III3. Večer v plamenech

14.04.2018 14:15

Ginny si nepamatovala, že by kdy mezi stěnami Doupěte vládlo větší napětí. Dům byl obvykle plný hluku a smíchu, dneska tu ale vládlo téměř absolutní ticho. Jediným zvukem široko daleko byl tikot mamčiných hodin. Její otec seděl na protější straně stolu s nejhroznějším výrazem, jaký u něj kdy viděla. Vedle něj seděla mamka s tichým výrazem podráždění. Ginny slyšela, jak se hádají, a zdálo se, že napětí mezi nimi stále nezmizelo.

 

„Možná bychom mohli začít?“ navrhl mírně Sirius ze svého místa u stolu. V místnosti s nimi byli ještě Eva a Harry a oba se tvářili ustaraně.

„Celá ta věc je směšná,“ štěkl Artur. „Jestli si myslíte, že prodám svou jedinou dceru jako kus masa, tak se ošklivě pletete!“

„Arture!“ zasyčela Molly. „Chovej se slušně a nebuď na Siriuse hrubý! Všichni tady dneska jsme, abychom se o té věci pobavili jako dospělí, ne jako děti.“

„Ale to je přesně ono! Někteří z nás jsou ještě děti, nevidím důvod, proč bychom se v jejich věku měli bavit o svatbě!“ procedil Artur mezi zuby.

 

„Mohla bych k tomu třeba taky něco říct?“ rozčílila se Ginny. „Ani ses mě nenamáhal zeptat, jestli do té Zásnubní dohody chci vstoupit, tati!“

„Ginny, jsi ještě moc mladá na to, abys věděla, co chceš od života. Nemusím se tě ptát, jestli si Harryho chceš vzít nebo ne. Sníš o svatbě s Chlapcem, který zůstal naživu, od doby, kdy ti bylo pět. Bez urážky, Harry,“ dodal rychle Artur.

„Se vší úctou, Arture, nebavíme se o tom, že by se měli vzít hned teď, jde jen o zásnuby,“ připomněl Sirius.

 

„Ale z jakého důvodu?“ odtušil Artur. „Tohle všecko se mi zdá jen jako plichta, aby už mladé čarodějky nepodstrkovaly Harrymu nápoj lásky. Nevím, proč by se moje dcera měla prodat do otroctví jen proto, že má Harry problém s nějakými zlatokopkami.“

„Arture, nebuď směšný,“ okřikla ho Molly. „Copak jsem ti neříkala, jak jsou tihle dva kompatibilní? Říkám ti, jakmile bude Ginny plnoletá, vezme si Harryho, ať si myslíš, co chceš. Nikdy jsem neviděla pár, jehož magie by byla v tak dokonalé harmonii. Někdy mi to vyráží dech, jen se na ně podívám.“

 

„Fajn! S tím nemám problém. Harry je skvělý mladý muž a já bych byl hrdý, kdyby se stal mým zetěm, ale proč nepočkáme, jestli k sobě budou cítit to samé, až budou dospělí?“ trval na svém Artur.

„A co se stane, když se některé čarodějce opravdu podaří podstrčit Harrymu nápoj lásky?“ připomněla Eva. „Co když se pak Harry nebude schopný kontrolovat a ta čarodějka s ním třeba otěhotní? Čest mu přikáže si ji vzít a tihle dva budou zničeni, když jim unikne příležitost strávit spolu život.“

„Ani vlastně nevím, proč jste tady,“ štěkl na ni Artur.

 

„Pane Weasleyi! Eva je moje snoubenka a brzy bude mojí ženou. Tím se také stane Harryho zákonnou opatrovnicí, takže má všechna práva účastnit se této diskuse. Musím vás požádat, abyste s ní mluvil zdvořile,“ procedil Sirius mezi zuby.

„Ano, no… omlouvám se, slečno Hagenová, to ode mě bylo hrubé,“ přiznal Artur zahanbeně. „Tohle všechno mě prostě rozčiluje.“

„To proto, že jsi jediný, kdo má nějaké námitky, tati,“ poukázala Ginny mírně. Artur na ni chvíli jen frustrovaně zíral.

 

„Copak nevidíte, jak barbarský tento typ dohody je?“ vydechl nakonec. „Tohle je přesně ten typ hovadiny, který využívají čistokrevní, a já jsem strávil celý život tím, že jsem proti tomu bojoval. Ginny, vždycky jsi byla silná nezávislá dívka. Proč chceš být prodaná za pár galeonů jako kus nábytku?“

„Arture, tohle je naprosto nefér,“ přerušil ho Sirius. „Věř mi, bojuju proti praktikám čistokrevných stejně jako ty, ale v tomto případě jsem přesvědčený, že je to správná věc. Navíc, pořád říkáš, že Ginny bude prodána do otroctví, ale na tu zásnubní dohodu ses ještě ani nepodíval!“

„Ujišťuji vás, pane Weasleyi, že ten dokument je naprosto fér,“ dodala Eva. „Mladý Harry se během pár let stane světově známým kouzelníkem a ta dohoda jim rovným dílem rozděluje veškerý majetek. Když se vezmou, bude to sňatek rovnocenných, v každém slova smyslu.“

 

„Miluju Ginny,“ vyhrkl Harry naštvaně, „a nikdy bych neudělal nic, co by jí ublížilo. Chci, aby byla šťastná.“

„Věř mi, tati. Četla jsem tu dohodu a získám z ní mnohem víc než Harry,“ poukázala Ginny.

„Ginny, ještě ti není ani patnáct. Jak bys mohla vůbec rozumět tak komplexní právnické dohodě?“ napomenul ji táta. „Kdo ví, jaké neobvyklé klauzule a omezení se v těch právnických žvástech můžou skrývat?“

„Potom si najměte právníka, který vám tu dohodu zkontroluje,“ navrhl frustrovaný Sirius.

 

„Řekl jsi to sám. Harry by byl skvělým zetěm,“ připojila se Molly. „Merlin ví, Arture, že se o naše děti nikdo nestará víc než já, ale dokonce i já si myslím, že tohle je dobrá věc. Ginny a Harry byli stvořeni jeden pro druhého a tahle dohoda jim zajistí, že spolu budou. Já chci pro naši dceru to nejlepší a jsem si jistá, že Harry bude milujícím manželem, který Ginny poskytne všechno, co jenom bude potřebovat. Co víc bychom si mohli přát?“

„Jak jsem řekl, nemám žádné námitky, aby si Harry vzal Ginny, ale až na to budou mít věk a budou opravdu vědět, do čeho jdou,“ trval na svém Artur. „Možná by mohli zkusit randit i s jinými lidmi, aby věděli, o co by se mohli připravit?“

 

Od každé osoby v místnosti se proti jeho poslednímu tvrzení ozval hlasitý protest, takže nebylo pochyb, co si o jeho nápadu myslí.

„Prostě je to jen tak strašně brzy,“ zaskučel Artur. „Co si o tom všem myslí Albus?“

„Brumbál? Co ten s tím má co společného?“ štěkl Sirius. „Proč by v tomto měl hrát roli jeho názor?“

„Jeho názor by samozřejmě měl být zohledněn,“ prohlásil Artur. „Je to největší čaroděj naší doby a má o Harryho zvláštní zájem. Navíc, je to ředitel jich obou. Budou moct i nadále navštěvovat Bradavice, když budou zasnoubeni?“

 

„Nebuď směšný,“ odvětil Sirius naštvaně. „Polovina žáků zmijozelské koleje je součástí podobných dohod a ano, i někteří žáci z dalších kolejí, než začneš namítat, že takové věci dělají jen zmijozelští.“

„Navíc je úplně jedno, co si o tomhle Albus myslí,“ rozsekla to Molly.

„Molly, jak to můžeš říct?“ zalapal její manžel po dechu.

„Snadno! Pamatuj si, že Brumbál byl tím, kdo poslal chudáka Harryho na tu misérii k mudlům. Pak začal trousit poznámky o pochybnostech, jestli je Sirius schopen Harryho vychovat a poskytnout mu vhodný domov. Vidíš, jaké to byly hlouposti, ne? A podívej se, jak poslední dobou vypadají Bradavice! Hrozní učitelé, zastaralé vyučovací metody a vysoce zpochybnitelné bezpečnostní standardy. A taky nezapomeň, co se stalo tvé dceři během jejího prvního ročníku, když jí měl Albus Brumbál zaručit bezpečí,“ chrlila ze sebe Molly. Artur na ni zíral v naprostém šoku.

„Dále, pane Weasleyi, jsme si dost jistí, že Brumbál věděl o přítomnosti baziliška ve škole, ale nic s tím neudělal. Kdyby školu zavřeli a poslali nás domů, Ginny se do Komnaty nikdy nemusela dostat,“ dodal Harry.

 

S pusou otevřenou překvapením se Artur zadíval na každého přítomného, jako by čekal, že Harryho slova někdo popře. Nikdo to ale neudělal. Nakonec si uvědomil, že se věci v jeho bezpečném světě náhle mění, a tak se zabořil hlouběji do své židle.

 

„Taky bych mohl připomenout, že Harry je velice silný mladý čaroděj, a čím bude starší, tím bude jeho magie sílit. Vaši dceru hluboce miluje a pochybuji, že dneska žije někdo, kdo by byl schopen ochránit ji lépe než on,“ poukázal Sirius mírně. Artur se nakonec zatvářil smířlivě a otočil se k Ginny.

„Je tohle opravdu to, co chceš, drahoušku?“ zeptal se jí.

„Ano, tati, to je,“ potvrdila.

„Pak v principu souhlasím, i když budu chtít, aby se na tu dohodu podíval nezávislý právník,“ potvrdil zachmuřeně.

 

Každý u stolu projevil svoji radost a Ginny vyskočila ze židle a pospíšila si k němu. Rozhodila kolem něj ruce a políbila ho na tvář.

„Víš, že vždycky budu tvoje malá holčička, ne?“ zeptala se ho se slzami dojetí v očích.

„Jo, ale hádám, že teď se o tebe budu muset dělit,“ odpověděl smutně. Ginny věděla, že jeho slova nemůže popřít, tak ho objala ještě pevněji a šeptala mu do ucha, jak moc ho má ráda.

___________________________________________________________________

„Jak ještě dlouho, Bille?“ zašeptal Harry.

„Už jsme skoro tam,“ zněla odpověď. „Dej nám ještě deset minut a budeme mít hotový poslední kámen. Potom budeme muset prolomit kouzla kolem pozemku a bude to.“ Ginny se na svého bratra usmála s úlevou, jak snadno se mu podařilo prolomit kouzla kolem Malfoy Manor. Už dvě hodiny byli shromážděni na poli obklopujícím dům, zatímco Bill s Fleur pracovali. Ginny byla netrpělivá, už chtěla být uvnitř.

 

„Tak, máme to!“ prohlásil Bill po nějaké době. „Venkovní kouzla jsou prolomena, takže byste se měli bezpečně dostat dovnitř. Jen buďte opatrní, jo?“

„Budem v pohodě, velkej bratříčku,“ líbla ho Ginny hravě na tvář. „Ty se jen ujisti, že se ta kouzla za námi nezavřou.“

 

Bill zabručel, když Ginny, Harry a Tonksová proklouzli malou železnou brankou v zadní části Malfoyova panství. Bouřlivě debatovali o tom, kdo by se měl vydat dovnitř, ale nakonec bylo jasné, že Ginny je jediná, kdo přesně ví, co hledají, což automaticky znamenalo, že Harry půjde s ní. Tonksová byla vybrána jako veteránka v útocích na majetek bývalých Smrtijedů, jejíž zkušenost se hodila. Bill s Fleur hlídali pozemek, aby se ujistili, že všechna kouzla zůstávají na místě, zatímco Sirius, Remus a Eva se skrývali poblíž a sloužili jako záloha, kdyby bylo třeba. Percy zase zůstával na Ministerstvu, kdyby se všechno hodně zvrtlo a oni potřebovali pomoc bystrozorů.

 

Všichni tři se pod Harryho neviditelným pláštěm plížili přes perfektně upravený trávník. Zahrady byly rozsáhlé a jim trvalo celých pět minut, než prošli kolem všech nádherně vonících květinových záhonů a dechberoucích fontán. Ginny jen zírala na majestátnost, ve které Malfoyovi žili, přestože na její vkus byla zahrada až příliš upjatá a strukturovaná. Měla raději divoce rostoucí květiny a chaotickou přírodu kolem Doupěte.

 

Právě se blížili k terasovité části zahrady, když se po jejich pravici ozval hlasitý skřek. Harry se ostře otočil a vyslal rychle tišící kouzlo dřív, než měla Ginny vůbec šanci zareagovat.

„Zatracení pávi,“ zamumlal její přítel. „Hádám, že tady nejsou jen na okrasu.“

„Jo, jsou to dobří poplašní ptáci,“ souhlasila Tonksová tiše. „Dobrý postřeh, Harry. Zdá se, že to snad nikdo neslyšel.“

Ginny se s úlevou zadívala na impozantní dům, který nejevil žádné známky toho, že by se v něm kdokoliv pohyboval.

„Pojďme, nemáme na to celou noc,“ pobídl je Harry.

 

Brzy se dostali k zadní části domu a přistoupili k francouzským oknům. Tonksová si před ně klekla a vyslala detekční kouzlo.

„Je na nich jen jednoduché zamykací kouzlo,“ zašeptala. „Malfoyovi musí předpokládat, že se přes ochranná kouzla nikdo nedostane. Tyhle dveře otevřu za chvilku.“

 

O pár vteřin později opravdu zaslechli cvaknutí a dveře se otevřely. Protože se potřebovali nepozorovaně pohybovat po domě, kromě Harryho neviditelného pláště na sebe seslali ještě i Zastírací kouzlo, než vstoupili dovnitř. Místnost, do které vešli, se ukázala být krásným salonem, naplněným starožitným nábytkem a množstvím portrétů na zdech. Většina z nich spala, ale Ginny byla i tak ráda, že jsou neviditelní. Proklouzli místností až k dubovým dveřím na druhé straně. Za nimi se ocitli v rozlehlé vstupní hale s velkým schodištěm po pravé straně. Přesně tady chtěli být!

 

„Dobbyho mapa byla přesná,“ zašeptala Tonksová. „Je tu schodiště. Malfoyova knihovna by měla být ve druhém patře. Pojďme.“ Naštěstí pro všechny tři se vzduch kolem nich lehce míhal i přes Zastírací kouzlo, takže byli schopni sledovat, kde jsou jejich společníci. Opatrně se vydali nahoru po schodišti potaženém kobercem, který pohlcoval zvuk jejich kroků. Byli sotva v prvním podlaží a chystali se pokračovat, když se poblíž najednou otevřely dveře. Všichni ztuhli a zadrželi dech.

 

„Musíš jít tak brzy, drahý?“ ozval se ženský hlas. „Koneckonců, Lucius nás nemůže objevit.“

„Musím, Cissy, lásko,“ odpověděl mužský hlas s francouzským přízvukem. „Brzy se musím vrátit domů a ještě toho mám hodně před sebou. Navíc přece nechceš, aby mě tady našel tvůj syn, že ne?“

„To asi ne,“ připustila žena, v níž Ginny jasně rozeznala Narcissu Malfoyovou, „ale tohle divadýlko nesnáším. Lucius měl za ty roky mraky milenek a já nikdy neřekla půl slova. Naštěstí se zdá, že ministr toho bastarda zavře a my tak budeme moct být spolu navždy.“

 

Muž se nahnul k Narcisse a vtiskl jí vášnivý polibek, zatímco rukama zkoumal její tělo. Až teď si Ginny uvědomila, že Narcissa je úplně nahá. Blondýnka se teď zoufale snažila strhat oblečení i ze svého milence, a Ginny tak raději rychle odvrátila zrak a doufala, že se Dracova matka nebude milovat přímo před nimi.

„Já… hádám… že bych mohl… zůstat trochu déle,“ vydechl trhaně muž a zatáhl Narcissu zpět do místnosti. Dveře se zavřely a Ginny si oddechla.

 

„No, vypadá to, že sestřenka Cissy se moc netrápí tím, že je její manžel ve vězení,“ odfrkla si tiše Tonksová.

„Víme, co to bylo za chlapa?“ zeptala se stejně tiše Ginny. „Mohlo by nám to pomoct s vydíráním.“

„Bohužel, nemám tušení,“ odpověděla Tonksová. „Ty jsi ho poznal, Harry?“

„Co?“ zaskřehotal Harry.

„Och, omluv ho, Tonksová,“ odfrkla si Ginny znechuceně, „právě viděl prsa. Jeho mozek teď tak hodinu nebude fungovat.“

„Hej! Viděl jsem ho jen zezadu a ne, neviděl jsem prsa paní Malfoyové, děkuju pěkně.“

„To nevadí, Harry, možná se ti podaří přesvědčit Ginny, aby ti později ukázala svoje,“ zahihňala se Tonksová.

„Mohli bychom se, prosím, soustředit?“ dožadoval se Harry přiškrceným hlasem, takže se obě dívky začaly znovu smát. „Jsme uprostřed dračího doupěte. Musíme se soustředit!“

 

Ginny s Tonksovou se zašklebily, ale následovaly Harryho, když pokračoval po schodech nahoru, kde zabočil prudce doleva. Pokračovali chodbou, než dospěli ke třetím dveřím. Harry na ně seslal detekční kouzlo, než je pomalu otevřel.

„Tady to máme, knihovna,“ vydechl.

„Skvěle! Ty s Ginny se do toho dejte, já tady budu hlídat,“ instruovala je Tonksová.

 

Ginny následovala Harryho do tmavé knihovny a rozhlížela se kolem sebe. Tohle místo bylo větší, než čekala. Musely tu být stovky, jestli ne tisíce knih. Povzdechla si a shodila ze zad batoh.

„Ty začni nalevo, já to vezmu zprava,“ pokynula svému příteli a okamžitě zamířila k nejbližší polici s knihami. Rozsvítila si špičku hůlky a přejížděla tituly jednotlivých knih, jestli najde něco užitečného.

 

Dobře věděla, že čas není na jejich straně, takže pracovala tak rychle, jak jen mohla, a všechny knihy, které by se mohly hodit, házela do batohu, speciálně upraveného Nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Když skončila s první policí a posunula se k další, uvědomila si, že to všechno jsou knihy, které si může koupit v jakémkoliv lepším knihkupectví. V rychlosti přelétla tituly v dalším regálu a posunula se dál. Po dalším už věděla, že tady jen ztrácí čas.

 

„Harry,“ zasyčela, „myslím, že to, co chceme, tady nebude. Tohle jsou běžné tituly.“

„Jo, myslím, že máš pravdu.“ objevil se Harry vedle ní. „Myslím, že ty pikantní knihy musí schovávat někde jinde.“

„Ale kde? Jediná skrýš, o které Dobby věděl, je ta pod podlahou v pracovně, a ta už byla prohledána. Do pekla, taťka tam dole byl. Nevěřím, že by tam pořád schovávali něco užitečného,“ připomněla.

„Jo, ale neříkal Percy, že spousta Malfoyových knih dostala od Ministerstva výjimku? Možná jsou tam dole pěkně hnusné kousky, ale ne nelegální?“ navrhl Harry.

„Za zkoušku to stojí,“ souhlasila. „Pojďme pro Tonksovou a jdeme!“

 

Rychle se vydali zpět do přízemí, tentokrát naštěstí bez nevítaného přerušení, a našli pracovnu. Chvíli jim to trvalo, ale nakonec našli i skryté padací dveře vedoucí do temnoty. Tonksová u nich opět zůstala na stráži, zatímco Harry s Ginny se vydali po kamenných schodech do skrýše.

„Lumos!“ posvítila jim Ginny. Ocitli se v chladné, kamenné chodbě zakončené kovovými dveřmi. Pospíšili si, zneklidnění neproniknutelnou tmou.

 

„Co tam je?“ zeptal se Harry, když Ginny otevřela dveře a vešla dovnitř.

„Vypadá to jako prázdný úkryt,“ vydechla zklamaně. „Nic tady není.“

„Sakra! Byl by to skvělý úkryt,“ zanaříkal Harry. „Pojďme to prohlédnout, jen pro jistotu.“

„Možná přesunuli všechny cennosti do svého trezoru u Gringottových,“ spekulovala Ginny. Dobře věděla, že nemají čas prohledávat celý dům a všechna ta námaha, aby se sem dostali, se najednou zdála úplně k ničemu.

 

„Je možné, že…“ začal Harry, ale pak se zarazil. Začal přešlapovat sem a tam na místě, kde stál.

„Co se děje?“ nechápala Ginny.

„Uvolněná dlaždice,“ informoval ji. „Taky jsem rád schovával věci pod podlahu, když jsem byl u Dursleyových. Umřel bych hlady, kdybych si v ložnici neschovával košíčky od tvé mamky. Zajímalo by mě…“ Padl na kolena a otřel rukou podlahu před sebou. Pak z kapsy vytáhl malý nůž a zanořil ho do zdířky mezi dvěma dlaždicemi. Použil čepel jako páku, takže se mu podařilo dlaždici nadzvednout, a na tváři se mu rozhostil triumfální výraz.

„Tady jsou ještě jedny schody,“ vysvětlil a odstranil několik dalších dlaždic. „A vedou ke dveřím.“

„Úžasný, Harry,“ vydechla jeho přítelkyně. „Nikdy by mě nenapadlo tady hledat ještě další skrýš.“

 

Brzy byla díra v podlaze natolik velká, aby se jí protáhli a dostali se na schody. Dveře byly zamčené, ale několika prostými kouzly se do nich dostali. Za nimi se nacházela malá místnost plná krabic všech velikostí a k jejich radosti také několik knih, k nimž se rychle vrhli. Ginny v rychlosti prohlížela jejich názvy.

 

„Tohle je to, co hledáme!“ oznámila šťastně. „Všechny názvy nepoznávám, ale určitě jsou o hodně temné magii. Vysoce nebezpečné temné magii, jestli můžu dodat.“

„Skvěle! Berem to všechno a padáme odsud,“ pobídl ji Harry a začal knihy házet do svého vlastního batohu.

„Ty to udělej, já se rychle rozhlédnu kolem, jestli tady nebude ještě něco užitečného,“ řekla mu a pustila se do průzkumu krabic kolem.

 

Většina z nich obsahovala předměty plné temné magie a kleteb, takže na ně radši ani nesahala. Až po několika minutách něco upoutalo její pozornost.

„Harry, podívej se na tohle,“ vyhrkla nadšeně, vytáhla z krabice obrovský rubínový náhrdelník a podržela ho tak, aby ho Harry mohl obdivovat.

„Teda, to musí být malé jmění,“ zalapal Harry po dechu.

„Jo, a tady v těch krabicích je šperků mnohem víc. Vlastně je to docela poklad,“ podotkla. Harry se ušklíbl.

„Máš v plánu to šlohnout?“ zeptal se.

„To se vsaď! Vím, že Ministerstvo prohlédlo velkou část Malfoyova majetku, ale o tomhle nemají ani tušení, ne? Navíc, bojujeme proti Voldemortovi, protože je zlý, a nikdo neříká, že ho nemůžeme porazit a přitom zbohatnout, ne?“

 

„Nejsem si jistý, že by se na to všichni dívali stejně,“ zasmál se Harry. „Pochybuju, že například taková Hermiona by souhlasila.“

„No, to je na ní,“ pokrčila rameny. „Rozdělíme se všichni, a pokud bude Hermiona chtít svou část věnovat charitě nebo tak něco, je to její volba.“

„Víš o tom, že díky svému dědictví budu docela dost bohatý i tak, ne? Pamatuješ, že ty peníze budou i tvoje?“ připomněl jí Harry.

„Pamatuju, ale myslím, že důležité je to slovo docela. Jen si pomysli, že bychom mohli pár těchto kousků prodat a po zbytek životů už bychom nemuseli pracovat.“

„Ale co bychom dělali celé dny?“ zeptal se Harry. „Nudím se, když nemám co dělat jedno odpoledne, natož zbytek života.“

 

„Harry, copak to nevidíš? Tohle by znamenalo, že bychom mohli dělat, cokoliv bychom chtěli. Mohli bychom prozkoumávat svět, hledat záhadné a podivuhodné stopy magie, nebo rozjet vlastní obchod! Mohli bychom dělat doslova cokoliv! Navíc bychom měli spoustu času odpočívat na nějaké exotické pláži. Myslím, že to by se ti líbilo,“ poškádlila ho.

„Jo, to zní hezky,“ přiznal.

„Takže ti nevadí, když tyhle věci vezmu?“ ujišťovala se.

„Ale samozřejmě! Máme skoro povinnost to vzít, jen abychom to nenechali v Malfoyových spárech,“ zašklebil se. „Tady, podržím batoh otevřený a ty to tam nasyp.“

 

O patnáct minut později už se objevili na vrcholu schodiště, kde čekala Tonksová.

„Našli jste, co potřebujeme?“ zeptala se nedočkavě.

„Myslím, že jo, rozhodně jsme našli Malfoyovu sbírku materiálů vztahujících se k černé magii,“ potvrdila Ginny.

„Skvělé, tak pojďme odsud,“ pobídla je Tonksová.

„Počkejte! Tam dole je pořád ještě dost začarovaných předmětů, které bych tam nerad nechal jen tak,“ pronesl Harry. „Co kdybychom tam dole založili oheň? Ten by všechno zničil a taky by nikdo nezjistil, že něco chybí.“

„To je vlastně docela dobrý nápad,“ souhlasila Tonksová.

„Počkejte chvilku,“ řekl Harry, než znovu zmizel v podzemí. O několik chvil později se znovu objevil s ďábelským úšklebkem na tváři.

„Myslím, že bychom raději měli rychle vypadnout,“ řekl. „Na ty krabice stačilo jedno Incendio, aby z toho byl ohňostroj.“

„Tak honem,“ pobídla je Ginny a rychle opustili dům.

 

Už byli skoro u zadní brány, kde Bill vytvořil díru v kouzlech, když se Ginny najednou zarazila a ohlédla se.

„Sakra, Harry, kolik síly jsi dal do toho Incendia?“ vyhrkla.

„Proč, co jsem… no do pekla!“ zaklel, když se ohlédl přes rameno. Velká část přízemí teď byla v plamenech a oni mohli slyšet jekot požárního alarmu.

„Sakra! Budou mít štěstí, když ten barák nelehne popelem!“ vydechla Tonksová.

„Jo, to by byla fakt škoda,“ zašklebila se Ginny.

„Ehm… asi jsem to trochu přehnal,“ zamumlal Harry.

„Věděla jsem, že jsi želízko v ohni, Harry, ale tohle je teda něco,“ pokývala Tonksová uznale hlavou.

„Můžeme už, prosím, vypadnout?“ zaškemral.

Ginny ho s úšklebkem následovala na druhou stranu brány, kde na ně čekali ostatní, a cinkání z jejího batohu ji zalívalo štěstím.

___________________________________________________________________

Druhý den opustili Sirius, Harry a Ginny Grimmauldovo náměstí velice brzy, aby stihli svoji schůzku na Ministerstvu kouzel. Madam Bonesová trvala na tom, že se po Malfoyově soudu chce s Harrym ještě sejít.

Po příchodu do ministerského atria Ginny jako první zaznamenala opravenou sochu Kouzelného bratrstva. Osobně doufala, že tu věc zničili natolik, aby ji vyměnili za nějakou jednoduchou, obyčejnou fontánu. Takové měla ráda.

 

Dostali se až do druhého patra a rychle našli kancelář madam Bonesové. Přivítala je v ní přísně se tvářící sekretářka, která je vyzvala, aby se posadili, zatímco informovala ředitelku svého oddělení o jejich příchodu. Naštěstí je madam Bonesová nenechala čekat dlouho a brzy se ocitli v její prostorné kanceláři.

 

„Děkuji, že jste přišli,“ přivítala je, jakmile se usadili. „Jsem docela překvapená, že vás doprovází i tato mladá dáma. Kdo to je a proč je tady?“

„Tato mladá dáma je slečna Ginevra Weasleyová,“ odpověděl Sirius škrobeně. „Ona a můj synovec brzy uzavřou Zásnubní dohodu a jako taková je zapojena do všeho, co se Harryho týká.“

„Na rozdíl od přístupu některých čistokrevných rodin věřím, že mi moje žena bude rovnocenná, ne můj otrok,“ dodal Harry ohnivě, „mám v úmyslu s ní probrat každé rozhodnutí, které udělám.“

„Velice chvályhodné,“ odpověděla madam Bonesová a se zájmem se na Ginny zadívala. „Samozřejmě, slečna Weasleyová byla po vašem boku i v boji s Malfoyem a tím obřím hadem, že?“

„Ano, byla,“ potvrdil Harry.

„Zajímavé,“ zamumlala úřednice. „Dobře, slečna Weasleyová bude zahrnuta do našeho rozhovoru.“

 

„Než začneme, můžu se zeptat, jak pokračuje vyšetřování Malfoye? Datum jeho slyšení už bylo určitě stanoveno, že?“ zeptal se Harry.

„Ne, ještě ne,“ přiznala Bonesová. „Upřímně, získali jsme od něj a dalších smrtijedů tolik informací, že to bude všechno chvíli trvat. Pochopitelně nemůžu prozradit moc, ale můžu vám říct, že zločiny, ze kterých byl obviněn, jsou jen špičkou ledovce. Už teď to jasně vydá na doživotí, uvidíme, jestli ty zbývající zločiny nebudou vyžadovat trest smrti.“

„Doufám, že ano,“ štěkla Ginny dřív, než se stihla zarazit.

„Slečna Weasleyová má s Malfoyem nějaké nevyřízené účty,“ obhajoval ji rychle Sirius, když viděl tázavý pohled madam Bonesové. „Nevím, jestli znáte její příběh…“

 

„Ona byla před lety tou dívkou, která byla posednuta a donucena otevřít Tajemnou komnatu v Bradavicích, ne?“ přerušila.

„Ach, vidím, že jste dobře informovaná,“ ocenil Sirius. „Máte pravdu, ale je toho víc. Máme důvod věřit, že předmět, který ji posedl, jí dal právě Lucius Malfoy. Což, jak jistě chápete, ji opravňuje k tomu, aby chtěla toho muže vidět potrestaného.“

„Malfoy během vyšetřování zmínil něco o magickém deníku. Mám to chápat tak, že ten byl tím předmětem?“ upřesňovala madam Bonesová.

„Ano,“ potvrdila Ginny. „Netušila jsem, že ho mezi moje knihy Malfoy přidal. Považovala jsem ho za dárek od rodičů. Ta zatracená věc málem zabila polovinu studentů, včetně mě.“

 

„Podíváme se na tuto záležitost podrobněji,“ slíbila madam Bonesová a udělala si na pergamen před sebou pár poznámek. „Teď bych však ráda pokračovala se záležitostí ohledně proroctví a zapojení pana Pottera, jestli dovolíte. Už se mnou mluvil Albus Brumbál a ujišťoval mě, že to nemá žádný velký význam, ale já si chci být jistá. Je mi podezřelé, že Brumbál tak najednou snižuje jeho důležitost. Řekněte mi, pane Pottere, jak moc věříte tomu, že se Voldemort nevrátí?“

Ginny si všimla, že se Harry na své židli neklidně ošil a nedivila se mu. Tato čarodějka jednala extrémně otevřeně a teď už bylo více než jasné, že není hloupá. Bonesová byla očividně velice dobře informovaná a bylo by nesmírně těžké ji oklamat.

 

„No, nemůžu to říct jistě…“ začal Harry váhavě.

„Váš nejlepší odhad, prosím,“ přerušila ho Bonesová naléhavě.

„Počkejte chvilku,“ vložila se do toho Ginny. „Jaké jsou teď vaše záměry? Představme si, že Harry prohlásí, že Voldemort není pryč nadobro, že by jednoho dne mohl najít cestu, jak se vrátit, co s tím budete dělat? Budete ho přesvědčovat, aby se stal strážcem Ministerstva nebo tak něco?“

„Ne, slečno Weasleyová, nic takového nemám v úmyslu,“ odpověděla čarodějka, „i když by to samozřejmě vyvolalo spoustu otázek, na které bych chtěla znát odpovědi. Jestli je pan Potter jedinou osobou, která může Voldemorta zničit a ten je, čistě hypoteticky, schopen se vrátit, budu chtít vědět, jestli se pan Potter adekvátně připravuje na jejich střet. Jsem si plně vědoma, že tady mladý Harry je výborným duelistou a má excelentní znalosti Obrany proti černé magii, ale nejsem si jistá, jestli to stačí.“

 

„Tyto informace pochází od vaší neteře?“ usmál se Harry a Ginny si odfrkla. Susan Bonesová byla prsatá blondýnka, která Harrymu věnovala až moc pozornosti. Brzy s ní bude muset něco udělat, jestli bude dál pokračovat takhle, rozhodla se zrzka.

„Ano, jsem si jistá, že Susan bude zničená, až se doslechne, že se v blízké době plánujete zasnoubit, pane Pottere,“ pousmála se madam Bonesová. „Nicméně, mým obavám ohledně vašeho tréninku a vzdělání rozumíte, ne?“

 

„Ujišťuji vás, že se Harrymu dostává toho nejlepšího dostupného vzdělání, a tím nemyslím jen to, jímž prochází v Bradavicích,“ informoval ji Sirius.

„Ano, pochopila jsem, že pan Potter poměrně hlasitě komentuje bradavické standardy,“ poznamenala úřednice. „Musím přiznat, že mě překvapilo, když jste vyjádřil podporu Dolores Umbridgeové a její kampani ohledně změn ve škole, ale zdá se, že jste několika zlepšení skutečně dosáhli.“

„Jo, šlo to dobře, dokud Umbridgeová nezačala mučit moje kamarády,“ povzdechl si Harry. „A byl jsem šokovaný, že ta zlá ženská dělala několik let podobné věci přímo tady na Ministerstvu. Proč už dávno neskončila ve vězení?“

 

 Bonesová si povzdechla.

„Z prostého důvodu, že měla k dispozici příliš mnoho moci a příliš mnoho vlivných přátel,“ přiznala. „Byla jsem si vědoma toho, že je to krutá žena, ale nikdo si na ni nikdy oficiálně nestěžoval, takže jsem měla svázané ruce.“

„Víte, čím víc se toho o Ministerstvu dozvídám, tím méně mu věřím,“ prohlásil Harry zasmušile. „Vypadá to, že tohle místo je prohnilé korupcí a krutostí. Jde tady něčeho docílit bez úplatků, jen tak, jako laskavost?“

„Jistě to tak někdy vypadá,“ připustila Bonesová unaveně. „Nebudu vám lhát, pane Pottere, Ministerstvo má velké problémy. Během poslední války Voldemort uspěl s jeho infiltrací a jen zlomek jeho následovníků byl postaven před spravedlnost. Čas dovolil těmto… nežádoucím… aby upevnili svoji pozici ve vládě, se vším, co se k tomu vztahuje. Mezi těmito zdmi určitým způsobem stále funguje nadřazenost čistokrevných, která bují korupcí a zaplavuje temnotou samotné srdce Ministerstva.“

 

„Tak proč s tím potom něco neuděláte? Jste ředitelkou Oddělení pro vynucování kouzelnického práva, vymýcení takového chování je vaše práce!“ rozohnila se Ginny.

„Myslíš, že se nesnažím, holčičko?“ štěkla Bonesová. „Současný ministr bohužel zablokoval většinu mých pokusů o reformu Ministerstva. Jako takové je moje oddělení blokováno a můj rozpočet je rok od roku menší. Obávám se, že ministr Popletal nás vidí jako svého osobního bodyguarda a to je tak všechno.“

 

„A kdyby byl Popletal zbaven funkce, jak to teď vypadá? Co by se stalo potom?“ zajímal se Sirius.

„To by zcela záleželo na jeho nástupci,“ připustila Bonesová. „Nicméně, Kornelia bych ještě neodepisovala. Je to muž zkušený v politických bojích a mimo Čarostolec má mnoho spojenců.“

„No… s tím bychom možná mohli trochu pomoct,“ začal Sirius opatrně a střelil pohledem po Harrym s Ginny. Oba teenageři povzbudivě přikývli, takže Sirius pokračoval.

 

„Víte, madam Bonesová, nedávno jsme obdrželi informace, že ministr Popletal zneužil prostředky z různých ministerských projektů,“ vysvětloval. „Poslední události způsobily, že jsme si s Harrym dělali obavy ohledně naší dřívější podpory Popletala, takže jsme se trošku vrtali v jeho záležitostech. Obdrželi jsme dokumentaci, která dokazuje, že v posledních čtyřech letech využil přes sto padesát tisíc galeonů z autorizovaných projektů pro svoje soukromé účely. Samozřejmě bychom vám tyto dokumenty s radostí poskytli.“

„Vy máte skutečný důkaz?“ vydechla madam Bonesová. „Roky jsem byla přesvědčená, že fondy někdo zneužívá, ale nebyla jsem schopná najít nic, co by moje podezření potvrdilo. Jak jste ty informace dostali?“

„Z anonymního zdroje, obávám se,“ zalhal Sirius. „Je mi líto, nemám ty dokumenty s sebou, ale kdybyste mě dneska chtěla navštívit v mém sídle v Islingtonu, milerád vám je předám.“ Bonesová nakrabatila obočí a upřeně se na něj zadívala.

 

„Proč považuji za poněkud podezřelé, že se takové informace objevily právě teď?“ spekulovala. „Nejsem si jistá, jestli vám úplně věřím, pane Blacku. O co přesně vám jde?“

„Mně? O velmi málo,“ přiznal Sirius. „Mám peníze, krásnou snoubenku a během pár týdnů se mám ženit. Navíc mám kmotřence, kterého miluju, jako by byl mým synem. Osobně jsem extrémně spokojený. Nicméně, je to Harryho a Ginnina budoucnost, do níž se snažím vnést trochu světla a šťávy.“

„Vysvětlete mi to,“ odvětila ostře.

 

„Tato společnost je prohnilá až do morku kostí,“ opáčil Sirius. „Podvodníci a vrazi vládnou světu a běžní, slušní čarodějové jsou pošpiňováni v tisku. Zažil jsem to z první ruky, když mě hodili do Azkabanu, aniž bych se dostal před soud. Dokonce i vedoucí osobnosti dobré strany ztrácí svoje kompetence. Albus Brumbál sedí na zadku, zatímco svět se mu rozpadá před očima, a žadoní o odpuštění a vstřícnost. No, už ne! Chci svět, kde Harry s Ginny budou moci žít klidný, šťastný život bez psychopatických temných pánů, zkorumpovaného Ministerstva nebo senilních ředitelů, kteří se jimi snaží manipulovat. To je to, co chci!“

„Dobrý cíl,“ souhlasila Bonesová, „ale jak ho chcete dosáhnout?“

 

„Hlavně dosazením správných lidí do správných pozic a ujištěním se, že ti, co páchají zlo, budou potrestáni. Umbridgeová je v Azkabanu, kam patří, a doufejme, že Popletal se k ní brzy připojí, což je slibný začátek. Je ale potřeba mnohem víc. Řekněte mi, madam Bonesová, kdyby byl Popletal ze hry, kdo by měl být příštím ministrem?“ zeptal se Sirius.

„V této chvíli odhaduji, že by to byl Rufus Brousek. Už nějakou dobu o tu pozici usiluje a na Ministerstvu má velkou podporu. Předpokládám, že ta by ještě narostla, kdyby byl Popletal mimo hru,“ odpověděla zamyšleně.

 

„Co to je za člověka?“ zeptal se Harry. „Byl by to dobrý ministr kouzel?“

„Myslím, že by byl… přiměřený,“ usoudila váhavě. „Rufus je politické zvíře a rád hraje hry. Myslím, že by velice snadno zapadl.“

„To pak ale není muž, kterého bychom tam chtěli,“ prohlásil Sirius rozhodně. „Chceme někoho, kdo změní systém, ne někoho, kdo bude hrát podle jeho pravidel.“

„Opravdu?“ odvětila madam pobaveně. „Koho byste potom navrhoval? Sebe?“ Sirius vybuchl smíchy a Harry s Ginny se k němu pobavením nad tou představou brzy přidali.

 

„Já? Ach, madam Bonesová, přišla jste o rozum?“ zachechtal se Sirius. „Ne, myslíme někoho, kdo má sílu a schopnosti převrátit Ministerstvo vzhůru nohama a dostat ho do správných kolejí. Někoho, kdo má smysl pro slušnost a komu moc nestoupne do hlavy. Někoho, jako jste vy.“

„Ach, byla jsem zvědavá, kam tohle směřuje,“ odvětila madam Bonesová bez náznaku překvapení. „Měla jsem pocit, že sem směřujeme od chvíle, kdy jste zmínil Popletalův konec. I když je pozice ministra takovou, kterou bych okamžitě přijala, obávám se, že bych díky své pověsti nikdy zvolena nebyla. Nikdy jsem neměla zájem hrát politické hry a nikdy jsem se nesnažila shromažďovat si spojence a podporovatele, což taková pozice vyžaduje. Opravdu neexistuje způsob, jak mě dostat do procesu volby.“

 

„Ani když za vámi bude stát Chlapec, který zůstal naživu?“ navrhl Harry. „O Popletalovi jsem se jen párkrát pěkně vyjádřil do novin a jeho podpora masivně stoupla. Vám dám svou plnou podporu a připravíme vám kampaň.“

„No… to by zcela určitě pomohlo názoru veřejnosti, ale členy Čarostolce by to příliš neovlivnilo. A to jsou ti, kdo ve skutečnosti ministra volí. Popletal kolem sebe roky rozhazoval zlato jako smetí a Brousek také pochází z poměrně bohaté rodiny, takže bude jistě následovat jeho příkladu. Nemám finanční zázemí na to, abych v něčem takovém soupeřila, i kdybych byla připravená dostat se až tak vysoko,“ namítala.

 

„Pak budu vaši kampaň financovat já,“ prohlásil Sirius. „Brousek může být bohatý, ale Blackovi jsou jednou z nejstarších a nejbohatších rodin v zemi. Jestli vám mám darovat pár hrstí, tak prosím.“

„Navíc, docela dobře nám jde vydělávat peníze,“ dodala Ginny. „A možná bude pár výhružek členům Čarostolce, že na ně vytáhneme nějakou špínu, účinnějších, než vyhazování zlata do vzduchu.“ Bonesová se na ně upřeně zadívala.

„Proč je to pro vás tak důležité?“ zeptala se. „Vypadáte, jak kdyby to byla otázka života a smrti. Proč byste… u Merlina! Myslím, že to chápu! Všechny ty řeči o zajištění budoucnosti… měla jsem pravdu, že? Voldemort není nadobro pryč!“

 

„Ne, není,“ potvrdil Harry. „Jak jsem už nepatrně naznačil během procesu, v této chvíli pořád existuje ve své spirituální podobě. Uzlíček neštěstí, který ale nakonec najde nové tělo a vrátí se, aby dál rozséval svoji krutost.“

„Může trvat roky, než se vrátí, nebo to může být příští týden,“ dodala Ginny. „Upřímně, nečekali jsme ani, že posedne toho zatraceného hada, ale vsadím se, že přijde čas, kdy bude mít znovu sílu posednout lidské tělo.“

„Ale aby se o to pokusil, bude potřebovat svoje následovníky,“ pokračoval Sirius. „Ptala jste se, co z toho všeho chceme mít, no, řeknu vám to. Chceme ministra, který vrátí bystrozorům jejich sílu a jejich počty. Chceme někoho, kdo dopadne bývalé Smrtijedy a ujistí se, že budou spravedlivě potrestáni. Potřebujeme někoho, kdo nám pomůže změnit ten směšný čistokrevný přístup této země a zabrání tak vzniku dalších následovníků Voldemortových myšlenek.“

 

„Je důležité, aby byla Voldemortova podpůrná skupina zrušena,“ zdůraznila Ginny. „To znamená zajmout každého, kdo má Znamení zla, zabavit jejich majetek a zavřít je na místě, odkud nebudou moct uniknout. Taky mozkomorové vždy stáli Voldemortovi po boku, takže je potřeba, aby šli.“

„A co samotný Voldemort? Jak si poradíme s ním?“ zeptala se Bonesová.

„O to se postaráme,“ ujistil ji Harry rozhodně. Bonesová si zamyšleně zkousla ret a její pohled spočíval na Harrym.

 

„Děje se toho víc, než by se mi líbilo,“ řekla nakonec. „Pozorně vás sleduju, pane Pottere, od chvíle, kdy jste si během Turnaje tří kouzelnických škol omotal Popletala kolem prstu. Během posledních let si opatrně shromažďujete spojence. Mám například podezření, že zmíněná informace o Popletalovi pochází od bratra tady slečny Weasleyové a jeho snoubenky.“

„Věděla jste, kdo jsem, dřív, než jsem vkročila do dveří, že?“ obvinila ji Ginny.

„Samozřejmě, drahá, nejsem úplně bez zdrojů, víte?“ připustila nevzrušeně. „Abych byla upřímná, tady o pana Pottera mám velký zájem. Vy možná mě vidíte jako někoho, kdo je schopný vyčistit Ministerstvo, ale já stejně tak vidím jeho jako někoho schopného vyčistit celý kouzelnický svět, nebo aspoň jeho britskou část. Má potenciál být tím, čím by měl být Brumbál - světlem v temnotě. Přiznávám, že jsem byla vaším spojencem, ještě než jste vstoupil do mojí kanceláře, pane Pottere, a těší mě, že s touto eventualitou také počítáte.“

 

„Nemám žádný zájem být něčí vůdce,“ odvětil Harry tupě. „Můj úkol je zbavit se Voldemorta, potom chci prostý a tichý život.“

„Někteří lidé hledají velikost a jiní ji mají v sobě,“ odtušila Bonesová. „Mám zkušenost, že dobrou práci odvádí většinou ti druzí. I když to možná chcete ignorovat, lidé k vám budou vždycky vzhlížet a hledat vaše vedení, pane Pottere, moje neteř je toho důkazem. Nemusíte ale všechno dělat sám.“

„Znamená to, že souhlasíte s tím, že se budete ucházet o místo ministra?“ tlačil na ni Sirius.

„Než budu souhlasit bezvýhradně, potřebuju víc informací, ale ano, v podstatě. Teď když vím, jak se věci mají, mám dojem, že nemám na výběr,“ přikývla.

„Vítejte v klubu,“ zašklebil se Sirius.

___________________________________________________________________

Amélie Bonesová dorazila na Grimmauldovo náměstí krátce před osmou hodinou večer. U dveří ji přivítal Dobby, který ji zavedl do jídelny, kde už na ni čekali Sirius, Harry a Ginny.

„Amélie, mám radost, že se k nám připojíte. Dala byste si něco k občerstvení?“ přivítal ji Sirius okamžitě.

„Není třeba, děkuji, pane Blacku,“ odpověděla a posadila se na místo, na které jí ukázal.

„Och, prosím, pro vás Sirius,“ trval na svém a hodil po ní svým oslnivým úsměvem.

 

„Pane Blacku, jsem si jistá, že je spousta čarodějek, pro které jste okouzlující a neodolatelný. Já, nicméně, nejsem jednou z nich. Udržme, prosím, náš vztah na profesionální úrovni, bude to možné?“ informovala ho chladně.

„Ta ti to nandala,“ odfrkl si Harry tiše.

„Jen jsem se snažil být přátelský! Nic jsem tím nemyslel!“ bránil se jeho kmotr.

„Odpusťte, madam Bonesová, nemůže si pomoct. Za pár týdnů se žení, ale stále si nedokáže pomoct, aby neflirtoval s každou ženou, kterou potká,“ ušklíbla se Ginny.

„I když, jestli ho Eva někdy přistihne, tak se to brzo změní,“ dodal Harry a zašklebil se na svého kmotra.

„Do pekla, já… podívejte, ujišťuji vás, madam Bonesová, že jsem byl jen zdvořilý. Opravdu, moje snoubenka je ve vedlejší místnosti a za chvíli se s ní potkáme,“ protestoval Sirius.

„Na setkání s ní se vážně těším,“ potvrdila madam Bonesová s kontrolovaným úsměvem. „Předpokládám, že je to žena se svatou trpělivostí, a já vždy ráda potkávám ctnostné lidi.“

„Do naší skupinky opravdu zapadne,“ dodal Harry.

„Rozhodně,“ zahihňala se Ginny.

 

„Jo, no, mohli bychom pokračovat?“ ozval se znechuceně Sirius. Madam Bonesová lehce mrkla směrem k mladým, než obrátila svou pozornost zpět k Siriusovi.

„Jistě. No, celou věc jsem promyslela a mohu potvrdit, že jsem připravena ucházet se o pozici ministryně kouzel,“ potvrdila vážným hlasem. „Nicméně chci vědět, co přesně se bude dít. Většinu odpoledne jsem strávila procházením všech informací o vás třech a začínám si budovat jasný obrázek. Zdá se, že máte ve zvyku využívat ministerské úředníky pro svoje vlastní zájmy. Popletala jste přesvědčili, aby změnil svůj postoj a umožnil panu Blackovi spravedlivý soud a Umbridgeovou jste vmanipulovali do toho, aby v Bradavicích provedla změny. Co přesně mám dokázat já?“

 

„Už jsme vám řekli, co chceme,“ odpověděl Harry. „Nemáme v úmyslu převzít kontrolu nad zemí nebo vnucovat ostatním lidem naše pohledy, ale chceme, aby se kouzelnická Británie stala lepším místem.“

„Voldemort se vrátí, a když se stanete ministryní, můžete oslabit jeho síly, takže ho my budeme moct porazit,“ dodala Ginny.

„Sama jste to řekla. Mnoho jeho podporovatelů zůstalo na svých mocných pozicích a korumpují Británii,“ připomněl jí Sirius. „Potřebujeme tyhle zločince a zatracené extrémisty pohřbít a nahradit je férovými a upřímnými lidmi.“

 

„Dobře, v tomto s vámi naprosto souhlasím, ale pořád mám mnoho otázek,“ odvětila madam Bonesová.

„A my vám máme mnoho co říct,“ přikývl Harry, „ale budeme od vás potřebovat Neporušitelný slib, aby to, co vám řekneme, zůstalo tajemstvím.“

„Neporušitelný slib?“ vydechla překvapeně. „Nejsem si jistá, jestli s něčím takovým souhlasím.“

„Každý v naší malé skupince ho složil a nikdo toho nelitoval,“ přesvědčovala ji Ginny.

„Opravdu? A když vám dám slib, dozvím se, proč je čtrnáctiletá holka, zdá se, centrem všeho dění?“ zeptala se trefně úřednice.

„To ano. Zjistíte, že Harry s Ginny jsou samé překvapení,“ zašklebil se Sirius.

„Dobrá tedy,“ povzdechla si. „Nemohu vám vyčítat vaši opatrnost. Taková bezpečnostní opatření jsou dobrý nápad a rozumím, že mi takový závazek zaručuje jistou ochranu, stejně jako vám. Udělám to.“

 

Neporušitelný slib byl složen a Harry, Ginny a Sirius řekli madam Bonesové vše. Od Voldemortových viteálů až po vloupání na Malfoy Manor, nevynechali jediný detail. Zatímco mluvili, Bonesová seděla naprosto tiše, a když skončili, na každého z nich se upřeně zadívala.

„No, tyhle informace jsou v mnohém lepší a v mnohém horší, než jsem čekala. Tyhle Voldemortovy viteály jsou naprostou noční můrou a jen doufám, že vaše plány, jak je najít, budou fungovat,“ pronesla nakonec. „Nicméně, ty další věci, které jste řekli, mi dávají určitou naději. Spousta věcí najednou dává smysl a jsem ráda, že jste tolik problémů zvládli vyřešit.“

 

„Takže, pomůžete nám a postavíte se proti Brouskovi?“ zeptal se Harry.

„Ano, postavím,“ rozhodla se Bonesová. „Konečně máme šanci udělat opravdové a trvalé změny kouzelnického světa, které byly potřeba už dávno.“

„Paráda,“ rozzářil se Sirius. „No, myslím, že byste se měla seznámit se zbytkem naší bandy. Dobby, byl bys tak laskavý a zavolal ostatní?“

 

O pár minut později už byli v místnosti všichni. Bonesová zaznamenala každého z nich a na tváři se jí objevil pobavený výraz.

„Tolik dětí?“ zeptala se s povytaženým obočím, „a také jeden z mých bystrozorů, jak vidím.“ Tonksová zahanbeně zrudla.

„Nepodceňujte členy této skupiny jen kvůli jejich věku,“ varoval ji Sirius. „Každý s sebou přináší jistý um nebo talent. Vezměte si tady našeho nejmladšího člena, Lenku Láskorádovou. Nejen, že přináší unikátní pohled na svět, který se dost často hodí, ale její otec vede Jinotaj, takže nám umožňuje šířit informace mimo ministerský Denní věštec. A to je jen ukázkou toho, jak širokou škálu tady máme.“

 

„Máme vše od zaklínače po metamorfomága, od víly po zvěromága,“ oznámil Harry pyšně.

„Jsme schopní sledovat, co se děje na Ministerstvu a v Brumbálově soukromé armádě,“ dodala Ginny. „Většina z toho, co jsme už udělali, je příprava na to, až budeme muset bojovat s Voldemortem a jeho následovníky. Brzy máme v plánu se mu postavit a zničit ho navždy. Spoléháme na vás, že nikdy nebude moct získat takovou moc, aby mohl způsobit tolik škody a bolesti jako tenkrát.“

 

Madam Bonesová je znovu přejela pohledem. Nakonec se zastavila u Ginny.

„No, tak to bychom měli začít plánovat, ne?“ ušklíbla se a Ginnin úsměv rozzářil místnost jako vycházející slunce.

 

 

 

Předchozí        Následující