nepříčetný, až to zjistí.

 

„Podle tvého výrazu soudím, že se radši nemám ptát, co mi vezmou,“ sledoval ho Harry pozorně.

„Ne, nejspíš ne,“ souhlasil Mistr lektvarů, nemohl mu nic říct. „Na druhou stranu,“ pokračoval s pousmáním, „dneska bude oznámeno něco, co na chvíli zaměří tvoji pozornost jiným směrem, než je druhý úkol.“

„A co by to mělo být?“ zeptal se podezřívavě chlapec.

„Zjistíš to ještě dneska, neboj se,“ ušklíbl se Severus, načež synovi připomněl, že další hodina začíná za několik málo minut.

Harry vyšel z jeho kanceláře, mysl zaměstnanou tím, co naznačoval. Jen doufal, že to není nic, co by se týkalo draků.

 

Zbytek rána uplynul v poklidném tempu. Možná až moc. Nebelvírští čtvrťáci strávili dvě hodiny v učebně profesora Binnse a předstírali, že poslouchají nezáživný výklad o skřetím povstání. Bylo to těsně před obědem, na konci hodiny Přeměňování, během níž se nebelvírští snažili přeměnit morčata v perličky, kdy mu tátova slova konečně začala dávat smysl.

 

„Ještě chvíli mi věnujte pozornost, než se vydáte na oběd. Něco vám musím oznámit,“ pronesla profesorka McGonagallová vážně. Harry si vyměnil pohled s Nevillem. Jeden nikdy neví, co přijde, když profesorka začne takhle. Mohlo to znamenat cokoliv. Od testíku po Smrtijedy útočící na školu. Ať už to bylo cokoliv, profesorka Přeměňování to považovala za opravdu důležité.

„Blíží se vánoční ples, tradiční součást Turnaje tří kouzelnických škol a příležitost socializovat se se zahraničními hosty. Na ples mohou jít studenti od čtvrtého ročníku výš, mohou si ale pozvat i mladší studenty.“

 

Levandule Brownová se protivně zahihňala. Parvati Patilová ji dloubla do žeber, ale na její tváři bylo znatelné úsilí, aby se taky nezačala chichotat. Obě se dívaly na Harryho. Profesorka McGonagallová je ignorovala, ale Neville se k Harrymu otočil se zlomyslným ohníčkem v očích.

„Aha, Harry, dobrovolnice!“ Černovlasý chlapec se zpod přivřených očí podíval na svého smějícího se bratra, zatímco profesorka pokračovala.

„Na plese bude předepsáno společenské oblečení,“ pronesla, „a ples bude zahájen v osm hodin ve Velké síni. Končit bude kolem půlnoci. Tedy,“ přejela pohledem třídu, „vánoční ples je pro nás všechny příležitostí se… ehm… uvolnit,“ dodala tónem, který jasně vyjadřoval její nesouhlas. Tentokrát se hihňání ozvalo z více směrů.

„Zajímalo by mě, jak McGonagallová vypadá, když se uvolní,“ zašeptal Neville spíš sám k sobě. Tentokrát to byl Harry, kdo musel zadržet smích.

„Další z velkých tajemství,“ zamumlal.

„To ale neznamená,“ pokračovala profesorka, „že polevíme z nároků, které klademe na chování bradavických studentů. Byla bych opravdu rozladěna, kdyby kterýkoliv z mých studentů udělal škole ostudu tím, že se neumí chovat.“ Harrymu zamrzl úsměv na tváři, když si představil, co čeká ubohého Nebelvíra, kterému by se podařilo uříznout škole ostudu.

 

Zazvonění zvonku oznámilo konec hodiny a studenti začali sbírat svoje knihy, všichni zabraní do rozhovoru o plese.

„Adrian a Harry Potterovi. Na slovíčko, prosím,“ zavolala McGonagallová právě v okamžiku, kdy se chtěl Harry zeptat Nevilla, koho na ples pozve.

„Počkám venku,“ ujistil ho Neville a Harry se váhavě vydal k profesorce.

 

„Tak, vy dva,“ začala a kriticky si je prohlížela zpoza svých brýlí. „Už víte, kdo bude vaším tanečním partnerem?“

„Nejspíš ano,“ usmál se Harry s představou hezké blondýnky.

„Naším co?“ vyhrkl Adrian současně s ním. Jeho tvář zbledla, jak se z ní vytratila krev.

„Vaším partnerem na vánoční ples, pane Pottere,“ opakovala chladně. „Tanečním partnerem.“

„Já ale netančím!“ stěžoval si Adrian.

„Není to tak těžké, neboj se,“ usmál se na něj Harry povzbudivě.

„Já netančím!“ opakoval Adrian, do jehož hlasu začala prosakovat panika.

„Budete muset,“ odsekla profesorka. „Proto vám to říkám. Je tradicí, že šampioni se svými partnery zahajují ples.“

„No nazdar,“ uteklo Harrymu, když si vzpomněl na svou jedinou vzpomínku s tak oficiálním druhem tance.

 

I jako šampion turnaje v Rennes musel zahájit ples tancem. Tenkrát vedle něj ale tančil jeho táta. No, řekl si nakonec, když dokázal čelit drakovi, popere se i se školním tancem.

„Já netančím,“ opakoval Adrian potřetí.

„Je to tradice,“ řekla znovu profesorka nekompromisně. „Jste bradavický šampion a uděláte to, co se od vás čeká jako od reprezentanta naší školy. Takže se ujistěte, že budete mít partnerku, pane Pottere.“ Nebo uvidíme, co se stane tomu, kdo v očích profesorky McGonagallové udělá ostudu škole, pomyslel si Harry.

 

„Nevěřím, že budu muset tancovat!“ opakoval Adrian už popáté od doby, kdy opustili třídu. Harry měl společně se svým dvojčetem, Nevillem, Ronem a Hermionou namířeno do Velké síně a celou cestu poslouchali Adrianovo naříkání.

„Je to pekelně odporný,“ souhlasil Ron srdečně.

„Rone,“ napomenula ho Hermiona, zatímco Harry s Nevillem si vyměnili pobavený pohled.

„Není to konec světa, víš,“ usmál se Harry na Adriana.

„Že ne?“ vyhrkl Adrian a panicky se rozhlížel kolem sebe, jako by ho měl každou chvílí někdo napadnout.

 

„Nazdar,“ ozvaly se za nimi dva identické hlasy Freda a George.

„Ahoj, kluci,“ přivítal je Harry.

„Jak soudíme z výrazu našeho drahého Rona…“ začal Fred.

„… už jste slyšeli o vánočním plese,“ dokončil větu George.

„Ano,“ usmál se široce Neville. „A oni,“ ukázal na Adriana s Ronem, „pomalu propadají panice.“

„Vy jste na tom očividně líp,“ poznamenal Fred, když si všiml Nevillova úsměvu a Harryho uvolněného postoje.

„O nic nejde, je to jen tanec,“ pokrčil Neville rameny.

„Ty máš co mluvit,“ vyhrkl Adrian. „To šampioni s partnery mají zahájit ples.“

„U Merlina, Adriane!“ protočila oči Hermiona. „Harry je taky šampion a jak vidíš, tak nepanikaří.“

„Což nechápu!“ vyhrkl podrážděně Harryho směrem. „Jak to, že tě to neděsí?“

„Už vím, koho pozvu,“ usmál se Harry klidně a jen doufal, že mu jeho dívka řekne ano.

„Zajímavé,“ podivil se Fred s úsměvem a Harry se zasmál.

 

„A můžeme vědět, kdo je tou šťastnou dámou?“ zajímal se George a díval se na něj s očekáváním.

„Vlastně...“ začal Neville a s úšklebkem se díval přímo před sebe, což Harryho přinutilo otočit se tím směrem. Usmál se. Neville ho opravdu dobře znal.

„To si ze mě děláš srandu,“ vydechl Ron, oči rozšířené šokem.

„Nemůžeš pozvat ji,“ přidal se Adrian nevěřícně.

„Proč ne?“ nechápal Harry. Jeho dvojče vypadalo uraženě.

„Protože ona je…“

„Krásná?“ nabídl zelenooký čaroděj.

„A taky je…“

„Skvělá?“ přerušil ho podruhé.

„To nemůžeš myslet vážně!“ vykřikl Adrian. Opravdu nevěřil, že by jeho dvojče mohlo udělat něco takového. Harry protočil oči a jediné, co ho zajímalo, bylo, proč je to takovým překvapením. Všichni přece věděli, že se znali už dřív, než začal turnaj.

„Sleduj,“ řekl nakonec a usmál se na Nevilla, který vybuchl smíchy nad Adrianovým a Ronovým nevěřícím výrazem.

 

Harry se odtrhl od skupinky a zamířil si to rovnou k děvčatům z Krásnohůlek.

„Fleur!“ zavolal a upoutal tak pozornost dívky dřív, než vešla do Velké síně.

„Arry?“ usmála se na něj zářivě.

„Ahoj,“ oplatil jí úsměv a snažil se ignorovat chvějící se žaludek. Prostě to udělá.

„Doufala jsem, še za mnou dneska pršijdeš,“ dodala dívka a Harryho obavy zmizely.

„A já jsem doufal,“ řekl, „že mi prokážeš tu čest a doprovodíš mě na vánoční ples. Stýská se mi po tancování s tebou,“ dodal. Fleur se usmála ještě zářivěji a její kamarádky se zahihňaly.

„Arry?“ přistoupila k němu blíž a rozhlédla se po chodbě.

„Ano?“ vydechl, než přitiskla svoje rty na jeho. Ozvala se nová vlna hihňání, zatímco Harry se snažil sebrat se natolik, aby byl schopen složit kloudnou větu.

„Myslím, že tohle bych si mohl vyložit jako ano.“

„Myslím, še bys mohl,“ souhlasila a otočila se, aby se vrátila ke svým přítelkyním. „A Arry?“ zavolala ještě přes rameno, „taky mi chybí tancování s tebou.“ Mrkla na něj a vešla do Velké síně.

 

Harry počkal, dokud mu nezmizela z dohledu a s širokým úsměvem se vrátil ke svým přátelům.

„Říkal jsem, že na tom není nic těžkého,“ řekl směrem k vyjevenému Adrianovi. Fred s Georgem propukli v hurónský jásot doprovázený potleskem, zatímco Ron na něj jen zíral s ohromeným výrazem.

„Dobrá práce,“ poplácal ho po rameni Neville.

„Pojďme si rychle sednout, ať nikdo nevidí, jak se mi klepou kolena,“ zašeptal, čemuž se jeho bratr znovu zasmál a vzal ho kolem ramen.

 

Novinka, že Harry Potter a Fleur Delacourová jdou spolu na ples, se šířila rychle jako požár, takže když se Harry a Neville potkali s Dracem na své každodenní schůzce v knihovně, nepřekvapilo je, že už i on o tom slyšel.

„Hádám, že jsou na řadě gratulace,“ ušklíbl se na Harryho Draco.

„Ale ne, ty taky,“ otočil Harry pohled ke stropu. Neville strávil celé odpoledne tím, že si ho dobíral, a teď to vypadalo, že Draco bude následovat jeho příkladu.

„Jen jsme rádi za tebe, Harry,“ hájil se Neville a zakřenil se na zmijozelského studenta. „Ne jako ti, co skládali ódy na Fleuřiny zlaté vlasy a teď lamentují, že zmeškali svou šanci.“

„To někdo dělá?“ zasmál se Draco. Harry jen znovu protočil oči v sloup.

„Mohli bychom o tom přestat mluvit?“ zažadonil a snažil se nemyslet na nesmírně trapný rozhovor – nebo spíš monolog – který měl před pár hodinami s havraspárským kapitánem famfrpálového mužstva.

„Ne,“ zanotovali oba sborově a jejich výrazy prozrazovaly, že si to náramně užívají.

„U Merlina!“ rozčílil se Harry a snažil se rychle vymyslet něco, čím by mohl změnit téma.

 

„A co ty, Draco? Už ses rozhodl, koho pozveš na ples?“ Blonďák ztuhl a sklíčeně zavrtěl hlavou.

„V životě jsem se zúčastnil už spousty plesů, raději bych se obešel bez toho,“ přiznal. „Když jsem se ale tak snažil přesvědčit otce, že vás špehuju, neměl bych mu dát impulz k tomu, aby začal pochybovat. Tak jsem se zeptal Pansy, jestli by si se mnou jen trochu zatancovala. Otec bude spokojený a já si budu moct užít zbytek večera.“

„To dává smysl, hádám,“ přikývl Harry a jen si přál, aby Dracova situace nebyla tak komplikovaná.

„Aspoň jsem uhádal, že si na sebe nebudu muset vzít fialovou obludnost, které má matka říká večerní róba! A co ty, Neville?“ podíval se na chlapce.

„Nemám tušení,“ přiznal Neville. „Abych byl upřímný, ani si nejsem jistý, že tam chci jít.“

„Ale no tak,“ vykřikl Draco a upřeně ho pozoroval. „Když už mám přetrpět Pansyino dupání, měl bys projevit trošku solidarity a aspoň se ukázat!“

„Dupání?“ nechápal Neville, než vybuchl smíchy, následován oběma chlapci.

„No, tak uvidíme,“ řekl nakonec, když Draco vyjmenoval celý seznam důvodů, proč by jít měl.

 

Harry jejich hašteření jen sledoval a uvědomil si, jak moc se jim Draco otevřel. Pořád byl prohnaný a jízlivý, ale už si byl jistý, že se za jeho slovy neskrývá žádná zloba. Během měsíce se dostali od otevřeného nepřátelství k něčemu velice podobnému přátelství. Kdo ví, co se stane, když tomu dají trochu času? Možná z nich budou opravdoví přátelé.

 

Další dva týdny strávili tři chlapci nad knihami pojednávajícími o jezerních lidech a o tom, jak se dá dýchat pod vodou. Neville navrhoval, aby se zaměřili na obecnou skupinu ochranných kouzel, a tak našli kouzlo, které by Harryho hlavu ochránilo bublinou vzduchu, ve které by bylo možné dýchat. Harry si ho připsal na seznam kouzel, která by bylo možné použít, ale stejně jako minule chtěl něco víc. Prvním úkolem si nastavil laťku vysoko a chtěl v ní pokračovat, pokud to jen bude možné.

 

Událostí, která narušila Harryho každodenní rutinu, byl příjezd nejnovějšího modelu Kulového blesku. V pátek ráno mu byl doručen sovou. Harry splnil svůj slib a pozval Kruma na testovací let. Slavný chytač byl nadšený. Celou cestu z famfrpálového hřiště do hradu pěl ódy na jeho jedinečnost.

V posledních minutách před vstupem do Bradavic ale najednou zmlkl a zastavil Harryho tím, že mu položil ruku na rameno.

„Harry, můžu se tě na něco zeptat?“ Harry ohromeně přikývl. „Ty znáš Hermiounu, že?“ pokračoval, čímž Harryho zmatenost ještě prohloubil. „Chci tím říct, chodíš s ní do třídy, ne?“ Proč se u všech všudy Viktor Krum zajímá o Hermionu?

„Ano, to chodím,“ přikývl.

„Tak,“ nadechl se Viktor zhluboka, „chodí s někým?“ Harrymu málem vypadly oči z důlků.

„Ne,“ zavrtěl hlavou, spíš proto, aby si ji vyčistil. „Aspoň pokud vím, tak nikoho nemá.“

„Dobře,“ přikývl Krum. „Chtěl bych ji pozvat na ples,“ přiznal nakonec. Navzdory šoku se Harry usmál.

„Myslím, že je to dobrý nápad. Je to hodná holka. A hodně chytrá.“ Krum se taky usmál a přikývl na znamení souhlasu.

 

Právě ve chvíli, kdy si Harry myslel, že už všechny šokující zprávy tohoto týdne slyšel, přišla sobota. S Nevem a Dracem měl namířeno do Velké síně a byli zabráni do debaty o tom, jakým směrem by se měl ubírat jejich další výzkum. Harry našel nějaké staré knihy o tradicích jezerních lidí, a tak se snažili přijít na co nejefektivnější způsob, jak je přečíst – původně byly napsané ve středověku a byly místy nečitelné, přestože měli k dispozici i slovníky z oddělení s omezeným přístupem.

 

Teď se před nimi vynořil nečekaný obrázek. Když vyšli z knihovny a zamířili k velkému schodišti, uslyšeli dva hádající se hlasy. Jeden z nich byl jasně mužský a jeden ženský, a jestli se Harry nemýlil, ten mužský patřil Ronu Weasleymu.

„Co teď?“ zeptal se Neville, když bylo jasné, že se ke schodišti nedostanou, aniž by prošli kolem vřískajícího Rona.

„Počkáme, až tahle bouře skončí?“ navrhl Draco. „Tam bych určitě nešel,“ ukázal prstem dopředu. „Proč se Weasley hádá se svou sestrou?“

„Ginny?“ vyhrkl Harry dřív, než se stihl zarazit. Teď už je taky viděl.

 

Ginny s Ronem byli uprostřed vášnivé hádky. Vedle nejmladšího člena Weasleyovy rodiny stála dívka s blonďatými vlasy, která Harrymu připadala povědomá.

„Není to Lenka Láskorádová?“ zeptal se Neville.

„Je z Havraspáru, že?“ snažil se sesbírat jednotlivé dílky skládačky Draco.

„Myslím, že jsou s Ginny kamarádky,“ zašeptal Harry, když Ron znovu divoce vykřikl.

 

„Prostě nechápu, proč nechceš jít na ples s Adrianem!“ zařval a jeho tvář zrudla.

„Proč nechci?“ štěkla jeho sestra zpátky a založila si ruce v bok, „jen proto, že nepožádal včas Changovou…“

„Ale no tak, Ginny,“ zvedl rozhořčeně ruce nad hlavu, „běž s Adrianem, já půjdu s Hermionou a všichni budou spokojení.“

„Já nechci jít na ples s Adrianem, Ronalde,“ protřela si unaveně oči. Harry měl pocit, že by se neměl zapojovat, ale ti dva se hádali uprostřed chodby, kterou potřebovali použít. „Kdybych na ten ples šla, což si nemyslím, chci tam být s někým, koho mám ráda. Někoho, kdo mě pozve, protože chce. Takže odpověď je ne.“

„Teď se chováš pěkně hloupě,“ řekl Ron a otočil se k Lence. „Já chápu, že možná nechceš nechat Střelenku samotnou, ale…“

 

Nikdy větu nedokončil, protože Ginny vytáhla hůlku.

„O mně můžeš říkat, co chceš, Ronalde, ale nebudeš urážet moje přátele,“ řekla a oči jí jiskřily. I když byl Ron o stopu vyšší než ona, o krok ustoupil.

„Ginny, já…“

„Ne!“ vykřikla, očividně už slyšela dost. „Jsi můj bratr a já tě miluju, ale někdy jsi totální idiot. Běž,“ poručila a Ron kupodivu přikývl. „A seber se a požádej Hermionu dřív, než to udělá někdo jiný!“

 

Tři chlapci si ve svém úkrytu vyměnili pohledy, stále nejistí, jak se vypořádat s tím, čeho byli svědky. Neville vypadal z nějakého důvodu naštvaně a Draco otevřel pusu, aby promluvil, když se Ginniin hlas ozval ještě jednou.

„Někdy nedokážu uvěřit tomu, co dělá,“ řekla a objala Lenku kolem ramen. Co však vypadalo mimo mísu, nebyla Ginniina útěcha, ale Lenka samotná. Z těch pár setkání, co si ji Harry pamatoval, vždy vypadala jako blonďatá dívka se zasněným výrazem a širokýma očima. Teď se však na Ginny dívala zpříma, ta tam byla neustálá zvědavost, tolik patřičná pro její výraz.

„Nemusíš se mě takhle zastávat,“ řekla unaveným hlasem. „Rozhodně se kvůli mně nemusíš hádat se svým bratrem. Jsem na to zvyklá…“

„Ne!“ přerušila ji Ginny neoblomným tónem. „Jsi moje kamarádka a tohle přátelé dělají. Ron nemá žádné právo tě urážet. Nikdo nemá právo tě urážet, na to by sis neměla zvykat.“

„Díky, Ginny,“ pousmála se dívka.

 

„Harry?“ zamumlal Neville s pohledem upřeným na obě dívky.

„Ano, Neve?“ obrátil Harry svoji pozornost k bratrovi.

„Zachovám se spontánně,“ řekl, narovnal se a odhodlaně si to namířil rovnou k děvčatům.

„Co?“ nechápal Draco. Harry jen pokrčil rameny, neměl tušení, co tím Neville myslí.

 

Mezitím Neville přišel až k dívkám, ohromeným jeho náhlou přítomností.

„Ahoj, Ginny,“ řekl a dívka sotva stačila přikývnout, než Neville obrátil svoji pozornost k Lence. „Vím, že jsme spolu mockrát nemluvili,“ řekl jí, „takže se moc neznáme, ale hádám, že kvůli tomu tyhle věci jsou…“

„Ty jsi Neville,“ konstatovala Lenka, příliš šokovaná, než aby znovu nasadila svůj zasněný výraz. „Neville Longbottom ze čtvrťáku.“

„Pro začátek,“ přikývl Neville a jasně se usmál. Harry mohl až ze svého místa vidět, že Lenčina tvář zrůžověla.

„Pojď, Neville,“ zamumlal Draco s hravým úsměvem na rtech. Zelenooký čaroděj by to nevyjádřil lépe.

„Chtěl jsem tím říct,“ pokračoval Neville, „moc dobře tě neznám, ale chtěl bych a... chtěla bys jít se mnou na ples?“

Lenka ztuhla, její oči se rozšířily a rty se od sebe v šoku oddělily. Ginny, která za Nevillovým ramenem zářila jasněji než slunce, na ni povzbudivě kývla.

„Ano,“ řekla Lenka nakonec a konečně se na její tváři objevil váhavý úsměv. „To by bylo skvělé, myslím.“

„Skvěle!“ rozzářil se Neville a Lenka se zahihňala.

 

Když se zdálo, že se ani jeden z nich nemá k pohybu, Harry vykročil směrem k nim, s Dracem v závěsu.

„Dobrá práce, Neve,“ pogratuloval mu a Draco ho poplácal po rameni. Dívky vypadaly překvapeně z přítomnosti dalších dvou chlapců – zvlášť když jeden z nich byl Draco Malfoy, který se právě usmíval.

„Oh, nás si nevšímejte,“ řekl, „právě jsme na odchodu,“ ukázal směrem ke schodišti.

„Ano,“ potvrdil jeho slova rozesmátý Harry.

„Takže, uvidíme se později?“ ujistil se Neville s pohledem na Lenku. Ta přikývla, nesměle se usmála a zastrčila si za ucho pramen neposlušných vlasů.

„Ano,“ řekla, „dobrou noc, Neville.“

„Dobrou noc, Lenko,“ odpověděl Nebelvír. Ginny vzala Lenku za ruku a poté, co se rozloučila s chlapci, ji táhla ke knihovně.

„To jsem právě opravdu pozval holku na ples?“ zajímal se Neville hlasitě, když zmizely za rohem.

 

<<< Předchozí           Následující >>>