III5. Myšlenkové hry

26.10.2018 09:22

„Vítejte zpátky!“ křikl Harry nadšeně. „Užili jste si to?

„Bylo to skvělý,“ zašklebil se Sirius a přitáhl si svého kmotřence do medvědího objetí.

„Ano, byly to opravdu magické líbánky,“ souhlasila Eva a objala pro změnu Ginny.

„To rádi slyšíme,“ odpověděla zrzka šťastně. „Pojďte dovnitř. Dobby pro vás nachystal čaj a palačinky. Půjdeme do kuchyně a můžete nám všechno povykládat.“

 

Sirius s Evou nechali svoje zavazadla v hale na Grimmauldově náměstí a následovali Harryho s Ginny do kuchyně. Jakmile je Dobby uviděl, začal poskakovat radostí a rychle jim naléval čaj do připravených šálků. Brzy se před nimi objevila i malá hora palačinek a skřítek se postavil na svou oblíbenou stoličku, aby si také vyslechl vyprávění o líbánkách.

 

„Mauritius je opravdový ráj,“ prohlásil Sirius, než si usrkl čaje. „Zlatý písek, kobaltově modré moře a Eva v plavkách, tak ohromující, že několik místních při pohledu na ni omdlelo.“

„Siriusi!“ okřikla ho jeho manželka. „Ale vážně, bylo tam nádherně. Měli jsme apartmán přímo na pláži, v hotelu, který přetékal luxusem. Byla tam spousta lázní, bazénů a restaurací, které servírovaly nebesky dobré jídlo…“

„Nemluvě o skvělém baru u bazénu, kde jsme měli neomezený přístup k rumovým drinkům,“ skočil jí Sirius do řeči.

„… kterých jsi vypil až moc,“ dokončila Eva sarkasticky. „Na jeden den jsme si najali loď a jeli se potápět do té nejhezčí a nejčistší vody, jakou jsem kdy viděla. Podvodní život tam byl jednoduše dechberoucí. Sirius se dokonce snažil hrát mudlovský golf…“

„Stupidní hra,“ zaskučel Sirius.

„To říkáš jen proto, že ti to ani trochu nešlo,“ zasmála se jeho žena. „V jednu chvíli odpálil míček tak špatně, že málem trefil muže, který čekal, až bude na řadě. To by nebylo tak špatné, kdyby nestál přímo za námi!“

„Jak jsem řekl, stupidní hra,“ opakoval Sirius.

 

„Až na tenhle malý incident můžu opravdu říct, že to byl nejlepší zážitek mého života. Co se dělo tady? Něco zajímavého?“ zeptala se Eva.

„Myslíš kromě toho, že jsme se s Ginny zasnoubili?“ usmál se Harry. „Proč jsi nám neřekl, že jsi před odjezdem tu dohodu podepsal?“

„Chtěl jsem, aby to bylo pěkné překvapení,“ pokrčil Sirius rameny. „Chápu správně, že se v Denním věštci objevilo oficiální oznámení?“

„Jo, máme stovky dopisů přesměrovaných na místní poštu. Jsem rád, že to pošťák nenosí přímo sem, protože velká většina z nich jsou huláky!“ postěžoval si Harry.

„Nepřeháněj, huláků bylo jen jedenáct,“ opravila ho Ginny. „Většina dopisů obsahovala jen gratulace, i když Harry dostal pár taky od zhrzených mladých čarodějek, které ho prosí, aby dohodu zrušil a vzal si místo toho je.“

 

„Některé z nich ani nebyly mladé,“ otřásl se Harry. „Myslím, že nejšílenější dopis přišel od dvaašedesátileté čarodějky, která mi sáhodlouze vysvětlovala, že zkušenosti v ložnici jsou důležitější než mládí nebo dobrý vzhled. Z toho dopisu mám ještě pořád noční můry.“

„Fotku, kterou poslala, jsme spálili. Věřte mi, nechtěli byste ji vidět,“ odfrkla si Ginny.

„Každopádně, v den, kdy oznámení vyšlo, jsme to pěkně oslavili. S Ginny jsme strávili den v Severním Cornwallu, než jsme s Remusem a Tonksovou vyrazili na pěknou večeři,“ přidal Harry.

„Dokonce se nám podařilo přesvědčit číšnici, že už jsme s Harrym oba plnoletí,“ zasmála se Ginny. „Jo a ty peníze, které jsi Remusovi nechal pro případ nouze? Utratili jsme je za ústřice a nechutně drahé šampaňské.“

„Skvěle!“ prohlásil Sirius. „Bál jsem se, že je Remus utratí za něco praktického a nudného.“

 

„A teď na vážnější notu, když jste byli pryč, odsoudili Malfoye. Dostal mozkomorův polibek,“ oznámil Harry. Sirius si povzdechl.

„I když bych něco takového nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli, bylo to nutné, myslím. Když je Malfoy mimo hru, Voldemort bude mít mnohem slabší základnu, jestli se mu podaří vrátit. Malfoyovi poskytovali finanční páteř jeho operacím a myslím, že když po nich nebude mít kdo házet galeony, nepohrne se mezi Smrtijedy tolik nováčků.“

„Ministerstvo dopadlo I několik dalších Smtijedů, tři další dostali taky polibek. Jugson, Macnair a Rookwood byli usvědčeni ze zločinů a mají jistý trest smrti. Ostatní dostali doživotí v Azkabanu,“ informovala je Ginny.

„Madam Bonesová neváhá, když je třeba se s nimi vypořádat. Taky samozřejmě pomáhá, že je Popletal v chládku,“ poznamenal Harry.

 

„Jak to vypadá s volební kampaní?“ zeptal se Sirius.

„Audrey je přesvědčená, že máme šedesát procent všech hlasů a pracuje na tom, aby získala ještě pár dalších. Brouskova podpora upadá, někteří jeho voliči si to, zdá se, ještě rozmysleli. Hádám, že pochopili, odkud vítr vane, a nechtějí být na straně, co prohraje,“ odpověděla Ginny.

„Taky bych nechtěla stát proti Amélii, až se stane Ministryní kouzel,“ souhlasila Eva.

„Jak to, že ty jí říkáš křestním jménem a já jí pořád musím říkat madam Bonesová?“ postěžoval si Sirius.

„Protože my s Amélií spolu skvěle vycházíme a respektujeme se, zatímco do tebe naprosto vidí,“ odpověděla Eva pobaveně.

„Bude velice chytrou Ministryní,“ poznamenal Harry s úšklebkem, zatímco Sirius si brumlal nadávky pod vousy.

 

„Tak jo, co je dneska na programu?“ zeptala se Ginny po chvíli. „Jsem si jistá, že vy dva potřebujete pár dní na aklimatizaci, než se do něčeho pustíme.“

„Já rozhodně pár dní potřebuju,“ souhlasil Sirius. „Vzal jsem si velice vášnivou ženu, víte? Po všem tom hupsání se sotva držím na nohou.“

„Příliš informací!“ zaskučel Harry a zakryl si uši dlaněmi.

„Neboj se, Harry. Jestli bude se svým milým chováním pokračovat, hodně dlouho se dalšího hupsání nedočká!“ procedila Eva mezi zuby. „Já bych každopádně chtěla brzy prozkoumat Voldemortovu duši, ale asi s tím můžu počkat aspoň do zítřka. Už jste se rozhodli, kdy budete chtít vyzkoušet to Mysl svazující kouzlo?“

 

„Co nejdřív to půjde,“ potvrdila Ginny. „Teď jsou na řadě zásnuby, takže chceme dostat kus Voldemorta z Harryho co nejdřív. Navíc, čím dřív to uděláme, tím dřív můžeme začít sbírat Voldemortovy viteály. Nevíme, co přesně to bude obnášet, takže čím víc času na to budeme mít, tím líp.“

„Dobře, tak mě nechte zítra pracovat s Harrym a já vám řeknu, kolik času budu potřebovat na přípravu,“ souhlasila Eva.

„Super, nemůžu se dočkat,“ rozohnil se Harry.

 

„Proč je můj bar skoro prázdný?“ ozval se Sirius znenadání. Harry s Ginny nasadili co nejnevinnější výraz a celou věc svedli na Remuse.

___________________________________________________________________

O tři dny později se všichni čtyři sešli v nepoužívané ložnici na konci domu. Krb byl zamčen, aby ho nikdo nemohl použít, a Dobby dostal pokyn, aby nepouštěl dovnitř vůbec žádné návštěvy. Bylo důležité, aby nikdo nenarušil, co se chystali udělat.

Harry nervózně seděl na samém kraji jednoduché postele, která malému pokojíčku dominovala. Eva si sedla naproti němu na prostou, dřevěnou židli, s připravenou hůlkou. Sirius a Ginny stáli poblíž a jejich vlastní hůlky byly připravené zasáhnout.

 

„Dobře, Harry, jsi připravený?“ zeptala se Eva klidně. Harry jen přikývl. Minulý týden znovu a znovu nacvičoval kouzlo, které se chystal použít, aby si byl jistý jeho použitím, i kdyby ho vzbudili o půlnoci. Bylo štěstí, že jen málo čarodějů mělo dost síly na to, aby ho použili, protože to bylo odporné kouzlo, ze kterého se mu zvedal žaludek. A teď se ho chystal použít sám na sebe.

 

Ginny se na něj povzbudivě usmála, zatímco v sobě potlačovala svůj vlastní strach. Bylo štěstí, že seslání protikouzla, které ochrání Harryho proti Mysl svazujícímu kouzlu, bylo mnohem jednodušší než kouzlo samotné a ona, Eva i Sirius strávili velkou část včerejšího dne jeho nacvičováním. Každý z nich bude schopen během vteřiny zasáhnout, kdyby to situace vyžadovala.

 

„No, myslím, že nemá význam to dál odkládat,“ rozhodl nakonec Harry, než si špičku svojí hůlky přiložil k čelu. „Potens Es Patefacio!“ O vteřinu později zalilo jeho hlavu stříbrné světlo. Oči se mu protočily pod víčka a tělo mu ochable dopadlo na postel.

„Je v pořádku?“ zeptala se Ginny rychle.

„Jo, je,“ ujistila ji Eva, „kouzlo zafungovalo skvěle. Harryho tělo je paralyzováno a jeho mysl je bezbranná. Pokusím se najít, co potřebujeme, tak rychle, jak jen to bude možné. Legilimens!“

 

Svou vlastní hůlku přiložila k Harryho spánku a vstoupila do jeho mysli, aby objevila Voldemortova tajemství. Netrvalo dlouho, než našla, co hledala.

„Ach, tady jsi, Voldemorte,“ zašeptala spíš pro sebe, když v soustředění zavřela oči. „Podíváme se, co mi můžeš říct, ano?“ Chvíli pak byla ticho, než se začala neklidně ošívat.

„Ach, tolik nenávisti…“ zalapala po dechu. „Jeho mysl je… je… jeden velkej zmatek, nahněvaný zmatek. Nenávidí všechny a všechno!“ Na tváři se jí objevil výraz absolutního odporu.

 

„On nechce světu vládnout, on ho chce úplně zničit!“ vydechla. „Jeho ambice a nenávist nemají žádné hranice! Nebude spokojený, dokud nezabije každou živou věc na této planetě a bude posledním přeživším. A dokonce ani potom nebude mít dost! Hladoví po růstu moci, aby mohl opustit tento svět a cestovat do nových. Chce dobýt hvězdy. Je úplně šílený!“

„Viteály, Evo,“ pobídl ji Sirius. „Potřebujeme vědět, kde jsou, abychom mohli toho bláznivého bastarda zastavit!“

„Jasně, jasně,“ zamumlala, než se její tvář opět stáhla soustředěním. „Myslím, že… jo, jo! Vidím, kde jsou… ne, co jsou… ne, to není možné!“

 

Hůlka jí vypadla z najednou třesoucích se prstů.

„Je volný!“ vyhrkla najednou s panikou v hlase. „Zbavil se účinků kouzla! On… ne, NE! Nech mě být!“ Eva sklouzla ze své židle a dopadla na kolena. Rukama si vjela do vlasů a chvíli vypadala, že si je vytrhá i s kořínky. Pak bez varování vydala děsivý, uši drásající křik, až si Ginny myslela, že musí rozbít všechno sklo v domě.

 

„Něco je špatně!“ křikl Sirius. „Voldemort se brání!“

„Evo, bojuj s ním!“ žadonila Ginny a padla na kolena vedle křičící ženy.

„Neee! Dostaňte ho ven! Dostaňte ho ven!“ křičela Eva v agónii.

„Probuď Harryho,“ zaskřehotal Sirius. „On by mohl Voldemorta potlačit.“

„Et Derelinquam Vos!“ vykřikla Ginny s hůlkou namířenou k Harrymu. Kouzlo zafungovalo okamžitě a Harry lehce zaskučel. O chvíli později otevřel oči.

 

„Co… co se děje…“ zamumlal.

„Harry, Voldemort je volný! Útočí na Evu!“ zaječela Ginny v panice.

„Co?“ vyhrkl nechápavě. Sesunul se z postele a vzal Evinu hlavu do dlaní. Na chvíli se zatvářil nepřítomně, než spustil ruce a podíval se na Siriuse.

„Obejmi ji,“ přikázal. „Stiskni ji a řekni jí, jak moc ji miluješ. Dělej to, dokud ti neřeknu.“ Sirius bez námitek rozhodil paže kolem své ženy a opakovaně jí šeptal do ucha, jak moc ji má rád. Jeho tvář byla stažena strachem a jeho hlas se chvěl.

„Ginny, pojď sem a drž mě, taky potřebuju tvoji lásku a podporu,“ řekl Harry, uprostřed věty se mu zlomil hlas.

 

Ginny k němu přistoupila a pevně ho objala. Ze své zkušenosti na Ministerstvu věděla, že Voldemort tolik lásky nesnese, takže předpokládala, že se to Harry nějakým způsobem chystá použít proti němu, přestože nechápala jak. O chvíli později byla její nevyslovená otázka odpovězena.

„Legilimens!“ křikl Harry s hůlkou namířenou na Evu.

 

Ginny na chvíli pocítila, jak se v ní vzedmula vlna paniky. Harry se očividně chystal čelit Voldemortově duši bez Eviny podpory. Bude mít dost síly, aby vyhrál? Když naposledy vstoupil do Voldemortovy mysli, málem ho to zničilo. Eva znovu zakřičela. Byl to drsný, srdcervoucí křik, který jako by jí měl roztrhnout hlasivky. Hned na to zakřičel také Harry. Jeho hlas se přidal k tomu Evinu v podivné, děsivé harmonii. Ginny ho stiskla ještě pevněji a snažila se k němu vysílat všechnu lásku, které byla schopna, litovala, že ještě nepodstoupili Duše svazující rituál.

 

Křik pokračoval a Ginny měla pocit, že jí prasknou bubínky. Podívala se na Siriuse a spatřila jak pevně drží svoji lásku a po tvářích mu tečou slzy. Zoufale se snažila přijít na něco, co by mohla udělat. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že se ke zvuku přidal další nelidský křik. Voldemortův.

 

O chvíli později ji něco zasáhlo jak rána kladivem a Harry byl vyrván z její náruče. Měla pocit, že letí, než narazila do něčeho tvrdého a zatmělo se jí před očima. Když přišla k sobě, ležela na zemi, s tváří přitisknutou na koberec. Vzadu na hlavě si nahmatala velkou bouli a celý svět se s ní točil. Přetočila se na bok, aby viděla, do čeho narazila. Šokovaně zírala na díru ve zdi ve tvaru své hlavy. Ještě, že to byla jen přepážka. Být to solidní zeď, už by teď byla nejspíš mrtvá.

 

Její pozornost upoutalo tiché zasténání, které ji rychle vrátilo do reality toho, co se právě stalo. Zoufale se rozhlédla kolem sebe a jako první zaznamenala Evu, která se teď roztřeseně zvedala na kolena a lokty. Ve tváři byla úplně bílá a vypadala, že bojuje s potřebou zvracet. Ginny se přinutila vstát, což jí způsobilo přívalovou vlnu nevolnosti. Chvíli počkala, než se s ní svět přestane točit, a rozhlédla se kolem sebe pořádně.

 

„Harry!“ vykřikla, když uviděla svého přítele. Byl zhroucený na posteli, s pravou rukou zkroucenou za zády v nepřirozené pozici. Přiskočila k němu a s úlevou zjistila, že stále dýchá. Když se ho dotkla, tiše zasténal.

„Ginny, Sirius je zraněný!“ křikla Eva.

 

Ginny se ohlédla k Evě, která teď klečela u svého manžela, kterého výbuch odhodil k protější zdi.

„Krvácí z hlavy a já ho nedokážu vzbudit!“ naříkala Eva, která pomalu upadala do šoku. Ginny potlačila nový příval paniky a udělala jedinou věc, která ji napadla.

„Dobby!“ zakřičela. O chvíli později se objevil skřítek s ustaraným výrazem na tváři.

„Dobby, najdi madam Pomfreyovou,“ křikla zrzka. „Je mi jedno, kde je nebo co dělá, přiveď ji! Otevři krb, stáhni všechna kouzla, udělej cokoliv! Jen ji sem dostaň!“

 

Dobby se krátce rozhlédl kolem sebe, uklonil se a zmizel. Jen o pár chvil později byl zpátky, visící na noze extrémně překvapené Poppy Pomfreyové. Bez uniformy ji Ginny sotva poznala.

„Co se to, u všech všudy, děje?“ vyjekla poplašeně. „Ginny Weasleyová? Kde to jsem?“

„Pomozte nám!“ vyhrkla Ginny. „Harry se Siriusem jsou zranění! Prosím, pomozte nám!“

 

Jestli nic jiného, madam Pomfreyová byla profesionálka. Když si uvědomila, že zranění lidé vyžadují její pozornost, okamžitě se vrhla do akce, bez ohledu na to, že byla před vteřinou unesená proti své vůli domácím skřítkem. Rychle vytáhla hůlku ze své kapsy a mávla s ní směrem k Harrymu. Pak si pospíšila k Siriusovi, vedle kterého stále naříkala Eva, a udělala to samé. Se zděšeným zalapáním po dechu padla na kolena a rychle začala pracovat na zhrouceném muži.

 

Mezitím se Harry začal probírat z bezvědomí a začal hlasitě naříkat bolestí.

„Madam Pomfreyová! Harry přichází k sobě a hrozně ho to bolí!“ křikla Ginny.

„Klid, děvče, jestli naříká, tak není v akutním ohrožení. Zranění hlavy vždycky první, to je zlaté pravidlo,“ štěkla léčitelka, než obrátila pozornost zpět ke svému pacientovi. Trvalo několik minut, než byla schopná vrátit se k Harrymu.

 

„Dobře, jeho ruka je na třech místech zlomená a má polámaných i několik dalších kostí,“ oznámila, než se její hůlka znovu dala do práce. Harryho ruka zapadla zpátky na svoje místo a on zaskučel bolestí. Pomfreyová se otočila k Ginny.

„Může ten váš skřítek dostat oba dva do nemocničního křídla v Bradavicích?“

„Ano, ano, Dobby může přenést pány Harryho a Siriuse,“ pípl Dobby, než měla Ginny šanci vůbec promluvit.

„Dobře, Harryho první, tak jemně, jak jen dokážeš,“ instruovala skřítka léčitelka. „Polož ho na první dostupnou postel a vrať se pro Siriuse. Já ho mezitím plně znehybním, aby sebou nešil. Závisí na tom jeho život!“

 

Dobby rychle přikývl a za chvíli zmizel i s Harrym. Madam Pomfreyová sotva stihla Siriuse znehybnit, než se vrátil. Dobby opatrně položil svou ruku na Siriusovu nohu a s tichým prásknutím znovu zmizel.

 

„A co vy dvě? Jste zraněné?“ zajímala se madam Pomfreyová.

„Já jsem se uhodila do hlavy,“ přiznala Ginny.

„A já asi omdlím,“ zašeptala Eva.

„Dobře, jakmile se skřítek vrátí, půjdeme do nemocničního křídla všichni. Bez diskuse!“ štěkla. Ginny sjela na postel, protože se jí točila hlava. O chvíli později všechno zčernalo.

___________________________________________________________________

Když se Ginny probrala, zjistila, že je až pod bradu přikrytá v měkké posteli. Rychle jí došlo, že byla přesunuta do nemocničního křídla v Bradavicích. Pak se pokusila posadit.

„Ach, takže jste vzhůru? Dobře,“ ozval se někde poblíž hlas. Ginny zamrkala, než zaostřila na madam Pomfreyovou, která k ní přispěchala.

„Jo, já… au! Fakt mě bolí hlava,“ postěžovala si, když se pokusila pohnout.

„To mě nepřekvapuje. Narazila jste do té zdi takovou silou, že se divím, že jste si nerozrazila lebku. Máte velké štěstí, že nejste vážně zraněná,“ napomenula ji léčitelka ostře.

 

„Jak jsou na tom Harry se Siriusem?“ zeptala se zrzka naléhavě.

„Harry bude v pořádku. Narazil do okenního parapetu tak nešikovně, že si tak ošklivě zlomil ruku. Nakonec jsem mu dala lahvičku Kostirostu. Obávám se, že po zbytek večera bude mimo. Sirius je na tom podstatně hůř, obávám se,“ dořekla ustaraně.

„Co s ním je?“ zeptala se Ginny přiškrceně.

„Rozrazil si lebku,“ odpověděla Eva, která se z ničeho nic objevila vedle ní.

„Cože? A bude v pořádku?“ odtušila Ginny s hrůzou.

„Myslím, že ano,“ potvrdila madam Pomfreyová, „ale byla to velká rána a na nějakou dobu byl mimo. Povolala jsem specialistu od svatého Munga, aby mi pomohl. Bál se, aby Sirius neutrpěl poranění mozku, ale snad se tomu vyhneme. I tak bude ale trvat nějakou dobu, než bude úplně v pořádku.“

 

Eva se zalkla potlačeným vzlykem a svezla se na židli vedle Ginniny postele. Vypadala, že se každou chvílí složí.

„Dobře, dámy, doteď jsem byla velice trpělivá, ale myslím, že je čas, abyste mi řekly, co tohle všechno způsobilo,“ dožadovala se odpovědí madam Pomfreyová, „a ne, paní Blacková, vysvětlení, že šlo o experiment, který se nepovedl, mi stačit nebude. Všichni čtyři jste byli vystaveni velkému výbuchu magie, která vás odhodila jako hadrové panenky. A jelikož jsem vyhověla vašemu požadavku nezahrnovat do toho pana ředitele, pokud nedostanu nějaké odpovědi, budu ho muset informovat.“

 

Ginny se podívala na Evu, která se očividně snažila udržet před léčitelkou vše v tajnosti, ovšem jen s malým úspěchem. Nebyla by sice žádná katastrofa, kdyby se o všem dozvěděl Brumbál, ale lepší bylo, když o ničem z toho nevěděl.

„Madam Pomfreyová,“ začala opatrně zrzka, „to, co vám Eva řekla, nebyla lež. Opravdu jsme podnikali něco experimentálního. A i když bych vám chtěla říct, co se stalo, nemůžu, pro naše a také pro vaše bezpečí.“

„Cože? Co jste mohli dělat, že je to tak strašně tajné?“ odtušila madam Pomfreyová.

„Zamyslete se,“ ponoukla ji Ginny. „Myslete na to, kdo byl do celé akce zapojen a také na nebezpečí, kterým čelil v minulosti.“

 

Madam Pomfreyová na chvíli ztuhla, než vytřeštila oči. Pak se najednou otočila kolem své osy a zadívala se na postel, na které spal Harry.

„Řekněte mi, madam Pomfreyová, co přesně vám ředitel o Harrym řekl? Musela jste si všimnout, v jak špatném stavu byl, když přišel poprvé do školy. Měl pro to Brumbál nějaké vysvětlení?“ zeptala se Ginny klidně. Léčitelka se znepokojeně ošila.

„No, řekl, že mudlové, kteří se o Harryho starali, nebyli nejlepší svého druhu, ale nedělala jsem si s tím starosti. Ředitel slíbil, že se o to postará, a musím říct, že to splnil. Každý rok, když se vracel, jsem si všimla, že je na tom Harryho zdravotní stav lépe. Předpokládala jsem, že konečně dostává pořádně najíst. No, podívejte se na něj teď!“

 

„Myslím, že jeho lepší stravování je spíš díky mojí mamce než díky něčemu, co udělal ředitel,“ odfrkla si Ginny. „Ale to je jedno, řekl Brumbál něco o tom, co se Harrymu stalo, když na něj Voldemort v osmdesátém prvním zaútočil? Zmínil něco o jeho jizvě?“

„No… řekl, že je důležité, abych ji nezkoumala příliš zblízka. Věřím, že i po takové době je poměrně citlivá. Ředitel mi řekl, že jeho jizva byla zkoumána několika významnými léčiteli a je naprosto bezpečná, přestože není nijak možné ji zcela vyléčit,“ odpověděla ošetřovatelka.

„To jsem si myslela,“ přikývla Ginny. „Je to naprostá kravina, madam Pomfreyová. Harryho jizvu nikdy žádný léčitel nezkoumal, dokonce ani těsně po útoku ne. Vzali ho z ruin jeho domova a odhodili ho rovnou k těm příšerným mudlům, kteří bohužel byli jeho příbuznými.“

 

„Ale proč? Proč by ho nikdy nezkoumal řádný léčitel? Zaútočil na něj Vy-víte-kdo, pro Merlina!“ zalapala léčitelka po dechu.

„Musíte mi slíbit, že to, co vám řeknu, zůstane tajemstvím,“ dožadovala se Ginny a madam Pomfreyová přikývla.

„Profesor Brumbál je moudrý a mocný čaroděj, ale není neomylný. Když na Harryho zaútočili, jen se na jizvu podíval a uvědomil si, že to není jen tak nějaká jizva. Ne, ta jizva je prokletá, madam Pomfreyová, a dneska má tolik síly, kolik měla tenkrát. Brumbál si to uvědomil hned a usoudil, že je Harry odsouzený k záhubě,“ vysvětlila zrzka.

 

„Cože?“ štěkla léčitelka. „Ale musí přece existovat něco, co je možné udělat! Za mořem jsou na tuto oblast odborníci, požádal je někdo o konzultaci? Znám jednoho léčitele v Japonsku, který…“

„Madam Pomfreyová,“ přerušila ji Ginny, „neřekla jsem, že Brumbál není neomylný? Ne, Brumbál si myslel, že Harrymu není pomoci, ale mýlil se. Známe osvědčený způsob, jak kletbu z jizvy sejmout, o kterém on nikdy ani neslyšel. Harry bude v pořádku, slibuju.“

 

„Ale jestli je ta metoda ověřená, co se dneska pokazilo?“ poukázala léčitelka.

„Dneska jsme se nesnažili zahojit tu jizvu,“ přerušila ji Eva. „Zranění, které Harry utrpěl, je jedinečné, a já ve své bláhovosti chtěla využít svých schopností nitrozpytu a blíž vyzkoumat, jak bychom ho mohli uzdravit. Nevzala jsem ovšem v potaz, jak velkou magickou sílu kletba zahrnovala a ona se obrátila proti nám, když jsem ji chtěla prozkoumat. To, co se stalo, je moje vina, přijímám za to plnou zodpovědnost.“ Madam Pomfreyová se na Evu dívala se zvláštní směsicí vzteku a soucitu.

„Byli jste blázni, když jste používali tak nebezpečnou magii bez profesionálního asistenta,“ křikla nakonec. „Všichni jste mohli umřít! Věřím, že se zdržíte dalších podobných pokusů!“

„To vám můžu slíbit,“ odpověděla Eva tiše. Léčitelka přikývla a obrátila svoji pozornost zpět k Ginny.

 

„Ta metoda, kterou chcete vyléčit jizvu pana Pottera, máte v úmyslu ji využít v blízké budoucnosti?“ zeptala se.

„Ano, poměrně brzy,“ potvrdila Ginny. Bylo zcela jasné, že nemá význam snažit se z Voldemortovy duše vytáhnout nějakou informaci, nemělo tedy smysl Duše svazující rituál odkládat.

„Pak chci být u toho, až se to bude dít,“ pronesla madam Pomfreyová. Ginny se neklidně ošila.

„Ehm… nemyslím si, že je to dobrý nápad. Není to zrovna procedura, u které by byli vhodní diváci.“

„Pak ale nemám jinou možnost než informovat profesora Brumbála o tom, co se dneska stalo,“ odpověděla madam Pomfreyová ostře. „Očividně nikomu z vás nemůžu věřit, že se vyhne riziku, které není nutné, takže musím zapojit ředitele.“

 

„Počkejte!“ křikla Ginny. Pak se podívala na Evu, která jí pohled nerozhodně oplácela. Ginny si povzdechla, když se smířila s myšlenkou, že léčitelce bude muset přesně vysvětlit, co se chystají udělat.

„Já a Harry se chystáme podstoupit Duše svazující rituál,“ začala váhavě vysvětlovat. „Spojení našich dvou duší očistí jeho jizvu od vlivu zla. Jsem si jistá, že víte, co ten rituál obnáší, proto musíme být sami, když ho podstoupíme. A Brumbál ví, co se chystáme udělat, a schvaluje to.“

 

Madam Pomfreyové poklesla brada údivem.

„Ale jestli potřebujete udělat tohle…“ zamumlala, než se plná děsu otočila ke spícímu Harrymu. „Pro Merlina!“

„Věřím, madam Pomfreyová, že rozumíte, proč musí Harry s Ginny postoupit tenhle mimořádně neobvyklý rituál,“ poznamenala Eva klidně. „A asi nemusím zdůrazňovat, jak citlivá informace to je, nesmíte ji vyzradit živé duši. Vlastně si myslím, že od vás budeme potřebovat Neporušitelný slib, že to neuděláte.“

„O to už se postará moje lékouzelnická přísaha,“ odsekla léčitelka, než její výraz zněžněl. „I když možná bude nejlepší vyvarovat se vašich obav a postarat se o dostatečnou pojistku. Ach, ubohý, zlatý chlapec. Tohle vysvětluje tolik věcí!“

„Bude v pořádku,“ trvala na svém Ginny. „Postarám se o to.“

 

„Víte, co přesně ten rituál obsahuje a jaké jsou jeho důsledky, že ano?“ zeptala se madam Pomfreyová jemně.

„Vím a jsem více než ochotná do toho jít. Harry a já jsme předurčeni k tomu být spolu, naše magie je dokonalým spojením. Ten rituál pro mě nebude žádnou obětí, to vás ujišťuji,“ řekla zrzka a na léčitelku se usmála.

„Dobře tedy, nebudu trvat na své přítomnosti u samotného rituálu, ale myslím si, že bych měla zůstat poblíž, kdyby došlo k nějakým komplikacím. Jak poznamenala paní Blacková, Harryho stav je unikátní a my bychom měli být připraveni na potíže,“ souhlasila madam Pomfreyová. „Ale ještě jedna věc. Jestli je ředitel rád, že tento rituál podstoupíte, proč jste tak neoblomně trvali na tom, že ho o dnešních událostech nesmím informovat?“

 

„To je opět moje chyba,“ odpověděla Eva dřív, než stihla promluvit Ginny. „Profesor Brumbál nevěděl, že se chystáme podniknout tento experiment a já se obávám, že by nebyl rád, kdyby se dozvěděl, jak to dopadlo. Nechci, aby byli Harry nebo Ginny trestáni za to, co je moje chyba.“

„No… jestli mi slíbíte, že budete v budoucnu opatrnější, nic mu neprozradím. Slečno Weasleyová, ráda bych, abyste tady zůstala přes noc, jen abychom měli jistotu, že vaše zranění nebude mít žádné vedlejší důsledky. Paní Blacková, vy můžete odejít, když budete chtít, ale předpokládám, že tady budete chtít zůstat?“ nabídla jí léčitelka.

„Samozřejmě,“ zněla okamžitá odpověď. „A co Sirius a Harry? Jak dlouho tady budou muset zůstat?“

 

„Pan Potter by měl být schopen jít domů zítra, za předpokladu, že se jeho paže bude hojit správně. Co se týče Siriuse, obávám se, že ten se tady chvíli zdrží. Minimálně týden, pokud se nepřidají žádné další komplikace. Upřímně, má štěstí, že je vůbec naživu,“ informovala je madam Pomfreyová.

„Nevšimne si toho ředitel, když tady bude tak dlouho? A co vy, nemusíte být někde jinde?“ zeptala se Ginny.

„Naštěstí už jsem byla pryč na dovolené, takže se mě to nijak zvlášť nedotkne,“ odpověděla léčitelka. „A co se týče Albuse, pochybuji, že ho teď nějakou dobu uvidíme. Každé léto tráví co nejvíce času mimo hrad. Vždycky říká, že tohle místo oceňuje mnohem víc, když z něj na chvíli zmizí.“

„Skvěle, děkujeme za vaši pomoc, madam Pomfreyová, jste skvělá,“ řekla Ginny vřele. Léčitelka se usmála a zamířila zpátky do své kanceláře. Ginny se s obavami obrátila k Evě.

 

„Jsi v pořádku?“ zeptala se.

„Ani ne. Málem jsem všechny zabila, Ginny! Kdyby Sirius zemřel, nevím, co bych dělala… já… měla jsem být silnější! Měla jsem Voldemorta dostat ze své mysli v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, o co se snaží,“ zanaříkala Eva.

„Sakra, Evo, jestli někdo na světě ví, jak silná je Voldemortova mysl, jsem to já! Nemohlas ho nijak porazit, proto bylo Mysl svazující kouzlo. Nic z toho není tvoje chyba,“ rozohnila se Ginny.

„Mezi námi je rozdíl, Ginny!“ odsekla Eva. „Tys byla dítě, když Voldemort napadl tvoji mysl. Já jsem Mistryně nitrozpytu, měla bych být schopná se ubránit.“

 

„Kravina!“ štěkla Ginny. „Já čelila kusu Voldemortovy duše, který pocházel z jeho teenagerského těla, od té doby získal neuvěřitelné množství síly. Tys čelila jeho podobě z doby, kdy byl na vrcholu svých sil. Pochybuju, že by se mu někdo mohl postavit, možná s výjimkou Brumbála, tak se za to neobviňuj!“

„Možná,“ připustila Eva, ale přesvědčeně nezněla.

„Rozhodně!“ trvala na svém Ginny. „Já ti vinu nedávám a jsem si jistá, že nebudou ani Sirius a Harry, až se probudí. Mně je jen líto, že to všechno bylo k ničemu, vlastně jsme z toho nezískali nic, než že jsme se vystavili riziku.“

 

„Nebylo to k ničemu,“ nesouhlasila Eva a najednou pookřála. „Našla jsem informaci, kterou jsme potřebovali o viteálech, to proto na mě Voldemort tak zuřivě zaútočil. Když si uvědomil, po čem jdu, vrhnul se proti mě plnou silou, i když příliš pozdě.“

„Takže víš, v jakých předmětech viteály jsou a kde jsou schované?“ zalapala Ginny po dechu.

„Ano, viděla jsem všechno,“ potvrdila Eva a konečně se usmála.

„Úžasný!“ vyhrkla Ginny. „Rychle, tahle informace je příliš cenná. Napiš všechno, co si pamatuješ, a potom požádáme Dobbyho, aby ten pergamen schoval. Nic není dostatečně opatrné.“

„To máš pravdu, jdu na to,“ souhlasila Eva, než si pospíšila do kanceláře madam Pomfreyové, aby si půjčila něco k psaní.

 

Ginny se znovu pomalu opřela o svůj polštář. Bylo to těsně, málem za tu informaci zaplatili hroznou cenu, ale konečně znali způsob, jak Voldemorta zničit jednou provždy.

„Dostanem tě, ty bastarde,“ zamumlala, než zavřela oči a ponořila se do mírumilovného spánku.

___________________________________________________________________

O tři dny později se Harry, Eva a Ginny sešli u Siriusovy postele. Harryho kmotr se o den dřív konečně probral, ale neustále si stěžoval na bolest hlavy a nic, čím se mu madam Pomfreyová snažila pomoct, nezabíralo. Bylo tedy pochopitelné, že byl mrzutý a snadno vybouchl, ale Eva nesla jeho podrážděnost šťastně.

 

„Tak, co přesně se nepovedlo?“ zeptal se Sirius, jehož hlava byla zamotaná do obvazů a tvář nateklá a pohmožděná.

„Část Voldemortovy duše si uvědomila, o co se snažím, takže zlomila účinky Mysl svazujícího kouzla,“ vysvětlila Eva. „Došlo mu, že hledám informaci o viteálech, takže se snažil zničit moji mysl dřív, než jeho tajemství objevím. Dobře, že jste vzbudili Harryho, protože mě zachránil. Když tě ponoukl, abys mi řekl, že mě miluješ, způsobil tím Voldemortovi bolest, a navíc pak dodal mojí mysli svoji sílu. Nicméně v agónii Voldemort vypustil velké množství syrové magie, která nás všechny málem zabila. Kdyby už nebyl oslabený ze zlomení toho kouzla, hádám, že by nikdo z nás teď nebyl naživu.“

 

„Tohle je velmi důležité,“ vložila se jí do řeči Ginny. „Dokazuje to, že viteály udělají cokoliv, aby se ochránily. Musíme být velice opatrní, až se budem snažit je ničit.“

„Abych řekl pravdu, po problémech, které jsme měli v Tajemné komnatě, myslím, že to zvládneme,“ podotkl Harry.

„Jo, ale Raddle v tu chvíli málem absorboval veškerou moji životní sílu. Ten kus v tobě nebude mít takový luxus,“ namítla.

„Jen pokud nevyužívá Harryho životní sílu, aby se připravil,“ uvažovala Eva nahlas. „Pokud by to tak bylo, už roky může z Harryho vysávat sílu. A až ho odstraníme…“

„Harry zažije obrovský výbuch magie!“ dořekla za ni Ginny. „Zatraceně, Harry, musíme ten Duše svazující rituál provést co nejdřív.“

 

„Napřed si musíme být naprosto jistí, že máme všechny informace, které potřebujeme,“ nesouhlasil Sirius. „Evo, říkala jsi, že jsi o viteálech zjistila vše, jsi si tím opravdu jistá?“

„Docela jo, ale nebudeme to vědět opravdu, dokud je nezačneme hledat. Některé budou k nalezení snadněji než jiné. Například prsten, který patřil Marvolu Gauntovi, by měl být v chatrči poblíž Malého visánku. Myslím, že na cestě k němu nás nečeká moc překážek, ale i tak bychom měli být velmi opatrní. Získat Zmijozelův přívěsek bude o dost těžší. Je dobře chráněný a dostat se do jeskyně na pobřeží Dorsetu bude těžké. Asi nejtěžší bude získat šálek Helgy z Mrzimoru, který by měla opatrovat Bellatrix Lestrangeová a je zamčený v jejím trezoru u Gringottových,“ informovala je Eva.

 

„Nechybí nám jeden?“ zeptala se Ginny. „Za předpokladu, že Voldemort nevěděl o kusu duše, který se odštěpil do Harryho, máme už jen dva další - deník a ten zatracený had. Voldemort jich potřeboval vytvořit šest, ne?“

„Správně, Ginny, poslední viteál udělal z diadému Roweny z Havraspáru,“ potvrdila Eva. „Ten jsem si nechala nakonec, je nejsnazší ho najít. Je přímo v Bradavicích, v místnosti, kterou používáte pro trénink.“

„Opravdu? Jak to, že jsme si ho doteď nevšimli?“ zajímalo zrzku.

„Vždycky jsme po místnosti chtěli místo, kde můžeme trénovat,“ připomněl jí Harry. „Vsadím se, že kdybychom ji požádali o místo, kde můžeme něco schovat, našli bychom i diadém.“

„Ty nemáš tu svou krásnou hlavu jen na okrasu, že?“ poškádlila ho jeho přítelkyně.

 

„Máš pravdu, Harry,“ zasmála se Eva. „Voldemort opravdu požádal komnatu, aby mu poskytla takové místo. Myslím, že získat tento viteál nám nebude dělat problémy. Myslím, že bychom měli začít s těmi ostatními, možná nejdřív s prstenem. Šálek mi dělá dost starosti. Gringottovi jsou velice dobře chránění a skřeti nejsou zrovna moc přátelská sebranka, abychom si tam mohli jen tak nakráčet a požádat je o pomoc.“

„Na něco zapomínáš, Evo. V naší malé skupince máme dva zaměstnance Gringottovy banky,“ připomněla jí Ginny.

„Samozřejmě, Bill a Fleur!“ rozzářil se Sirius vítězným úsměvem. „Jestli se někdo může do trezorů dostat, jsou to oni.“

„Také jsou to oba zkušení zaklínači. Jejich pomoc bude neocenitelná při zdolávání všech pastí,“ podotkla Ginny.

„Určitě, měli bychom je zasvětit co nejdřív,“ souhlasila Eva.

 

„Tohle všechno je moc hezké, ale co s těmi viteály uděláme, až je budeme mít?“ zeptal se Harry. „Už víme, jak těžké je tyhle věci zničit. Jak to uděláme? Požádáme Brumbála o Nebelvírův meč?“

„Nejsem si jistá, jestli se mi ta představa líbí,“ zatřásla Eva hlavou. „Už víme, že viteály nejsou bezbranné, a představa, že do nich praštím mečem, se mi moc nelíbí, je to riskantní.“

„Souhlasím,“ přikývla Ginny. „Potřebujeme něco, čím můžeme viteály zničit z dálky.“

„Potřebujeme něco, co můžeme použít proti viteálům, aniž bychom je varovali předem,“ dodal Harry.

 

„Co zložár? Ten můžeme seslat z dálky a mohl by to zvládnout,“ navrhla Ginny.

„To je sakra těžké kouzlo na kontrolu,“ poznamenal Sirius unaveně. „Častěji to svého sesilatele zabije, než že to dopadne dobře.”

„No, co jiného můžeme použít?“ zeptal se Harry. „Baziliškův zub by to taky zvládnul. Myslíte, že můžeme nějaké dostat z Tajemné komnaty?“

„Baziliška jsi zabil před třemi lety, Harry. Dost pochybuju, že zuby si zachovaly svoje účinky,“ nesouhlasila Ginny.

 

„Existuje ještě jiný způsob, jak zničit viteál? Jsem si jistý, že někdo mluvil ještě o nějakém…“ uvažoval Harry nahlas.

„Jo, myslím, že jsme… sakra! Jsem blbec! Samozřejmě, že existuje jiný způsob, a když to uděláme dobře, bude to bezpečné,“ pronesla Ginny.

„Co?“ vyhrkli Harry s Evou jednotně.

„Dračí zub! Jestli to zvládne baziliškův zub, potom dračí zub spálí viteál na prach! A náhodou znám někoho, kdo s draky pracuje každý den,“ pronesla Ginny samolibě.

„Charlie,“ zašklebil se Harry. „To je skvělé! Ale řekni mi, Ginny, je tohle plán, jak zapojit všechny tvoje bratry? Co bude dál, zapojíme i dvojčata?“

„Ne, Fred s Georgem jsou skvělí na srandičky a užitečné hračičky, ale vidím je spíš jako záložní zdroje, než plnohodnotné členy,“ rozhodla Ginny.

„Ty jsi tady šéf,“ zakřenil se její přítel.

„Podívejte se na něj, je chytřejší, než vypadá,“ oplatila mu Ginny úšklebek. „Ví, kdo tady tomu velí.“

„Ach, Sirius taky ví, kde je v našem vztahu jeho místo,“ zasmála se Eva. „Mám pravdu, lásko?“

 

Až když jí nikdo neodpovídal, podívali se po Siriusovi, jen aby zjistili, že mezitím usnul.

„Poppy říkala, že potřebuje hodně spánku,“ zašeptala Eva. „Asi bychom se na chvíli měli vrátit na Grimmauldovo náměstí a nechat ho odpočívat.“

„Doufám, že bude v pořádku,“ pronesl Harry ustaraně.

„Bude,“ vyhrkla Eva rozhodně, i když se v jejích očích zračily nevyřčené obavy. Tak tiše, jak jen dokázali, se všichni tři vydali do kanceláře madam Pomfreyové, kde mohli použít krb a vrátit se domů.

___________________________________________________________________

Ginny se krčila ve stínu stromů, vděčná za únik z intenzivního žáru slunce. Závistivě pokukovala po Fleur a přála si, aby si bývala vzala klobouk, stejně jako francouzská dívka.

 

„Tady to je, přesně jak Eva říkala,“ poznamenal Bill, který se postavil vedle ní.

„Jo, to vypadá slibně,“ souhlasil Harry a zamžoural po chátrající chatrči, napůl skryté v hustém porostu.

„Oui, nikdy bychom tohle míssto nenašli, kdybychom nevěděli, še tu je,“ souhlasila Fleur.

„Tak jo, vy dva mlaďoši tady počkejte, než s Fleur zkontrolujeme případné pasti,“ rozhodl Bill.

„Mlaďoši?“ odfrkla si Ginny. „Nakopali bychom vám zadky i s rukama svázanýma za zády.“

„Možná, má sladká sestřičko, ale pořád jsi mladší než já a já jsem zkušený odeklínač, takže se přestaň hádat a běž nám z cesty,“ ušklíbl se na ni Bill.

„Blbče,“ zahuhlala Ginny, ale i tak o pár kroků ustoupila a posadila se pod nejbližší strom. Harry se bez protestů posadil vedle ní.

 

„Doufám, že nenarazí na žádný problém,“ řekl Harry, jak sledoval Billa s Fleur, kteří opatrně přišli k chatrči, s hůlkami v pohotovosti.

„Jasně, Bill je na tyhle věci expert,“ uklidnila ho Ginny. „Dokonce i skřeti ho považují za jednoho z nejlepších ve svém oboru. Věř mi, nekompetentního odeklínače by neposílali pracovat do Egypta.“ Pak zůstali sedět tiše a sledovali další dva při práci.

 

„Takže, pokud dostaneme prsten a potvrdíme, že je to opravdu viteál, kdy budeš chtít provést Duše svazující rituál?“ zeptala se Ginny po pár minutách.

„Ehm, nevím,“ přiznal Harry. „Až tak moc nespěcháme, ne? Nemyslíš, že by bylo lepší počkat, až budeme mít všechny viteály? Až zničíme ten kus duše ve mně, už nebudeme mít šanci získat další informace.“

„Harry, opravdu si myslíš, že bychom riskli znovu si zahrávat s tou zpropadenou věcí?“ odpověděla Ginny podrážděně. „Minule nás to málem zabilo a teď už ví, co chceme, takže to bude dvojnásobně nebezpečné. Ne, musíme tu věc dostat pryč, co nejdřív to bude možné.“

„Asi jo,“ odvětil Harry váhavě.

 

„Nerozmyslel sis to, že ne?“ zeptala se nervózně.

„Ne, to ne,“ zavrtěl hlavou. „Jestli mi něco dělá starosti, tak to, že se něco pokazí během rituálu, nebojím se jeho důsledků. Nerozmyslel jsem si to.“

„Dobře,“ vydechla tiše, i když jí stále dělal starosti nedostatek jeho nadšení. Harry si povzdechl, jak očividně pochopil její obavy.

„Podívej, uznávám, že se bojím, že to nedopadne dobře. Mysleli jsme si, že Mysl svazující kouzlo ten úlomek duše zcela ochromí, ale Voldemort se z něj i tak osvobodil. Co se stane, jestli si uvědomí, co se chystáme udělat, a zastaví nás?“

„Já tomu věřím,“ nesouhlasila jeho přítelkyně. „Viděli jsme, že Voldemort nedokáže zažívat lásku v žádné její podobě, a tento rituál je aktem čisté lásky. Až si Raddle uvědomí, co se děje, bude už pozdě.“

„Doufám, že máš pravdu,“ povzdechl si.

„Samozřejmě, že mám. Už bys mohl vědět, že ji mám vždycky,“ poškádlila ho.

„No, skoro vždycky,“ ukončil s úsměvem. „Už ses rozhodla, kde k tomu rituálu dojde?“

 

„Myslela jsem, že bychom mohli využít Zapovězený les,“ odpověděla Ginny. „Vy, pane Pottere, jste až nechutně mocný čaroděj a kdo ví, jak moc magické energie vynaložíte. Já budu v naprostém bezpečí, ale nejsem si tak jistá okolím. Myslím, že lepší bude udělat to venku.“

„Jo, to není ani trochu nebezpečné, že?“ ušklíbl se Harry sarkasticky.

„Harry, když to vezmeš do důsledků, tento rituál je formou sexuální magie. A jaký je primární účel sexuální magie? Vytvořit magickou energii, která umožní provést obtížný úkol nebo kouzlo. Nebesa ví, že i tak z tebe odchází dost magie. Když k tomu připočteš rituální prvky, naprosto vážně hrozí, že bys Grimmauldovo náměstí nebo tak něco vyhodil do vzduchu.“

„Dobré vědět, že bych pro tebe pohnul zemí,“ ušklíbl se Harry. Ginny se naklonila, aby ho mohla políbit.

„To víš, že jo, miláčku.“

 

S chtivým úšklebkem kolem ní Harry rozhodil paže a přitáhl si ji blíž. Hrubě přitiskl svoje rty k těm jejím a jazykem si vyžadoval vstup do jejích úst. Dychtivě pochopila jeho přání a začala mu prsty projíždět ve vlasech, zatímco se jejich polibek zintenzivňoval.

 

„Hej, nechte toho, vy dva! Potřebuju se soustředit a to nejde, když tady jedeš po mojí malé sestřičce, Pottere!“ křikl Bill spíš znechuceně než naštvaně. Ginny na něj vyplázla jazyk, přestože musela uznat, že teď na to nebyla vhodná chvíle. Místo toho ponoukla Harryho, aby se posadil zády ke stromu, a sama pak položila hlavu do jeho klína. Z této pohodlné pozice pak sledovali oba zaklínače při práci.

 

Pomalu začínala podřimovat, když ji výkřik probral k plnému vědomí. Vzhlédla, aby spatřila, že Bill s Fleur dokončili prohlídku a podařilo se jim otevřít dveře chatrče. Bill stál ve dveřích a mával na ně.

„Nějaké problémy?“ zeptala se Ginny, když k nim přispěchali.

„Ani ne, i když kdybychom nepředpokládali, že je tohle místo obehnáno pastmi, asi bychom měli potíže,“ přiznal Bill. „To musím přičíst Vy-víte-komu k dobru - ochrana tohoto místa byla velmi rafinovaná. Každý, kdo by se sem pokusil dostat jen tak, by byl pravděpodobně zasažen přinejmenším Odpuzujícím kouzlem.“

„Oui, a uvnitž byly mnochem chorrší kletby,“ dodala Fleur a pokynula hlavou přes Billovo rameno. „Ale my jsme si s nimi poradili.“

„Takže můžeme bezpečně vejít?“ ujišťoval se Harry.

„Ano, ale jen do první místnosti,“ radil jim Bill. „Ještě musíme prohlédnout zbytek tohoto místa, i když moc víc tady toho není. Je to fakt barabizna.“

 

Vešli dovnitř chátrající budovy a Ginny se rozhlédla kolem sebe. Zcela očividně tu nikdo roky nebyl, soudě podle vrstvy prachu, která všechno pokrývala. Místnost, do které vešli, sloužila asi jako kuchyň a obývací pokoj, vydedukovala podle té trochy nábytku, co tu hnila.

„Máme několik kousel prro objefení cenných pržedmětů. Dejte nám chfilku,“ radila jim Fleur, než provedla několik záhadných pohybů se svojí hůlkou. Bill její pohyby napodobil a mumlal si pod vousy kouzla, která Ginny nedokázala rozeznat. Fakt, že tahle kouzla nebyla ve Voldemortově repertoáru, jí dodával důvěru.

 

„Něco je určitě támhle v tom rohu,“ ukázal Bill. „Zaměř svá kouzla tam, broučku.“

„Oui,“ přikývla Fleur a namířila hůlkou do směru, který jí Bill ukázal. Ginny se rozhodla raději nekomentovat oslovení, kterým její bratr počastoval svou snoubenku. Aspoň ne v tomto okamžiku. Bude mnohem větší zábava se k tomu vrátit, až u toho budou jejich rodiče nebo možná dvojčata.

 

„Ať je to cokoliv, je to v podlaze,“ zašklebil se Bill. „Nesnáším skrýše v podlaze, je snadné nastražit tam pasti.“

„Mošná bychom mochli ty desky prrostě nechat smiset,“ navrhla Fleur.

„To je asi dobrý nápad,“ souhlasil Bill a seslal na podlahu kouzlo. Najednou zmizel velký kus podlahy a pod ní se objevily betonové základy.

„Támhle! Támhle v rohu rozhodně něco je. Vypadá to jako krabice,“ oznámil Bill, když se opatrně o pár kroků přiblížil.

 

Když pomalu došel až k okraji díry v podlaze, opatrně sáhl dovnitř, s hůlkou neustále v pohotovosti. Pak se zarazil a seslal další sérii komplikovaných kouzel. Trvalo několik vteřin, než zlatavou krabici vytáhl ven.

„Zdá se, že tady nejsou žádné další pasti, které bych dokázal identifikovat. Otevřu to,“ prohlásil. Ginny zadržela dech, když Bill zatlačil na víko a krabici otevřel. Pak se usmál.

„Bingo!“ oznámil šťastně. „Prsten, přesně, jak Eva řekla.“

 

Sáhl do krabice a vytáhl z ní prsten. Ukázal jim ho a Ginny rozeznala zlatý kroužek s velkým, černým kamenem.

„Říkal jsem vám, že to bude…“ začal Bill, ale pak jeho tvář ztratila výraz. Bezvýrazně držel prsten v levé ruce a pravou rukou se k němu začal přibližovat.

„Bille, ne!“ vykřikla Ginny a sáhla po své hůlce, kterou bláhově nechala zastrčenou v kapse. Harry její pohyb napodobil.

 

Najednou Ginny naplnil podivný pocit, který by nedokázala popsat. Otočila hlavu a uviděla Fleur stát několik stop od nich a její zlatavé vlasy vlály jako klasy pšenice, které rozechvívá jemný vánek. Dřív byly Ginniny city k francouzské dívce smíšené, teď nedokázala pochopit, jak si o ní někdy mohla myslet něco špatného. Vypadala jaho bohyně. Bezchybná. Ginny dokázala jen zírat na její dokonalou, jemnou pokožku a bezkonkurenční půvab. Začalo ji sžírat zoufalství. Jak mohla soupeřit s dívkou, která vypadala tak dokonale a měla postavu, za kterou by ona vraždila? Harry by byl hlupák, kdyby jí dal před Fleur přednost. Její přítel ji jistě brzy odmítne a bude usilovat o francouzskou dívku, a kdo by ho mohl vinit? Dokonce i její hlas zněl jako med.

 

„Bille,“ řekla Fleur hlasem anděla, „polož ten prsten. Mohl bys to pro mě udělat, prosím, Bille?“ Bill na ni ohromeně zíral, s ústy dokořán. Pořád držel prsten v ruce, ale už se nezdálo, že by si ho chtěl nasadit.

„Bille, byla bych velmi šťastá, kdybys ten prsten položil. Copak už mě nemiluješ? Mohl bys to pro mě udělat?“ trvala na svém blondýnka.

Bill horlivě přikývl a s podivným výrazem, v němž se mísila touha, chtíč a zmatek, vrátil prsten do krabice. Fleur k němu přikročila a zabouchla její víko.

 

„Pro Merlina! Co se to, do pekla, právě stalo?“ ozval se hlasitě Harry, který padl na kolena. Ginny zamrkala. Kde před chvílí stála zlatá bohyně, zase stála Fleur jako dřív.

„Fleur? Tys na mě právě naplno použila svoje vílí kouzlo?“ zeptal se Bill roztřeseně. „Slíbilas mi, že to nikdy neuděláš!“

„Bille, chystal sis ten prrsten nafléknout!“ okřikla ho Fleur. „Kdo fí, jaké zatracené kouslo na něm je?“

„Použilas vílí kouzlo, které překonalo Nátlakové kouzlo toho prstenu,“ došlo konečně Ginny, co se stalo.

„Oui, neměla jsem čas skoušet něco jiného,“ odpověděla Francouzska.

„To bylo brilantní! Myslím, žes mu zachránila život,“ zmizela okamžitě Ginnina podrážděnost nad zmizením vílího kouzla.

 

„Sakra, nic jsem nenašel, když jsem ten prsten kontroloval,“ poznamenal Bill, který vypadal ošklivě otřesený. „Ani radši nechci pomyslet, co by se stalo, kdybych si ho navléknul.“

„Takše se neslobíš, že jsem na tebe poušila svoje kouzlo?“ zeptala se Fleur vyzývavě.

„Jasně, že ne, sakra! Promiň, že jsem vyjel, vážně nechápu, co se stalo,“ omlouval se Bill.

„Mám pocit, jako bych dostal Potloukem,“ stěžoval si Harry. „Myslel jsem, že mám proti vílám imunitu, ale tohle mě srazilo na kolena.“

„Prromiň, Arry, ale nedokášu kontrrolovat, kdo je oflifněn,“ omlouvala se Fleur.

„Do pekla, i mě to ovlivnilo. Byla jsem přesvědčená, že jsi nejkrásnější žena na světě a já jsem vedle tebe ošklivka,“ poznamenala Ginny, než se zarazila. „Vlastně ten pocit dost přetrval.“ Harry k ní přistoupil a objal ji.

„Já si myslím, že ty jsi ta nejkrásnější žena na světě, Ginny,“ ujistil ji. „Přinejmenším, pokud nemám mozek zatemněný nějakým kouzlem.“

„Vidíš, Ginny? Ten chlapec tě miluje. Jak bych tomu mochla konkurrovat,“ zasmála se Fleur.

„Myslím, že bychom měli ten prsten bezpečně dopravit na Grimmauldovo náměstí,“ přerušil je Bill. „Budeme ho muset vzít i s tou krabicí, nechci ho držet déle, než je nezbytně nutné. Dejme to tady do pořádku a zmizme odsud.“

 

Všichni souhlasně přikývli a Bill rychle vrátil podlahu na svoje místo. Harry a Ginny si vzali na starosti krabici, zatímco Bill s Fleur umisťovali kolem rozpadlého stavení ochranná kouzla. O deset minut později už byli zpátky na Grimmauldově náměstí. Hned za dveřmi se krabice zase ujal Bill.

„Ve sklepě máme chráněné místo,“ informoval je. „Zatím necháme krabici tam, než budeme připravení ji zničit.“

„Půjdu s tebou,“ rozhodla Fleur. „Jen prro jistotu bychom se k té věci měli pržibližovat všdycky po dvou.“

„To je dobrý nápad,“ souhlasil Bill a společně zamířili přes kuchyni do sklepení. Sotva odešli, do haly vešla Eva.

 

„Harry! Ginny! Díky Bohu, že jste zpátky,“ zvolala panicky.

„Evo, co se stalo?“ zeptal se Harry poplašeně. Eva nebyla ženou, která by jen tak propadala panice.

„Jde o Siriuse,“ popotáhla. „Upadl do kómatu a madam Pomfreyová neví, co dělat.“ Ginny dokázala jen zděšeně zalapat po dechu.

 

 

 

 

 

Předchozí      Následující