III2. Rozhovory

30.01.2018 11:07

Trvalo další dobré půl hodiny, než se Harrymu, Ginny a Siriusovi podařilo uniknout od soudního dvora. A to předtím ještě museli odsouhlasit, že se s madam Bonesovou sejdou později, aby probrali všechny důsledky Harryho výpovědi. Konečně se dostali ven a zamířili k výtahům, když se za nimi ozval známý hlas.

 

„Ach, Harry, jsem tak rád, že jsem tě ještě zastihl. Mohl bys mi věnovat chvilku svého času?“ Všichni tři se otočili k Albusovi Brumbálovi, který chvátal k nim. Ginny už dokázala natolik číst emoce v jeho obličeji, že snadno rozeznala, jak hluboce je rozčilený. Povzdechla si, bylo jasné, že tohle nebude příjemný rozhovor.

 

„Všichni už jsme opravdu unavení, Albusi,“ zarazil ho Sirius škrobeně.

„Opravdu na tom musím trvat,“ nedal se odradit starý čaroděj. Harry rezignovaně pokrčil rameny a následoval ho kus zpět chodbou, kterou přišli. Brumbál je zavedl do malé kanceláře, která mu asi patřila jako Nejvyššímu divotvůrci, jak Ginny usoudila. Posadili se a čekali, až Brumbál začne mluvit.

 

„Ani nedokážu slovy vyjádřit svoje obavy z toho, že je teď proroctví všeobecně známou záležitostí,“ pronesl na úvod. „Teď bude i Voldemort znát jeho přesné znění a nezastaví se, dokud tě nedostane, Harry.“

„A to je nějaká novinka?“ odfrkl si Harry. „Jestli vám to uniklo, tak Voldemort už roky dělá, co může, aby mě zabil. V podstatě jsme sami uhádli, co to proroctví říká, ještě dřív, než jsme ho vyslechli. Pochybuju, že by na tom zrovna Tom byl jinak.“

„Navíc, Voldemort teď není zrovna ve formě, aby toho moc zmohl,“ dodala Ginny. „Většina jeho nejvěrnějších Smrtijedů je mrtvá, pod zámkem, nebo se bude muset skrývat, takže mu nikdo z nich moc nepomůže.“

 

„Ale říkali jste, jak snadno ovládal tělo toho hada,“ namítl Brumbál. „Kdykoliv by mohl posednout kohokoliv dalšího. Nebezpečí může přijít z těch nejnečekanějších zdrojů.“

„To si nemyslím,“ nesouhlasila Ginny. „Ten had byl unikátní. Soudě podle toho, jak reagoval, když mu Harry usekl hlavu, jsem si celkem jistá, že se jednalo o viteál. Když jeho tělo umřelo, obklopil ho nazelenalý dým, což se stalo i poté, co Harry zničil deník. Hádám, že ho Voldemort dokázal ovládat s takovou silou právě proto, že had měl v sobě kus jeho duše. Tohle bylo podruhé v jednom roce, co bylo jeho tělo zničeno. Vsadila bych se, že bude nějakou dobu trvat, než zkusí něco podobného znovu. Pravda, dokázal posednout Quirrella, ale to se stalo roky potom, co bylo jeho původní tělo zničeno. Bude trvat věky, než zase nabere dost sil.“ Brumbál přikývl a zdálo se, že ho její argumentace přesvědčila.

 

„Fakt, že o Voldemortových viteálech veřejnost neví, je poněkud uklidňující,“ uznal. „Byl jsem překvapený, že jsi dokázal něco takového nezmínit pod účinky veritaséra, Harry. Opravdu, ke konci se zdálo, že ses jeho vlivu zbavil úplně.“

„Loni jsem se naučil odolat kletbě Imperius, takže mě ani moc nepřekvapilo, že mi to šlo i s veritasérem,“ pokrčil Harry rameny. „Nejdřív jsem byl bezradný, ale brzy jsem se dokázal udržet, abych neřekl moc. Postupně to sláblo, až jsem byl schopný to ignorovat úplně.“

„Něco takového vyžaduje opravdu silného kouzelníka, Harry,“ ocenil ho Brumbál.

„To je můj přítel,“ prohlásila Ginny vášnivě. „Silný, mocný čaroděj, předurčený dělat velké věci, a ne jen zbraň nebo hračka ve vašich rukou, kterou můžete obětovat, kdy se vám to hodí.“ Brumbál si povzdechl.

„Hádám, že šance, že mi prozradíte, jak máte v plánu porazit viteál v Harrym, je nyní asi úplně pasé, že? Koneckonců to proroctví bylo mým jediným trumfem.“

 

„Počkejte chvilku,“ přerušil je Sirius. „Co, sakra, myslíte tím viteálem v Harrym? A co má být s jeho obětováním?“

„Zatraceně,“ zamumlal Harry.

„Ach, takže Sirius není obeznámený se situací?“ zeptal se Brumbál a asi poprvé od chvíle, co vstoupili do kanceláře, zamrkal.

„Siriusi, můžeme to vysvětlit…“ začala Ginny.

„Vysvětlit? VYSVĚTLIT? O čem to, do pekla, mluvíte? Co je to za kravinu, že je Harry viteál?“ zařval Sirius.

„Harry není viteál,“ zasyčela Ginny pobouřeně. „Ignoruj ho, říkali jsme mu tisíckrát, že ta věc v Harryho hlavě není viteál, ale prostě to nedokáže pochopit!“

„A co je teda v jeho hlavě?“ zasyčel Sirius nebezpečným tónem.

 

„Kus Voldemortovy duše,“ odpověděl Harry tiše. „Myslíme si, že se od něj odštěpil poté, co zabil mamku, a přichytl se ke mně. Proto je pro mě tak bolestivé, když je poblíž, a proto se mi mohl dostat do hlavy, nebo aspoň dokud mě Eva nenaučila nitrobranu.“

„U všech svatých, kus Voldemortovy duše?“ opakoval jeho kmotr ohromeně. „Proč jste mi to neřekli? A hlavně, jak to dostaneme ven?“

„Přesně moje otázka,“ vložil se do hovoru Brumbál. „Slečna Weasleyová mě ujistila, že ví, jak na to, aniž by Harrymu ublížili, ale já se obávám, že nic takového neexistuje. Viteál nebo ne, dokud kus duše zůstává v Harrym, Voldemort nemůže být zabit, takže mi promiňte, že na to tak tlačím.“

 

„Máte pravdu, že se to bude chovat stejně jako viteál, ale on to není,“ nedala se zlomit Ginny. „Možná pořád váže toho bastarda k životu, ale fakt, že nikdy nebyl proveden správný rituál, znamená, že to můžeme dostat pryč.“

„Ale jak?“ rozhodil rukama Brumbála a v jeho hlase se ozvala frustrace. Ginny se podívala na Harryho, který se na ni zašklebil. Očividně si užíval, že pro jednou o informace žadoní starý kouzelník. Nechtěla ale Brumbála naštvat příliš, koneckonců, byl to mocný čaroděj. Možná drobné vodítko ukojí jeho zvědavost?

 

„Neříkal jste vždycky, že láska je nejsilnější mocí ve vesmíru?“ obrátila se k němu. „No, tak my tuhle moc využijeme.“ Na vteřinu vypadal Brumbál zmateně. Kmital pohledem z Ginny na Harryho a jeho obočí se zkrabatilo, jak se soustředil. Pak bez varování vybuchl smíchy.

„Panečku, byl jsem to ale hlupák, že?“ lapl po dechu, jak se dusil smíchy. „Všechny ty roky hlásám, že láska dokáže překonat všechno, a teď, když je tahle znalost nejdůležitější, zapomenu svoji vlastní lekci. Jsem tak naivní!“

„Hádám, že už jste na to kápl,“ ušklíbla se Ginny. Vážně toho nechtěla prozradit tolik.

„To ano, mladá dámo,“ zachechtal se Brumbál. „A je to opravdu ohromující řešení, musím říct. Zamýšlíte použít lásku jako zbraň, jak dostat Voldemorta z Harryho mysli. Opravdu, nemohl bych vymyslet vhodnější cestu, jak porazit zlo, vážně ne.“

 

„Počkejte, já tomu nerozumím,“ namítl Sirius. „Vím, že spolu tihle dva cukrují, ale nechápu, jak přesně to může pomoct?“

„Pokud se ošklivě nemýlím, Harry a Ginny zamýšlejí provést akt nejvyššího vyjádření lásky a závazku, kterým si dva lidé můžou projít. Chtějí provést Duše svazující rituál.“

„Duše svazující rituál? To ale v dnešní době nikdo nedělá,“ nechápal Sirius.

„Nevadí, je to perfektní řešení jejich problémů,“ poznamenal Brumbál. „Voldemortova duše uprchne, jakmile bude konfrontována láskou, kterou mezi sebou tihle dva mají.“ Sirius však vypadal ještě ustaraněji.

 

„Harry, Ginny, víte oba přesně, co ten rituál obnáší, ne? Oba jste ještě dost mladí na to, abyste udělali takový druh závazku,“ poukázal.

„Neboj se, Siriusi, vím naprosto jistě, že pro sebe nikdy nepotkám nikoho lepšího než je Harry,“ ujišťovala ho Ginny.

„Ach, mám pravdu, když předpokládám, že se u tebe projevil dědičný dar Prewettovy rodiny ve čtení aur, Ginevro?“ zeptal se Brumbál šťastně.

 

„Copak to ví fakt všichni?“ zaskučela Ginny.

„Čtení aur?“ zalapal Sirius po dechu. „Co ještě mi vy dva tajíte?“

„Nic moc, Siriusi,“ uklidňoval ho Harry. „Možná snad jen to, že jsme se snažili umluvit Molly, aby souhlasila se Zásnubní dohodou. Kdybychom ji měli, potom bychom mohli podstoupit rituál bez předchozího souhlasu rodičů.“

„Zásnubní dohoda?“ opakoval Sirius nevěřícně. „Něčím takovým opovrhuju! Přesně taková dohoda byla důvodem, proč jsem utekl z domova. Nikdy bych si nemyslel, že do toho budeš chtít jít, Harry.“

„No, tak trochu jsme doufali, že se nás zastaneš,“ začala váhavě Ginny. „Tak nějak jsme mojí mamce naznačili, že s námi souhlasíš a jí se ulevilo, když jsme se zaštítili tvým jménem.“

 

„Zatraceně, vy dva budete jednou moje smrt,“ zaskučel Sirius. „Jste si tím opravdu jistí?“

„Ničím v životě jsem si nebyl jistější,“ ujistil ho Harry, který se natáhl a vzal svoji přítelkyni za ruku.

„No, nemůžu říct, že by mě to až tak moc překvapovalo,“ připustil Sirius. „Tvůj otec byl stejný, Harry. Jakmile se rozhodl, že je pro něj Lily ta pravá, bylo vymalováno. Asi je to osud všech Potterů najít si svou životní partnerku v brzkém věku. Já jsem nic takového nikdy nechtěl. Počkal jsem aspoň do svých třiceti, než jsem se uvázal.“

„No ještě se moc neraduj, Eva si to pořád ještě může rozmyslet,“ zažertoval Harry.

„Jo,“ ušklíbl se Sirius.

 

„Zásnubní dohoda je smysluplným postupem,“ vložil se do rozhovoru Brumbál. „Jestli je něco, co mohu udělat, abych přesvědčil Molly a Artura, aby s tím souhlasili, dejte mi, prosím, vědět.“

„Takže jste s naším návrhem spokojený?“ ujišťovala se Ginny. „Už si nemyslíte, že Harry musí umřít, aby mohl být Voldemort poražen?“

 

„Cože musí?“ štěkl Sirius.

„Uklidni se, Siriusi,“ tišil ho Brumbál. „Jsem si jistý, že tohle je správná cesta. Přiznávám, že jsem byl přesvědčen, že se Harry bude muset obětovat, ale ujišťuji vás, že nikdo není šťastnější, že to tak být nemusí.“

„Ach, věřte mi, že je kupa lidí, které to dělá šťastnější než vás,“ odfrkla si Ginny, než ji něco napadlo. „Proto se všechno stalo tak, jak se stalo, že? Proto jste Harryho nechal u jeho děsných příbuzných, nepřipravil jste ho na to, že by měl čelit Voldemortovi, všechny ty okamžiky minulých let, kdy byl blízko smrti… to všechno byla součást plánu, že?“ Brumbál si povzdechl.

 

„Lhal bych, kdybych tvrdil něco jiného. Můžete si myslet, že jsem netvor, když jsem udělal, co jsem udělal, ale na chvíli se vžijte do mojí kůže. Jakmile jsem se na Harryho po útoku v Godricově dole podíval, věděl jsem, že kus Voldemorta zůstal v něm, a ani se všemi svými znalostmi jsem neznal bezpečný způsob, jak ho odstranit. Co jsem věděl, bylo, že Harry musí zemřít, aby mohl být Temný pán definitivně poražen. Jak jsem mohl riskovat bezpečí všech čarodějů a čarodějek v zemi kvůli záchraně jednoho chlapce? Ničilo mě to, ale věřil jsem, že nemám jinou možnost.“

„Pak jste blázen,“ štěkla Ginny. „Víte, když jsem byla mladší, každý mě obviňoval, že jsem posedlá hloupými pohádkami o Harrym Potterovi, ale to nebylo nic proti vám! Vy jste se opravdu ponořil do těch blbin o Chlapci, který zůstal naživu, že? Harry pro vás byl nějaký galantní mladý hrdina, který bude připraven obětovat svůj život, aby ochránil svoje přátele a ty, které má rád. Vážně jste chtěl konec jak v nějaké pohádce, ne? To ale jen znamená, že to, co jste udělal, je ještě větší blbost, než se zdálo.“

 

„Řekl jsem vám, Ginevro, že jsem neměl tušení, že viteál může být odstraněn…“ protestoval Brumbál rozčileně.

„To ne!“ štěkla Ginny. „Mám na mysli to, že jste Harryho odkopl k jeho příbuzným a nikdy ho nezkontroloval. Ti bastardi dělali, co mohli, aby si připadal bezcenný a nemilovaný! Chtěl jste, aby byl Harry noblesním hrdinou, ale měl jste zatracené štěstí, že se z něj nestal další Voldemort!“

„Tom Raddle se stal zlým hlavně proto, že byl zavržen svou zbývající rodinou,“ namítl ředitel. „Kdyby ho jeho otec přijal, Tom by vyrostl jako normální chlapec. To byl přesně ten pocit odvržení, kterému jsem se snažil vyhnout. Pro Harryho nebylo lepší místo než u jeho zbývající rodiny. Nic není silnějšího než krev, slečno Weasleyová, a kouzla kolem domu jeho tety držela Harryho mnoho let v bezpečí. Vernon s Petunií nebyli Harrymu takovými opatrovníky, v jaké jsem doufal, ale pořád ho přijali a starali se o něj.“

 

„Starali se o mě?“ neovládl se Harry. „Jen mě tolerovali jako otroka! Už jako pětiletý jsem musel uklízet dům. V osmi jsem uměl uvařit téměř cokoliv. V deseti jsem se staral navíc ještě i o zahradu. Měl jsem hlad a nikdo mě neměl rád! Neexistoval den v mé drahé rodině, kdy by mě nikdo neurážel nebo nezesměšňoval. Dudley mě mlátil jednou nebo dvakrát do týdne a Vernon to považoval za nesmírně zábavné. On sám mi jednou zlomil ruku. A vzal mě do nemocnice? Ne, na několik dní mě zamkl v prťavém přístěnku. Víte, jaké to je, být čtyři dny bez jídla, pane řediteli? Já jo. Vím, co to je mít neustále hlad. Vím, jaké je to spát ve svých vlastních výkalech, protože mě strýc nepustil z přístěnku ven, abych mohl použít záchod. Vím, jaké to je cítit se špinavý!“ Brumbál na Harryho jen vyděšeně zíral.

 

„Mohl byste ho vinit, kdyby se obrátil na stranu zla?“ vyzvala Ginny starce. „Kdyby využil magii, aby se bránil a ty bastardy zabil? A nejhorší na tom je, že v podstatě totéž jste udělal Tomovi Raddleovi. Vím z deníku, že Tom žadonil u celého profesorského sboru, včetně vás, abyste ho na konci roku neposílali zpátky do mudlovského sirotčince, ale přesto jste to udělal. Možná jste nebyl ředitelem jeho koleje, ale z první ruky jste viděl, jaké je to místo, kde žil. A pohnul jste prstem, abyste mu pomohl? Ne, stejně jako jste nepomohl Harrymu.“ Brumbál několikrát otevřel a zase zavřel pusu, aniž mu přes rty uniklo jediné slovo.

 

„Pojďme, děcka,“ položil jim Sirius ruce na ramena. „Pojďme domů. Myslím, že Albus potřebuje čas, aby mu došlo, jakou katastrofu málem způsobil.“ Všichni tři společně vyšli z malé kanceláře a ani se neohlédli.

___________________________________________________________________

Unaveně se vrátili zpátky na Grimmauldovo náměstí a vešli do kuchyně, kde Remus, Hermiona a Tonksová popíjeli čaj a vesele se bavili.

 

„Ahoj, tak jak to šlo? Usvědčili ho?“ zeptala se Hermiona v momentě, kdy si jich všimla.

„Byl shledán viným v hlavních bodech obžaloby, dodatečné body budou podrobeny dalšímu vyšetřování,“ odpověděl Sirius a svezl se na nejbližší židli.

„Vypadáš unaveně,“ poznamenala Tonksová.

„Po soudu jsme měli poměrně náročný rozhovor s Brumbálem,“ vysvětlil Sirius. „Zdá se, že Harry s Ginny nám dost věcí zatajili.“

 

„Cože?“ zadíval se na oba dospívající podezřívavě Remus.

„Slibujeme, že vám všechno vysvětlíme, jakmile tady budeme všichni,“ ujistil je Harry, „ale teď si opravdu potřebuju dát šálek čaje a něco k snědku.“

„Jo, já taky,“ souhlasila Ginny, než se rozhlédla kolem sebe. „Lenka tu ještě není? Říkala, že tu bude brzy.“

„Je nahoře s Evou,“ odpověděl Remus. „Byla přesvědčená, že se zlepšila v nitrobraně, tak ji šla Eva přezkoušet. Percy s Audrey by tady měli být kolem jedné.“

„Super, to stihneme oběd, než tady budou všichni,“ rozjasnil se Harry.

 

Dobby se zase vyznamenal a brzy před nimi ležela hostina, na kterou se všichni lačně vrhli. Krátce před jednou se k nim pak přidal Percy a Audrey. O pár minut později se konečně objevila také Lenka s Evou.

„Dokázala jsem to!“ hlásila rozzářená Lenka. „Moje mysl je bezpečná!“

„Ano, vedla si opravdu dobře,“ souhlasila Eva lehce zaraženým tónem. „Musím říct, že jsem ještě nikdy nepracovala s nikým s růžovými mentálními štíty ozdobenými květinami, ale nemůžu popřít, že je to efektní.“

„Jen proto, že jsou funkční, nemusí být nutně neatraktivní, ne?“ protestovala škádlivě Lenka.

„Ne, opravdu, Lenko, tvoje štíty jsou asi nejhezčí, co jsem kdy viděla,“ usmála se Eva.

„Děkuji,“ zatetelila se Lenka potěšeně.

 

„Dobře, jestli Evě a Lence nevadí, že budou jíst, zatímco mluvíme, myslím, že bychom se do toho měli dát,“ oznámil Sirius. „Jak už jste někteří slyšeli, Lucius Malfoy byl usvědčen z několika zločinů a pod veritasérem se přiznal k několika dalším. Aby to bylo ještě lepší, odhalil dlouhý seznam jmen Smrtijedů a přiznal, že není možné obdržet Znamení zla pod nátlakem. Bude mít zatracené štěstí, jestli unikne rozsudku smrti, a jeho kámoši jsou zatýkáni, zatímco tady spolu mluvíme.“

„Několik z nich bylo členy Čarostolce a byli zatčeni hned na místě,“ doplnil Harry šťastně.

„Jo, bylo krásné být u toho,“ zatetelil se Sirius. „V jediné chvíli byli všichni Voldemortovi následovníci ze hry. Naneštěstí Malfoy v té chvíli nepřestal žvanit.“

 

„Co tím myslíš?“ přimhouřila oči Tonksová.

„Prozradil proroctví a to, že jsme se k němu snažili dostat dřív, než Voldemort. Navíc se zdá, že tady ti dva,“ ukázal na zahanbeně se tvářící mladý pár, „vlastně ví, co ta zatracená věc říká.“

„Řekli jste nám, že to proroctví bylo zničeno!“ protestovala Hermiona.

„Lhali jsme,“ odvětila Ginny klidně. „To vlastně děláme dost často.“

„Vždycky jsme měli v plánu vám to říct, jen jsme čekali, až budeme všichni pohromadě,“ dodal rychle Harry s pohledem upřeným na svou přítelkyni.

„Samozřejmě na to všechno je teď už trochu pozdě. Harry musel svědčit pod veritasérem. V podstatě celou tu věc odrecitoval před soudem. Naštěstí byl nakonec schopen účinky lektvaru porazit, takže trochu zmírnil následky, ale škoda už byla napáchána,“ zaskučel Sirius.

„Tak co to proroctví říká?“ odtušila Hermiona. Harry jeho znění opět slovo od slova zopakoval.

 

„No, není to úplně překvapení, ne? V podstatě jsme to uhodli,“ poukázala Tonksová.

„Ale co politické dopady?“ namítl Percy. „Teď, když Ministerstvo ví, že se Vy-víte-kdo vrátí a Harry bude tím, kdo ho bude jako jediný schopný porazit, nedají mu chvíli pokoje!“

„Neboj, Harry je přesvědčil, že jsme tomu hadovi ustřelili hlavu dřív, než se proroctví stihlo naplnit. Když jsme opouštěli síň, lidi padali na kolena a děkovali mu,“ zašklebil se Sirius. „Přestal jsem počítat, kolik čarodějek se ho snažilo sbalit.“

„Ne, že by na tom záleželo, když mě žádná z nich nezajímá,“ zadíval se Harry nervózně na svoji přítelkyni.

„Neboj, lásko, vím, že bys mě nikdy nepodvedl,“ odpověděla sladce. „Ne, pokud by sis nechtěl z první ruky vyzkoušet moje kastrační kouzlo.“

 

„Což nás přivádí k dalšímu malému překvapení, které pro nás tyhle dvě hrdličky mají,“ poznamenal Sirius. „Ukázalo se, že náš kámoš Voldemort má Harryho s Ginny tak rád, že jim dal dárečky. Většina z vás ví, že Ginny zůstaly jeho vzpomínky jako důsledek svého seznámení se s jeho deníkem…“

„Cože?“ zaskřehotal Percy. „Jeho vzpomínky? O čem to mluvíte?“

„Krásný skřek, Percy, velmi mužný,“ zasmála se Ginny. „Říkala jsem ti, že jsem byla posedlá Voldemortem jednajícím skrz svůj starý deník, ne? Snažil se ze mě vysát život, aby se mohl vrátit, pamatuješ? No, když byl deník zničen, všechna životní síla, kterou mi ukradl, se ke mně vrátila. Ale to nebylo všechno. Protože jsme byli tak blízce propojení, když byl zničen, všechny vzpomínky z deníku nakonec skončily u mě. Pamatuju si všechno, co Voldemort udělal do svých šestnácti.“

„To mě podrž,“ lapla Audrey po dechu.

„Promiň, to je Percyho práce,“ ušklíbla se Ginny. „A než se někdo zeptá, ne, neznamená to, že se ze mě může stát další Temný pán. Jsem pořád stejná osoba jako vždycky, jen mám o něco víc znalostí.“

 

„Jako způsob, jak se vytváří viteály,“ dodala Hermiona.

„Přesně,“ usmála se na ni zrzka. „Naneštěstí ty vzpomínky trvají jen do doby, kdy Raddle vytvořil svůj první viteál, deník. Proto si nejsem jistá, kolik jich vytvořil, ani kde jsou. Ale o jeho dospívání vím prakticky všechno.“

„Jakou barvu mělo jeho spodní prádlo?“ zeptala se Lenka.

„Proč bys něco takového vůbec chtěla vědět?“ nechápala ohromená Tonksová.

„O lidech toho můžeš říct hodně z toho, jaké si vybírají spodní prádlo,“ vysvětlila jí Lenka, „proto nenosím žádné. Vyjadřuje to, že jsem záhadná.“

„Vsadím se, že ti to taky zajišťuje popularitu u kluků,“ zamumlala Tonksová.

 

„Soustřeďte se, lidi,“ zakřičel Sirius. „U Merlina, já bych tady měl být ten, kdo se chová dětinsky. Jak jsem řekl, Ginny není jediná, ve které Voldemort něco zanechal. Harry má taky malé překvápko.“

„Cože?“ zadívala se na svého kamaráda podezíravě Hermiona.

„Kus jeho duše,“ odpověděl Harry dřív, než stačil Sirius promluvit. Na chvíli zavládlo ohromené ticho.

 

„Kus jeho duše? Ale… to ale znamená, že jsi…“ zakoktala se Hermiona.

„NENÍ viteál!“ neovládla se Ginny. „Všem jsem vám to řekla už dřív. Pro tvorbu viteálu je třeba kompletního rituálu a spojujícího kouzla. U Merlina, jsou vytvořené jen tehdy, když je někdo zabit! Ne, kus duše v Harrym může být odstraněn, aniž by tím Harry utrpěl.“

„Jak?“ vydechla Audrey.

„Jo, tohle je ta dobrá část,“ neodpustil si Sirius. „Vypadá to, že nejen já a Eva se budeme v brzké době brát. Jak jsi připraven na to mít švagra, Percy?“

 

„O čem to mluvíš?“ ohradil se jmenovaný nepřátelským tónem.

„No, zdá se, že jediným způsobem, jak z Harryho dostat Voldemortovu duši, je přivítat v něm jiný kus duše. Konkrétně kus, který je ochoten se s ním spojit,“ vysvětloval Sirius, který si svou roli zjevně užíval. „Jeho krásná přítelkyně souhlasila, že s tímto šťastným chlapcem podstoupí Duše svazující rituál. Samozřejmě musí být napřed oficiálně zasnoubeni…“

„Kecy!“ neovládla se Tonksová.

 

„Duše svazující rituál? Copak jste se zbláznili?“ rozohnil se Percy. „Copak nevíte, jak jsou takové věci nebezpečné? Jestli jedna osoba umře, tak i ta druhá! Navíc, páry, které tím rituálem projdou, jsou vázány na celý život, a ty jsi ještě příliš mladá, abys o něčem takovém rozhodla, Ginevro. Ne, zapomeň na to. Musíte najít jiný způsob, jak ten viteál dostat z pana Pottera ven.“

„NENÍ TO VITEÁL!“ křikla Ginny. „A ty, idiote, mi nemáš co mluvit do života! Vím jistě, že bych si nikdy nenašla nikoho lepšího, než je Harry. Navíc, mamka už souhlasila, že zásnuby jsou dobrý nápad, a promluví si o tom s taťkou. Možná jsi znovu součástí naší rodiny, Percy, ale pořád jsi hlupák, který si myslí, že ví víc než ostatní!“

 

„Jo, na to jsem málem zapomněl. Další malé tajemství, které se na mě dneska Ginny vychrlila - dokáže číst magické aury. Její a Harryho magie jsou v naprostém souladu, takže jsou pro sebe ideálními partnery. Taky to vysvětluje, proč od sebe nedokážou udržet ruce dál,“ ujal se slova Sirius.

„Cože? Čtenářka magické aury? Jako babička Jill?“ vydechl Percy šokovaně.

„Je to dovednost Prewettovy rodiny,“ vysvětlila Ginny. „Mamka to taky umí, i když mi o tom nikdy neřekla. Teď chápete, proč jsem si tak jistá tím, že je pro mě Harry tím pravým, kromě prostého faktu, že ho miluju?“

„A já miluju ji,“ dodal Harry ohnivě.

 

„Ale… co ta část se společnou smrtí?“ připomněl Percy. „Bez urážky, Harry, ale ty opravdu nejsi zrovna nejbezpečnější osoba na světě, že? Jestli se Voldemort vrátí, půjde po tobě, takže vystavíš riziku i Ginny.“

„Jestli to neudělám, Voldemort bude neporazitelný,“ poukázala Ginny. „Prostě nám budeš muset pomoct zajistit Harrymu bezpečí, ne?“

„No, to je chyták, ne? Tenhle rituál možná může dostat vit… ehm, kus duše z Harryho, ale co ty ostatní viteály? Pořád netušíme, kde je hledat, ne?“ rozčiloval se její bratr.

 

„Harry, kdy do tebe Voldemortova duše vstoupila?“ zeptala se Lenka s ohromeným výrazem na tváři.

„Když se mě jako mimino pokusil zabít,“ odpověděl Harry tiše. „Myslíme si, že se jeho duše rozdělila, když zabil moji mámu, a když do něj vrazila odražená vražedná kletba, ta duše se oddělila a připojila se ke mně.“

„Takže to bylo v roce devatenáct set osmdesát jedna a Voldemort měl tou dobou už vytvořeny i všechny ostatní viteály, správně?“ pokračovala Lenka.

„Jo, proto se mu asi podařilo přežít,“ potvrdil Harry váhavě.

„A Ginny, ty jsi řekla, že máš všechny Voldemortovy vzpomínky, které byly v tom deníku, že?“ dotazovala se blondýnka dál.

„Ano,“ potvrdila Ginny a začalo se v ní vzmáhat nadšení, když jí docházelo, na co její kamarádka naráží.

„Takže logicky, všechny Voldemortovy vzpomínky do roku osmdesát jedna jsou obsaženy v duši v Harryho hlavě, včetně toho, co jsou viteály a kde jsou jejich skrýše. Jen je musíme dostat ven,“ dokončila Lenka vítězoslavně.

„Lenko, to je zatraceně brilantní!“ vyhrkla Ginny.

 

„Počkejte chvilku,“ přerušila je Eva. „Není to tak jednoduché. Ginny, ty jsi získala Voldemortovy vzpomínky jedinečnou sérií událostí, které nemůžou být jen tak snadno napodobeny. Navíc, Duše svazující rituál tu část duše jistě zničí, takže jakákoliv informace z ní musí být získána ještě předtím. Jsem dost schopná nitrozpytka, ale sama bych se nikdy neodvážila zkoumat něčí duši. Voldemort byl neskutečně mocný čaroděj a ten kus duše by mě pravděpodobně zničil.“

„Sakra, znělo to jako tak dobrý nápad,“ zaklela Tonksová.

 

„Počkejte chvilku, co kdyby byl ten kus duše oslabený?“ navrhla Ginny.

„Co tím myslíš?“ nechytala se Eva.

„Vzpomínám si, že Raddle znal kouzlo, které dokáže lidskou duši zmrazit a nechat ji tak zranitelnou pro útok. Myslím, že to zkoumal, aby to mohl použít proti lidem ovládajícím nitrobranu, ale nakonec usoudil, že ho nebude potřebovat,“ vysvětlila zrzka.

„Myslím, že jsem o tom kouzle slyšela, ale je to velmi temná kletba,“ řekla Eva zaraženě. „Myslím, že se jí říká Mysl svazující kletba, a jen ti nejmocnější čarodějové ji dokážou seslat. Nikdy jsem nezjišťovala, jak se používá. Říkáš, že ty víš, jak ji seslat?“

„No, ne, nevím, ale někde to musí být zaznamenáno,“ pokrčila rameny Ginny.

 

„Myslíte, že to bude tady v knihovně?“ zeptal se Sirius. „Je tu docela dost temných záležitostí.“

„Ale kdo by to kouzlo seslal, Ginny?“ zeptala se Eva. „Jak jsem řekla, může to udělat jen opravdu mocný čaroděj.“

„Ne, není to v knihovně nahoře. Všechny věci ohledně magie duší a nitrozpytu jsem prošla,“ přiznala Ginny. „Ale vím, kdo má sílu to kouzlo seslat. Harry.“

„Harry?“ zalapala po dechu Hermiona. „Chceš, aby sám na sebe seslal kouzlo, které mu sváže mysl?“

 

„To by mohlo fungovat,“ připustila Eva zamyšleně. „Harry na to má zcela určitě dost síly a kouzlo jako takové nepůsobí žádnou škodu. Zanechá ho ale naprosto zranitelného, takže si musíme dát velký pozor na to, kdy a kde ho sešleme.“

„Když to provedeme tady, tak to bude v pořádku, ne?“ ujišťoval se Harry.

„Myslím, že ano,“ odpověděla Eva. „Nemám tušení, jak dlouho bude kouzlo účinkovat, ale dokud bude aktivní, budeš naprosto odhalený, jak fyzicky, tak psychicky.“

„Budeš to ty, kdo mi vleze do hlavy, aby tu informaci dostal?“ zeptal se Harry a Eva přikývla.

„Pak s tím nemám problém,“ usmál se na ni.

„A já na tebe budu dohlížet,“ dodala Ginny. „Ujistím se, že kromě nás dvou se k tobě nikdo ani nepřiblíží.“

„Pak s tím nemám už vůbec žádný problém,“ potvrdil Harry.

 

„Super, ale pořád nikdo nemáme tušení, jak se to kouzlo sesílá,“ připomněl jim Remus.

„No… já bych možná věděl, kde bychom o tom mohli něco najít,“ ozval se Percy váhavě.

„Kde?“ vyhrkl Sirius.

„Na Malfoy Manor,“ odpověděl Percy. „Taťka říkal, že tam je největší sbírka knih Černé magie v Evropě. Lucius musel od Popletala dostat speciální povolení, že jich může mít tolik. Jestli někde existují podrobnosti o tom kouzle, vsadím se, že budou tam.“

 

„Skvělé, ale jak se tam dostaneme?“ zaskučel Sirius. „Vsadím se, že je pod Fideliovým zaklínadlem.“

„No, vlastně není,“ nesouhlasil Percy. „Lucius byl politik a státník. Pořádal bály a setkání, v jeho sídle se pořád střídali nějací hosté. Jak by můj otec byl schopen se tam dostat?“

„Dobře, žádný Fidelius, ale vsadím se, že to místo je vážně dobře chráněno, dokonce i když je Lucius pryč. Jak se tam dostaneme?“ povzdechl si Harryho kmotr.

„Jo, potřebujeme nějakého fakt dobrého zaklínače,“ souhlasila Tonksová.

„Někoho, kdo pracuje jako lamač kleteb, například?“ zašklebil se Harry na Ginny.

„Víte, myslím, že je načase, aby se naše malá skupinka rozšířila o nového člena,“ usmála se jeho přítelkyně.

___________________________________________________________________

„Pan Black? Promiňte, že jste musel čekat. Rád vás zase vidím,“ nabízel mu ruku vysoký zrzavý muž.

„Pane Weasleyi, tak se zase potkáváme,“ potřásl mu pravicí Sirius. „Díky, že jste mě přijal tak brzy.“

„To je součástí Gringottových služeb,“ usmál se Bill. „Půjdeme ke mně do kanceláře, abychom mohli prodiskutovat vaše požadavky?“

 

„Nazdar, Bille,“ vystoupila Ginny zpoza sloupu, za kterým se schovávala.

„Ginny? Co ty tady děláš?“ lekl se Bill.

„Je tady se mnou, samozřejmě,“ vystoupil ze skrýše i Harry. „Ahoj, Bille, jsi v pořádku?“

„Harry? Jo, mám se fajn, díky. Co tady děláte vy dva? Kde je mamka?“ rozhlížel se Bill po hale.

„Jo, tihle dva jsou tady se mnou,“ informoval ho Sirius. „Jsou poměrně zásadní pro diskusi, kterou bych rád vedl.“

„Ehm, dobře. Raději pojďte všichni dovnitř,“ pobídl je spěšně do otevřených dveří od své kanceláře.

 

Ginny se rychle rozhlédla kolem sebe. Nikdy Billa v práci nenavštívila, a tak ji překvapilo, jak malinká místnost to je. Pak ale usoudila, že Bill tady moc času asi netráví. Navíc pochybovala, že by skřeti dali člověku něco luxusního.

„Tak, co pro vás… ehm, vás tři můžu udělat?“ zeptal se Bill.

„Hledáme vzácnou knihu kouzel, která je, jak si myslíme, na vysoce zabezpečeném místě. Její získání bude extrémně náročné a nebezpečné,“ začal bez okolků Sirius.

„Dobře,“ přikývl Bill váhavě a neodtrhával pohled od své sestry. „Jak se ta kniha jmenuje? Možná jsem o ní slyšel.“

„V tom tkví ta výzva, my nevíme,“ odvětil Sirius bezstarostně.

„Dobře, no, a kde je?“ zkusil Bill znovu.

„No, to si taky nejsme úplně jistí, ale myslíme si, že je v knihovně jednoho usvědčeného Smrtijeda,“ informoval ho Sirius.

 

Bill na něj chvíli tiše zíral, než se pousmál.

„Tohle je vtip, že? Proto jsou tu i Ginny s Harrym, aby sledovali, jak mě napálíte, že?“ ušklíbl se.

„Ne, myslíme to smrtelně vážně, Bille,“ ujistila ho Ginny. „Dokud se nám nedostane do rukou ta kniha, tisíce životů jsou v ohrožení znovu povstalého Temného pána.“

„Povstalého Temného pána? Co to je za blbost? Proč byste…“ začal její bratr.

„Zamysli se nad tím, kdo sedí vedle mě, bratříčku,“ přerušila ho Ginny a kývla hlavou Harryho směrem. „Jestli někdo ví o Temném pánovi, je to on.“

 

Bill na ně zíral v totálním úžasu. Zjevně nevěděl, co dělat, tak se vrátil ke způsobům Gringottovy banky.

„No, Gringottovi nabízejí celou škálu kleteb a kouzel, nicméně vás musím varovat, nepouštíme se do ničeho nelegálního,“ řekl a podával Siriusovi obchodní brožurku.

„To je další věc,“ podal mu ji Sirius klidně zpátky, „tohle bude soukromý obchod. S Gringottovými to nemá co dělat.“

„Cože? Nemůžu přijímat soukromé obchody! Kdyby to Gringottovi zjistili, na hodinu by mě vyhodili,“ protestoval Bill.

„Ale pro Fénixův řád pracuješ, ne?“ namítl Harry nevinně. „To by skřeti taky jistě považovali za neschválený soukromý přivýdělek.“

 

„Jak o tom víte?“ zasyčel Bill. „U Merlina, hlavně to nikde nevyžvaňte! Skřeti by se zbláznili, kdyby zjistili, že jsem členem.“

„Tak to by sis měl asi poslechnout, co jsme ti přišli říct,“ ušklíbla se Ginny. „Chci říct, nelíbilo by se nikomu z nás, kdyby se ta informace dostala do nesprávných rukou.“

„Ty mi vyhrožuješ?“ zděsil se její bratr.

„Ne, vlastně se jen snažím získat tvoji pozornost,“ ujistila ho Ginny. „Víš, Bille, blíží se válka a ty jsi na špatné straně.“

„Co tím myslíš? Řád vede Albus Brumbál!“ protestoval.

„Přesně! Ten starej blázen nás všechny zabije, jestli bude pokračovat takhle,“ rozohnila se zrzka. „Na základě špatné informace už málem přiměl umřít Harryho a ze všeho ostatního dělá fašírku.“

„Ginny!“ okřikl ji zděšeně. „Jak to vůbec můžeš říct?“

 

„Všechno je to pravda, pane Weasleyi,“ potvrdil Sirius. „Brumbál dělá obrovské chyby a vážně mi dělá starosti, že obrana naší země leží na něm. Naštěstí si i další uvědomili problém a vstoupili do bojiště. Nová skupina, nazvaná Harryho hrdinové…“

„Velice brzy bude název změněn,“ přerušil ho Harry.

„… bojuje proti zlu a má v úmyslu zničit Voldemorta i všechny jeho nohsledy. Naneštěstí nám ministerská korupce a Albus věci dost ztěžují. Proto potřebujeme dobré chlapy…“

„A ženy,“ skočila mu do řeči Ginny.

„… aby bojovali za nás. Potřebujeme muže jako ty, Williame! Proto bychom tě rádi pozvali na další schůzku naší skupiny. Budeš muset složit Neporušitelný slib, že nic o skupině nevyzradíš, ale slibuji ti, že i když se k nám nebudeš chtít přidat, tak tě neodhalíme.“

 

„Kdo další je v té skupině?“ zeptal se vyjevený Bill.

„Nemůžeme ti to říct, dokud nesložíš přísahu, Bille, ale můžu ti říct, že tam nejsem jediným členem naší rodiny,“ odpověděla Ginny klidně.

„Hele, jste si tím jistí? Brumbál je skvělý muž…“ začal její bratr.

„Skvělý muž? Je to manipulativní, starý blázen, který si myslí, že ví všechno nejlíp!“ štěkla Ginny. „Neříkala jsem, že byl připraven obětovat Harryho jako beránka jen proto, že měl nesprávnou informaci? Nehledě na to, že se kvůli němu Harry mohl obrátit na zlou stranu. A co fakt, že věděl, že je na hradě bazilišek, ale nic s tím neudělal? Jsem přesvědčená, že věděl, že jsem posedlá, ale nic neudělal z přesvědčení, že Harry by nikdy nenechal nikoho z naší rodiny zemřít.“

 

„Cože? On věděl o baziliškovi? Tomu nevěřím,“ odfrkl si Bill.

„Bille, je to pravda, přísahám,“ pronesl Harry důrazně. „Jestli chceš, aby ti to někdo z nás potvrdil pod magickou přísahou, tak prosím, ale teď mi věř, jestli budeme následovat Brumbála, tak nás dovede do záhuby.“ Bill na něj chvíli zmateně zíral, načež svůj upřený pohled otočil ke své sestře.

 

„Jsi si tím jistá, Ginny? Víš, že tě mám rád, ale můžeš mi slíbit, že tohle není jen nějaká blbina, se kterou přišel tvůj přítel?“ odtušil.

„Bille, přísahám, jakmile si poslechneš, co ti chceme říct, budeš se na všechno dívat úplně jinak,“ujistila ho jeho sestra.

„Dobře, poslechnu si to,“ souhlasil nakonec rezignovaně Bill, „nic jiného ale neslibuju, dobře?“

 

„No, a když už jsme u toho, nechceš s sebou přivést i Fleur? Byla by skvělým přínosem,“ navrhl Harry.

„Doufám, že to neříkáš jen proto, abyste se tam měli na koho dívat,“ poškádlila ho Ginny.

„Samozřejmě, že ne, Fleur je na mě moc stará,“ odpověděl Harry, než se ušklíbl. „Ale její sestřička bude za pár let určitě k sežrání!“

„Víš, že za tento komentář později zaplatíš, že, pane Pottere?“ pronesla děsivě klidným hlasem.

„Ano, bohužel ano,“ potvrdil Harry tragicky, zatímco Bill se Siriusem si povzdechli.

___________________________________________________________________

Hned ten večer Bill s Fleur dorazili na Grimmauldovo náměstí a složili Neporušitelný slib. Potom byli uvedeni do kuchyně, kde jim Sirius, Eva, Harry a Ginny vysvětlili současnou situaci. Tentokrát si nic nenechávali pro sebe a brzy vysoký zaklínač se svou přítelkyní věděli vše.

 

„Mon dieu!“ vydechla Fleur. „To je neskutešné.“

„Nevím, kde začít,“ zatřásl hlavou Bill. „Mám asi milion otázek, ale opravdu nevím, kterou položit jako první.“

„Tak proč se první nezeptám já? Pomůžete nám?“ zeptala se Ginny s nadějí. Zoufale toužila po tom, aby se k nim její nejoblíbenější bratr přidal. Bill si vyměnil s Fleur pohled, než se obrátil zpět ke své sestře.

„Nemůžu to ani pobrat, ale těžko mám na výběr, ne?“ připustil Bill. „S Fleur už jsme se bavili o tom, jak jsme zklamaní z Fénixova řádu. Měli jste pravdu, že je Brumbál příliš pasivní, a teď, když jsem slyšel, jaký zmatek ze všeho udělal, myslím, že je čas na změnu spojenců.“

„Oui, uš vím, še je Harry dobrý šlověk a rráda ho budu následovat,“ potvrdila Fleur.

 

„Dobře, pak byste se možná měli seznámit s ostatními členy naší skupinky,“ oznámil Sirius, načež zavolal Dobbyho, aby přivedl ostatní. O pár minut později skupina naplnila kuchyň. Bill údivem otevřel pusu, když viděl, kdo všechno je přítomný.

 

„Percy! Zatraceně, když mi Ginny řekla, že je tu i další Weasley, předpokládal jsem, že tím myslí dvojčata. Už chápu, co myslela tím, že je s tebou v kontaktu,“ vydechl překvapeně.

„Vskutku,“ ušklíbl se jeho bratr. „Společně s Audrey už nějakou dobu zásobujeme skupinu informacemi z Ministerstva. Možná tomu nebudeš chtít věřit, Williame, ale naše malá sestřička se docela dostala do politiky.“

 

„Jo, asi začínám věřit všemu,“ ušklíbl se Bill, než se obrátil k další osobě v místnosti. „Ahoj, Tonksová, hádám, že se nemusím cítit špatně, když jako člen Fénixova řádu jednám za Brumbálovými zády, co?“

„Nedělej si s tím starosti, Bille,“ odpověděla Tonksová s úsměvem. „Věř mi, Harry s Ginny v loňském roce potřeli víc zla a nespravedlnosti než Albus za poslední desetiletí! Tohle je místo, kde se něco děje, věř mi.“

 

„Dobře, no, navzdory mému nejlepšímu úsudku, asi bychom se měli začít bavit o tom, jak se dostaneme do Malfoyovy knihovny. Bude hodně těžké se tam dostat, víte to, ne?“ poukázal Bill.

„Bohužel to jinak nejde,“ zůstával neoblomným Sirius. „Ta informace v Harryho hlavě zajistí, že se Voldemort nikdy nevrátí, takže to kouzlo potřebujeme, jinak se k ní nedostaneme.“

 

„Všdyť ale ani nevíte, še v té knihovně oprravdu je,“ namítla Fleur. „Mohlo by to být jako honit ducha.“

„To je pravda,“ připustil Sirius, „ale pokud nemáte jiný nápad, jak bychom to kouzlo mohli najít, obávám se, že nemáme na výběr.“

„Ne, o tom kouzle jsem už slyšel, ale v zaklínačství nemá uplatnění, takže ve skřetích záznamech nebude. Nedělají si moc starostí s kouzly, které ovlivňují pouze lidi,“ omlouval se Bill.

„To nic, já se díval do ministerských záznamů a tam taky není ani zmínka,“ ujistila ho Tonksová. „Ti, o nichž se nemluví, by o něm mohli vědět, ale ochrana kolem Odboru záhad je teď ještě víc posílená.“

„To by mě teda zajímalo proč,“ utrousil Harry sarkasticky.

„Pravděpodobně se bojí, že by se dovnitř zase dostal malý Harry Potter a rozbíjel jim jejich malé věštbičky,“ poškádlila ho Ginny.

 

„No, vypadá to, že nemáme na výběr,“ uzavřel debatu Remus. „Bille, jak moc si věříš, že se tam dostaneš?“

„Musím se na to místo napřed podívat, abych to dokázal říct,“ odpověděl zrzek. „Dokud neprovedu nějaký výzkum, nemám tušení, proti čemu stojím.“

„Máme o tom mísstě nějaké inforrmace?“ zeptala se Fleur. „Kdybychom měli plány posemků, byla by to velká pomoc.“

„Vážně odvádíš dobrou práci s učením Fleur angličtiny, Bille,“ poškádlila bratra Ginny.

„Sklapni, prcku,“ odmávl ji. „Jo, a až taky skončíme, my dva si musíme promluvit o jisté Zásnubní dohodě, rozumíš?“

„Co už,“ pokrčila rameny.

 

„Ehm, Arry? Proš tvůj skržítek poskakuje nahorru a dolů? Chtěl by jít na tolaletu?“ zeptala se Fleur.

„Dobby, co se děje?“ vyhrkl Harry poplašeně.

„Pane Harry, pánové! Dobby zná Malfoy Manor jako svoje boty, pane. Mohu vám nakreslit mapu, pane!“ poskakoval skřítek nadšením.

„Myslel jsem, že nemůžeš odhalit tajemství svého předchozího pána?“ zeptal se překvapeně Sirius.

„Hrozný starý pán dal Dobbymu oblečení, takže Dobby k němu nemá žádné závazky, pane,“ odpověděl skřítek.

 

„Ale tohle je skvělé!“ vyhrkl Harry. „Myslíš, že bys nám mohl dát i mapu pozemků, Dobby?“

„Samozřejmě, Harry Pottere, pane,“ odpověděl šťastně skřítek. „Dobby může udělat mapu celého domu a zahrad. Za pomoci magie to bude mít Dobby za chvíli.“

„Dobby, sídlo takové velikosti má asi vlastní ochranu, nejspíš v podobě magických kamenů rozmístěných kolem pozemků. Máš tušení, kde by mohly být?“ zeptal se Bill nedočkavě.

„Ó, ano. Dobby ví přesně, kde magické kameny jsou,“ zuřivě přikyvoval.

 

„Dobby, to je úžasný!“ povzdechl si nadšeně Harry, načež skřítek zrudl.

„Tomu nevěřím,“ zatřásl Bill hlavou. „Jen tak náhodou máš skřítka, který je náhodou bývalým pracovníkem na jediném místě, kam se potřebujeme dostat a který je náhodou zasvěcený do všeho a všechno nám může říct! Je možný, aby se stalo tolik náhod zároveň?“

„Karma mi dluží pár laskavostí,“ pokrčila Harry rameny.

„Hej, máš se zasnoubit se mnou, o kolik víc štěstí ještě potřebuješ?“ utahovala si z něj Ginny. Bill si jen povzdechl, když se všichni hlasitě rozesmáli.

 

 

 

 

<<< Předchozí           Následující >>>