II12. Temnota povstává

09.10.2017 12:25

Měsíce ubíhaly jako splašené a Ginny měla pocit, že lítá jak hadr na holi. Než se nadála, přišel duben a žáků pátých a sedmých ročníků se začalo zmocňovat šílenství. Do zkoušek NKÚ a OVCE zbývalo pár týdnů a do jejich myslí se začínala vkrádat panika, nikdo ale nebyl nervóznější víc než Hermiona Grangerová.

Všichni se společně učili v knihovně a Ginny pobaveně sledovala rozčilenou Hermionu, která se pustila do Harryho, že nepracuje usilovněji. Fakt, že její ubohý přítel studoval v každé volné chvíli, se k její kamarádce jaksi nedostal.

 

„Tyhle zkoušky jsou důležité, Harry. Měl by ses víc snažit,“ pokračovala ve své přednášce Hermiona.

„Hermiono, vždyť víc už snad makat ani nemůžu,“ protestoval Harry. „Sotva mám chvíli pro sebe, a to ani nezmiňuji, že s Ginny jsme chvilku o samotě neměli už týdny.“

„Pff. Větší starosti by ti měla dělat tvoje budoucí kvalifikace, než to, co má Ginny pod tričkem, Harry Pottere,“ okřikla ho spolužačka. Harryho výraz jí ale jasně napověděl, že s ní jednoznačně nesouhlasí.

„Možná by sis mohl udělat krátkou přestávku, Harry,“ pronesla Ginny škádlivě. „Jsem si jistá, že pod mým tričkem bys našel něco, co by tě zaujalo.“

„Ginny Weasleyová! Přestaň Harryho rozptylovat! Potřebuje si během příští půl hodiny znovu přečíst tuhle kapitolu do Přeměňování a potom začít s opakováním Lektvarů. Ach jo, s tímhle vyrušováním nikdy nestihnu ještě dneska projít svoje poznámky do Formulí. Den prostě nemá dost hodin!“ rozčilovala se Hermiona.

 

„To pak budete potřebovat trochu pomoct,“ ozval se za nimi chlapecký hlas. Otočili se a uviděli vysokého, drzého studenta Havraspáru, který v ruce držel malou, hnědou lahvičku, kterou jim ukazoval.

„Tahle malá kráska mě bez problémů provedla celými zkouškami NKÚ,“ řekl a zamával na ně lahvičkou. „Celkově jsem jich dostal devět. Všechny vynikající. A to všechno díky tomuto zázraku - Barrufovu mozkovému elixíru. Garantuju vám, že vaše šedá mozková kůra pojede na plný výkon a zdokonalí se vaše paměť. Jste šťastlivci, celou tuhle lahvičku můžete mít jen za pět galeonů.“

„Mozkový elixír? Co to je za hloupost?“ rozhořčila se Hermiona.

„Hej! Neodsuzuj, dokud nevyzkoušíš,“ trval na svém chlapec. „Jsem si jistý, že vy, Nebelvíři, potřebujete ke zkouškám trochu nakopnout a tohle to udělá za vás.“

 

„Aha, my potřebujeme nakopnout, jo?“ Hermionin hlas nabral nebezpečný podtón. „Proč? Myslíš, že všichni z Nebelvíru jsme hlupáci nebo co?“

„Ne, to rozhodně ne,“ zatvářil se chlapec omluvně, „jen nejste tak akademicky obdaření jako jiní, jinak byste přece skončili v Havraspáru, ne?“

„Asi nevíš, že Hermiona je nejlepší z ročníku, to znamená i lepší než havraspárští, co?“ ušklíbl se Harry.

„A v hodinách, kde nevede Hermiona, vede Harry,“ dodala Ginny.

 

„Co? Vážně? No, ehm, ale menší nakopnutí nemůže nikdy škodit, ne? Ujišťuji vás, že tohle je pecka,“ nedal se odradit chlapec.

„Opravdu? Co v tom teda je? Jaké skvělé přísady, že vytvoří tak zázračný povzbuzovač mentálních schopností?“ odtušila Hermiona.

„Nevím,“ odsekl chlapec, „já to nevařil, jasný?“

„Ukaž mi to,“ vytrhla mu Hermiona lahvičku z ruky a vytáhla zátku. Na vteřinu k ní zamyšleně čichala. „Hm, cítím šťávu z čmelovce a výtažek z hrbatce. Počkej chvilku, tohle je lektvar na popáleniny!“

„Jak to víš? Ehm, chci říct, ne, není,“ usvědčil se chlapec.

„Jsi podvodník!“ obvinila ho Hermiona. „Budu o tom okamžitě informovat profesorku McGonagallovou.“

„Počkej! Prosím, nedělej to,“ žadonil hoch najednou.

„Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych neměla. Jsi sotva lepší než zloděj,“ trvala na svém Hermiona.

 

„Nejsem hrdý na to, že tohle prodávám,“ vysvětloval chlapec a svalil se na židli vedle ní. „Ale moji rodiče si tady sotva můžou dovolit všechny ty školní poplatky a já se snažím vymyslet způsob, jak jim pomoct. Jsou na mě tolik pyšní a doufají, že příští rok získám dost OVCÍ, abych si mohl najít dost dobrou práci a všechno jim vrátit. Máme na domě druhou hypotéku, která je ochromuje.“ Hermionin pohled změkl.

„Hypotéku? Takže jsi z mudlovské rodiny?“ zeptala se.

„Ano,“ potvrdil chlapec. „Taťka je pošťák a mamka pracuje v místním supermarketu, ani jeden z nich moc nevydělává. Když zjistili, že jsem kouzelník, chtěli, abych tady studoval, ale málem je to zruinovalo. Snažím se jim pomoct, jak jenom můžu, ale tady kolem není zrovna moc příležitostí, jak si vydělat. Doučuju mladší studenty z Formulí a Věštění z čísel, ale to mi moc nevynáší. Myslel jsem, že tohle bude snadný způsob, jak vydělat peníze, a navíc to zasáhne jen lidi, kteří se snaží podvádět.“

 

„Jsi Eddie Carmichael, že?“ ujišťoval se Harry. „Hrál jsem proti tobě famfrpál, že jo?“

„Jo, Pottere,“ potvrdil Eddie. „Jsi mnohem lepší než já. Teda ne, že bych měl moc šancí, na tom starém, školním koštěti.“

„Promiň, Eddie, ale nemůžu tě nechat prodávat tenhle falešný lektvar dalším studentům,“ řekla Hermiona hlasem, ze kterého už všechen vztek vymizel. „Souhlasím, že podvádění by se mělo potírat, ale tohle není správný způsob, jak na to.“

„Podělal jsem to, když jsem se tě snažil opít rohlíkem, co?“ ušklíbl se Eddie ironicky. „Vážně tomu rozumíš.“

„Díky,“ pousmála se Hermiona.

 

„Nechci být hrubý, ale jak je možné, že se tak inteligentní holka jako ty nebyla zařazena do Havraspáru?“ zeptal se.

„Ve skutečnosti jsem požádala Moudrý klobouk, aby to nedělal,“ přiznala. „Tolik jsem toho četla o profesoru Brumbálovi a chtěla jsem být ve stejné koleji jako on.“

„Vážně? Já když jsem si přečetl Dějiny bradavické školy od Roweny z Havraspáru, nechtěl jsem o žádné jiné koleji ani slyšet,“ usmál se Eddie. „Byla to tak neuvěřitelně inteligentní žena, chtěl jsem zkusit následovat její kroky.“

„Jo, byla génius,“ souhlasila Hermiona. „Plán pohyblivých schodišť, který pro Bradavice vytvořila, je vážně pozoruhodný, že?“

 

„Naprosto,“ souhlasil Eddie nadšeně, „ale to je jen kousek toho, co dokázala. Byla největší matematičkou své doby a byla skvělá ve Formulích. Četla jsi někdy knihu o ní od Artimuse Spaldinga? Je skvělá!“

„Bohužel ne, ale ráda bych,“ podotkla Hermiona.

„Můžu ti ji půjčit, je to vážně skvělé čtení! Některé věci, které dokázala, ti vyrazí dech,“ snažil se ji nadchnout.

„To by od tebe bylo vážně milé,“ rozzářila se Hermiona, než její výraz zase zpřísněl. „Ale tohoto lektvaru se zbavíš, že jo?“

„Jo, i těch dalších tří lahviček, co mám v ložnici,“ slíbil. „Ehm… tak, co se učíte?“

 

„No, já si procházím svoje poznámky do Formulí,“ odpověděla. „Chci si ujasnit, že jsem dobře pochopila teorii Přivolávacího a Odpuzovacího kouzla.“

„Jo, je to trochu matoucí, že?“ přikývl Eddie. „Řeknu ti, podle čeho si to vždycky zapamatuju. Mám takový náčrtek, kterého se vždycky držím…“

 

Ginny cítila, jak ji Harry šťouchl loktem do žeber a naznačoval jí, aby šla za ním. Zaklapla knihu, zatímco Harry už měl věci sbalené, a zamířila ven z knihovny. Hermiona ani její nový kamarád si nevšimli, že odešli. Venku se Harry zastavil a zašklebil se na ni.

„Myslím, že jsme těm dvěma museli dopřát prostor, aby se lépe poznali, nemyslíš?“ usmál se.

„Vypadá to, že se k sobě vážně mají,“ připustila Ginny. „Ale můžeme tomu Carmichaelovi věřit? Koneckonců, snažil se nám prodat podvodný lektvar.“

„Myslím, že je v pohodě,“ ujistil ji Harry. „Slyšel jsem o něm mluvit lidi na tréninku, každý říká, že je to fajn kluk. Myslím, že Katie ho zná dost dobře a vždy o něm mluví hezky.“

 

„Říkali jsme, že Hermiona potřebuje ve svém životě kluka, že?“ usmála se Ginny. „Rozhodně se zdá, že toho mají hodně společného, a navíc nevypadá špatně. Bude pro ni dobrý.“

„Jo, taky si myslím,“ souhlasil její přítel. „Navíc, když teď Hermionu zaměstná, můžeme si dát studijní pauzu. Myslím, že jste říkala, že pod hábitem schováváte něco zajímavého, co, slečno Weasleyová?“

„Věřím, že ano, pane Pottere,“ zašklebila se. „Možná mě budete chtít doprovodit do Komnaty nejvyšší potřeby, abyste zjistil, o co se jedná?“

„To zní opravdu lákavě,“ přitáhl si ji Harry blíž k sobě. „Víš, jak moc mi chybělo být s tebou chvilku sám?“

„Tak už neztrácejme čas,“ rozhodla a společně rychle zamířili do Komnaty nejvyšší potřeby.

___________________________________________________________________

O dva týdny později byla Ginny opět v Komnatě nejvyšší potřeby a čekal ji opravdu náročný trénink. Ten naštěstí aspoň přinášel výsledky.

Momentálně seděla na cvičící podložce a zahřívala si svaly. Když se sklonila nad levou, nataženou nohu, aby si protáhla svaly na ní, získala skvělou příležitost sledovat svého přítele, který se také protahoval.

 

Během vánočních prázdnin vzal Sirius Harryho opět na nákupy oblečení, během nichž mu pořídil i nový tréninkový úbor. Měl teď na sobě černou sportovní vestu a kraťasy, které nenechávaly příliš prostoru pro fantazii. Ginny považovala za nespravedlivé, že měl na sobě takové oblečení, když se ona musela soustředit. Samozřejmě si ale nestěžovala.

Harry vzhlédl a všiml si, že ho pozoruje. Mrkl na ni a předvedl jí svoje svaly. Ginny se rozhodla, že po tréninku se budou muset ještě zdržet. Byla si jistá, že Hermiona s Lenkou nebudou nic namítat proti tomu, že by odešly dřív.

 

Při pomyšlení na svoje kamarádky si Ginny najednou uvědomila, že Lenka má neobvyklé zpoždění. I když měla řadu zvláštních návyků, vždy byla dochvilná. V Ginny hrklo.

„Kde je Lenka?“ zeptala se.

„Jej, zapomněla jsem vám to říct,“ vzpomněla si Hermiona, která se protahovala opodál. „Chtěla s ní mluvit Umbridgeová. Na večeři mě varovala, že se možná zpozdí.“

„Co s ní může Umbridgeová…“ začal Harry, ale byl přerušen zvukem otevíraných dveří, jak chybějící dívka vešla dovnitř. Ginny stačil jeden pohled na ni, aby poznala, že je něco špatně.

 

„Promiňte, že jdu pozdě,“ omluvila se svým obvyklým jasným a veselým hlasem. Snahu o normálnost ale zhatily slzy, které jí začaly téct po tvářích, a způsob, jakým si bolestně svírala pravou ruku.

„Lenko, co se stalo?“ vyskočila Ginny na nohy a rozběhla se k ní.

„Madam Umbridgeová mi dala školní trest,“ odpověděla Lenka a skrze slzy se pokusila usmát.

„Co ti ta mrcha provedla?“ odtušil Harry.

„A co to máš s rukou?“ dodala Hermiona, když všichni tři obklopili plačící dívku.

„Musela jsem psát,“ vysvětlila Lenka, „ale Umbridgeová mi dala speciální brk. Udělalo to tohle.“

 

Natáhla před sebe ruku, která byla rudá a zakrvavená. Vypadalo to, jako by někdo vyryl text dívce do ruky.

„Zatraceně,“ sykla Ginny. „Slyšela jsem, že ta kráva používá takový brk na ministerské pracovníky, ale nikdy by mě nenapadlo, že se ho opováží použít i na studenty.“

„Vydrž, Lenko,“ uklidňovala blondýnku Hermiona, „mám u sebe výtažek z hrbouna, kdyby se někdo zranil. Ten by ti měl pomoct.“

Pospíšila si ke své školní brašně a vrátila se s malou hnědou lahvičkou, jejíž obsah začala něžně nanášet na Lenčinu postiženou ruku.

„Mm, to je lepší. Děkuju, Hermiono,“ ocenila Lenka.

 

„Ale proč? Proč ti to Umbridgeová udělala?“ zeptal se po chvíli Harry.

„Očividně se jí nelíbily některé články, které v poslední době vyšly v Jinotaji. Ministerstvu zrovna nelichotily, víte? Zvláštní je, že já jsem je nepsala. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale vůbec ji to nezajímalo,“ vysvětlila Lenka.

„Tohle už je příliš,“ rozčílil se Harry. „Nechali jsme ji být, protože rozptylovala Brumbála, ale tohle už nemůžeme dovolit.“

„Máš pravdu,“ souhlasila Ginny, jejíž hlas odrážek vztek, který v ní vřel. „Je čas srazit ji na kolena.“

„Komunikační zrcátko mám v batohu,“ informoval ji její přítel. „Myslím, že bychom se měli ozvat Siriusovi.“ Ginny mu odpověděla úsměvem.

___________________________________________________________________

Druhý den ráno snídali v napjatém očekávání. Ginny se rozhlížela kolem sebe, jako by čekala, že by se každou chvílí mělo něco stát.

„Uklidni se,“ zašeptal jí Harry něžně do ucha. „Siriusovi může trvat, než všechno připraví. Nechceme to přece uspěchat a všechno tím pokazit, ne?“

„Ne, ale rozčiluje mě, jak ta tlustá kráva sedí jak královna a o nic se nestará,“ zaskučela. Umbridgeová si u učitelského stolu svou snídani opravdu užívala.

 

„Souhlasím s Ginny,“ zahuhlala Hermiona. „Ta ženská by měla být na pranýři za to, co udělala Lence.“

„Věř mi, Hermiono, cítím to stejně. Nejradši bych se na ni vrhl a poslal na ni nějakou pěknou kletbu, ale musíme věřit Siriusovi. Řekl, že se o to postará. S Tonksovou mají mnohem lepší pozici, aby něco podnikli, než my,“ trval na svém Harry.

„Dobrý Bože, šálí mě sluch? Opravdu se právě Harry Potter rozhodl nechat někoho jiného vyřešit problém místo toho, aby se sám bezhlavě vrhal do akce?“ poškádlila ho jeho spolužačka.

„Možná dospívám,“ ušklíbl se Harry ironicky. „Ne, že by se mi to nějak extra líbilo.“

 

Cokoliv chtěla Hermiona namítnout, jí zemřelo na rtech, protože přesně v tom okamžiku do Velké síně vtrhla skupina bystrozorů, která si to namířila rovnou k učitelskému stolu. Celou síní se okamžitě rozhostilo naprosté ticho, každý sledoval, co nečekaný příchod bystrozorů bude znamenat.

 

„Bystrozor Pastorek, jaké milé překvapení,“ povstal Brumbál, aby přivítal nečekané hosty. „Co pro vás můžu udělat?“

„Nepřišli jsme za vámi,“ odpověděl vysoký bystrozor s tmavou pletí. „Přišli jsme pro Dolores Umbridgeovou.“ Jmenovaná žena překvapeně vzhlédla.

„Ach? Jsem povolána zpátky na Ministerstvo?“ nechápala.

„Dolores Umbridgeová, zatýkám vás za útok na jedenáct ministerských zaměstnanců, nelegální mučení a podezření z útoku na nezletilého,“ prohlásil Pastorek ledovým hlasem. Všude okolo se ozývalo lapání po dechu.

 

„Co je to za směšný nesmysl?“ zaječela Umbridgeová. „Copak nevíte, kdo já jsem?“

„Ano, vím. Proto vás zatýkám,“ odfrkl si bystrozor. „Teď, je zde přítomná Lenka Láskorádová?“ Lenka se bez váhání postavila a šťastně na bystrozory zamávala. Jeden z nich přistoupil až k ní.

„Můžu, prosím, vidět vaši ruku, mladá dámo?“ dovolil se jí. Bez protestů mu podala svoji ruku. Ginny dobře viděla, jak se na tváři bystrozora rozlil chladný hněv.

 

„Je to pravda, pane,“ oznámil bystrozor a vrátil se ke svým kolegům. „Na tuto dívku byl použitý krvavý brk!“

„Cože?“ vyjekl hlasitě rozlícený Brumbál, ale Pastorek mu pokynul, aby se utišil.

„Tak, Umbridgeová, můžete říct něco na svou obhajobu?“ ponoukl profesorku.

„Jste blázni,“ odsekla Umbridgeová. „Ta holka je blázen, pravděpodobně si to udělala sama.“ Její ubohé výmluvy narušil příchod dalšího bystrozora, kterého Ginny dobře znala.

 

„Našla jsem to, pane!“ oznámila Tonksová. „Krvavý brk! Byl v kabinetu slečny Umbridgeové.“

„Lži!“ zakřičela obviněná. „Počkejte, až se o tom doslechne ministr! Všechny vás vyhodí!“

„Ministr je s touto akcí obeznámen,“ zchladil ji Pastorek. „Viděl jedenáct podepsaných prohlášení svědků, které jste nutila pod hrozbou výpovědi používat tento brk. Také máme několik dalších obvinění, ale o těch bych raději nemluvil v místnosti plné dětí.“

„Všichni lžou!“ zaječela znovu. „Jen na mě žárlí! Nikdo z nich se proti mně nepostaví!“

„Naopak, dotyčné ženy nabídly plnou spolupráci a vypověděly pod vlivem veritaséra,“ informoval ji uspokojeně Pastorek. „Zajímalo by mě, co řeknete vy, když ho použijeme na vás.“

 

Umbridgeová štěkla a vytáhla hůlku, kterou mávala bystrozorům před obličeji.

„No prosím, zkuste něco,“ pobídla ji Tonksová potěšeně, „nic by mě nepotěšilo víc, než vidět vás, jak se snažíte vyhnout zatčení.“

„Ustupte! Prokleju vás!“ varovala ji Umbridgeová.

„Nedělejte hlouposti, Umbridgeová,“ zaskučel Pastorek.

„Varuji vás, jsem mocná čarodějka,“ zaječela.

„Expelliarmus!“ křikl hlas, až Ginny leknutím poskočila, přestože to podvědomě napůl očekávala. Ohlédla se, aby viděla Harryho, který vyskočil na nohy a mířil hůlkou na madam Umbridgeovou. Ginny se usmála, když hůlka té staré ropuchy vylétla do vzduchu a vklouzla Harrymu do natažené ruky.

 

„Madam Umbridgeová, jak jste mohla?“ procedil mezi zuby. „Věřili jsme vám, že z Bradavic uděláte lepší místo. Takhle jste to chtěla udělat? Mučením studentů? A proč? Lenka je moje dobrá kamarádka, proč jste jí udělala něco tak odporného?“

„Nelíbil se jí článek, který můj taťka napsal pro Jinotaj,“ pípla Lenka. „Říkala jsem jí, že s tím nemám nic společného, ale neposlouchala mě.“

„Vy hnusná, zlá ženská,“ vybuchl Harry. „Ublížila jste mladé dívce jen kvůli tomu, co její otec napsal ve svobodném tisku? Jste monstrum! Tak jsme se snažili, aby to na téhle škole bylo lepší a vy…“ nedokončil větu, jak ho dusil vztek. „Jsem si jistý, že ministr o vašich aktivitách nevěděl, teď ale jistě přijme patřičná opatření a půjdete pod zámek! Okamžitě mu napíšu a budu to požadovat.“

 

Pastorek k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.

„Naprosto s vámi souhlasím, pane Pottere, ale jestli budete tak laskav a dáte mi její hůlku?“

„Samozřejmě, bystrozore… Pastorek, že?“ podal mu Harry hůlku, když se mu dostalo souhlasného přikývnutí. „Promiňte, že jsem se do toho tak vložil. Ale ta ženská ublížila mojí kamarádce, neovládl jsem se. Přijměte, prosím, moji omluvu.“

„To je v pořádku, pane Pottere,“ usmál se bystrozor. „Pěkné odzbrojovací kouzlo, mimochodem. Uvažoval jste někdy o dráze bystrozora, až vyjdete školu?“

„Ještě jsem se nerozhodl, co chci dělat,“ přiznal Harry, „ale je mi ctí, že mě považujete za hodného pro vaši profesi.“

„Vždycky hledáme dobré čaroděje,“ potvrdil bystrozor s úsměvem.

 

„Dobře, vezměte vězně na Ministerstvo. Slečno Láskorádová, doprovodila byste nás, prosím, abyste mohla podat oficiální výpověď? Samozřejmě také okamžitě kontaktujeme vašeho otce.“

„Ráda,“ potvrdila Lenka se zasněným úsměvem. Doprovodila bystrozory, kteří vyvedli vzpouzející se madam Umbridgeovou ze síně, a zastavila se jen, aby spiklenecky mrkla na Harryho a Ginny. Tři zbývající přátelé se na sebe zašklebili, aniž by si všímali chaosu, který po odchodu bystrozorů zavládl. Postavili se a tiše vyšli ven.

 

„To šlo skvěle,“ zatleskala Hermiona šťastně rukama, jakmile se dostali na místo, kde je nikdo neslyšel. „Umbridgeová nám nahrála na smeč.“

„Málem jsem zkazil ten podělaný proslov,“ zahuhlal Harry, „skoro jsem zapomněl na tu věc s kontaktováním Popletala.“

„Ale nezapomněl jsi,“ odmávla to Ginny a přitáhla si ho do objetí. „Byl jsi skvělý! Vsadím se, že zítra budou plné noviny toho, jak jsi zlikvidoval nebezpečnou kriminálnici a požadoval po Ministerstvu, aby ji potrestalo.“

„Jo, a nejlepší bylo, jak Umbridgeová vytáhla svoji hůlku. Opravdu jsem si nemyslela, že by byla až tak hloupá,“ dodala nevěřícně Hermiona. „Vyhrožovat celé skupině trénovaných bystrozorů. A to ani nemluvím o tom, že kus za ní stál Brumbál.“

 

„Viděli jste, jak se tvářil?“ zahihňala se Ginny. „Stál tam jak tvrdý y, zatímco se Harry vrhl na svoji řeč. Jsem si jistá, že toho si noviny všimnou.“

„No, Jinotaj určitě,“ zasmála se Hermiona. „Hlavně, když to Lence napíšeme.“

„Jo, to by asi pomohlo,“ zařehtal se i Harry. „Musíme to napsat tak, aby se Popletal ani neopovážil to ututlat.“

„Na to už je stejně pozdě,“ usoudila Ginny. „Ví moc dobře, že je pro něj nejlepší tu ropuchu zničit. Vsadím se, že od teď bude jejím největším kritikem.“

„No, dobrá práce takhle po ránu,“ pochválila je Hermiona. „Ale už dost, měli bychom jít do třídy.“

„Jo, pokud nikdo z nás teď nemá Obranu,“ ušklíbl se Harry.

 

Všichni tři se rozešli směrem ke svým třídám, když je zarazil náhlý pohyb. Rychle vytáhli svoje hůlky, než spatřili známou tvář.

„Aha, to jsi ty,“ sklonil Harry hůlku, „co chceš?“

„Udělá to zítra,“ zasyčel chlapec. Harry, Ginny a Hermiona se na sebe podívali a na jejich tvářích se rozhostily obavy.

___________________________________________________________________

Ginny se ze všech sil snažila soustředit, ale nebylo to nic lehkého. Jen několik stop od ní se Harry umýval a pro ni bylo obtížné myslet na cokoliv jiného. V duchu si slíbila, že jestli se jim podaří zvládnout současný problém, dají si sprchu spolu.

 

Její pozornost naplno upoutal až zvuk otvíraných dveří, kterými do místnosti vstoupil Ron. Navzdory Nevillovu varování nevěřila, že by byl Ron opravdu takový hlupák, aby tohle zkusil, ale očividně se pletla. Vstala pod Harryho neviditelným pláštěm a opatrně pozvedla hůlku. Ron zrovna mířil svou vlastní hůlkou na Harryho nechráněná záda, když udeřila. Její kletba úplného spoutání zasáhla zrzka přímo do zad a jeho ruce i nohy se přitiskly k tělu a ochably. Harry zavřel vodu a natáhl na sebe župan, zatímco Ginny ze sebe sejmula neviditelný plášť. Jasně viděla, jak Ron vytřeštil oči překvapením a strachem, když k němu přistoupila blíž.

„Ahoj, Rone,“ pozdravila ledově. „Chtěl jsi poslat Harrymu kletbu do zad? Jsi takový zbabělec!“

„Co to měl v ruce?“ ukázal Harry na malou tašku, která Ronovi vypadla z bezvládné ruky. Sám ji sebral a otevřel.

 

„Co v ní je?“ zeptala se Ginny.

„Lahvička a nůž,“ odpověděl Harry ohromeně.

„Co s tím chtěl, do pekla, dělat? Snad… Legilimens!“ zvolala s hůlkou stále namířenou na svého bratra. Vstoupila do jeho mysli a byla naprosto zděšena tím, co v ní našla. O chvíli později přerušila svazující kletbu, a než její bratr stihl zareagovat, praštila ho do tváře. Ron se s krvácejícím nosem sesypal na podlahu a začal klít. Pak se naštvaně začal zvedat, než zaznamenal dvě hůlky, které mu mířily přímo do obličeje.

„Běž a přiveď Lenku s Hermionou,“ instruovala Ginny svého přítele. „Tohle by si měly poslechnout.“ Harry se na ni s obavami zadíval, jako by se chtěl začít hádat, ale pak si to rozmyslel a pospíšil si ze dveří ven. Netrvalo dlouho a vrátil se i se dvěma kamarádkami.

 

„Vždycky mě zajímalo, jak to tady vypadá,“ rozhlížela se Lenka kolem sebe. „Je to stejné jako u nás. Jen to tady víc smrdí.“

„Zdá se, že můj drahý bratříček měl skvělý plán, jak Harryho zdiskreditovat,“ oznámila Ginny, ignorujíc Lenčiny komentáře. „Chtěl bys to vysvětlit sám, Rone?“ Její bratr jí ze svého místa na podlaze jen věnoval výmluvný pohled. „Ne? No dobře, tak to udělám já. Ron zařídil, aby byla ložnice prázdná, aby Harryho mohl přemoct a vzít mu trochu jeho krve.“

„Cože?“ vyhrkla Hermiona. „Proč by chtěl něco takového udělat?“

„No, zdá se, že Ronánek vyslechl nějaké drby, že bratříčku? Drby pocházející přímo z úst Draca Malfoye!“ štěkla Ginny.

„No a i kdyby, tak co? Je to všechno zatracená pravda! Viděl jsem rodný list,“ zaječel Ron.

 

„Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, o co jde?“ vyžadoval se Harry objasnění.

„Zdá se, že Ron získal dojem, že James Potter nebyl tvým otcem, Harry,“ vysvětlila Ginny.

„Co?“ zalapal její přítel po dechu.

„Je to pravda!“ štěkl Ron. „Lily Potterová byla mudlovská šmejdka, která spala kde s kým. Malfoy získal kopii Potterova rodného listu a jako otec je na něm uveden nějaký mudla, o němž jsem nikdy neslyšel. Harry není Potter! Je to jen nějakej špinavej mudlovskej šmejd, kterej ukradl jméno čistokrevný rodině. Až se tohle dostane ven, tvoje reputace bude v háji, Pottere, nebo jak se vlastně jmenuješ!“

 

„Proč jsi ale chtěl moji krev?“ zajímal se Harry, jeho tvář zbrunátněla hněvem.

„Abych dokázal, že nejsi Potter, samozřejmě. Lidi můžou tvrdit, že je rodný list podvržený, ale nikdo nemůže argumentovat proti krevním testům,“ prohlásil Ron triumfálně.

„Jsi debil,“ štěkla Ginny a vyběhla z koupelny. Pospíšila si k Harryho posteli a otevřela jeho kufr. Brzy našla, co hledala, a rychle se vrátila zpátky.

 

„Podívej se na tohle, Rone,“ pronesla, když bratrovi strčila pod nos Harryho fotoalbum. „Podívej se na tenhle obrázek Jamese Pottera!“

„Jo, vidím. A co?“ odfrkl si Ron.

„Teď se podívej na Harryho. Vidíš, jak jsou stejní?“ štěkla jeho sestra.

„Ehm…“ zamumlal Ron, který se náhle ocitl v nesnázích.

„Co je první věc, kterou Harrymu říká každý, kdo znal jeho rodiče, když se s ním seznámí? Jak moc je podobný svému otci! Tento malý detailíček ta tvoje dutá hlava nezaznamenala?“

„Ale ten rodný list…“ nadechoval se k protestu Ron.

 

„Byl falešný!“ zaječela Ginny podrážděně. „Vážně, kdy jsi začal věřit Dracu Malfoyovi? Je jednoduché vytvořit autenticky vypadající dokument, ale ten opravdový, kdybys to nevěděl, je k nahlédnutí na Ministerském oddělení záznamů. Se vší tou publicitou, které je Harry v posledních letech vystaven, nemyslíš, že by si někdo všiml, že jeho otcem není ten, kdo tvrdí?“

„Ale… nechápu to,“ povzdechl si Ron tupě.

 

Ginny zaznamenala lahvičku, která se válela na podlaze.

„O tomhle to všechno bylo. Byl to pokus získat od Harryho násilím jeho krev.“

„Proč ti to vadí, když by ho to stejně nepomohlo zdiskreditovat?“ sykl její bratr.

„Voldemort ji chce,“ prohlásil Harry ledově. „Proto jsem byl loni přihlášen do Turnaje tří kouzelnických škol a unesen. Voldemort se chtěl vrátit pomocí rituálu, který zahrnoval také moji krev. Na poslední chvíli jsme tomu zabránili, ale ty jsi za něj málem udělal špinavou práci.“

„Ale já…“ zarazil se zrzek.

 

„Uvědom si to!“ štěkla Ginny. „Málem jsi Voldemortovi pomohl k návratu! Doufáš, že ti Smrtijedi udělí medaili nebo tak něco?“

„Já jsem ne… já… to jsem nevěděl!“ bránil se Ron.

„Přesto jsi ale slepě následoval návrhy Draca Malfoye, ne?“ obvinila ho Hermiona. „A kvůli čemu? Abys znemožnil někoho, kdo byl ještě nedávno tvým nejlepším přítelem! Je mi z tebe zle, Ronalde Weasleyi!“

„Napadlo tě, kolik lidí by zemřelo, kdyby se Voldemort vrátil?“ zaskučel Harry. „Mysli na to a pamatuj si, že tvoje vlastní rodina je na seznamu. Byl bys spokojený, kdyby z Doupěte byla spálená ruina a tvoji rodiče by tam leželi mrtví? Nebo tvoji bratři? Nebo Ginny?“

„Nevěděl jsem to!“ zanaříkal Ron. „Jen jsem… to nemůže být pravda. Prostě nemůže.“ Ron sklonil hlavu a začal přerývaně dýchat, jak potlačoval slzy. Ginny k němu ale necítila ani špetku lítosti.

 

„Co s ním uděláme?“ zeptala se Lenka.

„No, musíme o tom informovat profesorku McGonagallovou,“ rozhodla Hermiona.

„Ne, počkejte, prosím! Vyloučí mě! Bez vzdělání nedostanu pořádnou práci,“ žadonil zrzek.

„A to je všechno, co ti dělá starosti?“ odfrkla si jeho sestra. „Málem jsi byl zodpovědný za návrat největšího zla na světě a děláš si starosti jen se svými pracovními vyhlídkami? No, něco ti řeknu. Každý se dozví, cos udělal, Ronalde, včetně mamky a taťky. To, že tě vyloučí, je poslední z tvých problémů. Budeš mít štěstí, když neskončíš v Azkabanu.“

 

„Ne,“ zalapal Ron po dechu. „Nechtěl jsem nikomu ublížit. Nikdo neměl být zraněn!“

„Nechtěl jsi nikomu ublížit? Chtěl jsi zostudit Harryho rodinu, ty pitomče!“ zuřila zrzka. „Byl jsi tak zaslepený svým nelogickým vztekem a hloupou žárlivostí, že jsi málem udělal kolosální chybu. Malfoy ti za to zaplatil nebo jak?“

„Nikdy bych si od něj nevzal peníze,“ ohradil se Ron zuřivě.

„Možná ne, ale slepě jsi odmítal vidět fakt, že tě využívá. Vážně jsi idiot,“ zasyčela Ginny.

„Udělal jsem chybu, jo? Omlouvám se. Taky jsi přece někdy udělala nějakou blbost! Třeba s jistým deníkem, ne?“

Než Ginny stačila vůbec zareagovat, Harry se vymrštil vpřed a udeřil Rona do tváře. Zrzek odlétl dozadu a Ginny zpozorovala, jak mu vypadl jeden zub. Všechno to cvičení, které Harry podstupoval, rozhodně zvýšilo jeho sílu.

 

„Jak se opovažuješ se svou sestrou takhle mluvit?“ štěkl Harry. „Jak můžeš srovnávat to, čím si prošla, se svými vlastními sobeckými chybami!“

„Kašli na něj, Harry,“ tišila ho Ginny ztuhle. „Není to můj bratr. Do pekla, už v něm Weasleyho vůbec nepoznávám! A až se zbytek rodiny dozví, co udělal, překvapilo by mě, kdyby ho nevydědili.“

 

Na Ronově tváři se mihl náznak paniky.

„Počkej!“ zaskřehotal. „Můžu vám pomoct vydělat jmění! Vím věci, které by vám mohly pomoct.“

„Jako co?“ odfrkla si Ginny.

„Když jsem byl jednou na Malfoy Manor, něco jsem zaslechl…“ začal Ron.

„Ty jsi byl v Malfoyově domě? Věděl jsem to, sakra!“ zaječel Harry vztekle.

„Jo, jen mě vyslechni, dobře?“ škemral Ron. „Když jsem jeden den čekal na Draca, slyšel jsem jeho otce, jak se s někým baví ve vedlejší místnosti. Mluvili o nějakém proroctví.“

 

Obočí čtyř přátel vyletělo až na vrch čela.

„Jo, je to tak,“ potvrdil Ron, potěšený jejich reakcí. „Mluvili o tom, jak by to proroctví mohlo Harryho jednou zdiskreditovat, takže musí zjistit, co se v něm říká. Ptal jsem se na to později Draca, ale ten řekl, že na to mám zapomenout. Ale před pár dny za mnou přišel a říkal, že musíme od Harryho dostatek vzorek krve co nejdřív, protože jeho otec měl získat přístup k tomu proroctví. Očividně je schované na ministerském Odboru záhad. Potřeboval jsem získat vzorek krve, aby s tím mohli jít do tisku. Získal jsem dojem, že Malfoy by mohl uspět teď už každým dnem.“

 

„Je to pravda?“ zeptala se Hermiona podezíravě.

„Jo, přísahám,“ dušoval se Ron.

„Rone, podívej se mi do očí,“ vyzvala ho Ginny.

„Cože? Proč?“ nechápal a očividně byl nervózní.

„Legillimens!“ vykřikla Ginny a znovu si vynutila přístup do bratrovy mysli. Brzy našla, co hledala, a stáhla se zpátky.

„Je to pravda,“ potvrdila. „Byl na Malfoy Manor a náhodou to vyslechl. Taky je pravda, co říkal o Dracovi.“

„To všechno mění. Musíme se k tomu proroctví dostat dřív než Malfoy,“ trval na svém Harry.

 

„Možná, ale nemyslím si, že bychom se o tom měli bavit tady před Ronem,“ poznamenala Ginny. „Rone, pro teď tě necháme jít, ale nemysli si, že je to konec. Jen teď nemáme čas na to, abychom si to s tebou vyřídili. Když se Draco zeptá, proč tu krev nemáš, prostě mu řekni, že jsi byl vyrušen a nedostal jsi k tomu šanci. Řekni mu, že to zítra zkusíš znovu, rozumíš?“

„Jo, rozumím,“ přikývl Ron.

„Jo, a Rone? Jestli cekneš jen slovo o tom, co se stalo, přísahám, že ti utrhnu koule a narvu ti je do krku. Rozumíš?“ zavrčela.

„J... jo,“ polkl Ron. Pak vyskočil na nohy a prakticky z koupelny vyběhl.

 

O vteřinu později Ginny ucítila, jak jí do očí vstoupily slzy.

„Nemůžu uvěřit, že nás Ron takhle zradil,“ posmrkla. Harry si pospíšil, aby ji objal.

„Je to v pořádku, lásko,“ tišil ji, „neměl tušení, co vlastně dělá. Jen se mě snažil zahanbit, ne ublížit tvojí rodině.“

„Jo, i když to nerada uznávám, Ron se choval hloupě, ale není zlý,“ souhlasila Hermiona. „Jen prostě nikdy nepřekonal svoji žárlivost, že?“

„Já si myslím, že si až teď uvědomil, co jeho činy mohly způsobit,“ dodala Lenka. „Myslím, že se teď nad sebou bude víc zamýšlet.“

 

„Nicméně, Lenko, jak se ti podařilo dostat se do nebelvírské společenské místnosti?“ zeptal se zvědavý Harry.

„Och, chodím sem pořád. Také navštěvuji tu mrzimorskou. Je velmi útulná,“ přiznala Lenka, než se zarazila. „Jen jsem ještě nikdy nenavštívila tu zmijozelskou. Jsem schopná přijít na jejich heslo, ale obvykle jsou tak útoční, že to už nikdy nechci opakovat.“

 

„Soustřeďte se, lidi!“ štěkla Hermiona. „Co uděláme s Malfoyem a proroctvím?“

„Musíme se na Ministerstvo dostat dřív než Malfoy,“ prohlásil Harry. „Ginny a já se umíme přemisťovat, takže vás můžeme vzít s sebou a...“

„Harry,“ přerušila ho Ginny, „zase se do toho moc hrneš.“

„Cože?“ nechápal.

„Je velmi ušlechtilé, že chceš vyrazit zachránit proroctví, ale také velmi hloupé. Ani na vteřinu jsem nevěřila, že Ron vyslechl Malfoye náhodou, navíc, proč by mu to pak Draco potvrzoval? Ne, myslím, že je to past,“ pronesla.

„Past? Myslíš, že se pokusí znovu Harryho zajmout?“ zděsila se Hermiona.

„To bezesporu, ale pravděpodobně chtějí zjistit i celé znění proroctví,“ potvrdila Ginny.

 

„Tak co s tím uděláme?“ zeptala se Lenka.

„Uděláme to, co umíme nejlíp: vytvoříme plán a těm zmijozelským debilům to vrátíme. Příští sobotu je návštěva Prasinek, takže bychom neměli mít problém se ztratit. To nám dává pár dní na plánování.“

„Ach jo,“ povzdechla si Hermiona zklamaně.

„Promiň, Hermiono, vím, že jsi měla plány s jistým havraspárským...“ škádlila Ginny.

„To je v pořádku, jsem si jistá, že to Eddie pochopí. Je to velmi chápavý kluk, víte?“ usmála se Hermiona zasněně.

„To je,“ souhlasila Lenka. „A taky má pěkný zadek.“

„Jo, on… Lenko! Mohli bychom se přestat bavit o zadku mého nového přítele, prosím?“ zčervenala Hermiona.

„Proč? Copak za to nestojí?“ ujišťovala se Lenka rozčarovaně. Harry s Ginny vybuchli smíchy, když uviděli výraz, který se Hermioně objevil na tváři.

___________________________________________________________________

„Dobré ráno, jsem tady, abych vzal tyhle dva do Testovacího centra přemisťování,“ oznámil Sirius a přátelsky se usmál na čaroděje z bezpečnosti.

„Trochu mladí, ne? Není možné, aby už měli požadovaný věk,“ poznamenal bezpečák podezíravě. Ginny odolala nutkání protočit panenky a dělala, co mohla, aby zachovala klid.

„Pro získání licence jim musí být sedmnáct, ale zkoušku můžou složit kdykoliv,“ oznámil mu Sirius neoblomně.

„Dobře, dobře,“ zamumlal strážce. „Prosím, předložte vaše hůlky k prozkoumání.“

 

Všichni tři mu bez námitek podali svoje hůlky. Až když vrátil Harrymu jeho hůlku, došlo ministerskému úředníkovi, s kým má co dočinění.

„No to mě podrž! Vy jste Harry Potter!“ vyhrkl.

„Tiše!“ sykl Sirius. „Nechceme, aby naše návštěva skončila fiaskem. Ztište hlas.“

„Och, promiňte, pane,“ kontroloval se strážce.

 „Eriku,“ ozval se hlas někde za nimi, „tohle je skupina z německého ministerstva kouzel, o které jsem ti včera říkal. Můžu vzít paní vyslankyni a její rodinu rovnou dovnitř?“

 „Bez problémů, pane Weasleyi,“ potvrdil strážný, „všechno je vyřízené, můžete pokračovat.“

 

Koutkem oka Ginny sledovala bratra, jak provádí malou skupinku kolem bezpečnostního pultíku do hlavního atria. Německá vyslankyně byla obrovská žena, která očividně neuměla moc anglicky, soudě podle menší a mladší překladatelky, kterou měla s sebou. Skupinku doplňoval udržovaný muž s natočeným knírkem, který vedl dvě dívky, asi dcery, soudě podle podobné barvy vlasů, přestože jedna z dívek je měla rovné a druhá kudrnaté. Ginny se pousmála, když skupinka zmizela v bludišti Ministerstva.

 

„Promiňte, pane,“ obrátil strážce svoji pozornost zpět k Siriusovi. „Na sobotu je tady dneska poměrně rušno.“

„To vidím,“ přikývl Sirius. „Můžeme tedy pokračovat?“

„Samozřejmě, pane. Centrum pro testování přemisťování je v šestém patře,“ instruoval je strážce. Sirius přátelsky přikývl a všichni tři se vydali k výtahům. Než se k nim ale dostali, zastavila je drobná blondýnka.

 

„Pane Blacku? Ach, jsem tak ráda, že jsem na vás narazila. Obávám se, že test vašeho kmotřence byl odsunut na jedenáctou hodinu. Abychom ušetřili trochu času, přinesla jsem přihlašovací formuláře, abyste je mohli vyplnit, zatímco čekáte,“ oznámila jim.

„Ach tak, děkuji, slečno,“ usmál se Sirius vděčně a přijal od ní podávané dokumenty. „Když máme tolik času, myslím, že vezmu tyhle dva na prohlídku po Ministerstvu. Moc jste nám pomohla.“

„To nestojí za řeč,“ mávla rukou a pospíšila si pryč.

 

Všichni tři tedy pokračovali na své cestě k výtahům. Když se za nimi zavřely dveře, oba teenageři se s očekáváním zadívali na Siriuse.

„Tak co, zvládla to?“ vyhrkl Harry. Sirius otevřel složku a prošel si papíry s tabulkami, které byly uvnitř. Pak jeden z nich vítězně pozvedl.

„Jo, Audrey nás dostala dovnitř. Mapa ministerského oddělení záhad a instrukce, jak se dostat dovnitř,“ oznámil.

„Percy by si tu holku měl vzít, dala bych mu co proto, kdyby o ni přišel,“ pronesla Ginny.

„Jo, stojí za pytel zlata, že?“ souhlasil Sirius. „Tak jo, už jsme ostatním dali dost času, aby se dostali na svoje místo, pojďme do devátého patra.“

 

Výtah se rychle znovu rozjel a za chvíli se jim otevřel pohled do dlouhé holé chodby vedoucí k poměrně obyčejným černým dveřím. Jakmile k nim dorazily, dveře se samy otevřely a pustily je dovnitř. Na druhé straně se ocitli ve velké, černé, kulaté místnosti, z níž vedl tucet dalších neoznačených dveří. Jakmile za sebou zavřeli dveře, kterými vešli dovnitř, místnost se začala divoce točit, až neměli nejmenší tušení, které dveře to jsou.

 

„Audrey říkala, že bychom ty dveře měli být schopní ovládat hlasem,“ poznamenal Sirius a pevněji sevřel list papíru, který svíral v ruce. „Musíme jít do Místnosti s časem, která pak vede do Síně proroctví.“

„Tak jo, zkusíme to,“ navrhl Harry. „Místnost s časem!“

Sotva promluvil, jedny z dveří se otevřely. Všichni tři se zašklebili a pospíšili si dovnitř do místnosti až po strop plné hodin všech tvarů a velikostí. Na Siriusův popud jim ale nevěnovali moc pozornosti a raději se soustředili na postup dál. Prošli uličkou mezi stoly, až na konci místnosti našli další dveře. Ty se jim podařilo otevřít pouhým dotykem.

 

Nacházeli se v obrovské, chladné síni, vyplněné bezpočtem řad vysokých polic. Na každé z nich pak ležely stovky malých, zaprášených, skleněných oválků velikosti kriketového míčku. Sirius se znovu podíval do svých psaných instrukcí.

„Musíme najít řadu devadesát sedm,“ informoval je pak. „Musím říct, že mě ohromuje, jak se Audrey dostala ke všem těm informacím. Neměli bychom bez nich šanci.“

„Nezapomeň, že Audrey pracuje na finančním oddělení,“ připomněla mu Ginny. „Je neuvěřitelné, co lidi udělají pro ty, kdo jim vyplácí prachy.“

„Asi máš pravdu,“ přikývl Harryho kmotr. „Buď to, nebo má nějaký šťavnatý materiál na někoho z těch, o nichž se nemluví. Pojďme, moji stateční následovníci!“

 

Sotva se rozešli, Harry najednou vyjekl a přitiskl si ruce k čelu. Ginny se ho s obavami dotkla.

„Harry? Co se děje?“ zeptala se poplašeně.

„Nic, jen jsem na chvilku ucítil hroznou bolest v jizvě,“ procedil skrz zatnuté zuby. „Naposledy to takhle zlé bylo na hřbitově. Ach, zdá se, že je to pryč… tak. Jsem v pohodě.“

„Myslím, že bychom si měli pospíšit,“ usoudil Sirius s obavami jasně patrnými v hlase.

 

Oba mladí přikývli a pokračovali tak rychle, jak jen mohli. Na konci uličky zabočili doprava a začali počítat jednotlivé regály, než narazili na to, co hledali.

„Tady je to, devadesát sedm,“ oznámil Sirius. „To, co hledáme, musí být někde tady.“

„Jo, našli jsme to,“ vyhrkl Ginny po chvíli hledání. Na jedné z vysokých polic, mnohem vyšší, než kam mohla dosáhnout, mohla na zažloutlé cedulce číst:

S.P.T k A.P.W.B.B.

Temný pán a (?) Harry Potter

„S.P.T.?“ zadumal Harry. „Mohla by to být Sibylla Trelawneyová?“

„No to si děláš srandu,“ odfrkla si Ginny. „Ale aspoň to vysvětluje, proč ji Brumbál pořád drží v Bradavicích.“

„Jo, asi jo. Ale co, kvůli tomuhle jsme přišli, takže…“ natáhl Harry ruku a sevřel prsty kolem zaprášeného oválku. Opatrně ho zvedl a přitiskl k hrudi.

 

„Velmi dobře, Pottere, teď se pomalu otočte a dejte mi to,“ ozval se poblíž ledový hlas. Ginny vzhlédla a strnula, když se z temnoty vynořil tucet postav v kápích. V jejich popředí se jako páv nesl Lucius Malfoy, s vítězným úsměvem na tváři a nataženou rukou.

 „Propána!“ vyhrkla hraným hlasem malé holčičky. „Je to past! To by nás nenapadlo ani za milion let!“ Harry se Siriusem si oba odfrkli.

„Přijde vám to vtipné?“ ušklíbl se Malfoy. „Dejte mi to proroctví a my vás necháme naživu.“

 

„Prostě je zabij a vezmi si to! Vždycky příliš mluvíš, Luciusi,“ ozval se ženský hlas vedle něj.

„Podívejme, moje drahá sestřenka Bellatrix,“ poznal ji Sirius. „Myslel jsem, že pořád dovolenkuješ ve slunném Azkabanu, drahá. Jak milé, že ses na nás také přišla podívat.“

„Pořád takový hňup jako vždycky, že, Siriusi?“ odpověděla s krutým úšklebkem. „Uvidíme, jestli budeš pořád tak arogantní, až před tebou budeme mučit tyhle dva. Myslím, že začneme s tou malou holkou.“

„Ale ne! Ta hrozná, zlá ženská mi vyhrožuje,“ zděsila se Ginny nepřesvědčivě. „Myslím, že omdlím strachy.“

„Vlepím ti ten tvůj úšklebek dovnit hlavy, ty malá děvko!“ štěkla Bellatrix. „Vyrvu ti jazyk a nakrmím jím krysy, zatímco se na to budeš dívat.“

„No fuj, tobě v tom Azkabanu vážně přeskočilo, co?“ poznamenala zrzka znechuceně.

„Taková bohužel byla už předtím, než ji zavřeli,“ poznamenal Sirius nevzrušeně. „Myslím, že jako dítě musela spadnout na hlavu, takže se jí v ní něco porouchalo.“

 

„Tak dost!“ zařval Malfoy. „Je nás třikrát tolik co vás a nemáte nejmenší šanci přivolat si pomoc. Dejte mi tu věštbu nebo si vyžerte následky.“

„Vidíš? Problém s vámi Smrtijedy je v tom, že nemáte žádnou představivost,“ pronesl Sirius. Vytáhl z kapsy obousměrné zrcátko a promluvil do něj. „Můžete, Percy.“

Z ničeho nic se všude kolem rozlehl hlas zuřivě ječící sirény, tak hlasité, až se skleněné oválky na policích zatřásly. Po jejím doznění následovalo zvučící oznámení.

„NARUŠENÍ BEZPEČNOSTI! NARUŠENÍ BEZPEČNOSTI! MINISTERSTVO BYLO NAPADENO!“

 

Smrtijedi se zaskočeně a vyděšeně rozhlíželi kolem.

„Toho budeš litovat, Blacku!“ štěkl Malfoy.

„O tom vážně pochybuji,“ ušklíbl se Sirius spokojeně. „Jo a mimochodem, někdo dal bystrozorům tip, že dneska dojde k protestnímu shromáždění za práva domácích skřítků, takže je jich tady podstatně víc než normálně. Jsem si jistý, že to brzy zjistíte sami. Mezitím vám řeknu už jen jedno… sbohem.“

 

Sirius rychle vytáhl z kapsy krabičku s Peruánským zatmívacím práškem a celý prostor kolem nich okamžitě zaplnila neproniknutelná temnota. Sirius se rychle vydal zpět cestou, kterou přišli a Harry s Ginny se rychle chytili jeho bundy, aby ho neztratili. O chvíli později se na konci uličky vrátili do denního světla. Za sebou slyšeli, jak na sebe Smrtijedi zmateně pokřikují, jeden idiot z jejich bandy očividně zkoušel rozsvítit ohnivou kletbou.

„Přestaň!“ zaječel v panice hlas Luciuse Malfoye, ale soudě podle zvuku tříštících se polic přišlo jeho varování pozdě.

„Pojďte, musíme se vrátit do té rotující místnosti,“ pobídl je Sirius a z jeho tváře bylo jasně znát, jakou má z toho chaosu radost.

 

Všichni tři se rozběhli zpět cestou, kterou sem přišli. Brzy se dostali přes Časovou místnost až do té rotující.

„Komnata smrti!“ křikl Sirius a všichni tři rovnou vběhli do otevřených dveří.

„Měli bychom počkat na prahu nebo je to příliš do očí bijící?“ zeptal se Harry.

„Myslím, že bychom měli,“ rozhodl Sirius. „Očividně panikaří a nebudou myslet jasně. Mohlo by je napadnout, že útěk je jediná možnost a ignorovali by i otevřené dveře, i kdyby mysleli, že jsme jimi proběhli.“

„Takže prostě musíme být návnada, že?“ ujišťovala se Ginny.

„No, já budu,“ ujasnil Sirius. „Vy dva jděte na místa a připravte se spustit naši past. Ostatní by už měli být na svých místech.“

„Nenecháme…“ začal Harry, ale přerušil ho jeden ze Smrtijedů, který se vyvalil ze dveří na opačné straně rotující místnosti.

„Tady jsou! Máme je!“ zakřičel za někoho za sebou.

„Myslím, že tohle je náš signál k útěku,“ vyjekl Sirius a pobídl oba teenagery před sebe.

 

Společně všichni tři vstoupili do Komnaty smrti, což byla velká, obdélníková, spoře osvětlená místnost. Rozběhli se dolů po kamenných schodech, které se nacházely mezi sestupnými řadami lavic. Ginny slyšela, jak jejich pronásledovatelé vběhli do místnosti a běží za nimi. Brzy se navzdory kletbám, které jim létaly nad hlavami, dostali až do středu místnosti, kde stál rozpadlý kamenný oblouk, za nějž zaběhli. Ginny si oblouk prohlédla a otřásla se. Z oblouku visela potrhaná černá opona, která se zmítala jako ve větru, přestože v místnosti žádný nefoukal. Byla si jistá, že za oponou slyší hlasy duchů.

 

„Jsou v pasti! Dostali jsme je,“ zakřičel Smrtijed vítězoslavně, když seběhli schody až dolů. Brzy se k němu připojili jeho společníci, kteří se v půlkruhu rozestavěli kolem oblouku. Lucius Malfoy pak vykročil před ně, s Bellatrix po boku.

„Tahle bláznivá hra je u konce,“ pronesl, „naposledy říkám, dejte mi tu věštbu.“

„Teď!“ křikl Sirius a každý z nich vystřelil kouzlo do podlahy, kam Percy ráno nastražil Přenosnou bažinu. Smrtijedi najednou byli zachyceni v lepivém blátě, neschopní pohybu.

 

V okamžiku, kdy bylo kouzlo aktivováno, Smrtijedy zasypal déšť odzbrojovacích a omračovacích kouzel. Ze svých skrytých pozic vyskočila Eva, Audrey, Lenka, Hermiona, Remus a Percy a zamířili k dopadeným Smrtijedům. Naneštěstí byli dva Smrtijedi stále volní. Lucius s Bellatrix stáli dostatečně daleko od ostatních, takže je bažina nezachytila. Vrhli se vpřed s vytaženými hůlkami a vražednými pohledy.

„Vy dva se zaměřte na Malfoye, Bellatrix je moje,“ odfrkl si Sirius a vyslal první kletbu na svoji sestřenici, která se jí včas vyhnula.

 

Na tohle trénovali měsíce a Ginny si nemohla přát vhodnějšího protivníka, než byl Malfoy. Muže, který jí podstrčil Raddleův deník, za nějž byla odhodlaná se mu pomstít. S nacvičenými pohyby se k Malfoyovi vrhnuli ze dvou stran, aby musel rozdělit svoji pozornost mezi ně.

„Crucio!“ zaječel Malfoy směrem k Ginny. Právě včas se vyslané kletbě vyhnula, ale v noze ucítila prudkou bolest, jak ji kouzlo částečně zasáhlo. Zaječela bolestí a upadla.

„Confrigo!“ zaútočil Harry.

 

Použití zakázané kletby se Malfoyovi nevyplatilo, protože zatímco svou pozornost upínal k Ginny, nechal Harrymu odhalená záda. Harryho kletba ho zasáhla do ramene a srazila ho na kolena. Malfoy zařval, když vzduch kolem naplnil pach spáleného masa. Kouzelnický aristokrat sebou začal zmítat po podlaze, jak se snažil uhasit plameny, stravující jeho plášť.

„Ginny! Jsi v pořádku?“ zaječel Harry zoufale, jak k ní doběhl.

„Jo, jsem,“ odpověděla a s bolestí se vyškrábala na nohy. „Ten bastard mě nezasáhl plně. I tak to ale bolí jako čert.“

 

„Stupefy!“ zaječel po jejich levici hlas a oni se otočili právě včas, aby viděli Siriuse padat. Přímo směrem k závoji.

 

 

<<< Předchozí       Následující >>>