II6. Pod pláštěm klamu

29.03.2017 10:27

RATING: 15+

 

„Musím říct, že vás nesmírně ráda poznávám, pane Pottere. Kornelius mi toho o vás tolik vyprávěl,“ cukrovala žena, přestože z každého póru na jejím těle křičela neupřímnost. Ginny sledovala tu podlézavou, ropuše podobnou obludnost, která právě vítala Harryho, s nejhlubším odporem. Znala Dolores Umbridgeovou asi deset sekund a už to jí přišlo až moc dlouho.

„Je mi potěšením konečně poznat také vás, pane Blacku. Ministr byl potěšen, že jste byl v létě zproštěn viny.“

„Děkuji, madam Umbridgeová. Je k nezaplacení, že máme tak prozíravého Ministra, jako je Kornelius Popletal. Bez něj bych byl stále považován za zločince,“ odpověděl Sirius vděčně. Ginny si ale všimla, že pevně svírá pěsti, zatímco mluví.

 

„Mám dojem, že s touhle okouzlující mladou dámou jsem ještě neměla to potěšení,“ obrátila Umbridgeová svou pozornost na ni.

„Ginny Weasleyová,“ představila se.

„Ó, ano, duchaplná společnice pana Pottera. Kornelius se zmínil i o vás,“ zařadila si ji Umbridgeová. „Pochopila jsem správně, že jste dcerou Arthura Weasleyho z Odboru zneužívání mudlovských výtvorů?“

„Ano, madam,“ potvrdila zdvořile. „Můj bratr je mladším asistentem pana Ministra.“

„Ano, samozřejmě. Mladý Percy o své rodině moc nemluví, tak jsem si to hned nespojila,“ řekla. „Doufám, že budete spíše inklinovat k následování svého bratra a ne otce.“

„Všichni jsme na Percyho nesmírně hrdí,“ procedila skrz zaťaté zuby.

„Jistě. Ráda vás poznávám, ale co pro vás můžu udělat?“

 

„Malý ptáček nám prozradil, že v příštím školním roce přijmete učitelský post v bradavické škole…“ začal Sirius.

„Kdo vám to řekl? To je tajná informace,“ štěkla Umbridgeová, její hraná zdvořilost zakolísala.

„Ale, víte, jak efektivní je ministerská drbárna,“ pokračoval Sirius spěšně, „obávám se, že teď už je to veřejně známý fakt.“ Umbridgeová zasténala.

„No, pokud je to tak, obávám se, že vaše dnešní návštěva zde bude plýtváním času. Není nic, co byste mohli říct, aby mě to odradilo od přijetí té role a...“

„Madam, myslím, že jste mě nepochopila,“ přerušil ji Sirius. „To poslední, co bychom chtěli, je vás od toho zrazovat. Považujeme to za báječný nápad.“

 

„Opravdu?“ zírala na něj překvapeně. „Nabyla jsem dojmu, že profesor Brumbál vystupuje proti mému jmenování.“

„To asi ano,“ přikývl Harry. „My nejsme zrovna přesvědčeni o jeho úsudku.“

„Ano, Ministr se zmínil, že mezi vámi došlo k jakýmsi neshodám,“ řekla opatrně. „Pokud tady nejste, abyste si stěžovali na moje jmenování, tak jaký je účel vaší návštěvy?“

„Chtěli bychom vám nabídnout naši pomoc a podporu, samozřejmě,“ pronesl Sirius zřetelně.

 

„Vážně, madam Umbridgeová, začíná nám dělat starosti, jak v Bradavicích klesá úroveň,“ zopakoval Harry jednu z vět, které se ráno učil. „Vypadá to, že je tam dost pochybných záležitostí.“

„Opravdu? Mohl byste mi objasnit, jaké záležitosti to jsou?“ zeptala se nedočkavě Umbridgeová.

„Je tam toho spousta,“ prohlásil. „Vezměte si například samotné standardy učení. Jsem si jistý, že máte přehled o tom, že některé předměty v Bradavicích přináší opravdu mizerné výsledky. Hlavně mluvím o Obraně proti černé magii. Vypadá to, že si Brumbál si myslí, že může na pozici učitele šoupnout kohokoliv a všechno bude stejně v pořádku. Během mých studií jsme měli jednoho učitele posedlého Temným pánem, jednoho totálně nepoužitelného podvodníka a smrtijeda v přestrojení. Není divu, že výsledky studentů tak klesají!“

 

„Také lektvary jsou dost problematické,“ převzala slovo Ginny. „Současný učitel je sice vysoce kvalifikovaným Mistrem lektvarů, ale nemá absolutně žádné předpoklady pro to být učitelem.“

„Počet studentů, kteří v Bradavicích složí OVCE z Lektvarů, v posledních letech opravdu dramaticky poklesl,“ přikývla Umbridgeová zamyšleně.

„A to je jen špička ledovce Brumbálovy zaměstnanecké politiky,“ stěžoval si dále Sirius. „Najímá lidi, kteří možná mají na papíře kvalifikaci pro svůj předmět, ale není jim poskytnuta žádná učitelská podpora nebo trénink. Podívejte se na toho chudáka, co byl jmenovaný učitelem Péče o kouzelné tvory. Ten muž má enormní vědomosti o všech druzích magických zvířat, ale nikdy nebyl školen v tom, jak svoje vědomosti předat nebo jak vést hodinu. Takový druh školení je zodpovědností ředitele, která je momentálně hrubě zanedbávána.“

 

Tou dobou už si Umbridgeová zuřivým tempem začala dělat poznámky. S očima jiskřícíma nedočkavostí pohlédla na Siriuse.

„Prosím, pokračujte, pane Blacku,“ pobídla ho.

„Samozřejmě,“ usmál se oslovený. „Přestože je v Bradavicích spousta zkušených a schopných učitelů, většina z Brumbálových zaměstnanců mi dělá trochu starosti. Jeho směšná obsazení postu učitele Obrany proti černé magii jsou nejvíc zřejmá, ale pak je tu například i trochu starší záležitost se jmenováním profesora Snapea, učitele Lektvarů. Omilostněný Smrtijed? Opravdu si myslíte, že někdo takový by měl učit naše děti?“

„Myslím, že ho Brumbál najal proto, že mu během války dělal špeha,“ poznamenala Ginny. „Ředitel umí oceňovat svoje oblíbence.“

 

„Bratříčkování,“ štěkla Umbridgeová a zuřivě mávla brkem.

„Přesně,“ souhlasil Sirius. „Učitelka Věštění je další nepochopitelnou jmenovanou. Ta žena každý rok ve své třídě předpoví smrt jednoho ze svých studentů. To není zrovna nejlepší způsob, jak upevnit pouto učitele se svými žáky, řekl bych.“ Umbridgeová vypadala extrémně rozradostněně, když si zapisovala Siriusovy komentáře.

 

„Ale standardy učení jsou jen jedním z problémů,“ pokračoval čaroděj. „Brumbál je také příliš laxní, pokud přijde na bezpečnost jeho žáků. Věděla jste, že během Harryho prvního ročníku se do školy dostal plně vyspělý troll?“

„Co?“ křikla šokovaně.

„Málem zabil jednu moji kamarádku,“ potvrdil Harry.

„To samozřejmě není jediný problém,“ pokračoval Sirius konspiračním tónem. „Věděla jste, že v tom samém roce byl na škole ukryt Kámen mudrců, vytvořený Nicholasem Flamelem?“

„Ano, věděla. Nicméně, Ministr byl o této události informován až poté, co byl kámen zničen,“ řekla nesouhlasně. „Pochopila jsem, že učitel Obrany proti černé magii byl zabit, zatímco se ho snažil ukrást, správně?“

„Ano,“ potvrdil Sirius. „Přestože existuje důkaz, že mohl Brumbál o jeho úmyslu vědět od samého začátku. Ale nehledě na to, jakým právem přinesl Brumbál do školy tak cenný předmět, přestože věděl, že po něm jde nejstrašnější čaroděj v zemi? Tehdy už došlo k vloupání ke Gringottovým, proč si myslel, že lepší skrýší bude škola plná nevinných dětí? Zeptal se Brumbál školní rady, co si o tom myslí? Pokud vím, tak ne.“

 

„Jasně překračuje svoje pravomoci!“ vykřikla Umbridgeová vítězně.

„To ano a co celý ten debakl s baziliškem? Brumbálovo odmítání školu zavřít a vystavování tak ubohých dětí riziku? Logické by bylo školu zavřít a pořádně ji prohledat. Ale copak to Brumbál udělal? Jistěže ne! Chránil si svoje malé království, takže byl každý na škole ohrožený na životě. To je zločin!“ pronesl Sirius.

„Naprosto nezodpovědné,“ přisadila si Umbridgeová.

„A asi vám ani nemusím říkat o událostech loňského roku,“ dodal Sirius nahněvaně. „Brumbál ani nepoznal, že byl jeden z jeho nejstarších přátel nahrazen bývalým Smrtijedem pomocí mnoholičného lektvaru. Ten blázen málem zabil Harryho!“

„Už roky říkám, že Brumbál začíná být senilní,“ souhlasila Umbridgeová.

 

„Taky bych měl asi detailněji zmínit, jak se Brumbál angažoval v Harryho případu,“ kývl na svého kmotřence Sirius. „Jistě víte, že po smrti Harryho rodičů byl chlapec ponechán v péči svých mudlovských příbuzných.“

„Ano, stěží vhodné místo pro mladého čaroděje, který právě porazil Vy-víte-koho,“ odfrkla si.

„Souhlasím, ale obávám se, že pravda je mnohem horší, než jste slyšela. Ti mudlové zarytě nenáviděli magii a jednali s Harrym hůř než s domácím skřítkem! Vezměte si to: Chlapec, který přežil, doslova hladověl a bylo s ním zacházeno jako s otrokem! Chudák Harry musel deset let spát v přístěnku pod schody!“

„Cože? Je to pravda, pane Pottere?“ zaskřehotala Umbridgeová otravným hlasem malé holčičky.

„Ano, je to pravda,“ potvrdil Harry tiše.

 

„Ti špinaví, mudlovští ubožáci!“ rozzuřila se Umbridgeová. „Nechám je zavřít!“

„Nezapomeňte ale, kdo Harryho do takového prostředí dostal,“ tlačil na ni Sirius. „Vím zcela jistě, že Lily Potterová nikdy nechtěla, aby se Harry dostal do blízkosti její sestry. To rozhodnutí má na svědomí Albus Brumbál, aniž by se zamyslel nad přáním jeho rodičů nebo snad zákonnými možnostmi. A zatímco Harry hnil v té pekelné díře, zkontroloval ho Brumbál někdy? Ne, nikdy. Nenamáhal se zjistit, jestli je Harry v pořádku. Do pekla, ani se nenamáhal zjistit, jestli ho jeho teta vůbec chce. Prostě jim ho jen tak nechal přede dveřmi.“

„Neuvěřitelné! Ten chlap je monstrum!“ zajíkla se žena.

 

„Nepochopte mě špatně,“ dodal ještě Sirius rychle. „Albus Brumbál v minulosti udělal celou řadu skvělých věcí, ale jeho úsudek v posledních letech je pro mě dost pochybný. Bojím se, že ho poslední válka stále prostě příliš a on s tím od té doby bojuje. Myslím si, že by měl předat žezlo a odpočívat v důchodu.“

„Bohužel se obávám, že to je ta poslední věc, kterou by chtěl udělat,“ odvětila Umbridgeová. „Mezi námi, Ministr podezírá Brumbála, že ho chce připravit o jeho post.“

„Ne!“ vydechl Sirius v hraném zděšení.

„Obávám se, že ano. Ten muž začíná ve svém věku bláznit a Kornelius se bojí, že by na něj kdykoliv mohl zaútočit. Naše zdroje nás informovaly, že Brumbál dokonce začal budovat svoji vlastní armádu a mohl by se snažit naverbovat i starší studenty v Bradavicích.“

 

„Ale ne, to by snad neudělal,“ pípla Ginny. „Mně spíš přijde, že se snaží, aby všichni žáci byli v boji prakticky bezbranní. To je jediné vysvětlení pro to, že už roky nenajal pořádného učitele Obrany proti černé magii.“

„Jo, možná se snaží snížit počty potenciálních uchazečů o bystrozorství,“ souhlasil Harry, který pochopil, co ji napadlo a přidal se k ní. „To by také mohlo vysvětlovat situace v Lektvarech. Potencionální bystrozorové musí mít OVCE z Obrany i Lektvarů, ne?“

„U Merlina, máte pravdu!“ zaskřehotala úřednice. „Počet úspěšných přihlášek do oddělení bystrozorů v posledních letech výrazně klesl. Brumbál se nás snaží nechat bezbranné!“

 

„Chytrý plán,“ poznamenal Sirius. „Záměrnou sabotáží vzdělávání mladých čarodějů a čarodějek si Brumbál zajistí, že nebude dost loajálních ministerských bystrozorů, kteří by zvládli potlačit povstání, které by vedl. Dobře, že o tom víte, madam Umbridgeová.“

„To ano, děkuji!“ přikývla žena. „Kornelius tomu musí okamžitě začít věnovat pozornost.“

„V tom případě bychom vás neměli připravovat o drahocenný čas,“ prohlásil Sirius a zvedl se na nohy.

„Jestli je něco, s čím bychom vám s Ginny mohli během školního roku pomoci, dejte nám vědět,“ dodal Harry.

„Samozřejmě, jste mimořádně nápomocní, pane Pottere a ujišťuji vás, že pomoc od vás i od slečny Weasleyové uvítám,“ usmála se přeslazeně dáma. „Ujistím se, že vás vyhledám, jakmile se dostanu do Bradavic.“

„Nemůžu se dočkat,“ zalhal Harry s kamennou tváří.

 

„A kdybyste potřebovala i moje služby, stačí jen říct,“ dodal Sirius, přistoupil k ní a políbil jí ruku.

„Děkuji vám, pane Blacku,“ zrudla Umbridgeová. „Musím říct, že je mi opravdovým potěšením potkat tak galantního čistokrevného čaroděje, jako jste vy.“

„Sbohem, Dolores,“ uklonil se zdvořile Sirius, než otevřel dveře do chodby a pobídl oba studenty k odchodu. „Těším se na naše další setkání.“

 

Všichni tři se pak spěšně vydali chodbou, kde počkali na výtah. Do atria byla poměrně krátká cesta a co nevidět se ocitli v krbu a zpátky na Grimmauldově náměstí. Až když byli zpět v bezpečí svého domova, uvolnili se.

„Fuj,“ zaskuhral Sirius a rychle si utíral pusu do rukávu.

„Víš co, Siriusi? Po tom, co jsi políbil tu ruku, už mi nikdy víc nemusíš dokazovat, jak jsi statečný,“ ušklíbla se Ginny.

„Osobně si myslím, že by si měl rty nejradši vyříznout,“ přidal se Harry.

„Budu zvracet!“ zvolal Sirius teatrálně. „Dobby! Máme ohnivou whisky? Potřebuji si okamžitě vypláchnout pusu!“

„Máme spoustu lahví ohnivé whisky, pane,“ uklonil se skřítek nadšeně. „Poručil jste mi nakoupit bohaté zásoby, pane.“

„To je dobře,“ přikývl Sirius. „Tohle je naléhavá situace. Láhev stoleté Ogdenské prosím, jestli budeš tak laskavý, Dobby. Jen pro zdravotní účely, samozřejmě.“

„Samozřejmě,“ zavrtěl Harry hlavou. „Tak, co si o tom myslíte?“

 

„Zatraceně brilantní to bylo!“ pronesla Ginny. „Ta debilní, tlustá kráva to spolkla i s navijákem. V příštím roce způsobí Brumbálovi tolik bolestí hlavy, že nebude mít čas přemýšlet nad tím, co děláme.“

„Nemyslíš si, že jsme zašli moc daleko?“ zeptal se Harry s obavami. „Koneckonců, nechceme, aby Brumbál skončil v Azkabanu. Voldemort a jeho nohsledi z něj mají velký respekt.“

„Uklidni se, Harry,“ sevřel Sirius svoji první sklenici s whisky. „Umbridgeová na něj nikdy nic mít nebude. Je to vychytralý starý lišák, až moc na to, aby se nechal chytit od někoho, jako je ona. Necháme je ale, aby si šli po krku a nás tak nechali na pokoji.“

 

„Nechtěl jsem Remuse nazvat vlkodlakem, aby to vyznělo jako urážka,“ prohlásil Harry smutně.

„Remus tomu přece rozumí,“ zavrtěl Sirius hlavou. „Je to přece Poberta, sakra. Stojí za námi.“

„Snad jo,“ povzdechl si chlapec, ale pak se ušklíbl. „Myslíte si, že pro Snapea bude příští rok nepříjemný?“

„Napijeme se na to,“ prohlásil Sirius a sehnul se, aby si doplnil sklenici.

„Uvidíme,“ uzavřela Ginny, než chytila Harryho za paži. „Pojď, Harry. Nechci se dívat, jak se tvůj kmotr zpije do němoty ještě před obědem.“

„Mohli byste se ke mně připojit,“ nabídl Sirius.

 

„Dovedeš si představit, co by ti moje mamka udělala, Siriusi Blacku, kdybys mě dneska dovedl domů opilou?“ poukázala Ginny.

„Pravda. Styď se, žes něco takového navrhl, Harry,“ pohrozil prstem svému synovci.

„Cože?“ bránil se Harry okamžitě. Ginny si jen odfrkla.

„Pojď, do oběda stihneme ještě trénink. Sirius bude pravděpodobně v bezvědomí, až se vrátíme.“

„To by nebylo špatné,“ zamumlal Harry, než s ní opustil místnost.

___________________________________________________________________

„Tak jo, máš všechno?“ zeptala se Tonksová, když Ginny podávala nákupní tašku.

„Snad jo,“ přikývla.

„Tyhle dvě tašky jsou na oko kvůli mamce a další čtyři jsou zmenšené a mám je v kapse.“

„Super. Pamatuj si, že se jich stačí dotknout hůlkou a vrátí se do normální velikosti. Veškerá magie je už hotová, takže nebudeš mít problém s tím, že nemůžeš kouzlit,“ vysvětlila Tonksová.

„Vážně nechápu, proč s tím děláš takový divadlo,“ zahuhlala Hermiona.

„Věř mi, mamka by dostala infarkt, kdyby zjistila, kolik peněz za mě Harry utratil,“ vysvětlovala Ginny. „Bude lepší předstírat, že mi dal jen pár věcí.“

„Ale brzy na to přece dojde, až tě uvidí nosit všechno to oblečení,“ poukázala Hermiona.

 

„To si nemyslím,“ zašklebila se Ginny. „Mamka nemá o mudlovské módě ani potuchy. Polovina těch věcí jí bude připadat stejná. Jediné, co uvidí, budou příliš hluboké výstřihy a příliš krátké sukně. Ani si nevšimne, že mám na sobě něco jiného než předtím.“

„Myslím, že máš pravdu,“ smála se Tonksová. „Molly se mě věčně ptá, jestli mám na sobě něco nového. Všechno jí asi připadá stejné.“

„Neuvěřitelné,“ zatřásla hlavou Hermiona.

„Jestli to ale zjistí a bude si stěžovat, klidně to můžeš dát mně,“ navrhla Tonksová. „Zabíjela bych za některé z těch topů.“

„To teda! Já bych ti zas klidně pomohla od některých těch blůzek,“ dodala Hermiona. „Zvlášť ta bledě modrá je fakt nádherná.“

„Pr, ruce pryč!“ smála se Ginny. „Musíš si najít svého vlastního ultra bohatého šamstra.“

„Bez šance,“ povzdechla si Tonksová beznadějně. „Vlkodlaci obecně nevydělávají majlant.“

„A já už si ultra bohatého šamstra našla, ale zrovna teď je v Bulharsku,“ povzdechla si nešťastně Hermiona.

 

Ginny se zatvářila kajícně.

„U Merlina, omlouvám se, vy dvě. Byla blbost něco takového říkat.“

„Neboj, Ginny, víme, že jsi tím nic nemyslela,“ ujišťovala ji hned Hermiona.

„Jo, dokud mi budeš půjčovat tu džínovou sukni, jsme v pohodě,“ dodala Tonksová hravě.

„Obě si můžete půjčit, co jen budete chtít,“ smála se nejmladší dívka. „Teda, byl to vážně skvělý den.“

„Jo, je paráda udělat si celý den holčičí,“ souhlasila její starší spolužačka. „Vlastně jsem ještě nikdy neměla šanci to zažít.“

„Jo, taky mi bylo skvěle,“ dodala nejstarší z nich. „Někdy brzy to musíme zopakovat.“

 

„Když za pár týdnů začíná škola,“ lamentovala Ginny. „Musíme to naplánovat příští prázdniny.“

„To zní dobře,“ přikývla Tonksová. „No, už musím jít, něco mám. Asi jdeš se mnou Hermiono, ne?“

„Jo, kdybys mě mohla vzít domů, bylo by to super,“ usmála se dívka. „Uvidíme se brzy, Ginny. Platí, že se sejdeme, abychom si nakoupily věci do školy, ne?“

„Jasně, dám ti vědět, kdy přesně,“ odpověděla Ginny a obě svoje kamarádky na rozloučenou objala.

 

Když zmizely, pomalu se vydala po chodníčku směrem k Doupěti. Nasadila svůj nejlepší nevinný výraz a vešla do dveří. Zcela očekávaně byla Molly Weasleyová v kuchyni a vařila.

„Ahoj, drahoušku,“ přivítala svoji dceru. „Užily jste si pěkný nakupovací výlet?“

„Bylo to fantastické!“ odpověděla nadšeně. „S holkama to byla prima a koupila jsem si mraky fakt bezva kousků. Je úžasný nakupovat v mudlovských obchodech.“

„To ráda slyším, že jste se bavily,“ přikývla její mamka. „Ale doufám, že sis koupila nějaké smysluplné oblečení. Zdá se mi, že některé věci z mudlovské módy jsou až moc odhalující.“

„Mami!“ zaskuhrala. „Ty bys byla šťastná, jen kdybych na sobě měla hábit, který by mě zakrýval od hlavy až k patě. Copak jsi nikdy nenosila něco trošku dráždivějšího, když jsi byla mladší?“

 

„To není tvoje starost, co jsem nosila já,“ odvětila Molly, ale ne nevlídně. „Jen se bojím o tvoji pověst.“

„Mami, vážně se nemáš čeho bát. Kdybys chtěla vidět někoho, kdo se oblíká jako děvka, měla bys vidět Levanduli Brownovou z naší koleje. V oblasti hrudníku jí bylo dost naděleno a ona si chce být jistá, že o tom budou všichni vědět.“

„V každé třídě je někdo takový. Za mě jí byla Pamela Jenningsová. Nikdy jsem neviděla, že by byly tři horní knoflíčky na její blůze zapnuté. Jednou se ohnula před tvým tátou a málem mu způsobila infarkt,“ přiznala Molly.

„Ale ne, chudák taťka! Musel z toho být zničený,“ odfrkla si Ginny.

„To určitě byl, poté, co jsem s ním skončila,“ mrkla na ni Molly. Ginny vybuchla smíchy.

 

„Budeš chtít večeři?“ zeptala se Molly po chvíli. „Vím, že jsi říkala, že se někde možná stavíte.“

„Už jsem jedla, děkuju,“ odpověděla. „Mohla bych se na hodinku stavit za Harrym? Ráda bych mu ukázala, co jsem si koupila.“

„No dobře,“ souhlasila váhavě její mamka, „ale napřed to chci vidět já. Nechci chudáčka Siriuse ztrapnit tím, že se mu v domě objeví moje dcera oblečená jako lehká holka.“

„Mami!“ protestovala. „Harry mi dal poukaz do velice elegantního obchodu. Všechno v těchto dvou taškách je velice formální.“

„Samozřejmě, drahoušku,“ usmála se Molly, „pořád chci ale vidět svoji malou holčičku v pěkných nových šatech.“

„Budu dole za minutku,“ slíbila Ginny, než ji líbla na tvář a vydala se do svého pokoje.

 

Obě dvě tašky položila na postel a vytáhla z kapsy ty zbývající. V těch dvou bylo oblečení, které jistě projde schvalovacím procesem jejich mamky, to ostatní by ale rozhodně neprošlo. Rychle si vybrala oblečení, které si na sebe chtěla dát hned, a převlékla se, než se vydala zpátky dolů.

 

„Tak, co na to říkáš, mami?“ zeptala se, když vstoupila do kuchyně. Molly se na ni otočila od dřezu, ve kterém umývala nádobí. Když uviděla svoji dceru, zalapala po dechu.

„Ginny! Vypadáš tak dospěle,“ zaskřehotala dojatě. „Vypadá to nádherně.“

„Opravdu?“ řekla pochybovačně. „Je to jen sukně s blůzkou, nic extra.“

„Možná je to jednoduché, ale na tobě to vypadá tak propracovaně, drahoušku. Opravdu, tyhle barvy ti moc sluší,“ chválila ji mamka.

„Když to říkáš,“ odpověděla Giny. Ona tohle oblečení považovala dost za nudné, ale věděla, že mamka proti němu nebude mít žádné námitky.

 

„Jen počkej, co řekne Harry, až tě uvidí,“ pokývala Molly hlavou. Ginny to brala jako propustku, a tak se vydala ke krbu a vydala se na Grimmauldovo náměstí, kde jako na prvního narazila na Siriuse.

„No teda, Ginny,“ okomentoval, jakmile ji uviděl, „dneska ti to velice sluší. Máš v plánu někoho zaujmout, že?“

„No, myslela jsem si, že by Harry měl vidět, za co utratil svoje peníze,“ zašklebila se.

„Jsem si jistý, že je bude považovat za dobrou investici,“ přikývl uznale. „Vlastně by mu to mohlo trochu spravit náladu. Dneska ji má nějakou pochmurnou. Je ve svém pokoji.“

„Díky, Siriusi,“ usmála se na něj a vydala se po schodech nahoru.

 

Lehce zaklepala na dveře, načež ji Harryho hlas pozval dovnitř.

„Ahoj, fešáku,“ pozdravila ho. Harry seděl na konci své postele, s černou knihou rozloženou na kolenou. Když ji uviděl, rozzářil se.

„Ginny! Dneska jsem tě nečekal,“ pronesl šťastně. „No teda! Tohle sis koupila? Vypadáš skvěle!“

„Děkuju,“ usmála se. „Jsi v pořádku? Sirius říkal, že nejsi moc v náladě.“

„Jsem v pohodě,“ odpověděl Harry, „jen mám nějakou nostalgickou náladu.“

 

„Na co se to díváš?“ zeptala se, když rozpoznala rozloženou knihu.

„To fotoalbum, co mi kdysi dal Hagrid. Když je mi smutno, tak si ho procházím. Nikdy jsem ti ho neukázal, že?“ vzpomněl si.

„Ne,“ potvrdila a posadila se vedle něj. Zadívala se na jednu fotku. „To jsou tvoji rodiče? Vážně vypadáš jako tvůj taťka.“

„To mi říká každý,“ přikývl.

„No, vlastně si myslím, že ty jsi hezčí,“ usmála se a přitulila se k němu blíž. „Máš krásné zelené oči a taky vystouplejší lícní kosti.“

„Když to říkáš,“ ušklíbl se, „to se mi opravdu ulevilo, že se ti líbím víc než můj taťka.“

„Jo, bylo by neštěstí, kdyby to bylo naopak,“ zasmála se. „I tvoje mamka je moc pěkná. Další zrzka, koukám.“

„Ano, ale má je spíš kaštanové, ne tak jasné jako ty. Taky byla celkem vysoká a štíhlá. A samozřejmě neměla tvoje sexy pihy,“ dodal Harry a pevně ji objal.

„Takže vlastně říkáš, že ani trochu nevypadám jako tvoje mamka,“ ušklíbla se.

„Jo, bylo by dost divné provádět jisté věci s holkou, co vypadá jako moje mamka,“ zasmál se.

„Pravda,“ přidala se k němu. „Stejně ale, co se dneska stalo? Včera jsi byl spokojený.“

 

„Přesně nevím,“ odpověděl zamyšleně. „Asi je to z myšlenky na to, že za chvíli půjdeme zpátky do Bradavic. Normálně bych se nemohl dočkat, ale tohle léto bylo nejlepší v mém životě. Asi nechci, aby skončilo. A taky si dělám starosti o Siriuse. Až příliš pije a nemá nejmenší zájem najít si dámskou společnost.“

„Dej mu čas, Harry,“ radila mu jeho přítelkyně. „Třeba prostě jen čeká, až potká tu pravou.“

„Možná,“ ušklíbl se pochybovačně, „ale nelíbí se mi představa, že tady zůstane úplně sám.“

„Nebude sám. Remus a Tonksová tady budou prakticky pořád. Navíc si myslím, že Sirius se dost zapálil pro tu špiónskou věc. Zdá se, že ho baví snažit se dostat z Ministerstva nějaké informace. To ho zaměstná,“ ujišťovala ho.

„Jo, doufám,“ přikývl Harry. „Jen bych si přál, aby měl někoho, za kým může přijít.“

„To je od tebe hezké,“ řekla, spustila jeho ruce ze svých ramen a postavila se.

 

„To musíš jít tak brzo?“ zeptal se zklamaně.

„Ne, ještě můžu zůstat,“ usmála se tajemně. „Ale chtěla jsem ti ukázat, co jsem si dneska koupila.“

„Vždyť vidím,“ nechápal chlapec. „Vypadá to na tobě skvěle. Nikdy bych si nemyslel, že budeš nosit růžovou, ale ta blůzka je na tobě okouzlující.“

„Děkuju,“ odpověděla, „ale to není všechno. Víš o tom, že ten obchod prodával taky dost pobuřující spodní prádlo? Chtěl bys ho vidět?“ Harry vytřeštil oči. Najednou ztratil řeč a jen horlivě přikyvoval.

„Některým zbožím jsem byla opravdu šokovaná,“ vysvětlovala tónem, jako by o nic nešlo, a pomalu si začínala rozepínat knoflíčky. Harry rychle odložil album a upřeně ji pozoroval. „Některé kousky byly opravdu nemravné, Hermiona byla docela v šoku, když je viděla,“ pokračovala Ginny, přičemž jí blůzka sklouzla z ramen a dopadla na podlahu. Podprsenka, kterou měla na sobě, byla z béžového saténu, lemovaná černou krajkou. Harryho výraz, když ji uviděl, Ginny potěšil.

 

„Tonksové se samozřejmě všechno líbilo, dokonce i sama něco koupila,“ pokračovala Ginny, zatímco si pomalu rozepínala sukni, kterou nakonec také nechala spadnout na podlahu. Její spodní prádlo samozřejmě ladilo a bylo docela skrovné. Chvíli jen tak stála a koupala se v Harryho pohledu, než se vydala k němu.

„Líbí se ti, co jsem si vybrala, Harry?“ zeptala se škádlivě a pohladila ho po tváři.

„Jo,“ zachraptěl Harry, jehož tělo jasně dávalo najevo, jak moc se mu líbí.

„To jsem ráda,“ zašeptala, než mu přitiskla rty na ty jeho. Její ruce začaly pomalu klouzat po jeho těle. „Víš, ptala jsem se holek, jak bych ti měla poděkovat za to, co jsi pro mě udělal.“

„A co řekly?“ zašeptal třesoucím se hlasem. Poklekla před něj a zadívala se mu do očí.

„No, to bys nevěřil, co mi navrhla Tonksová, abych s tebou udělala… ale právě to hodlám udělat.“

„U Merlina,“ zašeptal, než se propadl do extáze.

___________________________________________________________________

„Legilimens!“

Ginny sledovala Harryho, jak sedí s kamenným výrazem na tváři, když se madam Hagenová znovu dostala do jeho mysli. V průběhu uplynulých týdnů oba dva postupně zvyšovali svoji odolnost, až jejich učitelka konečně přiznala, že je pro ni obtížné dostat se k jejich myšlenkám. Ukázalo se, že Harry má na nitrobranu talent, nebo to možná bylo motivací způsobenou kusem Voldemorta usídleným v jeho hlavě.

„Skvěle, Harry!“ chválila ho Eva. „Nedokázala jsem se dostat dovnitř!“ Harry zhluboka vydechl a ušklíbl se.

„Takže jsem to zvládl?“ zeptal se.

„Jo, zvládl,“ ujistila ho, „ještě ti ale kousek schází. Jedna věc je ubránit se někomu, o kom víš, že se ti snaží dostat do hlavy, ale druhá věc je ubránit se náhodnému útoku, který nečekáš.“

„To asi jo,“ připustil zklamaně.

 

„Nevěš hlavu,“ povzbuzovala ho Eva. „Ty a Ginny jste jednoznačně nejlepší žáci, jaké jsem kdy měla. Upřímně, většině teenagerů trvá roky dostat se na takovouto úroveň, vy jste to zvládli za necelé dva měsíce.“

„Díky, Evo,“ řekl Harry a zase se usmíval. „Asi to bude tím, že máme skvělou učitelku.“

„Jsi milý, Harry,“ pohladila ho po tváři. „Myslím, že pro dnešek to bude stačit. Ještě musím pár věcí prodiskutovat s panem Blackem, takže buďte tak hodní a nechte nám, prosím, trochu soukromí.“

 

„Ale ne,“ zaskučela Ginny. „Co Sirius zase provedl?“

„Nic, s čím by sis měla dělat starosti, Ginny,“ usmála se učitelka.

„Dobře, půjdeme do knihovny,“ rozhodl Harry. „Tam Siriuse neuslyšíme, až bude brečet, že to s náma vzdáváš.“

„Velmi vtipné,“ ušklíbla se Eva. „A teď ven, oba dva. Mám ve smlouvě, že s panem Blackem mohu jednat, aniž by nás někdo rušil.“

 

Harry se zasmál a vzal Ginny za ruku, když vyšli z přijímací místnosti v prvním patře, kterou využívali jako tréninkovou místnost a vydali se po schodech nahoru. Došli však sotva do druhého patra, když se Harry náhle zastavil.

„Co se děje?“ zeptala se Ginny.

„Pšt, poslouchám,“ zvedl Harry prst ke rtům. Natáhl hlavu, aby slyšel, co se děje dole pod schody.

„Snažíš se odposlouchávat Evu, jak tlačí Siriuse, aby jí zvedl plat?“ hihňala se Ginny.

„Ne, jen se chci ujistit, že jsou oba dva zaneprázdnění,“ odpověděl. „Tak! Slyšel jsem zavřít dveře. Za chvilku už budou určitě zabraní do rozhovoru.“

„O co ti jde, Harry?“ zeptala se podezíravě.

„O nic moc,“ zašklebil se a rozhodil kolem ní ruce. „Já jen, že už máme jen týden nebo dva, než se vrátíme do Bradavic, a tam asi těžko budeme mít nějaké soukromí, ne? Myslel jsem, že bychom měli z toho času, co nám zbývá, využít co nejvíc. Koneckonců, na tomhle patře je spousta nevyužívaných ložnic.“

„Tak to jo,“ zasmála se a zatáhla ho do nejbližšího pokoje.

 

Rychle vešli dovnitř, a sotva se za nimi zavřely dveře, zničili i ten zbývající prostor, co mezi nimi zbyl. Ginny cítila, jak Harryho nedočkavé ruce kloužou po jejím těle, zatímco se jejich rty setkaly. Zalapala po dechu, když ji přitiskl na dveře a začal ji líbat na krku. Jeho ruce jí vklouzly pod tričko a pomalu se začaly sunout nahoru. Jeho prsty se však sotva dotkly saténu podprsenky, když se z haly ozvaly hlasy.

„Sakra!“ zasyčela. „Někdo jde.“

„Rychle, schovej se,“ zašeptal naléhavě.

„Kam?“ nechápala.

„Pod postel.“ Vzal ji za ruku a táhl ji za sebou. Oba zmizeli z dohledu zrovna v okamžiku, kdy se otevřely dveře.

 

„Vážně, madam Hagenová, nevím, proč jsme pro tenhle rozhovor museli jít právě sem. Co může být tak tajného, že jsme to nemohli probrat v kuchyni?“ slyšeli Siriusův hlas.

„Váš kmotřenec a jeho okouzlující přítelkyně jsou stále v domě a oba mají poněkud zvědavou povahu,“ odpověděla Eva. „Považuji za moudré vybrat pro náš rozhovor takovéhle oddělené místo.“

„Dobře tedy,“ povzdechl si Sirius. „Tak jsme tady. O čem jste se mnou chtěla mluvit?“

„Samozřejmě víte, že jsem mistrem nitrozpytu a jsem magicky vázaná neprozradit nic, co v tomto domě zjistím jejím prostřednictvím, že ano?“ ujišťovala se.

„Ano, jsem si toho vědom,“ odpověděl obezřetně.

 

„No, měla bych vám vysvětlit, pane Blacku, že v mé profesi je považováno za naprosto etické, když si učitel prověří myšlenky svého zaměstnavatele. Není tajemstvím, že si nás občas najme někdo s horší reputací, takže je to pro nás něco jako bezpečnostní opatření,“ vysvětlovala.

„Četla jste v mojí mysli?“ vyhrkl Sirius vyděšeně.

„Ano, pane Blacku, a upřímně, co jsem objevila, mě poněkud šokovalo,“ odpověděla.

 

„O co, do pekla, jde?“ zašeptal Harry Ginny do ucha. Ta jen zmateně zavrtěla hlavou.

„O čem to mluvíte?“ odtušil Sirius.

„Vaše myšlenky, pane Blacku, jsou poněkud nevhodné,“ pokračovala. „Zvlášť, pokud myslíte na mě.“

„Co?“ vyjekl.

„Vím, že se na mě díváte, když si myslíte, že si toho nejsem vědoma,“ trvala na svém. „Svlékáte mě očima. Fantazírujete o tom, co byste se mnou rád dělal.“

„Ujišťuji vás, madam Hagenová, že tímto způsobem na vás rozhodně nemyslím!“ bránil se zpanikařeně.

 

„To je v pořádku, pane Blacku, rozumím tomu,“ odpověděla mírně. „Rozumím, že se někdo, kdo byl tak dlouho držen v zajetí, může cítit tak… frustrovaně. A po té nešťastné nehodě s tou mladou ženou z Ministerstva rozumím také tomu, že chcete ženu, která má o něco více zkušeností.“

„Cože? Jak se opovažujete dívat se na takové vzpomínky! Navíc, to byla jen jedna… náhoda. Nikdy předtím jsem takové problémy neměl.“

„Ale pane Blacku. Pamatujte si, že mně nemůžete lhát. Znám každý váš vrtoch a touhu. A rozumím vašim problémům. Strávit tak dlouhý čas v Azkabanu, to by jistě ovlivnilo každého muže. Opravdu se není za co stydět,“ ujišťovala ho.

„Já se nestydím!“ zaskřehotal. „A ujišťuji vás, že o vás nefantazíruju, madam Hagenová! V tom se pletete.“

 

„Ale vážně, pane Blacku, koho se snažíte přesvědčit? Přiznejte si to, často zíráte na můj hrudník. Nebo ne?“ zeptala se ho pobaveně.

„Je dost těžké se na něj nedívat,“ zamumlal Sirius. „To ale opravdu neznamená, že po vás toužím, madam Hagenová, opravdu mi musíte… co to, do pekla, děláte?“

„Svlékám se, pane Blacku,“ odpověděla klidně. „Cítím jako svoji povinnost učitele pomoct vám přenést se přes váš… malý problém. Ujišťuji vás, že se mnou takové problémy mít nebudete.“

„U Merlina,“ zašeptal Sirius.

 

Z jejich omezeného výhledu pod postelí viděla Ginny jen jejich nohy. Šokovaně však vyvalila oči, když na zem, jen několik stop od postele, přistála bílá halenka paní Hagenové. Podívala se na Harryho, který vypadal, že každou chvílí dostane infarkt. Oplatil jí pohled totálně zděšeným.

„Prosím, madam Hagenová… Evo! Tohle opravdu není nutné,“ škemral Sirius.

„Pojďte, můj pohledný zaměstnavateli, já vím, jak moc mě chcete, viděla jsem to ve vaší mysli. Teď uskutečním vaše sny,“ zavrněla. Ginny spadla brada, když vedle halenky přistála také její sukně.

„Přiznejte to!“ přikázala mu. „Přiznejte, jak moc toužíte po tom cítit u sebe nahou ženu. Váš strach vás drží zpátky, ale už se nemusíte bát!“

„Ehm,“ slyšela Ginny Siriuse si odkašlat a docela ji zajímalo, co se děje mimo jejich dohled.

 

Nervózně si vyměnila s Harrym ustarané pohledy. Nad nimi se najednou rozhostilo ticho. Zrovna začal uvažovat nad tím, že vykoukne, aby se podívala, co se děje, když se postel nad nimi najednou povážlivě prohnula přesně nad místem, kde se schovával Harry.

„Ó, ano, vezmi si mě,“ vykřikla madam Hagenová ve své rodné řeči. Harry se zděšeně zadíval vzhůru. Zcela jasně si představoval, co se děje jen několik stop nad nimi. Ginny naopak užasle pozorovala největší podprsenku, jakou kdy viděla, když dopadla před ně na zem.

 

„Evo,“ ozval se Sirius dýchavičně, „jsi nádherná.“ Ginny měla pocit, jako by ji někdo zparalyzoval. Ztuhle ležela a pozorovala hromadu oblečení, která před nimi narůstala. Když déšť oblečení ustal, šlo slyšet jen tlumené sténání a vrzání čím dál tím víc hýbající se postele.

„Musíme se odsud dostat,“ zašeptal Harry poplašeně. Znovu byl v nebezpečí, že ho postel rozdrtí a Ginny ho nemohla vinit, že chce zmizet.

 

Doufala, že pár na posteli je příliš zaměstnaný, než aby si jich všiml, a tak se pomalu vysoukala ven a plížila se ke dveřím. Pohled měla upřený výlučně na kliku u dveří, jak se snažila ignorovat, co se děje za ní. Opatrně se natáhla a otočila klikou. Dveře otevřela jen na úzkou škvíru a po čtyřech se co nejrychleji vyplazila ven. Harry se brzy objevil za ní na chodbě a tiše za nimi zavřel dveře. Než se ale zavřely, Ginny zachytila obrázek nahé madam Hagenové, sedící na okouzleném Siriusovi. Ten obrázek ji bude pronásledovat ve dne v noci.

 

„Zatraceně,“ zamumlal Harry, když se dveře zavřely, „tohle mě bude do smrti strašit.“

„Viděls, jak velkou má madam Eva podprsenku?“ zeptala se Ginny užasle. „Do té věci bys narval i Hagridovy dýně!“

„Merline! Ó, Merline!“ ozval se Siriusův hlas skrz zavřené dveře.

„Zmizme odsud,“ zaškemral Harry.

„Jo, pojďme na střechu,“ navrhla Ginny. „Tam nic neuslyšíme.“

„Myslíš, že je to dost daleko?“ zapochyboval Harry a vyškrábal se na nohy. „Spíš jsem přemýšlel nad Mozambikem nebo tak něčím.“

„Pojď,“ ušklíbla se Ginny a zatahala ho za ruku. „Něco ti řeknu, Harry.“

„A to?“

„Madam Hagenová docela efektivně vyřešila Siriusův problém,“ zahihňala se. S uvolněným smíchem se pak oba dva rozběhli do schodů.

___________________________________________________________________

Ginny seděla u kuchyňského stolu, kde právě snídala. Naproti ní seděl Ron a jako vždy se snažil zlikvidovat jakékoliv jídlo, které měl v dosahu. To naštěstí znamenalo, že se věnuje jídlu a jí si nevšímá, což Ginny naprosto vyhovovalo.

U stolu seděla také dvojčata, která byla ve své obvyklé bouřlivé náladě. Jak už se stalo jejich zvykem, významnou část rána trávili tím, že svoji sestru škádlili jejím vztahem s Harrym. Naneštěstí pro ně se jen usmívala a krčila rameny nad jejich komentáři a narážkami.

 

Sotva dosnídala, když dovnitř vlétla pištící sova a přistála na stole.

„Zdá se, že konečně dorazily vaše bradavické dopisy,“ oznámila Molly ze svého místa u dřezu.

„Konečně!“ vyhrkl Ron, vzal nůž a odřízl dopisy ze soviny nožky. Sova se na něj nepříjemně dívala. Ginny se na něj zaraženě dívala a nechápala jeho nadšení. Myslela by si, že Ron bude tím posledním, kdo bude chtít znát výsledky zkoušek z minulého roku. Něco se rozhodně dělo.

 

V tu chvíli už měl Ron rozdělit dopisy ostatním, místo toho ale sebral svůj a ostatní mrskl po Fredovi. Ihned se vrhnul na svoji obálku, zatímco Ginny pohladila rozčileného ptáka a nabídla mu kus svojí slaniny. Pták svačinu vděčně přijal a Ginny zmateně pozorovala nejmladšího ze svých bratrů. Vytáhl z obálky dopis, aniž by se na něj podíval a ušklíbl se. Když zachytil její pohled, vyklopil obálku a na stůl dopadlo cosi blyštivého. Byl to odznak s velkým písmenem P.

 

„Udělali z tebe prefekta?“ zaskřehotala. „To sakra ne!“

„Ginny!“ okřikla ji mamka. „Pozor na jazyk. Měla bys mít ze svého bratra radost. Být prefektem je velká pocta.“

„Jak je ale možné, že se prefektem stal tenhle blbec?“ odtušil George. „Vždyť byl loni málem vyloučen!“

„Jo,“ souhlasil Fred. „Pamatujete, jak musel spát v ložnici třeťáků?“

„V žádném případě sis ten odznak nezasloužil, Rone!“ procedila Ginny naštvaně mezi zuby.

„O co jde? Myslela sis, že tu pozici dostane tvůj drahý přítel? No, dovol mi něco říct, Ginny, na každý je tak oslněný tím arogantním debilem!“ štěkl Ron. „Učitelé teď už chápou tu jeho hru a věci se od příštího roku změní, pamatuj si moje slova!“

„U Merlina, je horší jak Percy!“ vydechl Fred vyděšeně.

 

Ron trhl hlavou jeho směrem.

„Jo, začínám chápat jeho pohled na věc. Nikdy neměl čas na toho ubožáka Chlapce, který přežil, a měl pravdu! Navíc, je jediný, kdo dostal skvělou práci a vydělává hromady peněz, ne?“

„Bill vydělává víc než on!“ poukázala Ginny. „A Charlie taky není za ním.“

„I tak, Percy vydělává zatraceně víc než taťka, ne?“ posmíval se Ron.

 

Ginny cítila, jak se jí krev začíná vařit v žilách, a tak sáhla po papíru, na němž byly Ronovy výsledky zkoušek. Rychle je přejela pohledem, než měl šanci jí papír vytrhnout.

„Věděla jsem to!“ vykřikla. „Ani jednou vynikající. Vlastně tady vidím párkrát mizerné a dokonce hrozné z Dějin čar a kouzel! Jak ses mohl stát prefektem s takovými známkami?“

„Byl jsem nejlepší volba!“ štěkl Ron. „Komu jinému by to dali? Jsem jediný čistokrevný čaroděj ve svém ročníku, kromě Nevilla, a tomu to asi dát nemohli, ne?“

„A odkdy má čistá krev co dělat s postem prefekta?“ zeptal se Fred chladně.

„Pro tebe to možná nic neznamená, ale pro některé lidi ano,“ zavrčel Ron. „vy tři byste si příští rok měli dávat pozor a jednat se mnou s respektem, který si zasloužím. Jestli ne, budete mít spoustu potíží, to vám slibuju.“

 

„A ty si, Rone, pamatuj, že jmenování je privilegiem a nesmí být zneužíváno,“ varovala ho Molly. „Může ti být odebráno stejně rychle, jako jsi ho dostal, takže já od tebe očekávám vhodné chování, rozumíš?“

„Samozřejmě, mami,“ usmál se neupřímně. „Můžu teď zajít k Nevillovi? Nemůžu se dočkat, až mu o tom řeknu.“

„Ano, jistě, drahoušku,“ zklidnila se Molly.

 

Ron se okamžitě odlepil od stolu a zamířil ke krbu, aniž by se ohlédl zpět. Ginny se rozzuřeně otočila ke svoji matce.

„Tys o tom věděla, že?“ obvinila ji.

„Ginny! Takovým tónem se mnou mluvit nebudeš,“ okřikla ji.

„Ale věděla jsi to, že jo, mami?“ přidal se k sestře George. „Tohle je opravdu, opravu špatný nápad.“

„Nebuďte směšní,“ odmávla je Molly, „jen proto, že ty a tvůj bratr nemáte žádný respekt ke školním pravidlům, neznamená, že to tak má každý. Jsem si jistá, že si Ron povede skvěle.“

„Mami, Ron byl loni málem vyloučen, protože školní pravidla ignoroval. Proč si myslíš, že se to příští rok změní? Navíc, co udělal, že si to zasloužil?“ snažila se Ginny zoufale zůstat klidná.

 

„Ginny má pravdu, mami,“ přidal se Fred. „Ron byl loni na zabití. Nejenže otravoval Harryho a Ginny, ale když s ním Hermiona přestala mluvit, ani trochu se nesnažil dělat něco do školy. Prefektové by měli být ostatním studentům vzorem!“

„Jako byste o tom zrovna vy něco věděli,“ štěkla Molly zpátky. „Zrovna vy dva nejste moc zářným příkladem.“

„Možná, ale my jsme taky nikdy neměli být prefekty,“ poukázal George. „Mami, co se děje?“ Molly si povzdechla a jako by se před jejich pohledy zmenšila.

 

„Já vím, že to vypadá divně, ale opravdu věřím, že je to pro něj to nejlepší,“ vysvětlila. „Celé léto je mi špatně z pomyšlení, co se s ním děje a mám o něj strach. S vaším otcem jsme přemýšleli, co s tím uděláme. Mluvili jsme s profesorem Brumbálem a on přišel s tím, že Ronovy problémy pramení z toho, že se cítí horší než ostatní. Chudák chlapec byl vždycky ve stínu svých bratrů a nikdy v ničem nevynikl. Albus si myslí, že když Ronovi dáme trochu více zodpovědnosti, tak to pro něj bude výzva. Tohle by vašemu bratrovi opravdu mohlo prospět, prosím, nezničte to.“

„Jo, to opravdu znělo tak, že si to vzal k srdci,“ ušklíbla se Ginny. „Myslí si, že byl jmenovaný, protože je čistokrevný, a tak se může chovat, jakkoliv se mu zachce! Ocenili jste ho za to, že se loni choval jako zmetek,“ obvinila ji Ginny. „Jakou zprávu mu to podle tebe vyšle?“

„Tohle je opravdu hodně špatný nápad,“ souhlasil Fred.

„Jen mu dejte šanci, prosím,“ žadonila matka. „Prostě jen podporujte svého bratra, nic jiného nežádám.“

 

Fred s Georgem beze slova odsunuli svoje židle a postavili se. Pak vyšli z kuchyně bez jediného pohledu zpět. Ginny se také postavila a vydala se za nimi, ale mezi dveřmi se zastavila a podívala se na svoji matku.

„Tohle je obrovská chyba, která se ti vrátí a bude tě pronásledovat, mami,“ řekla tiše. Pak už nečekala na odpověď a pospíšila si z místnosti. Harrymu se tyhle novinky rozhodně nebudou líbit.

 

 

 

<<< Předchozí           Následující >>>