II2. Zpověď je dobrá pro duši

28.11.2016 20:31

„Já… já jsem viteál?“ vydechl Harry v čiré hrůze. „Mám v sobě kus Voldemortovy duše?“

„Bojím se, že ano, Harry,“ potvrdila Ginny tiše. „Když se zamyslíš, je jasné, že s tím monstrem máš nějaké spojení, které nemůže pramenit z ničeho jiného. Celé měsíce jsi byl schopný pozorovat, co se s Voldemortem děje. Všechny ty sny o vraždě starého muže a o rozkazování Pettigrewovi. To je přímý důsledek spojení vašich duší.“

„Takže byly skutečné? Říkala jsi, že jsou to jen zvláštní sny!“ protestoval.

„Těžko jsem ti mohla říct pravdu, nemyslíš?“ poukázala. „Když jsi tyhle sny začal mít, věděla jsem, že Voldemort získává na síle a je blízko tomu získat zpátky svoje tělo, ale jak jsem ti, do pekla, měla vysvětlit, že to vím?“

 

Harry vyskočil na nohy a začal horečně přecházet sem a tam. Prsty si vjel do vlasů, což Ginny identifikovala jako známku silného rozrušení. Zamračeně ho pozorovala.

„No… jestli Voldemorta není možné zabít, dokud existují viteály, a jeden z nich je ve mně… musím zemřít, abychom vyhráli?“ zeptal se nakonec.

„Kdyby v tobě byl regulérní viteál, tak ano, ale ten tvůj nebyl zamýšlený,“ pustila se do vysvětlování. „Když bylo Voldemortovo tělo zničeno, část jeho duše se od něj musela odštěpit jako důsledek vraždy tvojí mamky. Ten úštěpek se musel přichytnout k něčemu živému, aby nadobro nezmizel, a obávám se, že po ruce byl jenom jeden kandidát. Abys ale vytvořil viteál, musíš provést rituál a schránku pro něj připravit. Nic z toho se nestalo, takže se kus Voldemortovy duše k té tvé prostě jen připojil.“

 

„Takže co, dostanu se z toho?“ zeptal se Harry s novou nadějí.

„No, ano, ale nebude to snadné…“ řekla omluvně. „Metoda, jak ho odstranit, je dost… radikální.“

„Co tím myslíš, radikální?“ podíval se na ni s podezřením. „Neříkej mi, že si musím do jizvy zabořit baziliškův zub nebo tak něco.“

„Ne, zub by duši od těla neoddělil,“ zavrtěla hlavou. „Myslím, že díra uprostřed tvého čela by ničemu nepomohla.“

„Dobře, tak co mozkomorové?“ navrhl. „Dokážou z člověka vysát jeho duši, mohli bychom jednoho požádat, aby políbil moji jizvu?“ Ginny znovu zavrtěla hlavou.

„Harry, mozkomorové z lidí vysávají pozitivní energii. Milují, když můžou vycucnout jakoukoliv pozitivní emoci, kterou člověk má. A teď mi řekni, kdyby tě mozkomor políbil a našel dvě duše, ze kterých si může vybrat - Voldemortovu černou a tvou noblesní, krásnou - kterou myslíš, že by si vybral?“

 

„Tak jak to dostaneme ven?“ vzdal se Harry svých návrhů.

„Vyměníme ji,“ řekla prostě. „Kus Voldemortovy duše k tobě není přichycen nijak pevně, takže když správným způsobem nabídneme kus duše někoho jiného, jsem si dost jistá, že tím ten nechtěný kousek můžeme dostat pryč.“

 

„Cože?“ vykvikl. „Kus duše někoho jiného? Jak k sobě, do pekla, připoutám kus duše někoho jiného?“

„Prostřednictvím rituálu svazujícího duše,“ informovala ho a raději se mu ani nepodívala do očí.

„Rituál svazující duše? To je zase co?“ vyjekl, očividně se stále víc a víc přestával ovládat.

„Dneska už se moc nepoužívá, ale je to absolutní vyjádření pravé lásky,“ vysvětlila a zapletla do sebe prsty na rukou, aby se jí tolik netřásly. „Manželství může být vždycky anulováno, stejně jako se partneři vždycky můžou podvést. Tento rituál zaručí, že se nic takového nikdy nestane. Když jsou duše páru svázány rituálem, ti dva jsou spolu spojeni na celý život. I když jeden z nich zemře, ten druhý jde pak rychle za ním.“

 

Harry na ni zíral s otevřenou pusou. Pořád se vyhýbala jeho pohledu a pokračovala ve vysvětlování.

„Rituál doslova zahrnuje to, že se svým partnerem sdílíš kus duše. Kdybys ho podstoupil se mn… s někým, vyměnili byste si část duše, což by vytvořilo dost síly, abyste Voldemortův kus vystrnadili pryč. Vytvoření viteálu je činem čiré nenávisti, zatímco rituál je činem čisté lásky. Dokonce i kdybyste ho pryč nedostali, tolik hřejivé lásky by bylo víc, než by Voldemortova duše dokázala ustát.“

 

„Dobře, chápu, jak by mi to pomohlo, ale v čem je háček? Proč se ten rituál už nepoužívá?“ zeptal se opatrně.

„Jak jsem řekla, je to dost radikální možnost,“ odpověděla. „Kromě té záležitosti se smrtí, ti dva budou nerozlučitelně spojeni. Nikdy nebudou moct mít jiného milence nebo partnera. Existuje záznam o jedné ženě, která se snažila podvést svého partnera, se kterým byla svázána. Když toho druhého políbila, zbláznila se. Když jsou ti dva dlouho od sebe, onemocní. Víc než pár týdnů od sebe může být smrtelných. Takže, v podstatě jsi po tomto rituálu s tou druhou osobou nadosmrti svázán. To je velký závazek, který v dnešní době moc lidí nechce. Navíc, pokud se pár opravdu nemiluje a rituál podstoupí, nastávají hodně škaredé vedlejší účinky.“

 

„Takže si nemůžu vybrat náhodnou holku na ulici a podstoupit ten rituál s ní?“ zažertoval suše. „Tohle celé zní směšně. Chci říct, když jsou ti dva svázaní, slyší si navzájem myšlenky, můžou komunikovat telepaticky nebo tak něco?“

„Nebuď hlupák,“ okřikla ho, „to se stává jen v pohádkách.“

„Jo, moje chyba,“ odsekl zpátky, „když jeden natáhne bačkory, tak i druhý, ale žádné čtení myšlenek! Jak mě mohla napadnout taková blbost, že?“

„Hele, jen se ti to snažím celé vysvětlit, když mi dáš chvíli,“ zaječela. „Není moje chyba, že nic z toho nevíš.“

„To jsem, sakra, neřekl!“ zvýšil hlas i on. „Proč se o tom vlastně vůbec bavíme? Sama jsi to řekla. Nikdo už tenhle debilní rituál nedělá. Která holka by se, pro všechno na světě, dobrovolně svázala s někým, koho se snaží zabít Temný pán?“

„Já bych to udělala, ty jeden idiote,“ zaječela a on ztuhl. Pak překvapeně zalapal po dechu.

 

„Ginny, já…“ začal zahanbeně.

„Nemyslím hned teď,“ zamumlala, zničená z toho, že mu odhalila tolik. „Když nic jiného, oba musíme být plnoletí, abychom to mohli podstoupit. Dovedeš si představit mou mamku, kdyby to bylo jinak?“

„Ale, Ginny,“ posadil se Harry zpátky na gauč vedle ní, „je ti teprve třináct! Jak by ses mohla chtít ke mně připoutat do konce života? Vím, že jsi do mě zamilovaná už nějakou dobu, ale chodíme spolu sotva týden. Vsadím se, že se ti nakonec omrzím a pak…“

„Harry, víš o tom, že jsi někdy vážně hlupák?“ zeptala se pobaveně.

„Dobrá otázka,“ odvětil dotčeně.

 

„Nech mě to vysvětlit,“ povzdechla si. „Magie není jen o síle, kterou do kouzla vložíš nebo o tom, jak náročné je kouzlo seslat. Je naší součástí, odráží naši osobnost. Není nijak překvapivé, že jsou zlomyslní a zlí lidé nejlepší v sesílání temných kleteb. To znamená, že se magie chová stejně jako aura, zejména pokud jde o opravdu mocné čaroděje, ze kterých je magie cítit tak jak tak. Například z Brumbála vyzařuje stále. A když se potkají dva magicky nadaní čarodějové, jejich aury se setkají a reagují na sebe. Pokud v sobě najdou zalíbení a souznění, prolnou se, a čarodějové k sobě pocítí přátelství nebo dokonce okouzlení. Pokud jejich aury kompatibilní nejsou, jako například tvoje a ta Draca Malfoye, způsobí to odpor a v extrémním případě nenávist. Každý necítí aury tak dobře, Harry, ale já ano. Když jsem tě poprvé potkala na nádraží King´s Cross, cítila jsem, že naše aury jsou perfektním spojením. Vždycky jsem doufala, že to budeš cítit taky, ale byl jsi ještě chlapec, hubený jako vyžle.“

 

„Díky,“ odvětil suše. „Proč jsi mi tohle nikdy neřekla? Proč mi to, sakra, nikdy nikdo neřekl?“

„Jak jsem řekla, moc lidí magické aury číst neumí, není to úplně obvyklá praktika. Navíc, k čemu by bylo ti to vysvětlit, když jsi to sám cítit nemohl?“ poukázala.

„Ale já si myslím, že jsem to cítil,“ namítl. „Byly chvíle, kdy jsem doslova cítil, že jsi mi blíž, i když jsem tě neviděl. Nebo když se líbáme, jako bychom se stávali jednou osobou nebo tak. Zatraceně, neumím to vysvětlit!“

„Ohromilo by mě, kdybys uměl,“ zahihňala se. „Nejsi zrovna pan výmluvný, ne?“

 

Harry si hlasitě odfrkl.

„Ne, to nejspíš ne. Takže co teď? Je předurčeno, abychom byli spolu, navzdory všemu?“

„Nic není vytesáno do kamene,“ odpověděla, „ale jsme jeden pro druhého dobrou volbou. Hele, teď si s tím nedělej starosti. Oba jsme moc mladí a, jak jsi řekl, sotva jsme se dali dohromady. Prostě nechme věci přirozeně plynout.“

 

„A co s tím kusem Voldemortovy duše, který mám v sobě?“ připomněl.

„Momentálně si s ním nemusíme dělat starosti,“ ujistila ho. „Bez těla je teď Voldemort slabý. Pamatuj si, poté, cos ho poprvé porazil, mu trvalo roky, než mohl vůbec zkusit získat lidské tělo. Taky hodně pomáhá ochrana, kterou ti dala tvoje mamka. Jen musíš pokračovat v tréninku nitrobrany. To ti pomůže ochránit svou mysl a odvrátit jeho pokusy tě ovládnout.“

„Dobře, tohle bude jedna z věcí, o kterých se pobavíme se Siriusem. Možná by mi mohl domluvit někoho, s kým bych mohl pořádně trénovat?“ navrhl Harry a zněl o poznání optimističtěji.

„To je dobrý nápad. Zkušený učitel by se určitě hodil,“ souhlasila. „A co se týče toho, co Siriusovi řekneme - řekla bych mu o viteálech jako takových, ale ne o tom v tobě. Taky mu, samozřejmě, budeme muset říct o mých vzpomínkách, jinak nevím, jak bychom to všechno vysvětlili.“

 

„Souhlasím,“ řekl rozhodně, „a taky není nutné zmiňovat to, co se stalo v Astronomické věži.“

„Rozhodně,“ přikývla rázně. „Nikdy o tom nikomu neřekneme!“

„Jo. No, teď už chápu, proč bylo nutné si napřed promluvit v soukromí. Je toho hodně a je to šok,“ pokrčil rameny.

„Já vím. Ale jsme v pohodě, ne? Chápeš, proč jsem ti tohle všechno neřekla hned?“ zeptala se ještě pro jistotu.

„Ano, Ginny, chápu,“ ujistil ji s pousmáním. „Věř mi, jsme víc než v pohodě.“

„Výborně!“ rozzářila se. „Tak, půjdeme si se Siriusem promluvit hned, nebo je něco, co bys chtěl udělat ještě před tím, když jsme tady tak sami?“

„No, myslím, že bychom mohli trochu otestovat tu věc s magickou aurou,“ posunul se Harry, aby si ji mohl přitáhnout do objetí. „Jen pokus, samozřejmě.“

„Samozřejmě, rozhodně je třeba to víc testovat,“ souhlasila, než se jejich rty potkaly.

___________________________________________________________________

O něco později zamířili společně do přízemí, aby našli Siriuse. Ten byl v místnosti, která byla právě dekorována, a dohlížel na půl tuctu skřítků, kteří pobíhali kolem a dokončovali svoji práci.

„Á, tady jste,“ řekl šťastně, když si jich všiml. „Už jsem začal přemýšlet, že budu muset jít a chrstnout na vás kyblík ledové vody. Tak, co tomu říkáte? Celkem dobrá práce, jestli mohu soudit.“

 

Harry s Ginny si prohlíželi místnost, která byla ještě toho rána fádní a depresivní. Tmavé zdi byly vymalovány jasně krémovou barvou a všechen nábytek byl nahrazen novým, barevným a atraktivním. Pokoj byl orientován na jih, a byl tak zaplaven slunečním světlem, které sem tryskalo skrz velká okna, jež už nehyzdily obrovské, těžké závěsy. Celá místnost působila světlým a vřelým dojmem.

 

„Nádhera,“ uznal Harry, „kolik z toho jsi udělal ty?“

„Já jsem dohlížel!“ hájil se jeho kmotr.

„Tak proč Dobby říká ostatním, co mají dělat, a ne ty?“ ušklíbl se chlapec.

„Dohlížím na dohlížitele,“ pokrčil Sirius rameny.

„Vypadá to krásně,“ rozplývala se Ginny. „Jsem si jistá, že jsi pracoval opravdu tvrdě.“

„Díky,“ přikývl Sirius, načež hodil po Harrym ošklivý pohled. „Je hezké vědět, že moji snahu někdo oceňuje. Koneckonců, tys taky zrovna moc nepomáhal, Harry. Je mi, samozřejmě, jasné, žes měl důležitější věci na práci…“

 

„Ještě než začneš, nemuchlovali jsme se,“ skočil mu Harry do řeči. Sirius mu jen věnoval pobavený pohled. „No dobře, muchlovali, ale ne dlouho. Hlavně jsme se bavili o některých důležitých věcech, které ti musíme říct.“

„U Merlina! Nejsi těhotná, Ginny, že ne?“ zeptal se v panice.

„Siriusi!“ zaskřehotala šokovaně. „Ještě mi není ani čtrnáct! Jak by se něco takového asi tak mohlo stát?“

„To není zas tak málo,“ nesouhlasil Sirius. „Před několika lety se dívky v tom věku vdávaly. Ve skutečnosti je na mnoha místech po světě patnáct let hranicí, kdy můžeš se souhlasem rodičů vstupovat do manželství. Víte, některé čistokrevné rodiny pod těmito pravidly stále fungují. Můj otec mě představil dívce, kterou jsem si měl vzít, když mi bylo právě čtrnáct.“

 

„To jako fakt?“ vydechl Harry. „Co se s ní stalo?“

„Netuším,“ pokrčil jeho kmotr rameny. „Ale byla jedním z důvodů, proč jsem před lety utekl z domova. Když jsme se příliš blížili k věku, kdy nám to mohli udělat, raději jsem nechtěl riskovat. Už si ani nepamatuju její jméno. Galatea něco… byla z čistokrevné holandské rodiny, která značně inklinovala k černé magii. Byla to velká holka. Hodně… velká. Pochybuju, že bych vůbec přežil naši svatební noc bez úhony.“

„Jsem si jistá, že byste byli rozkošný pár,“ uchechtla se Ginny. „My ale opravdu máme vážné věci, o kterých se musíme pobavit.“ Sirius se na ně zkoumavě zadíval.

„No dobře. Pojďme do kuchyně, tam by nás neměl nikdo rušit. A mám pocit, že budu potřebovat šálek hodně silného čaje.“

 

Zamířili do kuchyně, kde se usadili k velkému stolu, na který položili čaj a sušenky.

„Hodně z toho, co ti řekneme, bude asi dost šok,“ začal Harry, „a dostane nás to oba do nebezpečí, pokud se to dostane ven. Z toho důvodu potřebujeme, aby ses zavázal Neporušitelným slibem, že nikdy nikomu neprozradíš nic z toho, co ti teď řekneme.“

„Co?“ vyjekl překvapeně. „Neporušitelný slib? To je dost vážná věc, Harry. K něčemu takovému se neuvážeš jen tak pro nic za nic.“ Harry se na něj chvíli upřeně díval.

„Věříš mi?“ zeptal se po chvíli.

„Samozřejmě, já… mizero. To vyvrátí každý argument, který bych mohl vznést, že?“ řekl zachmuřeně. „Dobře, Harry, jestli je to, co mi musíš říct, natolik důležité, zavážu se ti slibem. Kdo nám to odsvědčí?“

„Já,“ pronesla Giny.

„Jsi si jistá, že to zvládneš?“ zeptal se jí s obavami. „Není to úplně snadná záležitost, víš?“

„Zvládnu,“ přikývla sebevědomě. „Moje schopnosti jsou jednou z věcí, o kterých si s tebou chceme promluvit.“

 

To Siriuse zaujalo, a tak se postavil a spojil ruce s Harrym. Jak Ginny řekla, bez obtíží seslala kouzlo a za chvíli už byl Sirius magicky zavázán neprozradit jejich tajemství.

„Tak, můžete mi teď konečně říct, o čem tohle celé je?“ tlačil na ně Sirius. Harry se významně podíval na Ginny a ta přikývla, věděla, že po ní chce, aby tohle vedla.

„Jak moc ti Harry řekl o tom, co se stalo v mém druhém ročníku, když mě zachránil z Tajemné komnaty?“ začala.

„Vlastně docela dost,“ odpověděl Sirius. „Celý týden mi podrobně vyprávěl, co všechno se mu v Bradavicích přihodilo. Hádám, že to byla příprava na tenhle rozhovor, že?“

„Jo,“ potvrdil Harry. „Říkal jsem si, že nám to ušetří čas, když budeš znát rámec toho, o co nám jde.“

 

„Nicméně, jsem si jistá, že Harry nějaké detaily našeho dobrodružství v komnatě vynechal,“ pokračovala Ginny. „Jak víš, Voldemort nechal Harrymu několik dárečků na památku. Například jizvu nebo hadí jazyk. No, Harry není jediný, kdo v sobě nosí památku na toho bastarda. Já taky.“

„Pokračuj,“ odtušil Sirius a jeho obočí se zkrabatilo, jak se zamračil.

„Jak víš, byla jsem posedlá Voldemortem, který jednal prostřednictvím svého deníku. Vysával ze mě životní sílu, která mu měla umožnit se vrátit. Když tady můj hrdina deník zničil, všechen život, který mi ukradl, se do mě vrátil. Ale ne sám. Protože jsme byli svázáni tak úzce, když byl deník zničen, všechny vzpomínky až do bodu, kdy končí, skončily u mě. Pamatuju si všechno, co Voldemort dělal do svých šestnácti let.“

 

Sirius na ni jen šokovaně zíral.

„Ale tyhle vzpomínky nejsou… živé, že ne? Nebo se tě taky snažily posednout jako předtím?“

„Ne, prostě jen jsou v mé hlavě. Dokážu se do nich dostat, když chci,“ vysvětlovala.

„Ale to je úžasné!“ vybuchl Sirius. „To nám dává obrovskou výhodu nad Vy-víte-kým!“

„Zadrž, Siriusi,“ brzdil jeho nadšení Harry. „Pamatuj si, že o tomhle nemůžeš nikomu říct, zvlášť Brumbálovi ne.“

„Proč ani Brumbálovi?“ nechápal starší čaroděj. „Ten chlápek sice není na vrcholu pyramidy mých oblíbenců, ale pořád je to neuvěřitelně chytrý a mocný čaroděj. Tato informace může být tím, co nám konečně pomůže Vy-víte-koho porazit jednou provždy.“

 

„Brumbálovi už nevěříme,“ vysvětlil Harry. „Říkal jsem ti, jak nezvládl tu záležitost se Snapeem, ne? A obávám se, že to je jen špička ledovce. Například, opravdu nemohl zabránit tomu, aby někdo hodil moje jméno do Ohnivého poháru? A i když už se to stalo, neudělal vůbec nic, aby mě z té soutěže dostal!“

„A co Harryho druhý ročník?“ přidala se Ginny. „Jak mohl tenhle chytrý a mocný čaroděj nepřijít na to, že se po škole otevřeně potuluje bazilišek, když to dokázala druhačka? Nikdy nepřišel na to, kde je Tajemná komnata, ale druhák to dokázal. Dobře, Harry je hadí jazyk a k otevření komnaty použil svoje schopnosti, ale její umístění našel po rozhovoru s Ufňukanou Uršulou. Brumbál mohl jednoduše požádat školní duchy, aby mu pomohli. A jestli je tak všemohoucí, jak si někteří lidé myslí, jak to, že si nevšiml, že je jeden z žáků posedlý temným artefaktem přímo jemu pod nosem?“

„A v mém prvním ročníku přinesl do hradu vzácný a mocný magický artefakt, přestože věděl, že se ho Voldemort snaží ukrást,“ převzal slovo Harry. „Bradavice jsou považovány za jedno nejbezpečnějších míst v Británii, i když mně se to zdá jako špatný vtip. Nemyslíš si ale, že je trochu riskantní přinést takovou věc na místo, kde jsou stovky dětí? To bys prostě neudělal! Je to škola, ne střežený bankovní trezor! Navíc ho ochránil takovými zkouškami, které zvládly vyřešit děti z prvního ročníku! Jo, ta věc se zrcadlem byla chytrá, ale taky se dala snadno přelstít. Zrcadlo z Erisedu mohlo dát kámen jen tomu, kdo ho chtěl získat, ale ne použít. Co kdyby Voldemort nařídil Quirrellovi, aby unesl nějaké dítě a vyhrožoval mu smrtí, pokud ten kámen nezíská? I tak by to fungovalo, ne?“

„A tys to řekl sám, Siriusi,“ pokračovala zase Ginny, „Brumbál udělal prd, aby tě dostal z Azkabanu. Nemyslíme si, že je zlý nebo tak, jen si myslíme, že není ani z poloviny tak chytrý, jak se předpokládá.“

 

Sirius zvedl ruce na znamení, že se vzdává.

„Dobře, chápu. Nezahrnujeme Brumbála. Ne, že bych mohl, když jsem vám dal Slib. Ale, vážně, Vy-víte-kdo se vrátí. Z toho, co mi řekl Harry, o tom není pochyb. Musíme s tím něco dělat.“

„I proto jsou ty vzpomínky užitečné,“ řekla Ginny a přitiskla si prsty ke spánkům. „Víš, já vím, jak je možné, že se stále snaží vrátit. Vím, proč to vypadá, že není možné ho zabít.“

„Jak?“ zeptal se obezřetně.

„Slyšel jsi někdy o viteálech?“ zeptala se.

„Neřekl bych,“ zněla odpověď.

„No, tak se pohodlně posaď, protože mám pekelnou historku, kterou ti musím říct,“ usmála se ponuře.

 

Další půl hodiny vyprávěla Ginny, s Harryho občasným přispěním, Siriusovi vše, co věděla o viteálech. Vyprávěla, jak se mladý a ambiciózní čaroděj Tom Raddle stal posedlým představou nesmrtelnosti a jak celé téma studoval, než zůstal u myšlenky vytvoření několika viteálů, aby dosáhl svého snu. Řekla mu o jeho výzkumných výletech i opatrném dotazování se u profesora Křiklana. Nakonec vysvětlila, jak Tom vytvořil svůj první viteál - deník, a jak ho Harry zničil.

 

Po celou dobu seděl Sirius jako socha, na tváři kamennou masku. Když Ginny skončila, podíval se na ně s tragickým výrazem.

„Tohle je zlý,“ řekl jednoduše. „Jestli je to, co říkáte, pravda, tak nemáme šanci porazit Vy-víte… ale, kašlu na to, Voldemorta, dokud nezničíme ty viteály. Přitom ale nevíme, kolik jich udělal, ani kde jsou, správně?“

„Myslím si, že máme víc než kvalifikovaný odhad jejich počtu, ale jinak ano, máš pravdu,“ souhlasila Ginny. Sirius se odmlčel, vypadal jako hromádka neštěstí.

 

„Dobře, vy dva jste ke mně byli upřímní, tak bych měl i já. Harry, zajímalo tě někdy, proč po tobě Voldemort tolik jde?“

„Jo, samozřejmě,“ potvrdil a najednou se zatvářil podezíravě, „ptal jsem se na to Brumbála, ale ten mě jenom odbyl. Nakonec jsem si řekl, že se Voldemort chce prostě jenom pomstít za to, co se stalo v Godrikově dole, ale teď hádám, že je v tom něco víc.“

„Jo, obávám se, že jo,“ přikývl Sirius smutně. „Víš, Harry, tvoji rodiče se neschovali proto, že po nich Voldemort šel. On šel od začátku po tobě. Než ses narodil, zaznělo proroctví, které předpovědělo, že ty budeš tím, kdo Voldemorta porazí. Snažil se jen vyřadit konkurenci dřív, než bude dost stará na to, aby držela hůlku. Očividně se mu to moc nepovedlo, ale stejně. Je mi to líto, chlapče, ale myslím, že nepřestane, dokud s tebou nebude hotov.“

 

Ginny na něj zděšeně zírala.

„Co přesně to proroctví říká?“ odtušila.

„Přesně to nevím,“ řekl omluvně, „James mi řekl jen to, že existuje a že se týká Harryho. Krátce poté se ukryli a já už jsem je nikdy neviděl.“

„A někdo jiný neví, co říká?“ tlačil na něj Harry. Vypadal poněkud vytřeštěně.

„No pravděpodobně ten, kdo to proroctví vyslovil, ale nemám tušení, kdo to byl. A soudě podle Albusova jednání během let bych řekl, že on ho zná taky,“ spekuloval.

„Jo, ale asi k němu nemůžeme jen tak nakráčet a zeptat se, co?“ odfrkla Ginny.

 

„Když o tom teď tak přemýšlím, někde jsem zaslechl, že Ministerstvo uchovává záznamy takových věcí,“ prozradil zadumaně Sirius. „Netuším ale kde, ani jak se tam dostat. Trochu zapátrám, nenápadně, samozřejmě. Nerad bych, aby Albus získal podezření, že se v tom šťouráme.“

„To rozhodně ne,“ souhlasila Ginny. „Měli bychom začít přemýšlet nad tím zatraceným proroctvím i nad předměty, ze kterých Voldemort mohl udělat viteály. Vím, že uvažoval, že by to měly být předměty, které jsou pro něj významné, to je ale všechno, co vím.“

 

„Pokud potřebujeme někoho dobrého, možná bychom k tomu měli přizvat Hermionu,“ navrhl Harry.

„No, nevím, Harry,“ zapochybovala Ginny, „je mi jasné, že jsi jí minulý rok odpustil, ale i tak, zvolila si špatně. Jak si můžeme být jistí, že nepůjde rovnou za Brumbálem a všechno mu nevyzvoní?“ Harry se zašklebil.

„S tím si nemusíš dělat starosti,“ ujistil ji. „Každý si očividně myslí, že se Hermiona drží pravidel a nařízení a je otrokem příkazů autorit. No, můžu vám říct, že ta holka porušila víc bodů školního řádu než dvojčata, a to bez záchvěvu pocitu viny. Navíc po ní budeme chtít Neporušitelný slib, stejně jako po Siriusovi.“

„No, mohla by být cennou posilou našeho týmu,“ připustil Sirius. „Je tady rozsáhlá knihovna a knihy o temné magii byly jednou z těch proklatých věcí, které jsme nevyhodili.“

 

Ginny se na chvíli zamyslela. I když pro ni byla starší dívka dobrou kamarádkou, pořád úplně nevěřila, že s nimi bude spolupracovat mimo Brumbálův dohled. Navíc, loni svým chováním Harrymu ublížila, což jí Ginny nedokázala tak snadno zapomenout.

„Proč na tom napřed nezapracujeme sami,“ navrhla, „a nezapojíme ji, pokud se na něčem zasekneme?“

„To zní rozumně,“ souhlasil Harry pohotově. „Určitě bych ji ale v určitém bodě zapojil rád. Chápu, že do toho chceš zapojit co nejméně lidí, ale tohle by pro ni bylo dobré. Pořád se trápí kvůli Ronovi a tohle by jí přivedlo myšlenky na jiné věci.“

Ginny se usmála, Harry byl ohledně své kamarádky tak starostlivý. I když na ni byl loni hodně naštvaný, nevydržel se zlobit dlouho. Docela ji zajímalo, co by se vlastně stalo, kdyby se mu teď omluvil Ron. Nezdálo se to pravděpodobné, ale jeden nikdy neví.

 

„Jo, dobře,“ vzpomněla si po chvíli ticha. „Trénink. Harry potřebuje přes léto pokračovat v tréninku a já bych se taky ráda zapojila, kdybychom to nějak vymysleli.“

„Jo, Harry se o tom zmínil,“ chytil se Sirius. „Už jsem na Ministerstvu podal žádost o výjimku, aby Harry během léta mohl v tomto domě používat magii. Asi se musel přimluvit Popletal, protože ji schválili. A vy jistě budete ráda, slečno Weasleyová, když vám řeknu, že pokud budete kouzlit mezi těmito zdmi, Ministerstvo nebude mít tušení, jestli jste to vy nebo Harry, což znamená, že můžete trénovat oba dva.“

 

„Fantastické!“ vyhrkla. „Teď už jenom musíme přesvědčit mamku, aby mi tady dovolila trávit čas.“

„To nechte na mně,“ mrkl na ni Sirius. „Získám si ji Blackovským šarmem. Ani nebude vědět, s čím vším souhlasila.“

„Navíc mám dojem, že jí nevadí, že tady trávíš čas, tolik, jak říká,“ dodal Harry. „Nesouhlasí spíš jen z principu. Myslím, že mi věří.“

„Protože neví, co se mnou provádíš,“ ušklíbla se Ginny provokativně.

„Budu dělat, že jsem to neslyšel,“ ozval se Sirius hlasitě, než se také ušklíbl. „Ohledně vašeho tréninku, požádal jsem o pomoc i Remuse. Byl tou myšlenkou nadšený, a abych byl upřímný, vždycky byl lepší učitel, než bych já kdy dokázal.“

 

„To je úžasné,“ vyhrkla Ginny nadšeně, „i když pořád chci s Harrym i nějaký soukromý trénink. V mé mysli jsou pohřbeny mraky vzpomínek, které chci, aby znal.“

„Nic až moc temného, doufám,“ poznamenal Harryho kmotr. „Nerad bych, aby se z něj stal vyvrhel, protože začne používat kupu zakázaných kouzel.“

„Věř mi,“ zašklebila se Ginny zlomyslně. „A to mi připomíná, znáš někoho, kdo by nás mohl naučit Nitrobranu? Už jsme s tím začali, ale bez pořádného učitele je to těžké.“

„Nitrobranu? Sakra! Jste si jistí, že jste teprve teenageři?“ vydechl ohromeně. „Osobně nikoho neznám, ale určitě si budu moct někoho najmout. Mám několik kontaktů, se kterými se můžu znovu spojit, takže na to se taky poptám.“

„Úžasné,“ pronesl Harry. „Víte, i když musíme vyřešit hodně problémů, dívám se na to pozitivně. Radši budu dělat něco užitečného, než být celé léto zaživa pohřbený v domě strýce Vernona. Tohle je o tolik lepší.“

 

Ginny se Siriusem si nad Harryho nadšením vyměnili šťastný pohled. I Ginny musela přiznat, že se teď cítila docela dobře. Měli plán a začali sbírat spojence. Čeká je spousta těžkostí, ale aspoň můžou začít pracovat na jejich řešení. A ta chvilka s Harrym… no, dneska to byl hodně uspokojující den.

___________________________________________________________________

O pár hodin později Ginny vylezla z krbu v kuchyni Doupěte. Téměř vzápětí plameny znovu zezelenaly a za ní vylezl i Sirius. Rozhodli se, že si Sirius promluví s Molly hned, aby Ginny mohla trávit čas na Grimmauldově náměstí.

 

Paní Weasleyová zaslechla zvuk krbu a přiběhla k nim.

„Ahoj, Ginny, byla jsi… Siriusi! Nečekala jsem tě. Děje se něco?“ zeptala se s obavami.

„Ani v nejmenším, drahá Molly,“ odpověděl s okouzlujícím úsměvem. „Měli jsme báječný den. Tvoje dcera je opravdu okouzlující mladá dáma, chytila mě za srdce.“

„No, ráda slyším, že ses chovala vzorně, Ginny,“ uznala Molly.

„To ano,“ potvrdil Sirius. „Měli jsme se báječně. Už chápu, proč je z ní Harry tolik paf.“ Mollyin úsměv se ještě rozšířil.

„Musím přiznat, že jsem vždycky doufala, že si drahoušek Harry Ginny všimne. Jsou spolu rozkošní.“

„Mami!“ protestovala Ginny, která jasně cítila, jak jí hoří tváře.

„To opravdu jsou,“ zašklebil se Sirius a mrkl na Ginny. „Měla bys je vidět, když si myslí, že se na ně nedívám. Drží se za ruce a dívají se jeden druhému do očí. Ach, mladá láska.“

 

„Neměl jsi náhodou něco, co jsi chtěl s mamkou probrat?“ vyštěkla Ginny na Siriuse. Zoufale se snažila, aby její hlas zněl uvolněně a přátelsky, ale zároveň do něj vložila skrytou hrozbu fyzického násilí.

„Jo vlastně,“ neobtěžoval se Sirius skrýt pobavení ve svém hlase. „Měli bychom na tebe prosbu, Molly. Samozřejmě jsme s Harrym ukázali Ginny celý dům, včetně knihovny, která je docela hodně rozsáhlá. Vlastně ji dost ohromila, a tak nás moc prosila, aby v ní mohla dokončit svoje domácí úlohy. Ginny je ve skutečnosti hodně nadaná studentka, musím říct.“

„Opravdu?“ zapochybovala její mamka. „Je pravda, že měla dost dobré známky, ale nikdy mi nepřipadala jako knihomol. Navíc už jsi mi říkala, že jsi většinu úkolů dodělala.“

 

„Nahrubo ano, ale s materiály z Blackovy knihovny bych je mohla zvládnout podstatně lépe,“ zalhala Ginny. Ve skutečnosti měla úkoly kompletně hotové a opravdu neměla v plánu se jimi zabývat znovu.

„Musím říct, že ráda slyším, jak vážně bereš svoje vzdělání,“ usmála se Molly uznale. „Nikdy by mě nenapadlo, že právě ty budeš jako Percy.“

„I Bill byl výborný student,“ namítla Ginny, které se nelíbilo být srovnávaná s prefektem Percym.

„Ano, Bill je možná lepším srovnáním,“ souhlasila Molly s pousmáním. „Ale nechci, aby ses Siriusovi pletla pod nohy. Nemusíš hned zneužívat jeho pohostinnosti.“

 

„Nesmysl, Molly,“ ohradil se Sirius. „Ginny je vítána kdykoliv. Navíc, já budu v příštích týdnech v knihovně pomáhat Harrymu s jeho školními projekty, takže tam tak jak tak strávíme spoustu času. Ginny je víc než vítána, aby se k nám přidala.“

„No, hádám, že to by bylo dobrým využitím jejího času,“ uvažovala její mamka. „Na ni s Harrym dohlídneš, že?“

„Samozřejmě,“ ohradil se Sirius poněkud dotčeně. „Navíc, Harry je dědic Potterova rodu a jako můj kmotřenec také Blackova rodu. Jasně jsem mu vysvětlil, jaké chování se od mladého čistokrevného čaroděje očekává, a já od něj budu takové chování vyžadovat v každé situaci. Co opustil Dursleyovy, tak se konečně dostal trochu do světa a já ho učím etice, která zahrnuje také to, jak se chovat poblíž mladé dámy.“

„Och, to zní jako skvělý nápad, Siriusi,“ vydechla Molly okouzleně. „Musím uznat, že Harry včera ve svém novém oblečení vypadal jako perfektní mladý gentleman. Velmi distingovaně.“

„James s Lily by mi dali co proto, kdybych ho nenaučil správnému chování. Harry má před sebou zářnou budoucnost a já se ujistím, že na to bude připravený,“ odpověděl Sirius rozhodně.

 

Ginny měla co dělat, aby si v tuhle chvíli hlasitě neodfrkla. Mamka se ale očividně chytla do Siriusovy pasti, a o to šlo. Krátce uvažovala nad tím, jestli by Siriusovými pravidly chování prošlo to, jak Harry včera prozkoumával její tělo pod tričkem. Pochybovala, že by něco takového prošlo striktními předpisy dobrého chování, ale rozhodně nechtěla dělat nic, aby tomu zabránila.

 

„Zní to tak, že s chlapcem odvádíš skvělou práci,“ pochválila Siriuse Molly. „Musím přiznat, že jsem si dělala trochu starosti, jak se o něj postaráš, ale opravdu jsi skvělý opatrovník!“ Sirius se usmál tak zářivě, až se Ginny bála, že se jeho tvář roztrhne. Už se chtěla zeptat, v kolik může zítra přijít na Grimmauldovo náměstí, když se znenadání zeleně rozzářily plameny v krbu, z něhož o chvíli později vylezl Ron.

 

Se zjevným nezájmem se rozhlédl po kuchyni. Naprosto ignoroval přítomnost Ginny i Siriuse a otočil svoji pozornost rovnou k mamce.

„Kdy bude večeře, mami?“ zeptal se neutrálním tónem.

„Za půl hodiny,“ odpověděla jeho mamka. „Copak ale nevidíš, že máme návštěvu? Nepřivítáš pana Blacka?“

„Ahoj, Rone,“ pozdravil ho přátelsky starší čaroděj. „Užíváš si prázdniny?“

„Jo, v pohodě,“ pokrčil chlapec rameny. „Jdu do svého pokoje, mami. Přijdu dolů, až bude večeře.“ Bez dalšího slova se otočil na podpatku a vydal se po schodišti nahoru. Molly si frustrovaně oddechla.

 

„Nevím, co se s tím klukem děje, vážně nevím,“ povzdechla si. „Opravdu si musím promluvit s Arturem a něco s tím udělat.“

„Být vámi, nechám toho mizeru trucovat,“ odsekla Ginny podrážděně.

„Pořád je to tvůj bratr, Ginevro, nezapomínej na to. Něco ho očividně trápí a já jako jeho matka musím zjistit co,“ napomenula ji Molly.

„Někdy si tím musí projít všichni dospívající chlapci,“ připomněl Sirius. „Jsem si jistý, že z toho vyroste.“

„Možná,“ připustila Molly, „ale už jeden můj syn prakticky opustil rodinu a já nechci ztratit i druhého, pokud tomu můžu zabránit.“

 

Ginny jen pokrčila rameny. Osobně zastávala názor, že by Ronovi nejvíc prospělo, kdyby ho někdo pěkně nakopal do patřičných míst, ale to asi neměla její mamka na mysli. Raději proto vrátila rozhovor k původnímu tématu.

„Takže zítra můžu použít krb, abych se dostala na Grimmauldovo náměstí, mami?“ zeptala se.

„Co? Ale ano, samozřejmě,“ odpověděla nesoustředěně mamka. Asi si o Rona dělala opravdu starosti.

„Skvělé!“ vyhrkl Sirius. „Budeme tě čekat tak v devět, Ginny. Teď už ale musím zamířit domů. Harry na mě bude čekat s večeří a já už mám taky docela hlad. Molly, bylo mi potěšením, jako vždy.“

„Och, málem jsem zapomněla! Vydrž ještě chvilku, Siriusi,“ zaskřehotala Molly a rozběhla se ke spíži. Za chvíli už se vracela a v rukou nesla dort.

 

„Říkal jsi, že kávovo-ořechový dort je tvůj oblíbený, tak jsem ti jeden udělala, aby sis ho mohl vzít domů. Doufám, že ti bude chutnat,“ vysvětlila a podala ho ohromenému Siriusovi.

„Molly!“ vyhrkl. „Ty jsi poklad! Jak ti vůbec budu moct kdy dostatečně poděkovat?“ S tím se k ženě naklonil a vlepil jí pusu na tvář. Ginny pobaveně sledovala, jak se mamka začervenala a zamumlala něco o tom, že o nic nejde. Nebylo pochyb o tom, že ji Sirius Black opravdu okouzlil. Což pro ni znamenalo, že pravděpodobně bude moct strávit s Harrym tolik času, kolik jenom bude chtít.

___________________________________________________________________

Bylo brzké páteční ráno, když Ginny absolvovala teď už známou cestu letaxovou sítí na Grimmauldovo náměstí. Oproti předchozím návštěvám si teď však nesla malou tašku s hygienou a trochou náhradního oblečení. Její mamka jí dovolila strávit tam víkend a ona už se nemohla dočkat.

 

Ještě ani pořádně nevylezla z krbu a už se kolem ní obmotaly paže černovlasého chlapce. Zahihňala se, když si ji k sobě přitáhl a políbil ji na krk.

„Takže mamka ti dovolila zůstat?“ zeptal se, když odtrhl rty od její kůže.

„Myslím, že když mám s sebou tašku, mohl bys na to dojít i sám, pane génie,“ škádlila ho. „Ale jo, mamka s tím neměla problém. Myslím, že když Ron zůstává u Nevilla a dvojčata u Leeho, tak si úplně nemohla stěžovat.“

„Paráda!“ křikl Harry. „Mám tě celý víkend pro sebe!“

 

Oba polekaně nadskočili, když se za nimi ozvalo odkašlání. Ginny pohlédla za Harryho, a až teď zaznamenala Siriuse, který stál ve dveřích s pobaveným úšklebkem.

„Chtěl jsem říct, že bych tě měl pro sebe, kdyby tady pořád neokouněl jeden starý otrava,“ odtušil Harry tupým hlasem, než se otočil ke svému kmotrovi. „Víš, Siriusi, kdybys chtěl o tomto víkendu vyrazit někam ven a trochu se socializovat, Ginny ani já bychom s tím neměli problém.“

„Jo, možná by sis taky mohl najít holku, abys nás pořád nešpehoval,“ přidala se Ginny.

„Věřte mi, jako dobře strávený čas si nepředstavuju sledovat dva teenagery, jak se po sobě plazí,“ pronesl Sirius nadneseně. „Ale Molly by mě stáhla zaživa z kůže, kdyby zjistila, že jsem vás nechal bez dozoru, a já mám až příliš rád její dortíky, než abych si ji naštval.“

„Chápu,“ ušklíbla se zrzka. „Pohráváš si se zájmem mé mamky a přitom jediné, co tě zajímá, jsou její dobroty!“

 

„No, po tak dlouhé době potřebuju trochu vykrmit a Molly je žena, která se o to postará,“ zašklebil se. „Tak, vy dva, než dneska začneme s tréninkem, myslel jsem, že bychom si takhle na konci týdne mohli projít všechno, co jsme udělali, a prodiskutovat plány do budoucna.“

„Dobrý nápad,“ souhlasila Ginny. „Každopádně k tomu donesu aspoň čaj.“

„Tudy, prosím, slečno Weasleyová, dovolte mi uhasit vaši žízeň. Nebo řeknu Dobbymu,“ zašklebil se znovu Sirius.

 

Následovali ho do kuchyně, kde si naložili čaj a talíř máslových sušenek - pozornost od Dobbyho. Ginny se rozhlížela, ale neviděla jedinou známku toho, že by se v domě pohybovalo skřítků víc.

„Co se stalo s tím vaším druhým skřítkem?“ zeptala se.

„Krátura? Požádal o ukončení pracovního poměru a já jsem souhlasil,“ vysvětlil Sirius.

„On požádal o svobodu? Myslela jsem, že to skřítci nenávidí?“ ztuhla.

„Nepožádal o svobodu, požádal o ukončení pracovního poměru,“ prohlásil Harry nesouhlasně. „Spáchal sebevraždu.“

„Harry, opravdu tady nebyl šťastný a byl příliš starý na to, aby si hledal novou práci, ne, že by ho někdo chtěl. Navíc, byl pro nás bezpečnostním rizikem,“ odůvodňoval jeho kmotr. „Koneckonců, požádal o to sám.“ Harry už nic neříkal, ale bylo jasné, že je z toho nešťastný. Ginny se ale ulevilo, že je ta hrozná, malá bytost pryč. Měla husí kůži z toho, jak ji skřítek vždycky pozoroval.

 

„Tak jo, dáme se do toho,“ rozhodl Sirius. „Svolávám první schůzi Nových Pobertů, jak jsem se rozhodl, že si budeme říkat.“

„A kdo určil tebe jako vedoucího?“ zeptal se Harry s pobaveným úšklebkem.

„Taky já,“ odpověděl jeho kmotr rozverně. „Myslím, že bychom pro začátek měli jeden po druhém říct, jak se cítíme po prvním týdnu a v čem si myslíme, že jsme dosáhli pokroku. Dámy první, slečno Weasleyová.“

 

„Myslím, že se nám toho během prvního týdne povedlo dost,“ ujala se slova Ginny. „Bylo fajn mít tu na pár dní Remuse. Každý z nás má svoje silné a slabé stránky, ale je jasné, že pořádný učitel nám hodně pomůže. Bude tu i tento víkend?“

„Ne, Brumbál po něm chtěl nějakou práci,“ zavrtěl hlavou nejstarší čaroděj. „Nevrátí se dřív než příští týden.“

„Neřekne ale Brumbálovi nic o našem tréninku, že ne?“ zeptala se s obavami.

„Ne, uzavřel jsem s Remusem Neporušitelný slib, stejně jako vy se mnou,“ ujistil ji Sirius. „Myslím, že každý, koho přizveme, by měl udělat to samé.“

„Dobrý nápad,“ souhlasila dívka. „Myslím, že s tvými a Remusovými znalostmi a mým přístupem k Tomovým vzpomínkám pokryjeme většinu předmětů. Byl dobrý nápad nakreslit si tréninkový rozvrh, dodal nám víc organizovanosti. Jediné, co nám chybí, je dobrý učitel nitrobrany a možná i někdo, kdo trochu rozumí lektvarům.“

 

„Ohledně nitrobrany mám dobré zprávy,“ pronesl Sirius. „Myslím, že jsem v tomhle oboru sehnal akreditovanou učitelku, setkáme se příští týden. Myslím, že má ve zvyku učit jen staré, dobře založené rodiny a je velmi diskrétní. Nejsem si ale jistý ohledně těch lektvarů. Opravdu si myslíte, že to budete potřebovat?“

„Já v tom předmětu potřebuju pomoc přímo zoufale,“ přiznal Harry zasmušile. „Od Snapea se sotva něco naučím.“

„Ani já ne,“ souhlasila Ginny, „a Tom byl v tomto předmětu překvapivě jen průměrný.“

„Mistři lektvarů jsou dneska vyvažováni zlatem,“ zamyslel se Sirius. „Obávám se, že to je jeden z důvodů, proč Brumbál nedal celé ty roky na Snapea dopustit. Bylo by zatraceně těžké najít za něj náhradu. Budeme se s tím muset vypořádat sami.“

„No dobře. Instruktor nitrobrany je teď stejně hlavní prioritou,“ rozhodla Ginny po chvíli přemýšlení. „Kromě toho nemám moc co dodat, Harry se opravdu lepší v soubojích. Jestli to tak půjde dál, na konci léta proti němu nebudeme mít šanci.“ Harry zrudl, ale Ginny se mu nesnažila jen zalichotit.

 

I když měli Sirius s Remuse mnohem více vzdělání i zkušeností a ona znalosti šestnáctiletého Temného pána, nikdo z nich se nedokázal vyrovnat Harryho instinktům a jeho syrové síle. Od září se posunul tak daleko, mnohem blíž ke svému potenciálu! Kdyby jen začal Brumbál brát jeho vzdělání vážně dřív…

 

„Souhlasím, Ginny,“ nadnesl se Sirius pyšně. „Ve skutečnosti bychom asi měli sehnat Harrymu nějakého v duelech zkušenějšího soupeře. Já už pomalu rezivím a Remus nikdy nebyl v soubojích nejlepší. Navzdory svým vlkodlačím pudům nikdy nebyl dost agresivní. No, popřemýšlím. Možná bychom měli zapojit Moodyho nebo Tonksovou.“

„Beru Tonksovou,“ přikývl Harry. „Moody je moc blízko Brumbálovi a navíc pochybuju, že by složil Neporušitelný slib.“

„Dobrá připomínka,“ souhlasil Sirius. „Nicméně, Harry, jsi na řadě.“

 

„Ehm, vlastně asi nemám, co bych dodal,“ zatvářil se Harry zahanbeně. „Trénink jde podle mě skvěle a vlastně si ho i docela užívám. Jen se chci zeptat - kdy začneme hledat Voldemortovy viteály?“

„S viteály jsme zatím nic moc nepodnikli, že?“ připustila Ginny. „Navrhuji, abychom si během příštího týdne našli čas a sepsali seznam věcí, které Voldemort mohl použít, a míst, kde je mohl schovat. Doufám, že když se mu nepodařilo získat zpátky svoje tělo a pořád je z něho jen hromádka neštěstí, tak máme spoustu času na to, abychom to vyřešili.“

„Možná, ale nechci to odkládat,“ zamračil se Sirius. „Tohle bude nejtěžší úkol, který máme před sebou, a bude nás stát spoustu času, než ho vyřešíme. Čím dřív s tím začneme, tím líp.“

„Souhlasím,“ přikývl také jeho kmotřenec. „Musíme využít čas, který jsme získali zastavením rituálu, abychom se toho zbavili jednou provždy.“

 

„Tak jo,“ připustila Ginny, „i když si pořád myslím, že hlavní prioritu by měl mít trénink nitrobrany. Siriusi, jaký máš ty dojem z prvního tréninkového týdne?“

„Myslím si, že v rámci možností šel skvěle,“ odpověděl Sirius zamyšleně.

„V rámci možností?“ naklonila dívka zvědavě hlavu.

„No, nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že bychom měli být víc aktivní,“ vysvětlil. „Nepochopte mě špatně, s takovým tréninkem měl Harry začít už před lety. Mohli ho učit ti nejlepší domácí učitelé, kdyby Brumbál nebyl paličatý mezek. Přijde mi ale, že jsme tady zaseknutí, trénujeme, zatímco náš nepřítel je den ode dne silnější. Myslím, že potřebujeme zlepšit svoji pozici a ujistit se, že nás nezastihnou nepřipravené.“

 

„Co přesně tím myslíš?“ nechápala Ginny návrh staršího muže.

„Nejdřív ze všeho potřebujeme informace,“ prohlásil Sirius. „Potřebujeme vědět, co se děje v řadách našich nepřátel. A tím nemyslím jen Smrtijedy. Brumbál už mě požádal, abych se znovu připojil ke skupině, která si říká Fénixův řád. Byli jsme hodně aktivní během první války proti Voldemortovi a Brumbál má pocit, že se musíme dát znovu dohromady a informovat o návratu Temného pána. Já jsem to odmítl, ale myslím, že potřebujeme někoho uvnitř, kdo nám řekne, co přesně dělají.“

 

„A to je možné?“ zajímal se Harry. „Copak Brumbál nebude chtít po každém členovi Slib?“

„Pochybuju,“ odpověděl Sirius, kterého jeho otázka pobavila. „Aspoň to nechtěl poprvé, kdy byl členem Peter Pettigrew. Brumbál by nás ušetřil spousty bolesti a lítosti, kdyby přijal tak jednoduché opatření. Ne, myslím, že hraje jen na mezilidskou důvěru. Řekneme Tonksové.“

„A ty myslíš, že nám pomůže?“ zapochybovala dívka.

„Během posledních pár dní jsem si ji vyslechl a myslím, že bude pro. Tady mladým Harrym je ohromená a zdá se, že také značně zpochybňuje Brumbálovy metody,“ ušklíbl se.

„Skvěle!“ vyhrkl chlapec.

 

„Taky budeme potřebovat uši na Ministerstvu,“ pokračoval Sirius. „Přemýšlel jsem o tvém otci, Ginny, ale obávám se, že ten je až příliš oddaný Brumbálovi. Mám několik kontaktů na nižších pozicích, potřebujeme ale někoho blíž Popletalovi.“

„Možná mám nápad,“ vypískla Ginny po chvíli zamyšlení. „Musím to ale ještě promyslet. K tomu se vrátíme.“

„Tak to necháme ve tvých rukách,“ usmál se starší čaroděj. „Opravdovým problémem bude najít špeha mezi Voldemortovými silami. Bojím se, že nakonec budeme muset někomu vyhrožovat nebo někoho vydírat, aby nám poskytl informace. A to je vždycky riskantní.“

„A to je další důvod, proč si Brumbál tak předchází Snapea,“ podotkla dívka. „Jako špeh je opravdu cenný.“

„Pravda, ale my ho o to těžko můžeme požádat, že? Když jsem se s ním viděl naposledy, chtěl mě nechat políbit mozkomorem.“

„Jo, podělaný bastard,“ odfrkl Harry.

 

„No, myslím, že se k tomu vrátíme zase zítra. Všechny naše plány si projdeme zase za týden a uvidíme, co nás napadne,“ oznámil Sirius. „Protože tu nemáme Remuse, aby nám pomohl, navrhuji, abychom trénovali zhruba do páté a potom si zašli na večeří do jedné pěkné mudlovské restaurace, kterou jsem objevil.“

„To zní dobře,“ usmála se Ginny nad vyhlídkou dobrého jídla.

„Skvělé. Měli bychom trochu oslavit, že tu s námi slečna Weasleyová zůstane celý víkend. Jen si pamatujte, že po půlnoci očekávám každého u sebe v posteli. Osobně si to zkontroluju,“ dodal Harryho kmotr přísně. Harry na něj zůstal nevěřícně zírat.

„Siriusi? Opravdu jsi nám právě stanovil večerku?“ vyhrkl.

„Ano, a očekávám, že ji dodržíte,“ ukázal na něj prstem a snažil se vypadat neoblomně. Vydržel to asi tři vteřiny.

 

„Sakra! Tohle není fér,“ zaskučel. „Jsem Sirius Black. Poberta a rozený potížista! Neměl bych určovat pravidla. Je to proti mé přirozenosti.“

„Tak žádná pravidla neurčuj,“ ušklíbl se Harry pobaveně. „Mně i Ginny můžeš důvěřovat.“

„Nedůvěřuju žádnému dospívajícími chlapci, který zůstane o samotě s hezkou holkou, dokonce ani tobě ne, Harry,“ odpověděl kmotr. „Navíc mám pocit, jako by mě Lily pozorovala tím svým nesouhlasným pohledem. Promiň, chlapče, ale nebudu riskovat potíže, až ji nakonec jednou znovu potkám na druhé straně. Budeš se chovat slušně a já vás chci po dvanácté každého ve své posteli, jasné?“

„Slibuju,“ mávl Harry rukama rezignovaně.

„Já taky,“ přidala se pobavená Ginny, než sebou náhle trhla.

 

Sirius bez varování praštil pěstí do kuchyňského stolu.

„Co se děje?“ zeptal se Harry poplašeně.

„Sory, děcka, ale byl tu hnusnej, velkej brouk. Fuuuuj, a teď ho mám na ruce. Sakra, nechal jsem hůlku v tréninkové místnosti.“ Ginny se hihňala, když sledovala Siriusovu horečnou snahu dostat zbytky brouka z ruky pryč. Cítila k němu velké sympatie, i k tomu, jak navzdory všemu stanovoval pravidla. Přesto v ní soužití s její mamkou vybudovalo averzi vůči jakýmkoliv striktním zákazům a příkazům. Co oči nevidí, to ale srdce nebolí, ne?

 

 

<<< Předchozí             Následující >>>