II9. Cena za lásku

24.06.2017 15:39

„Ne, ne, takhle jsem vám to přece neukazovala!“ zaskřehotala Umbridgeová, jejíž obvykle pisklavý hlásek se změnil v rozzuřenou harpyji.

„Nechápu, co dělám špatně,“ zaskučel Terrance Harper, nepříjemný zmijozelský chlapec v Ginnině ročníku. Ta nedokázala zabránit úsměvu, když viděla strach a frustraci na jeho obvykle samolibé tváři.

„Už jsem vám to vysvětlila třikrát, pane Harpere,“ zasyčela Umbridgeová. „Snažte se dávat pozor!“

 

Ginny se málem zasmála hlasitě. Umbridgeová opravdu už třikrát vysvětlila, jak vyslat Štítové kouzlo, pokaždé ale odvedla až neuvěřitelně mizernou práci. Ginny během léta tohle kouzlo používala nesčetněkrát, takže měla aspoň matnou představu, co se profesorka snažila říct celé třídě. Silně ale pochybovala, že by někdo, kdo tohle kouzlo nikdy nepoužil, mohl sledovat její zmatené a neúplné instrukce. Rychlý pohled po třídě ji utvrdil v tom, že většina třídy s Harperem soucítí. U tak nepopulárního blba už to bylo co říct. Bylo až bolestně zřejmé, že Umbridgeová nemá absolutně žádné učitelské dovednosti.

 

Z rozjímání Ginny vytrhlo až zazvonění zvonku, ohlašující konec hodiny. Všichni žáci si začali vděčně a spěšně balit věci, aby už byli venku ze dveří.

„Jako domácí úkol od vás chci plný popis Štítového kouzla a jeho použití,“ zavolala na ně Umbridgeová. „Alespoň šest palců pergamenu. Slečno Weasleyová, můžete chvíli zůstat, prosím?“ Několik jejích nebelvírských spolužáků se na ni s obavami otočilo. Colin a Demelza vypadali, že chtějí zůstat s ní, ale rychle zatřásla hlavou, aby nedělali scénu. Spolu s ostatními opustili třídu.

 

„No, říkala jste, že standardy jsou zde nízké, slečno Weasleyová, ale netušila jsem, že až tak moc,“ pronesla, sotva se dveře zavřely za posledním žákem. Ginny odolala touze poznamenat, že její mizerné učitelské schopnosti tomu moc nepomohly.

„Za celou dobu, co jsem v Bradavicích, jsme neměli pořádného učitele Obrany proti černé magii,“ odůvodnila Ginny a v duchu se omluvila Remusovi za svoji lež.

„Upřímně nevím, co si s tím počneme,“ pronesla Umbridgeová, která opravdu vypadala dost ustaraně. „Budu v Bradavicích jen letos a za tu dobu nemůžu každého žáka naučit celou náplň osnov Obrany proti černé magii. Brumbál úspěšně vytvořil generaci čarodějů a čarodějek, kteří se sami nedokážou bránit! Za chvíli opravdu nebudeme mít žádné nové bystrozory!“

 

Ginny najednou dostala nápad. Harry ji zabije, ale ona teď neměla čas na to, aby ho na to připravila.

„Paní profesorko, je jasné, že potřebujeme tolik tréninku Obrany, kolik jen můžeme dostat,“ začala opatrně. „Co kdyby byl založen Soubojnický kroužek pro studenty jako extra cvičení? Každý, kdo by chtěl po škole pracovat jako bystrozor nebo něco podobného, by tak dostal šanci studia navíc, a také by si snad zlepšili známky u svých zkoušek.“

„No, není to špatný nápad, slečno Weasleyová, ale já opravdu nemám čas učit nějakou další skupinu, už tak mám dost povinností,“ zatřásla hlavou profesorka, až se jí zavlnila kůže na krku.

 

„Ne, samozřejmě, že ne. Musíte prověřit celou školu, nemůžete stíhat všechno. Myslela jsem, že by to mohl být spíš studentský kroužek vedený samotnými studenty. Napadlo mě, že by nás mohl učit Harry,“ navrhla.

„Pan Potter?“ opakovala profesorka překvapeně.

„Na konci školního roku porazil bývalé smrtijedy,“ připomněla jí Ginny a ignorovala přitom fakt, že to ona porazila Pettigrewa. „A většina školy ho respektuje. Jsem si jistá, že kdyby Harry vedl kroužek, každý by se k němu chtěl připojit.“

„I když mladého pana Pottera respektuji, opravdu si myslíte, že je schopný učit svoje spolužáky?“ odtušila Umbridgeová. „Není to práce, kterou může úspěšně dělat jen tak kdokoliv, víte?“

 

Ty bys to měla vědět nejlíp, ty neschopná blbko, pomyslela si Ginny, ale sladce se usmála.

„Ale ano!“ odpověděla nadšeně. „Harry v Obraně vždycky exceloval, a když mu Ministerstvo laskavě udělilo svolení kouzlit, trénoval celé léto. Je opravdu skvělý.“

„To zní nadějně, bylo by dobré mít tak loajálního podporovatele, kterého by Ministerstvo mohlo zapojit do výuky žáků,“ uvažovala hlasitě Umbridgeová.

 

„Profesor Kratiknot by mohl na celou skupinu dohlížet,“ pokračovala Ginny. „Býval v soubojích šampionem a je jedním z nejlepších profesorů na škole.“

„Ano, zdá se zde být jedním z nejkompetentnějších,“ přikývla profesorka. „A Brumbál ho nemá až tak pod palcem.“

 

„Tak, co myslíte?“ zeptala se Ginny po chvíli.

„Dobře,“ přikývla Umbridgeová, „dám této skupině oficiální povolení. To řediteli zabrání, kdyby se ji snažil zastavit. Nicméně vás musím varovat, slečno Weasleyová, že jestli pan Potter celou věc zkazí, budu od toho muset dát ruce pryč.“

„To naprosto chápu,“ přikývla Ginny spiklenecky. Ve skutečnosti, čím dál od toho Umbridgeovou udrží, tím líp.

„Výborně,“ zatleskala růžolící žena rukama, „moc se těším, až uslyším, jakých výsledků vaše skupinka dosáhla.“

 

Ginny opouštěla třídu se stěží potlačovaným úšklebkem. Teď jen zbývá informovat Harryho a přesvědčit ho, aby se stal novým bradavickým učitelem Obrany proti černé magii.

___________________________________________________________________

„Cože jsi?“ zalapal Harry zděšeně po dechu.

„Vážně o nic moc nejde, Harry,“ tišila ho jeho přítelkyně. „Viděla jsem, jak jsi v Obraně dobrý. Budeš vážně skvělý učitel.“

„Ty vážně navrhuješ, že si mám stoupnout před… mraky lidí a učit je? Zbláznila ses?“ křikl.

„Já si myslím, že je to dobrý nápad,“ pípla Hermiona. „Všichni jsme viděli, jak je Umbridgeová k ničemu, a ty jsi vážně nejlepší volba pro toho, kdo má takový kroužek vést.“

„Zrádce,“ zaskučel Harry ublíženě.

„A Ginny ti určitě bude moc ráda pomáhat. Já vám taky můžu pomoct vytvořit nějaké plány hodin nebo tak,“ pokračovala Hermiona a jeho stížnosti naprosto ignorovala.

 

„Kdo by se chtěl přidat do kroužku, který vedu zrovna já?“ namítal Harry. „Polovina školy si myslí, že jsem blázen.“

„Jo, jasně, nikdo nebude mít zájem chodit do klubu, který vede Chlapec, který přežil, a který se nedávno stal šampionem Turnaje,“ odsekla Hermiona sarkasticky. „Viděl jsi vůbec, co o tobě celé léto psali v novinách? V očích veřejnosti jsi hrdina, Harry. Všechno, co okolkuješ svým jménem, bude mít úspěch.“

„Na reklamách bys mohl vydělat jmění,“ souhlasila Ginny pobaveně. „Už to vidím. Hansonův zázračný krém na hemeroidy - Nikdy nepoužívám nic jiného, říká Harry Potter! Bude to bomba!“ Harry na ni zíral tak, že by ji pohled dokázal zabít.

 

„Jen mysli na všechny ty studenty, kteří u zkoušek vyletí, jestli s tím něco neuděláme,“ předkládala mu Hermiona rozumné argumenty. „To bys je v tom chtěl nechat?“

„Tak proč si je neučíš sama?“ nedal se Harry. „Byla bys mnohem lepší učitel, než bych kdy dokázal já.“

„No, vlastně ne, nebyla,“ nesouhlasila jeho spolužačka. „Rozčilují mě lidi, kteří nerozumí tomu, co se je snažím naučit, nemám na to ani zdaleka potřebnou trpělivost. Navíc, i když se to snažíš pořád popírat, v Obraně jsi mnohem lepší než já.“

 

„A tvoje jméno je to, co přitáhne lidi,“ připomněla Ginny. „Když už jsi tak slavný, můžeš toho využít.“ Harry na ně dvě zíral ve stavu stále více se vzmáhající paniky.

„Prosím, Harry, udělej to pro mě,“ zaškemrala Ginny.

„Víš, že je to správná věc,“ přidala se Hermiona sladce.

„Sakra,“ vzdychl Harry a rozhodil rukama. „Copak mám nějakou šanci, když proti mě jdete vy dvě? Fajn, udělám to! Ale na mě to není, až to bude katastrofa!“

 

S tím vyskočil na nohy a vydal se rovnou ke chlapeckým ložnicím.

„Kam to jdeš?“ zeptala se Ginny poplašeně.

„Napřed záchod použiju a pak se do něj spláchnu. To je jediný způsob, jak se z tohoto dostat,“ zaskučel a zamířil po schodech nahoru. Dívky ho pobaveně pozorovaly, a když jim zmizel z očí, Ginny se otočila k Hermioně.

„Už jsem ti řekla, jak moc tě mám poslední dobou ráda?“ zeptala se.

„No jo, řekla, ale je hezké to slyšet,“ zašklebila se na ni starší dívka.

___________________________________________________________________

„Pojďme, rozdělíme se,“ zakřičela Angelina Johnsonová. „Chytači nalevo, odrážeči doprostřed a brankáři napravo. Střelci se pojďte postavit za mě.“ Ginny se vydala k černošské dívce, ještě se ale ohlédla po Harrym, který už se postavil tam, kde nová nebelvírská kapitánka určila. Zdálo se, že nikdo jiný to na jeho pozici nebude chtít ani zkusit.

„Dobře, Harry, vypadá to, že post chytače je tvůj bez boje,“ usmála se Angelina. „Můžeš mi pomoct tady s tím davem.“

Rychlým přepočtením zjistili, že se hned patnáct lidí hlásí na post střelce, přestože vypadalo nepravděpodobně, že by někdo mohl přebrat místo některému ze tří děvčat. Angelina, Alice i Katie byly nepřekonatelné a Ginny se o jejich místa nebála.

 

S Harrym vedli vážnou debatu o tom, že by letos Harry famfrpál vynechal. Se vším tréninkem navíc, zkouškami NKÚ a teď i vedením soubojnického kroužku, se pro něj všechno stalo hektické. Jejich sdílená láska ke sportu ale vyhrála a navíc, jak Ginny podotkla, Angelina by ho zlynčovala, kdyby toho chtěl nechat.

 

„U Merlina, nemyslela jsem si, že tu bude tolik lidí,“ zamumlala jí do ucha Demelza.

„Jo, myslím, že polovina z nich ani neví, z které strany koštěte mají sedět, natož, jak mají hrát,“ zamumlala Ginny tiše.

„I tak, ty máš aspoň výhodu, když Harry pomáhá vybrat nové hráče,“ ušklíbla se její kamarádka. „Co mu slíbíš za to, že tě dostane do týmu?“

„Nic, co bych pro něj nedělala i jindy,“ odpověděla Ginny hravě. Její přítel se stal běžným tématem jejich rozhovoru v ložnici - Demelza i Vicky zoufale toužily vědět, jak daleko už jejich vztah zašel. Ginny jim samozřejmě neříkala vše, ale dávala jim dost náznaků, aby dívky poznaly, že věci se velice rychle staly opravdu vážnými a osobními.

 

„Vezme do týmu i mě, když mu nabídnu to samé?“ škádlila ji Demelza.

„Pochybuju. Navíc, myslím, že je dost těžké létat s oběma rukama zlomenýma,“ zasyčela Ginny.

„Ále, bráníme si svoje území, co?“ zažertovala Demelza. „Ale vážně, podívej se na ty holky. Například ta kráva Romilda Vaneová. Vím, že ve skutečnosti famfrpál nesnáší, ale přesto je tady a snaží se dostat se do týmu. Vicky ji slyšela básnit o Harrym. Hlídej si záda Ginny, ta blbka jde po něm.“

„Díky za varování, Dem,“ ocenila Ginny. „Nedám jí šanci. Možná bych si s ní měla později promluvit.“

„Radši varuju madam Pomfreyovou předem,“ zasmála se Demelza a Ginny se k ní brzy přidala.

„Tak jo, poslouchejte! Nasedněte na košťata a začneme několika prostými kolečky kolem hřiště,“ ukončila Angelina jejich rozhovor. Ginny na sedla na svoje prastaré koště a vznesla se do vzduchu.

 

Následující půl hodiny po nich Angelina chtěla několik čím dál tím náročnějších manévrů. Většina skupiny začala mít brzy potíže a Angelina tak velice rychle počet uchazečů snížila, k Ginnině radosti byla jednou z vyřazených také Romilda. Nakonec se opravdu nikdo neukázal být lepším než současné tři střelkyně, i když Ginny měla radost, že se i s Demelzou dostaly až do posledního kola a staly se tak náhradnicemi, stejně jako Harryho spolužák Dean Thomas.

 

Sotva se Ginny dotkla nohama země, objaly ji kolem pasu silné paže a na krk se jí přitiskly rty. Nadechla se jeho známé vůně a ještě pevněji si kolem sebe omotala jeho ruce.

„Gratuluju, Ginny,“ řekl Harry, „létala jsi brilantně.“

„Díky, Harry,“ rozzářila se šťastně. Možná strávila až moc let ve společnosti svých přehnaně ochranitelských bratrů, kteří jí nedovolili hrát, ale Harryho povzbuzování a jasná hrdost jí všechno vynahrazovaly.

„Já jsem taky získala místo náhradníka, Harry,“ připomněla se Demelza. „Taky dostanu objetí a pusu?“

„Ano, Demelzo,“ usmál se Harry, „jsem si jistý, že v nebelvírské věži je spousta chlapců víc než ochotných ti to poskytnout.“ Demelza se zasmála.

„Dobře jsi ho vycvičila, Ginny.“

„Věř mi, později bude za své dobré chování odměněn,“ ušklíbla se její kamarádka.

„To zní slibně,“ nadchl se Harry a začal jí na krku vylíbávat cestičku.

 

„Mm, to je příjemné. Už můžeme jít? Myslím, že potřebuju tě zavést do věže, Romeo,“ pronesla Ginny.

„Ne, ještě jsme nevybrali brankáře, musím tady zůstat, dokud nebude zvolen celý tým,“ odpověděl Harry se známkou podrážděnosti v hlase.

„Kdo se uchází?“ zeptala se Ginny.

„Tvůj bratr a Cormac McLaggen,“ procedil mezi zuby její přítel.

„Fuj!“ vyjekla Demelza znechuceně. „Nevím, který z těch dvou je horší. Vlastně, beru zpět. McLaggen mě loni po oslavě vítězství plácl po zadku. Jednu jsem mu vrazila, ale on se pořád tak šklebil… je rozhodně horší.“

„Asi máš pravdu,“ uvažovala Ginny. „McLaggen je schopen rozpoutat válku i ve zcela prázdné místnosti a u Rona se aspoň nemusím bát, že by něco takového zkoušel. Ale řeknu vám, jestli McLaggen něco zkusí, ujistím se, že už jeho prsty nebudou schopné sáhnout na nic.“

„To by ale předpokládalo, že ti z něho něco nechám,“ zasyčel Harry. „Vážně, Demelzo, jestli něco takového zkusí znovu, dej mi vědět a já si s ním promluvím.“

„Díky, Harry,“ ocenila dívka.

„Tak se pojďme podívat, který z těch dvou poděsů se dostane do týmu,“ povzdechla si Ginny.

 

Všichni tři pak zamířili k tyčím, kde se potencionální brankáři snažili chytat střely od Katie a Alice. Nikdo z nich nebyl proti dvěma zkušeným střelkyním příliš úspěšný, navzájem ale byli poměrně vyrovnaní. Momentálně stál McLaggen proti Katie a vznášel se před prostřední tyčí. Katie nalétávala divoce, cik cak a snažila se ho zmást, aby nevěděl, na kterou tyč se chystá útočit. V poslední vteřině se prudce stočila vlevo a hodila Camrál tak silně, jak jen dovedla, k nejbližší obruči. McLaggen byl opravdu naprosto zmatený, protože se vrhl přesně k opačné. Když balón protilehlou obručí proklouzl, zmateně se rozhlížel kolem sebe.

 

„Teda, Katie ho vážně oblbla,“ uznala Demelza.

„Jo, jako by ho trefilo matoucí kouzlo,“ zažertoval Harry.

„Možná nejsi tak daleko od pravdy,“ poznamenala Ginny. „Podívejte se na něj. Vždyť ani neví, kterým směrem je zem.“

Všichni tři se na McLaggena zadívali a museli dát Ginny za pravdu. Chlapec létal v kruzích, ve tváři omámený výraz. Až po chvíli zatřásl hlavou a zdálo se, že se vzpamatoval, i když pořád působil zmateně.

 

Ron zaujal svoji pozici před obručemi se sebevědomým výrazem na tváři. Tentokrát šla proti němu Alice, která zvolila podobný styl jako Katie. Ron ale odhadl správný směr jejího útoku a podařilo se mu Camrál zachytit špičkami prstů.

„A je to!“ zakřičela Angelina. „Ron Weasley je nový brankář, Cormac McLaggen bude náhradník.“ To přirozeně vzbudilo McLaggenovy protesty. Až když mu kapitánka pohrozila, že mu odebere i náhradnický post, utišil se. Přesto ale odcházel pryč s tváří jako bouřkový mrak.

 

„No, jsem rád, že se to vyřešilo,“ pronesl Harry, „pojďme do věže.“

„Potkáme se nahoře,“ usmála se na něj Ginny, „chci si rychle promluvit s Angelinou.“

„Dobře, tak pojď, Demelzo, doprovodím tě,“ přikývl její přítel.

„Jsem šťastlivka,“ zasmála se černovláska. „Neboj, Ginny, zahřeju ti ho.“

„Díky, Dem, jsi kámoška,“ ušklíbla se Ginny sarkasticky. Demelza se na ni jen zašklebila a vložila ruku do Harryho rámě, aby ji odvedl do školy. Ginny se usmála. Demelza možná byla nenapravitelná, co se flirtu týče, ale byla to opravdová kamarádka. Ginny věděla, že doopravdy by si její spolubydlící na Harryho nikdy nic nedovolila. To se ale bohužel nedalo říct o všech.

 

Ginny se vydala k tribunám, z nichž se poslední přihlížející začínali trousit pryč. Navzdory tomu, co řekla Harrymu, nebyla to Angelina, s kým si chtěla promluvit.

„Ahoj, Romildo,“ pozdravila hlasitě, „můžeme si promluvit?“

„O čem?“ zatvářila se bruneta nervózně.

„Mrzí mě, že ses nedostala do týmu,“ pokračovala Ginny přátelským tónem, „podle mě jsi lítala docela dobře.“

„Vážně?“ zatvářila se Romilda nevěřícně.

„Jo, myslím, že máš talent,“ ujistila ji zrzka. „Jen škoda, žes měla to mizerné školní koště. Bylas v nevýhodě.“

„Jo, to asi jo,“ přikývla Vaneová podezíravě.

 

„Chceš to zkusit na mém Zametáku?“ zeptala se Ginny. „Není to nic extra, ale je to lepší, než to párátko, na kterém jsi letěla.“

„Ne, díky. Možná jindy.“ Teď už zněla opravdu hodně nervózně. Ginny se rozhlédla kolem sebe.

„Proč ne teď? Zdá se, že všichni už odešli, takže nikdo neuvidí, jak si s tím poradíš.“

„Zvládla bych to,“ odsekla Vaneová, „prostě nechci. A teď uhni.“

„To asi ne,“ odpověděla Ginny a odhodlaně se postavila před dívku.

 

Romilda zařvala a zkusila ji odstrčit z cesty. Ginny na ni ale byla příliš rychlá a stačila ji chytit za zápěstí. Využila veškerou svoji váhu a tvrdě zatlačila na její ruku, takže ji postrčila kupředu a zároveň jí nastrčila nohu. Romilda ztratila rovnováhu, zakopla o nohu a rozplácla se na zem. Ginny využila příležitosti a kopla ji do břicha. Romilda zakňučela bolestí a stočila se do klubíčka, jak očekávala další rány. Když žádné nepřišly, otevřela zaslzené oči, aby viděla hůlku, mířící jí přímo do obličeje.

 

„Slyšela jsem, že se chystáš vyjet po Harrym,“ pronesla Ginny klidně a šťouchla dívku hůlkou do tváře.

„To není pravda! Kdo ti to řekl? Lžou!“ klepala se Romilda strachy.

„To tak,“ odsekla Ginny chladně. „Vím, jak to děláš, Vaneová. Slyšela jsem historky, jak mluvíš o nápoji lásky, a já ti nedovolím to zkusit na svého přítele.“

„Neudělám to! Neudělám!“ slibovala Romilda.

„Jestli se dozvím jen náznak, že se o něco snažíš, nebo tě jenom přistihnu, jak se díváš Harryho směrem, budeš si přát, aby ses nikdy nenarodila. Chápeš?“ Romilda na ni zírala s čirou nenávistí.

 

„Proč ho prostě nenecháš, ať si vybere sám tu lepší?“ bránila se.

„Protože už si vybral,“ odvětila Ginny jistě. „A Harry nemá čas ani energii řešit takové malé zlatokopky. Řekni mi, Vaneová, byla bys schopná vedle něj stát, až bude bojovat proti Smrtijedům?“

„Co? Smrtijedům? Děláš si srandu?“ zalapala vyděšeně po dechu.

„Myslím, že ne,“ ušklíbla se zrzka. „A co až bude Harry čelit znovu Voldemortovi? Stála bys vedle něj?“ Romilda na ni zírala v čiré hrůze, když vyslovila jméno Temného pána. „Víš, Romildo, drahoušku, svět není bezpečné místo,“ uklidnila svůj hlas Ginny, „když se díváš na Harryho, vidíš bohatého, hezkého hrdinu svých snů, který tě bude nosit na rukou a splní ti každý tvůj rozmar. Já? Já vidím mladého kluka, kterého mám vážně ráda a který má před sebou dlouhou a nebezpečnou cestu. Hodlám mu na ní pomáhat, i kdyby to mělo znamenat, že místo něj skočím do cesty vražedné kletbě. Takže mi řekni, Romildo, opravdu chceš o Harryho bojovat?“

 

Strach v jejích očích prozradil Ginny vše, co chtěla vědět.

„Teď znáš cenu toho být Harryho přítelkyní, Vaneová,“ řekla stroze, „pořád máš zájem?“ tlačila na ni. Romilda zavrtěla hlavou a sklonila hlavu.

„Myslela jsem si to. Nedovolím Harrymu, aby se rozptyloval od svých úkolů někým, jako jsi ty. Tohle je tvoje první a poslední varování. Zapomeň na Harryho, nebo ti ze života udělám peklo,“ štěkla. „A teď mi zmiz z očí.“

Vaneová se vyškrábala na nohy a zmizela tak rychle, jak jí roztřesené nohy dovolily. Ginny se za ní s povzdechem dívala. Sama znala cenu za to, že ji Harry miluje, a neváhala by ji kdykoliv zaplatit.

Sebrala svoje opomenuté koště a zamířila zpátky do školy.

___________________________________________________________________

„Sakra, musí tam být polovina školy!“ zalapal Harry zděšeně po dechu, když se podíval na dav žáků, který se shromáždil ve Velké síni.

„Spíš bych to odhadla na tři čtvrtiny,“ popichovala ho Hermiona a Harry pomalu dostával záchvat paniky.

„Neboj se, bude to v pohodě,“ tišila ho Ginny, když spolu všichni tři vystoupili na vyvýšený schod, kde obvykle sedívali učitelé. Dnes byl jejich stůl odstraněn, aby mohli uskutečnit první setkání jejich soubojnického klubu.

 

„To se ti snadno řekne,“ zasyčel Harry. „Ty tam nebudeš stát a dělat ze sebe hlupáka. Proč jste na všechny plakáty napsaly moje jméno?“

„Protože jsme se snažily využít tvoji slávu a popularitu, abychom přilákali co nejvíc lidí, byla by škoda tvého jména nevyužít, ne?“ odpověděla prakticky Hermiona.

„U Merlina, proč jsem s tím souhlasil?“ naříkal chlapec.

„Můžeme začít, Harry?“ zavolal na něj profesor Kratiknot, který se uvolil nad klubem převzít záštitu. Harry nervózně přikývl a zezelenal. Ginny ho rychle políbila a postrčila ho vpřed. Dav se začal utišovat, jakmile si ho všimli.

 

„Ehm… ahoj všichni, vítejte na prvním setkání, vítejte na setkání Bradavické soubojnické asociace, neboli BSA,“ začal Harry nervózně.

„Cože?“ zakřičel někdo.

„Nahlas!“ zvolal jiný.

„Říkal jsem, vítejte na setkání Bradavické soubojnické asociace,“ opakoval hlasitěji. „Díky, že jste přišli. Cílem tohoto klubu je zlepšit naše dovednosti v soubojích a pořádně je natrénovat. Klub je oficiálně uznán Ministerstvem a profesor Kratiknot byl tak laskav, že nad námi převzal záštitu. Doufáme…“

„Co nás budeš učit?“ přerušil ho kdosi.

„Ukážeš nám, jak jsi porazil smrtijedy?“ přidal se další.

„Jo, a tu přeměna člověka ve zvíře, kterou jsi použil během Turnaje tří kouzelnických škol! Nauč nás to!“ ozval se další.

„Ehm…“ odkašlal si Harry v rozpacích.

 

„Já chci jen vědět, kdo rozhodl, že to povedeš zrovna ty,“ ozval se snadno rozpoznatelný hlas. Ginny si až teď všimla Draca Malfoye, který se s arogantním výrazem na tváři ležérně opíral o stupínek. Sevřela mezi prsty svoji hůlku, ale zatím se držela.

„Harry tomuto klubu věnoval spoustu času a úsilí a všechno naplánoval,“ vykřikla znenadání Hermiona. „Proč by to nemohl vést právě on?“

„Protože takový klub by měl vést zkušený duelista,“ pronesl Draco nadutě. „Jestli někdo z nás, pak bych to měl být já, protože jsem v Bradavicích nejlepší.“

„Dokaž to,“ vyzval ho Harry bezvýrazně.

„Proč? Proč bych měl něco dokazovat?“ odfrkl si Draco. „Všichni to ví.“

„V tom případě by ti nemělo vadit dát si duel se mnou, ne?“ odvětil Harry ledovým hlasem. Draco se zasmál.

„Proč bych měl? Co z toho budu mít?“ odtušil.

„Jestli mě porazíš, předám ti vedení klubu,“ pronesl Harry.

 

To v síni způsobilo mnoho povyku, jak se každý začal bavit s každým. Představa Pottera a Malfoye, jak spolu zápasí, byla očividně víc než vzrušující. Draco se s uspokojením rozhlédl kolem sebe.

„Tak dobře, Pottere, dohodnuto,“ souhlasil hlasitě. „Tohle si užiju.“ Malfoy ze sebe sundal těžký hábit a položil ho na schodek. Harry ustoupil dozadu, co nejdál od něj, aby jim vytvořil dostatek prostoru pro souboj. Profesor Kratiknot postoupil vpřed, aby jim dělal rozhodčího.

 

„Musíme to zastavit,“ vydechla Hermiona vyděšeně, „Harry se může vážně zranit.“

„Klídek, Hermiono. Harry se o sebe postará,“ ujistila ji Ginny. Hermiona se nadechla, aby se s ní hádala, ale umlčel ji Kratiknotův hlas.

„Pánové, držíme se standardních pravidel souboje,“ oznámil. „Žádné kletby, které se nepromíjejí, žádná kouzla s plošným efektem ani nic, co by mohlo soupeře trvale zranit. Vítězem bude ten, kdo soupeře odzbrojí nebo ho zneschopní. Začneme, až napočítám do tří, jestli sešlete kouzlo dřív, budete diskvalifikováni. Jste připraveni?“

„Ano, pane profesore,“ přikývl Harry, pevně sevřel hůlku a nespouštěl pohled z Dracových očích.

„Ano,“ potvrdil Draco úsečně.

„Jedna, dva tři… začněte!“ zakřičel Kratiknot.

 

Draco byl velice rychlý a omračovací kouzlo vyšlo z jeho hůlky přesně v okamžiku, kdy poslední slovo vyšlo z profesorových úst. Harry prostě ustoupil a kouzlo ho minulo.

„Expelliarmus! Petrificus Totalus! Depulso!“ Harry vyslal tři kouzla za sebou tak rychle, že Draco neměl čas reagovat. Dracova hůlka se vykroutila z jeho sevření a jeho tělo vylétlo do vzduchu a ztuhle spadlo na podlahu.

„Dost!“ zakřičel Kratiknot a vyskočil na pódium. „Potter je vítěz! Do pěti sekund. Neskutečné!“

 

Většina diváků vyskočila na nohy a začala tleskat a povykovat. Jen zmijozelští zůstali sedět a nenávistně zírali na Harryho. Ten se postavil doprostřed pódia a zvedl ruce, aby svoje spolužáky utišil.

„Dokáže mi někdo říct, proč jsem Malfoye porazil tak snadno?“ zeptal se, když místnost ztichla.

„Protože je to debil a ty jsi úžasný,“ odpověděla nějaká druhačka z Havraspáru. Všichni okolo se zasmáli.

„To ani ne,“ zašklebil se na ni Harry. „Bylo to proto, že byl přehnaně sebevědomý. Byl si tak jistý svými schopnostmi, že počítal s tím, že mě odrovná prvním kouzlem. Nikdy byste neměli podceňovat svého soupeře. Pak stačí prosté omračující kouzlo a budete na lopatkách.“

„Moudrá slova, pane Pottere,“ souhlasil Kratiknot. „Možná byste měl pana Malfoye uvolnit z poutacího kouzla, než budeme pokračovat.“

„Co? Aha, skoro jsem zapomněl,“ usmál se Harry a mávl hůlkou Dracovým směrem.

 

Jakmile byl uvolněn, vyskočil Malfoy na nohy a střelil k Harrymu pohledem plným čiré nenávisti. Ginny si na chvíli myslela, že se na jejího přítele vrhne, místo toho ale jen natáhl ruku.

„Moji hůlku, Pottere,“ štěkl, přičemž zrudl a třásl se hněvem.

„Tady je,“ ušklíbl se Harry a hodil mu ji. Zmijozelskému chlapci se ji podařilo chytit a hned s ní namířil Harryho směrem.

 

„Ale ale, pane Malfoyi, souboj je u konce a vy jste prohrál,“ pronesl Kratiknot. „Měl jsem zmínit, že kdykoliv byl v mých soubojnických kroužcích někdo poražen za méně než deset sekund, bylo to považováno za více než ponižující. Prosím, nepřidávejte k tomu i to, že neumíte porážku přijmout.“ Malfoy na maličkého učitele chvíli hleděl, pak ale hůlku zastrčil do hábitu a sestoupil z pódia. S tváří zamračenou jako bouřkový mrak vyrazil uličkou ze síně pryč. Crabbe a Goyle o chvíli později vyskočili ze svého místa a pospíchali za ním.

 

Harry Draca pozoroval bez jediného komentáře. Pak se otočil zpět ke svým spolužákům.

„Chce někdo hádat, proč jsem v tak rychlé posloupnosti použil hned tři kouzla?“ zeptal se davu. Ten zašuměl mumláním, ale zdálo se, že nikdo není připravený mu odpovědět. „Nikdo? Hermiono, řekla bys všem, proč jsem to udělal?“

„Pro případ, že by se Malfoyovi podařilo seslat štítové kouzlo,“ vypálila Hermiona hlasitě. „Řada několika rychlých kouzel má větší pravděpodobnost, že štít prolomí, než kouzla, mezi nimiž je proluka.“

„Přesně tak,“ souhlasil Harry. „Nepodcenil jsem svého soupeře a pracoval s předpokladem, že stihne vyslat štít, aby můj útok odrazil. Fakt, že to nezvládl, nehraje roli. Kdyby měl šanci, taková série kouzel jeho obrany stejně prolomí. Vždycky předpokládejte to nejhorší a nebudete zaskočeni.“

 

Ginny se rozhlédla po síni. Každý, dokonce i starší studenti, Harryho zaujatě poslouchali. Jak pokračoval s vysvětlováním svojí taktiky, nezabránila úsměvu. Jeho předchozí nervozita vzala za své, zněl, jako by učil celý svůj život.

 

Další půl hodiny Harry objasňoval, čeho by chtěl v bradavickém soubojnickém klubu docílit a jak bude tento klub fungovat. Rozhodl se, že kdyby se měli účastnit všichni dneska přítomní, raději by měl klub rozdělit na dva, aby starší studenti chodili v jeden večer a ti mladší zase druhý. Nakonec požádal každého, kdo se chtěl zapojit, aby vyplnil přihlášku, kterou Hermiona připravila. Jakmile domluvil, všude nastal ruch a Hermiona měla co dělat, aby všechny zorganizovala.

 

Ginny mávla na Harryho, který sledoval dlouhou řadu žáků, kteří nadšeně čekali, až přijdou na řadu. Našla si cestu do jeho objetí a zašklebila se na něj.

„To šlo dobře, ne?“ vydechla šťastně.

„Jo, vlastně o dost líp, než jsem čekal,“ odpověděl. „Asi bych za to měl Malfoyovi poděkovat.“ Ginny se zasmála.

„Jo, jakmile tě naštval, ztratil jsi nervozitu. Možná bychom měli domluvit, aby tě přišel urážet pokaždé, když tě bude čekat něco náročného.“

„Myslím, že to zvládnu i bez pohledu na toho blba, děkuju pěkně,“ odfrkl si Harry. „Nemůžu uvěřit, že se chce přidat tolik lidí.“

 

„Ale no tak, soubojnický klub vedený Harrym Potterem? Většina lidí by si nechala vytrhnout stoličky, aby se toho mohla účastnit,“ poukázala, „zvlášť po tom, cos je dneska večer naučil víc, než Lockhart za celý rok.“

„Musím uznat, že mě to bavilo,“ přiznal Harry. „Možná bych se jednou mohl stát učitelem?“

„To ne, mají mizerný plat,“ ušklíbla se Ginny. „Navíc, není to právě dvakrát vzrušující.“

„To asi ne,“ uznal, „ale až tohle všechno skončí, tak možná právě to mi bude vyhovovat.“

„Možná,“ přikývla Ginny. „Pak budeme odporně bohatí, usadíme se a budeme se celý den válet na pláži.“ Harry se zasmál.

„Jo, to vlastně zní dost dobře, že? Ale fakt nevím, co bych měl dělat, abychom měli dost peněz na takový život.“

„Zůstaň se mnou, Pottere, a něco vymyslíme,“ zašklebila se.

„Vždycky, Ginny, vždycky,“ přikývl a přitiskl ji k sobě ještě pevněji.

___________________________________________________________________

Sklepení bylo ponuré jako vždycky, když v něm Ginny usedala do lavice před první hodinou Lektvarů v tomto školním roce. Harry s Hermionou už měli svou první hodinu se Snapeem za sebou a nahlásili jí, že jeho chování se od loňska nijak nezměnilo, což pro ni bylo překvapující. S Brumbálovou změnou postoje a dohledem Umbridgeové čekala, že Snape trochu otesá svůj přístup, očividně ale ne. Možná vůbec není schopen se změnit…

 

O chvíli později profesor vrazil do třídy svým obvyklým melodramatickým stylem. Celá třída s napětím očekávala jeho první poznámku.

„Dnes budeme pracovat na vtip-ostřícím lektvaru,“ štěkl Snape bez úvodu. „Seznam přísad máte na tabuli. Hlavní přísadou je mletý brouk scarabeus, který může být výbušný, pokud je dostatečně zahřátý, je proto třeba ho stabilizovat žlučí pásovce…“ Ginny zamrkala. Snape je opravdu učil něco o lektvaru, který měli připravit, místo toho, aby instrukce jen napsal na tabuli. Pokud se nezměnil jeho přístup, jeho učitelské metody tedy ano. Rychle sáhla po pergamenu a začala si psát poznámky.

 

Hodina pokračovala ve stejném duchu a Ginny začala doufat, že to opravdu značí změnu u normálně opovrhujícího učitele. Její naděje ale velice brzy vzala za své. Sotva dokončila svůj lektvar, velice spokojená s výsledkem, Snape se na ni zaměřil.

„Co tohle má být, Weasleyová?“ zasyčel profesor, nabral lektvar na prsty a prohlížel si ho.

„To je můj lektvar, pane profesore,“ odpověděla klidně. „Má správnou barvu a voní po mandlích, přesně, jak jste říkal, že by měl.“ Snape do ní zavrtal pohled.

„Jasně jsem řekl, že lektvar má mít světle růžovou barvu. Tohle je očividně tmavě růžová, takže je ten lektvar k ničemu,“ odsoudil její práci.

 

Ginny se zadívala na svůj lektvar, podle ní byl světle růžový.

„Ale, pane, tohle je…“ začala.

„Ticho, ty protivný spratku,“ štěkl Snape. „Očividně jste příliš hloupá, abyste poznala rozdíl, ale co bych taky čekal od malé husičky, která se tahá s tím ignorantem Potterem!“ Zmijozelská část třídy se začala divoce chechtat. Ti nebelvírští naopak vypadali víc než rozhořčeně. Colin, který seděl vedle Ginny v lavici, byl naprosto rozzuřený.

„Váš lektvar je bezcenný,“ oznámil Snape hlasitě, než pozvedl hůlku a nechal obsah jejího kotlíku zmizet. „Dneska tedy nemám co hodnotit.“

Ginny zuřila, když sledovala Snapea, jak se vrací ke svému stolu. Očividně se nezměnil ani trochu, pořád si nesl hlubokou nenávist k Harrymu. Napřímila se v ramenou, když dospěla k rozhodnutí. Je načase konfrontovat Snapea jednou pro vždy.

 

Na konci hodiny Ginny zůstala sedět na svém místě, navzdory Colinovým pokusům odvést ji pryč. Bez výrazu seděla, zatímco se všichni ostatní hrnuli ke dveřím, a čekala, až si jí profesor všimne.

„Co tady ještě děláte, Weasleyová?“ štěkl na ni Snape, když ji konečně zaznamenal.

„Chci s vámi mluvit, pane,“ odpověděla klidně. „Víte, jsem poněkud zmatená vaším chováním.“

„Mým chováním?“ opakoval Snape zuřivě. „Máte deset vteřin, abyste opustila moji třídu, nebo toho budete hořce litovat, Weasleyová!“

„To si nemyslím, pane,“ odpověděla stále nevzrušeně. „Koneckonců, co by si profesorka Umbridgeová myslela o vyhrožování studentovi, který slušně požádá o soukromý rozhovor se svým učitelem?“

 

„Co, do pekla, chcete?“ zaskučel Snape skrz zaťaté zuby.

„Oba víme, že po vás ředitel chce, abyste se ke svým studentům choval lépe. O čem bylo to divadýlko dneska a proč pořád tak otevřeně útočíte na Harryho?“ zeptala se přímo.

„Co si to…“ zařval profesor a Ginny si na okamžik myslela, že ji uhodí, ale udržel svoje ruce u těla. Zamyšleně na něj zírala.

„O co jde? Nedokážete uposlechnout prosté instrukce?“ tlačila na něj. „Slyšel jste, proč byste měl takového chování nechat, ale prostě si nemůžete pomoct, že? Co přesně Harry udělal, že ho tak strašně nenávidíte?“

 

„To je moje věc, Weasleyová, jak se mě opovažujete ptát na tak zatraceně arogantní otázky? Zjevně jste poznamenaná Potterovou velkolepostí. Nebo vás k tomu naše zhýčkané princátko navedlo?“ štěkl.

„To na mě nezkoušejte!“ vyhrkla Ginny nakvašeně. „Vím, že jste zkušený nitrozpytec, do Harryho hlavy jste se musel dívat tucetkrát! Moc dobře víte, že hýčkaný v životě nebyl!“ Snape vypadal, jako by mu dala facku.

„Jak víte…“ začal.

„Ale no tak, je to přece jasné,“ odfrkla si. „Víte celou dobu, v jakém prostředí Harry vyrostl, přesto si ale nenecháte ujít jedinou příležitost, abyste se po něm vozil. Proč? Proč to děláte?“

 

„Dokonce i Potterovo dětství bylo hýčkanější než to moje!“ vypěnil Snape. „Měl to snadné ve srovnání s tím, čím jsem musel projít já!“

„Takže jste měl ještě horší dětství než on? A co? Tohle je soutěž nebo tak něco? Harry se měl hůř než devětadevadesát procent děcek na škole, co je na něm zhýčkaného?“ tlačila dál.

„Tak ho jeho vyžraný bratranec šikanoval a teta mu nedávala jíst, a co? Když jsem byl chlapec, říkal bych tomu luxus. Aspoň měl rodiče, kteří ho milovali, i když jen na chvíli. Moji rodiče mě nenáviděli od chvíle, kdy jsem se narodil! Potter aspoň měl Lilynu lásku…“ Snape náhle zmlknul, jak si uvědomil, že řekl příliš.

„Ahá, už se k tomu dostáváme, že? Proto Harryho nenávidíte? Protože ho milovala jeho matka?“ ujišťovala se a upřeně se mu dívala do očí.

„Nezasloužil si, aby ho milovala,“ zněla odpověď. „On, ani ten jeho ignorantský otec. Ani jeden z nich si nezasloužil, aby je milovala tak úžasná žena.“

 

Ginny sledovala, s jakým zápalem Snape mluví o Harryho mámě, a najednou byla jeho nenávist o dost pochopitelnější.

„Tak proto Harryho nenávidíte? Protože je synem muže, který vám vzal Lily Evansovou?“

„Ten muž byl chvástoun a blázen!“ štěkl Snape. „Jen proto, že byl hvězdou famfrpálu, čekal, že mu každá holka padne k nohám! Mnohem víc než o studium se zajímal o šikanování ostatních a děláním hloupých vtípků! A on… on… zničil ji. Lily byla příliš chytrá, než aby se zajímala o ty blbiny, které zajímaly jeho, ale nakonec se snížila ne jeho úroveň.“

 

„Nebo možná byla jen zamilovaná,“ odvětila Ginny jemně. „Navíc, James Potter mohl být stěží takový idiot, ne? Harry mi říkal, že se mu ve škole dařilo a v posledním ročníku byl primusem.“

„Privilegium, které si sotva zasloužil!“ zaječel Snape. „Porušil snad každý bod školního řádu, a přesto mu ten post dali. Nikdy nepochopím, jak mohli primusem udělat tak egoistického, sprostého tyrana!“

„Profesor Lupin ho popisuje dost jinak,“ poukázala Ginny. „Říkal, že Jamesovi trvalo, než dospěl, ale potom vyrostl v milého a štědrého muže. A z toho mála, co vím o Lily, pochybuju, že by se zamilovala do někoho takového, jak popisujete.“

„Nakonec by ho opustila,“ prohlásil Snape přesvědčeně, „časem by ho prohlídla.“

 

„Víte, pane profesore, v létě mi Harry ukazoval fotoalbum s fotkami jeho rodičů. A byl tam jeden obrázek, který se mi opravdu dostal do paměti. Bylo to krátce po Harryho narození. Na tom obrázku ho máma lechtá, zatímco James je oba dva objímá. Na té fotce Lily svého syna zbožňuje, pak ale vzhlédne ke svému manželovi. Víte, než jsem viděla tu fotku, nikdy jsem neviděla dva lidi, kteří by spolu byli tak moc a tak bezpodmínečně šťastní. Prakticky zářili.“ Snape neodpověděl.

„A není to jen ten jeden obrázek. Na každé fotce byli Potterovi krásná rodina, tak šťastná, že mají jeden druhého. Víte přece, že to byla láska jeho matky a její oběť, co Harryho zachránilo, když na něj zaútočil Vy-víte-kdo, ne?“ ujišťovala se studentka.

 

Snape se k ní otočil zády a Ginny si byla jistá, že slyšela vzlyk.

„Z toho, co jsem viděla a slyšela, jsem přesvědčená, že Lily Potterová milovala svého manžela a syna z celého svého srdce,“ pokračovala Ginny něžně. „Nevím, jestli někdy měla ráda vás, pane profesore, ale nakonec to asi překonala. Milovala Harryho a Jamese a nikdy by je neopustila.“ Snape se hluboce, ale roztřeseně nadechl.

„Proč to děláte, pane?“ zeptala se Ginny. „Lily se ve svém životě posunula a jasně o vás ztratila zájem. Ale vy jste pořád tady, roky poté, co zemřela, a upínáte se ke vzpomínce na ni, jako by to byla jediná věc ve vašem životě. Potřebujete jít dál.“

„Nemůžu,“ zašeptal, sotva mu rozuměla.

„Musíte,“ trvala na svém Ginny. „Když to neuděláte, ta bolest a utrpení vás nakonec zničí, až nezbude vůbec nic.“

 

„Je to MOJE bolest!“ zaskučel Snape a opět se k ní otočil. „Je to MOJE utrpení! Je to to poslední, co mi zbylo.“

„Pak jste v pasti,“ odpověděla mu Ginny tvrdě.

Uvědomila si, že víc už tady nezmůže, a tak se postavila a vyšla ze třídy, plačícího profesora nechala za sebou.

___________________________________________________________________

„Konec, mám dost,“ zaskučela Hermiona a sesypala se na podlahu. Lenka, která lapala po dechu, jen přikývla. Její oči měly skelný nádech a tváře jí rudě žhnuly.

„Už?“ podivila se Ginny. „Já s Harrym jsme se sotva zahřáli.“

Momentálně klečela před svým přítelem a přidržovala mu kotníky, zatímco on horečně pokračoval se svými sedy-lehy. Ginny slyšela, jak si tiše počítá každý jednotlivý cvik. Právě byl u šedesáti tří.

 

„Vy dva už cvičíte měsíce! My jenom pár týdnů, tak nás nechte vydechnout,“ škemrala Hermiona.

„Nemůžeš procvičovat jen svou mysl a tělo ne,“ poučovala ji mladší dívka. „Fyzický trénink je důležitou součástí přípravy na souboje, nemluvě o tom, že tvoje magická podstata se bude rozšiřovat mnohem snáz, když tvoje tělo bude ve formě a schopné ji pojmout.“

„Ale profesor Brumbál je nejmocnější čaroděj široko daleko a pochybuju, že by udělal byť jen jeden dřep,“ namítla Lenka.

„Myslím, že bys byla překvapená,“ nesouhlasila Ginny. „Na svůj věk je v hodně dobré formě. Přemýšlej, každý dobrý čaroděj je. Brumbál, McGonagallová, Pošuk, dokonce i Vy-víte-kdo má poměrně atletickou postavu. A vzhled navíc mate. Moje mamka je na jednu stranu oplácaná, ale vsadím se, že je silnější než většina čarodějek o polovinu mladších.“

 

„Sto,“ dopočítal Harry a na chvíli uvolněně ležel na zádech. Ginny pustila jeho kotníky a nechala ho se postavit. S pýchou si všimla, že není ani zdaleka tak zničený, jak by čekala po takovém cvičení. Vypadal zatraceně dobře.

„Nikdy jsem neviděla tvou mamku cvičit,“ vytrhla ji z denního snění Hermiona.

„Cvičit?“ opakovala Ginny nevěřícně. „Víš, kolik vyžaduje práce postarat se o tak velkou rodinu, jako jsme my, dokonce i s použitím kouzel? Většina čarodějek by odpadla, kdyby se celý ty roky měly mamce vyrovnat! Když jsme byli dost staří, museli jsme samozřejmě pomáhat, takže jsme získali docela dobrou pracovní morálku. Copak ty jsi doma nepomáhala?“

 

„Moji rodiče preferovali, když jsem trávila čas akademickými záležitostmi,“ odfrkla si Hermiona.

„Takže všechno kolem domu dělali sami?“ zeptal se Harry jaksi upjatě. Zdálo se, že ho Hermionina odpověď z nějakého důvodu naštvala.

„No, vlastně jsme měli uklízečku, která chodila dvakrát do týdne a...“ začala Hermiona.

„CO?“ vybuchl Harry. „Ty pokrytče! Po všech těch kecech o zotročování domácích skřítků si doma jen tak spokojeně sedíš a necháš nějakýho chudáka, aby za tebe uklízel?“

„Milena za svou práci dostávala velice dobře zaplaceno!“ bránila se Hermiona.

„Dobře zaplaceno nebo dobře zaplaceno na uklízečku?“ odtušil Harry. „To není to samé, víš?“

„Dobře zaplaceno na někoho se svými schopnostmi,“ odsekla Hermiona  nakvašeně. „Ta ženská sotva uměla promluvit anglicky, pro Merlina, sotva mohla dělat něco trochu víc obohacujícího.“

„Takže jste jí pomohli naučit se lépe anglicky?“ útočil na ni Harry. „Podporovali jste ji v tom, aby toužila po něčem lepším? Vsadím se, že ne, sakra!“

„Já… to je… to není to samé!“ vyprskla jeho spolužačka. „Domácí skřítkové jsou otroci a nemají možnost zkusit něco jiného nebo získat lepší práci. Milena ano!“

 

„Zeptala ses skřítků, co chtějí?“ zeptala se Lenka klidně.

„Proč?“ odpověděla Hermiona. „Mají vymyté mozky. Neřekli by, kdyby chtěli pryč.“ Lenka se na ni podívala s poměrně znechuceným výrazem.

„Vážně, Hermiono, nikdy jsem si nemyslela, že jsi rasistka.“

„Rasistka?“ vybuchla Hermiona nepříčetně. „JÁ?“

„Ano, ty,“ odpověděla blondýnka nevzrušeně. „Očividně máš o skřítcích tak nízké mínění, že je vidíš jako hloupá stvoření bez mozku, kteří jen slepě následují rozkazy. Sedla sis někdy a promluvila si s některým z nich?“

„No, já…“ zarazila se Hermiona.

„Myslela jsem si to,“ nepotřebovala slyšet víc Lenka. „Od doby, co mě Harry s Ginny vzali loni do kuchyně, tam chodím pravidelně a mezi skřítky jsem si našla několik skvělých přátel. Na rozdíl od tebe s nimi opravdu mluvím a snažím se zjistit, co doopravdy chtějí. Víš, že jen velmi malá část skřítků ve skutečnosti pracuje pro lidi, že jo?“

 

„Cože?“ lapla Hermiona po dechu. „Co jiného dělají a proč jsem o tom nikdy neslyšela?“

„Protože ses nenamáhala se zeptat,“ rozčílila se Lenka tak, jak ji Ginny ještě nikdy neviděla. „Skřítčí společnost je komplexní a stejně jako lidská je rozdělená do tříd. Skřítkové, pracující pro lidi, jsou na samém dně té struktury, stejně jako ta paní co je na dně u vás.“

„Ale… co dělají ti ostatní skřítkové a kde žijí?“ nechápala Hermiona. Lenka se na ni nečitelně zadívala.

„Myslím, že ti to neřeknu,“ rozhodla se po chvíli. „Stejně by sis překroutila všechno, co řeknu. Jestli chceš něco vědět o skřítcích, Hermiono, běž za nimi a zeptej se jich. Možná ti to řeknou, i když mají tendenci být tajnůstkářští, protože nechtějí, aby namyšlení lidé šli a snažili se podřídit si jejich životy.“ S tím Lenka vyskočila na nohy a odhodlaně opustila Komnatu nejvyšší potřeby. Hermiona se tvářila provinile a po chvíli vyběhla za ní.

 

„Dobře, to jsme nečekali,“ zamumlala Ginny.

„Jo, ale možná to Hermionu přivede k rozumu,“ odpověděl Harry zapáleně. „Takový humbuk kolem skřítků a její vlastní rodina si vydržovala chudou uklízečku ze zahraničí.“

„Očividně není moc zvyklá špinit si ruce,“ odfrkla si Ginny. „No, každopádně nám to trochu zamotalo rozvrh. Asi bychom měli pokračovat s naším vlastním tréninkem a ne si dělat starosti s nimi.“

„Ehm… nebo to můžeme brát jako příležitost, víš?“ navrhl Harry stydlivě.

„K čemu, pane Pottere? Co navrhujete?“ ušklíbla se.

 

Harry k ní postoupil a rozhodil kolem ní paže.

„Víš, Ginny, od začátku školního roku na sebe skoro nemáme čas. Všechny hodiny, BSA, naše tréninky, famfrpál, nemáme chvilku o samotě. Nevím jak tobě, ale mně to chybí,“ zadíval se jí posmutněle do očí.

„Jo, mně taky,“ přikývla Ginny, když si najednou uvědomila, jak se v posledních dnech opravdu zanedbávali. „No, na zbytek večera máme tuhle místnost pro sebe, tak co navrhuješ?“

 

Harry se jen usmál a Komnata nejvyšší potřeby se jim začala měnit před očima. Ginny se rozhlédla kolem sebe a zahihňala se. Kde před chvílí byla posilovna a tréninková místnost, teď byla elegantní ložnice s velkou, pohodlně vypadající postelí.

„Dobrý plán,“ usmála se a přitiskla své rty na ty jeho.

 

Předchozí      Následující