II1. Úsvit nového dne

31.10.2016 11:56

Ginny seděla v křesle a rozhlížela se po svém malém, jasně vyzdobeném pokoji. Tato místnost se během let stala jejím útočištěm. Když už na ni byli její bouřliví, hlasití bratři moc, nebo ji mamka přiváděla k šílenství, uklidila se sem a jednoduše za sebou zavřela dveře. Tady byla v bezpečí a v pohodlí, daleko od všech potíží. Bylo to místo, kde si mohla odpočinout.

 

Mít tento soukromý prostor jen pro sebe, pro ni bylo nejcennější při návratu po prvním ročníku stráveném v Bradavicích. Měla v sobě naprostý zmatek, pramenící z hrůzy, kterou zažila po svém posednutí lordem Voldemortem, a podivných vidin ve své mysli. K tomu ještě uvědomění si, že je zamilovaná do svého zachránce, jistého pana Harryho Pottera, a její život byl najednou vzhůru nohama.

 

Bylo to tady, v jejím malém, útulném pokojíčku, kde začala svůj život sbírat zpátky dohromady. Tady strávila dny ležením na posteli, užírající se svou vinou a strachem z toho, že Tom doopravdy nezmizel. Čas je ale skvělým léčitelem, a tak nakonec dokázala přijmout fakt, že proti událostem svého prvního ročníku stejně nemohla nic dělat. Byla jedenáctiletá dívka, která byla poprvé pryč z domova. Jakou měla šanci obstát proti artefaktu černé magie, který byl vytvořen nejobávanějším čarodějem v historii? Když přišel čas, aby se podruhé vrátila do Bradavic, nastupovala do vlaku s mnohem větší nadějí.

 

Na konci druhého ročníku pak byla o tolik silnější. Volná od hrozivého vlivu deníku prokázala, že je akademicky nadaná. Trvalo několik měsíců, než přišla na to, proč je pro ni školní látka tak snadná. Tom Raddle v ní zanechal svoje vzpomínky. Ze začátku z toho byla šokovaná a vyděšená, nakonec ale jeho znalosti přijala a začala je využívat jako svoji výhodu.

 

Po návratu domů na prázdniny pak začala formovat plán, který v duchu nazývala mistrovský. Tomovy znalosti pro ni mohly být nesmírně výhodné. Jen se musela rozhodnout, čeho s nimi chce dosáhnout. A to bylo snadné rozhodování. Chtěla život plný dobrodružství, vzrušení a romantiky. To a mnohem víc jí mohla dát jen jedna osoba. Harry. Když si tohle uvědomila, začala konstruovat a intrikovat, aby dostala Chlapce, který přežil do sféry svého vlivu, a nakonec ho svedla. Prožívala spoustu krásných fantazií, když si představovala, jak přesně to udělá.

 

Nicméně, jen několik plánů přežilo kontakt s reálným světem a ona většinu nápadů hodila z okna, když začal školní rok a ona se dostala k naštvanému Harrymu, odvrženému jeho přáteli. Navzdory jejím obavám, že udělá první krok příliš brzy, se její podpora a povzbuzování Harryho přetavily v krásné přátelství. Předchozí plány se sesypaly v prach, najednou jím nepotřebovala manipulovat. Stačilo být sama sebou.

 

Ten rok se naučila spoustu věcí. Hlavně to, že není tak chytrá, jak si o sobě myslela. I když si pyšně říkala, že Harrymu pomohla projít Turnajem kouzelnických škol, ve kterém byl nucen soutěžit, některé její činy pro něj byly spíš újmou než pomocí. Mezera, kterou pomohla prohloubit mezi Harrym a svým bratrem Ronem, málem vyústila v to, že Harry zůstal na celé léto trčet u svých nenáviděných příbuzných. Nelíbila se jí bolest, kterou rozkol s Ronem vyvolal nejprve v Harrym a posléze v Hermioně Grangerové, její další dobré kamarádce.

 

Věci se dost vymkly její kontrole. Když byla společně s Harrym napadena ambiciózním Teodorem Nottem, chvilkový nedostatek kontroly vyústil v chlapcovu smrt, když přepadl přes ochoz. I když vždy doufala, že se s Harrym sblíží, nelíbilo se jí, že by příčinou toho měla být sdílená vina vrahů. Bez Harryho by se v tu hroznou noc sesypala, on pro ni ale zůstal silným a to strašlivé tajemství je k sobě připoutalo ještě těsněji. 

 

Ginny si také vyčítala, že dříve neprohlédla past, do které byl Harry chycen v samotném závěru Turnaje. Tu noc mohli snadno přijít o všechno. Štěstí jim ale přálo, a tak se Voldemortovi nepodařilo získat zpět svoje tělo. Jako dodatečný bonus se jim podařilo zajmout Petera Pettigrewa, což umožnilo očištění jména Harryho kmotra Siriuse Blacka. Nakonec věci dopadly lépe, než se vůbec odvažovali doufat.

 

Ne, že by její život byl od té doby procházkou růžovou zahradou. Někteří členové její rodiny ji často rozčilovali k nepříčetnosti, hlavně Ron.  I když i Percy dokázal být podobně otravný, Ron byl první na ráně, protože s ní stále žil pod jednou střechou. Naštěstí ji během týdne, co byli zpátky z Bradavic, většinou ignoroval.

 

Méne bezprostřední, zato podstatně vážnější problém, představoval ukrytý, nehmotný duch Voldemorta, který zoufale pátral po způsobu, jak se vrátit a vybít si svůj vztek na kouzelnickém světě. Určitě prahne po odplatě na Harrym a udělá, co bude v jeho silách, aby Chlapce, který přežil, zabil.

 

Myšlenka na Harryho jí přesto přinesla úsměv na rty. Podvědomě sáhla po jeho posledním dopise, který ležel na stole. Uvědomila si, že se na něj nepodívala už asi dobrých pět minut, vytáhla dopis z obálky a asi po dvacáté osmé se pustila do čtení.

 

Moje drahá Ginny,

nemůžu uvěřit, že je to teprve týden, co jsem Tě viděl naposledy. Připadá mi to jako mnohem, mnohem déle. Asi to je proto, že jsme spolu během školního roku strávili tolik času, je to divné nemít Tě u sebe každý den. Opravdu mi chybíš!

Možná je dobře, že máme tolik práce, jinak bych si opravdu zoufal. Siriusův dům je v hrozném stavu a my dřeme, abychom ho udělali aspoň trochu obyvatelným. Nevím, jestli víš něco o Blackově rodině, ale asi to byla pěkně protivná banda a celý dům je doslova zaplavený předměty Černé magie. Zatím jen všechno, co najdeme, třídíme do krabic, vypořádáme se s tím později. Některé předměty jsou opravdu zatraceně zlé!

Je tu dokonce i domácí skřítek, ale ten nám teda nepomáhá. Jmenuje se Krátura a je to pěkně zubožené stvoření. Ten malý podrazák byl nesmírně věrný Siriusově matce (kterou Sirius nazývá ďábelskou krávou), a tak dělá všechno proto, aby nám naše záměry pokazil. On je důvodem, proč jsou domácí skřítkové špinaví a zanedbaní.

Nicméně, po pár dnech boje se špínou a nepořádkem nám došlo, že by nám zabralo celé léto, než bychom tohle místo dali dohromady aspoň z poloviny, takže jsme se rozhodli najmout drobnou pomocnou sílu. Dobby byl naprosto nadšený z představy, že pro mě bude pracovat, a je nesmírně dojatý mzdou deset svrčků za týden! Nemusím ti říkat, jak se uklízení pohnulo od doby, co nám začal pomáhat, i když se Krátura většinu času snaží všechno schovávat v příborníku.

Doufám, že dům bude brzy ve stavu, kdy bychom si sem mohli pozvat návštěvu. Myslíš, že by ti mamka dovolila tady na pár dní zůstat? Koneckonců, budeme pod dospělým dozorem (jestli můžeš Siriuse nazvat dospělým). Jestli ne, tak přijeď aspoň na jeden den (zním zoufale? Vážně mi chybíš!).

Radši půjdu, dneska se pouštíme do pokoje pro hosty. Jestli tu budeš moct zůstat, ujistím se, že to bude pěkné místo k přespání.

Chybíš mi!

Tvůj Harry

 

Ginny se usmála. Silně podezřívala Siriuse, že některá slova donutil Harryho napsat on. Moje drahá Ginny, to sice znělo hezky, ale to by Harry nikdy nenapsal. I když, ne, že by si chtěla stěžovat.

 

Ačkoliv byla potěšená dojemným tónem dopisu, jeho obsah přinesl několik problémů. I když oba potřebovali trochu pauzu, nemohla je nechat, aby celé léto zanedbávali svůj trénink. Harry, který ji před týdnem na rozloučenou políbil na nádraží King´s Cross, byl možná k nepoznání od toho mladíčka, se kterým se na začátku roku sblížila, pořád měl ale před sebou dlouho cestu, než se bude moct postavit Voldemortovi. S vědomím, že se Pán zla usilovně snaží vrátit, si nemohl dovolit plýtvat časem.

 

Ginny si byla jistá, že i Sirius by ji podpořil v přesvědčení, že by Harry měl trénovat kouzlení i během prázdnin. A čistokrevný čaroděj jako Black jistě mohl snadno obejít zákaz Ministerstva a zajistit, že bude Harry moct trénovat beze strachu z postihu. Dům na Grimmauldově náměstí se zdál pro trénink dokonalý a dokonce v sobě obsahoval i knihovnu, naplněnou nebezpečnými a často jistě i nelegálními knihami. Myšlenka na všechny ty zapomenuté znalosti kouzel Ginny zvláštně rozechvívala. Naneštěstí, navzdory tomu, jak slibný byl Harryho nový domov, stále čelila problému, jak ho moct navštívit.

 

Přestože její mamka ráda viděla Harryho s Ginny dohromady, nebyla ochotná jí dovolit návštěvu v tmavém a potenciálně nebezpečném Blackově sídle. Brumbál utrousil několik poznámek o tom, že bezpečí a pohodlí domu na Grimmauldově náměstí je značně pochybné, takže teď paní Weasleyová věřila, že je ten dům smrtelnou pastí. Ginny ji také podezírala, že jí nevěří natolik, aby ji nechala o samotě s jejím přítelem. Nebyla si jistá, co si představuje, že by dělali, ale zcela jistě by to mělo co dočinění s jejich pubertálními, nezvladatelnými hormony. Pravděpodobně byla paranoidní a děsila se toho, že by Ginny otěhotněla, než by jí bylo čtrnáct. Jako by někdy dovolila, aby se to stalo!

 

I když by se Ginny nebránila jistým aktům, které by schválením její matky rozhodně neprošly, nikdy by nedovolila, aby ve svém věku přišla do jiného stavu. Ani trochu nepochybovala, že jednoho dne bude chtít mít děti, do té doby toho ale chtěla ještě hodně dosáhnout. Prvním a nejaktuálnějším cílem bylo odstranění Voldemorta a jeho následovníků, kteří ji a její lásku ohrožovali. A to vyžadovalo, aby se oba dva vytrénovali až na hranici svého potenciálu.

 

„Ginny!“ ozval se někde pod schody hlas její mamky. „Pojď dolů, prosím, máme návštěvu.“ Ginny stěží potlačila zaskučení. Pod pojmem návštěva se pravděpodobně skrýval nějaký člen rozvětvené rodiny Weasleyů nebo Prewettů, a ona tak bude muset čelit nudnému odpoledni, plnému rozhovorů o vzdálených příbuzných, které ani neznala a kteří ji ani trochu nezajímali. Pro Molly Weasleyovou však nebylo nic důležitějšího než rodina, nehledě na to, jak byla vzdálená nebo otravná.

 

Bez nadšení se došourala ze schodů až do chodby vedoucí do kuchyně. Jakmile vešla dovnitř, překvapeně zalapala po dechu.

„Harry!“ křikla a vrhla se do jeho rozpřažené náruče. Zvedl ji do vzduchu a pevně ji objal.

„Ahoj, Ginny,“ zašeptal jí do ucha. „Jsi ráda, že mě vidíš?“

„Proč jsi mi nenapsal, že přijdeš?“ zeptala se a maličko se od něj odtáhla, aby se na něj mohla podívat. „A kde jsi vzal tohle oblečení?“

„To bude moje práce, Ginny,“ ozval se poblíž další hlas. Za Harryho zády se vynořil šklebící se Sirius Black, který se postavil vedle její pobavené matky. Oběma se zjevně líbilo nadšení, se kterým dívka přivítala svého přítele. Ginny je ignorovala a pokračovala v inspekci Harryho nového vzhledu.

 

„No, musím říct, že je to zlepšení oproti tvému normálnímu oblečení,“ ocenila. „Vlastně vypadáte dost elegantně, pane Pottere.“ Harry zrudl, ale usmál se. Sirius se očividně ve velkém stylu ujal jeho nové garderoby, takže teď Harry vypadal jako stylový, čistokrevný čaroděj, který stojí za hřích. Jeho tmavé kalhoty byly očividně navržené na míru, aby seděly přesně tak, jak mají. Draze vypadající černá košile měla rozepnuté knoflíčky u krku, aby bylo vidět tmavě modré triko, které perfektně doplňovalo jeho rozkošný styl. Celý outfit byl doplněný černými polobotkami, které se leskly v odpoledním slunci. Se vším všudy, Harry vypadal zatraceně dobře.

 

„Nemohl jsem dovolit, aby můj synovec chodil jako trhan, ne?“ ušklíbl se Sirius. „Před pár dny jsme oba usoudili, že máme nutnou potřebu obměnit si šatník.“

„Ne, že bych měl na výběr,“ přerušil ho Harry. „Spálil jsi všechno moje oblečení, kromě toho, které jsem měl právě na sobě.“

„Nic jiného mu nepatřilo, Harry.“ mávl rukou jeho kmotr. „Upřímně mi řekni, opravdu sis chtěl nechat ty hadry, ve kterých tě Dursleyovi nutili chodit?“

„Ne, ale taky jsem nechtěl, abys za mě vysolil majlant,“ protestoval Harry. „Ten prodavač se málem rozbrečel štěstím, když si uvědomil, kolik peněz tam necháš.“

„Harry, chlapče, jsi jediným potomkem Potterovy rodiny a můj příbuzný,“ poučoval ho Sirius, „musíš trochu vypadat, víš?“

„Ano, a taky si vzpomeňte, že teď máte přítelkyni, pane Pottere,“ přidala se Ginny s prohnaným úsměvem, „a ta bude očekávat, že pro ni budete vypadat co nejlépe.“

 

„Super!“ křikl Sirius radostně. „Bylo by nesmírnou urážkou této mladé dámy, kdybys tohle oblečení vyměnil za ty hadry, co jsi nosil předtím.“

„Dobře, vyhráli jste,“ rozhodil Harry rukama na znamení porážky. „Líbí se mi to, opravdu. Jen mi dělalo starosti, kolik to všechno stálo. Copak opravdu potřebuju deset párů hedvábných boxerek?“

„Ó, hedvábí,“ zatetelila se Ginny, „já miluju hedvábí!“

„Ginny,“ oslovila ji varovně její mamka.

„Jen se musím ujistit, kdyby tu Harry někdy zůstal, a já jsem třeba zrovna prala prádlo. Přece bych to musela vyprat zvlášť, no ne?“ poukázala její dcera. „Pojď, Harry, podíváme se do zahrady.“

„Myslím, že byste možná…“ začala Molly.

 

„Slyšel jsem,“ přerušil ji Sirius, „že děláš nejexkluzivnější kávovo-ořechový dort na světě, Molly. Nic nemám radši než ořechový dort. Hádám, že bys asi neměla malý kousek, který bych mohl ochutnat?“

„Jé, Siriusi, škoda, že jsem to nevěděla dřív, mohla jsem pro vás jeden udělat,“ zaskřehotala nešťastně. „Mám jenom pudinkový koláč. Ale mohla bych…“

„Pudinkový koláč!“ křikl Sirius. „Ten jsem neměl už roky. Co mám udělat, abych mohl kousek dostat?“ Zatímco spolu mluvili, Sirius ji vzal nenápadně kolem ramen a odváděl ji od zadních dveří. Druhou rukou pak zuřivě gestikuloval na oba teenagery, aby rychle zmizeli. Ginny nepotřebovala další povzbuzování, vzala Harryho za ruku a rychle ho táhla z kuchyně pryč. Tiše, jak jen mohla, otevřela dveře a vytáhla svého přítele ven dřív, než si její mamka stačila uvědomit, co se děje.

„Pojď, Harry, půjdeme do sadu, tam by nás neměl nikdo rušit,“ řekla a prakticky ho tam táhla.

 

Přeběhli zahradu a prošli dírou v živém plotě. Podél svěží, zelené louky zamířili do kopce, až došli k prstenci stromů, který obklopoval rodinný sad. Našli si místo pod kaštany, kde na ně z domu nemohlo jít vidět, a sedli si do trávy, tváří v tvář.

„Tak, pane Pottere, zdá se, že jsme konečně sami,“ usmála se Ginny.

„Vskutku, slečno Weasleyová,“ odpověděl stejným tónem Harry. „Co chcete dělat teď?“ Aniž by se namáhala odpovědět, svalila ho na záda a začala ho vášnivě líbat. Všechny Harryho protesty nad jejím nezodpovědným chováním byly prakticky hned zapomenuty, když kolem ní rozhodil paže a přitáhl si ji ještě blíž. Trvalo několik minut, než se jejich rty oddělily.

 

„Už jsem ti řekl, jak moc jsi mi chyběla?“ zeptal se Harry, když oba znovu nabrali dech.

„Ne, ale začínám to chápat,“ odpověděla. „Možná ale budu potřebovat trochu víc přesvědčování…“

„Jo,“ ujistil ji, než se odmlčel. „Ehm… žádný z tvých bratrů sem přijít nemůže, že ne?“

„Ne,“ potvrdila. „Dvojčata jsou u Leeho a Ron je na návštěvě u Nevilla. Pokus Sirius zaměstná mamku, mám tě jenom pro sebe.“

„Sirius mi slíbil, že nám zajistí aspoň hodinu a půl o samotě,“ informoval ji Harry. „A já jeho schopnosti rozptýlit tvou mamku dost věřím.“

„Tak proč tady ztrácíme čas?“ zamračila se Ginny. „Víš, že mě nikdo nelíbal celý týden? To je až moc!“

„A to nemůžeme dopustit,“ souhlasil Harry a znovu si k sobě přitáhl její rty.

 

Jestli existoval lepší způsob, jak strávit letní odpoledne, Ginny ho nedokázala vymyslet. Roky snila o tom, že s Harrym budou spolu, a realita byla dokonce lepší než všechny její představy. Minulý rok byl pro Harryho neuvěřitelný. Začal markantně růst a Ginny říkala, že roste do krásy. Hubený chlapec začal cvičením rýsovat svoje svaly, které cítila, když rukama klouzala po jeho tričku. Jak jejich rty tlačily na sebe, Ginny začínala cítit vzrušení. Když jí pak vklouzl rukama pod tričko a začal ji hladit po zádech, měla co dělat, aby z něj neservala oblečení. Okamžitě byla otrávená, když se od ní Harry odtáhl.

 

„Ginny,“ lapl po dechu. „Tohle je fantastické, ale nemáme tolik času a o něčem si musíme promluvit.“

„Promluvit si můžeme později,“ odtušila. „Až budeme zpátky v Doupěti, nebudeme moct dělat nic jiného než mluvit.“

„Jo, ale jsou věci, o kterých potřebujeme mluvit v soukromí,“ trval na svém Harry. „Věci, které jsme na konci školního roku odložili.“

Když si uvědomila, o čem mluví, neochotně ho pustila a lehla si vedle něj do trávy. Tohle nebude snadný rozhovor.

 

„Harry, jestli Sirius zabaví mamku jen na hodinu a půl, myslím, že nemáme dost času, abychom prodiskutovali to, co potřebujeme,“ zamračila se. „Už jsme většinu času spotřebovali a věř mi, tohle není rozhovor, který by bylo možné uspěchat.“

„Tomu rozumím,“ souhlasil. „Proto si myslím, že se musíš dostat na Grimmauldovo náměstí, abychom měli soukromého času dost. Chci ti ale říct, že bych byl rád, aby byl do toho rozhovoru zahrnutý i Sirius.“

„Cože?“ vyhrkla. „Harry, nechtěla jsem, abys věděl, že v sobě mám Raddleovy vzpomínky. A rozhodně nechci, aby to věděl tvůj kmotr. Pravděpodobně by mi zakázal se s tebou vídat, nebo by mě rovnou nahlásil Brumbálovi.“

 

„Poslouchej mě,“ trval na svém Harry, „se Siriusem jsem za ten týden mluvil opravdu hodně a líp jsem ho poznal. Pochází z opravdu temné rodiny a nemyslím si, že by byl příliš šokovaný čímkoliv, co bys mu mohla říct. Navíc teď není z Brumbála úplně unešený. Dvanáct let v Azkabanu, během nichž ředitel údajně dělal, co mohl, aby ho dostal ven, dost otřáslo jeho důvěrou. A přiznejme si to, Ginny - potřebujeme na své straně někoho dospělého. Jestli budeme přes léto trénovat stejně jako během roku, budeme ho potřebovat. A teď, nevím, jaké děsivé tajemství o mé jizvě mi musíš říct, ale asi to nebude nic dobrého. A ať už to bude cokoliv, hádám, že budeme potřebovat jeho pomoc.“

 

Ginny zavřela oči. I když Harrymu chtěla všechno prozradit, v žádném případě nemohla sdílet svoje tajemství s někým jiným. To, co říkal, ale dávalo smysl. Nebylo jí ještě ani čtrnáct, což dost omezovalo její svobodu v tom, co mohla dělat. Její mamka ji teď bude hlídat jako ostříž, takže nebudou moct pokračovat v tréninku, který oba potřebují. Kdyby Molly Weasleyová někdy zjistila, že trénuje, aby mohla bojovat s Voldemortovými následovníky… no, nechtěla vědět, jaké by to mělo následky. I když chtěla udržet svoje tajemství, opravdu Siriusovu pomoc potřebovali.

 

„Chápu, co se snažíš říct,“ řekla pochybovačně, „ale pořád je to velký risk. Jestli moje tajemství vyjde najevo… Harry, jen si představ, co by se mnou provedlo Ministerstvo. Napumpovali by mě Veritasérem, dokud by mě úplně nevysáli a nehodili do Azkabanu.“

„Já vím,“ souhlasil, „ale Siriusovi opravdu věřím. Neexistuje šance, že by nás zradil. Hádám, že to samé si myslel můj taťka o Pettigrewovi… ale. Když mu to řekneme, budu za ním stát s hůlkou a kdyby to vypadalo, že to tajemství nechce strážit, vymažu mu paměť.“

„Copak to umíš?“ zeptala se, trochu šokovaná jeho návrhem.

„Jo, našel jsem to kouzlo v jedné knize na Grimmauldově náměstí a myslím, že není tak těžké. Nenavrhoval bych to, kdybychom neměli náhradní plán. Nikdy bych neriskoval, že tě ztratím, Ginny, to by mě zničilo,“ dodal rozhorleně.

 

Ginny po jeho slovech cítila, jak taje. Roky snila o tom, že k ní Harry bude cítit to, co ona k němu, a teď se to skutečně stalo. Jediná škoda byla, že stáli uprostřed všeho toho život ohrožujícího zmatku, takže si to nemohla dostatečně užít. Čelili Temnému pánovi, nekompetentnímu řediteli a zkorumpované vládě. Kvůli tomu všemu situace nevypadala zrovna růžově.

 

„Dobře, uděláme to,“ řekla po chvíli přemýšlení, „ale mám dvě podmínky. Jestli bude Sirius souhlasit, že nám pomůže, budu od něj chtít neporušitelný slib, že nikdy nikomu neřekne, co o mně zjistil, dobře?“

„Jo, to zní rozumně,“ souhlasil Harry. „Vlastně je dost škoda, že o totéž nepožádali moji rodiče všechny, kdo věděli, kde se skrývají.“

„Asi by jim to zachránilo život,“ připustila Ginny. „Moje druhá podmínka je, že Siriusovi neřeknu absolutně všechno, co vím. Jsou věci, které musí zůstat jen mezi námi dvěma. Napřed vysvětlím všechno tobě a potom se společně rozhodneme, kolik toho řekneme Siriusovi. Bude lepší, když ti vysvětlím, co přesně Voldemort udělal, než zapojíme kohokoliv jiného.“

 

„Dobře,“ řekl Harry trochu zaraženě. „Musím říct, že se začínám trochu děsit toho, co mi chceš říct, Ginny, je to vážně tak zlé?“

„Ano, Harry, je,“ odpověděla upřímně. „Ale každý problém má řešení a já mám nápad, jak vyřešit tenhle. Budeme muset tvrdě trénovat, než tohle vyhrajeme, musíme se stát nejlepšími, co můžeme. A taky budeme potřebovat hodně štěstí.“ Harry si odfrkl.

„Copak jsem ho někdy nepotřeboval? Nejšťastnější věc, která se mi kdy stala, bylo to, že ses mi loni rozhodla pomáhat.“ Ginny se předklonila a lehce ho políbila na rty.

„Jsi sladký, ale to se štěstím nemělo co dělat. To jsem jen chtěla pomoct tady tomu sexy chlapci s havraními vlasy s nadějí, že se se mnou někam zašije. Moje záměry byly čistě sobecké.“

„No, v tom případě to vyšlo, ne?“ zasmál se Harry.

„Jo, jen bych ráda měla víc času, abych si vychutnala vítězství, ale myslím, že mamka už se po nás co chvíli začne shánět,“ lamentovala.

„Asi jo,“ souhlasil. „Sirius je dobrý v odvádění pozornosti, ale stojí proti tvojí mamce.“

„Tak jdeme,“ vyskočila Ginny na nohy, „radši se vrátíme, než vyhlásí pátrání.“

 

Ruku v ruce se vydali dolů z kopce. Nespěchali a užívali si krásného počasí a zeleně kolem sebe. Když došli zpět k domu, zadní dveře byly stále široce otevřené, přesně tak, jak je nechali. Potichu se vplížili do kuchyně, kde k nim paní Weasleyová seděla zády. Sirius seděl naproti ní, zavalený prázdnými talíři a miskami. Očividně dostal víc než jen kus pudinkového koláče. Jak stáli ve dveřích, mohli jasně slyšet, o čem Molly mluví.

 

„… a kdyby Hagrid neodvedl pozornost, pravděpodobně bychom se dostali do pořádných problémů, Bůh mu žehnej. Pořád nechápu, jak jsme se z toho dostali. Teda, moje podprsenka ležela přímo na zemi! Netuším, jak ji profesor Kratiknot mohl přehlédnout!“

„Ehm,“ pročistila si Ginny hlasitě hrdlo, až Molly povyskočila leknutím. Otočila se a očima vytřeštěnýma hrůzou zírala na svoji dceru.

„Ehm, tady jste,“ řekla frustrovaně. „Užili jste si to?“

„Jo, šli jsme na procházku do sadů,“ odpověděla Ginny a snažila se ze všech sil znít neutrálně. Rychlým pohledem na Harryho zjistila, že je ve stejných rozpacích jako její matka.

 

„To zní hezky,“ vložil se do toho Sirius, „tvoje matka mi právě vyprávěla o úžasných dobrodružstvích, které zažila v Bradavicích. Skoro si přeju, abych byl ve škole zaráz s ní. Musela to být nejhezčí holka v celém Nebelvíru. Vsadím se, žes musela odhánět mraky nápadníků, než ses vdala, že, Molly?“

„No, Siriusi, vlastně ano,“ odpověděla a zdálo se, že jí tím opravdu polichotil.

 

„Měl jsi čas promluvit si s paní Weasleyovou o tom, že by nám Ginny přišla pomoct s dekoracemi?“ zeptal se svého kmotra Harry.

„Jé, zapomněl jsem,“ plácl se Sirius, než se otočil zpět k Molly. „Uklidili jsme většinu domu a teď je třeba několik místností vybavit a vyzdobit. A Harry se zmínil, že tady Ginny je dost dobrá dekoratérka. Říkal jsem si, že by možná vymyslela nějaké pěkné detaily, my kluci, bychom tak maximálně plácli na zeď nějakou barvu.“

„Je to bezpečné?“ ptala se Molly. „Albus se zmínil, že v tom domě zůstalo hodně předmětů černé magie. Vlastně jsem si dělala starosti i o Harryho…“

„Albus poslední dobou zbytečně panikaří,“ zasmál se Sirius. „Našli jsme tam několik nebezpečných předmětů, ale ty už jsou dávno pryč. Nejnebezpečnější věcí, na kterou jsme narazili, byl bubák ukrytý v jedné z místností. Ten dům je naprosto bezpečný, jen trochu fádní a depresivní. Trocha barvy a s tím starým místem se budou dít zázraky.“

 

„Možná bych měla jít s Ginny a také vám pomoct,“ nabídla se Molly pochybovačně.

„To je od tebe nesmírně milé, ale není to potřeba,“ ujišťoval ji Sirius. „Většina práce je hotová, to místo potřebuje jen trochu rozveselit, to je všechno. Proč ale zítra ráno Ginny nepřivedeš a sama se nepodíváš? Když se ti to bude líbit, můžeš ji tam nechat pod mým dohledem.“

„Dobře, to zní rozumně,“ souhlasila nakonec. „Jen mi dělal trochu starosti Brumbálův popis toho domu. Bez urážky, samozřejmě, Siriusi.“

„Nic se nestalo,“ obdařil ji okouzlujícím úsměvem. „Rozumím tvým obavám, i když si myslím, že Albus dost přehání. Stejně tak nechápu, proč nechal Harryho bydlet s jeho příšernou tetičkou. Ta příšerná ženská mu sotva dala najíst.“

 

„Nemůžu popřít, že mi taky dělalo starosti nechat Harryho u těch hrozných mudlů,“ připustila Molly opatrně. Očividně souhlasila se Siriusem, ale nechtěla říct ani slovo proti Brumbálovi. „Chápu, že ho chtěl Albus držet v bezpečí, ale to se dalo zařídit i jinak, že?“

„Byla spousta možností, jak to udělat jinak a líp, paní Weasleyová,“ přerušil je Harry. „Nemyslím si, že mi ředitel věřil, když jsem mu vyprávěl, jak hrozní Dursleyovi jsou.“

„Někdy je jeho přílišná důvěra na obtíž,“ souhlasil Sirius. „Prostě předpokládal, že když je Petunie Harryho tetou, automaticky ho bude milovat a starat se o něj. Albus vždycky vidí v lidech to dobré, ale občas přehlédne to špatné. Dursleyovi jsou hnusné lidské zrůdy a Harryho s nimi nikdy neměl nechat.“

 

Molly si povzdechla.

„Bohužel s tebou musím souhlasit, Siriusi. Harry neměl být nikdy nechán v péči těch lidí. Byl tak hubený a bledý, když nás přijel navštívit. Jaký druh monstra by nechával napospas takového chlapce?“

„Přesně,“ přikývl Sirius. „Slyšel jsem, že ty ses k Harrymu chovala jako k vlastnímu, Molly, nemůžu ti za to dost poděkovat. Opravdu máš zlaté srdce, moje drahá.“

„Nebuď hlupáček, Siriusi,“ zrudla Molly. „Pro tak skvělého chlapce, jako je Harry, by to udělal každý.“

„Ale ty jsi jediná, kdo to udělal,“ trval na svém Sirius. „Dávala jsi na něj pozor, když jsem já nemohl, za což budu vždycky tvým dlužníkem.“

„Ano, i já děkuji, paní Weasleyová,“ přidal se Harry. „Opravdu nevíte, co pro mě znamenalo moct sem přijet na prázdniny. Na svou mamku si moc nepamatuji, ale opravdu doufám, že byla jako vy. Děkuju, že jste na mě byla tak milá.“

„Ale vážně, o nic nešlo,“ mávla rukou Molly. „No, měla bych umýt tady to nádobí.“

 

Postavila se a začala poletovat kolem, sbírat prázdné talíře a skládat je do dřezu. Ginny si ale všimla, jak se jí oči třpytí slzami. Ať už jí na své mamce vadilo cokoliv, v tuto chvíli byla nesmírně pyšná, že je dcerou Molly Weasleyové.

 

„No, bylo tady úžasně, ale asi bychom se s Harrym měli vydat domů,“ oznámil Sirius. „Molly, tvoje pověst skvělé kuchařky je rozhodně víc než zasloužená. Všechno, co jsi mi dneska předložila, byla jednoduše delikátní. Děkuji, že jsi mi uspořádala takovou hostinu.“ Sirius k ní přistoupil a vlepil jí na tvář upřímnou pusu, až se začervenala jako nějaká školačka. Ginny měla co dělat, aby potlačila zahihňání.

„Na shledanou, paní Weasleyová, uvidíme se zítra,“ rozloučil se Harry a překvapil Ginny tím, když k její mamce přistoupil a pevně ji objal. Nevybavovala si, že by někdy s někým tak dobrovolně přistoupil k fyzickému kontaktu. Molly se samozřejmě znovu rozplakala, jak byla jeho gestem potěšena.

„Pojďme,“ pobídl ho Sirius s úšklebkem, „ještě máme dneska hodně práce.“

„Ehm, mohl bych se rozloučit s Ginny?“ zamumlal Harry.

„Samozřejmě, Harry,“ přikývla Molly s vševědoucím výrazem na tváři. „Počkáme v obýváku.“

„Ale ať to netrvá dlouho,“ mrkl na něj kmotr.

 

Když oba dospělí zmizeli ve vedlejší místnosti, Ginny se mu vrhla do náruče.

„Tak ráda jsem tě viděla,“ řekla a objala ho ještě pevněji. „Ale bude zítra všechno v pohodě? Myslíš, že mi mamka dovolí strávit u tebe celý den?“

„Jo, myslím, že jo,“ usmál se Harry. „Víš, jak jsem říkal, že jsme najali Dobbyho, aby nám pomohl s úklidem? Neřekl jsem ti ale, že si s sebou přivedl taky kvanta ostatních skřítků z Bradavic. Řekl, že se o prázdninách ve škole nudí, takže jsou vděční, že mají co dělat. Zbývá poslední místnost, která není hotová, a tu ukážeme tvojí mamce. Začneme trochu malovat a až odejde, zavoláme Dobbyho bandu, aby to dodělala. A pak budeme mít celý den na to, abychom si popovídali.“

„Úžasné!“ vydechla Ginny. „Začínám si myslet, že byl dobrý nápad Siriusovi všechno říct. Přece jen… nikdy jsem si nemyslela, že někdy někdo přesvědčí moji mamku, aby přiznala, že Brumbál není tak úplně perfektní.“

„Vidíš, říkal jsem ti to,“ smál se Harry. „Ale už radši půjdu. Jsem si jistý, že tvoje mamka odpočítává, jak jsme tady dlouho.“

 

Předklonil se a jemně ji políbil. Byl to pomalý polibek a Ginny se z něj rozklepala kolena.

„Sakra, už ti někdo řekl, že opravdu skvěle líbáš, Harry?“ zeptala se.

„Vlastně ne,“ zašklebil se.

„To je dobře, protože nikdo jiný tyhle rty mít nebude, jen já,“ řekla vášnivě. „Tak jdeme, než nás mamka začne nahánět.“

 

O pár minut později Ginny vedle své mamky pozorovala, jak Harry se Siriusem mizí v jejich krbu. Obě dvě se pak ještě chvíli zdržely.

„Zdá se, že Sirius má na Harryho dobrý vliv,“ řekla Molly nakonec. „Rozhodně vypadá šťastnější než kdy dřív, a taky v tom novém oblečení vypadá extrémně elegantně.“

„Jo, to vypadá, že?“ souhlasila Ginny šťastně.

„Opravdu mám radost, že jste se vy dva dali dohromady,“ pokračovala její mamka. „Vždycky jsem doufala, že si uvědomí, jak úžasná dívka jsi. Jen bych si přála, aby se to mezi ním a Ronem tak strašně nepokazilo.“

 

„Ron ještě musí dospět,“ odpověděla její dcera, „musí se naučit ovládat svoji povahu, nebo ztratí všechny svoje kamarády. Už přišel o Harryho a Hermionu, a jestli v tom bude pokračovat, nadělá si nepřátele z poloviny školy.“

„Bojím se o něj, Ginny,“ povzdechla si Molly. „Některé věci, které řekl po tom, co se vrátil ze školy… prostě to nezní jako on.“

„Sebere se,“ prorokovala Ginny. I když byla ze svého bratra znechucená, pořád ho měla ráda a doufala, že přijde k rozumu. I když nikdy nedovolí, aby znovu ovlivňoval Harryho.

„Doufám v to, drahoušku, doufám,“ pokývala hlavou její mamka, než zamířila zpátky do kuchyně.

 

Ginny ji sledovala odcházet, pak se vrátila do svého pokoje. Harryho návštěva jí přinesla skvělou náladu a ona si ji nehodlala nechat zničit tím idiotem, kterého měla za bratra. A pokud se její mamka nechá přesvědčit, možná to zítra bude ještě lepší.

Sedla si ke stolu a znovu - po dvacáté deváté - si přečetla Harryho dopis.

_________________________________________________________________

„No, musím říct, žes měl ohledně Albuse pravdu,“ řekla Molly Weasleyová, „tohle místo se zdá být absolutně v pořádku. Možná měl jen špatné informace?“

„To opravdu nevím, Molly,“ odpověděl Sirius. „Nechápu, jak to tady mohl odepsat jako nevhodné pro Harryho, když to ani neviděl. Někdy si říkám, jestli si toho na sebe nebere moc, víš? S Bradavicemi, Mezinárodní konfederací čarodějů a jeho pozicí v Čarostolci, možná tak příliš rozmělňuje svoji pozornost. Dostane se do problémů, jestli nebude opatrný.“

„Tak jsem o tom nepřemýšlela,“ řekla Molly znepokojeně. „Tohle by bylo opravdu příliš pro každého, dokonce i pro něj. Nikdy nemá chvíli pro sebe, chudák.“

„Obávám se, že máš pravdu, Molly,“ souhlasil Sirius ponuře, „možná by ho měl někdo povzbudit, aby trochu zvolnil. Chci říct, většina lidí by v jeho věku myslela na odpočinek. Myslím, že už i on začíná být unavený, což ovlivňuje jeho úsudek.“

 

„No, jsem si jistá, že to ještě není až tak zlé,“ nesouhlasila Molly. „Pravděpodobně jen potřebuje dobrou, dlouhou dovolenou. Trošku odpočinku by mu pomohlo.“

„Jo, ale copak má čas na to se chvilku zastavit? Pochopil jsem, že momentálně je v Paříži na konferenci Mezinárodní konfederace čarodějů,“ poukázal Sirius. „Jen si myslím, že poslední dobou dospěl k několika poněkud uspěchaným rozhodnutím. A celá ta věc s tím, že se Ty-víš-kdo vrací…“

„Musí mít dobrý důvod, proč něco takového říkat,“ namítla Molly.

„Jo, ale Harry byl u toho a neviděl jediný náznak, že by se zlo vracelo. Kdyby to měl někdo poznat, byl by to právě Harry,“ poukázal jemně.

„Asi ano,“ přikývla pochybovačně, „ale my jsme na Brumbálovi tolik závislí. Neodvažuji se ani pomyslet, co bychom si bez něj počali.“

„Nikdo nežije věčně, Molly, a my to jednoho dne budeme muset zvládnout i bez něj,“ snažil se Sirius znít stále taktně. „Ale co, kdy se má Ginny vrátit?“

 

„Cože? Aha, no, do šesti by asi měla být doma,“ odpověděla, myšlenkami stále někde jinde. „Pozvala bych vás na večeři, ale Ron se už vrátí, a když teď s Harrym nevychází…“

„To je v pořádku,“ odpověděl Sirius a pokynul jí směrem ke krbu. „Jsme tady dobře vybavení. Ujistím se, že se Ginny vrátí včas na večeři.“

„Děkuji, Siriusi,“ odpověděla Molly, když vstoupila do plamenů. „Zavoláš mě, kdyby byly nějaké problémy, že ano?“

„Samozřejmě, že zavolám. Ale opravdu, drahá, co by se mohlo stát špatného během dekorování? To nejhorší, co se může stát, je, že přetřeme stěny na růžovo,“ zažertoval.

„Pravda, asi zase přeháním,“ pokárala sama sebe. „Měj se dobře, Siriusi, a dej mi vědět, kdybyste cokoliv potřebovali.“

„Přirozeně, Molly. Pozdravuj zbytek rodiny,“ usmál se na ni, než ji pohltily zelené plameny. Pak si povzdechl a zamířil do obývacího pokoje.

 

„Už je pryč?“ zeptala se Ginny ve chvíli, kdy vešel do dveří.

„Jo, chvilku jsem si myslel, že vůbec neodejde,“ ušklíbl se. „Tvoje mamka je skvělá žena, Ginny, ale opravdu umí udělat pořádný povyk.“

„To mi povídej,“ zamručela.

„Pořád se v ní snažíš zasít pochybnosti ohledně Brumbála?“ poznamenal Harry. „Jde ti to líp, než bych kdy čekal.“

„Je načase, abychom my všichni přestali zacházet s Brumbálem, jako by to byl nějaký bůh,“ poznamenal suše jeho kmotr. „Lidé zapomněli, jak špatné věci se staly na konci první války s Vy-víte-kým, za což částečně jistě mohlo i slabé vedení. Jestli je pravda polovina toho, co mi o jeho chování v současnosti říkáte, Harry, pak by měl opravdu odejít do penze.“

 

„O tom není sporu,“ souhlasila Ginny. „My bychom si teď s Harrym potřebovali promluvit o pár věcech, po tom si ale sedneme a popovídáme i s tebou.“

„Dobře. Ten záhadný rozhovor, který spolu chcete mít,“ přikývl Sirius. „Víš, Harry, když jsi mě přesvědčil, abych sem Ginny dostal bez dozoru, myslel jsem, že chcete mít jen chvilku, abyste se mohli… no, víme. Musím říct, že jsem trochu zklamaný, že je za tím nějaký vážný důvod.“

„Jo, no, my to stihneme všechno,“ zašklebil se na něj Harry, „napřed si ale musíme promluvit.“

„To je můj kluk,“ utřel si jeho kmotr imaginární slzy z tváří.

„S takovou budeš rád, když dostaneš pusu na tvář,“ uculila se Ginny proradně, „tak jdeme, máme co prodiskutovávat.“

Harry přikývl, vzal ji za ruku a odvedl ke schodišti.

„Užijte si to,“ zavolal na ně ještě Sirius. Jak odcházeli, slyšeli jeho smích.

 

„Opravdu už je mu přes třicet?“ podivila se Ginny nevěřícně, když stoupali po schodech. „Chová se víc pubertálně než ty.“

„Teď se nemůžu rozhodnout, jestli bych se měl urazit já nebo on,“ zasmál se Harry. „Tak pojď, Gin. Můj pokoj je tady.“ Dovedl ji až do prostorné ložnice, vyzdobené v nebelvírských barvách. Zdi byly vymalované hřejivou, výrazně rudou barvou, zatímco závěsy a koberec byly zlaté. Jas byl zmírněn nábytkem z tmavého dřeva, který vypadal starožitně a hodně draze. Postel sice neměla nebesa, ale byla veliká a Ginny pocítila touhu vrhnout se na ni a stáhnout Harryho s sebou. V duchu si vynadala, teď měli na starosti důležitější věci.

 

Jako by Harry vycítil změnu její nálady, vzal ji za ruku a dovedl k malé pohovce umístěné před krbem. Dovedla si představit, že během zimních večerů by byla ideálním místem k troše romantiky, teď ale byla vhodným místem pro vážný rozhovor, který je čekal. Posadili se a Harry se na ni s očekáváním zadíval. Povzdechla si a chvíli přemýšlela, kde začít.

 

„Napřed bych ti měla asi vysvětlit, proč Voldemort nezemřel, když jsi v roce ´81 zničil jeho tělo,“ spustila nakonec. „Když byl ještě v Bradavicích, Raddle se stal posedlým smrtí a myšlenkami na ni. Smrt považoval za svého úhlavního nepřítele, které by opravdu schopný čaroděj měl být schopen porazit. Nakonec našel řešení v jedné starodávné knize o egyptské magii. Našel metodu, která byla už dříve úspěšně použita. Slyšel jsi někdy o viteálech, Harry?“

„Myslím, že ne,“ odpověděl.

 

„Je to ta nejodpornější magie, která vyžaduje lidskou oběť, aby fungovala,“ vysvětlila. „Prakticky rozdělí kouzelníkovu duši ve dví. Hlavní část duše zůstane s kouzelníkem, který vezme ten menší kus a umístí ho do speciálně upravené schránky. Tou může být cokoliv, pokud to má schopnost pohltit magickou energii, dokonce může jít o jiného živého tvora. Schránka je pak magicky zapečetěna a mohou na ni být umístěny různé ochrany. A protože obsahuje kus lidské duše, je nesmírně těžké ji zničit. Zničení viteálu vyžaduje obrovskou ničivou sílu, jako je třeba Zložár nebo baziliškův jed. Dokud viteál existuje, čaroděj, který ho stvořil, je nerozlučitelně spojen s tímto světem a nemůže doopravdy umřít. Může ztratit svoje tělo jako Voldemort, ale jeho duch bude stále existenčně vázán ke světu.“

 

„A později je možné získat tělo zpátky, jako to zkusil Voldemort, že?“ ujišťoval se Harry.

„Přesně tak,“ pousmála se Ginny, byla ráda, že základní koncept pochopil tak snadno.

„Zmínilas, že tyhle viteály už někdo dřív vytvořil?“ poukázal. „Copak kromě Voldemorta existují ještě jiní nesmrtelní čarodějové?“

„Vlastně ne,“ odpověděla. „Narazil jsi tím na jednu věc, kterou Raddle na viteálech nesnáší. Je jedno, jak jsou chráněny, pořád je možné je zničit. Podle záznamů byly před Voldemortem viteály vytvořeny dvakrát. V obou případech je síly dobra nakonec zničily, než je jejich kouzelníci stihli zachránit. Jeden z nich pod vlivem mučení sám prozradil, kde je viteál schovaný, zatímco druhý si prostě jen vybral mizernou skrýš. Každopádně, oba viteály byly zničeny a oba čarodějové tak byli bez problémů poraženi.“

 

„Teda,“ vydechl Harry. „To ale znamená, že si s Voldemortem taky můžeme poradit, ne? Jen musíme najít jeho viteál a zničit ho.“

„No, teď se všechno začne komplikovat,“ poznamenala Ginny. „Raddle není hlupák. Uvědomil si, že nezáleží na tom, jak dobře viteál schová, vždycky může být zničen. Tak nakonec usoudil, že když je nalezení jednoho viteálu těžké, nalezení několika je prakticky nemožné.“

„On udělal víc než jeden? Zatraceně!“ povzdechl si Harry. „Kolik těch věcí udělal?“

„Nejsem si úplně jistá, protože Tomovy vzpomínky sahají jen k výrobě prvního, ale chtěl si zaručit mimořádnou ochranu tím, že počet viteálů bude nějaké magické číslo. Nejvhodnější se mu zdála sedmička,“ prozradila nakonec.

„Sedm?!“ vydechl Harry v hrůze. „Ale jestli jsou všechny dobře schované, tak je nikdy nemůžeme najít! Opravdu rozdělil svou duši na tolik kusů? Je to vůbec bezpečné?“

 

„No, vlastně ne,“ potvrdila. „Když si přečteš historické knížky ohledně válek s Voldemortem, zjistíš, že s postupem času je stále míň a míň… lidský. Každým rozdělením jeho duše ztratí kus lidskosti. Jediné pozitivum je, že si to aspoň uvědomuje, takže je počet jeho viteálů přece jen něčím omezen. Myslím si, že toho limitu dosáhl.“

„Super, takže víc už jich udělat nemůže,“ odfrkl si Harry, „ale sedm je dost na to, aby nám to přidělalo pořádné starosti.“

 

„Sedm ne,“ nesouhlasila. „Hlavní část své duše má stále u sebe, takže jich vytvořil šest. Navíc, jeden viteál už byl zničen. Měl bys to vědět, prohnal si jím baziliškův zub.“

„Deník?“ došlo překvapenému Harrymu. „Ten obsahoval kus duše? Je pravda, že by to dávalo smysl. Takže musíme najít ještě dalších pět. Máš nějaké nápady, kde začít?“

„Vlastně, o jednom kusu Voldemortovy duše vím naprosto přesně, kde teď je,“ řekla váhavě.

„No bezva!“ rozradostnil se Harry. „Když tohle všechno vysvětlíme Siriusovi, vsadím se, že nám pomůže ho získat. Tak kde je?“

 

Ginny neodpověděla hned. Dlouho jen seděla a dívala se do Harryho rozzářených očí. Potom vztáhla třesoucí se ruku a dotkla se jizvy na jeho čele.

„Je mi to líto, lásko,“ zašeptala, „ale jeden z viteálů je přesně tady.“ Harry se nezmohl na slovo, jen se na ni díval a v jeho očích se odrážela hrůza a beznaděj.

 

 

<<< Předchozí           Následující >>>