II8. Zpátky do školy

29.05.2017 10:12

„No tak, pojď už, Frede! Takovým tempem nám ten vlak ujede,“ naříkala Molly Weasleyová. „A nemysli si, že nevím, co chystáš, Georgi Weasleyi. Té věci se okamžitě zbavíš! Ale no tak, kde je Ron?“

„Myslím, že uviděl Nevilla,“ odpověděla Ginny.

„A to si jen tak zmizel, aniž by se rozloučil?“ povzdechla si zklamaně jejich mamka. „Budu si s tím mladíkem muset promluvit.“

„Ale nebuď na něj moc tvrdá, mami,“ procedil Fred sarkasticky mezi zuby, „je to, koneckonců, prefekt, až moc důležitý na to, aby ho viděli s námi.“

 

Ginny se jeho komentáři ušklíbla. Dvojčata využila každou příležitost, aby mamce vyjádřila, jak špatný nápad byl udělat z Rona prefekta. Ani Ginny se se svými komentáři nedržela zpátky, ale Molly Weasleyová byla ve svém rozhodnutí neoblomná. Ginny někdy přemýšlela, koho se vlastně snaží přesvědčit.

 

„Prostě pomozte své sestře s kufrem do vlaku, prosím,“ zatvářila se Molly ublíženě.

„Samozřejmě,“ přikývl George, „když není Gin-Ginin rytíř ve zbroji poblíž, milerádi ho zastoupíme.“

„Harry už asi bude ve vlaku,“ usoudila Ginny, „jak bychom byli i my, kdybychom se dvakrát nevraceli, protože si párek idiotů zapomněl zabalit svůj famfrpálový dres.“

„Není naše chyba, že jsme snílci a vizionáři,“ vystrčil povýšeně bradu George. „Naše myšlenky se nezabývají tak přízemními záležitostmi.“

„Jo, jen si to říkejte dál,“ odfrkla si.

 

„Mohli byste, prosím, konečně jít do toho vlaku?“ vyjekla Molly. „Už pojede!“

„Pak jsme to perfektně načasovali,“ oznámil Fred, než ji políbil na tvář. „Ahoj, mami, doufám, že ti nebudeme moc chybět.“

„Myslím, že vás pustím velice ráda,“ odpověděla a přijala pusu i od George. Všichni věděli, že to ani v nejmenším nemyslí vážně.

„Ahoj, mami,“ líbla ji i její jediná dcera. „Každý víkend ti napíšu.“

„Děkuju, Ginny,“ přitáhla si ji Molly do objetí. „Pozdravuj Harryho, až ho uvidíš, a vyřiď mu, že je i se Siriusem zvaný na Vánoce k nám.“

„Jasně,“ slíbila a pospíšila si za bratry, kteří už do vlaku nakládali její kufr.

„Kam to bude, Gin-Gin?“ zeptal se George, když je dohnala.

„Harry obvykle zabírá poslední kupé, tak asi tam,“ odpověděla.

 

Jak předpokládala, Harryho našli v posledním kupé posledního vagónu, usazeného s Hermionou a Lenkou. Jakmile ho uviděla, objala ho.

„Už jsem si dělal starosti,“ přiznal se, „vlak už měl skoro odjet a ty nikde.“

„Za to můžou moji vzletní bráchové,“ odfrkla si Ginny. „Už jsem si začínala myslet, že letos chtějí hrát famfrpál ve spoďárech.“

„Hej, to by nebyl tak špatný nápad,“ rozzářil se Fred. „Minimálně ženské osazenstvo protivníkova týmu by bylo tak ohromeno naší fyzičkou, že by se nebylo schopné koncentrovat na hru.“

„Víte o tom, že zmijozelské družstvo má jen kluky, ne?“ ušklíbl se Harry. „Nebo doufáte, že po vás začnou pokukovat taky?“

„Máte pravdu, pane Pottere,“ odpověděl George nadneseně. „Jsou to sice slizcí hadi, ale pořád jsou to lidi, takže pohled na naši úžasnost jim může způsobit mnohá pokušení. Je vážně těžké být takovým sex symbolem.“

 

„Vy dva jste zase pracovali na svých experimentech s lektvary?“ škádlila je Ginny. „Zdá se, že mají hodně matoucí účinky.“

„Ale, Ginny, nebuď taková. Jen proto, že ty jsi klofla sen všech čarodějek, nemusíš na nás ostatní shlížet svrchu,“ nedal se Fred. „Neštěkej na mě jen proto, že jsem fešák.“

„Jo, tak proč neseberete ta svoje nádherná těla a nejdete najít Angelinu s Alicí,“ navrhla jim sestra. „Jistě to ocení víc než já.“

„Výborný nápad, sestřičko,“ křikl nadšeně George. „Pojď, můj krásný bratře. Pojďme najít nějaké dámy, které ocení naši dokonalou společnost.“

„Dobře, sbohem, sladká Ginevro,“ uklonil se Fred, „nedělej nic, co bychom nedělali my.“

„Tak to toho moc zakázaného není,“ ušklíbla se Ginny, než se usadila vedle Harryho.

 

„Ahoj, Lenko,“ pozdravila pak, „jaký byl zbytek prázdnin?“

„Velmi pěkný, děkuji, Ginny,“ usmála se Lenka. „Po oslavě Harryho narozenin jsem s taťkou jela do Mali pátrat po muchlorohých chropotalech.“

„A našli jste nějaké?“ zeptala se Hermiona s těžko potlačovanou netrpělivostí.

„Ne, ale to nebylo moc překvapivé,“ přiznala blondýnka.

„Jak to?“ zatvářila se Hermiona jako člověk chycený do pasti, ze které není úniku.

„Protože chropotalové se nacházejí jen na Madagaskaru,“ odpověděla Lenka nevzrušeně.

 

Na chvíli zavládlo ticho, než Hermiona položila otázku, kterou si prostě nedokázala odpustit.

„Proč jste teda nejeli na Madagaskar, když víte, že žijí tam?“

„Protože přenášedlo, které jsme měli, směřovalo na Mali,“ vysvětlila Lenka.

„Vidíš, Hermiono, pro všechno existuje logické vysvětlení,“ zalykal se Harry smíchy. Ginny dělala, co mohla, aby potlačila vlastní smích, když přemýšlela, kdy z toho Hermiona dostane tik.

 

„Tak, na koho vsázíte?“ zeptal se Harry znenadání, jak se zoufale snažil zabránit Hermioně, aby začala na Lenku štěkat. „Kdo nás jako první poctí svou nezvanou návštěvou? Malfoy nebo čerstvý prefekt Ron?“

„Nemůžu uvěřit, že z Rona udělali prefekta!“ zahuhňala Hermiona.

„Mimochodem, gratuluju k tvému jmenování,“ vzpomněla si Ginny, „aspoň ty si ten odznak zasloužíš.“

„Jo, ale vypadá to, že naprosto ztratil hodnotu,“ postěžovala si dívka. „Teď s ním navíc budu držet hlídky. A když už je řeč o prefektech, měla bych jít na setkání. Mohli byste mi pohlídat Křivonožku?“

„Samozřejmě,“ přikývla Ginny. S Hermioninou šílenou kočkou vždycky vycházela dobře.

„Díky, uvidíme se později,“ rozloučila se Hermiona a odešla z kupé.

 

„Doufám, že se jí během hlídek s Ronem nic nestane,“ staral se Harry. „Loni o ní řekl fakt hnusný věci a krotit svůj temperament mu moc nejde.“

„Radši by měl, jinak… počkej! Zdá se, že máme první návštěvu,“ poznamenala Ginny, když se dveře do kupé pootevřely. Sáhla do hábitu a nachystala si hůlku. S Ronem ani s Dracem si nedělala moc hlavu, to ale neznamenalo, že tady bude jen tak sedět a nechá se urážet. Jejich návštěvník ale nakonec nebyl ani jeden z těch, které čekali. Byl to Neville Longbottom.

 

„Co chceš, Longbottome?“ zeptal se Harry chladně.

„Nejsem tady, abych dělal problémy, přísahám,“ zvedl Neville ruce na znamení smíru. „Hele, vím, že jsem se loni choval jako blb a omlouvám se. Ve všem jsem šel za Ronem, protože jsem nikdy dřív neměl nejlepšího kamaráda a nechtěl jsem, aby se na mě naštval. Zašlo to ale moc daleko,“ pronesl omluvně.

„Trošku,“ procedil Harry mezi zuby. „Poslal jsi Ginny kletbu do zad, zbabělče!“

„Já vím, já… byl jsem naštvaný, protože se mnou nikdo nechtěl jít na ples,“ pokrčil rameny a vypadal jako hromádka neštěstí.

„Jak jsi za to mohl být naštvaný na mě?“ nedala se Ginny. „Ani jsem nebyla tvoje první volba! Zeptal ses mě jen proto, že ti to Hermiona poradila. Navíc, měl bys čekat, že už lidi budou zadaní, když se jich ptáš na poslední chvíli. A to, co jsi pak řekl o Lence, bylo hrozný!“

 

Neville vrhl nervózním pohledem po blondýnce, která se na něj dívala s absolutním klidem.

„Jo, vím, že jsem to přehnal,“ přiznal. „Nepřemýšlel jsem nad tím, co říkám. Jednal jsem na základě toho, co mi o ní řekli jiní. Promiň, Lenko.“

„Budeš mít víc přátel, když se přestaneš starat o to, co si myslí ostatní, a budeš sám sebou,“ radila mu Lenka. „Taky je chytré přestat chodit za Ronem jako tupá ovce. A taky by sis měl častěji měnit ponožky.“

„Co?“ zrudl Neville.

 

„Dobře, omluva přijata,“ přerušil je Harry, „ale nezapomenu ti, jak jsi napadl Ginny. Jestli si někdy budu myslet, že zkusíš něco podobného…“

„Ale proto jsem tady!“ křikl Neville. „Ron něco chystá a já s tím nechci mít nic společného.“

„Cože?“ vyhrkla Ginny. „Co má můj idiotský bratr za lubem tentokrát?“

„Přesně to nevím, ale děje se něco divného,“ vysvětloval Neville. „Ron se celé léto chová divně. Když k nám poprvé přišel, myslel jsem, že je jen ohromený Longbottom Manor, pak ale začal mluvit divně, jako že je to přesně místo, kde by měli žít čistokrevní, a jak ho váš dům shazuje. Často zněl víc jak Malfoy než jako Weasley. A taky se pořád navážel do tebe, Harry. Jak jsi ho podvedl na Turnaji a jak bys neměl být s Ginny. Opravdu tě teď nenávidí!“

„Jo, no, na zadek z toho nepadnu,“ poznamenal Harry.

 

„Vážně by sis na něj měl dávat pozor, Harry. Trousí narážky, že má velký plán, jak tě dostat. Neřekl mi, jaký, jen že ti zničí pověst,“ varoval ho Neville.

„To už zkoušela řada jiných a nemyslím si, že by zrovna Ron vymyslel něco, co oni nezvládli,“ odmávl to Harry.

„Myslím, že mu někdo pomůže,“ naléhal dál Neville. „Několikrát, když byl u nás na návštěvě, říkal, že musí domů dřív, ale přísahal bych, že použil letax jinam než do Doupěte.“

„Slyšel jsi, kam šel?“ zeptal se Harry zaujatě.

„Ne, dával si pozor, aby mluvil potichu, ale jsem si jistý, že to končilo slovem manor,“ odpověděl Neville. Ginny ztuhla.

 

„Tak jo, tohle je vážně divné,“ řekla pak. „Ron podle mě nezná nikoho kromě tebe, Neville, kdo by bydlel v takovém sídle, asi bychom si na něj vážně měli dávat pozor.“

„Asi jo, díky za varování, Neville,“ přikývl Harry nakonec. „Vážně si toho cením.“

„Budu se snažit a dám ti vědět, jestli zjistím něco dalšího,“ informoval ho chlapec. „Ale radši se vrátím, prefektské setkání asi netrvá moc dlouho a já chci být zpátky, než se Ron vrátí.“ S tím Neville zmizel na chodbě.

 

Harry vstal a zavřel za ním dveře, než se s povytaženým obočím otočil k dívkám.

„Co si myslíte, že Ron chystá?“ zeptal se. „Zničit moji pověst? To moc nezní jako Ron.“

„Jo, jeho styl je spíš útočit pěstmi,“ souhlasila Ginny. „Musíme si vážně dávat pozor, zvlášť, jestli s tebou bude Ron zase spát ve stejném pokoji. Pořádně schovej Pobertův plánek i neviditelný plášť, ať se mu nedostanou do rukou.“

„To bude snadné, nechám je radši u tebe,“ souhlasil Harry.

„Dobrý nápad,“ přikývla jeho přítelkyně, „a taky dej poplašné kouzlo na všechno, co máš kolem postele. Během léta jsme se přece naučili dost užitečných kouzel.“

„Já budu Rona taky hlídat,“ nabídla se Lenka. „Lidi mě většinu času ignorují, takže se můžu po hradě pohybovat nepozorovaně. Možná bych ho mohla trochu sledovat.“

„Díky, Lenko,“ pousmál se Harry. „Víš, že my tě nikdy ignorovat nebudeme, že jo?“

„Snad jo,“ usmála se blondýnka. „Pořád doufám, že mi tě Ginny na středy půjčí.“

„Uvidíme, Lenko,“ zahihňala se Ginny, zatímco Harry krvavě zrudl.

 

Netrvalo dlouho a do kupé se vrátila Hermiona, nepřekvapivě naštvaná na Rona i Draca, protože rušili a chovali se na setkání prefektů tak arogantně, až je málem primus vyhodil. Ginny začala vážně přemýšlet o uzavírání sázek na to, jak dlouho si Ron svůj post udrží, když se dveře otevřely znovu a objevil se v nich Draco Malfoy. Chlapec se ležérně opřel o rám dveří, s úsměvem na tváři.

 

„Můžeme ti nějak pomoct, Malfoyi?“ odtušil Harry škrobeně.

„Ne, díky,“ odpověděl Malfoy, spokojený sám se sebou.

„Co tady chceš?“ zaskučela Ginny, jejíž vztek se okamžitě začal stupňovat.

„Nemusíš být tak nepřátelská, malá Weasleyová,“ posmíval se Malfoy, „když už to musíš vědět, chci si tuhle situaci vpálit do paměti. Víte, toto je naposledy, co vás čtyři vidím v Bradavickém expresu. Budou mi chybět naše příjemné rozhovory.“

„Prosím, řekni mi, že přecházíš na jinou školu,“ zaškemrala Ginny. „Nějakou pro takové blbečky, jako jsi ty.“

„Ale ne, já nikam nejdu,“ odfrkl si blonďák, „ale ty a tady tvůj drahý přítel brzo půjdete. Vlastně jsem slyšel, že na vás na hřbitově čeká pěkné místečko, pěkně hluboko. Doufám, že s sebou vezmete i tady toho pošuka a tu mudlovskou šmejdku.“

„Vypadni, Malfoyi!“ zaječel Harry a vyskočil na nohy.

 

Draco se jeho vzteku jen zasmál a otočil se k odchodu.

„Řekl bych, že jsem tě rád znal, Pottere, ale oba víme, že by to byla lež, že?“ zavolal ještě přes rameno. „Pěkný pohřeb.“ Harry vybuchl a práskl za ním dveřmi, až se jejich skleněné tabulky otřásly. Ginny ho s obavami pozorovala.

„Zdálo se mi to, nebo byl sebejistější než obvykle?“ spekulovala Lenka.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Hermiona ostře.“Vždycky si věří.“

„To jo, ale normálně prostě jen uráží všechny okolo,“ poukázala Lenka. „Tentokrát o nás ani nic moc neřekl, kromě toho, že umřeme, samozřejmě.“

 

„Řekla bych, že to je samo o sobě dost špatné, Lenko,“ zahuhlala Ginny.

„Možná, ale nezačal svoje eskapády o tom, jak jsme všichni zrádci kouzelnické krve a mudlovští šmejdi, ani se nepoškleboval tomu, kam tento rok Harryho dostane jeho jizva. Většinu času tam jen stál a vypadal spokojeně,“ dodala.

„Myslíš, že ví něco, co my ne?“ zeptal se Harry.

„Zdá se,“ povzdechla si jeho přítelkyně. „Vypadá to, že budeme muset sledovat nejen Rona, ale taky Malfoye.“

„No bezva,“ zaskučel Harry.

___________________________________________________________________

Netrvalo dlouho a Bradavický expres vjel do Prasinek, kde ho obklopil obvyklý ruch. Harrymu se pro sebe a tři dívky podařilo zabrat jeden z kočárů. Ginny se ze všech sil snažila vyhýbat pohledem testrálům, kteří kočár táhli a které teď jasně viděla. Také se tento školní rok hodlala vyhýbat Astronomické věži.

 

Sotva z kočáru vystoupili, uslyšeli známý hlas, volající na Harryho. Blížila se k nim profesorka McGonagallová.

„Pane Pottere, mohu s vámi na okamžik mluvit?“ zeptala se rázně.

„Samozřejmě, paní profesorko,“ přikývl její student, „ale klidně se mnou můžete mluvit před mými přáteli, jestli to nevadí. Nemám před nimi co skrývat.“ Profesorka se chvíli zadívala na Ginny a její kamarádky a pak si povzdechla.

„Hádám, že to, co vám musím říct, ovlivní i je, hlavně slečnu Grangerovou,“ prozradila. „Chtěla jsem si s vámi promluvit o rozhodnutí udělat z Ronalda Weasleyho prefekta. Nevím, jak se slečna Weasleyová dívá na to, že byl její bratr jmenován…“

„Je to směšné,“ přerušila ji Ginny. „Neudělal nic, čím by si to zasloužil, a rozhodně si nemyslím, že to bude brát vážně. Jen se bude všude naparovat s odznakem na hrudi jako krocan.“

 

„Bohužel vaše námitky sdílím taky,“ přiznala McGonagallová. „Za celou dobu, co jsem v Bradavicích, nedostal tu pozici nikdo s tak mizernými studijními výsledky. Je to výsměch.“

„Tak proč potom ten odznak dostal?“ zeptala se Hermiona naléhavě.

„Já jsem nechtěla, aby ho měl. Byla jsem… přehlasována,“ zanaříkala profesorka. Ginny nepochybovala, že se tahle žena dokázala razantně ozvat, když s něčím nesouhlasila, a bylo s podivem, že svého nedosáhla.

„Neříkejte,“ povzdechl si Harry, „byl to nápad pana ředitele, že?“

„Ano, Pottere, obávám se, že ano. Já sice chápu jeho důvody, ale je podle mě naprosto nevhodné dát takovou funkci někomu, kdo byl loni málem vyloučen. Ředitel na tom však podivně trval.“

 

„Vsadím se, že mamka se tím nápadem taky nadchla,“ zamumlala Ginny.

„Vlastně, slečno Weasleyová, vaši rodiče ten nápad nepovažovali za příliš šťastný, ale profesor Brumbál byl neoblomný v přesvědčení, že je to správná cesta,“ přiznala profesorka. „Zcela respektuji jeho rozhodnutí, přesto vás chci požádat, abyste mi okamžitě nahlásili, pokud byste se stali svědky toho, jak pan Weasley svého postavení zneužívá. Slečno Grangerová, vím, že jste spolu měli v loňském roce nějaké problémy, takže pro vás může být obtížné s ním pracovat, přesto vás prosím, abyste dělala, co bude ve vašich silách. A moje dveře jsou vám samozřejmě kdykoliv otevřené, pokud budete mít jakýkoliv problém.“

„Děkuji, paní profesorko,“ přikývla Hermiona.

 

„Myslela jsem vážně, co jsem řekla na konci školního roku,“ ujistila je profesorka. „V minulých letech se mi moc nedařilo chránit svoje žáky, obzvlášť vás, Harry. Ty chyby už ale nehodlám opakovat.“

„Děkujeme, paní profesorko,“ opakoval Harry vřele. „Víte, vždycky jste byla mojí nejoblíbenější učitelkou.“ Žena se usmála téměř stydlivě, než se omluvila a rychle od nich odešla.

„Proč mám pocit, že tohle bude opravdu dlouhý rok?“ povzdechla si Hermiona a ostatní nemohli než souhlasit.

___________________________________________________________________

„Zellerová Rose,“ zavolala profesorka McGonagallová. Malá, vystrašená dívenka si pospíšila a dosedla na malou stoličku. Klobouk se sotva dotkl její hlavy, když hlasitě zavolal: Havraspár! Ginny pobaveně sledovala, jak dívka zběsile uhání do bezpečí své nové koleje. Zdálo se to jako včera, co byla ve stejné situaci.

 

„Vítejte, vy všichni,“ ozval se po chvíli Brumbálův zvučný hlas, „nové tváře, stejně jako ty již známé. Existují chvíle pro proslovy, ale tahle to není. Pusťte se do toho!“ Po jeho slovech se stoly před nimi prohnuly pod vahou talířů a mís, přetékajících skvěle vypadajícím jídlem. Ginny si podala pár plátků čerstvé šunky, než začala plnit Harryho talíř.

 

„Ginny! Nemusíš mi cpát jídlo až do krku, víš?“ stěžoval si její přítel. „Teď už jím dost, děkuju pěkně.“

„Aha, ty nevíš, že mám v plánu další krok ve tvém fitness režimu, že?“ škádlila ho. „Věř mi, budeš potřebovat opravdu hodně energie.“

„Já věděl, že se na tento rok nemám těšit,“ lamentoval. „Beztak máš nějaké zvrácené potěšení z toho, že mě mučíš.“

„Ale no tak, přestaň si stěžovat. Přes prázdniny sis odpočinul, je čas začít znovu trénovat,“ vyřkla pravdu, kterou si nechtěl připustit.

 

„Myslíte, že bych se k vám letos mohla připojit?“ zeptala se Hermiona nervózně.

„Proč ne,“ souhlasila Ginny. „Dobby nám našel pěkné, soukromé místo, kde máme spoustu místa. Asi se k nám připojí i Lenka.“

„Skvělé!“ vyhrkla starší dívka. „Vážně se na to těším.“

„To bych nedělal,“ zamumlal Harry.

„Sklapni,“ šťouchla ho Ginny hravě loktem pod žebra.

 

„Bije tě, Harry?“ ozval se přes stůl George. „Cos provedl, že jsi naštval naši sladkou a naprosto nevinnou sestřičku?“

„Copak potřebuje nějaký důvod?“ odpověděl napjatým hlasem.

„Obvykle ne,“ souhlasil Fred a naklonil se k Angelině.

„Vy tři opravdu budete biti, jestli budete pokračovat takhle,“ varovala ho Ginny.

„Promiň, drahá,“ pronesl Harry naprosto neupřímně. „Je něco, co bych pro tebe mohl udělat?“

„Jo, přestaň trávit čas se Siriusem, očividně má na tebe velice špatný vliv,“ odpověděla s povytaženým obočím. Harry se ušklíbl a obrátil pozornost zpět ke svému talíři.

 

„Teď, když jsme nasyceni tímto vynikajícím jídlem, musíme obrátit svoji pozornost k několika poznámkám k začátku školního roku,“ oznámil Brumbál, když dojedli. „Zaprvé, pan Filch mě požádal, abych vám připomněl…“

„Tohle bude zajímavé,“ pronesla Ginny, zatímco ředitel pokračoval ve svém proslovu.

„Proč? Co se bude dít?“ nechápala Hermiona.

„Počkej a uvidíš,“ ušklíbl se Harry.

 

„… a také máme letos v profesorském sboru hned dvě změny. S radostí vítám zpět profesorku Červotočkovou, která opět převezme hodiny Péče o kouzelné tvory. Také mám to potěšení představit vám profesorku Umbridgeovou, naši novou učitelku Obrany proti černé magii.“ Zatímco se síní roznesl zdvořilý potlesk, Ginny se obrátila k Harrymu.

„Kde je Hagrid?“ zajímala se. „Potřebujeme s ním dost věcí probrat.“ Harry jen pokrčil rameny.

„Tonksová jen říkala, že bude dělat nějakou práci pro Brumbála. Netušila, kdy se vrátí.“

 

„Zkoušky pro kolejní famfrpálové týmy budou…“ pokračoval Brumbál, ale najednou byl umlčen hlasitým odkašláním. Ředitel se otočil k profesorce Umbridgeové, která se postavila na nohy.

„Mohla bych říct několik slov, pane řediteli? Děkuji,“ pronesla a otočila se ke studentům, než měl Brumbál vůbec čas zareagovat.

„No, musím říct, že je to nádhera být zpátky v Bradavicích a vidět vaše šťastné tvářičky, jak se na mě dívají.“ Ginny si tiše odfrkla. „Co pan ředitel jaksi opomenul sdělit, je to, že mám v tomto roce hned dvě úlohy. Mimoto, že vás všechny naučím, jak se bránit nepřátelům našeho společenství, ať už mají jakoukoliv podobu, jsem tu také proto, abych provedla důkladnou revizi této školy a jejích vyučovacích metod. Budete mě potkávat i na jiných hodinách než na té mojí, abych pomohla zajistit efektivitu vyučovacích hodin a profesionalitu profesorského sboru,“ vysvětlila pisklavým hláskem.

 

Po jejím prohlášení začalo několik členů profesorského sboru vypadat nelítostně. Ginny nezabránila úsměvu, když viděla, jak se tváří Snape.

„Bradavice bohužel zaostávají za evropskými vzdělávacími standardy, a dokonce i několik zaoceánských škol dosahuje podstatně vyšší procentuální úspěšnosti u zkoušek NKÚ a OVCE. Ministerstvo si s těmito upadajícími standardy dělá starosti a udělá, co bude moci, aby zde bylo dosahováno co nejlepšího vzdělání. Proto budu, přirozeně, dohlížet na všechny aspekty školy, a pokud budete mít vy, žáci, nějaké návrhy na jakýkoliv pokrok, před svojí kanceláří umístím krabici na vaše připomínky. Všechno bude samozřejmě zcela důvěrné.“

„Představ si, kolik lidí tam hodí stížnost na Snapea,“ zašeptal Harry pobaveně. „Bude v tom až po uši.“

 

„Také bych ráda zmínila, že vyučování tento pátek bude zrušeno, protože v tento den proběhne školení personálu,“ oznámila Umbridgeová k evidentnímu překvapení všech profesorů, včetně Brumbála. „Děkuji vám za pozornost a doufám, že společnými silami vrátíme Bradavice tam, kam patří - teda na vedoucí místo mezi vzdělávacími institucemi světa.“ Její slova následoval hromový potlesk, nepochybně oceňující hlavně prodloužený víkend, který jim slíbila.

 

Ginny pozorně sledovala reakce učitelů. McGonagallová vypadala téměř zahanbeně, nejspíš byla nešťastná z toho, že někdo zpochybnil reputaci Bradavic. Snape byl rozlícený a jeho obvykle bledá tvář žhnula vztekem. Několik učitelů, včetně Trelawneyové, vypadalo vyděšeně. Nejvíc se ale Ginny zaměřila na ředitele. Brumbál seděl bez výrazu, díval se přímo před sebe a neukazoval ani záchvěv jakékoliv emoce.

 

„Vy jste věděli, že se tohle stane, že?“ obvinila je Hermiona. „Proč jste mi to neřekli?“

„Nevěděli jsme přesně, co se stane,“ bránila se Ginny. „Navíc, není to krásné překvapení?“

„Krásné překvapení? Jak může být Ministerstvo zasahující do věcí Bradavic krásným překvapením?“

„Ale no tak, Hermiono,“ odůvodňoval Harry. „Jsem si jistý, že taky dovedeš vymyslet spoustu věcí, které bys tu zlepšila. Nechtěla bys, například, lepšího učitele Historie čar a kouzel?“

„Nebo profesora Lektvarů, který žáky doopravdy učí, místo toho, aby se po nich vozil?“ navrhovala Ginny.

„Dodatečné aktivity, které se ti objeví v životopise? Lepší vedení pro kariérní dráhu? Víc moderních, učitelských metod?“ přidával Harry.

 

„Dobře, chápu, co chcete říct, a teď, když jste o tom začali, mě pár věcí napadá, ale opravdu věříte, že je dobrý nápad, aby Ministerstvo mělo kontrolu nad Bradavicemi?“ ušklíbla se pochybovačně.

„Neboj, Hermiono,“ zašklebila se Ginny. „Máme záložní plán, pokud Dolores Umbridgeová zajde moc daleko.“

„A řeknete mi, jaký je to plán?“ odtušila její starší spolužačka.

„Pak by to byla nuda,“ vydechl Harry v hraném překvapení.

„Někdy lituji dne, kdy jste se vy dva dali dohromady. Předtím bylo všechno mnohem jednodušší,“ lamentovala Hermiona.

„Ale pořád nás máš ráda, ne?“ zeptala se Ginny radostně.

„Bohužel ano,“ zašklebila se Hermiona.

 

Hostina skončila krátce poté a Hermiona si pospíšila, aby odvedla studenty prvního ročníku do společenské místnosti. Harry s Ginny nechali odejít davy, než se vydali za nimi. Nedošli však daleko, když je zastavilo volání.

„Harry? Věnoval bys mi, prosím, pár minut ze svého času?“ zeptal se Brumbál, který k nim přišel s přátelským úsměvem na tváři. „Rád bych si s tebou krátce popovídal ve své kanceláři, jestli dovolíš.“

„Ehm, můžu mít chvilku s Ginny a potom vás dohnat?“ vyžádal si Harry a vrhnul nervózním pohledem po své přítelkyni.

„Samozřejmě, chlapče,“ odpověděl ředitel, „budu tě čekat za chvíli. Heslo je Bertíkovy fazolky.“

„Budu tam,“ slíbil Harry a počkal, dokud jim ředitel nezmizel z dohledu, než se otočil k Ginny.

 

„Chceš zkusit to, o čem jsme mluvili?“ zeptal se.

„Zdá se to jako perfektní příležitost,“ souhlasila. „Musíme zjistit přesně, jak dobrý je Brumbál v detekování, že ho někdo špehuje. Vezmu si neviditelný plášť a půjdu s tebou do jeho kanceláře.“

„A co když přes plášť uvidí?“ zeptal se.

„Tak budeme vědět, že takhle ho sledovat nemůžeme,“ odpověděla. „Věřím ale, že si všimne jen tebe a já budu moct seslat kouzlo, které brání odhalení přítomnosti člověka. Jeho brýle samozřejmě mohou být očarované, ale to si nemyslím. Nicméně radši zůstanu mimo jeho dohled.“

„Dobře, tak to pojďme zkusit,“ rozhodl se Harry a pospíšil si za ředitelem, s Ginny v závěsu.

 

Vystoupali do sedmého patra a zastavili se za rohem před vstupem do ředitelny. Ginny vytáhla z tašky Harryho neviditelný plášť a přehodila ho přes sebe. Potom seslala několik obranných a tišících kouzel, než Harrymu pošeptala, že je připravená. Pak už se vydali chodbou, v níž stál kamenný chrlič, strážící vstup do ředitelovy pracovny, jemuž Harry ohlásil heslo. Ginny držela ruku na Harryho rameni, když stoupali po schodišti vzhůru, aby věděl, kde je, a zůstávala těsně za ním, dokud konečně nevešli do ředitelny.

 

„Ach, Harry, tak jsi tady. Děkuji, žes mě nenechal čekat příliš dlouho,“ přivítal ho Brumbál vřele, jakmile vstoupil dovnitř. Jakmile prošli dveřmi, Ginny si rychle přešla na druhou stranu místnosti, kde se postavila přímo za ředitele.

„O nic nejde, pane řediteli,“ odpověděl Harry. „O čem jste se mnou chtěl mluvit?“

 

Ginny se nervózně rozhlédla kolem. Ředitel nevykazoval žádnou známku toho, že by si byl její přítomnosti vědom. Pak se její pohled setkal s upřeným pohledem černých očí. Fawkes! Beze zvuku si položila prst na ústa a snažila se ptáka udržet zticha. Šokovalo ji, když fénix přikývl a schoval si hlavu pod křídlo, jako by spal. Vydechla úlevou a vrátila pozornost zpět k rozhovoru.

 

„Jen jsem si chtěl přátelsky popovídat, chlapče. Víš, v létě jsem si o tebe dělal starosti,“ přiznal Brumbál.

„Opravdu? Proč? Byl jsem ve stokrát lepším bezpečí, než když jsem byl se svými příbuznými,“ odpověděl Harry a měl co dělat, aby přemohl příval hněvu.

„Věci vždy nejsou tak přímočaré, jak vypadají, Harry. Přestože uznávám, že tvůj strýc s tetou byli méně než ubozí poručníci, ochrana tvého rodného domu je nenahraditelná. Bojím se, že přestože Sirius ochránil dům na Grimmauldově náměstí mnoha kouzly, jsi teď zranitelnější než kdy dřív,“ posteskl si ředitel.

„Zpátky se nevrátím,“ odsekl Harry.

„Nemůžu tě nutit a navíc, s tím, že jsi byl přes léto bez ochrany, kouzla zkolabovala a už nemohou být opravena. Jen doufám, že toho nebudeme litovat,“ lamentoval Brumbál.

 

Ginny mohla jasně vidět úlevu, která se rozlila po Harryho obličeji, když se dozvěděl, že se do Kvikálkova už nikdy nevrátí.

„Nicméně, co bylo, bylo, a my nemůžeme jen spekulovat, co mohlo být,“ pokračoval ředitel. „Ne, o co jsem tě chtěl požádat doopravdy, je to, jestli nechceš přehodnotit svou verzi toho, co se stalo během minulého roku na hřbitově v Malém Visánku. Chápu tvoje důvody, ale musím přiznat, že mě zklamalo, když jsi zadržel pravdu o tom, co se toho dne stalo. Je důležité, aby kouzelnický svět věděl o Voldemortově pokračující existenci a připravil se.“

„Pokud vím, tak jsem řekl pravdu, pane,“ odvětil Harry chladně. „Když jsem hřbitov opouštěl, po Voldemortovi tam nebylo ani stopy. Nevrátil se a já bych lhal, kdybych tvrdil něco jiného.“

 

„Přesto se o to ale pokusil, ne?“ tlačil na něj Brumbál. „Kdykoliv může získat svoje tělo zpět a znovu povstat proti nám.“

„Se vší úctou, pane, to se mohlo stát kdykoliv během uplynulých čtrnácti let,“ poukázal Harry. „Co ode mě čekáte? Když společnost nevěří vám, jaká je šance, že by uvěřila mně?“

„Věřím, že slovo Chlapce, který zůstal naživu má nějakou váhu, Harry,“ pousmál se Brumbál. Harrymu spadla brada.

 

„Cože? Jak to vůbec můžete říct? Až doteď jsem byl stále pod tlakem. Skoro celou školou jsem byl obviněn, že jsem Zmijozelův dědic, a Ministerstvo mě popsalo jako zasněného blázna! Jestli vyjdu ven a budu tvrdit, že se Voldemort vrací, strčí mě pod zámek!“

„Tvůj hlas vedle mého by byl úžasným přínosem, Harry,“ trval na svém Brumbál.

„Možná pro vás,“ odfrkl si Harry. „Pro mě by to byla vstupenka k mnohému výsměchu a bolesti. Jste si jistý, že mě o to nežádáte jen proto, abyste si zachránil reputaci, pane řediteli?“

 

„Jsi extrémně neústupný, Harry,“ neschvaloval Brumbál.

„Vážně? Nebo prostě chci jen pro sebe něco změnit! Protože, upřímně, pane, vždycky když vás poslechnu, skončím ve sr… v problémech,“ zaskučel Harry. „A co z toho? Můžu stát uprostřed Příčné ulice a křičet z plných plic, že se Voldemort vrátil, a stejně mi nikdo nebude věřit. Jen by řekli, že zoufale žadoním o pozornost, a budou tlačit, aby mě zavřeli.“

„Je mi líto, že to cítíš takhle,“ povzdechl si Brumbál.

„To ano, navíc nechápu, proč se ke mně takhle chovají. Měl jsem porazit Voldemorta, když mi bylo patnáct měsíců, ale ani si to nepamatuju, nic z toho, kromě smrti mé mamky. To je můj údajný nárok na slávu. To, že se mě mamka pokusila zachránit. I tak se ale rok co rok dostávám do situací, kdy mi jde o život. Proč? Proč se to děje? Proč je Voldemort tak odhodlaný mě zabít?“ chrlil ze sebe Harry.

„To ti nedokážu říct, Harry. Možná za pár let, až budeš připravený, ti vysvětlím všechno, co vím, ale mezitím se obávám, že mi budeš muset věřit,“ pousmál se ředitel.

 

„Věřit vám?“ opakoval Harry nevěřícně. „Proč bych vám měl, do pekla, věřit? Chtěl jste po mně všechno a nedal nic na oplátku. Jednáte se mnou jako s děckem, ale čekáte, že budu bojovat proti Voldemortovi. Odsoudil jste mě k bídnému živoření s Dursleyovými, ale čekáte, že budu věřit, že to bylo pro moje dobro. Tvrdíte, že je pro vás nejdůležitější moje bezpečnost, ale sotva jsem vkročil do téhle školy, čelil jsem smrti víckrát, než bych si dovedl představit. Tady v Bradavicích bych měl být v bezpečí, ale čelil jsem posedlému učiteli, trollovi, smrtijedům, mozkomorům, začarovanému deníku a baziliškovi, který měl šedesát stop! Jen jste stál a nehnul prstem, zatímco mě Snape mučil za to, že jsem synem Jamese Pottera, zůstával jste po tichu, když mě nařkli, že jsem Zmijozelův dědic. Neudělal jste nic, když jsem byl přihlášen do Turnaje tří kouzelnických škol, a přesto teď čekáte, že budu riskovat další výsměch a nelibost tím, že budu podporovat vaše jednostranné prohlášení, že se Voldemort vrátil!“

 

Brumbál Harryho tiše pozoroval, když ze sebe mladík dostával všechnu dlouho se hromadící zášť. Ředitelova tvář zůstávala bez výrazu, přesto Ginny zaznamenala v jeho očích záblesky bolesti.

„Co jsem kdy chtěl na oplátku?“ pokračoval Harry. „Jediné, co jsem chtěl, bylo normální dětství, ale to byl příliš velký požadavek, že? Teď se vás na něco ptám. Jedna otázka, která by vysvětlila, proč jsou moji rodiče mrtví a proč jsem celý život žil ve strachu, že mě zabijí síly zla. Ale odpověděl jste mi? Ne, samozřejmě, že ne.“

„Harry, opravdu si myslím…“ začal Brumbál.

„Ticho!“ křikl Harry, čímž překvapeného ředitele umlčel. „Aspoň jednou mlčte a poslouchejte někoho jiného, zatraceně! Mám dost poslouchání vašich polopravd a frází. Víte, myslím, že vím, proč mi neodpovídáte. Nechcete mi dát příliš mnoho vodítek, že jo? Nechcete, abych přišel na to, jakou roli mi ve válce proti Voldemortovi přisuzujete.“

 

„A co ty si myslíš, že chystám pro tvoji budoucnost, Harry?“ zeptal se Brumbál přísně.

„Plánujete, že v boji s Voldemortem zemřu, ne?“ obvinil ho jeho student.

„Harry, to je absurdní! Nic takového nechci, to tě ujišťuji,“ protestoval starý čaroděj.

„Nelžete mi!“ Harry už prakticky řval. „Je mi ze všech těch lží zle! Vím, co znamená ta zatracená jizva na mém čele. Vím, že si myslíte, že musím zemřít, aby byl zničen i Voldemort!“

 

Brumbál na něj zíral v čiré hrůze.

„Kdo ti řekl takové věci?“ zalapal po dechu.

„Nepřímo sám Voldemort,“ pokrčil chlapec rameny.

„Harry, on je mistrem lží. Nemůžeš mu věřit,“ zaskřehotal ředitel v úzkých.

„Podívejte se mi do očí,“ odvětil Harry klidně. „Podívejte se mi do očí a řekněte mi, že uvnitř sebe nemám kus Voldemortovy duše.“

 

Na chvíli si Ginny myslela, že Brumbál zkusí blafovat. Starý muž se ale na chlapce upřeně zadíval, lež už napůl zformovanou na rtech, ale Harryho vyzývavý pohled ho musel přesvědčit, že to, co se chystá udělat, je bezvýznamné. Sklopil pohled a zoufale se zadíval na desku svého stolu.

„Je mi to líto, chlapče,“ řekl nakonec smutně. „Doufal jsem, že tě tohohle zdrcujícího vědomí ušetřím, dokud nebudeš starší. Jen jsem chtěl, abys měl ještě aspoň na několik let natolik normální život, jak to jenom bylo možné.“

„Aspoň jednou řekl Albus Brumbál pravdu,“ odfrkl si Harry. „Řeknete mi teď, jak zní to proroctví?“

 

Brumbál byl omráčen, že Harry ví i o tomhle. Smutný výraz jeho tvář neopustil.

„Nemůžu ti říct jeho přesné znění, Harry,“ řekl zasmušile. „Kdyby ho Voldemort odhalil, byla by to katastrofa pro nás všechny. A tvoje mysl bohužel není bezpečným místem, ne pro něj.“

„Chápu,“ odvětil Harry chladně. „Potom jsme spolu skončili, pane řediteli. Nebudu vaše povolná loutka a neobětuji sám sebe. Budu s Voldemortem bojovat, ale podle svých vlastních podmínek. Ale věřte mi, že nakonec ho porazím, i bez vaší pomoci.“

„Ne, Harry,“ zaskučel Brumbál zoufale, „tohle sám nedokážeš. Potřebuješ mě!“

 

Pod přílivem náhlého hněvu nad jeho slovy ze sebe Ginny stáhla neviditelný plášť a dostalo se jí tak nevídaného pohledu, když Brumbál šokovaně poskočil. Obešla stůl a postavila se vedle Harryho, který se na ni šklebil.

„Harry není sám, pane řediteli,“ řekla odhodlaně. „A nikdy nebude.“

S tím se Ginny s Harrym otočili a klidně vyšli z pracovny, aniž by se jedenkrát otočili na starého muže, který stále seděl za stolem a po jehož tváři stekla jediná osamělá slza.

___________________________________________________________________

„… a proto ti nemůžeme všechno říct,“ vysvětloval Harry omluvně. „Dokud se nenaučíš nitrobranu, tvoje myšlenky nejsou v bezpečí před Brumbálem nebo Snapeem.“

„Chcete tím říct, že jste trénovali celé léto a já o to přišla, protože moji rodiče jsou blázni?“ zalapala Hermiona po dechu.

„No v podstatně jo,“ potvrdil Harry. „Vážně bych si přál, abych věděl, že nás považovali za pár, všechno jsme to mohli vyřešit už na konci školního roku.“

„Ani já jsem to nevěděla, než jsem dorazila domů,“ zaskučela Hermiona.

„Neřeš to,“ vložila se do toho Ginny jemně. „S Harrym uděláme, co budeme moct, abychom vás naučili to, co umíme.“

„I když jsme se ještě nenaučili nitrozpyt, takže vás nemůžeme doopravdy otestovat,“ dodal Harry.

„To nevadí, naučte nás, co můžete, a o Vánocích se necháme otestovat tou vaší učitelkou,“ navrhla Lenka.

 

Ginny se usmála, když viděla nadšení svých dvou kamarádek. Harry se bál, že se Hermiona bude cítit odstrčená a trval na tom, že jí přesně vysvětlí, jaké jsou jejich momentální plány. Ginny považovala za dobrý nápad přizvat také Lenku a Harry nadšeně souhlasil. Navíc to byla dobrá záminka, aby otestovali místo pro tréninky a setkání, které jim našel Dobby - Komnatu nejvyšší potřeby.

 

„Jo, to je dobrý nápad, Lenko,“ souhlasil Harry. „Možná byste o vánočních prázdninách mohly obě strávit pár dní na Grimmauldově náměstí? Siriusovi by to určitě nevadilo.“

„Vážně, Harry? Snažíš se přesvědčit krásné, mladé čarodějky, aby spaly u tebe doma? Chceš si vytvořit harém nebo tak něco?“ škádlila ho Ginny.

„Mně stačí jen jedna čarodějka,“ nedal se Harry vyvést z rovnováhy. Už se očividně poučil ze své lekce o narozeninách.

„Ale ne, co teď budu dělat každou středu?“ zaskuhrala Lenka.

 

„Nicméně jestli všechny souhlasíte, vytvoříme s Ginny na příští měsíce tréninkový plán,“ pokračoval Harry, jak se zoufale snažil vrátit rozhovor k původnímu tématu. „Nitrobrana bude rozhodně hlavní prioritou, ale taky by to chtělo trénovat souboje. Moc nevěřím, že zrovna Umbridgeová nás naučí něco užitečného.“

„Je vysoce postavenou ministerskou úřednicí,“ poukázala Hermiona, „snad se dá předpokládat, že pro svoje předměty bude kompetentní.“

„Nebyla bych si tak jistá,“ nesouhlasila Ginny. „Co jsem pochopila, dostala se na svůj post spíš díky špíně a bez skrupulí, než díky nějakému vrozenému talentu. V podstatě nám přiznala, že má v plánu neučit nic užitečného, protože se bojí, že by si Brumbál ze studentů postavil armádu.“

 

„To jako vážně?“ vydechla Hermiona nevěřícně.

„Jo, vážně. Brumbál je možná mimo, ale asi těžko v nejbližší době povolá děti do zbraně,“ odfrkl si Harry. „Umbridgeová je paranoidní.“

„Aspoň nás teď bude učit něco aspoň trošku praktického,“ potvrdila Ginny. „Vnukli jsme jí myšlenku, že Brumbálova skutečná motivace je zdeprimovat Ministerstvo a snížit počty uchazečů o kariéru bystrozora tím, že velice málo studentů projde zkouškami OVCE z Obrany a Lektvarů.“

„To je dost uvěřitelné,“ poznamenala Lenka. „Minimálně má ředitel dost divné nápady, když najímá nové učitele. Když si pomyslím, že lidé o mně říkají, že jsem cvok…“

 

„No, pořád bych se vsadil, že Umbridgeová bude mizerná učitelka,“ nedal se zlomit Harry. „Měli bychom trénovat už jen proto, abychom nevyšli z formy.“

„Počkáme, jaká bude, než začneme spekulovat,“ krotila ho Hermiona. „Nikdy nevíš, třeba bude skvělá.“

„Chceš si na to vsadit, Hermiono?“ ušklíbl se její spolužák. „Mám tady pár galeonů a jsem ochotný se vsadit.“

„Já taky,“ přidala se Lenka.

„I já,“ nedala se zahanbit Ginny.

„Vypadám jako někdo, kdo se sází?“ povzdechla si Hermiona.

 

„Sakra, mohla jsem si vydělat!“ rozčílila se na oko Ginny.

„Nevadí,“ zasmál se její přítel. „No, do večerky nám pořád zbývá hodina, chcete se trochu zapotit, dámy?“

„Říkala jsem, že se snaží dát dohromady harém,“ ušklíbla se Ginny.

„Co jsem chtěl říct, slečno urýpaná, je, že bychom si mohli dát pár kol souboje,“ píchl jí prstem do boku Harry.

„Dobře,“ zasmála se.  „Jestli to je to, co chceš dělat se třemi krásnými čarodějkami v soukromí, tak prosím.“

„Opravdu do téhle party musíme dotáhnout nějaký kluky,“ povzdechl si Harry, když se děvčata začala hihňat.

___________________________________________________________________

„Pottere! Jste nevhodně oblečený! Dnes v noci školní trest s Filchem,“ zařval za ním nenávistný hlas. Ginny se otočila a uviděla Rona, jak se na ně šklebí. Měl ruce zkřížené na hrudi a tvářil se, jako by Vánoce přišly dřív.

„Nevhodně oblečený?“ opakoval Harry nevěřícně. „Co je špatného na mém oblečení?“

„Tvoje kravata,“ oznámil mu Ron triumfálně. „Není správně zavázaná a máš rozepnutý horní knoflíček!“

 

Ginny se na Rona rozzuřeně podívala. Jeho vlastní kravata mu visela v půli hrudníku a košili měl rozepnutou hned na několik knoflíčků. Přece nemůže být až tak hloupý, že by se Harryho snažil dostat na něčem takovém, ne?

„A co ty?“ vyzval ho Harry. „Ani tvoje kravata není uvázaná!“

„Jo, ale já jsem prefekt,“ nadnesl se Ron. „To já rozhoduju, co je vhodné oblečení, a říkám, že to tvoje není. A jestli se se mnou budeš hádat, Pottere, dám ti školní trest i na zbytek týdne.“

„Ty jsi vážně idiot, Rone,“ povzdechla si Ginny. „Obtěžoval ses vůbec přečíst prefektskou příručku, kterou jsi dostal?“

„Jasně, že jo,“ štěkl Ron, „a neříkej mi tak, pokud se tady nechceš dostat do maléru.“

„No, kdybys ji četl pořádně, věděl bys, že prefekti nemůžou udělovat školní tresty, mohou jen odebrat omezený počet kolejních bodů,“ poučila ho sestra.

„Jak to, do pekla, víš?“ rozzuřil se Ron.

 

Ginny se ušklíbla. Tom Raddle samozřejmě byl prefekt a tuhle příručku studoval opravdu poctivě. Bylo snazší dostat někoho do problémů, když jste znal pravidla.

„Mám pravdu, ne?“ vyzývala ho.

„Fajn,“ odsekl její bratr. „Pět bodů za Nebelvír, Pottere! A dám všem vědět, že to ty jsi připravil kolej o první body.“

„V tom případě pět bodů za Nebelvír, Weasleyi,“ ozval se za nimi hlas. „I ty jsi nevhodně oblečený.“

„Cože?“ zaječel Ron a otočil se, aby čelil rozlícené Hermioně. „Mně nemůžeš strhnout body, jsem prefekt!“

 

„Opravdu jsi tu příručku nečetl, že?“ odsekla mu. „Není tam ani slovo o tom, že by prefektům nemohly být odebírány body. Vlastně máš tak zodpovědnou pozici, že je tvojí povinností udržovat vyšší standardy. Asi bych ti měla vzít ještě pět bodů navíc.“

„Myslíš si, kdo ví, jak nejsi chytrá, že?“ odfrkl si Ron. „Vždycky na všechno máš odpověď, že? Asi proto se taháš s tím debilem Potterem, nikdo jiný tě nesnese!“

„Asi jako tebe, pane populární,“ ušklíbla se Ginny. „Hermiona má mnohem víc přátel než ty. Pokračuj takhle a celá kolej tě bude nenávidět.“

„No, tihle nebelvírští loseři a mudláci mě nezajímají,“ odfrkl si Ron. „Mě zajímají pořádní čarodějové. Takoví, co nejsou zkorumpovaní.“

„Co tím myslíš, zkorumpovaní?“ odtušil Harry.

„Víš přesně, co myslím, ty poloviční čarodějíčku, jestli jsi aspoň to,“ zaječel Ron.

„O čem to, sakra, mluvíš?“ ječela Ginny. „To ses dočista zbláznil?“

„Svět uvidí, jaký jsi podvodník, Pottere,“ oznámil Ron, naprosto ignorujíc svou sestru. „A až se to stane, tak se budu smát já.“

 

S tím se otočil na podpatku a odkráčel pryč, aniž by se po nich ohlédl.

„Teď už mě opravdu nenávidí, že?“ zeptala se Hermiona plačtivě.

„S tím nic nenaděláš, Hermiono,“ utěšil ji Harry a přitáhl si ji do obětí. „Ron tě měl vážně rád, ale teď, když si myslí, žes ho nějak zradila, naprosto otočil. Myslím si, že je vzteklý hlavně sám na sebe, ale jeho pýcha mu nedovolí to přiznat. Nic z toho ale není tvoje chyba. To on si vybral tuhle cestu, tys dělala, cos mohla, abys ho přesvědčila o opaku.“ Ginny se na svého přítele dívala se směsicí šoku a úcty. Harry někdy působil netečně, pokud šlo o vztahy a pocity, ale viděl přímo do srdce.

„Navíc, byl by pro tebe fakt ubohý přítel,“ pokračoval chlapec. „Dovedeš si ho představit ve vážném vztahu? Neustále byste se hádali.“ Hermiona se jen smutně usmála, ale nenamáhala se odporovat.

 

„No, zajímalo nás, jestli můj drahý bratr začne zneužívat svoje postavení, a teď jsme dostali odpověď,“ poznamenala Ginny.

„Možná, ale myslím si, že právě udělal velkou chybu,“ odpověděla Hermiona, jež už nabrala svou jistotu.

„Jak to?“ nechápal Harry.

„Myslela jsem vážně, že by prefekti měli být svým spolužákům vzorem,“ vysvětlila Hermiona, „vždycky, když prefekt ztratí své koleji body, musí jít za ředitelem koleje a vysvětlit to. Pochybuju, že si Ron bude užívat, když bude McGonagallové vysvětlovat, že ztratil body, protože byl oblečený jak trhan.“

„A McGonagallová nikdy nenechá nikoho opakovat chyby,“ zasmála se Ginny. „Ron teď bude muset chodit jak ze škatulky.“

„Vzhledem k tomu, že vždycky ještě napůl spí, když se obléká, to bude trochu problém,“ přidal se Harry se smíchem.

 

„Jdeme, Harry,“ snažila se Hermiona přestat smát. „Teď máme Obranu a já jsem fakt zvědavá na Umbridgeovou.“

„Jo, to bychom neměli zmeškat,“ souhlasil Harry. Sundal paži ze své kamarádky a naklonil se, aby políbil svoji přítelkyni. „Uvidíme se u oběda.“

„Hodně štěstí,“ zavolala za nimi Ginny. Taky byla na novou profesorku zvědavá, i když ona si musela počkat až do zítřka.

 

Když jí Harry s Hermionou zmizeli z pohledu, konečně si dovolila vydechnout. Něco s Ronem jí dělalo opravdové starosti. Opět naznačoval, že má nějaký plán nebo past, jak zničit Harryho reputaci, stejně jako jim potvrdil i Neville. Ona ale neměla tušení, co to může být. Věděla jen jedno. Jestli se Ron pokusí nějakým způsobem Harrymu ublížit, bude toho litovat. Tentokrát ho nezachrání ani to, že jsou rodina.

 

<<< Předchozí             Následující >>>