II10. Záležitost srdce

27.07.2017 08:11

Ginny tiše zasténala, když jí přikrývka spadla z ramen. Chytila ji a rychle si ji znovu přitáhla až k bradě. Povzdechla a chtěla se propadnout znovu do spánku.

 

„SAKRA!“ zaječela najednou, když se s trhnutím posadila.

„Co je?“ zamumlal Harry někde pod přikrývkami. Ginny ze sebe deku strhla a začala s ním třást.

„Vzbuď se, Harry,“ tlačila na něj. „Pořád jsme v Komnatě nejvyšší potřeby! Někdo už si určitě musel všimnout, že chybíme!“

„Co js… a kruci! My jsme usnuli potom, co jsme… kruci! Kruci!“ začal Harry zpanikařeně klít.

„Cože?“ nechápala Ginny jeho náhlý strach.

„Ginny, my… nepamatuješ si, co jsme včera v noci dělali?“ zeptal se s vytřeštěnýma očima.

„Proč, co… aha!“ pochopila, když se jí před očima vynořila vzpomínka na včerejší noc.

 

„Řekli jsme, že tak daleko nezajdeme, že?“ probodával ji Harry zahanbený pohledem. „Bože, moc se omlouvám, Ginny. Nechtěl jsem tě do ničeho tlačit. Já… nějak jsem přestal myslet.“

„Nevyčítej si to, Harry,“ napomenula ho. „Neudělal jsi nic, co bych nechtěla. Myslím, že jsem to dala dost jasně najevo.“ Na jeho tváři se náhle objevil až poblázněný úsměv.

„No, doufal jsem… ale říkali jsme, že s tím počkáme, dokud nám nebude aspoň šestnáct, ne? Pro Merlina, a co antikoncepce? Co když jsi těhotná? Do pekla!“

„Uklidni se, beru antikoncepční lektvar od začátku léta. Nechtěla jsem žádnou malou nehodu, víš? I když mě celkem mrzí, že momentálně myslíš jen na takové věci,“ zarazila se.

„Promiň,“ omluvil se znovu, „jen jsem vážně nečekal, že tak brzo zajdeme tak daleko.“

„Dřív nebo později by se to stejně stalo,“ odpověděla filozoficky. „Přiznejme si to, vlastně jsme k tomu směřovali už dlouho.“

„Jo,“ zněl Harry poněkud nepřítomně. „Je to úžasné, vážně. Chci říct, my… my… jsme to vážně udělali!“

 

Ginny se zasmála.

„Co jsi čekal?“ škádlila ho. „Nebo jsi nečekal, že k tomu dojdeme? Pro Merlina, Harry, celé prázdniny jsem se plížila k tobě do pokoje, muselo k tomu dojít.“

„Asi jo,“ připustil váhavě. „Jen jsem předpokládal, že s tím vším, co se děje, dřív umřu, než budu mít šanci to zažít.“  Ginnin smích jí odumřel na rtech.

„Neumřeš, Harry, ne, dokud do toho budu mít co mluvit,“ odsekla. „Máme plán, a zatraceně dobrý! Bude z tebe starý děda, který bude všechny štvát svým naříkáním. Chápeš to?“

„Jo… chci říct, cítím se optimističtěji než kdy dřív, ale pochybnost tu pořád je, chápeš?“ zamumlal. „Jen jsem rád, že můžu žít se vším všudy, než se vrhnu do nebezpečí.“

„Harry, pokud ti to dělalo starosti, proč jsi něco neřekl? Pochopila bych to,“ řekla mírně.

„Nechtěl jsem, aby sis myslela, že tě do toho tlačím,“ odpověděl nervózně. „Chtěl jsem, aby se to stalo, protože to oba chceme, ne proto, že cítíš povinnost to udělat.“ Ginny se usmála a pohladila ho po tváři.

„Harry, ty jsi opravdu ten nejohleduplnější člověk, jakého si kdo může přát,“ řekla. „Většina kluků by udělala cokoliv, aby holku dostala. A pro tvou informaci, ani trochu se necítím do ničeho tlačená, ve skutečnosti jsem tím taky byla trochu frustrovaná. Dělalo mi problém čekat.“

 

„A stálo to za to?“ zeptal se Harry se zarudlými tvářemi. „Líbilo se ti to?“

„Bylo to fantastické,“ usmála se. „Myslím, že se vyplatilo počkat.“

„Neublížil jsem ti, že ne?“ zeptal se ještě s obavami.

„Myslím, že poprvé to vždycky trochu bolí,“ odpověděla neurčitě. „Je to přirozené. Ale neboj se, bolelo to jen na začátku a to, co přišlo potom, to dost vynahradilo.“

„To jsem rád,“ usmál se Harry s úlevou. „Chtěl jsem, aby to poprvé bylo krásné.“

„To bylo, Harry,“ ujistila ho. „Vlastně se nemůžu dočkat toho podruhé.“

„Já taky ne, Ginny,“ řekl a dlouze se na ni zadíval, „ale teď ráno už se to asi nestane, hádám.“

„Bohužel ne,“ odpověděla. „Víš, kolik je hodin?“

„Něco po šesté,“ odpověděl, když se podíval na hodinky. „Máš nápad, jak se dostaneme zpátky do ložnic, aniž by nás někdo viděl?“

 

Ginny se na chvíli zamyslela.

„Asi úplně nezafunguje, kdybychom se snažili proplížit zpátky,“ uvažovala nahlas. „Ale mám nápad. Máme s sebou oblečení na trénink, pojďme si ven na chvilku zaběhat, pak se vrátíme a řekneme, že jsme si byli brzy zaběhat. Holky u mě v pokoji nikdy nevstávají tak brzo, aby si toho všimly.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Harry. „Ale co když si někdo všiml, že jsme v noci nebyli v postelích?“

„Prostě řekneme, že jsme se vrátili hodně pozdě a každý v tu dobu spal,“ pokrčila rameny. „Když se někdo bude hádat, prostě to musíme nějak uhrát.“

„Dobře, to zní jako plán,“ souhlasil. „A i když to nerad navrhuju, asi bychom se měli obléct.“

 

Zrovna se chystal vyskočit, aby si oblékl kalhoty, když se o něj Ginny opřela a stáhla ho zpátky. Políbila ho a pak se mu zadívala do očí.

„Včera v noci jsem si něco uvědomila,“ řekla mu odhodlaně. „Měl jsi pravdu, když jsi říkal, že jsme na sebe v poslední době neměli moc času. A to byla chyba. Je jedno, co se bude dít, musíme si na sebe najít čas. Nemusí to být jen o tomhle. I kdybychom si jen měli půl hodiny povídat ve společenské místnosti, musíme na to myslet. To poslední, co chci, je, abychom se odloučili jen proto, že na sebe nebudeme mít čas.“

„Nemyslím si, že by se to mohlo stát, ale s tím nápadem rozhodně souhlasím,“ přitiskl ji k sobě Harry. „Přes prázdniny jsme spolu mluvili často, a to mi chybí. Ale víc tohohle by taky bylo super.“ Ginny se zasmála.

„Tak jo,“ souhlasila, „s tím si asi nemusíme dělat starosti. Ujišťuji tě, že kdybychom měli víc času, zdržela bych tě tady hned teď.“

„Pěkná představa,“ povzdechl si a pak zvážněl.

 

Dlouze se jí díval do očí a kousal si ret. Ginny projelo vzrušení, když si uvědomila, co znamená jeho váhání a skelný pohled. Lhala by, kdyby řekla, že se necítí stejně, a v této chvíli nechtěla nic, než vrátit události včerejšího večera do tohoto okamžiku. To by jim ale způsobilo víc problémů, než by byli schopní zvládnout.

„Tak pojď, lásko,“ řekla rezignovaně, „jestli se nepohneme teď, tak už nikdy.“

„S tím bych dokázal žít,“ povzdechl si, ale natáhl se pro svoje kalhoty.

 

Když se Ginny oblékala, zadívala se na chlapce, kterého milovala, a celou její bytost naplnila radost. Právě společně udělali další krok a byli si blíž, než kdy dřív. Věci mezi nimi nemohly být lepší.

Teď měla jen jednu starost - jak nemít tak zasněný a šťastný výraz u snídaně?

___________________________________________________________________

O hodinu později Ginny seběhla schody ze své ložnice do společenské místnosti. Navzdory rychle použitému sušícímu kouzlu měla po sprše stále mokré vlasy, s tím si ale nedělala starosti. Pod schody si šťastně povzdechla, když viděla, že tam na ni Harry čeká.

 

„Promiň, že to tak trvalo,“ omluvila se. „Bylo u tebe v pokoji všechno v pohodě?“

„Jo, i když dost hlasitě komentovali, že chodím běhat tak hříšně brzo,“ usmál se Harry. „Dean se dokonce zeptal, jestli může jít příště s námi, aby si udržel formu na fotbal, ale odbyl jsem ho. Ostatní byli zděšení samotnou představou cvičení.“

„Jo, můj drahý bratr rozhodně,“ ušklíbla se zrzka. „Musel by na něj zaútočit drak, aby ho tak brzy ráno dostal z postele. Ale moje spolubydlící nebyly o moc lepší. Ani jednu pořádně nezajímalo, kde jsem byla.“

„Ještě že máme kolem sebe tolik líných lidí,“ zasmál se Harry. „Tak pojď, jdeme na snídani, umírám hlady!“

„Jak to? Dělal jsi něco, u čeho ti vyhládlo?“ škádlila ho, když zamířili ven ze společenské místnosti.

 

Ve Velké síni už u stolu našli usazenou Hermionu. Poněkud nervózně si sedli naproti ní.

„Dobré ráno, Hermiono,“ pozdravila ji Ginny s nucenou veselostí. „Jak ses vyspala?“

„Co se s vámi dvěma včera v noci stalo?“ vypálila Hermiona okamžitě. „Snažila jsem se dostat zpátky do Komnaty hned po tom, co jsem mluvila s Lenkou, ale nešlo to. Co jste tam dělali?“

„Na nic se neptej a nebudeme ti muset lhát,“ odpověděla Ginny nadneseně.

„Proč? Co jste…“ začala Hermiona, než se náhle zarazila. „Aha!“ Podívala se přímo na Harryho, který zrudl jako rajče. „No, to asi odpovídá samo za sebe,“ zamumlala. „Jen doufám, že jste byli opatrní.“

„Neboj se,“ odpověděla Ginny tiše. „V nejbližší době tu nebudou běhat žádná Potteřata.“

„Dobře,“ přikývla její starší spolužačka a její tvář se vyhladila. „Tak, jaké to bylo?“

„Zatraceně skvělé,“ zahihňala se Ginny.

„Mohly byste to, prosím, neprobírat před celou školou?“ zasyčel Harry rozzuřeně.

„Asi máš pravdu, tohle není dobrý čas ani místo,“ souhlasila Hermiona k jeho evidentní úlevě. Pak se ale spiklenecky zadívala na Ginny. „Probereme to později.“ Harry se zatvářil poraženecky.

 

„Věnujte mi, prosím, pozornost,“ ozval se ředitelův hlas najednou, takže všichni zvedli hlavu a zadívali se k učitelskému stolu. Ginny si až teď všimla, že u něj sedí neznámá tvář.

„Ačkoliv není běžné dělat oznámení u snídaně, nutí mě k tomu změna v učitelském sboru na poslední chvíli,“ pokračoval Brumbál takovým tónem, že Ginny okamžitě nabyla dojmu, že je sám ze svého oznámení hluboce nešťastný.

„Profesor Binns se neočekávaně rozhodl, že je načase, aby jeho existence dospěla ke svému konci, takže bych rád přivítal náhradu na jeho místo, profesora Blackmorea.“

 

Následovalo několik vteřin ohromeného ticha, než propukla bouře potlesku. Profesor Blackmore, malý šedivějící muž s knírkem a studovaným výrazem, vypadal takovým nadšeným přivítáním překvapeně, ale nakonec tleskajícím studentům zamával.

„Profesor Blackmore byl do současnosti kurátorem archivu Ministerstva kouzel a k nám přišel s mnohými doporučeními,“ oznámil Brumbál, který vypadal poněkud zaskočen vřelým přijetím, kterého se novému učiteli dostalo.

 

Potom ukázal na atraktivní tmavovlasou ženu ve středním věku po své levici.

„Současně se také profesorka Trelawneyová rozhodla odstoupit ze svého místa, aby se mohla věnovat svému soukromému výzkumnému projektu. Nabídl jsem jí však možnost dále využívat bradavického vybavení, takže se s ní budete i nadále potkávat. Na jejím místě však bude vyučovat madam Vladimiresca, renomovaná expertka a autorka několika knih, které se objevily na předních příčkách žebříčků prodeje. Propůjčilo ji k nám rumunské Ministerstvo kouzel.“

 

Žena vděčně mávla, když se jí dostalo stejně hlasitého potlesku jako jejímu novému kolegovi. Obzvlášť starší chlapci vypadali jejím příchodem opravdu nadšeni.

„Dobře,“ přikývl Brumbál, když se potlesk utišil. „Jsem si jistý, že naši noví kolegové ocení tak nadšené přijetí, a těším se na jejich přínos naší výuce. Děkuji vám za pozornost a prosím, pokračujte se svou snídaní.“

 

„Takže Snape přežil,“ poznamenal Harry, když se ředitel znovu posadil.

„Jo, ale vsadím se, že teď musí našlapovat hodně opatrně,“ ušklíbla se Ginny.

„Vy jste věděli, že se tohle stane?“ odtušila Hermiona.

„Přesně ne, ale byla to otázka času,“ vysvětlila Ginny. „Umbridgeová sem přišla s úkolem eliminovat ty nejhorší učitele a zdá se, že uspěla.“ Všichni tři se podívali k učitelskému stolu, kde zmíněná učitelka seděla s výrazem naprostého uspokojení.

 

„Tohle je všechno dobré, hádám, a jsem si jistá, že ani Binns ani Trelawneyová mi chybět nebudou, ale kde tohle skončí?“ zeptala se Hermiona. „Chci říct, zdá se, že Umbridgeová chce mít nad školou naprostou kontrolu. Co se stane, jestli začne vyhazovat učitele jen proto, že se jí nebudou líbit?“

„Na tom pracujeme,“ ujistila ji Ginny.

„Jo, jestli věci půjdou podle plánu, Umbridgeová bude odvolána, pokud překročí linii,“ ujistil ji Harry.

„Další tajemství?“ povzdechla si Hermiona. „Vážně nesnáším nebýt v obraze.“

„Promiň, ale dokud se s Lenkou nenaučíte nitrobranu, nemůžeme riskovat a říct vám toho příliš,“ řekl soucitně Harry.

 

„A když už mluvíme o Lence, co se mezi vámi včera stalo?“ zeptala se Ginny. „Říkala jsi, že jsi s ní mluvila, jak to šlo?“ Hermiona najednou vypadala, že se cítí nepříjemně.

„Šlo to… docela dobře,“ odpověděla nejistě. „Teda, byl to dost trapný rozhovor, ale Lenka mě přiměla znovu se zamyslet nad tím, co jsem během posledních let dělala.“

„Jako se skřítky?“ ujišťoval se Harry.

„Se vším,“ pokrčila Hermiona rameny. „Lenka opravdu zmínila věci, které mě zasáhly a přiměly o krok ustoupit a podívat se na sebe jejíma očima. Asi jsem si myslela, že mám ve všem pravdu, a věci, které do mého malého světa nezapadaly, mě rozčilovaly.“

 

„To svým způsobem dělá každý,“ podotkla Ginny.

„Jo, ale já to dovedla do extrému,“ kárala sama sebe Hermiona. „Musím se naučit, že názory ostatních jsou stejně cenné jako ty moje, a že nemusím mít vždycky pravdu. Ten nepořádek, co jsem nadělala loni, když se Ron choval k Harrymu jako idiot, je dostatečným důkazem.“

„Byla jsi do mého bratra zakoukaná, takže jsi nepřemýšlela,“ řekla Ginny se soucitem.

„Očividně,“ povzdechla si starší dívka. „Jen jsem… jen jsem si vždycky myslela, že to budeme my tři proti světu, víte? Bez urážky, Ginny, ale vždycky jsem si představovala, že to budu jen já, Harry a Ron, kdo se vydá vstříc dobrodružství v boji proti těm zlým. Ani mě nenapadlo, že může přijít doba, kdy už ani nebudeme kamarádi.“

 

„Asi nemá smysl ti připomínat, že pro tebe nikdy nebyl tím pravým, co?“ ujišťovala se Ginny posmutněle.

„Možná trochu,“ připustila Hermiona. „Taky si to říkám. Ale když se na něj podívám teď, sotva v něm poznám toho kluka, kterého jsem znala. Jak se někdo může tak hrozně moc změnit jen za jediný rok?“

„Tohle je v životě důležitá doba. Všichni se měníme, všichni rosteme, víš?“ připomněl jí Harry. „Už nejsme děti a někdo prostě dospěje v člověka, kterého nečekáš.“

„Ty ne, Harry,“ usmála se na něj, „ty jsi vyrostl v muže, jakého jsem si myslela. Vlastně ses moc nezměnil od doby, co jsem tě potkala poprvé, když jsme nastoupili do Bradavic. Pořád jsi ten milý, statečný kluk, jakého jsem už poznala. Samozřejmě, Ginny tě trochu nasměrovala ještě lepším směrem, ale základ pro to byl v tobě vždycky.“

„Díky, aspoň myslím,“ ušklíbl se Harry a Hermiona se zasmála.

„Ale máš pravdu,“ připustila, „lidé se v dospívání mění, jak objevují svoji osobnost. Jen je škoda, že výsledky nejsou vždycky takové, jak doufáme.“

 

„Víš, co potřebuješ?“ zeptala se Ginny najednou.

„Co?“

„Přítele,“ rozhodla se zrzka. „To by ti vážně pomohlo.“ Hermiona si jen povzdechla.

„Ginny, vážně myslíš, že by si mě všiml kluk, co jenom z poloviny za něco stojí?“ ušklíbla se. „Podívej se do slovníku na slovo plochá a získáš tak o mě obrázek.“

„Blbost,“ odfrkl si Harry. „Loni na plese jsi byla úchvatná. Kluci v podstatě bojovali, jen aby se na tebe mohli podívat.“

„Jo, a myslíš si, že mezinárodní famfrpálová hvězda by šla na rande s nějakou šeredkou?“ dodala Ginny. „Nemohl od tebe odtrhnout oči! Takže tady nežvaň blbosti o tom, že nejsi dost atraktivní.“

„No, nejde mi zrovna o to, aby to byl nějaký povrchní fešák, co se dívá jen na vzhled,“ podotkla Hermiona. „Věřte mi, nezavrhuji sen o tom mít přítele, ale zrovna teď nevidím žádného kandidáta.“

„No, tak to budeme mít oči dokořán, ne?“ mrkla na ni Ginny. „Jsem si jistá, že někde tady bude.“

„Hodně štěstí,“ odfrkla si Hermiona a vrátila se ke své snídani.

___________________________________________________________________

„Harry, dokázal jsi to!“ křikla Ginny, když utíkala podél hřiště a nevnímala si lidí, kteří jí stáli v cestě. Harry ji uslyšel, otočil se a jeho tvář se roztáhla v úsměvu, když rozevřel náruč, aby ji chytil. Ginny k němu skočila a začala ho zahrnovat polibky.

„Ginny!“ smál se. „Jsou tu lidi a já nechci, aby mě tvoji bratři zabili!“

„Zapomeň na ně,“ odpověděla, jak prakticky přetékala nadšením. „To byla nejlepší Vronského finta, jakou jsem kdy viděla! V podstatě jsi Malfoye rozmáčkl o hřiště.“

„Nikdy se nepoučí, že?“ zasmál se její přítel. „Jeden by si myslel, že už bude vědět, že lítat mi za zadkem se nevyplatí.“

 

Ginny se zasmála společně s ním a napětí posledních dní ji konečně opouštělo. V poslední době bylo opravdu všechno dost hektické a první famfrpálový zápas sezóny přinesl vítané rozptýlení. Samozřejmě to, že Nebelvír porazil Zmijozel sto devadesát ku třiceti a ona mohla sledovat, jak se Malfoy díky Harrymu rozplácl o zem, tomu uvolnění výrazně pomohlo.

 

Chytili se za ruce a společně zamířili do šatny a Ginny si v myšlenkách rekapitulovala uplynulé měsíce. Po úvodním nadšení se počet členů jejich soubojnického kroužku ustálil někde kolem osmdesáti. Několik lidí odpadlo, když zjistili, že se po nich bude vyžadovat tvrdá dřina, ale ti, kteří zůstali, se zdáli být opravdu odhodlanými. Překvapeně byly zastoupeny všechny čtyři koleje, přestože většina zmijozelských byla z nižších ročníků. Přesto však byli všichni dohromady slibnou skupinou, která oceňovala Harryho vedení.

 

I jejich soukromý trénink pokračoval velice dobře. Chvíli se jim zdálo, že trénováním Hermiony a Lenky tráví až příliš času, ale brzy přišli na to, že nejefektivnější bude zadat jim cíl na večer a potom už je nechat samotné. To jim pak umožnilo jejich vlastní trénink pokročilejších technik, přestože stále byli schopní pomoct dívkám, pokud narazily na nějaký problém.

Samozřejmě jim byly k užitku i školní vyučovací hodiny, zvlášť když šlo o Harryho ročník, v němž měl skládat zkoušky NKÚ. Oba dva však byli oproti svým spolužákům napřed, takže školní práci zvládali bez větších problémů. Zatím.

 

Se všemi aktivitami a famfrpálovými tréninky bylo těžké najít si také nějaký osobní čas jeden pro druhého. Naštěstí měli aspoň většinu nedělních rán volných, takže ty se brzy staly jejich soukromým časem, do nějž nenechali zasáhnout nikoho jiného. To zjistil například George, když se jim ho jednou snažil narušit. V nemocničním křídle ale nestrávil víc než několik hodin.

 

Už se blížili k šatnám, když se jim nabídl zábavný pohled. Ginny potlačila hihňání, když se proti nim vyřítil rozcuchaný Malfoy s kousky dřeva ve vlasech.

„Myslíš si, kdovíjak nejsi chytrej, co Pottere?“ štěkl blonďák.

„To asi záleží na tom, proti komu stojím,“ ušklíbl se Harry. „Mimochodem, víš, že máš ve vlasech kousky koštěte?“ Malfoy si nepříčetně prohrábl vlasy a vycenil na ně zuby.

„Ó, jak jsme zábavní. No, brzo tě ten smích přejde,“ ušklíbl se Malfoy.

„Proč? Co máš v plánu?“ obvinil ho Harry.

„Já? Nepotřebuju hnout ani prstem,“ odfrkl si Malfoy. „Ty dostaneš svoje a já budu jen sedět a užívat si to.“

 

„O co ti jde? Nemáš koule na to, aby ses Harrymu postavil tváří v tvář?“ štěkla na něho Ginny.

„Dostal bych ho kdykoliv,“ odsekl Malfoy. „Proč bych se ale namáhal? Potter brzo narazí, aniž bych pro to musel něco dělat.“

„Vážně? Víš, všechny tyhle kecy už jsem slyšel,“ odfrkl si Harry. „Co se chystáš udělat? Budeš si přát, aby přišla tvoje víla kmotřička a pustila mi na hlavu kovadlinu?“

„Teď se směj, jen počkej, dokud všechno nebude…“ začal Draco, pak ale z ničeho nic sklapl pusu a bez dalšího slova se otočil na podpatku a zamířil pryč.

 

„Sakra,“ zaklel Harry, „už jsem si myslel, že z něho dostaneme něco užitečného.“

„Jo, provokovat Malfoye je vždycky dobrá taktika,“ souhlasila Ginny. „Škoda, že není až tak velký idiot, jak to občas vypadá.“

„Stejně ale začínám být docela nervózní,“ přiznal Harry. „Co se to chystal říct? Dokud všechno nebude co? Připravené? Na místě? Rozhodně něco chystá.“

„Jo, a k tomu všemu čekáme, s čím přijde Ron,“ povzdechla si Ginny. „Jako by jeden nestačil.“

 

„Nemyslíš si, že Ron s Dracem spolupracují, že ne?“ zeptal se Harry zamyšleně.

„To ne,“ ohnala se Ginny horlivě. „Ron je možná idiot, ale nikdy by nespolupracoval s Malfoyem. Ať se děje, co chce, pořád je to Weasley.“

„Jen si ale vzpomeň, co říkal Neville,“ připomínal jí Harry. „Říkal, že Ron se tajně přenesl letaxovou sítí na adresu, která v sobě měla manor. Nemohlo by to být Malfoy Manor?“

„Ne, tomu nevěřím,“ stála na svém tvrdohlavě Ginny. „Můj bratr by něco takového nikdy neudělal. Možná je žárlivý a chová se jako blbec, ale nikdy by nás nezradil nějakému smrtijedskému učni.“

 

„Možná to nebere tak, že tě tím zradí, možná chce jen zachránit svoji mladší sestřičku před tím zlobivým Harrym Potterem.“

„Spekulovat o tom můžeme, ale nemáme žádný důkaz,“ nedala se Ginny zlomit.

„Dobře, tak to necháme,“ přikývl nakonec Harry váhavě, „jen mi pak neříkej, že jsem tě nevaroval.“

„Neboj se, jsem si jistá, že se mýlíš,“ odpověděla s jistotou, kterou ale necítila. Přece se Harry Ronovi neznepřátelil natolik, aby se spojil s jejich největším nepřítelem, ne?

___________________________________________________________________

„Něco k snědku, drahoušci?“ vytrhl Ginny z podřimování jasný hlas.

„Jo, dal bych si pár dýňových paštiček a čtyři čokoládové žabky,“ ozval se někde nad ní Harryho hlas. „Vy dvě si něco dáte?“

„Můžu dostat kotlíkový koláč?“ ozval se po její levici Lenčin hlas.

„Já nic, díky, Harry,“ pronesla Hermiona.

Omámeně se posadila a rozhlédla se po svém okolí. Naposledy si pamatovala, jak nastoupila do vlaku, aby se vydala domů na Vánoce, a pak očividně musela usnout. Nedivila se, když byla schoulená v pohodlném, teplém objetí svého přítele.

 

„Dobré ráno,“ usmál se na ni a podal jí jednu paštičku, načež malý prostor mezi nimi zaplnil čokoládovými žabkami.

„Díky,“ odpověděla a vděčně svačinu přijala. „Jak dlouho jsem spala?“

„Jen tak hodinku nebo dvě,“ ujistil ji Harry. „Neboj, nechrápala jsi moc hlasitě.“

„Díky moc,“ ušklíbla se sarkasticky, než se zakousla do paštičky.

„Škoda jen toho slintání,“ dodal Harry.

„Hele, chceš ty paštičky mít v sobě nebo na sobě?“ zaškaredila se na něj jeho přítelkyně.

„Jsi roztomilá, když spíš, Ginny,“ ujistila ji Lenka, „když dýcháš, vydáváš takový krásný, malý zvuk, jak pískot ptáčka.“

„Jo, snažili jsme se odhadnout, jaký tón to je, a dali jsme dohromady docela zajímavou kompozici,“ přidala se s úšklebkem Hermiona.

„Pitomci,“ zamumlala Ginny.

 

„Jen tě škádlíme,“ rozhodil kolem ní Harry paže. „Rád tě sleduju, když vedle mě spíš. Jsi tak krásná, že bych mohl sedět a sledovat tě celý den.“

„Jé, Harry, to je tak sladký,“ rozplývala se Hermiona. „Taky bych jednou chtěla mít přítele, co by mi říkal tak hezké věci.“

„Jsem si jistá, že budeš,“ usmála se na ni Ginny, než Harryho políbila. Dřívější rozčilení z náhlého probuzení bylo najednou pryč.

„Já si s tím hlavu zatím nedělám,“ oznámila Lenka. „V Bradavicích moc kluků není a Ginny mi odmítá Harryho půjčovat aspoň na jeden den v týdnu, takže si moc ráda počkám. Navíc, kluci mi vždycky z nějakého důvodu způsobují svědění na loktech.“

„Samozřejmě,“ přikývl Harry na oko vážně.

 

Ginny se podívala na svoje přátele a usmála se. Od své hádky na začátku školního roku Lenka s Hermionou úspěšně pracovaly na svých odlišnostech. Ve skutečnosti se sblížily o to víc, jak Ginny trávila dost času o samotě s Harrym. Hermiona Grangerová a Lenka Láskorádová byly nepravděpodobnými kamarádkami, ale nějakým způsobem se navzájem doplňovaly a fungovalo to.

 

„Musíš se moc těšit na Vánoce, Harry,“ poznamenala Hermiona. „Poprvé se Siriusem.“

„To si piš,“ souhlasil Harry. „Čekám, že to bude pecka. Ale taky si o něj dělám trochu starosti.“

„Proč?“ zeptala se Ginny s obavami. „Nic jsi neříkal.“

„To proto, že pořád nemám tušení, co se děje mezi ním a Evou,“ vysvětloval Harry. „V dopisech jsem se z něj snažil něco dostat, ale je to těžké, když mu nesmím říct, co o nich vím.“

„Jo, Sirius opravdu nepotřebuje vědět, že jsme viděli, co se stalo,“ souhlasila Ginny.

„Co se stalo? A kdo je to Eva?“ vyzvídala Hermiona.

„Ehm, to je jedno,“ pospíšil si Harry s odpovědí, „je to jen Siriusova… známá.“

„Jo, věř mi, Hermiono, vážně nechceš vědět nic o Siriusových necudných aktivitách,“ ujistila ji Ginny.

„Já jo,“ vyhrkla Lenka.

 

„Podívejte, už se dostáváme na předměstí Londýna,“ ukázal Harry z okna, čímž zazdil další pokusy tohle téma rozvíjet, „radši bychom si měli začít sbírat věci.“ Ginny ignorovala Lenčin zklamaný pohled a vytáhla z přihrádky nad sebou svůj těžký kabát. Venku byla ostrá zima. Harry s dívkami ji následovali a také si vytáhli svoje zimní oblečení, načež se posadili a čekali, až dojedou na nádraží.

 

„Kdo tě vyzvedne na nádraží, Ginny?“ zajímal se Harry.

„Nejsem si jistá,“ odpověděla, „mamka tam bude, ale nevím, jestli přijde ještě někdo. Taťka je v práci, ale možná se objeví Bill, jestli dostane volno.“

„Pořád pomáhá té víle s angličtinou?“ zeptala se Lenka se zasněným úsměvem.

„Očividně ano,“ zašklebila se Ginny. „Dostala jsem od něj jen pár dopisů, ale v každém je něco o tom, jak skvělá Fleur je. Normální holka pro něj není dost dobrá. Kdepak, on musí randit s poloviční vílou.“

„I on je přece fešák,“ poukázala Lenka.

„Asi jo,“ souhlasila zrzka váhavě. „Jen si nejsem naprosto jistá, že zrovna Fleur je pro něj ta pravá.“

 

„Žárlíš, že ti odvede tvého oblíbeného staršího bratra?“ škádlila ji Hermiona.

„To teda ne,“ trvala na svém Ginny, „jen chci, aby si Bill našel správnou osobu a Delacourová je pro mě trochu moc roztěkaná. Byla by pro něj lepší třeba Tonksová, kdyby nebyla tak zblázněná do Remuse.“

„I když ten se chová jako hlupák,“ odfrkl si Harry.

„Jak dlouho trvalo tobě, než sis všiml mě?“ pošťouchla ho Ginny.

„To je něco jiného,“ bránil se, „my jsme byli moc mladí na to, aby něco začalo dřív.“

„Když to říkáš,“ usmála se jeho přítelkyně, „už jsme tady.“

 

Vlak už opravdu vjížděl na nástupiště, kde na svoje drahé čekal dav lidí. Čtyři přátelé se postavili, oblékli si těžké pláště a vydali se z kupé ven. Pak trpělivě stáli v řadě studentů, kteří se chtěli dostat z vlaku ven, aby se znovu setkali se svými rodinami. Trvalo dobrých pět minut, než se taky dostali na nástupiště.

 

„Řekla jsem taťkovi, že se potkáme v nádražní kavárně, takže se s vámi teď rozloučím,“ oznámila Lenka. „Taťka je posedlý šunkovými rolkami, takže tam radši půjdu dřív, než jich sní tolik, že mu bude celý den špatně.“

„Ale během Vánoc se stavíš, že?“ ujišťoval se Harry.

„Jistě, nemůžu se dočkat, až navštívím váš dům,“ rozzářila se blondýnka. „Taky mě bude moct vyzkoušet vaše učitelka nitrobrany.“

„Jestli je pořád poblíž,“ zamumlal Harry s obavami.

 

Potom se všichni tři rozloučili s Lenkou, která za sebou táhla těžký kufr, když mizela v davu. Hermiona vypadala mimořádně smutně, že se s ní musela rozloučit.

„Vidíte někoho?“ rozhlížela se Ginny po zaplněném nástupišti.

„Ne, já… počkej, není tamhle tvoje mamka?“ ukázal Harry na jednu stranu.

„Jak to mám vědět?“ zaskučela Ginny. „Sotva vidím přes hlavy prvňáků.“

„Neříkala jsi někdy, že co je malý, to je milý?“ zasmál se Harry. „Tak pojď, tvoje rodina je tímto směrem.“

 

„Ach, Ginny, tady jsi,“ uvítala ji Molly Weasleyová. Dvojčata i Ron už byli poblíž a mluvili s vysokým, dlouhovlasým mužem, který k nim stál zády.

„Bille!“ vyjekla Ginny a rozběhla se ke svému bratrovi.

„Ahoj, prcku,“ objal ji Bill vřele, „přece jsem musel přijít a přivítat svou malou sestřičku doma, no ne?“

„Zas tak malá už není,“ odfrkl si Fred.

„Jo, a tady pan Potter se zdá být mimořádně potěšený tím, jak roste,“ dodal George.

„Sklapněte, vy dva,“ varovala je sestra.

Bill se na Harryho zkoumavě zadíval, než obrátil svou pozornost zpátky k ní. Nezdál se příliš nadšený, ale byl dost chytrý na to, aby něco odpověděl.

 

„Neviděla jste Siriuse, paní Weasleyová?“ prolomil Harry náhlé napětí ve vzduchu.

„No, ano, řekl, že se s tebou potká u vstupu na nástupiště,“ usmála se záhadně paní Weasleyová.

„Dobře,“ přikývl Harry opatrně a snažil se pochopit její mateřské nadšení. „Měl bych něco vědět?“

„Myslím, že tě tvůj kmotr radši překvapí sám,“ odpověděla.

 

Harry usoudil, že tady žádné další informace nezíská, a tak s Ginny a její rodinou zamířil k východu. Nedočkavě se prodíral davem tak rychle, jak jen to šlo. Kousek od východu ho někdo zavolal.

„Harry, chlapče, tady!“ zavolal na něj Sirius Black.

 

Ginny se spolu s Harrym ohlédla, aby uviděla jeho rozzářeného kmotra, jak se ležérně opírá o zeď. Jeho vzhled ji šokoval, a stejně tak jeho doprovod.

„Madam Evo?“ zalapal Harry po dechu. „Co tady děláte?“

„Ehm, Harry, mám pár skvělých novinek, které bych ti chtěl říct,“ odpověděl místo ní Sirius. „Vážně jsem to chtěl raději udělat osobně než v dopise. Víš, poté, cos v září odjel do Bradavic, jsme s Evou začali chodit. Opravdu to bylo krásné a minulý týden jsem se rozhodl, že už nechci být s nikým jiným, a tak jsem… ehm…“

„Požádal mě o ruku a já souhlasila,“ prohlásila Eva a napřáhla k nim levou ruku, na níž se skvěl překrásný prsten s diamantem.

 

„Ty se budeš ženit? To je… paráda!“ vyjekl Harry a rozběhl se k němu, aby ho mohl obejmout. Ginny se usmála a přistoupila k Evě, aby ji také objala.

„Gratuluju,“ řekla svojí učitelce. „I když byste zasloužila metál za odvahu vyjít tady s tím starým psem.“

„Hej!“ zaprotestoval Sirius, který pustil Harryho a přitáhl k sobě Ginny. „Měla bys vědět, že se mnou je to trefa.“

„Tohle je fantastické,“ řekl Harry nadšeně, když přistoupil k Evě. „Mám radost, že jste se dali dohromady. Moc se k sobě hodíte.“

 

„No, myslím, že tohle si zaslouží oslavit,“ prohlásil Sirius. „Molly, jsi s chlapci víc než vítána, abyste se k nám doma připojili na malé občerstvení.“

„Já chci jít domů,“ ozval se hlasitě Ron, takže se na něj každý ostře podíval.

„Ano, no, stejně musíme domů zanést kufry,“ rozhodla Molly posmutněle. „Pak můžeš zůstat sám doma, když nechceš sdílet Siriusovu skvělou novinku.“

„Jo, fajn,“ štěkl Ron, až dvojčata vzteky ztuhla a Bill zatřásl hlavou.

„Dobře,“ přikývla Molly. „Siriusi, jen doma vyložíme věci a přijdeme k vám, jestli je to tak v pořádku.“

„Samozřejmě,“ rozzářil se Sirius šťastně. „Aspoň zatím všechno stihneme připravit.“

 

„Bezva, jsme doma pět minut a už jsme pozvaní na párty,“ pískal si George.

„Párty! Párty! Párty!“ začal tancovat Fred svůj malý oslavný taneček.

„Tak se mi to líbí,“ zasmál se Sirius. „A co ty, Hermiono? Přidáš se k nám?“

„Ach, no, musím se zeptat rodičů, jestli mi to dovolí,“ odvětila Hermiona překvapeně. Stála tak bokem, že si myslela, že na ni zapomenou.

„Tak je pozvi taky, čím víc, tím líp,“ vyhrkl šťastný Sirius. Hermiona se zašklebila a rozběhla se ke svým rodičům.

 

Ginny se usmála, když viděla nadšení všude kolem. Harry k ní přistoupil a objal ji kolem ramen. Jeho oči zářily radostí a Ginny až teď docházelo, jak vážné byly jeho starosti o svého kmotra.

„Není to skvělé?“ vydechl spokojeně.

„Jo, je,“ souhlasila. „Sirius potřebuje silnou ženu a Eva je přesně taková.“

„To teda ano,“ zasmál se a krátce ji políbil. „Běž se obléct na párty, Gin-Gin, myslím, že bude velká.“ Zasmála se jeho nadšení a vřele ho objala. George měl pravdu. Jen vystoupili z vlaku a už jdou na párty. Tohle slibuje skvělé Vánoce!

___________________________________________________________________

„Ruce tak, abych je viděl, Pottere,“ ozval se někde po Ginnině levici lehce pobavený hlas. Ginny se ohlédla, aby spatřila Billa, jak tancuje s Fleur Delacourovou ve svém náručí.

„Zmizni, Bille,“ zamumlala hlasem zastřeným únavou a opojením. „To já rozhoduju, kde bude mít Harry ruce, ne ty!“

„Jo, ale já rozhoduju, jak moc ho bude bolet, až si to s ním později vyřídím,“ odvětil Bill hravě.

„Nech je, Bille,“ protestovala Fleur a jemně ho udeřila do ramene. „Jsou spolu pržekrásní. Tancují jak na plese v Brradavicích o Vánocích, uš tenkrrát bylo všem jasné, še se mají rrádi.“ Ginny se s obavami podívala na Harryho, jak bude reagovat, ale k její úlevě nevypadal, že by mu to dělalo starosti. Vlastně mu momentálně nedělalo starosti vůbec nic.

 

„Myslím, že bys měl jít do postele,“ rozhodla se, když se zadívala do jeho skelných očí a na jeho bláznivý škleb.

„Nechci,“ zasyčel, „chci s tebou tancovat.“

„Můžeš se mnou tancovat někdy jindy,“ slíbila mu. „Trvám na tom. Už sotva stojíš, lepší bude, když si půjdeš lehnout.“ Harry zamumlal něco, co možná mohlo být svolením, a nechal se odvést z místnosti. Ginny se sama necítila příliš stabilně, ale naštěstí si párty neužívala tolik jako její přítel, který ze Siriusova zasnoubení zářil jak měsíček.

 

Jemně provedla Harryho kolem Freda, který už znaveně pospával na zemi. Angelina s Georgem se líbali na gauči o několik stop dál, což bylo skandální v tom, že měla dívka chodit s Fredem. I tak to byl zvláštní vztah, který svým způsobem dvojčata tak nějak sdílela, takže se Ginny radši nestarala, ani se nezajímala, kde skončila Alice, kterou tu dřív už také zahlédla.

 

Byla to vážně pekelná párty. Všechno začala krátce po čtvrté hodině, kdy na Grimmauldovo náměstí dorazili všichni Weasleyovi kromě Rona, a další hosté se pak sjížděli během celého večera. Ginny neměla tušení, jak se o tom všichni dozvěděli, ale ohromilo ji, kolik lidí se nakonec ukázalo. A jestli byl někdo, kdo věděl, jak uspořádat skvělou párty, byl to Sirius Black.

 

Až teď, v brzkých ranních hodinách, se vše kolem začalo pomalu uklidňovat. Někteří hosti odešli už dávno. Grangerovi odešli mezi prvními, hlavně kvůli už značně podnapilému stavu pana Grangera, který to přehnal s ohnivou whisky. Ginny si však byla jistá, že svoje kalhoty nakonec našel. Její vlastní matka odešla také už před několika hodinami, poté, co sama vypila celou láhev archivního elfského vína. Arthur Weasley se k párty připojil až po skončení směny, takže byl ještě relativně způsobilý, když svou ženu odváděl ke krbu.

 

Pomalu se s Harrym sunula po schodech nahoru. Podařilo se jí otevřít dveře, aniž by spadli, a Ginny se zrovna začala rozhodovat, jestli stráví noc někde tady nebo jinde, když ji v polovině kroku zarazil výkřik. Rozsvítilo se a Ginny uviděla mladou ženu, ležící na Harryho posteli, která se horečně snažila natáhnout přes sebe přikrývku.

 

„Tonksová?“ zamumlal Harry, šokovaný natolik, že se probral.

„Do pekla, Harry! To neumíš klepat?“ klela žena.

„Tohle je můj pokoj,“ hájil se Harry suše.

„Cože? Ah… sakra. Myslela jsem, že je to pokoj pro hosty. Teď, když o tom přemýšlím, to opravdu vypadá jako tvůj pokoj,“ připustila, zatímco kolem sebe stále rovnala přikrývky.

 

Zatímco spolu ti dva mluvili, Ginny zaujatě sledovala druhou osobu, která ležela na posteli. Ten muž se zoufale snažil skrýt svou tvář pod polštář, uspěl ale jen částečně. Ginny se široce usmála, když jí došlo, o koho se jedná.

„Ahoj, Remusi,“ pozdravila hlasitě. Slyšela, jak Harry vedle ní lapl po dechu. Muž odstranil polštář ze svého obličeje a posadil se. Byl do půl těla nahý a rozcuchaný. Taky vypadal extrémně zahanbeně.

„Ehm, ahoj, Ginny,“ pozdravil s rudou tváří. „Zdá se, že jsme ve špatném pokoji.“

„Jo,“ přikývl Harry a jeho hlas prozrazoval potlačovaný smích. „Naproti jsou volné pokoje, jestli chcete.“

„Samozřejmě,“ přikývl. „Ehm, dali byste nám chvilku, abychom se trochu upravili?“

„Jistě,“ zahihňala se Ginny a vytáhla Harryho z pokoje ven.

 

Stáli za dveřmi a zoufale se snažili nesmát. O minutu později Remus s Tonksovou vypadli z místnosti, oběma bylo na první pohled nesmírně trapně.

„Ehm… víte… my jsme…“ začal koktat Remus.

„Ale no tak, Remusi,“ zasmála se Ginny. „Nemusíš se červenat. Všichni už věky čekají na to, až se vy dva dáte dohromady.“

„Jo,“ přidal se Harry. „Tady máte ten volný pokoj,“ ukázal jim.

 

Remus zrudl ještě jasněji, zatímco Tonksová jen zatřásla hlavou, chytila ho za paži a zatáhla ho do dveří, na které Harry ukázal.

„Dobrou noc,“ popřála jim ještě Ginny, „nedělejte nic, co bych nedělala já.“ Radši už jí nic neodpovídali a zmizeli za dveřmi.

„Viděl jsi ty výrazy?“ začala se řehtat Ginny, až jí po tvářích tekly slzy.

„Jo, Remus vypadal jak školáček přistižený při něčem nepatřičném, co odporuje školnímu řádu,“ odfrkl si Harry.

 

Ginny se zadívala na svého přítele, který teď vypadal o poznání lépe než před chvílí. Možná dnešek mohli zakončit ještě lépe, než čekala.

„No, zdá se, že ses z toho docela dostal,“ začala nevinně a přejela mu rukou po hrudníku.

„Byl jsem jen unavený,“ vysvětlil, „nepil jsem. Ale pohled na ty dva mě probral.“

„No, a když už jsi teda vzhůru, možná bychom mohli následovat jejich příkladu,“ navrhla.

„Víš, vždycky jsem si myslel, že Remus by pro mě mohl být dobrým vzorem,“ zašklebil se Harry a společně s ní pak zamířil zpátky do svého pokoje a zamkl dveře.

___________________________________________________________________

Druhý den ráno se Ginny nenápadně vyplížila z pokoje a ulevilo se jí, když na nikoho nenarazila.

„Nikdo tu není, Harry,“ zašeptala.

„Skvělé, jdeme dolů najít si něco ke snídani,“ odpověděl. „Pamatuj si, kdyby se někdo ptal, zůstala jsi v pokoji pro hosty v horním podlaží. Použít ten by nikoho nenapadlo.“

 

Tak potichu, jak jen dokázali, se vydali po schodech dolů a rovnou do kuchyně. V ní našli Evu a ke svému překvapení také Siriuse.

„Dobré ráno, děcka,“ přivítal je ochraptěle.

„Tři povzbuzovací lektvary a stejně pořád není ve své kůži,“ smála se Eva. „Věřili byste, že chtěl ležet celý den v posteli? Něco se tu bude muset změnit, až budeme svoji.“

 

„Včera v noci jsem vůbec neměla šanci si s tebou promluvit,“ poznamenala k ní Ginny. „Jak se ti vůbec podařilo, že se tady ten starý pes vyslovil? Když jsme odjeli do školy, ještě jste spolu ani nechodili.“

„Řekla bych, že za to vděčím Harrymu,“ usmála se na ně Eva zářivě. „To on mě přesvědčil, abych Siriusovi upřímně řekla, co cítím. Opravdu jsem si myslela, že Sirius mě pošle pryč s tím, ať už se nevracím, ale asi za týden za mnou přišel, že to chce zkusit. Není třeba říkat, že všechno šlo skvěle, a minulý týden mě požádal o ruku.“

 

„Rád vidím, že jsi na stará kolena přišel trochu k rozumu,“ škádlil kmotra Harry.

„Šokující, že?“ zasmál se Sirius. „Musím uznat, že když za mnou Eva přišla a přiznala se, jak se mnou manipulovala, málem jsem vybuchl. Ale když jsem o tom potom přemýšlel, usoudil se, že by to ode mě bylo pokrytecké si stěžovat. Ne, že bych si neužíval důsledky.“ Eva zrudla jako rajské jablíčko.

 

„Když mi pak vysvětlila, proč to udělala, donutilo mě to se zamyslet,“ pokračoval její snoubenec. „Je mi skoro šestatřicet a poprvé v životě mám nějakou zodpovědnost a jsem odhodlaný to nezvorat. Jsem moc starý na to, abych naháněl mladé čarodějky a pil s nimi do němoty. Ne, došlo mi, že jsem dost starý na to, abych si našel ženu, se kterou můžu mít vážný vztah. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi docházelo, že by to mohla být právě Eva, takže jsem si sedl a promluvil si s ní. Shodli jsme se, že to spolu zkusíme. A můžu upřímně říct, že uplynulé čtyři měsíce byly nejšťastnější v mém životě. Poprvé dokážu pochopit to, co mezi sebou měli tvoji rodiče, Harry, teď to mám taky a chci, aby to nikdy neskončilo.“

„I já to chci, lásko moje,“ naklonila se k němu Eva a políbila ho na čelo.

 

„No, je to paráda!“ usmál se Harry. „Skvěle se k sobě hodíte.“

„Kdy bude svatba?“ zajímala se Ginny nedočkavě.

„V létě,“ oznámila Eva. „Ginny, napadlo mě… nezbývá mi už moc členů rodiny a blízkých přátel mám jen opravdu málo. Zvážila bys, že bys byla moje družička?“

„Evo! Jasně, že jo!“ vykřikla nadšeně zrzka.

„Zeptal bych se tě, jestli mi půjdeš za svědka, Harry, ale to už jsem slíbil Remusovi,“ omlouval se Sirius.

„To je v pohodě,“ mávl oslovený rukou. „Je to tvůj nejstarší přítel, měl by to být on.“

 

„Přál bych si, aby po mém boku stál tvůj táta, když se konečně budu ženit,“ posteskl si Sirius. „Spolu s Lily si mě dobírali v jednom kuse. Myslím, že několikrát jsem jim dokonce slíbil, že nadosmrti budu jen družba. S radostí by mě v tom vymáchali.“

„Jo, a docela oprávněně, předpokládám. Vsadím se, žes dal tátovi co proto, že se žení tak brzy,“ poznamenal Harry. Sirius jen mávl rukou.

„Všichni děláme chyby,“ souhlasil, „ale konečně jsem opravdu šťastný. Mám tak dobrou náladu, že se ani nebudu ptát, kde tady slečna Weasleyová trávila noc.“

„V pokoji pro hosty na horním podlaží,“ odpověděl Harry automaticky.

„Samozřejmě,“ ušklíbl se Sirius a Eva se zasmála. Očividně neobelstí nikoho.

 

Jejich rozhovor náhle skončil, když do místnosti vtrhl George.

„Asi tady nemáte volný vyprošťovací lektvar, který bych si mohl půjčit, co?“ zamumlal a v bledé tváři mu zářily krví podlité oči.

„Tamhle je,“ ukázala Eva na kuchyňskou linku. „Když Sirius přišel s tím, že chce uspořádat zásnubní párty, radši jsem se zásobila.“

„Už chápete, proč ji miluju?“ zašklebil se Sirius.

 

George nic neřekl, jen rychle vzal do ruky modrou lahvičku, třesoucíma se rukama ji odšrouboval a obrátil její obsah do sebe.

„U Merlina, to je lepší,“ vydechl s úlevou po chvíli.

„Pojď, sedni si, požádám Dobbyho, aby ti připravil něco dobrého ke snídani,“ řekla Eva mile. „Harry, Ginny, vy taky máte určitě hlad, ne?“

„Rozhodně,“ potvrdil Harry. „Dvakrát Dobbyho snídaňová specialita, prosím.“

„Dobré ráno,“ pozdravil je George znaveně, když si sedl na židli vedle Ginny. „Asi jsem to ještě neřekl.“

„Ne, myslím, že cokoliv smysluplného by z tebe před tím nevypadlo,“ zasmál se Harry.

 

„Jo, mám něco, co si s tebou museím vyřídit, Georgi Weasleyi,“ ujala se slova Ginny. „Co sis myslel? Včera ses muckal s Angelinou Johnsonovou? Jak jsi mohl takovým způsobem vrazit Fredovi kudlu do zad?“

„O čem to mluvíš, Gin-Gin?“ vyjekl George vyjeveně. „Angelina už s Fredem nechodí.“

„Cože?“ vyjekla tentokrát jeho sestra. „Kdy se to stalo?“

„Ehm, před několika dny,“ mávl rukou už uvolněný George. „Teď chodí s Alicí.“

 

„Počkej chvilku,“ přerušil je Harry, „myslel jsem, že s tou chodíš ty.“

„Chodil jsem, ale rozešli jsme se,“ vysvětloval dál George.

„Kdy?“ nechápal Harry.

„Ehm, před několika dny,“ opakoval George svoji odpověď. „Teď chodím s Angelinou.“

„Chceš mi říct, že jste se před několika dny rozhodli, že si přehodíte přítelkyně?“ vyjekla Ginny.

„Jo, ale to není moc překvapivé, ne? Koneckonců, byla jen otázka času, kdy si Angelina všimne, že vypadám mnohem lépe než Fred,“ pokračoval George šťastně, než se zarazil. „No, nějakým způsobem si Alice vzala do hlavy, že to Fred vypadá líp než já. Nechápu, jak si to ta ubohá holka mohla začít myslet.“

Ginny se podívala na Harryho a oba dva vybuchli smíchy.

 

 

<<< Předchozí          Následující >>>