II13. Konečný rozsudek

31.10.2017 10:43

Ginny s hrůzou sledovala, jak Siriusovo bezvládné tělo elegantně padá směrem k závoji visícímu z oblouku. Se zoufalstvím pozvedla hůlku, aby mohla něco udělat, cokoliv, ale věděla, že to nestihne včas.

„Accio Sirius!“ křikl hlas. Siriusovo tělo sebou neohrabaně trhlo a vletělo do napřažené náruče Evy, která stála pod pódiem. Poměrně snadno zachytila svého snoubence a něžně ho složila na podlahu.

 

„Co ty jsi, do pekla, zač?“ odfrkla si Bellatrix. „Nevíš, že je špatný nápad rušit mě, když si hraju?“

„Moje jméno je Eva Katarina Hagenová,“ oznámila Eva klidně, „chápu správně, že mám to nepotěšení poznat Siriusovu šílenou sestřenku?“

„Co ty jsi za trolla?“ rozčílila se Bellatrix.

„Jsem Siriusova snoubenka,“ vycenila Eva zuby, „a opravdu nejsem nadšená z toho, že ses pokusila zabít muže, kterého miluju. Pozvala bych tě na svatbu, ale mám v plánu tě tady a teď zabít, takže by to asi nebylo vhodné.“

„Snoubenka?“ opakovala Bellatrix ohromeně, než vybuchla smíchy. „Ty? Můj drahý bratranec musí být opravdu zoufalý. Co jsi udělala? Vyhrožovala mu smrtí, pokud si tě nevezme?“

„Chcípni, mrcho!“ vybuchla Eva a vrhla po Bellatrix kletbou, které se ale Smrtijedka úspěšně vyhnula.

 

Na Bellatrixině tváři se objevil vražedný úšklebek, když po Evě vrhla smrtící kletbu. Ta se ale vrhla k podlaze, takže jí kletba neškodně prolétla nad hlavou. Brzy po sobě obě čarodějky vrhaly vražednými kletbami neuvěřitelnou rychlostí. I když byla Eva mocnou a schopnou čarodějkou, Bellatrix byla smrtelným protivníkem a brzy začala získávat navrch. Eva musela stále víc a víc vysílat štítové kouzlo, aby se ochránila, nedostala šanci útok oplatit.

 

Nakonec Bellatrixina syrová síla zvítězila. Výbušná kletba zničila Evin štít na prach a Odzbrojující kouzlo ji připravilo o hůlku. Na Bellatrixině tváři se objevil vítězoslavný škleb, když hůlka plula vzduchem do její natažené ruky. Eva věděla, že čelí jisté smrti, a tak udělala něco, co nikdo nečekal. Možná si na ten pohyb vzpomněla, když ho během tréninku nitrobrany viděla v Harryho vzpomínkách, nebo možná to byl jen zoufalý čin poražené ženy, ale každého ohromilo, když se obrovská a mocná čarodějka vrhla na svého nepřítele.

 

Na vteřinu se Bellatrix zarazila. Eva byla ohromující čarodějka a pohled na ni, jak se k ní řítí, musel rozhodit i ostřílenou Smrtijedku. Zoufale pozvedla hůlku, aby ji proklela, ale bylo pozdě. Eva narazila do menší čarodějky, která odletěla dozadu. Hůlka jí při tom vypadla z ruky, takže zůstaly obě neozbrojené. Za takových podmínek byl vítěz předem jasný. Eva chytla Bellatrix pod krkem, zatímco druhou rukou si ji přidržela za hábit. Se vzteklým ryčením ji zvedla z podlahy.

„Shnij v pekle, mrcho,“ zařvala a hodila Bellatrix směrem k závoji. Lestrangeová zaječela, když jim zmizela z pohledu, a její křik byl náhle umlčen, jak závojem propadla.

 

Eva vyčerpaně klesla na kolena. O vteřinu později už u ní byla Tonksová a zkoumala její tělo kvůli zraněním. Remus zamířil k malátnému tělu svého přítele a začal ho prohlížet zrovna tak.

„Malfoy utíká!“ křikl náhle Harry a ukázal ke schodům, po kterých se Lucius snažil dostat nahoru.

„To sotva,“ odsekla Ginny a dala se do běhu, se svým přítelem v patách. Slyšela, jak na ně někdo volá, aby se vrátili, ale byla odhodlaná nenechat jejich nenáviděného protivníka uprchnout.

 

Když Malfoy zaznamenal, že si ho všimli, rozběhl se ještě rychleji. Jeho zraněné rameno mu útěk ztěžovalo, ale odhodlání nebýt chycen ho pohánělo vpřed. Doběhl až ke dveřím na vrcholu schodiště a zmizel za nimi. Harry s Ginny běželi rychle, ale blonďatý Smrtijed měl před nimi významný náskok. Oba vběhli do další místnosti, po Malfoyovi v ní ale nebylo ani stopy.

„Atrium!“ zvolala Ginny. „To je jediná cesta z budovy.“

„Honem,“ křikl Harry a vzal ji za ruku. Běželi tmavou chodbou až k výtahům a vrazili do toho nejbližšího. Rychle zvolili knoflík osmého podlaží a bez dechu čekali, než výtah dorazí do správného patra.

 

Jakmile se dveře rozlétly, vtrhli do hlavního atria. Už nebylo zaplněné lidmi, kteří byli po spuštění poplachu odvedeni. Snadno si tak všimli Malfoye, který pospíchal ke krbům, aby se přemístil pryč. Rozběhli se za ním, tak rychle, jak jenom dokázali. Jakmile Malfoy uslyšel zvuk jejich kroků, otočil se a vyslal jejich směrem kletbu. Musel použít levou ruku, takže jeho střela nemířila přesně. Teenageři se zastavili a oplatili mu stejnou mincí, ovšem s mnohem lepší muškou.

 

Když Malfoy viděl, že v rovném souboji nemá šanci, zaběhl za nejbližší roh k Fontáně magického bratrstva - velké, ošklivé monstróznosti, již předchozí Ministr považoval za úžasnou. Ze své skrýše pak pokračoval v sesílání kleteb.

„Musíme ho vyhnat,“ zaječel Harry, když ho jedna z kleteb minula jen o vlásek. „Ohnivá kletba na sochy!“ Společně vyslali dvě silné kletby k sousoší, které vybuchlo v oblak dýmu a prachu. Jakmile se prach usadil, Ginny viděla, že je Malfoy vyřízený. Až přistoupili blíž, bylo jasné, že hlavní část sochy kentaura se rozlomila a Smrtijeda uvěznila pod sebou. Vítězně se nad tím pohledem zašklebila.

 

„Dostali jsme ho Ginny,“ začal Harry, „podívej na… ááááá!“ Najednou padl na kolena a ruce si tiskl k jizvě. Ginny vyděšeně sledovala, jak mu mezi prsty začala vytékat krev.

„Harry, co to… do prdele!“ Koutkem oka zaznamenala pohyb a otočila se, aby spatřila obrovského zeleného hada, jak se k nim blíží ohromující rychlostí. Viděla jeho vítězné rudé oči, jako by jeho oběť byla už pod zemí.

„To je on… Ginny… to je on,“ procedil Harry skrz zaťaté zuby.

„Cože? O čem to mluvíš, Harry?“ nechápala.

 

Had byl asi deset yardů od nich, když se náhle zastavil a smotal svoje tělo do klubíčka. Stále z nich nespouštěl své krvavé oči.

„Tak sssse zassse ssssetkáváme, kluku,“ zasyčel had. Ginny na něj jen ohromeně zírala. Opravdu ta příšera právě promluvila?

„Jo, zase já,“ odsekl Harry hlasem plným bolesti. „Obávám se, že jsme zničili dalšího z tvých malých poskoků, Voldemorte.“ Kolečka zapadla na správné místo. Ginny vyděšeně třeštila oči na hada, když jí došlo, že Temný pán získal nové tělo. Jen ne takové, jaké čekali.

„On posedl hada?“ zalapala po dechu.

„Ach, to je ta Weassssleyho holka,“ zasyčel Voldemort. „Sssskvělé, i tebe sssssabiju ssss radossstí.“

„Nikdy! Porazili jsme tě už jednou a dokážeme to znovu,“ zaječel Harry bojovně.

„Tvoje myssssl je ssssilnější než byla, kluku,“ pokračoval Voldemort, „ale sssstejně mě nemůžeš ssssadržet!“

 

Bez varování Harry zaječel a sesypal se na podlahu. Jeho tvář vyzařovala naprostou agónii, až stěží připomínal člověka. Ginny vedle něj padla na podlahu a běhala rukama po jeho těle, aniž by našla zjevnou příčinu jeho bolesti. Voldemortova slova jí najednou byla naprosto jasná: snaží se posednout Harryho!

„Bojuj s ním, Harry!“ naléhala. „Jsi silnější než on! Vytlač ho!“

„Zabij mě!“ žadonil Harry přiškrceným hlasem. „Nevydržím to! Zabij mě, prosím!“ Ginny měla pocit, že se jí srdce rozdrtilo na prach. Do očí jí vstoupily slzy, když uchopila jeho třesoucí se ruce.

„Prosím, Harry, bojuj s ním,“ žádala. „Nemůžu tě ztratit, tolik tě miluju. Prosím, bojuj.“

 

Z ničeho nic se Harryho tělo přestalo třást a on otevřel oči. Tvář měl zalitou krví ze své jizvy, smíchanou se slzami bolesti. Ale agónie, která se ho předtím zmocnila, byla pryč. Až podivný sykot Ginny připomněl, že Voldemort je jen několik stop od nich. Vzhlédla, aby spatřila hada, který se svíjel v nekonečných smyčkách a jehož tělo se zmítalo bolestí. Teď to byl očividně Voldemort, kdo trpěl. Rychle na stvoření namířila hůlkou, dokud měla šanci.

„Confrigo!“ zavolala a vyslala tak na hada výbušnou kletbu. Naneštěstí kouzlo nemělo na hada moc velký efekt, jen Voldemorta varovalo, že je v nebezpečí. Had se napřímil a připravil se udeřit.

 

„Confrigo! Confrigo!“ opakovala zpanikařeně. Kouzlo trefilo svůj cíl, ale nemělo jiný efekt, než že posunulo hada o pár stop zpět. „Sakra! Confrigo!“

„Confrigo!“ zavolal hlas vedle ní. Harrymu se podařilo dostat se zpátky na nohy a nyní stejně jako ona mířil hůlkou na Voldemorta. Jeho kouzlo zářilo tak jasně, že se na něj Ginny nedokázala ani podívat. Nabralo jasně fialovou barvu a udeřilo Voldemorta rovnou do hlavy. Následoval obrovský výbuch, po němž se zdálo, že se had rozpadá na prach. Tělo bez hlavy se sesulo na zem s odporným žuchnutím. Z hadího těla se okamžitě vyvalil podivný zelený dým a Ginny zalapala po dechu, když si uvědomila, co to je. Zachycený kus duše byl uvolněn. Ten had byl viteál!

Její pozornost se však okamžitě vrátila k Harrymu, který zkolaboval na podlahu. Rychle si k němu pospíšila a vydechla úlevou, když viděla, že má otevřené oči a zhluboka dýchá.

„Myslím… že jsem… do toho kouzla dal trochu moc,“ dýchal horečně.

 

Ginny vzhlédla, když se ozval zvuk utíkajících nohou. Brzy se k nim dostala skupinka v povědomých červených róbách. Bystrozoři dorazili. V jejich čele s potěšením rozeznala bystrozora, který velel zatčení Umbridgeové, Kingsleyho Pastorka.

„Odpočívej, Harry,“ tišila svého vyčerpaného přítele, „pomoc je na cestě.“

„Ginny,“ sípal, „já… taky tě miluju.“ S těmi slovy zavřel oči a propadl se do bezvědomí. Ginny tekly slzy po tvářích, když ho pohladila po vlasech. Tohle bylo poprvé, co jí to řekl.

 

„Co se tady, do pekla, stalo?“ procedil mezi zuby naštvaný Pastorek.

„Och, konečně jste se sem taky dostali, co?“ odsekla Ginny. „Zatímco vaši zatracení bystrozoři byli někde v háji, já a můj přítel jsme museli bojovat s bandou Smrtijedů a zatraceným obřím hadem. Díky mockrát za vaši pomoc!“

„Smrtijedi? Jací Smrtijedi?“ nechápal vůdce bystrozorů.

„No tak například jeden je uvězněný támhle pod tou sochou,“ štěkla zrzka, „a mnoho dalších najdete zajatých dole na Odboru záhad. Teď, mohl byste si prosím nechat debilní otázky na později a dostat Harryho do nemocnice?“

„Harryho? U všech ďasů, to je Harry Potter! Co ten tady dělá?“ zalapal Pastorek po dechu.

„Měli jsme schůzku v Testovacím centru, ale ta byla odložena. Harryho kmotr nás vzal na prohlídku Ministerstva, když zaútočili Smrtijedi. Můžete, PROSÍM, sehnat Harrymu léčitele? Hned!“ zaječela.

„Ano, slečno. Máme tady přenášedla, která ho přenesou rovnou ke Svatému Mungovi,“ ujistil ji Pastorek.

„Já jdu s ním,“ připomněla se zrzka a bystrozor jen přikývl.

 

Pak sáhl do svého hábitu a vytáhl tenkou knížečku, která jistě musela být přenášedlem. Položil ji na Harryho hruď a Ginny na ni položila prst. Ještě, než se přenášedlo aktivovalo, uslyšela poznámku jednoho z bystrozorů.

„U všech vousů, to je Lucius Malfoy! Vždycky jsem věděl, že v tom grázlovi není nic dobrého.“ Usmála se, když je přenášedlo táhlo pryč.

___________________________________________________________________

Slabé zasténání ji probralo k plnému vědomí. Omámeně se zvedla ze židle, na které usnula, a přistoupila k Harryho posteli. Jeho oči byly otevřené jen tak napůl, když rozespale zamrkal.

„Vítej zpátky, fešáku,“ přivítala ho něžně. Konečně otevřel oči úplně a podíval se přímo na ni. Pak se usmál.

„Ahoj, krásko,“ oplatil jí pozdrav. „Kde to jsem?“

„Ve svém soukromém pokoji u Svatého Munga,“ informovala ho. „Už jsi tu dva dny. Léčitelé říkali, že jsi málem vyčerpal svoje magické jádro.“

„Ale dostal jsem ho, ne? Myslím Voldemorta,“ zeptal se zmateně.

„Jo, dostal jsi ho,“ ujistila ho. „Vypadá to, že starej Tom je zase bez těla.“

„Dobře,“ uvolnil se. „Všichni ostatní jsou v pořádku?“

 

„No, Sirius má pokoj hned vedle, ale léčitelé říkali, že se nejspíš taky probere dneska. Eva je u něj,“ usmála se.

„Ukázala Bellatrix, kdo je tady šéf, že?“ poznamenal s úšklebkem. „Co dalšího se stalo, zatímco jsem spal?“

„Ministerstvo spolklo naši krycí historku. I když si dělají starosti, věří, že jsme na Ministerstvu byli naprosto náhodou, když Smrtijedi zaútočili. Všichni jsme dostali dopis s oceněním za pomoc při nemilosrdném teroristickém útoku. Denní věštec se zalyká chválou nad tvými činy,“ ušklíbla se.

„Skvěle. Přesně to, co teď potřebuju. Ještě víc lidí, co na mě bude upírat pozornost,“ zahuhlal.

 

„Hej, no tak, to je dobrá publicita. Víš, komu by se teď hodila aspoň trocha? Popletalovi. Odhalení, že Lucius Malfoy opravdu patří ke Smrtijedům, ho dostalo, byl to hlavně on, kdo se ho pořád zastával. Svou pozici už si drží opravdu jen tak tak,“ informovala ho Ginny.

„Budeme zveřejňovat, co o něm víme? Dáme mu finální ránu?“ zeptal se Harry.

„Myslím, že to záleží na tom, kdo se objeví jako jeho možný nástupce,“ uvažovala Ginny nahlas. „Každopádně to všechno bude trvat minimálně ještě několik týdnů, takže máme spoustu času nad tím přemýšlet. Klidně to můžeme odložit až po zkouškách.“

 

Harry zasténal.

„Budu v pořádku, aby mě nechali skládat NKÚ? Mají začít za pár týdnů.“

„Měl bys být,“ ujistila ho jeho přítelkyně. „Léčitelé říkají, že aspoň týden nesmíš provozovat magii, ale potom už by se všechno mělo vrátit do normálu. Nebo aspoň normálu pro tebe.“

„Skvěle, urval jsem Voldemortovi hlavu, ale ani nezvládnu blbý zkoušky. Kde je spravedlnost?“ zažertoval.

„Chudáčku,“ zahihňala se zrzka. „Když už nic, máš tady něco dobrýho od naší mamky.“ Harry se podíval na hromádku dortů a sladkostí, která ležela na stolku vedle postele.

 

„Takže tvoje mamka tady byla?“

„Jo, asi před hodinou. Dělala si o tebe velké starosti,“ prozradila mu.

„To je od ní hezké,“ usmál se.

„Hm, nemohla jsem si pomoct a pár citrónových košíčků jsem ti snědla,“ přiznala se Ginny. „Jinak jsem se toho ani nedotkla, fakt. Něco je i od Freda a George.“

„Odpouštím ti,“ zasmál se Harry. „A co se stalo se Smrtijedy?“

„Všichni teď čekají na proces, ale zdá se, že jeho výsledek je jasný už teď. Taťka mi prozradil, že bystrozorové použili veritasérum, když je vyšetřovali, takže je jasné, jaké byly výsledky. Pro většinu je to přímý lístek do Azkabanu,“ odpověděla. „Jo, to jsem ti ještě neřekla. Včera konečně odsoudili Umbridgeovou. Dostala deset let.“

„Doufám, že v Azkabanu mají dost místa. Zdá se, že tam brzy bude narváno,“ poznamenal Harry.

„Jaké neštěstí,“ ušklíbla se.

 

„Ginny,“ začal nervózně, „jak přesně jsem porazil Voldemorta, když se mě snažil posednout? Chci říct, v jednu chvíli jsem proti němu byl naprosto bezbranný a najednou jsem ho mohl vyhnat ze své hlavy dost snadno.“

„To nevím, Harry,“ odpověděla a začervenala se. „Co se ti honilo hlavou, když jsi ho dostal ven?“

„Hlavně jsem myslel na tu bolest, nemohl jsem… počkat! Ty! Myslel jsem na tebe! Zrovna jsi mi řekla, že mě miluješ, a já o to nechtěl přijít. Když jsi to řekla, uvědomil jsem si, že tě taky miluju a jak moc s tebou chci zůstat. Vždycky jsi říkala, že Voldemort nedokáže snést láskyplné pocity. Tak proto jsem ho dokázal vytlačit?“ uvažoval nahlas.

„Asi jo,“ zadívala se s nadějí do jeho očí. „Je to pravda? Opravdu mě miluješ?“ Harry se usmál.

„Ano, miluju. Trvalo mi dlouho si to uvědomit, ale jo.“ Do očí jí vrhly slzy štěstí. Opatrně se naklonila a přitiskla svoje rty k těm jeho. Líbali se pomalu a něžně, jako by si oba chtěli poskládat, co při tom cítí. Když ale Ginny ucítila jeho ruce ve vlasech, přitiskla se k němu ještě blíž.

 

Najednou byli ale přerušeni, protože se otevřely dveře a v nich se objevil Albus Brumbál. Ginny se odtáhla od svého přítele a zírala na něj.

„Co tady děláte, pane?“ zeptal se Harry chladně. „Myslel jsem, že sem pouští jen rodinu a pozvané hosty.“

„Ale, ale, Harry, není nutné být nepřátelský. Chtěl jsem vidět, jak se ti daří. Rád vidím, že už jsi vzhůru,“ odpověděl Brumbál mírně.

„Spíš jste se přišel podívat na svoji neochotnou oběť,“ odfrkl si Harry.

„Harry, prosím. Nikdy jsem nechtěl, aby ses slepě obětoval, ale nemůžu změnit to, co se stalo. Musíš přijmout moji pomoc nebo se stanou další katastrofy, jako byla tahle na Ministerstvu,“ prosil Brumbál.

 

„Katastrofa? Jaká katastrofa? Bellatrix Lestrangeová je mrtvá, Lucius Malfoy už je Voldemortovi k ničemu a dalších deset Smrtijedů brzy odjede na trvalý pobyt do slunného Azkabanu. To je docela dobře odvedená práce za jeden den,“ ocenil sám sebe Harry.

„Nemůžeš si na sebe brát taková rizika, drahý chlapče! Byla by katastrofa, kdybys…“ začal Brumbál.

„Umřel ve špatnou chvíli?“ dokončil za něj chlapec.

 

„Chtěl jsem říct: odešel, než přijde tvůj čas, ale hádám, že to vyjde nastejno. Životy milionů lidí jsou ve tvých rukách, Harry. Nemůžeš utéct svému osudu, i kdybych si moc přál, abys mohl. Máš moc konečně porazit Voldemorta, chlapče, ale musíš to udělat správně, nebo to nebude stačit. Jsem si vědom, že momentálně nejsem tvým nejoblíbenějším člověkem, ale musíš přijmout moji pomoc a vedení,“ pronesl Brumbál klidně. To už bylo na Ginny moc, otočila se na starého čaroděje a z očí jí šlehala zloba.

 

„Vy jste se naprosto zbláznil!“ štěkla. „Spokojeně posíláte Harryho na smrt, jo? Hlavně, že to sedí do vašeho posraného plánu. No, mám pro vás novinku, vy starej vyčuchlej hňupe, ten zatracenej kus Voldemortovy duše z Harryho dostaneme, aniž bychom mu zkřivili vlásek, a potom ho zničíme! A hádejte co? Dokážeme to i bez vaší pomoci!“

„Je mi líto, ubohé dítě, ale není možné ten kus duše vyjmout, aniž by Harry zemřel. To prostě nejde,“ zasmušil se Brumbál.

„Jste si tím tak jistý?“ procedila mezi zuby.

„Opravdu si myslím, že o tom vím víc než vy, slečno Weasleyová,“ kontroloval se stařec. „Nemyslíte, že kdyby existoval způsob, jak to udělat, už bych ho dávno použil? Vařte mi, trhá mi srdce pomyšlení, že syn Jamese a Lily Potterových bude muset zemřít, ale osud, který byl Harrymu určen tu osudovou noc v Godrikově dole, nemůže být změněný.“

 

„Kdyby to byl řádný viteál, měl byste pravdu,“ odvětila zamyšleně Ginny.

„Cože? Co tím myslíš?“ vydechl šokovaně ředitel.

„Ach, zapomněli jsme se zmínit, že víme o Voldemortových malých viteálech, že?“ odfrkl si Harry.

„Ale… jak? Je to nejstřeženější tajemství Temného pána,“ zalapal Brumbál po dechu.

„Jsme samé překvapení,“ zasmál se Harry bez špetky humoru.

 

„Ale jestli víte o viteálech, pak také jistě víte, že mohou být zničeny jen tak, že zničíte jejich schránku. Neexistuje způsob, jak by Harry mohl přežít,“ poukázal starý čaroděj.

„Co se děje? Už vám nefunguje ani sluch? Právě jsem to řekla. To by platilo v případě, že by byl Harry plnohodnotným viteálem, ale on není! Jeho tělo nikdy nebylo připraveno správným způsobem, aby přijalo kus duše, nebyl proveden vázací rituál. Voldemortův kus duše není plně propojen s tím Harryho,“ procedila Ginny mezi zuby.

 

„Jak to všechno víte?“ odtušil Brumbál. „Způsob vytvoření viteálů je zakázaná znalost, jak jste se k té informaci dostali?“

„Proč bychom vám to měli říkat?“ zaskučel Harry. „Slepě jste mě posílal na smrt! Neřekl jste mi vůbec nic, proč bych vám něco měl říkat já? Ani jste mi neprozradil, co říkalo to zatracené proroctví!“

„Pochopil jsem, že ses dostal do Síně proroctví. Zjistili jste, jak to proroctví zní?“ dotázal se Brumbál.

„Ne, záznam se rozbil během boje,“ odpověděla Ginny rozzuřeně.

„Aha,“ vydechl Brumbál, s úlevou jasně znatelnou v jeho vrásčité tváři. „Pak je mi líto, ale dokud nepřijmeš moji pomoc a vedení, nemohu ti tu informaci poskytnout.“

„Vy zrádná, stará svině!“ vybuchl Harry. „Jak se opovažujete mě vydírat?“

 

„Opatrně, chlapče. V tuto chvíli se pohybuješ po velmi tenkém ledě,“ varoval ho Brumbál. „Očividně víš, jak vytvořit viteál a to mne vede k zamyšlení, jaké jsou vlastně tvoje úmysly. Bláhově jsem stál v pozadí a nechal jednoho Temného pána povstat přímo pod mým nosem, ale to už neudělám.“

„Vážně jste blázen, že?“ odvětila Ginny chladně. „Vážně si myslíte, že Harry se snaží stát se dalším Voldemortem? Nebojte, řediteli, ani jeden z nás netouží po tom vytvořit si vlastní viteál. Naším jediným cílem je zničit ty, které Voldemort vytvořil, a poslat ho do pekla.“

 

„A vy věříte, že znáte způsob, jak zničit ten v Harrym?“ tlačil na ně Brumbál.

„Ano, známe,“ informoval ho Harry, „a kdyby bylo po mém, použijeme ho, co nejdřív to bude možné.“ Ginny se otočila na podpatku a zadívala se na svého přítele. Vypadal odhodlaně provést s ní Rituál svazující duše! Podíval se na ni s úsměvem a vřelostí v očích, což víc než co jiného značilo jeho ochotu do toho jít.

 

„Mohu vědět, jaký způsob to je?“ dotazoval se Brumbál. „Kdyby se něco pokazilo, mohla by to být katastrofa pro nás všechny.“

„Ne, nemůžete,“ štěkl Harry. „Ve skutečnosti, pokud se nerozhodnete sdílet s námi vaše informace, vám nemáme co víc říct.“

„Harry, musím trvat na tom…“ začal Brumbál, ale byl přerušen zvukem otevíraných dveří, jimiž dovnitř vešla Molly Weasleyová.

 

„Jen jsem tady chtěla nechat tyto… Harry! Jsi vzhůru!“ zvolala a rychle Harrymu věnovala ohnivé objetí.

„Dobrý den, paní Weasleyová,“ zalapal Harry po dechu, který mu vyrazila. „Díky, že jste za mnou zašla.“

„To nestojí za řeč,“ usmála se na něj. „Och, dobrý den, Albusi. Také jste se stavil Harryho navštívit?“

„Ano, ale právě byl na odchodu,“ odpověděl Harry rychle, než to stihl starší čaroděj.

 

Molly se zadívala na ředitelovu nešťastnou tvář a pak zpět na Harryho. Jasně vycítila napětí ve vzduchu.

„No, asi to bude nejlepší. Nesmíme chudáka Harryho moc vyčerpávat, Albusi,“ řekla opatrně. „Právě se probral a pořád musí být vyčerpaný.“

„Máš pravdu, Molly,“ odpověděl Brumbál nevýrazně. „Jsem si jistý, že náš rozhovor budeme moci dokončit, až mu bude dobře a vrátí se do Bradavic. Přeji vám příjemné odpoledne.“

 

S tím se otočil a rychle vyšel z místnosti, přičemž za sebou zanechal zmatenou ženu a dva teenagery, kterým se s jeho odchodem ulevilo.

„Co se tady dělo?“ odtušila Molly.

„Myslím, že ředitel se začíná chovat jako hlupák,“ vyhrkla Ginny. „Dával Harrymu sežrat, že byl na Ministerstvu, i když pro to měl dost dobrý důvod. Myslím, že zapomíná, že Sirius je Harryho opatrovník a ne on.“

„Ginny, měla bys projevovat víc respektu,“ napomenula ji matka mírně, ale střelila ustaraným pohledem ke dveřím, za nimiž Brumbál zmizel.

„Ginny má pravdu, paní Weasleyová,“ zastal se své přítelkyně Harry. „Profesor se snaží rozhodovat za mě, i když na to nemá žádné právo. Někdy mám pocit, že mě považuje za svůj majetek.“

„Ale no tak, Harry. Jsem si jistá, že až tak špatné to není,“ řekla Molly, než zatřásla hlavou. „Pořád nevěřím, že jste vy dva ve svém věku chtěli jít do Testovacího centra přemisťování. Vím, že vás Sirius učí, ale netušila jsem, že až tak pokročile!“

„Jsme samé překvapení, mami,“ zašklebila se Ginny, když zopakovala Harryho slova.

„Jako bych to nevěděla,“ zasmála se Molly a posadila se.

 

Ginny se usmála, když její máma začala tlačit na Harryho, že musí něco sníst, ne, že by se Harry nějak moc bránil. Její pohled sklouzl na její tašku ležící pod židlí, na které dříve seděla. Tašku, ve které byl skrytý malý oválek, který vytáhla Harrymu z kapsy v okamžiku, kdy dorazili do nemocnice.

___________________________________________________________________

Následujících několik týdnů uteklo jako splašených. Zatímco Ginny se okamžitě vrátila do Bradavic, Harry byl propuštěn až po několika dnech. Dělal si starosti, že by Brumbál mohl něco provést, když tam není, aby hlídal Ginny záda, ale zdálo se, že mu ředitel dopřál trochu času. Nicméně, pokusil se pokračovat v jejich rozhovoru, jakmile Harry opustil nemocnici svatého Munga.

 

Oba dva byli několikrát zváni do ředitelovy kanceláře kvůli „disciplinárním záležitostem“. Oni to však odkládali trváním na požadavku, aby se schůzky zúčastnila také ředitelka jejich koleje. Profesorka McGonagallová měla očividně s Brumbálem stále problém, a tak je doprovázela více než ochotně. Ředitel z toho nadšený nebyl, mírně řečeno.

 

Harry vzal ovál s věštbou zpět na Grimmauldovo náměstí a dohodli se, že si její obsah poslechnou o prázdninách. S Brumbálem v patách to byla nejbezpečnější varianta. Také se shodli, že než si ji poslechnou, nikomu o ní neřeknou, dokonce ani Siriusovi ne. Raději chtěli napřed zjistit, o co jde, než zapojí někoho dalšího.

 

Další záležitostí k přemýšlení bylo, co udělají s Ronem. Pihatý zrzek se po události v koupelně stáhl do sebe a téměř s nikým nemluvil. To, že se začal chovat pokorně, skupině přátel ztížilo rozhodování, co s ním. Nakonec to odložili jako další záležitost, kterou se budou zabývat o prázdninách. Eva s Remusem jim patrně poskytnou dobré rady, zatímco Sirius bude mít chuť Rona zabít za to, co chtěl Harrymu udělat. S tím si ale poradí později.

 

Ginny seděla v křesle ve společenské místnosti s knihou otevřenou v klíně a napůl poslouchala rozhovory kolem. Harry s Hermionou zrovna byli na své NKÚ zkoušce z Historie čar a kouzel. A oba si docela věřili, že dopadnou dobře, profesor Blackmore se ukázal jako zajímavý a informovaný učitel, takže jeho hodiny už déle nebyly dobrým místem leda tak ke zdřímnutí.

Podívala se na hodinky, které ji ujistily, že zkouška by měla brzy skončit. Za chvíli se portrét opravdu otevřel, aby vpustil dovnitř unaveně vypadající páťáky, mezi nimiž byl i Harry s Hermionou.

 

„Ahoj, krásko,“ pozdravil ji Harry, krátce ji políbil a praštil sebou na gauč vedle. Od doby, co jí vyznal lásku, se choval něžněji než dřív, což ji velmi těšilo.

„Tak jak to šlo?“ zeptala se.

„Docela dobře,“ odpověděla Hermiona, „i když si dělám trochu starosti s otázkou čtyři. Co jsi odpověděl, Harry? Já jsem napsala, že lov na čarodějnice v sedmnáctém století měl dopad na kouzelnický svět, protože…“

„Hermiono! Tohle děláš vždycky. Nemůžeš jít zpátky a něco změnit, takže nemá smysl zkoušku procházet znova do detailů. Mohli bychom, prosím, prostě odpočívat?“ zarazil ji Harry rázně.

 

„No, asi jo,“ zahuhlala. „Mimochodem, kde je Ron, Ginny?“

„Proč bych měla vědět, kde je?“ zavrčela dotázaná.

„Nebyl na zkoušce,“ odpověděl Harry. „Celou ji zmeškal. Někteří učitelé si o něj dělali starosti.“

„Nevím,“ zarazila se zrzka. „Proč se nepodíváme na Pobertův plánek, jestli ho nenajdeme?“

„Dobrý nápad,“ uznal Harry, zvedl se na nohy a zamířil do ložnice. O pět minut později se vrátil zpátky s ustaraným výrazem.

„Na mapě jsem Rona nenašel, ale tohle jsem měl na posteli,“ prohlásil a podával Ginny obálku s jejím jménem. Okamžitě poznala Ronovo neuspořádané písmo. Roztrhla obálku a rychle začala číst.

 

Drahá Ginny,

hádám, že jsem poslední osoba, od které bys chtěla právě teď dostat dopis, ale jsi nejlepší člověk, který může mamce a taťkovi vysvětlit, co se stalo, takže nemám na výběr.

Poslední týdny pro mě byly hrozné, konečně vidím, jak jsem všechno strašně zvoral. Měla jsi pravdu, žárlivost a vztek mě zaslepily natolik, že jsem zradil svoje nejlepší přátele a svoji rodinu. Popravdě, v této chvíli je mi ze mě samotného zle.

Polovině věcí, které jsem udělal, nerozumím. Ve skutečnosti jsem nebyl naštvaný na Harryho, že s tebou chodí, vlastně jsem chvíli i doufal, že k tomu dojde. Vím, že jsi do něj vždycky byla zakoukaná a on byl pro tebe nejlepší. Navíc, kdyby randil s tebou, znamenalo by to, že nemá zájem o Hermionu. Ne, že by na tom ještě záleželo, i tuhle věc jsem zničil.

            Když budeš číst tenhle dopis, budu už dlouho pryč. Pokaždé, když vidím tebe, Harryho nebo Hermionu, cítím takovou hanbu, která se prostě nedá unést. Nenávidím osobu, kterou jsem se stal, a potřebuju si svůj život dát do kupy. To ale nemůžu udělat v Bradavicích. Rozhodl jsem se trochu cestovat a uvidím, co se sebou můžu dělat. Řekl bych, prosím, nehledejte mě, ale není šance, aby to mamka nedělala, že? Kdyby měla šanci, dotáhne mě zpátky za uši. Ale tu šanci nedostane. Nejsem špatný čaroděj, když se snažím, a jsem si jistý, že dokážu uniknout dopadení. Malfoy mi ukázal, jak obelstít hlídaček, takže Ministerstvo nevystopuje moji magii. Je to jediná užitečná věc, kterou pro mě ten idiot kdy udělal. Zaklej ho za mě, jo, ségra?

            Řekni prosím zbytku rodiny, že nejsem pryč nadobro, ale musím si tímhle projít, dokud jim nebudu znovu stát tváří v tvář. Možná najdu způsob, jak všechny ty špatné věci odčinit. To je to, v co doufám.

            Řekni ostatním, že je mi to líto a že doufám, že mi jednoho dne odpustí. Než se uvidíme příště, opatruj se a nedostaň se do žádného maléru (naivní naděje!).

            Tvůj milující, ale neuvěřitelně hloupý bratr

                                   Ron

 

„Ginny, o co jde? Co se tam píše?“ zeptala se Hermiona s obavami.

„Ron je pryč,“ odpověděla Ginny prostě. „A je to moje vina.“

 

 

<<< Předchozí     Následující >>>