61. Podezření
Ať už si to představoval nebo ne, motivovalo ho to ještě k větší rychlosti, i když svaly na jeho ocase už začaly ochabovat, Nevillova váha navíc mu nijak neprospívala. Denní světlo však sílilo a nakonec se s hlasitým šplouchnutím vynořil z vody. K jeho nesmírné úlevě i přes jásot publika slyšel, jak Neville lapl po dechu v okamžiku, kdy se vynořil z vody.
„Co ti trvalo tak dlouho?“ zeptal se Neville dezorientovaně, Harry se rozesmál úlevou. Společně pak začali plavat ke břehu.
Když se ujistil, že je Neville bezpečně vytažen z vody ven, znovu se ponořil pod vodu, rozhlédl se po ostatních šampionech nebo číhajících jezerních lidech a ukončil rituál. Rychle si navlékl plavky a znovu se vynořil. Kašlal, když ho vytáhli z vody. Jeho bratr se na něj pousmál, zatímco Harry stál o několik stop dál a díval se na něj, jak lapá po dechu. Harry se na oba usmál a vzal si ručník od zmatené madam Pomfreyové.
„Děkuji,“ poděkoval jí drsným hlasem. Zatím se nesnažil postavit se na nohy, už věděl, jak dlouho tělu trvá vzpamatovat se z rituálu. Ve svalech na nohou také cítil neznámé napětí a bolest ze všeho plavání.
„Dokázals to!“ křikl Draco, když přišel blíž k oběma Nebelvírům a bez okolků se sesunul na zem vedle Nevilla. Předtím byl zmatený, když Nevilla nikde v davu neviděl, a zneklidněný, když ani Lenka, kterou Neville pozval, aby spolu úkol sledovali, nevěděla, kde je. Až když Ginny upozornila, že chybí i Ron s Hermionou, vzpomněl si na přesná slova z vejce. Najednou mu bylo slabo a točila se mu hlava, jak se najednou bál o oba svoje kamarády, ne jen o jednoho. Nemohli místo toho vzít třeba Harryho Kulový blesk?
„Pochybovals?“ ušklíbl se Harry.
„Ani jeden z vás se neutopil!“ pokračoval Draco a těkal mezi nimi pohledem, jako by se chtěl ujistit, že jsou oba skutečně tady.
„Skoro to zní, jako by sis dělal starosti, Draco,“ zasmál se Neville.
„Asi před hodinou jsem si uvědomil, že oba budete Merlin-ví-jak dlouho pod vodou!“ řekl bezvýrazně. „Takže, já a starosti? Ne, Neve, to mě ani nenapadlo. Jsem klidný jako beránek.“
To už ale neudržel vážnou tvář. Nejprve mu zacukaly koutky a pak vybuchl smíchy.
„Harry!“ ozval se někde za nimi Liliin hlas. Prodírala si cestu davem, následovaná třemi Poberty a ředitelem. Brumbál opustil porotcovský stůl a rychle k němu spěchal. Harry ho ještě nikdy neviděl pohybovat se tak rychle. Oči za širokými brýlemi byly rozšířené. Dokonce si ani nevšímal zvědavého pohledu, který jeho směrem vrhla madam Pomfreyová. Na konci skupiny pospíchal Severus, který se tvářil jako příslovečná kočka, jež si právě pochutnala na kanárkovi a náramně si užívala svůj pocit spokojenosti. Kráčel lehce a široce se usmíval, dokonce i mrkl na školní sestru, když ji míjel. Svému synovi stihl věnovat jen jeden pyšný pohled, než ho obklopila jeho rodina.
„Harry! Jsi v pořádku?“ klekla si Lily ke svému synovi a rychle ho přejela pohledem, jak hledala případné rány a modřiny.
„V pohodě,“ odpověděl Harry, neschopen zabránit úsměvu, když viděl její zběsilost. Draco o něco ustoupil. Nebylo mu dobře ve společnosti tolika lidí, kteří se nikdy neobtěžovali skrývat, jak pohrdají kýmkoliv, kdo nese jméno Malfoy.
„Co to bylo?“ zeptal se James s pohledem upřeným na Harryho nohy, jako by se každou chvílí měly znovu přeměnit v ocas.
„Neúplná transformace?“ hádal Remus. „To udělal i Krum.“
„Bez hůlky?“ ušklíbl se Sirius nevěřícně. „Viděl jsem, jak ji dáváš pryč, Harry, nemůžeš to popřít!“
„To jsem se ani nechystal,“ bránil se Harry a zvedl ruce v obranném gestu.
„To nebyla transformace,“ ozval se nad všemi těmi otázkami Brumbálův hlas, čímž všechny efektivně umlčel.
„Tak co to bylo?“ nechápal James. Stále ze svého syna nespouštěl zmatený pohled.
„Rituál, Jamesi,“ odpověděl ředitel a i jeho pohled utkvěl na Harrym.
„Co?“ zanotovali společně Sirius s Remusem a jejich hlavy sebou tak trhly k Harrymu, že to muselo bolet.
„Upřímně, Albusi, přece byste nevěřil...“ začala Lily, ale její hlas ztrácel na jistotě s každým dalším slovem, když viděla, že Brumbálův výraz se nemění. „Harry?“
„Opravdu to byl rituál,“ potvrdil Harry a odmítal si zkazit svůj požitek z úspěchu. Právě dokončil rituál. Strávil hodinu v promrzlém jezeře. Nohama mu probíhaly křeče, ale on se o to nestaral. Jen dneska. Jen dneska nebude myslet na nic jiného než na to, že uspěl. Jen jeden den.
„Jak?“ vydechl James vyjeveně. Celá skupina teď na Harryho zírala, aniž by kdokoliv z nich byť jen mrkl.
„Normálně,“ pokrčil Harry rameny a protřel si svaly na stehně. „Našel jsem ten rituál – docela náhodou, musím říct – a pracoval jsem ve dne v noci na tom, aby fungoval, dokud jsem si nebyl jistý, že jsem to zvládl. Rituály jsou koneckonců prostě jenom kouzla.“
„Jenom kouzla?“ James si sundal brýle, aby si mohl protřít oči. „Vyhynulá kouzla, Harry.“
„Hádám, že to byla jedna z knih, které ti přinesla Minnie?“ zeptal se zářící Severus a roztržitě smetl brouka, který mu přistál na rameni.
„Pořád nemůžu uvěřit, že zrovna tak jsem se k tomu rituálu dostal!“ přiznal Harry. „Po všem tom hledání!“
„Ty jsi hledal rituály, chlapče?“ zeptal se Brumbál a provrtával ho pohledem.
Než stačil odpovědět, ucítil magii, která k němu v tenkých pramíncích od ředitele proudila, aby prohledala jeho mysl. Očekával, že Brumbál se dřív nebo později k nitrozpytu uchýlí. Bleskově skryl vše podstatné a nechal jen nevýznamné vzpomínky. Nechtěl řediteli ukázat rozsah svých schopností. Místo toho se zaměřil na svůj emancipační rituál a odpověděl na ředitelovu otázku.
„Když jsem byl v létě emancipovaný,“ usmíval se, jako by se mu ředitel právě nesnažil rozbít soukromí jeho myšlenek, „snažil jsem se najít nějaké další rituály, které se v dnešní době nepoužívají. Věděli jste, že celý emancipační proces je vlastně rituál?“ zeptal se směrem k Remusovi a Siriusovi. Oba se na něj podívali, jako by právě prohlásil, že odchází ze školy a bude pěstovat dýně nebo tak něco.
„Ehm, no,“ zamumlal Remus, jak se snažil poskládat si myšlenky.
„Fakt,“ potvrdil Harry. „Tak jsem trochu pátral, ale jediné, co jsem našel, byly trvající efekty rituálů, které byly vykouzleny už před věky. Tak jsem zkusil pátrat z trochu víc teoretického měřítka. Našel jsem typ rituálů, kterým se říká požehnání,“ vysvětlil a nabídl řediteli obrázek toho, jak rituál poprvé zkouší. „Našel jsem jeden, který jsem použil úplně náhodou, ale tady to máte!“
Úponky cizí mysli se stáhly pryč. Přesto se ředitelova tvář neuvolnila. Jeho výrazem pronikala nedůvěra i naprostý zmatek.
„A tebe prostě napadlo, že ho vyzkoušíš?“ vyhrkla Lily pobouřeně. „Vyhynulou formu magie? Co kdyby to mělo vedlejší efekty, Harry?“ Zelenooký čaroděj protočil oči v sloup.
„Rituály nemají vedlejší efekty. Buď fungují, nebo ne. Vlastně jsou unikátnější a zároveň bezpečnější než běžná kouzla,“ poučil ji.
„Tak proč pořád ještě nejsi schopný se postavit?“ zeptal se James obviňujícím tónem.
„Vždycky je po rituálu slabý,“ vysvětlil Draco dřív, než se stačil zarazit. Téměř současně se k němu obrátila pozornost všech.
„Draco Malfoy,“ procedil James mezi zuby.
„Nejsem slabý!“ protestoval Harry, nehodlal dopustit, aby James řekl Dracovi ještě něco dalšího.
„Ani náhodou,“ procedil Neville a mezi zuby mu protékal sarkasmus.
„Díky za podporu, Neve,“ zamumlal. Neville beze studu pokrčil rameny.
„To bys taky měl. To my jsme tě drželi, aby ses nesvalil na prd… zadek,“ ukončil Draco, když si uvědomil ředitelův pohled a lehce zrudnul.
„Chceš tím říct, že jste věděli, co má v plánu?“ zeptal se Sirius, spíš zvědavý než naštvaný. Jeho pohled přeletěl od Draca k Harrymu, Nevillovi a zpátky ke Zmijozelovi a jeho myšlenky zaletěly zpět k jeho prvnímu dni v Bradavicích, kdy k němu jako k podivínovi přistoupili tři chlapci.
Zatřásl hlavou, aby se zbavil myšlenek, které odváděly jeho pozornost od probíhající konverzace. Remus po něm střelil ustaraným pohledem, ale on jen pokrčil rameny a otočil se ke svému kmotřenci.
„Oba jsme to věděli,“ přiznal Neville. „Tedy… nikdo z nás nevěděl, že nakonec i já skončím v jezeře,“ dodal, „ale když Harry dostal ten nápad, někdo se musel ujistit, že se neutopí, zatímco to bude zkoušet.“
„A mě zas očividně nikdo nic neřekl,“ zamumlal Severus s falešným podrážděním. Docela si užíval ohromené pohledy všech okolo.
„Takže co?“ rozhodil James rukama. „Harry použil pochybný rituál – jupí – můžeme to nechat být?“
„Ve svých dobách velice uznávaný rituál, tím si buď jistý, Dvanácteráku,“ povytáhl obočí Harry.
„Tvůj otec má pravdu, Harry,“ přidal se Albus. „Rituály jsou dávno zapomenutou a neprozkoumanou oblastí magie. Mohou být nebezpečné.“ Harry začal dostávat vztek. Dlouho zapomenutý nebo ne, bylo jasné, že rituál provedl jenom to, co měl, a z prostého důvodu mu nemohl ublížit, i kdyby fungoval špatně. Prostě to nešlo. A Brumbál to určitě musí vědět. I Severuse zajímalo, o čem to Brumbál mluví. Snaží se stařec přesvědčit Potterovy, že si Harry mohl vážně ublížit? Lily a James rozhodně vypadali dost vyděšeně na to, aby jeho teorii přijali za svou. Ten starý, manipulativní…
Jeho úvahu přerušilo hlasité šplouchnutí a ve vodě se objevily dvě hlavy – jedna dívčí s bujnou hřívou a jedna žraločí. Krum s Hermionou, došlo Harrymu. Madam Pomfreyová a Karkarov se k nim netrpělivě rozběhli a vytáhli je z vody. Krumova hlava se za chvíli změnila zpět do své lidské podoby. Kruvalský šampion otočil hlavu k Harrymu a kývl, s rukou kolem Hermionina pasu. Zelenooký čaroděj mu úsměv oplatil.
„Nevadilo by vám, kdybychom si o tom promluvili, až budou všichni venku z vody?“ zeptal se Harry tak zdvořile, jak jen dokázal. „Adrian je koneckonců pořád v jezeře a hodina už skoro uplynula.“ Lily a James sebou trhli a obrátili se k jezeru, jako by jejich intenzivní pohled mohl vyzdvihnout jejich staršího syna z vody. Brumbál nicméně stále zíral na Harryho, a i když už se znovu nepokusil proniknout jeho myslí, nebylo Harrymu příjemně.
„Ron s Adrianem se ještě nevrátili?“ zaslechl Hermionin vystrašený hlas několik stop od nich. Zavrtěl hlavou a obrátil pozornost k Nevillovi a Dracovi vedle sebe. Severus se k nim přidal, když Neville začal vyprávět, jak pro ně dal Brumbál uprostřed noci poslat a vysvětlil jim, co bude jejich úkolem.
„Před úsvitem nás dovedli k jezeru a uvedli do nějakého kouzelného spánku,“ vysvětloval. Sirius s Remusem přišli blíž, aby si taky poslechli jeho vyprávění, stále však pokukovali po jezeře. „Jako další si pamatuju, jak jsem se vynořil z jezera a uviděl Draca, jak prakticky skáče radostí před bandou prváků.“ Afektovaně prohrábl Dracovi vlasy. Ten se zatvářil uraženě.
„A ptal se mě, co mi trvalo tak dlouho,“ připomněl Harry a teatrálně si založil ruce na prsou. Skupina se zasmála, když dodal: „měl jsem ještě patnáct minut rezervu!“
V tom okamžiku se z jezera vynořil další šampion, pár minut po tom, co uplynula hodina. Ronovy rezavé vlasy byly snadno rozpoznatelné, i kdyby se vedle něj neobjevila Adrianova hlava obalená bublinou.
„Adriane!“ vykřikla Lily a madam Pomfreyová už se k nim blížila s novou dávkou ručníků. Harry tleskal a jásal společně s davem, když byl Adrian vytažen na břeh, a postavil se tak stabilně, jak jen dokázal.
„Jestli spadneš, tak prosím na Draca,“ poradil mu Neville a zasmál se, když ho Draco šťouchl loktem.
„Díky za radu, komu mám věřit, Neve!“ oplatil mu Harry a vydal se ke svému dvojčeti. Ani se při tom moc nekymácel.
„Nejsem poslední, že ne,“ vyhrkl Adrian a počítal šampiony kolem sebe.
„Ne,“ ujistil ho Harry.
V té chvíli se z jezera vynořila i Fleur, i se svou sestrou. Harry se usmál a vydal se k ní, aby jí pomohl. Vzal ručníky od madam Pomfreyové, která stále opečovávala Rona s Adrianem, a podal je sestrám.
„Díky, Arry!“ poděkovala Fleur a přitáhla si svoji sestru blíž. Měla několik škrábanců na pažích i na tváři, ale jinak vypadala v pořádku. Když si všimla, na co se Harry dívá, ujistila ho o tom.
„Kdybys mě nefarroval pršed těmi fodními pršíšerami, měla bych s ďasofci fětší prroblémy.“ Harry se zasmál a ona přistoupila blíž, aby ho objala. „Děkuji,“ zašeptala a skryla si tvář do záhybu jeho krku.
„Za co? Zvládlas to sama,“ namítl a ignoroval jásot davu, stejně jako pískot Draca a Nevilla.
V té chvíli si všiml, co se děje u břehu. Brumbál se krčil na okraji vody, zabraný do hovoru s jedním z jezerních lidí, zjevně to byla poněkud divoká žena. Vydávala skřípavé zvuky, kterými jezerní lidé mluvili, když byli venku z vody. Brumbál očividně jejich jazykem taky mluvil. Harry je pozoroval se zvláštním zájmem, ten zvláštní jazyk byl podivně přitažlivý. Jezerní žena se podívala jeho směrem a během hovoru na něj ukázala. Harry se odtáhl od Fleur a lehce se jejím směrem uklonil. Žena mu gesto oplatila a v širokém úsměvu odhalila svoje žluté, ostré zuby. Ředitel celou výměnu zmateně pozoroval, a tak se Harry raději otočil ke svému tátovi.
Mistr lektvarů jenom zářil a v jeho tváři se odrážela nesmírná pýcha. Ve chvílích, jako byla tahle, Harrymu stál rozum nad tím, jak někdo nemůže chápat jeho blízký vztah se Severusem jsou. Pokrčil rameny a obrátil svoji pozornost ke stolu porotců, kam se vrátil už i Brumbál. Všichni soudci se shlukli do hloučku.
Madam Pomfreyová zachránila Rona z Percyho spárů. Starší Weasley ho držel jako o život a hledal na jeho těle jakékoliv zranění. Vlastně se choval podobně jako jejich matka. Madam Pomfreyová mu Rona vytrhla z náručí a odvedla ho k Adrianovi a ostatním, podala mu ručník a hřejivý odvar a vydala se k Fleur a Gabriele, které stále diskutovaly u jezera.
Zanedlouho Ludo Pytloun magicky zesílil svůj hlas. Všichni leknutím nadskočili, ale brzy se dav ztišil, aby nikomu neuniklo ani slovo.
„Ten prevít,“ zamumlal Severus a jeho ruka svírala vlněný svetr u svého srdce, které divoce tlouklo. Pytloun používající kouzlo Sonorus byl přidán na seznam potencionálních příčin jeho infarktu.
„Dámy a pánové, rozhodli jsme se. Marcus z jezerních lidí nám řekla o všem, co se dělo na dně jezera, a my jsme se rozhodli, že padesát bodů rozdělíme šampionům následovně.“ oznámil Pytloun.
„Už víme, kdo je na prvním místě,“ poplácal Draco Harryho po ramenou.
„Fleur Delacourové, která předvedla skvělé bublinové kouzlo, ale byla napadena ďasovci, čímž se zpozdila o deset minut za časovým limitem, udělujeme třicet osm bodů.“ Dav zajásal, Fleur si povzdechla a přitáhla si svoji sestru blíž. Věděla, že by si nejspíš vedla mnohem hůř, kdyby nebyla varována, a teď byla prostě jen ráda, že má svou sestru v bezpečí své náruče.
„Adrianu Potterovi…“ Jásot davu ještě zesílil. „… který rovněž použil bublinové kouzlo, ale zpozdil se v hledání a překročil tak limit o sedm minut, udělujeme čtyřicet bodů!“ Harry tleskal společně s ostatními a mrkl na svého bratra. Ten se na něj usmál.
„Viktorovi Krumovi, který použil neúplnou přeměnu, která byla nesmírně efektivní, a vrátil se jako druhý ve stanoveném limitu, udělujeme čtyřicet čtyři bodů.“ Studenti Kruvalu zajásali. I Karkarov povstal a hlasitě tleskal. Jeho pohled však často zalétal k Harrymu.
„Harrymu Potterovi,“ pokračoval Pytloun a pohled jeho široce otevřených očí se stočil k nejmladšímu šampionovi, „který bezchybně použil krevní rituál, vrátil se jako první a – jak nám vysvětlili jezerní lidé – projevil nesmírný respekt jejich národu, udělujeme plný počet bodů!“ Dav zešílel a Harry cítil, jak ho objaly dva páry paží. Neville s Dracem ho drželi za ramena a jásali. Všichni tři společně poskakovali nadšením. Severus se jejich dovádění smál, zatímco Lily a James přistoupili blíž, aby mu také pogratulovali.
„Pořád si máme co vysvětlovat,“ připomněl mu James Harrymu, který jen svraštil obočí, ale dál se radoval. Nebude si to kazit.
„Třetí a poslední úkol se uskuteční dvacátého čtvrtého června za soumraku,“ oznámil Pytloun. „Šampioni se dozvědí, co je čeká, přesně měsíc předem. Děkuji vám všem, kteří jste přišli podpořit naše šampiony.“
Madam Pomfreyová začala všechny šampiony i ostatní strkat ke hradu, aby se převlékli do suchého oblečení.
Neville a Draco ho drželi kolem ramen a radostně poskakovali nadšením. Severus se smál a tleskal, zatímco Lily a James k nim přistoupili, aby svému mladšímu synovi také pogratulovali. Pak se s ostatními Poberty přidali k řediteli, Harry si byl jistý, že se s nimi dneska ještě potká. Vyčerpaně zatřásl hlavou. Teď by si měl jen prostě užívat svůj úspěch. Věřil, že Weasleyova dvojčata jim nachystají parádní párty na oslavu, na které jistě bude i dostatečné množství horké čokolády.